Zkušenosti z porodu (vyvolání, epidural, píchnutí plodové vody, nastřižení a šití, císař...)
Ahoj, kvůli zdravotnímu stavu(cukrovka atd), mi budou vyvolávat porod. Vim, ze je tu spoustu diskuzi o všem, ale i tak.. Chtela bych se zeptat na zkušenosti, jak to probíhá, vaše pocity a tak. Mám z toho opravdu strach. Mate někdo zkušenosti celkove s vyvolanim, epiduralem, pichnuti vody, nastrizenim, sitim a popřípadě i císařem?
Samozřejmě každý má prach bolesti a snášenlivosti jinde, ale já ho mám vážně nízko a jsem z toho dost špatná.
Předem děkuji za názory.
A to řvaní, já jsem řvala z toho tlaku asi, to už ani nebolelo 😅 jen jsem se bála že dítě vystřelí jak raketa a oni to tak jednoduchý nebylo 😅
Mně nestihli dát epidural, protože se po píchnutí vody porod rozjel taky už relativně rychle, tak jsem pro zmírnění bolestí na poslední půlhodinu dostala rajský plyn (jinak u mě indukce+ preindukce 41+5).
Mně to rozhodně pomohlo, byla jsem trochu mimo, ale od bolesti jsem si odpočinula a nikdo mi nic nemusel pichat do zad. Hodilo se pak i při šití, to v podstatě už nebolelo vůbec. Měla jsem stehů hodně, protože se nestihlo nastřižení a měla jsem vetší poranění, ale zahojilo se to dobře, po dvou týdnech jsem o tom nevěděla.
Celkově porod sice bolel, ale převažují rozhodně pozitivní pocity.
Mohla bys taky zkusit rodit s dulou. Psychický moc pomáhá, když máš u porodu někoho se zkušenostmi, kterému duverujes. A mysli na to, že personál nemocnice je na vaší straně a chce pro tebe i miminko hlavně co nejmenší riziko.
První porod byl vyvolávaný ve 38tt, cesty naprosto nepřipravené a bylo to úplně super říkala jsem si, co všichni na tom porodu mají... Druhý porod byl úplně přirozený a byla to taková jízda, že mě to docela srovnalo. Teď mám co dělat, abych se nebála třetího... Ale každopádně ten vyvolávaný porod nemusí být vůbec strašný, tak se neboj.
@cimroska OK :D
Vyvolání 2x kvůli odhadované vysoké porodní hmotnosti - jednou odhad 4100, podruhé 4150 - děti 4780g a 4020g.
Poprvé - otevřená ani připravená jsem nebyla vůbec, vyvolání pomocí tablety kolem 9hod. Zhruba v 11 jsem na pokoji už skučela, ale myslela jsem si, že jsem "máčka" a jsou to jen poslíčci, nicméně ze strachu jsem se šla zeptat sestry, abych miminku svým případným hrdinstvím neublížila. Byla jsem už otevřená na dva prsty moji poslíčci byli ve skutečnosti kontrakce. Pak to šlo plus mínus rychle. Od začátku jsem měla "problém" se zavedením kanyly, celou dobu jsem jí totiž v ruce cítila. Kontrakce nekontrakce, ta kanyla mě pěkně srala a hrozně mi to vadilo. :D Klystýr ok, pohoda. Píchnutí vody je děsivé na pohled (PA mi ukazovala čím a co bude dělat), ale bylo to úplně v pořádku.
Nechala jsem si píchnout epidural - hrozně moc jsem se bála, takže jsem se při prvním vpichu hnula (na všechno jsem personál pečlivě upozorňovala a na netu dokonce četla, že personál může při zavádění rodičku lehce přidržet, mno mě nikdo nepřidržel, bohužel), druhý už byl v pořádku. Tak prvních deset minut. Když mi PA přišla naměřit hodnoty a chtěla, ať se otočím, nešlo to. Prosáklo mi to hlouběji a umrtvilo všechno od pasu dolů. Jestli to bylo tím hnutím nebo druhým špatným napíchnutím kdo ví. No v ten ráz byli všichni na nohách. Nekontrolovaně jsem se třásla, což byl asi výsledek námahy, stresu a toho náhlého klidu, hned na to jsem začala být jak na drogách – teda takhle si to pamatuju. Byla jsem děsně veselá, všechno jsem brala s nadhledem, který mi rozhodně není vlastní a uklidňovala manžela, že přinejhorším nebudu už nikdy chodit, ale že neumřu. Mno. Ptali se, jestli to odeznívá – víc si toho bohužel nepamatuju, co řešili nebo jak, mám to v mlze.
