Porodnice Chrudim

3 zkušenosti

Gynekologicko-porodnické oddělení chrudimské nemocnice, a.s. (Porodnice Chrudim) zajišťuje komplexní péči o ženy gynekologicky nemocné nebo s komplikacemi v těhotenství. V lůžkové části gynekologického oddělení je k dispozici 7 dvoulůžkových pokojů, 1 čtyřlůžkový pokoj a 1 jednolůžkový. Všechny s vlastním sociálním zařízením. Operační sál pro potřeby gynekologického oddělení je vybaven moderními operačním stolem a anesteziologickými přístroji.
Na porodnickém úseku jsou převážně dvoulůžkové pokoje se samostatným sociálním zařízením. Toto oddělení je vybaveno veškerým příslušenstvím a moderním monitorovacím systémem pro bezpečné vedení porodů. Součástí porodního traktu je operační sál, který je rodičkám vyhrazen na provedení císařského řezu nebo jiné porodnické operace. Porody do vody chrudimská porodnice nevede.
Přednášky předporodních příprav pořádají Mateřská centra MAMA klub Chrudim a Hlinečáček Hlinsko ve spolupráci s lékaři gynekologicko-porodnického a novorozeneckého oddělení.

Porodnice Chrudim

Porodnice Chrudim nabízí:

  • relaxační vana v porodním boxu
  • dvoulůžkové pokoje
  • nadstandartdní jednolůžkové pokoje
  • odběr pupečníkové krve
  • prohlídka porodního sálu
  • možnost doprovodu (max.2 osoby)

Porodnice Chrudim

Související články

Více o porodnici Chrudim na modrykonik.cz

Použité zdroje

  1. Oficiální stránky chrudimské nemocnice, a.s.
Pomohl ti tento článek?
 / Ne

Zkušenosti s porodnicí Chrudim

Průměrné hodnocení:
Máš zkušenost s porodnicí Chrudim?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
nonacek
24. říj 2015

Tuto porodnici doporučuji

Byla jsem v chrudimské porodnici moc spokojena. Personál, lékaři, sestřičky 👍. Úžasná péče i komunikace.

Chválíme, chválíme.
0 poděkování
petulka_zdenda
1. pro 2014

Nejlepší a všem doporučuji

Chrudimská porodnice pro mě byla jasnou volbou hned od začátku těhotenství. ;-) Ikdyž teď bydlím 30 km od Chrudimi , tak stále jako rodilou Chrudimačku mě to tam táhne ;-)

Na Chrudimskou porodnici jsem slyšela převážně samou chválu a proto jsem byla hned rozhodnutá. Porod jsem měla vyvolávaný, ale naprosto pohodový . Práce lékařů i porodních asistentek na sále byla naprosto skvělá i veškerá péče o mě, manžela i miminko .

Na oddělení šestinedělí to bylo také skvělé ,sestry i lékaři. ;-)

Velká podpora kojení. ;-)

Za nás určitě doporučuji .:-D
0 poděkování
bellaver
15. kvě 2013

Den, kdy jsem poznala, co je štěstí …

Těhotenství jsem prožívala naplno - začátky plné obav (krátká hospitalizace s hematomem v chrudimské nemocnici), následná nemocenská a varování, že hrozí předčasný porod (kvůli prodělané konizaci děložního čípku), 2. trimestr byl krásný, bříško už začalo být vidět, ale ještě nepřekáželo, kila šla rozumně nahoru. No a 3.trimestr, to už jsem začala více řešit, zda mi břicho nepopraská, jestli nenaberu moc kilo, moje mamka se mnou přibrala 30kg a já jsem byla veliká (tuším 4,3kg), upnula jsem s ale na to, že stejně asi porodím předčasně, takže nebudu ani já ani Natálka moc veliká. Dny a týdny ubíhaly, já byla v posledním měsíci a stále se nic nedělo, poslíčci nikde, vše zamčeno na tisíc západů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by to bylo před termínem, ač jsem denně vysávala a vytírala celý dům, lehala do horké vany, podstoupila masáž i akupunkturu nebo odhazovala dvůr plný sněhu.

