Ahoj!

Jsi těhotná a ráda bys každý týden dostávala ty nejdůležitější informace o svém těhotenství rovnou na e-mail? Ať už o tom, jak se vyvíjí miminko, jaká vyšetření tě čekají, případně na co všechno máš jako těhotná od státu nebo v zaměstnání nárok?

V tom případě hledáme právě tebe!

Napiš nám a vyplň krátký formulář, na jehož základě si vybereme přibližně 5 budoucích maminek, kterým budeme náš nový těhotenský newsletter pravidelně posílat. 

V případě, že si tě vybereme, začneme ti newsletter odesílat na e-mail každý týden podle tvého aktuálního týdne těhotenství (tedy v případě, že jej ještě neodebíráš), a ty nám po minimálně třech e-mailech odpovíš na pár otázek. V odpovědích zhodnotíš, jestli byly pro tebe informace od nás nápomocné, nebo ti naopak připadaly zbytečné a matoucí. Případně, jestli ti něco chybělo...

A nechceme to zadarmo!

Nevím, jak vám, ale mně se narozením prvního dítěte diametrálně změnily položky na nákupním seznamu. Kdykoli jsem si vyběhla do města koupit něco pro sebe, domů jsem přinesla další outfit pro prcka. V oblíbené drogerii jsem se nevydala po lety vyšlapané cestičce k dekorativní kosmetice, ale moje kroky podvědomě vedly do dětského oddělení. Olejíčky, krémy, šampony, masti, tělová mléka... Všechny úlovky se vyjímaly na přebalovacím pultu, místy až kupily a vždy jsem se těšila další novince, která mě v obchodě oslovila. Měla jsem štěstí, že nenáročná a odolná pokožka první dcerky tuto bláznivou jízdu přežila bez újmy.

Narozením druhého děťátka jsem musela diametrálně změnit své nákupní zvyky. Pokožka mladší dcerky byla tak velmi jemná a citlivá, že jsem se na ni bála byť jen podívat. Situace doma mě přinutila se víc zajímat o to, jaké produkty kupuji. Musela jsem vyměnit prací prášky, pečlivě sledovat, z jaké látky je vyrobeno oblečení, a především s rozvahou vybírat kosmetické produkty.

Zatímco prvorozená dcera měla doslova hroší kůži, pokožka té mladší neodpouštěla žádné přešlapy. Při starší jsme nemuseli preventivně používat žádné mastičky či krémy v plenkové oblasti, u mladší jsme nesli následky i tehdy, když jsme zadeček natřeli tenčí vrstvou než obvykle. Abych pochopila, co mé dcerce škodí, musela jsem si o dětské pokožce hodně zjistit. Čím víc jsem si začala o dětské pokožce studovat, tím jsem začínala mít na kosmetiku větší nároky.

Nestačí že neškodí, musí také pomáhat

Pokožka je největší orgán lidského těla. Na jejím povrchu se nachází doslova celý ekosystém, který ji chrání. Naše pokožka je hostitelem různorodých mikroorganismů, jako jsou houby, bakterie a viry, které spolu vytvářejí kožní mikrobiom. Jeho složení je tak unikátní, jako kresba čar otisku prstu. Děťátko je před narozením téměř „bezmikrobní“. První osidlování pokožky mikroby se děje během porodu a jeho podoba se utváří a stabilizuje přibližně do tří let děťátka.

Správně vyvážený mikrobiom vytváří na kůži prostředí, které naše tělo chrání před patogeny, proto má udržování rovnováhy mikrobiomu pro zdravou kůži velký význam.

Nevím jak vy, ale já pod tlakem stresu a povinností častokrát doslova nepoznávám sama sebe. Skáču jako papírový čert z krabičky, jsem uzlíček nervů, který se vybouří na všem živém, co se mihne ve vzdálenosti jednoho kilometru. Vždy jsem chtěla být tou pohodovou mámou, která řeší problémy s úsměvem na rtech. Namísto toho by se s příchodem školního roku dala u nás doma hustá atmosféra doslova krájet. I při té největší snaze často selhávám a z milující matky se během vteřiny stane Godzilla, která se řítí chodbou do dětského pokoje, když slyší už desátou hádku v průběhu posledních 15 minut. Jsem nervózní, podrážděná, vyčerpaná,... 

Kdo chce bojovat se zlem, musí ho znát

Stres je naprosto přirozená reakce organismu, kdy se uvolňují „stresové hormony” a naše tělo se připravuje na náročnou situaci. Díky němu dokázalo lidstvo přežít a čelit hrozbám. Ty dnešní jsou sice méně hmatatelné, ale reakce organismu je stejná.

Krátkodobý stres, v přiměřené míře, nás pohání kupředu a umožňuje nám podávat lepší výkony. Na druhou stranu, nekontrolovaný a opakovaný stres působí na organismus škodlivě a může jej vážně poškodit. Zapomínáme, že i mozek je jen součást lidského těla. A jak vám může vypovědět službu kyčel, stejně tak může „odejít” i „zdravý rozum“. Já jsem se rozhodla, že to už nechci riskovat.

Pověstná poslední kapka nebo kdy zpozornět

Každý z nás má jinou míru zvládání stresu. Myslím, že každý z nás zná sám sebe natolik, že je schopen předvídat, kdy se blíží pověstná poslední kapka a zařadit zpátečku dříve, než je pozdě. Opakované vystavování se příliš dlouhé stresové reakci zvyšuje riziko psychosomatických problémů. Varovnými příznaky jsou podrážděnost, pocit přetížení, úzkost, deprese, problémy se spánkem, chronická únava, bolesti hlavy,... Našli jste se v některém z uvedených příznaků? Nebo ve více z nich? Měli byste zpozornět.

V různých etapách svého života stojíte před výběrem různých věcí. Ať jsou to spotřebiče, dovolená, zařízení do bytu nebo nové auto. Zatímco u všech zmíněných věcí jsem tak podvědomě tušila, co očekávám a na co se mám zaměřit. Taška pro prvňáka, to je vám pěkný oříšek. Na trhu je neskutečné množství produktů. A tak začal můj průzkum hodný diplomové práce.

Zatímco pro děti existuje jediné a nejdůležitější kritérium, kterým je design, já jako rodič jsem se musela poprat s úplně jinými věcmi. Procházela jsem spoustu webových stránek, odkud na mě z každého okna vyskakovaly produkty s přívlastkem „nejlepší“. Ale jak se rozhodnout správně, aby ta daná věc byla skutečně pro toho mého prvňáčka ta nej?

Začínám lovit v paměti. Co se mi jako dítěti nelíbilo? Taška byla těžká. Byla neforemná a bolela mě záda. Během teplých dnů jsem měla záda mokrá jako myš. Když jsem si nasadila tašku dřív, než jsem si obula boty a potřebovala jsem se sehnout, tak mě převážila přes bok a šla jsem k zemi i s taškou. A běh ze školy? Ani nedokážu zpětně zhodnotit, jestli jsem běžela já s taškou nebo ona se mnou. Nemluvě o jednom společném prostoru, kde jsem měla mix učebnic, školních pomůcek a svačiny. Nedej Bůh, aby se mi rozlila limonáda. A to otevírání…

Postupně jsem si díky vzpomínkám a několika informacím z internetu vytvořila svůj vlastní seznam kritérií, která musí ideální taška pro mého syna splňovat: 

1. Jednoduché otevírání, které zvládne i prvňáček, který ještě s motorikou občas bojuje. Zkrátka, hledala jsem tašku „ideální pro začátečníky“. I když je to na první pohled banalita, je třeba si uvědomit, kolikrát denně vaše děťátko tašku otevře a zavře.