Každopádně se čekalo, až mi ten „epidural“ povolí, zatím jsem se krásně otvírala, což nám nehrálo do karet, protože jsem byla jak látková panna. Když jsem začala trochu cítit, bylo to tak akorát k rození. Zatlačila jsem dvakrát, syn mi vjel níž do porodních cest a v tu chvíli bylo zase mrtvo. Necítila jsem kam tlačím, jak, jestli vůbec. A začal šrumec – nástřih, vex,.. všechno dobře dopadlo. Syn se narodil cca v 22hodin.
Šití jsem měla vnitřní i vnější, docela velké si myslím. Myslím, že hned druhý den mi praskl steh, ale všichni mi tvrdili, že šitý nástřih prostě bolí a mám být v klidu. Když mi to už bylo divné, bylo pozdě na to to znovu šít. To místo mi prasklo ještě dvakrát, naposledy jen jakoby pod kůží po šestinedělí. Cítila jsem to (bolestivě) pokaždé, co jsem měla MS nebo dlouho šla.
Sex po tomhle všem - paradoxně lepší! :D (I když jizva bolívala.)
Následky po epiduralu nepociťuju žádné, krom zakořeněného strachu, aby se to nestalo znovu, a fakt velké odhodlanosti jim do druhého porodu víc kecat a všechno si sama (!!!) víc hlídat.
Podruhé – vyšlo mi to na den, kdy sloužila stejná doktorka jako při prvním porodu. Nic příjemného. Je to prima ženská, ale prostě si mě pamatovala, a i když já ji ne, tak jsem z toho měla takové špatné pocity, jakože co když se to stane znovu.
Zavedení tablety kolem 10hod, ale už jsem přišla otevřená na prst (asi týden jsem to tak měla). Měla jsem tentokrát naprosto skvělou PA se kterou jsem se cítila dobře a věřila jí. Všichni si tam dávali pozor a celkově mi přišli napjatí, ale ona byla v klidu. Neřešila mé kecy ohledně kanyly.. :D ano, opět mi vadila celý porod. Epidural jsem nechtěla, ale po klystýru (zase pohoda) a píchnutí vody (úplně stejný strach) se mi kontrakce rozjely tak, že jsem o něj prosila. Vyděšená, ale prostě to nešlo. Epidural tentorkát naprosto v pohodě, doktorka a hlavně ta sestra co s ní přišla – obě ženské od rány a to na mě docela platilo, plus jsem měla fakt strach, tak jsem držela a kousala si jazyk. Do 15minut měla přijít úleva – ale nepřišla, jen ty kontrakce bolely jinak. Jenže to furt bylo nepříjemné, bolestivé a na nic. Už jsem si říkala, jak jsem vyvalila prachy za něco, co nepomohlo a odtrpím si to, když najednou bum – posr… jsem se a nevím co všechno, byla jsem vyděšená, zmatená a absolutně jsem netušila, co se děje. Mačkala jsem zvonek jak šílená a do toho si na sál nakráčela moje PA, úplně v klidu, že teda jdeme na to. :D
Upřímně, byl to fakt mazec. Čas mi plynul jinak, pomaleji. Pořád jsem se omlouvala za ten svinčík pod sebou, bylo mi trapně, stále jsem byla nervózní a ve stresu. Tlačte. Tak jsem zatlačila a dobrý, šlo to. Jenže všechno tak strašně trvalo. Pak mi tlačit nešlo – tlačila jsem do hlavy, ne dolů. Začínala jsem panikařit jak jsem k ničemu, jak se mi to dítě udusí a budu za to moct já, protože nejsem schopná tlačit. Proč mi nepomůžou? Jak můžou být tak v klidu? Bylo fakt zvláštní kolik jsem toho stihla vymyslet. 🙂 No další zatlačení, další, už prý vidí vlasy. V mojí hlavě – proboha, určitě se udusí. Docházely mi síly, potřebovala jsem se nadechnout (dýchat mi nešlo, vadilo mi to a vůbec nepomáhalo po dobu celého porodu) a do toho jsem měla pocit, že mi to dítě 100% rozerve spodek. Začali tam něco řešit, ale už se mi špatně vnímalo – takže jsem v dalším návalu strachu a stresu čekala, kdy ucítím nastřihnutí, zatímco jsem měla pysky roztažené na maximum dětskou hlavičkou. Zatlačila jsem.. a najednou šla ven. Pak ještě jednou. Pohoda. Klid. Křičí.
