Kdo už rodil, napište radu prvorodičkám

S tím krásným zážitkem bych byla opatrná, prostě to bolí a to je fakt. Znám lepší zážitky 🙂 Jediná rada je: nic neplánovat, všechno bude jinak. Takže se snažit být v pohodě a vybrat dobře porodnici, kde se budete moci svěřit s klidem do péče personálu. Nic není 100 %, taky jsem měla homeopatika, taky jsem se rychle otevřela, dle slov asistentky jsme měly být za hod hotové, ale mimčo se cestou seklo a najednou měli doktoři co dělat dalších 6 hodin.

Mám za sebou jeden přirozený porod. V den porodu mi gynekolog při pravidelné kontrole řekl, že v nejbližší době rodit nebudu, i když už jsem za ním šla v domnění, že už mě pošle do nemocnice... Takže jsem se většinu dne přesvědčovala, že bolesti jsou jen těmi poslíčky. Díky tomu jsem, ale většinu porod strávila doma, což zpětně hodnotím jako velký klad! Až když už intervaly mezi kontrakcemi byly okolo dvou minut (ležela jsem ve vaně a jen jsem řekla příteli ať mi je zkusí stopnout), jeli jsme. Do hodinky a půl byla malá na světě bez jakýchkoli léků. Čas je ale relativní... měla jsem pocit, že to tak dlouho netrvá.
Zpětně bych jen chtěla mít malou u sebe celou dobu, protože to bylo v noci odvezli mi jí, ale stejně jsem spát nemohla.

Já rodila už dávno. První porod vyvolávali, protože jsem žila sama a paní doktorka věděla, že se o mě nemá kdo postarat. Celý den připoutána na lůžku, bez možnosti pohybu, třeba chycení se za břicha, tak to bylo něco. Druhý porod vyřešil pan doktor. Řekl, že moje miminko je velíké, otočené, že bych ho neporodila a rozhodl o císařském řezu. Pravda, zotavení po něm bylo delší, ale moc jsem mu děkovala. zvláště proto, že na pokoji se mnou ležela maminka, kterou nechali celý den rodit, pak vzali kleště a nakonec, když už byla úplně na dně, udělali císařský řez. Jen po těch letech doufám, že její dítě bylo nakonec zdravé.

Zdravím všechny dámy, musím souhlasit s mnoha příspěvky...je to v hlavě...porod je vyvrcholením těhotenství. Není důvod se bát, zbytečně se vystresujete a panice se nevyhnete. Pokud k porodu přistoupíte jako k přirozenému procesu, budete víc v pohodě, a hlavně, já se na miminko moc těšila a byla jsem zvědavá jak vypadá..i to mi hodně pomohlo. Bolest a dobu porodu neovliníte, to ale k tomu patří, tak to prostě je. Jestli se bojíte, zda porod poznáte, to vůbec nemějte, porod stoprocentně poznáte....určitě pomáhá asistence u porodu, tatínek, maminka, kdokoliv komu věříte, aspoň nemáte pocit, že jste v tom sami. Jak jsem napsala na začátku, všechno je v hlavě...tak porodu zdar -)-)

Nečetla jsem příspěvky, ale za sebe mohu říct, že je dobré se moc neprožívat. Pokud to jde, tak do poslední chvíle dělejte všechno jako normálně. Hodně spětě, ale zároveň i choďte a udržujte se fit, protože porod je makačka. Bolí to....no a co? Ta bolest není na rok ani na týden a je nutné to brát tak, že na konci té bolesti budete mít miminko. I kdyby to byla ta nejhorší bolest ve Vašem životě, tak déle než pár hodin trvat nebude... takhle jsem to alespoň brala já. Při samotném porodu mi opět pomohlo to všechno moc neřešit a hlavně se hýbat. Tím, jak jsem byla celou dobu aktivní, tak mě děsila představa, že budu někde připoutaná na lůžko, takže jsem celou první dobu porodní prochodila a prostála a bylo to snesitelné. Rozhodně bych se nenechala vmanipulovat do vyvolání....jeden den či týden přenášení není důvod k vyvolávání. To, že vás to už nebaví, taky ne.... Pokud budou doktoři "vydírat" vyvlávání s tím, že už jste po termínu atd., tak bych se nabídla, že budu chodit každý den na monitory, aby bylo vidět, že se miminku stále daří dobře. Stejně tak bych odmítala poslední týdny vyšetření spodem, jen se člověk zbytečně vystresuje. Otevírám se - pane bože, budu rodit. Neotevírám se - pane bože, budu přenášet 🙂....