2. Pečuje o záda dítěte. Nízká hmotnost, ergonomický tvar, prodyšný materiál. Podstata celého příběhu. Hledala jsem tašku, která bude ohleduplná k páteři mého syna. Váha, ideálně do 1 kg. Ergonomický tvar je již samozřejmostí. Laťku jsem však posunula výše a pátrala po tašce, která dítěti podepře záda i ve dnech s vysokou zátěží. Naše ideální taška musí mít vnitřní přihrádku s elastickým páskem na školní pomůcky, který udrží knihy a sešity co nejblíže k tělu a sníží tak zátěž na páteř. Zadní zádový panel musí být polstrovaný a prodyšný.

Jste v 5.–8. týdnu těhotenství a zajímá vás naše nabídka? Pak vyplňte formulář na tomto odkazu a my se vám ozveme. Hledáme asi 6 těhotných uživatelek.

Prostřednictvím videa s uznávaným odborníkem se snažíme budoucím maminkám (prvorodičkám a vícerodičkám) předat co nejvíce informací o měsíci těhotenství, ve kterém se aktuálně nachází. Moc by nám pomohlo dozvědět se něco více o tom, jaký pocit a dojem z videa máte, co vám pomohlo/nepomohlo atd.

• Celé to bude trvat asi 45 minut.
• Podíváte se na 18minutové video.
• Po jeho zhlédnutí nám napíšete odpovědi na pár otázek k videu.

Za vaši pomoc a čas vás odměníme:

• Produkty Dove/Baby Dove (podle preference) v hodnotě 20 € (cca 500 Kč)

Na fakt, že dětská pokožka je velmi křehká a potřebuje speciální péči, si novopečení rodiče velmi rychle zvyknou. Vyrážka na zadečku, opruzeniny v kožních záhybech či kožní reakce na nový prací prášek nejsou ničím výjimečným. Jak děti rostou, ve většině případů je péče o jejich pokožku stále méně náročná. Anebo ne?

Myslela jsem si, že z vyrážek, ekzémů či alergických reakcí moje dcera „vyroste”. Později jsem si uvědomila, že je to jen mé zbožné přání. A tak máme doma malou „citlivku“, i když už dře lavici na prvním stupni.

Na podzim se její sluníčkem namáhaná pokožka začíná pod vlivem přetopených místností, suchého vzduchu a chladného, či větrného počasí, vysušovat. Především její ruce vypadají jako želví krunýř. Zanícená svrchní vrstva kůže velmi svědí a pokud nezasáhneme včas, ta naše mimóza si ruce rozškrábe.

S příchodem teplejších jarních a prvních letních dnů se jí po delším pobytu na sluníčku objeví kopřivka a svědění. Nenápadné červené flíčky se po pár hodinách změní na pupínky. Alergie na slunce jako vyšitá.

Časem jsme se naučili s pokožkou naší dcery pracovat. V létě používáme kvalitní opalovací krémy s vysokým faktorem. Na podzim a v zimě ji hydratujeme nejen kvalitní kosmetikou vhodnou pro citlivou pokožku, ale také zevnitř. Dostatečný pitný režim dokáže s pokožkou opravdu zázraky.

Navzdory vší snaze, kterou v péči o pokožku dcery vynaložíme, sem-tam táhneme s ekzémem, či alergií, takříkajíc, za kratší konec. I zde jsme si však našli svého kamaráda do deště – rostlinný léčivý přípravek určený pro kožní použití Halicar®.

Chcete začít podnikat? Při mateřské anebo se prostě už nechcete vrátit do svého původního zaměstnání a chcete vydělávat sama na sebe? Máte strach do toho jít po hlavě? Nevíte, kde a jak začít? Říká se, že moudří lidé se učí z chyb ostatních. Těm vlastním se můžete vyhnout, pokud si necháte poradit od odborníka, který už nějaký ten byznys rozběhl a dalších pár úspěšných rozjet pomohl. Jednou z nich je i podnikatelská mentorka Lucie Dědková, která je na Modrém koníku připravena odpovídat na všechny vaše otázky týkající se podnikání, a to v nové Podnikatelské poradně. Poradí vám nejen to, jak začít podnikat, ale zodpoví i otázky týkající se založení živnosti, jak vypracovat podnikatelský záměr, jak rozdělit svůj čas mezi bysnys a rodinu.

V případě, že máte dotazy týkající se podnikání, neváhejte a ptejte se v Poradně pro podnikání.

Všechny vaše dotazy jsou samozřejmě anonymní a zdarma, jako v každé poradně na Modrém koníku.

Tým Modrý koník

I vy jste se na mateřství svědomitě připravovaly? Četly knihy, články, příručky? Poslouchaly jste moudré rady vaší mámy, babičky, kamarádek? Poctivě jste surfovaly po internetu a v diskusích se dozvěděly i to, co jste vůbec nehledaly? Ano, na mateřství se připravit umíte. V té teoretické rovině. No, ale když dojde na praxi, může se stát, že všechny nabyté vědomosti si můžete akorát tak strčit za klobouk. Protože máma míní, mateřství mění ... ;)

Když teorii vystřídá praxe

S dítětem se musíte naučit reagovat za pochodu. Nelpět na plánech, které jste si vypracovaly, ale řídit se podle aktuální situace. Kojení? Byla jsem si docela jistá, že to půjde. Vždyť je to přirozená, intuitivní věc. Proč by to právě mně nešlo? Jak moc jsem kojení brala jako samozřejmost. Po narození dcerky jsem však narazila na tvrdou realitu. Velmi tvrdou. Všechno to začalo už v porodnici, kde jsme jaksi nezvládly správné přisátí. Tento zádrhel jsme však úspěšně vyřešily s laktační poradkyní. Tvrdším oříškem, který se nám už rozlousknout nepodařilo, byl nedostatek mléka. Přišel nekonečný kolotoč bylinek, podpůrných přípravků, odsávání, kontaktu kůže na kůži, rad zkušených matek, dokrmování přes cévku, bolesti, pláče ... A nejen pláče mého dítěte, ale i toho mého. Mísily se ve mně emoce. Ty negativní. Hněv, zoufalství, vztek a bezmoc. Že jí nedokážu dát to, co potřebuje. Že mé tělo selhalo. A přitom si zasloužilo chválu a respekt, protože zvládlo donosit a přivést na svět to úžasné malé stvoření.

Kojíš?

"A kojíš?" Věta, kterou raději vypusťte ze svého slovníku. Skutečně. Kromě toho, že jde o věc intimní, na kterou se opravdu nemají co ptát babičky, tety ani sousedky, jde o věc extrémně citlivou. Nic mě neumělo vytočit a položit tak, jak tato otázka. Později jsem se obrnila a na tuto otázku jsem odpověděla protiotázkou: "A vy máte pravidelnou stolici?" Reakce byly různé, ale věřím, že dotyčným ukázaly, že opravdu není v pořádku klást novopečené mamince tuto otázku. ;)

Někdy to kojení totiž nejde. Příčin může být mnoho. Špatné zahájení laktace po porodu, nesprávná technika kojení, krátká uzdička či malý jazyk děťátka, psychika maminky nebo anatomie mléčných žláz. Věděli jste například, že některé ženy skutečně nemají čím kojit? Tak tomu bylo i v mém případě. To, že mám nedostatečně vyvinuté mléčné žlázy, jsem se dozvěděla bohužel díky sonografickému vyšetření až mnohem později. Kdybych to věděla dřív, ušetřila bych si moře slz.