Taky jsem pořád děkovala a omlouvala se, jak šílená.
Z pohledu mého muže jsem "třikrát zatlačila a malá byla venku". :D Asi chápeš, jak směšně mi to zní vzhledem k tomu, co jsem vnímala já. 🙂
Stehy sjem měla dva vnitřní, dcera šla ven s rukou u hlavy – proto to tak bolelo. Narodila v cca 13hodin.
Pak se mi špatně zavinovala děloha a PA ze mě neustále mačkala krev, nezdálo se jí to, ale po cca 3 hodinách už to bylo v takovém stavu, že jsem mohla na pokoj (2 hodiny z toho jsi s dítětem, tak to bylo dobrý). Plus mě pro jistotu vycévkovala, to bylo nepříjemné, ale taky se to dalo.
Následky – žádné. Zajímavé zážitky, ani jeden bych si nechtěla zopakovat. Podruhé mnohem lehčí rekonvalescence, vlastně sjem se cítila dobře už po těch čtyřech hodinách, přičemž poprvé jsem byla mimo.. no ještě dlouho. Navíc si myslím, že jsem poprvé měla i nějaké psych.potíže, že to nebyla jen únava a nová role. Teď jsem naprosto v pohodě.
Sex pořád dobrý a jizva už nebolí, jako by ji ten druhý porod prostě nějak vyléčil. 🙂
Vím, že je to dlouhé a plné věcí, co tě asi ani nezajímají, ale mě to připadá důležité vzít tak nějak komplexně.
Snad ti to dodá odvahu a třeba ti něco pomůže, a ne přesný opak. A kdo ví, tolik holek říká, že měly hezký porod, tak třeba nakonec budeš patřit mezi ně. Moc bych ti to přála. 🙂
@cimroska Cesty byly opravdu nepřipravené, rodila jsem dřív vyvolávaně kvuli tomu, že se malé už přestávalo v bříšku dařit. Nastoupila jsem v 7h ráno, v 8 zavedeno pul tabletky, nic se nedělo až do 10h, pak přidány další tablety a téměř hned se rozjely kontrakce po třech minutách, které trvaly do 16.30 a pak se pomalu vytratily. Nebyly to nějaké náročné porodní bolesti, šlo s nimi fungovat, hodně času jsem strávila ve sprše a na balonu, to mi pomáhalo. Po té 16h už mi žádné léky ani injekce nepodávali a řekli ať si odpočinu a že to zkusíme zítra, že jsem se za celý den otevřela jen na půl prstu. poslala jsem manžela domů a chystala se spát, kolem 22h jsem si lehla a po chvilence mi v posteli praskla voda. pak se to opravdu rozjelo a já jsem věděla, že toto už jsou kontrakce, na které se čekalo. O půl 1 v noci byla dcerka na světě, takže jen dvě a půl hodiny opravdových porodních kontrakcí. pro mě je důležité najít si vhodnou polohu, nejlépe v kleče a u každé kontrakce se hooodně uvolnit (což jde trochu těžko, je třeba na to myslet) a hluboce dlouze prodýchávat. Pak jsem cítila, že fakt má každá kontrakce smysl a dovede mě rychle do finále... U přirozeného porodu byly kontrakce bolestivější a delší a bylo těžké se uvolnit a nezablokovat. tlačení bylo už za odměnu u obou dětí, dcera byla venku na tři kontrakce a syn na dvě... Vím, že je to těžké, ale zkus se nebát. Psychika dělá strašně moc a každý může jeden a ten samý porod vnímat různě a i já to tak mám. Byť ten první byl určitě náročnější a rizikovější, tak ten druhý subjektivně vnímám hůř. Stát se může vždycky cokoliv, co člověk neovlivní, zkus do toho jít s čistou hlavou a pozitivně, být v co nejlepší náladě🙂 jak se říká "S chutí do toho a půl je hotovo". Přeji a´t vše dopadne jak nejlíp může.👍🍀