základní rada: nepanikařit a nic neřešit a neplánovat - základní plán je jasný: co nejpohodovější porod a zdravé miminko. Jinak nezobala jsem žádná homeopatika, nepila jsem žádný speciální bylinkový čaj, neměla jsem žádné speciální pomůcky pro přirozený porod, občas jsem si vzpomněla a namasírovala jsem hráz, toť vše. Ale poctivě jsem chodila cvičit a cvičila jsem svaly pánevního dna i doma, když už jsem cvičit chodit nemohla. Od 32. týdne jsem se začala otevírat, až jsem nakonec týden před TP měla CS10, otevřená na 3 cm, hlavička naléhala na branku, prostě všechno nachystané, ale malé se ven prostě nechtělo, takže jsem týden přenášela. Nakonec mi porod vyvolávali a po zavedení tablety se rozjely kontrakce, které jsem v klidu rozdýchala, prostě pohodička, ale nález pořád stejný. Pak praskla voda a malá byla za necelé 2 hoďky venku: 4 kila rovné, 54 cm - bez epidurálu, nástřihu (jen pár kosmetických stehů) a porod byl pro mě opravdu nádherný zážitek. Samozřejmě, že to bolí jako prase, to snad žádného člověka se zdravým úsudkem nepřekvapí, ale tu bolest můj mozek velmi rychle vytěsnil a zbylo jen to krásné

Nebát se. Já se bála, a pak se nechala doktorama vecpat k vyvolání před termínem. Nakonec to vše bylo jinak, než jsem si předsevzala (epidural, přirozený porod ap.) Malý byl venku sice rychle, ale do teď mě trochu mrzí, že jsme ho takhle vypudili předčasně. Na druhý porod se docela těším, že to bude jiné, ale to samozřejmě nikdy nevím. Je to taková přeměna z ženy v matku, a jak to v životě bývá, některé přeměny bolí, ať už fyzicky či psychicky. Na tu fyzickou bolest se zapomíná rychleji a výsledek tohoto snažení je blažený 🙂

porod je hodně o psychice, hlavně jít s klidem že to zvladnete vy i mimčo 🙂 nechodila jsem na kurz, necvičila, nemasírovala. Rodila jsem přirozeně a i když ty hodiny čekání než začne porod nebyly příjemný ( což podle mě bylo i tím že jsem musela furt ležet s monitorem v nepohodlný pozici) zvládne se to.
Poučky jak dýchat, tlačit... nečetl jsem, neřešila, švagrová, která rodila o čtyři měsíce dřív mi říkala jak dýchat, ale na to si v tu chvíli člověk nevzpomene. Hlavně klid a nechat to na svém těle ono si řekne 🙂

Víra v to, že žena dokáže porodít a ze i to dítě ví co má dělat. Okolo klid, umět poslouchat své tělo a nechat se jim vést. Bolest si korigovat intuitivně.= poslouchat své tělo. V druhé fázi porodní netlacit na sílu, ale nechat tomu volný průběh. Viz můj porod v článku.