Život přináší různé situace. Mnoho z nich není příjemných. Mnohé jsou nečekané a životní události nabírají spád, který bychom ani ve snu nepředpokládali. Často narážíme na okolnosti, ve kterých jsme ztraceni a bezradní, ve kterých potřebujeme nasměrovat či ujasnit si, jak v daném momentě jednat. Na co máme nárok, jaká jsou naše práva či povinnosti. Anebo bychom potřebovali pomoc zkušeného člověka, který by nám pomohl se zorientovat.

I proto jsme pro vás na Modrém koníku připravili, ve spolupráci s mediátorkou a advokátkou Renátou Králikovou, novou Právní poradnu.

V ní se můžete radit nejen v oblasti rodinného práva, ale také v dalších oblastech práva, kromě práva exekučního/insolvenčního, práva duševního vlastnictví a finančního (daňového) práva.

V případě, že máte dotazy týkající se rodinného, obchodního či občanského práva, neváhejte a ptejte se v Právní poradně.

Všechny vaše dotazy jsou samozřejmě anonymní a zdarma, jako v každé poradně na Modrém koníku.

Tým Modrý koník

Stojím na operačním sále a držím ji za ruku. Tou druhou svírá malou plyšovou včeličku a tiskne si ji křečovitě k tělu. Dívá se na mě zkoumavýma očima. Vidím, že se bojí. I já se bojím. Ale snažím se, nejvíc ze všech sil, aby to na mně nebylo znát. Anesteziolog jí přikládá na tvář masku. Její stisk pomalu ochabne, až ruka klesne vedle těla. Nechci ji tam nechat, ale nemám na výběr. Jsem vděčná, že jsem ji tam mohla alespoň odnést a být u ní, než ji uspali.

 Adenotomie, tedy odstranění nosohltanové mandle, je poměrně nenáročný operační výkon. V současnosti se provádí především v narkóze. Existují ale dvě možnosti provedení. Při operaci při vědomí se pacientovi podá tlumící injekce, díky které si nic nepamatuje. Operace je krátká, vyhnete se při ní narkóze, ale nevýhodou je, že se provádí naslepo. Může se stát, že se neodstraní veškerá tkáň a mandle doroste. Při operaci pod narkózou se vše kontroluje zrakem, čili je jistota stoprocentní úspěšnosti. Dcera podstoupila zákrok v narkóze a její zdravotní stav se zlepšil. Pokud bych však našla způsob, jak se operaci vyhnout, byla bych odhodlána zkusit cokoli. 

Vím, že osud naděluje různé příběhy a ten náš je naštěstí jen o běžném a poměrně často vykonávaném zákroku, o odstranění nosohltanové mandle. Všechny „tenkrát poprvé“ jsou však náročnější, a tak jsem i já s těžkým srdcem nesla narkózu naší, tehdy čtyřleté, dcerky.

Říká se, že někdo dědí majetek, někdo nemoci. Občas se to tak nakupí, až máte pocit, že ve vaší rodině platí jen to druhé. Z kýchnutí jsou soplíky, ze soplíků kašel, z kašle chycené průdušky. Do toho ten drobeček nespí, hází sebou, pláče, neboť nemůže dýchat a bolí ho ouško. Chrápe tak, že pokud by to byl manžel, tak ho nepřesunete jen do obýváku, ale minimálně do garáže. Zatímco dítěti jen zvlhčujete vzduch, větráte, podkládáte hlavu do vyvýšené polohy a krájíte cibuli k posteli, protože tak to říkají staré moudrosti. Soplíkové příběhy nejsou ničím výjimečné a ve většině případů za nimi není třeba hledat komplikované diagnózy, ale pokud se opakují příliš často a jsou spojeny s jinými příznaky, zvažte návštěvu ORL, může se za tím skrývat zvětšená nosohltanová mandle, jako tomu bylo u nás...

Nosohltanové mandle jsou shluk lymfatické tkáně, která plní významnou imunitní funkci, chrání tělo před bakteriemi a viry. Největší roli hrají do 3 let dítěte, poté si tělo vytváří i jiné způsoby obrany. S nosními mandlemi se narodíme. Rostou přibližně do 8. roku věku dítěte, kdy se začnou naopak zmenšovat a v pubertě by měly zcela vymizet.

Jeden z nejčastějších problémů dětského věku

Na tom, že není většího štěstí, než je zdraví, se shodneme nejspíš všichni. A mít zdravé a spokojené děti je v životě každého rodiče to nejdůležitější. Čas od času se ale v životě nás všech, děti nevyjímaje, objeví různé lehčí či vážnější zdravotní potíže. Rýma, kašel, horečka, dětské nemoci jako jsou neštovice, pátá a šestá nemoc, virózy, průjmy či alergie potkávají rodiče dokonce častěji, než by si přáli. Když se přidá jakákoli zdravotní komplikace, je vždycky fajn mít na koho se obrátit, poradit se, informovat se.

Proto jsme na Modrém koníku spustili poradnu pediatra. MUDr. Pavlína Koucká, pediatrička a maminka, vám v ní ochotně poradí a zodpoví otázky týkající se dětského zdraví - akutních i chronických onemocnění nebo například očkování. 

Vaše otázky z oblasti pediatrie můžete pokládat v nové Poradně dětského lékaře. Stejně jako ve všech ostatních poradnách na Modrém koníku jsou i v této všechny vaše dotazy anonymní a zdarma.

Mějte krásný den!
Modrý koník

Změna. Slovo ženského rodu, které skloňujeme podle vzoru žena. Náhoda? Možná ani ne ... V životě každého z nás se dějí neustále změny. Příjemné, plánované, překvapivé, viditelné, ale i ty méně radostné, neviditelné či nežádoucí. Avšak právě v životě ženy nastane ta největší, nejvýznamnější změna, která s sebou mnohdy přináší nečekané. A tou změnou je právě narození dítěte.

Čekejte nečekané

Příchodem malého človíčka se váš život změní o 180 stupňů. Kromě těch viditelných změn, které těhotenství a porod zanechají na vašem těle (a které vás mohou překvapit), jsou zde změny, které prožíváte ve vašem nitru. Únava, vyčerpání, tlak okolí, vlastní očekávání, nároky a v neposlední řadě vliv hormonů – celkem slušný mix, který se může postarat o různé stavy mysli i těla. A přesně to se stalo i mně. Vyrovnané, klidné, trpělivé osobě, která uvažovala vždy racionálně a emocionální výkyvy znala pouze z filmů. A bum, najednou to přišlo...