Ahoj,ja mam zase veeeelmi zlou zkušenost naopak s nenastřižením..Díky tomu,že to neudělali,jsem praskla komplet až ke konečníku a to vám nikomu nepřeju zažít. Nemohla jsem sedět, pomalu ani chodit,nehorázná bolest .moje dr.jen kroutila hlavou,když jsme za ní 6 den po porodu došla s tím,jestli se na to může podívat.Myslela, že jsem hysterická, ale když to viděla,tak se ptala:Jezisi, proč vás nenastřihli a nechali takhle prasknout????No,teď čekám druhé miminko,rozdíl bude 7 let a jediné,co po nich chci je,aby mě střihli a už jsem nemusela zažít to co se synem. Jinak samotný porod jsem ustála, žádný epidural ani nic.A citlivá jsem taky hodně .Nebýt tohoto,měla jsem na prvorodicku supr porod be komplikací.
@aurelie34 Mne praskla voda bez kontrakci, takze jsem dostala pak klasicky pilulku na vyvolani. Mela jsem to dlouhe, rano v 8 pilule a maly se narodil az v 11 vecer. Mela jsem dva epiduraly (to byla super zachrana) a i oxytocin i nastrih. Zadna hitparada celkove ten porod nebyl, nemela jsem klasicke kontrakce, vse slo do zad. Jeste, ze tam byl manzel, kteremu jsem mohla drtit ruku 😜 Ale jak uz tu padlo, prezijes to a to mimco to vykompenzuje. A za par mesicu se ti ta bolest vytrati z pameti a budes chtit treba i to druhe 😍 Hodne stesti, at je to rychle a drz se👍
Mám za sebou 2 vyvolávané porody a musím říct, že oba byli v klidu! Neni se čeho bát, můj prvni porod zacal vyvolávací tabletkou v 7. Do 16cti hodin jsem byla v pohodě . Po 16cte praskla voda a mala byla 18:52 na světě... Takze žádná hrůza a muj druhy porod začal též v 7 hodin vyvolavajici tabletkou. Od 12cte hodiny jsem cítila mirne kobtrakce , které po hodině vždy sílily... V 18hofin mi praskla voda a malá v 18:35 byla na světě🙂 . Jako ty posledni minuty pred tlačením to bolelo dost ale dalo se to vydržet. Oba porody mam bez nastrihu a ani jsem se nepotrhala a to holky mely 3,6 kg ( obě stejně)
Me treba presne v den terminu praskla voda. Bez kontrakci. Otevrena na 1,5cm. Ale dalsich 22h se nedelo nic. Takze jsem v 10 rano druhy den dostala 1/4 vyvolavaci tablety. Zacaly se rozjizdet kontrakce,ve 12 uz jsem se kroutila, celou dobu jsem musela lezet napojena na monitor. Bohuzel jsem se az do 15h otevrela jen asi na 4cm. Bolesti po 1,5 min a ja byla fakt zoufala. Nemela jsem kontrakce do bricha ale citila jsem jak se malej tlaci na zavreny cipek. Docela sileny. V pul ctvrty mi pichli epidural, ackoliv jsem ho puvodne nechtela,ted jsem za to byla vdecna. Sedela jsem na posteli,hodne vyhrbena,sestra mi drzela ramena abych se nenarovnala. Bylo to v pohode,jen trochu tlak do zad. Bolest vubec. Do 15min zacal pusobit a me se hrozne ulevilo,hlavne psychicky, ze si odpocinu. Konecne jsem se mohla pohybovat po pokoji. Po hodine prestal pusobit, prisla Mudr a konstatovala,ze jsem otevrena na 10cm a jdeme na to 🙂 proste si telo odpocinulo,psychika se zklidnila a ja se krasne otevrela. V 16:48 jsem zacala tlacit a v 16:55 byl mrnousek na svete.😍
Jo a byl to prvni porod,bez nastrihu,jen 3 malinke stehy. Po porodu jsem mohla hned sedet. Pozlobilo me to asi po tydnu, kdy jsem par dni sedela na nafukovacim kruhu🙂 nic hroznyho.
