Jak moc jste u porodu křičely?

Při tlaceni jsem zarvala,až jsem se divila co to je za zvuk, jak mi to znělo v uších. Nevim jak je to možné, neměla jsem v tu chvíli nás tím zadnou kontrolu. Jinak jsem klidná a spis ticha😃

@elialen To si nevyčítej, já při prvním porodu, když jsem trpěla v bolestech chtěla vrátit čas a nebýt těhotná. Takové myšlenky mi běžely v hlavě, myslím ze to není zas tak divny, ta bolest člověka zaskočí. Mě nikdy nic tak nebolela, jako porod.

@ai30 já gynekologii nestudovala ale zdravotně sociální péči. Myslím že to úplně ani nesouvisí s výukou jak spíš s konkrétní osobou co předmět vedla 🙂 jen mi tahle informace ze školy prostě utkvela v hlavě.

no, pamatuji si, že po 4. porodu jsem taky měla docela odepsané hlasivky, přitom 4. porod byl jeden z mých bezbolestných porodů, moc jsem si ho užívala, hlas jsem používala k uvolnění a ty poslední otevírací kontrakce bylo třeba se uvolnit nejvíc 😀

Nevím, jestli bych to nazvala křikem, jednalo se spíš instinktivní zvířecí řev vytažený až z paty. Nestydím se za to, neměla jsem potřebu se omlouvat, v tu chvíli mi to pomohlo porodit. Až později jsem si přečetla, že jde skutečně o instiktivní věc a otvírání hrdla a hrdla děložního spolu souvisí. Otevření toho prvního napomáhá i otevření toho druhého.

Tak mi teď došlo, že ani nevím... ale podle manžela vůbec, měla jsem pár peprných hlášek (vítězná "kur*, doprde*e už vylez", kdy tedy dcera vylétla tak rychle, že jí PA málem nechytila - popis manžela, zralého na infarkt). Smála jsem se jemu, že drtí ruku on mě či u prvního porodu, kdy se sesunul k zemi a a všechny slečny běhaly kolem něj... Ale jedna maminka, chudák, někde vedle hýkala a řvala několik hodin a všichni kolem ní už z toho asi měli nervy nadranc, protože na ní křičeli, že musí konečně přestat řvát a začít tlačit.

@ellyem Ja to teda s histerii nespojuji. Histericka jsem nebyla ani u jednoho porodu. Ale proste v zaveru pri tlaceni jsem si potrebovala zakricet. Jako kdyz hazi ostepari, proste si u toho zakrici.

U prvniho jsem ani nepipla i kdyz museli syna tahat klestema. U druheho jsem byla trochu hlasita pri tlaceni, ale spis jsem hucela nebo jak to rict, proste jsem si rekla, ze tentokrat porodim sama a dala do toho vsechno 😀
Vim, ze jsem se pak omlouvala a ze se smali, ze jsem zas tak hlasita nebyla.

Nekřičela jsem vůbec, ani jsem nepípla. Vedle v boxu rodila paní a ta řvala teda šíleně, porodní sestra jen kroutila očima 🤷‍♀️🙈

Ja som nekricala ale skor hekala. Hlavne ku koncu prvej doby porodnej som hrozne trpela. Ked som tlacila tak som ani nemukla. Bola som stastna, ze sa blizi konec a vsetku energiu som dala do tlacenia.

U prvni jsem si zakricela asi jen jednou a u druhe jsem se nestihla ani nadechnout natoz kricet😂😁

Vůbec. Jen jsem dýchala. Soustředila jsem se sama na sebe, dovnitř svého těla, na prožití každé kontrakce. Když křičíš, energii dáváš to řevu a ne do tlačení.

@aktakd Je rozdil rvat cely porod a nebo az pri poslednim zatlaceni.