Pár dní po porodu jsem seděla na nemocniční posteli a plakala. Doslova řvala. Nepoznávala jsem se, nechápala jsem, co se děje, ale zkrátka to nešlo zastavit. Byla jsem jako hysterická hlavní hrdinka z venezuelské či turecké telenovely. A víte proč? Kvůli plenkám. Seriózně. Při přebalování jsem si po pár dnech všimla, že to moje malé, křehké, voňavé drobátko má nepěknou kožní reakci v plenkové oblasti. Při ranní vizitě se na to podívala doktorka, odsekla, že ano, má reakci, je třeba změnit plenky. Okej, ale jaké? Nuže, řekla, že mám zkoušet. Jakmile se zavřely za ranní vizitou dveře, sedla jsem si a přišlo to. Nezastavitelný pláč. Věděla jsem, že pleny nejsou důvodem tohoto mého stavu. Ale byly spouštěčem. Celý ten koktejl již zmiňované únavy, hormonů, nemocničního prostředí, bezmocnosti, chybějící domácí pohody a podpory nejbližších, jakož i nová dimenze lásky a strachu zároveň – zkrátka se to všechno jaksi nahromadilo a mě rozplakala obyčejná kožní reakce.

Jako prvorodička jsem nečekala nic z toho. Nečekala jsem až takovou směs nálad. Nečekala jsem, že porodem to náročné vlastně nekončí, ale začíná. A nečekala jsem ani to, že se člověk musí zabývat ještě i výběrem plen. Sáhla jsem po nějaké známé značce, kterou jsem znala z doslechu. Nezkoumala jsem, jaké mají složení, zda jsou bez parfemace a vhodné i pro citlivou pokožku. A tak jsem si ten jeden den dobře poplakala. Bez studu a výčitek. Protože jsem věděla, že tak, jak to přišlo, to musí i odejít. Přesně tak i bylo. Když jsem byla dostatečně klidná, otevřela jsem internet a pátrala jsem. Vyhledala jsem různá fóra, poptala se kamarádek, sumarizovala, porovnávala. Řeknu vám, že ani výběru střešní krytiny či podlahy do domu jsem nevěnovala tak rozsáhlou rešerši jako výběru plen. Kdyby mi tohle někdo řekl, asi ho vysměji 🙂 Výběr jsem nakonec zúžila na 3 značky. Z těch jsem si nakonec vybrala ty, které do puntíku splňovaly mé požadavky – složení bez parfemace, dermatologicky testováno, vhodné pro citlivou pokožku, dobrá absorpční schopnost, cenová dostupnost a v neposlední řadě i sympatie.

Když se z výběru plenek stává jaderná fyzika

Člověk, jako živý tvor, je součástí přírody. Už naše babičky a prababičky věděly, že pokud se k ní chováme s respektem, odvděčí se nám svými plody. Věděly také, že v přírodě najdou pomoc s nejednu svou bolístkou. A to nejen v podobě přikládání jitrocelu na rány. Příroda umí pomoci při bolestech těla i duše. 

Pokud tedy znáte účinky bylinek a jejich kombinace, často se můžete vyhnout syntetickým lékům z lékárny, nebo léčbu potíží podpořit přírodní formou. A jestliže jsou pro vás bylinky velká neznámá, přesto byste ale jejich blahodarné účinky rádi využili ve svůj prospěch, již měsíc můžete využívat na Modrém koníku Poradnu o bylinkách, bylinných čajích a směsích. V té vám PharmDr. Jan Martin, Ph.D. ochotně odpoví na všechny vaše zvídavé dotazy. 

Vaše otázky, týkající se řešení problémů pomocí bylinek, můžete pokládat v nové Poradně o bylinkách, bylinných čajích a směsích. Stejně jako ve všech ostatních poradnách na Modrém koníku jsou i v této všechny vaše dotazy anonymní a zdarma.

Mějte krásný den!
Modrý koník

V uplynulých dvou letech se téma životního pojištění objevovalo v našich rozhovorech častěji, než tomu bylo dříve. Mohla za to především pandemie koronaviru. Tak nějak víc jsme si začali uvědomovat křehkost našeho zdraví. A přitom na nás nástrahy běžného života číhají denně a prakticky na každém rohu.

Vemte si třeba obyčejný běžný den. Kolikrát si řekneme: „To jsem měl štěstí!” Nepozornost za volantem nebo na přechodu pro chodce, námraza na chodníku anebo nesprávně vypočítané kroky na schodech. Nehody se stávají. A paradoxně nejvíc se jich pořád děje v domácnosti.

Kolik drobných poranění si dovedeme způsobit při pouhém vaření. Drobná pořezání či popáleniny jsou na téměř denním pořádku. Ale stačí chvilička nepozornosti, anebo se jednoduše zamyslet nad něčím jiným, než co právě děláme, a neštěstí je na světě. Divili byste se, co dovede způsobit třeba takový tyčový mixér. Stačí ho zapomenout vytáhnout z proudu a zajet prstem k čepeli, abyste ho vyčistili. No a když ho v tom momentě nedopatřením zapnete. No au! Myslíte si, že se to vám stát nemůže? Taky jsem si to myslela.

Nehody se ale nestávají pouze v kuchyni. Máte doma kutila? Tak to nejspíš znáte. Kéžby byly rány kladivem po ruce to nejhorší, co se může stát. Vždyť například proud při výměně žárovky vypínají pouze amatéři. Stejně tak jsou pro amatéry i návody. 

U nás doma bychom se mohli předhánět, kdo přišel k bizarnějšímu úrazu právě v prostorech, které známe nejlépe. Třeba mně ke třem stehům na hlavě stačilo otevřené okno nad komodou, od které jsem se prudce zvedla. Anebo můj manžel, když vyřezával halloweenskou dýni chirurgickým skalpelem a špatně odhadl, jak moc je ostrý. Kluci v úrazové nemocnici nás jednu dobu znali jménem. Řeknete si: „Špatné období.”

S příchodem dětí se ale toto období nějak zvláštně prodloužilo. Dnes už i naše děti vědí, proč se na kolečkových bruslích nejezdí po bytě a už vůbec ne proti skleněným dveřím. A taky se nejedí arašidy přímo z misky tak, že si do ní ponoříte celý obličej. To se pak může stát, že oříšek uvízne ve vašem nosu.  

Život s dětmi je jako jízda na kolotoči. Je to opravdu velká zábava, ale čas od času se z toho může zatočit hlava. Někdy si připadám jako ve filmu Nezvratný osud. Děti na bruslích? Vidím zlomenou nohu. Děti na kole, před očima se mi zjeví odřené koleno. Kluzká dlažba u bazénu ve mně evokuje rozbitou hlavu. Dovádění na prolézačkách? Vidím zlomenou ruku nebo vyražený dech. Možná si řeknete: „Ta žena není normální.” Přiznám se, že si to říkám někdy i já. Sem tam mám pocit, že je jen neustále upozorňuji: „Neběhej nebo spadneš, nelez tam, protože si ublížíš”. No je to prostě důsledek života s mými dětmi.

V momentě, kdy už znal lékař na pohotovosti křestní jméno mé dcery dříve, než jsem mu podala průkaz pojištěnce, věděla jsem, že je ten pravý čas přemýšlet o dobrém pojištění. Poprvé jsme tam byli s naraženou ručičkou, ze které se vyklula prasklá loketní kost. Podruhé se zatlučenými plastovými zoubky z princeznovské korunky v čele. Ano, přesně ty zoubky, které jsou na korunce proto, aby lépe držela ve vláscích, se po nárazu o zeď při náruživém tanci odlomily, a zabily do čela jako hřebíky. Nic vážného, stačilo nařezat, pinzetou vyjmout „hřebíky“ a zašít. Potřetí si slečna přibouchla malíček do dveří auta. Se zlomeným prstem jsme chodili na kontrolu ještě dva měsíce. A tak dále... Znáte to určitě taky.