@cimroska je to v hlave....ale ver,ze po porodu je to neco jineho,po klasickem telo zaplavi hormony. Pak uvidis,co cisar,zda celkovy nebo ne. Ale porodit musis🙂 zkus presvedcit samu sebe,ze ty zasahy jsou nutne,aby se tve mimi narodilo. Ale takovy strach u porodu prave blokne prirozeny porod...drzim palce
Můj porod asi zažít nechceš bohužel :( také jsem měla cukrovku, i přes dietu měl syn už odhadem 4 kila, měla jsem jít na vyvolání, ale porod se rozběhl sám v 1 ráno, kontrakce hned po 5 minutách, ne nijak silné, ale stupňovalo se to, v 7 ráno už to nebylo k vydržení a já otevřená na 3 cm 😕 poprosila jsem o epidurál, oo bože, díky za zázrak, ulevilo se mi, mohla jsem si odpočinout, v klidu prodýchávat, ale ouha, epidurál porod zastavil, neotevírala jsem se, tak kapačka oxytocinu, po něm opět bolesti jak prase, já otevřená na 5 cm, už to nešlo vydržet, tak druhá dávka epidurálu, opět úleva, byly 4 odpole, stále jsem neporodila, bolesti už se opět stupňovaly, já vyčerpaná, šel na mě kouknout primář a oznámil, že jsem na 6 cm, ale hlavička sestupuje špatně, špatná rotace (+velká hlavička, to jsem věděla z ultrazvuku), já vyčerpaná, bolesti jako kráva (promiň za výraz, ale to nejde popsat jinak), rozhodnuto o císaři pro nepostupující porod, pak už to šlo celkem rychle, jen vydržet ty šílení kontrakce než mi dali anestezii (lokální), no do 5 minut byl Davídek na světě, já šťastná, sice po císaři nic moc, bolesti, nemohla jsem vstát z postele, ale primář říkal, že měl syn i dvakrát omotanou pupeční šňůru kolem krku, tak si do teď říkám, zlatý císař, mohlo to dopadnout špatně...
@cimroska hele od okamžiku anestezie jsem nic necítila, mrzelo mě jen, že nemůžu mít miminko hned u sebe, syna mi odvezli na vyšetření a viděla jsem ho až po 2 hodinách ☹ po císaři když to přišlo k sobě tak docela dobrý, ale hýbat se a následně vstát peklo, to mě štvalo nejvíc, že se nemůžu o syna starat jak bych chtěla. Jinak bez komplikací, jizva se hojila dobře
@cimroska neboj se, chápu že se ptáš jestli všechny úkony bolí. Ale ty porodní bolesti bolí tak moc že všechno ostatní je jak píchnutí včelou. Opravdu se neboj. Naučíš se postupně bolest zvládat a ještě chvíli po porodu budeš jak Rambo, zašila by sis ránu za živa a ještě zubama ukousla nit 😅 (mě pak šili za živa po komplikacích po dvou týdnech). Nepatlej se v tom. To bude dobrý když si nebudeš furt opakovat jak to bude bolet
@kristyn.g jako mas samozřejmě pravdu. Já vlastně ani jako nevim, čeho přesně se bojim..na bolest jsem fakt od malička zvykla(picham si sama injekce apod), ale proste blbě snasim, když mi něco děla někdo jiny..