Křičela jsem hrozně a měla jsem z toho stejné pocity jako ty - bylo mi děsně trapně, i mě jeden doktor okřikl. Ale nešlo to ovládnout, úplně jsem nevěřila vlastním uším, že tyhle zvuky fakt vychází ze mne 😀 Podruhé už to bylo lepší, ale taky jsem si zakřičela. A teď potřetí mám z toho docela hrůzu. Můj současný partner u porodu ještě nebyl a už ani nejspíš nikdy nebude a moc bych si přála, aby měl hezký zážitek a ne aby se musel dívat na divou svini 😀 Ale vím, že si to nedokážu poručit, jak se budu chovat. U obou porodu jsem vypla mozek a přepla do nějakého modu - přiroda rules 🙂 Spoustu věcí jsem si vůbec nepamatovala a ptala se na ně hned den po porodu.

Kricela myslim ze me bylo slyset i mimo nemocnici 🤣🤣 a je mi to uplne jedno a nikdo mi nic nerekl...to by zkusil 🤣

@irmamala Tvl jak si muze doktor dovolit okriknout rodici zenu, to fakt nepochopim. Sam by se z tretinove bolesti zes*ral, ale hlavne aby mel ticho na praci, kdyz musi rodit.

U prvního jsem nekřičela, ale mručela, prostě jsem potřebovala vydávat nějaký zvuk, i když mi to doktorka zakazovala. Pomáhalo mi to se soustředit a pomáhalo mi to od bolesti. Prostě to nešlo zastavit. Pak jsem si řekla, že příště už se nenechám peskovat, protože ta doktorka byla fakt strašně nepříjemná a zlá. U druhého jsem prostě dělala jak jsem cítila a křičela, asi ne nijak hrozně, vlastně nevím. Ale strašně mi to pomáhalo se uvolnit a zvládat líp bolest. Fakt to nešlo zastavit, úplně jsem cítila, že když budu soustředit sílu do toho abych nekřičela, tak mi nepůjde rodit. A ne nestyděla jsem se ta to. Je to přirozenost, některá žena potřebuje křičet a některá je potichu. Slyšela jsem, že záleží jak žena prožívá organismus. Prý co jsou hlučné u orgasmu, tak křičí u porodu a naopak. Prý je to v tom prožívání. 🤷 Každopádně stydět se nemusíš. Je to normální.

Ahoj. Já jsem rodila 2x a vůbec jsem nekřičela, soustředila jsem se na porod a pak na tlačení.
Ale poprvé si pamatuju, jak kdyby to bylo dnes. To jsem byla sama doma, kontrakce už pravidelné a do porodnice mě vezla sanitka. Když jsme procházeli chodbou na oddělení, tak tam křičely ženy opravdu hrozně, hned mi problesklo hlavou, že je to tady jak v mučírně. Paní, která byla vedle mě na pokoji, tak hrozně brečela a křičela několik hodin prosím, zabijte mě, prosím zabijte mě ať už je konec 🤦‍♀️ každý tu bolest prostě řeší jinak.
Já jsem měla pocit, že mě dcery roztrhnou, druhý porod překotný a mnohem více bolestivý a ještě mě pálily záda, jako když mi je někdo zapálil. Ale i tak jsem ani jednoho porodu nekřičela.

Fakt hodně. Jinak by ten porod nebyl ono.

Jeste doplnim ze ja teda nekricela u tlaceni ale u kontrakci 😀 bolesti ... jsem pry ojedinely pripad 😀 ktera tlaci radsi mimo kontrakce...

Díky moc všem. Pochopila jsem z vašich reakcí že je to prostě hrozen individuální. A že se za to stydět nemusím. Šlo to ze mě naprosto nekonteolovatelně, přirozeně,neslo to ovládat ikdyz jsem moc chtěla. Jakmile jsem se tomu poddala tak najednou vše šlo lépe. Prostě jsem zavřela oči zakřičel si když jsem potřebovala a pak dala všechno do toho dostat malého ven. Byla jsem tam sama se sebou. Nikdo neřekl ani žblept na to že jsem rvala. PA mě ještě chválila jak jsemto na prvorodicku zvládla krásně a rychle 😅

U prvního jsem omdlela, u druhého jsem řvala jak nějaký zvíře, asi jako postřelenej jelen 😁 A jsem s tím naprosto ok, nikomu bych se neomlouvala. Tahle vlastnost se bude hodně hodit při výchově - myslím to omlouvání/obhajování se..