A to je jen takový běžný nudný každodenní život. Ta každodenní jízda na kolotoči zvaném rodičovství. Pokaždé, když ze mě opadl prvotní šok, řekla jsem si, že vždyť takto děti rostou. Jednoduše to k dětství patří. Naštěstí, žádné velké tragédie se u nás nekonaly, ani v našem okolí. Až jednou...

Cesta za posledním sněhem, nebo jak se poučit z chyb druhých

V našich končinách už bylo jaro, ale výše položené kopce ještě lákaly vytrvalé lyžaře užít si poslední dny na svazích. Pracovní povinnosti mi nedovolili jít, ale manžel si vybavil volno a naši starší, tehdy ještě předškolačku, vzal na otočku na lyžování. Přidal se i kamarád, jehož dcerka byla, shodou okolností, spolužačkou ze školky naší dcerky. Výlet byl super. Užili si ho, hodně smíchu, horká čokoláda v bufetu a den bez mého lamentování: „Dávej si pozor, jinak...“. Celý den mě zásobovali fotkami. Těšila jsem se, že si to jednoduše užívají.

Zazvonil telefon... Muž vystrašeným hlasem mi říká, přijedeme pozdě, malá Janka spadla, musíme jít do nemocnice. V první sobecké vteřině mi odlehlo, že se nic nestalo mé dceři. Zahanbená jsem však později trnula a čekala na zprávy, jak na tom naše malá kamarádka je. Nedopadlo to dobře. Měla roztříštěnou zlomeninu nohy.

Jak už tomu bývá zvykem, po šedé a studené zimě nám na dveře a okna pomalu klepe jaro. S přibývajícími slunečními paprsky pořád víc času trávíme venku. Výlety, dlouhé pobyty na hřištích, cyklotúry i túry po horách. A jak se říká, štěstí přeje připraveným. Ať se snažíme sebevíc, nemůžeme mít oči všude a na naše ratolesti číhá mnoho bubáků. Ať už je ten váš drobeček živé stříbro anebo klidný mistr zenu, nehody se stávají. Máte také občas pocit, že právě u vás doma by se mohla zabydlet ambulance urgentního příjmu, protože je těch zranění vážně moc? Jaká zranění jsou u dětí nejčastější?

Spadla lžička do kafíčka

Ze zkušenosti vím, že absolutně nejčastějším typem úrazu mých dětí jsou rozhodně „silniční lišeje”. Ano ano, stačí vteřinka nepozornosti (a ne té mojí) a dítě škrábu z asfaltu. A to ani nemusí jet na kole nebo koloběžce. Kolikrát mu na takový pravý držkopád stačí i dvě nožky a třeba kamínek na chodníku. Odřeniny, modřiny a pořádné boláky jsou už snad naším každodenním chlebem. Proto na rychlé ošetření nosím s sebou „kouzelnou vodičku” k dezinfekci a ještě víc kouzelná lepítka. Tato kombinace zaručeně vyléčí každé bebí.

Naštěstí, žádný z pádů mých dětí neměl výrazně hořkou příchuť. To se ale nedá říci o mně. Byla jsem jen teenagerka, když jsem si po nešťastném pádu do podzemní garáže zlomila pánev. No jo, ne každý pád je nevinný a člověk si může následky nést po celý život.

Koukej před sebe!

Kolikrát už jste vyřkli tuto větu? Já snad milionkrát. Děti totiž velice snadno přepínají svojí pozornost na věci nepodstatné. A tak se často stane, že jednoduše naráží do lidí a předmětů, ač se počítá s tím, že budou prostě koukat před sebe. Při chůzi, při běhu, při jízdě na koloběžce, … . Ale oni ne. Jedou, jedou a najednou vlevo pejsek, vpravo motýlek, „Hele, mami, letadlo,” a už jsou ve sloupu veřejného osvětlení. V tom lepším případě. Kolikrát si říkám, že nad nimi stáli všichni andělé a jen zázrakem nevletěli pod jedoucí auto. A stačila by pouze milisekunda mé nepozornosti…

Když se řekne „poruchy příjmu potravy", automaticky se nám všem vybaví slova jako anorexie a bulímie, které trápí především adolescenty a mladé dospělé. Věděli jste však, že tento problém se může týkat i daleko mladších věkových kategorií? 

Nejedna maminka se potýká s problémem s příjmem potravy svého děťátka. Přebírání jídla na talíři, vynucování si krmení, potřeba koukat na pohádky nebo hrát si s tabletem u jídla, ... Taky to znáte? Nespočet dětí si prodlužuje těmito nežádoucími činnostmi čas jídla z pár minut na hodinu, často i víc. Že to je normální stav? Možná vás překvapí, že je docela častý, ne však normální a poruchami přijmu potravy, nechutenstvím, problémy se zpracováním potravy i nevhodným chováním u stolu je nutno se zabývat a řešit je. 

Pokud taky máte doma malého nejedlíka, obraťte se na naši novou Poradnu o nechutenství a poruchách příjmu potravy, kde vám ergoterapeutka Mgr. Jitka Ludvíčková poradí a odpoví na všechny vaše otázky týkající se dovednosti jíst.

Vaše otázky, týkající dovednosti jíst a řešení problémů s příjmem potravy můžete pokládat v novéPoradně o nechutenství a poruchách příjmu potravy. Stejně jako ve všech ostatních poradnách na Modrém koníku jsou všechny vaše dotazy anonymní a zdarma.

Mějte krásný den!
Modrý koník

Brrr… Za okny je zima jak z Mrazíka, upíjím čaj po doušcích a je mi vlastně docela fajn. Fajn ve srovnání s uplynulými několika lety. A co se změnilo? Vlastně nic a v podstatě všechno. Loňskou zimu jsem totiž strávila celou právě za těmito okny. Ne, nebyli jsme v karanténě, jak by si někdo mohl myslet, ale se zdravím to mělo co dočinění. U nás doma se totiž usídlila školková rýmička!

Někdo by si řekl: „Ta toho nadělá, vždyť taková rýmička je normální všude.” Nicméně, u nás to už byla taková podzimně-zimní tradice. Od října do března doma. A to doslova, jelikož děti v podstatě celých 6 měsíců v roce trávily mimo školku. Přestože na střídačku. Začalo to nevinně, soplíkem, ten ale neustával, a když konečně zmizel, tak se po dvou-třech dnech ve školce opět vrátil a naše izolace začala znova. A rýmu jsme si předávali v rodině jeden po druhém stále dokola.

Dokud jsem byla ještě na rodičovské dovolené s mladším dítkem, v podstatě mi to ani tak úplně nevadilo. Školku jsem považovala za prostor, kde se mohla starší dcerka socializovat a nabrat tam dovednosti a vědomosti, které doma jen stěží získá, hlavně s miminem za zády. Problém ale nastal, když už do školky chodili oba a pro mě přišel čas nastoupit do práce. Měla jsem štěstí v neštěstí a loni jsem měla možnost pracovat z domu, a tak mi za časté absence v práci nehrozil „vyhazov” a mohla jsem být s dětmi doma bez výčitek. Jejich asistence sice nebyla úplně žádoucí a moji kolegové dodnes vzpomínají na historky z online porad a hlášky mých dětí. Třeba na z dálky křičícího syna: „Mami, už mám hotovo.” Díky vstřícnosti všech se to dalo přežít. Letos jsem ale už s takovým luxusem nemohla počítat, a tak jsem už koncem letních prázdnin začala přemýšlet, jak dostatečně důrazně proti rýmě zakročit. 