Jo a hodně mi pomohla skupina přirozený porod, a to, že jsem se o to hodně zajímala. Důležitý je výběr porodnice, porodní asistentka, mne pomohlo mít s sebou manžela, který mě držel za ruku( zní to jako blbost, ale když mě ruku na chvíli pustil, hned jsem mu ji zase chytla. Nějak mi to bez toho neslo). Lněné semínko, předporodní čaj, číst o porodu hezké články a knížky a ne ty drastické. Mít porodní plan, ať personál ví co jsi zač.( v dobrém smyslu slova). Věřit si!!! Nesnazit se to mít co nejrychleji za sebou. Snažit se ať se i s miminkem zachází šetrně. Já právě měla pro nás oba pohodový porod a možná i proto je miminko pohodové a spokojeně atd..

tak já mám za sebou dva porody, vždy ten měsíc před jsem měla strach a byla celá vystresovaná, první porod byl dlouhý, bolest jsem snášela špatně, takže jsem si nechala píchnout epidural, byla jsem za něj hrozně ráda, na závěr porodu už mě ho nedali, ale bolest byla celkem snesitelná, tlačení bylo docela fuška, před tím to bylo náročné hodně psychicky při tlačení fyzicky 😝, ale naštěstí to netrvalo věčně a pak to byla veliká úleva, ještě šití bylo dost nepříjemné, ale proti porodním bolestem se to ještě dá. Oproti tomu druhý porod jsem měla rychlý, bez epidurálu, ale asi tak ještě jednou bolestivější, pak jsem litovala, že jsem si ho nenechala dát, každá maminka tu bolest snáší jinak, já sem z toho byla hodně vyřízená, ale některé maminky to snáší hodně dobře tak ti přeji ať ten porod máš pokud možno co nejméně bolestivý a určitě se toho neboj, stejně se tomu nevyhneš a na konci bude skvělá odměna 😵

Já za sebe osobně jediné co bych poradila je že vůbec bych se tim na tvém místě nestresovala a ani nad tím nepřemýšlela. Já jsem byla připravena a informovaná o všem možným a připravena na cokoliv nakonec to bylo úplně jinak než jsem předpokládala a čekala. taky hodně záleží na tom kde budeš rodit a co budeš mít za porodní asistentku, vše je o lidech. Mě třeba říkali jak mám dýchat a co mám dělat.Co můžu poradit tak vém si sebou někoho k porodu tak podpora je hodně nápomocná v tu chvíli. 🙂

Každé prvorodičce bych poradila NEBÁT SE!Odrodit se musí a já díky tomu že jsem byla v pohodě a myslela pozitivně měla nádherný porod na který ráda vzpomínám a těším se na další🙂)

Já se na porod těšila a chtěla jsem přirozeně. Bohužel malý byl zadečkem dolů a tak jsem musela na císaře. Nevím, jak bolí klasický porod, ale já měla bolesti dva dny po císaři a žádný med to tedy nebyl.Ale když jsem uviděla svého syna, tak jsem si řekla, že to stojí za to a doufám, že až budu čekat druhé miminko si taky zkusím porod přirozený. Taky to nebude procházka růžovým sadem, ale přeju si porodit miminko bez císaře, pokud to zdravotní stav můj i miminka dovolí. Rozhodně se nestresovat, nemá to cenu, protože to krásné teprve čeká.

Ahoj, ja jsem rodila cisarskym rezem. Vyhoda je, ze vis, kdy rodis. Byla jsem v castecne Anestezii. Coz doporucuji, protoze lekari maji na porod dost casu a ty vidis mimco hned, jak porodis. Porod probihal celkem bezbolestive, jedine, co jsem citila a co me bolelo, byla zavedena kanyla do patere. Jinak jsem necitila vubec nic. Co musim jeste rici, ze opravdu velke bolesti byly az po porodu, a trvaly dva mesice. Nemohla jsem se moc hybat, vstat z postele a nekdy jsem i bolesti brecela. Ale porod byl dobry a lekari v Benesovske porodnici byly sympaticti, mili a moc hodni. . Jsem nakonec rada, ze jsem rodila cisarskym rezem a v porodnici Benesov. Katka

Já jsem také rodila císařem.. takže s normálním porodem neporadím 😒 ale všeobecně si myslím, že je dobré být informovaný - čili ptát se, ptát se, ptát se! Já jsem se ptala a i tak kdybych mohla vrátit čas, tak se ptám ještě víc, protože mi přijde, že se všechno o mně rozhodovalo beze mě. Sice uznávám, že nejsem doktor a nevěděla bych, co dělat líp, ale i tak si myslím, že by měly být ženy informovány o svém stavu a o stavu miminka. Už jen proto, aby věděly, co bude následovat, jaké jsou možnosti atd.