V den termínu porodu mi v chrudimské nemocnici, kam jsem se jela nahlásit, že u nich chci rodit, paní doktorka oznámila (po provedení Hamiltonova hmatu), že pokud se nic nerozeběhne samo, 9.4. nastoupím na vyvolání. Čekání a modlení mohlo začít. A ta malá potvůrka mě nechala vycukat až do konce.

Den před nástupem na vyvolání mě ve 3.30h vzbudila divná silná bolest. V ložnici jsem spala sama, Marťa spal v pokojíčku, jelikož jsme se vzájemně už hodně rušili ve spánku (on rýma a já břicho až pod bradu – takže buď chrápal on nebo já). Začala jsem si hned psát časy jednotlivých bolestí, a sakra - rozestupy byly hned kolem 8minut, vyděsila jsem se, ale nechtěla jsem zbytečně začít plašit, čekala jsem ještě asi půl hodiny, rozestupy byly asi 6minut a nutilo mě to jít na wc (na velkou). Takže jsem šla dolů do koupelny a asi 3x jsem si došla, bolesti stále trvaly, takže jsem zalovila v paměti, že na internetu psali o horké koupeli - tam jsem měla během cca 10ti minut asi 3velké kontrakce, takže jsem usoudila, že není proč to protahovat. Ještě jsem se oholila, celá umyla, namazala krémem, namalovala si oční linky a vyrazila jsem vzbudit Martina. To bylo asi půl 6 ráno. Tašky do porodnice jsem měla už měsíc připravené, takže jen jsme se oblíkli a kolem 7h jsme vyrazili směr Chrudim. Kontrakce v autě se daly zvládnout, ale začala jsem být nervózní, jestli neplaším zbytečně, co když mě pošlou domů atd., na druhou stranu jsem druhý den ráno měla nastoupit na vyvolání (které prý může trvat 2-3dny..), takže by mě snad už neposílali domů . No hlavou mi letělo tisíc myšlenek, ale žádá z nich nebyl strach. Myslela jsem si, že bolesti, které cítím, už jsou ty pravé, díky kterým potom porodím. -no, to nevyšlo.

V porodnici jsem se nahlásila na příjmu, cosi vyplnila, došli jsme na gynekologickou ambulanci, sestra mě převzala od Martina, kterého vyslala s kabátem a botami do auta a šly jsme spolu na porodní oddělení, Marťa měl na chodbě čekat na pokyn, zda se bude něco dít. Sestry z porodního si mě převzaly, zkontrolovaly moč, natočily monitor, přišla paní doktorka a že tedy půjdu na poslední volný pokoj, že začínám pomalu rodit, kontrakce po 5min. Došly jsme na pokoj, slunečný, veliký, míč, postel, sprcha, rádio. Martin si mohl uvařit kávu nebo čaj, v lednici byly sušenky. Já nesměla krom pití nic, ale hlad jsem měla pekelný a to jsem netušila, jak dlouho ještě mít budu. Takže zhruba v 8h ráno jsem se ocitla na pokoji, kolem 9h mi paní doktorka píchla vodu – zvláštní pocit, jako bych se počůrala, ale nemohla to čůrání zastavit. Od té doby ze mě tekla voda pořád, většinou při kontrakci. Sestry na pokoj chodily snad pořád, byly tři a všechny moc milé. Jedna z nich mi zavedla Yal, měla jsem z toho hrozný strach, že co se jako ve mně potom bude dít a že to bude „nechutné“ apod. Měla jsem to „ustát“ alespoň 15minut, stalo se, na wc v pohodě, žádné řádění to nebylo, obavy byly zbytečné. Dostala jsem kapačku s Oxytocinem a doufala jsem v rychlý porod, bylo něco kolem 10h a říkám Marťovi, že si myslím, že do oběda to bude :-))))))) Vtip dne !!!