Všichni víme, že žijeme v době, kdy nás nemoci straší o něco víc než kdykoli předtím. Učitelé i zaměstnavatelé nás posílají domů ze školy, školky i z práce s obyčejnou rýmou. Protože, co kdyby… A tak jsme začali posilovat imunitu a vzali jsme to od podlahy. 

Pro začátek jsme změnili jídelníček. Já vím, děti by měly jíst hodně zeleniny a ovoce, ale, ruku na srdce, spousta z nás prostě nemá trpělivost se s dětmi dohadovat, ať sní to rajče na sendviči či okurkový salát ke kuřeti. A tak, z pouhé pohodlnosti, těch přírodních vitamínů moc nemáme ani my, ani oni. Ale já jsem prostě udělala změnu - zavedla jsem zeleninu ke každému z hlavních chodů a ovoce ke svačině. První krok k posílení imunity byl tedy splněn.

Bod číslo dva - pohyb. A tím nešetříme. Denně si i s dětmi dáváme procházky a plníme cíl 8 000 kroků. Nikdy jsme neměli šťastnějšího psa. Popravdě, v jeho devíti letech ani unavenějšího. A maminka je spokojená nadevše, jelikož s úderem osmé večerní děti padají do postele bez zásahu rodičů - pouhou únavou.  A dobře spíme vlastně všichni. Což je taky krok k posílení imunity. Vydatný spánek alespoň sedm hodin denně. A jelikož všechno se vším souvisí, mohu si i zde dát jednu fajfku do seznamu. 

Rodičovství - nekonečný zdroj radostí a štěstí, ale, řekněme si upřímně, i starostí, byrokracie a nekonečných návštěv úřadů. A jedním z nich je, nepochybně, i Úřad práce. 

Vyřizování rodičovského příspěvku, přídavku na díte, příspěvku na bydlení a dalších dávek je často běh na dlouhou trať a na ní vás mohou potkat různé komplikace. S těmito problémy, se kterými si neumíte dát rady, vám Bc. Adéla Cachová poradí v naší nové Sociální poradně.

Vaše otázky, týkající se nepojistných sociálních dávek, můžete pokládat v nové Sociální poradně. Stejně jako ve všech ostatních poradnách na Modrém koníku jsou všechny vaše dotazy anonymní a zdarma.

Mějte krásný den!
Modrý koník

Má to čtyři kola, slouží to k přepravě osob a pokud to má fakt hezký dizajn, jeho majitel je králem či královnou ulic. Co je to? Tušíte správně, máme na mysli kočárek. A správně zvolený čtyřkolový „oř" pro ty nejmenší je alfou a omegou pohodlného brázdění chodníků, ať už těch městských, nebo těch lesních. A pokud si nevíte rady, jaký kočárek je pro vás i vaše miminko ideální volbou, zveme vás do naší Kočárkové poradny.

V ní vám naše kočárková guru Kateřina Macounová s radostí a péčí poradí ve všem, co se týče kočárků a způsobuje vám vrásky. Kočárek do terénu? Pro vysoké rodiče? Pro větší miminka? Šetrný k peněžence? A co doplňky? Tyto všechny otázky vám v poradně Katka ochotně zodpoví.

Vaše otázky týkající se výběru kočárku a doplňků, můžete pokládat v nové Kočárkové poradně. Stejně jako ve všech ostatních poradnách na Modrém koníku jsou vaše otázky anonymní a zdarma.

Mějte krásný den a bezpečná cestování autem!
Modrý koník

Přemýšlíte, kam příště vyrazit s kamarádkou či manželem na kávu? Užijte si tentokrát něco trochu jiného. Autentický zážitek v plně zatemněném prostoru najdete v Kavárně POTMĚ, vlajkovém osvětovém projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu – Světlušky. Kavárna POTMĚ letos otevře brány na několik dní v Praze a Olomouci.

Kromě voňavé kávy nabídne Kavárna POTMĚ především zážitek. Možnost vyzkoušet si na chvíli život nevidomých dostanou všichni, kdo vstoupí do zatemněného prostoru mobilní kafetérie, kde je obslouží ti, kteří z role zrakově postižených nevystoupí většinou celý život. Vychutnáte si ničím nerušenou kávu či další nápoje, které pro vás připraví zrakově postižený personál. Číšníků se zároveň budete mít možnost vyptat na život potmě a na cokoli, co vás bude zajímat. Svou návštěvou přispějete na pomoc těžce zrakově postiženým dětem i dospělým. Kromě toho si jako vzpomínku na čas strávený potmě odnesete světluščí hrneček s logem. Do kavárny neváhejte jít i s ratolestmi, návštěva zatemněného prostoru je vhodná pro všechny věkové skupiny.

V Praze se kavárna návštěvníkům zpřístupní v termínu 23. - 30. 9. v rámci festivalu Svět knihy (vstupenky do Kavárny v Praze koupíte zde). Olomouc navštíví Světluška od 18. do 21. 10. během Prix Bohemian Radio Českého rozhlasu (vstupenky do olomoucké kavárny koupíte zde). A jestli vás zajímá, jak se světluščí kavárna staví, podívejte se na naše video.

Pokud byste návštěvu kavárny nestihli, Světlušku můžete kdykoliv podpořit odeslání jednorázové dárcovské SMS na číslo 87 777 ve tvaru DMS SVETLUSKA 60, nebo pro pravidelnou podporu ve tvaru DMS TRV SVETLUSKA 60. Sbírkové konto Světlušky "deset devítek" 99999 99999/0100 je rovněž otevřené po celý rok.

Dodržování pravidel silničního provozu je, samozřejmě, alfou a omegou bezpečné jízdy. Nicméně, čert nespí, proto je důležité dbát na bezpečnost pasažérů i jinak, než jejich pilným studiem. Každý zodpovědný řidič ví, že každé dítě, které neměří více než 150 cm a neváží více než 36 kg, musí být za jízdy automobilem umístěno v autosedačce. Není však autosedačka jako autosedačka. Na trhu je spousta druhů a typů, s různými vlastnostmi, proto není výběr vůbec snadný. Naopak, rozhodnout se, jestli pořídit posměrnou nebo protisměrnou, s pětibodovým nebo tříbodovým bezpečnostním pásem, nebo kdy je ten správný čas vyměnit autosedačku skupiny 0+ za větší, je občas pěkně náročné.

Proto jsme pro vás, ve spolupráci s Centrem autosedaček, vytvořili Poradnu o autosedačkách, kde vám Karel Sekereš a jeho tým, zodpoví zvídavé dotazy, pomůže s výběrem a poradí při pochybnostech při výběru autosedačky. 

Vaše otázky týkající se výběru autosedaček, můžete pokládat v nové Poradně o autosedačkách. Stejně jako ve všech ostatních poradnách na Modrém koníku jsou vaše otázky anonymní a zdarma.

Mějte krásný den a bezpečná cestování autem!
Modrý koník 

Přivedli jste na svět děťátko a je to láska jako trám! Nemůžete ho spustit z očí. Je tak malé, něžné, takový malý uzlíček. Jak pečovat o jeho jemnou a hebkou pokožku?