@karlajasmine Určitě je hlavní psychika, ale je taky pravda, že v těch bolestech je schopen člověk odsouhlasit i to, co nechtěl, takže pokud máte nějaký porodní plán, doporučila bych dulu. 😉

Určitě je důležité se soustředit jen a pouze na výsledek porodu.Nemyslet na hrůzostrašné scénáře o kterých jste někdy slyšeli nebo četli.Káždá z nás je jedinečná osobnost a vše zvládá jinak.Mě moc pomohl manžel u porodu.Byl úžasný a pomohl mi ve všem.Spousta lidí nám to tedy rozmlouvalo ale každý by měl dát na svůj vlastní pocit a potřeby.
Nikdy nezapomenu na ty nejkrásnější okamžiky po porodu,kdy držíš drobečka na hrudi,manžela za ruku a víš,že je to to nejvíc největší štěstí co tě mohlo potkat.Ne nadarmo se říká:Porod je jediné rande naslepo o kterém víš,že zaručeně skončí láskou na celý život!!! 😵 😵 😵 😵

Ahoj jsem tady nová, čekám třetí a můžu ti říct , že každý porod je jiný. Ten první byl zlouhavý, ten druhý rychlí a ten třetí kdo ví. zatím šlo vše tak jak si tělo řeklo. nejlepší je se během těhotenství nenervovat porodem a nemyslet na to. oni i na sále ti řeknou co dělat.

Já jsem rodila dvakrát a pokaždé to bylo jako poprvé, každý porod byl jiný. Podle mě je nejdůležitější být v klidu a řídit se vlastním tělem a ne doktory. Mě třeba nutili být ve vaně kde se mi dělalo zle a tím pádem jsem v sobě malého dusila o hodinu déle než měl v plánu. Takže za každou cenu si prosad svou a to bude nejlepší pro tebe i pro miminko☺

Ahoj, já mám za sebou dva porody, z toho první, dcera byla KP - koncem pánevním, přirozeně a vcelku rychle, vůbec jsem si nepřipouštěla nějaké komplikace nebo riziko, těšila jsem se na miminko (nenechala jsem si říct pohlaví) . Každý vnímá bolest a nepohodu jinak, ale věř mi, že ta "doba nepohody" trvá jen pár hodin a pak už je jen nepopsatelná radost z voňavého krásného miminka, které jsi si devět měsíců připravovala na tento svět a nosila pod srdcem. Ten nádherný okamžik, kdy máš svoje vytoužené miminko přiložené na prsou se nedá ničím vyvážit. Nikdy na to nezapomenu. A klidně bych do toho šla znovu. Přeji hodně zdraví, klidu a pohody a hlavně zdravé miminko. Jana. 🙂

@nanysek123 Jsou porodnice, které vedou k tomu, aby rodičky zkusily rodit přirozeně i děti otočené zadečkem. Ono to teoreticky jde, samozřejmě ne vždy, asi záleží i na dispozicích. Nicméně obecné pravidlo je, že po přirozeném porodu je člověk mnohem více a hlavně mnohem dřív v pohodě než po císaři. Tobě už je to jedno, píšu spíše pro ostatní, aby se ptaly i na tohle, zda je císař fakt nutný. Dost porodnic už od "císařů na běžícím pásu" odstupuje a co jde snaží se, aby se rodilo přirozeně, ale pořád to nebudou všechny porodnice.