První tři porody potichu, neměla jsem potřebu. Poslední KP, kdy jsem několik hodin nesměla tlačit, mi to bylo doporučeno. Raději křičet než tlačit 🙂

Doktor co by mě okřikl že rvu by šel za dveře 😀

U prvního vyvolávaného porodu jsem křičela strašně od první kontrakce až do tlačení, na porodním sále byly otevřená okna, takže mě musela slyšet celá městská čtvrť 😂 (ale nemyslela jsem si, že se musím někomu omlouvat). U druhého už kontrakce gradovaly postupně a nekřičela jsem.

Při porodu ani ne. Jak se blížilo finále, tak jsem u každé kontrakce skučela jak zvíře. Ale celé šití potom jsem řvala, že se třásly okenní tabulky 🙈

Kdyz jsem jela rodit poprve tak jsme prijeli ve 4 v noci, vylezla jsem z auta a slysela jsem hroznej krik a pak plac miminka. To me vydesilo 😀
Kazdopadne u prvniho jsem trochu hlucna byla (spis hekot 😀 ), ale pri tlaceni jsem byla ticho (pro me to byla uleva kdyz jsem mohla tlacit) a u druheho porodu jsem ani nepipla, ale to mozna bylo tim, ze byl "malo" bolestivej, tezko rict 🤷‍♀️😂

V Hypnoporodu se učí, že ústa jsou provázána s děložním hrdlem tak, že když hluboké hrdelní tóny s otevřenou pusou napomáhají lepšímu otevírání. Takže to "nekřičela jsem, ničemu to nepomáhá" není pravda. První porod jsem měla ve Švýcarsku, kde jsou přirozen porody běžné, ne alternativní jako u nás. A porodní asistentka mě neustáe pobízela, ať křičím, že to napomáhá nejen k otevírání, ale i k uvolnění, aby miminko snáz prošlo porodními cestami. A ještě mi opakovala, že se nemusím stydět, že jsme tam samy, nikdo mě neuslyší, že je to přirozebné a užitečné. Obě mladší děti se narodily bezbolestně a rychle, takže křik nebyl potřeba. Ale u prvních porodů je to jiné. A rozhodně se není za co stydět.

Nekřičela jsem. Tak nějak jsem věděla, že bych se tím vysílila. Ale otevírala jsem se postupně a nechala si píchnout epidurál. 2 dny jsem nespala a o velké bolesti jsem fakt nestála. Na vedlejším porodním sále hodně moc křičela jedna ženská, až se z toho několikrát pozvracela. Jednou jsem i já šla na sesternu , abych to sestrám oznámila. Ale porodila 4 kilové dítě s opravdu velkou hlavou. Chlap mi pak vyprávěl, že její brácha s ním seděl na chodbě a když byl slyšet ten křik ven, tak toho mého uklidňoval, že je to jeho ségra a že je hysterka. Že prý si doma sedla v chodbě na zem a křičela na něj a jejího manžela, že rodit nejde. No chtěla bych frajera vidět, jak ze sebe tlačí něco tak velkého. Bohužel u paní na vedlejším porodním boxu se rozbila váha a tak jsem to dítě viděla na vlastní oči ještě než jsem porodila. Dost mě to vyděsilo. Pak tam byla ještě jedna černoška, která už na přípravně neskutečně ječela. To jsem ještě nezažila. Sestra na ní byla i dost protivná. Slyšela jsem ji, jak ji okřikuje slovy "Prosím vás, co tak řvete. Však rodíte už potřetí, tak víte, do čeho jdete". To mi přišlo dost neprofesionální. Však každá prožívá porod jinak. Třeba zrovna jí křičení pomáhá.