Příčiny citlivé pokožky u nejmenších dětí

Víte, že existuje řada důvodů, proč je pokožka miminek tak citlivá:

• Pokožka nejmenších dětí je tenčí než kůže dospělých, a tak do ní mohou snadněji proniknout dráždivé látky a jiní vetřelci (např. alergizující látky).
• Povrch kůže miminka je v poměru k jeho hmotnosti velmi rozsáhlý, takže skýtá větší prostor k podráždění.
• Až do tří měsíců věku má pokožka miminek vyšší pH než pokožka dospělých.
• Kůže miminek se stále přizpůsobuje životu mimo dělohu, takže je více zranitelná slunečním zářením a třením hrubších tkanin, někdy i plenek.
• Miminka se většinou hodně potí, protože dosud neumí správně regulovat svou teplotu, a pot může kůži dráždit.

Jak na citlivou pokožku u nejmenších dětí

Podráždění kůže u nejmenších dětí bývá běžné, a i když se čas od času objeví u toho Vašeho, pravděpodobně jste nic nezanedbali. Riziko podráždění však můžete minimalizovat dodržením tří jednoduchých opatření:

Možnost odložit teplé oblečení je pro mnohé vytouženým okamžikem, který mimo jiné nabízí prostor k výběru nových letních šperků. Dejte si však pozor na určité faktory, které zlatým i stříbrným šperkům v létě příliš nesvědčí. Jak tedy docílit jejich krásy i pro příští roky a dobře se o ně postarat?

Pozor na mechanické poškození

Již většina žen zná nepsané pravidlo, že existují okamžiky, kdy je dobré své šperky odkládat do šperkovnice. Nebudeme si však nalhávat, že každá z nás to pravidelně dělá. Když už se tedy rozhodnete jít si zaplavat do moře se šperky, vybírejte z těch odolnějších. 

Šperky s lepenými kameny do vody vůbec nepatří. Obvykle jde o zlaté náušnice nebo prsten s perlou. Pokud jde o kvalitní zpracování klenotu, fasované kameny by se uvolnit neměli, ovšem narušení samotného drahého kamene není zaručeno.

Například náušnice pecky se šroubkovým závěrem tlak vody vydrží, ovšem duté větší náušnice kruhy či visací už nemusí ve vlnách obstát. Zdobené náhrdelníky osazené drahými kameny se také hodí spíše na společenskou událost. Ovšem širší zlatý řetízek např. typ ankr, pancr, je svou vazbou velmi pevný a řádění ve vlnách hravě zvládne.

Změna povrchu šperku

Poslední dobou jsme trávili většinu času doma. Někteří mají v rodině dokonce nové chlupaté přírůstky, které jim pomohly přežít těžké období izolace. No teď, když se život pomalu vrací do starých kolejí, trávíme mimo své domovy pořád více času. Opět docházíme do práce a naši mazlíčci zůstávají doma sami. S touhle změnou přichází i odpovědnost zajistit vše tak, aby byl pejsek doma spokojený a nic mu nechybělo.

Představuji vám Lanu, hlavní hrdinku těchto dnů, která to sama doma zvládá většinou bez nejmenšího problému. Lana je můj parťák už po mnoho let. Je to turista, běžec, zaprodaný mazlík (stačí kousek šunky), ale i spáč. Většinu času trávíme spolu, ale někdy to prostě nejde. Tehdy musím řešit, jak jí zajistit potřebný komfort.

Čas od času, v půli cesty do práce, hlavně když ráno spěchám, přemýšlím: „Nechala jsem jí dost vody? Měla v misce dosypané granulky?" Snažím se být zodpovědná, ale řekněme si narovinu, při dnešním spěchu a věcech, které musíme řešit, se lehce stane, že na to zapomeneme.

Abych si usnadnila život a shodila alespoň jeden velký kámen ze srdce, pořídila jsem si dávkovač krmiva Tesla Smart Pet Feeder s kamerou, mikrofonem a reproduktorem v jednom. A aby Lana netáhla jazyk po zemi, pokud se já náhodou zdržím v práci nebo na večeři s přáteli, i fontánku na vodu Tesla Smart Pet Fountain. Lana si chvíli na fontánku zvykala, dokud ji přestala považovat za nepřítele a vzala ji na milost. Zpočátku chodila kolem ní jako kočka kolem horké kaše. Se stejným respektem vždy obléhá vysavač. Pak zjistila, že to není vetřelec, ale pomocník.

Nemusím řešit, jestli jsem jí nechala vodu a granulky, protože přes aplikaci jí můžu, podle potřeby, manuálně nadávkovat krmivo a zapnout dolévání vody (která je, mimochodem, stále čistá díky kvalitnímu filtračnímu systému). 

Na druhé straně, pokud si vytvořím plán na dávkování krmiva, nemusím řešit ani manuální dosypávání. Na obalech suchého krmiva bývá uvedeno kolik gramů má pejsek dostat (podle hmotnosti, věku, aktivity, ...), ale předpokládám, že ho málokdo reálně váží. Proto tento plán krmení, který si nastavím v aplikaci, je skvělá možnost a zaručí to správné dávkování množství potravy. Je to výhoda i při různých dietách. Aplikace je intuitivní, v češtině a pochopila jsem ji skutečně velmi rychle. Vždycky jsem si myslela, že produkty z konceptu chytré domácnosti budou velmi složité a pro běžného smrtelníka nepochopitelné. Opak je pravdou. Produkty nejsou ani drahé, ani složité a skutečně usnadňují život. Kromě toho jde o skutečně elegantní kousky, které se svým moderním a jednoduchým designem hodí do každého interiéru.

Ano, i když nedržíš své miminko v náručí, jsi a navždy budeš jeho maminkou. Mrzí nás tvá bolestná zkušenost a paní magistra Kamila Husáková z nové poradny je tady pro tebe, aby ti v této nelehké situaci pomohla.

Určitě i ty máš své otázky, na které hledáš odpovědi. Jejím cílem proto je podpořit a inspirovat tě na tvé vlastní cestě. Stát se pro tebe laskavou průvodkyní a naslouchající vrbou. Podělit se o svůj příběh. Předat ti své zkušenosti a doporučení, jak si tvou situaci ulehčit, jak sebrat odvahu a nacházet znovu v životě radost, klid a vnitřní sílu. Věřit sama sobě a prožívat svoji ztrátu tak, jak potřebuješ a jak to cítíš. I několik měsíců nebo let poté. Obrátit se na ni můžeš v naší nové Poradně pro ženy po ztrátě miminka.

 Co o sobě říká sama Kamila?

Jmenuju se Kamila Husáková a bydlím se svou rodinou v Praze. Od té doby, co zemřel a poté se narodil náš syn Filípek, jsem ženou na cestě. Na cestě za poznáním sama sebe, na cestě hledání toho dobrého, co nám život může dát.

Tato smutná událost zamávala se vším v mém dosavadním životě. Ale to ti asi nemusím říkat. Nejvíc mi chybělo sdílení s někým, kdo měl podobnou zkušenost. Terapie s odborníky sice byly fajn, ale chybělo mi v nich právě to společně sdílené:

• když se to stalo mě, cítila jsem se tak a tak...
• nejvíc mi pomáhalo to a to...
• tvoje pocity úplně chápu, protože tohle pro mě bylo taky hrozně těžký...