Mám sice za sebou už dva porody, ale ten druhý byl překotný (cca 5 min na porodním sále a malý byl venku. Jak všechny píšete, je to o psychice a pohodové atmosféře. Mě třeba přítomnost manžela dodávala sílu a pocit jistoty. Žena si musí říct, že i když to bolí, zrodí se zázrak..(miminko, které jsme nosily 9 měsíců pod srdcem). Ve chvíli, kdy Vám přiloží miminko k prsu, zapomenete na všechny předchozí bolesti a žijete jen pro tento okamžik.

Myslím,že na bolest se připravit nelze. Já měla vyvolávaný porod a bolestí jsem omdlévala. Poradím hlavně prodýchávat a netlačit (člověk má pocit,že to půjde zadem než předem) a pokud to jde sprchovat,ulevuje to trochu. Doporučuji místo naprosto neempatického chlapa v těchhle situacích vzít sebou dulu nebo kamarádku,maminku, někoho,kdo a tím má zkušenosti. Mít chlapa u porodu byl blbý nápad..oni absolutně neví co se děje,co mají dělat a jsou tam s vámi sami, sestra chodí jen kontrolovat jak se otevíráte. Jako prvorodička jdu ale do druhého dítěte, když už víte, co a jak,rozhodně se rodí líp. 🙂

Já se nějak v 8 měsíci začala porodu strašně bát, bála jsem se, že to nezvládnu, že mě nemocniční personál bude do něčeho nutit a vyhrožovat, když něco nebudu chtít, že je to pro moje dobro a dobro dítěte atd., ale jak se blížil termín, tak ten strach někam zmizel. Jedná známa mi řekla super radu - ,,Hlavně věř sama sobě! Porod je naprosto přirozená věc!,,. Hodně jsem četla, měla nastudováno co chci a co ne, předporodní rychlokurz mi udělala známa a nakonec všechno bylo jinak, ,,vyzkoušela,, jsem u porodu snad všechno, včetně epidurálu - za který jsem nakonec byla vděčná, a cévkování - věc, kterou jsem FAKT HROZNě NECHTěLA! a to dokonce 2x, protože malý se šprajcnul a já se ke konci nemohla vyčůrat a pak nakonec kvůli akutnímu císaři. Je mi líto, že to nešlo přirozeně a musel být ten císař, ale po 24h nepravidelných stahů a pak další den od rána pravidelných někde do 6 odpoledne (pila jsem maliník, ale moc asi nepomohl), jsem za něj byla ráda. Když jsem už ležela s malým v náruči, vůbec jsem si už nepamatovala jak moc bolely stahy, za to moc dobře jsem cítila jizvu.
Důležité je poslouchat své tělo a řídit se tím. Jinak mou velkou oporou byl můj manžel, když jsem už nemohla, tak jsem mu tam brečela a on mě držel za ruku, a hrozně moc mi to pomohlo. A fakt strašně moc záleží od personálu a nemocnice, byli fakt super, vysvětlili, když jsem se na něco ptala, byli vstřícní, vždycky se ptali, co chci a co ne. 🙂