Potom přišel pan doktor Slavíček a ptal se mě na Epidural, víceméně mi ho doporučil a řekl něco o tom, že jinak budu vyčerpaná, že to tipuje tak na 17h, to jsme na něj s Martinem vyvalili oči a nevěřili jsme, že bych rodila tak dlouho. Ha ha. Neměla jsem moc jasno, zda chci nebo ne, bála jsem se vedlejších účinků a toho napichování, potom mi ale začaly silnější kontrakce (3-4 minuty) a já kývala na sestru, ať volá pana Dr, že Epidural chci! Ve chvíli, kdy jsem se měla ohnout co nejvíc a pan Dr mi do zad zaváděl cosi, z vedlejšího pokoje se ozýval hrozný hekot, v tu chvíli mi cvaklo, že to asi bude ještě „vostrý“. První dávka Epiduralu mi zabrala hezky, odpočinula jsem si, bolesti byly mírné. Nějak odpolko jsem dostala 2.dávku Epiduralu, to jsem měla už takové víc nepříjemné bolesti, byla jsem hodně unavená. Kontrakce se daly zvládnout na velkém míči, to bylo fajn, ale každých 30minut si lehat na postel na monitor, to bylo horší, zvlášť, když do mě pokaždé někdo z Dr „hrábnul“, to bylo moc fajn. Takže pak jsme monitor se sestrou natáčely na tom míči, to bylo lepší. Oxytocínek stále kapal, ale kontrakce nějak zcela ustaly, nejen, že jsem je necítila díky Epiduralu, ale ani v grafu nebyly vidět, prostě asi 2 hodiny pohoda, četla jsem si, povídala s Martinem. Až jsem byla nervózní, že snad neodrodím, ale sestry na to nijak nereagovaly.

Až před 17h se přišly rozloučit, že jim končí směna, ještě jsem říkala nééé, to je škoda, vy jste byly tak hodné a v ten moment přišlo nutné zlo a moje spása zároveň! Neznám jméno té svérázné velké sestřičky, ale vím, že se přihnala jako velká voda, jednou rukou zkontrolovala spodek, druhou mi dala mojí ruku dolů, že nesmím držet ruku, do které mi kape Oxytocin, nahoře, protože pak to nekape a že ježííííš vám to vůbec nekape !!! Aha !!! Otočila nějak víc kolečkem a přátelé, za 2,5hodiny jsem rodila !!! Matně si pamatuji, že jsem ji dost nesnášela (byl z ní cítit kouř, což mi trochu vadilo), byla rázná, mluvila hodně nahlas a pořád mi opakovala, že dělám vše špatně. Dotáhla mě na wc, že musím čůrat, to jsem myslela, že si dělá srandu, tak dlouho tam u mě stála a opakovala mi to, až jsem skutečně čůrala. Mám pocit, že fakt dlouho. A horor začal!

TOHLE byly ty opravdové kontrakce, ty porodní bolesti, to, o čem všechny mluví a píšou, že lezly bolestí po zdi, já do ní i mlátila rukou! Seděla jsem víceméně už jen na wc, při kontrakci si držela nohy pod koleny a dýchala podle sestry, musím říct, že nebýt tam ona, tak snad rodím ještě dnes. Pochopila jsem, jak důležité je zvládnout kontrakci, správně dýchat, nevyrážet ten vzduch, který v tu chvíli tak nesnášíte ze sebe, ale prodýchat to a snažit se soustředit a otevírat se jakoby i psychicky. Myslím, že jsem se v životě na nic tak nesoustředila. Byly momenty, kdy jsem chtěla začít plakat, utéct. Vedle v pokoji rodila další maminka a strašně křičela, slyšela jsem „nééé, já už nemůžu, já už nechci“ apod., a to mě strašně vyděsilo a rozhodla jsem se, že JÁ se tomu takhle neodevzdám, ale prožiju to „LÉPE“. To mi asi pomohlo. Zbývala ještě hodina a mě dokapala kapačka, na vteřinu jsem se zaradovala, že to znamená, že teď už určitě budu rodit. Omyl, „moje“ milá sestřička mi donesla nový drink.