Hravé, stylové a šetrné ke zdraví i k přírodě - takové je dětské oblečení z dílen značky F&F. Vsadit v jarní kolekci na biobavlnu byl skvělý tah! Citlivá dětská pokožka přes oblečení "dýchá" díky prodyšnosti tohoto materiálu.

Známí o mně vědí, že jsem sice vyznavačem lokálních značek, ale oblékat tři malé děti do lokálního oblečení by byla fuška. V první řadě je to otázka financí. A za druhé, při tak aktivním životním stylu, jaký mají naše, i mnohé jiné, děti, by všechny "lepší" kousky po chvilce skončily děravé nebo v lepším případě seshora dolů označkované jídlem. Obyčejně takovým s prudce kontrastní barvou 😊 I proto často sahám po cenově dostupném, ale kvalitním oblečení, které se dětem líbí a zároveň se v něm cítí komfortně.

Naše oblíbené F&F to všechno splňuje. Do prodeje přichází nová jarní kolekce, která má veselý design a vzdává hold jednoduchým střihům, potiskům, oblíbeným postavičkám, denimu a vojenskému vzoru s důrazem na detaily. Musím říct, že fotografie nedokážou dostatečně realisticky zachytit, co najdete v oddělení oblečení v Tescu. V momentě, kdy věci chytíte do ruky, osloví vás měkkost a hebkost. Oblečení je navíc díky biobavlně, která představuje návrat k bezpečným a udržitelnějším postupům pěstování a zpracování této suroviny, šetrné jak k našemu zdraví, tak i k životnímu prostředí. A jako bonus je ještě hebčí a prodyšnější.

Naše holky jsou při výběru oblečení náročné stejně jako já. Lukášek si oblékne první, co mu nachystám, jen ať se v tom dobře běhá a skáče.

Pro naši Alžbětku, milovnici koníků a jednorožců, je tato mikina "must have". Je součástí dvoudílné soupravy s legínami v žluté barvě. Navrch “džíska” a na nohy květované tenisky na suchý zip a první jarní outfit je na světě.

Když chceme změnu, mikinu stačí vyměnit za bundičku v pudrové barvě. Při aktuálních dubnových teplotách “džíska” teprve čeká na největší den ve svém džínovém životě, kdy si ji Alžbětka oblékne s tričkem nebo s šaty bez rukávů. Tyto tečkované se zajíčky posloužily jako roztomilé tematické oblečení na Velikonoce a těšíme se, jak je využijeme během teplejších dní.

Cílem aplikace FandiMat je propojit lidi, kteří se ocitli v tíživé situaci, a to nejen matky samoživitelky, ale i seniory, celé rodiny, organizace (dětské domovy, domovy seniorů, charitativní organizace, spolky aj.), s lidmi, kteří mohou a chtějí materiálně pomáhat (jednotlivci, firmy, občanské iniciativy, spolky, sdružení apod.). FandiMat umožňuje vyhledávat materiální pomoc prostřednictvím mapy, a to buď ve webové verzi nebo i v mobilní aplikaci. 

Aplikace vznikla díky projektu Fandi mámám. Funguje na principu, kdy lidé, kteří chtějí pomáhat, chtějí také vědět, komu konkrétně pomoc dávají. A nejraději by pomáhali ve svém okolí. FandiMat je aplikace materiální pomoci. Materiální pomocí se rozumí věci nové nebo i věci, které lidé mají doma, ale už je nevyužijí, a jinde by mohly ještě dobře posloužit. Pomoc lidem je materiální, konkrétní, transparentní a lokální – přesně víte, komu pomáháte nebo kdo pomáhá vám.

Poptávat nebo nabízet lze na FandiMatu tuto materiální pomoc:

• oblečení, boty 
• hračky
• zdravotní materiál a pomůcky
• drogerii/hygienické potřeby
• trvanlivé potraviny 
• elektroniku 
• spotřebiče
• knihy
• nábytek/vybavení domácnosti
• kojenecké potřeby
• sportovní potřeby
• školní/vzdělávací potřeby

Máte některé z těchto věcí doma a rádi byste pomohli? Podívejte se do mapy, zda ve vašem okolí není někdo, komu byste mohli právě takto pomoci.

Komu je FandiMat určen? 

Katka z eshopu imrnous.cz je zkušená produktová specialistka na vše od kočárků, přes zavinovačky až po dudlíky. Má mnohaleté zkušenosti a spokojeným maminkám doporučila v rámci své práce už desítky kočárků a vyřešila stovky záludných problémů, se kterými se maminky při výběru potýkaly. Tady to nebude jinak! 🙂

iMrňous je eshop s dětskými kočárky a příslušenstvím pro miminka. Vyznají se v trendech, bezpečnosti a do své nabídky vybírají jen zboží od osvědčených evropských výrobců. Jejich posláním je šťastná a spokojená rodina, která si užívá jedinečné chvíle venku se svým mrňousem, který leží v bezpečí a pohodlí. O kočárcích vědí vše.

 A na co se v Kočárkové poradně můžete například ptát?

• na různé typy kočárků (hluboký, sportovní, golfový, trojkombinace), značky a různé možnosti jejich kombinací
• na sourozenecké kočárky nebo kočárky pro dvojčata a jak se v nich zorientovat
• příslušenství ke kočárku – například stupátka, tašky na kočárky, organizéry, vložky či podložky do kočárku, zimní fusaky a další

Katka se těší na všechny vaše dotazy, tak neváhejte a ptejte se v Kočárkové poradně na vše, co vás zajímá 🙂

Kojení přináší miminku i mamince řadu nenahraditelných výhod a je nejpřirozenějším způsobem výživy miminka. Kojení je sice přirozené, ne vždy se však zadaří se s miminkem sladit a utvořit harmonický pár. Někdy to trvá i pár dní či týdnů, někdy to i může být nepříjemné (hlavně zpočátku). Ale když to zvládnete, je to úžasná věc na dlouhý čas.

Výhody kojení

Benefity kojení jsou nesporné. U miminek je prokázaný nižší výskyt rizika cukrovky, alergie, nádorů prsu, obezity nebo anémie. Kojené děti jsou také více chráněné před infekcemi dýchacích cest a před průjmy. U kojících maminek se děloha po porodu rychleji vrací do původního stavu a poporodní ztráty krve jsou menší. Kojení také velmi podporuje tvorbu citové vazby mezi matkou a dítětem.

Zahájení kojení

Dítě by se mělo být k prsu přiloženo ihned po porodu, nejdéle však do dvou hodin. Sací reflex je totiž během první hodiny po porodu nejsilnější a současně je také nejvyšší úroveň sekrece prolaktinu a oxytocinu-hormonů potřebných pro kojení. Okamžité přiložení miminka po porodu také pomáhá k tvorbě optimálního množství mateřského mléka pro další kojení. Z počátku je běžné kojit i 8-12krát denně nebo i častěji, je vhodné nabízet obě prsa a kojit tak dlouho, jak dítě potřebuje. Velmi důležitá je správná technika kojení, nepoužívání náhrad prsu (jako je dudlík, lahvička nebo kojící kloboučky), vhodná poloha matky a dítěte i technika přisátí, to napomáhá předejít nepříjemným a bolestivým ragádám (trhlinkám) na bradavkách. 

Problémy s bradavkami a jak je řešit