Porod předem naplánovat nejde a hlavně, každá ho máme naprosto odlišný. Při svém prvním těhu jsem ho vůbec neřešila, nenervovala jsem se, něco jsem si o tom přečetla a uklidnila mě kamarádka, která rodila měsíc přede mnou a líčila mi to vše jako brnkačku. O to větší šok mě čekal, když ten den D přišel. Pravidelné bolesti mi začaly už někdy v noci, po 20 minutách, to se dalo rozdýchávat v klidu, s postupem dne se doba mezi bolestmi krátila a sílila a když jsem jí měla po 5 minutách, byla jsem bez hlenové zátky, jeli jsme s přítelem do porodnice. Tam mi bylo řečeno, že opravdu ještě nerodím a že mám přijít až na pravidelnou prohlídku na gyndu. V autě po cestě domů mi bolesti zesílily o mnoho víc, přidala se žaludeční nevolnost a křeče do spodní části zad. Zatímco jsem se pohupovala doma na gymnastickém míči, který mi trošku pomáhal s bolestí zad, před sebou kbelík, jsme s přítelem řešili, co jako dál, když dle doktora přece nerodím! Najednou byla pryč moje pohoda a asi po dvou odskučených hodinách jsme jeli do nemocnice zase. To už si mě tam nechali, ale vyslechla jsem si od porodní asistentky poznámky typu: To jste na sobě teda moc nezapracovala, jste otevřená jen na 2cm! Bolesti byly silný, zvracela jsem, krvácela jsem a když začaly ty pravý kontrakce, byl to neskutečný mazec. Jelikož mi porod nepostupoval, dostala jsem ještě Oxytocyn a to už bylo jako zlý sen. Ve finále se mi porod začal zastavovat, kontrakce zeslábly na minimum a byla jsem ráda, že mi malýho stihli vyndat z bříška včas. Ano, vyndat, protože ta bolest mě za ty hodiny tak vyčerpala, že jsem nebyla schopná ani zatnout pěst, natož tlačit a tak mi pomáhala sestřička tlačením na bříško. Nebyla jsem pro Epidural, říkala jsem si, že to zvládaly ženský dřív i bez toho, že to zvládnu taky... Nyní už bych proti nebyla. Byla jsem neskutečně šťastná, když byl prcek v 6:45 konečně venku a zdravý!
No a ač jsem si říkala, že druhý mimi v žádným případě nebude, porodila jsem letos druhýho chlapečka a téměř levou zadní. Většinu bolestí jsem si rozdýchávala v klidu doma ve vaně, bez jakýhokoliv stresu a když jsme přijeli do porodnice, byla jsem už na 8cm a za na celé dvě hodinky byl další chlapák na světě. Kontrakce byly o mnoho slabší, šly krásně rozdýchávat, byla jsem v klidu...
Tímto nechci nikoho plašit, jen tím chci ukázat, že porod se naplánovat nedá a téměř pokaždý probíhá naprosto jinak. Předporodní kurzy jsou dobrá věc, ale když to na člověka přijde, dýchala jsem si beztak po svém, protože jsem si na nic z toho v tu chvíli nevzpomněla. 🙂 Nejvíc mi od bolestí při prvním i druhém porodu pomáhala teplá voda.
Přeji všem těhulkám rychlý a co nejméně bolestivý porod! Ty dětičky za to stojí a vynahradí nám to! 🙂

@karlajasmine ahoj,ja som zo začiatku stále myslela na to ako to zvládnem a bála som sa a nakoniec sa ako každá modlila aby to už prišlo a bolo mi jedno ako.... 🙂 pozri si môj blog,mám tam opísané tehotenstvo a priebeh porodu,snáď povzbudí ,krásny deň prajem

Já šla do porodu s tím, že to bude brnkačka, snažím se myslet pozitivně a tak jsem to taky brala, že to prostě bude v pohodě a po tom, co mi kamarádka řekla, že by mohla rodit každý den, tak jsem se vůbec ničeho nebála. Když to přišlo, nestačila jsem se divit, nic horšího jsem nezažila a to nejsem žádná cíťa. Takže poradit se asi nedá, každá to má jiné, někdo je za hodinu hotov se vším všudy a někdo trpí dva dny.. Z mé zkušenosti si myslím, že je lepší se připravit na nejhorší a pak to po psychické stránce nemusí být tak hrozné - neděste se porodu od prvního dne početí, ale připravte se na to, že je to masakr..

Bez porodu to bohužel nejde. Mě pomohlo cvičení, chodila jsem od 12 týdne. Bylo to fajn. Ulevovalo mi to, docela mě brala páteř. Co se týče kurzů, nakonec bylo stejně všechno jinak. Půlka doktoru a sester mi tvrdilo, že mám poslíčky a druhá půlka, že to bude skutečný porod. Takže veselo. Nakonec jsem porodila holčičku 2800g a 48 cm. A až to budeš mít za sebou, tak na tu bolest hned stejně zapomeneš a budeš myslet jen na to děťátko.