A bylo hůř a hůř, měla jsem pocit, že mi spodek vyletí někam do vesmíru. Vtipně jsem poprosila sestřičku o poslední možnou dávku Epiduralu, ale už bylo pozdě. Když jsem byla na sekundu při plném vědomí, viděla jsem Marťu, jak sedí před koupelnou v křesle, hlavu v dlaních - (musím říct, že obdivuji každý doprovod u porodu, ta bezmoc musí být hrozná). Chvíli na to mě sestra s Martinem odtáhli (doslova) na postel, malá byla ok, já už prý za chvíli budu rodit, ještě chvilku a nechali mě na posteli a že mám podsazovat zadek a „rozplácnout se jako žába“ cituji, což bolelo jako kráva (pardon ..), ale pamatuji se, že už jsem prostě chtěla rodit a tak jsem sadomasochisticky rozplácla moje těhu stehýnka o postel, podsadila obr zadek a takhle jsem to udělala na pár kontrakcí, párkrát jsem si bouchla do zdi (v ten moment jsem si i vzpomněla, jak jsem se styděla nechat si dát Yal a co se po něm bude s mým tělem dít - hmmmm) a přišel pan primář Pavlíček, šáhnul a prohlásil, že jdeme na to !!!

Najednou jsem k té koze snad i doběhla, vyskočila jsem nahoru s pocitem, že ze mě malá snad musí vypadnout a v tu chvíli jsem si všimla, že je venku už skoro tma, rozsvítila se velká světla, kolem bylo spousta lidí, paní doktorka vpředu se sestrou, z boku pan primář s další sestrou a vzadu za mnou Martin. Najednou jsem potřebovala tlačit, dostala jsem pokyn, že můžu, druhá kontrakce byla už s nástřihem, který jsem necítila, ani neslyšela, ale vím, že byl, jenže jsem se špatně nadechla a vyrazila jsem ze sebe nechtěně vzduch, takže kontrakce na nic a slyším, jak pan primář říká paní doktorce polohlasem, že teď už musím porodit. Lekla jsem se a při 3.kontrakci jsem tlačila tak, že se divím, že mám oči na svém místě! Pan primář mi lehl na břicho (má asi 3 metry!) Najednou hrozná úleva a přede mnou mezi nohama to malé štěstí, náš poklad, naše všechno!!! Jen jí zabalili do čehosi a zeptali se, zda ji chci na břicho a jedním pohybem jsem ji měla u sebe, na to nikdy nezapomenu !!! Byla krásná, nádherná, teplá a MOJE !!!!! Dívala se na mě! Slyším, jak Martin stále opakuje, jak je Natálka krásná. Nemohla jsem uvěřit, bylo tam tolik emocí, že je ještě dlouho budu vstřebávat a možná, že nenastane okamžik, kdy nebudu u prohlížení fotek z porodu plakat.

Chvilinku na to jsem měla zatlačit na porod placenty, to bylo hned. Mezitím, co jsem se kochala, jak může být něco tak božského a měla malou stále na sobě, paní Dr mě chválila, jak jsem u šití klidná (ani nevím, že mě šila ..), na bříšku jsem měla malou dlouho, cca 10 minut, potom si ji vzali na měření a vážení, dali ji na ten vyhřívaný pultík a tatínek si ji šel podepsat, Dr mě stále šila a já je mezitím spolu fotila. Potom mi to celé nějak víc došlo a rozplakala jsem se, když jsem pak měla vstát a jít na postel, začala jsem se celá klepat, byla mi hrozná zima, měla jsem úplně fialové rty, tak mě přikryli a přinesli Natálku na první přisátí už v zavinovačce. Beruška se přicucla krásně, ležely jsme tam spolu, zhaslo se a my tři měli první chvíle jen pro sebe.

***Nikdy na ten den nezapomenu***
***Milujeme Tě, Natálko***

A děkuji chrudimské porodnici, všichni byli 100% !!!
3 poděkování