A hlavně jsme fakt chtela zjistit zkušenosti ostatních. Protože jsem nevěděla, co vsechno me vlastně muže ještě čekat a hlavně CO od těch veci čekat..potrebuju se vždy na vsechno psychicky pripravit 😀
Mam za sebou dva vyvolane a jeden klasicky porod, vsechny tri porody byly v podstate stejne, jen se zkratila doba. Nastrihy byly u dvou porodu, ale nic velkeho a dalo se to vydrzet. Pichnuti vody nijak nebolelo, trosku to byla uleva. Mela jsem bezproblemove porody a celkem i rychle, teda krom prvniho, tam jsem si to sama zbytecne prodlouzila tim, ze jsem nechodila a lezela. Cukrovku jsem mela u druheho ditete, ale byla jsem jen vic hlidana, nevyvolavali kvuli cukrovce...
Muzu napsat zkusenost s epiduralem. Za me uz asi priste nee... mam vyhreznute plotynky a bolest mi sla hodne do nich. Byl mi nabidnut epidural. Je to docela neprijemne, kdyz se nesmis ani hnout a pichaji te do patere. No ale dalo se, doktor byl opravdu skvely! Rekl, ze pokud se mi bolest slije do jedne strany, musi se vytahnout. Jak mas epidural, tak uz te nepusti do sprchy. U me to tak teda bylo. Musela jsem lezet a jeste na boku, aby se mi pry prohloubily kontrakce. No samozrejme se mi epidural slil jen dobtech plotynek, takze jsem myslela, ze mi prasknou. Porodni asistentce to bylo docela jedno. Nevnimala me. Pry to neni mozny, aby me ta bolest sla do zad... no... je fakt, ze mi to porod rozjelo az moc rychle. Do pul hodky ze 4 cm na 8cm a najednou kolem me litalo asi 8 lidi. Doktor mi pichl vodu, ale absolutne nic jsem necitila. A po pichnuti byla mala asi tak do 20 minut venku. Porod samotny byl pohoda oproti tem kontrakcim. Siti jsem necitila. Nastrih mi teda nedelali, ale delali mi jeden vnitrni steh, jeden u mocove trubice a jeden kosmeticky. Necitila jsem to.
@syslik91 a jdi si jistá že ti to šlo do plotynek kvůli epidurálu? Neměla si křížové kontrakce? Já mám také vyhřezlou plotenku, měla jsem s tím velké potíže. Při porodu se měla křížové kontrakce a docela by to odpovídalo popisu. No jsme ráda že mi to fungovalo. Aspoň si to měla rychlé ☺️
@cimroska Rodila jsem přirozeně. Práh bolesti mám taky dost nízko. No nechci tě strašit, ale fakt to bolí!! Ale třeba budeš mít štěstí a mimčo vyleze rychle. Já se trápila od první kontrakce (ty začátky jsou pohoda) 22 hodin. Pro příště bych šla určitě do epiduralu. Kašlala bych na hrdinství. Já si tenkrát říkala, že to zkusím bez něj a pak když jsem o něj prosila tak už nezabral. Nástřih jsem taky zakusila a pohoda. Pokud se bojíš tlačení tak věř, že jsem z toho měla panickou hrůzu, že to bude bolet ještě víc než do té doby a bylo to naopak. Spíš jsem měla pocit, že při tom tlačení vytlačuju i tu bolest v sobě.
@cimroska tak toho co popisujes se opravdu neboj. Já omdlévám u jehel. Ale při píchání epidurálu jak jsem měla hlavu sestře na prsou tak jsem si říkala že když se to nepovede aspoň si odpočinu. Nástřih mít třeba nebudeš. Ale víc jak trhání když se ti to trhne to asi bolet nebude... To co popisujes je na porodu to nejméně hrozne. Bolí to jako prase. To jo. Ale nejdůležitější je abys byla psychicky v klidu. Bolest signalizuje nebezpečí a mě pomáhalo si opakovat že je to v pořádku a držet se v klidu. Jak začneš vysilovat tak mi přišlo že se bolest stává nesnesitelnou a šla jsem do paniky. Neboj, kdyby to bylo tak hrozný tak by byly vsichni jedináčci. Zároveň je to totiž i krásný zážitek