Od našeho prvního videa na YouTube kanálu Modrého koníka uběhl už nějaký čas. Během něj jsme se připravovali na dnešní, pro nás všechny velký den, a sice: Zveřejnění prvního videa z naší dílny. 

A protože nás Vaše příběhy a životy zajímají, tak tomu nemohlo být jinak a natočili jsme první rozhovor s Nikou, spisovatelkou, bloggerkou, návrhářkou, ale hlavně maminkou 8 dětí. 

Jak vypadají jejich rodinné dovolenky, jak to všechno s dětmi zvládá anebo kdy se cítila na dně si poslechněte a shlédněte už teď v jejím videorozhovoru.

Video klidně lajkujte, komentujte a dejte Odběr našemu YT kanálu. Jedině tak Vám už nic nového a zajímavého, co pro Vás máme a chystáme, neuteče. 

Mějte se krásně! 🙂

Modrý koník team

Musím říct, že si teď nejsem jista, co mě mrzí víc: jestli to, že skončily prázdniny, nebo to, že skončila moje letní soutěž a už nebudu moci číst o vašich zážitcích a čerpat inspiraci z vašich výletů a nápadů. Byly jste skvělé, děkuju vám všem za účast!

A kdo vyhrál? 

1. cenou je dětský cestovní kufřík na kolečkách Lässig z kolekce Wildlife se surikatou. 

Výherkyni jsem losovala. Celkem bylo 260 soutěžních příspěvků. Seřadila jsem je chronologicky do tabulky, příspěvky s produktem Lässig jsem tam dala vždy 2x za sebou. Systém výběru náhodných čísel vybral číslo 110.

V mé tabulce má číslo 110 @narnell, která se tak stala výherkyní. Gratuluji!!!

2. cenou je malý dětský batůžek Lässig z kolekce About friends v šedé barvě. Měla ho získat autorka příspěvku, který mě nejvíc pobaví, dojme či inspiruje. Takových příspěvků ale byla spousta, nešlo vybrat jeden! Pak mě napadlo odměnit jednu z těch, které nejaktivněji přidávaly příspěvky s nápady, náměty a inspiracemi pro ostatní. To by ale nebylo fér, protože na začátku jsem neřekla, že se vyplatí přispívat co nejvíc, vyzývala jsem k originalitě. A tak jsem nakonec zvolila řešení, které mi přišlo spravedlivé, a věřím, že se nikdo nebude zlobit. Vybrala jsem všechny příspěvky, které nebyly jen popisem vašeho zážitku, ale zároveň se snažily inspirovat ostatní. Příspěvky, které byly námětem, pozvánkou, které poskytly praktické informace pro ostatní, recenzi a podobně. Takových příspěvků jsem napočítala, podržte se, celkem 81! Jsem z toho normálně dojatá 🙂

Ahoj ahoj, máme tu pondělí, pro školkáčky a školáčky veliká změna po prázdninách, nám ostatním prostě začal zase další týden 😉 Ale na jednoho z vás čeká ještě příjemná povíkendová dohra a to krásná žirafka, kterou někdo z vás vyhrál 🎁🎁🎁 Stačilo jen napsat, jakým zvířetem byste chtěli být 🐵🐶🐺🐯🐱🦊🐷🦌🐮

Ze 124 soutěžních odpovědí vylosoval generátor náhodných čísel číslo 18, což je odpověď @baba93  která by chtěla být jejich kocourem 🐱 Tak snad nejsou doma zatížení jen na kočky a bude se jim líbit i žirafka 🦒

Tak všem díky za komentáře, v září se můžete těšit zase na další soutěže, tak sledujte můj profil, mám toho pro vás v merku plno 🎁🎀🎉🎈🎊 Mějte krásný den a vlastně celý ten nový měsíc 🌷🌻🌼

Dobrý den, dnes odpoledne jsem si udělala těhotenský test Comfort10 test, vyjela mi opravdu slaboučká čárka, že to jen tak tak zachytil fotoaparát u mobilu, jinak je čárka o trochu silnější než na foto. Prosím, vidíte tam něco? Nebo s přítelem se nám to zdá? Opravdu se musíte soustředit. Děkuji, o miminko se snažíme❤

V následujícím článku bych vás ráda seznámila s televizí Samsung QE55Q85, kterou jsem měla možnost díky Modrému koníku a společnosti Samsung testovat.

DORUČENÍ a INSTALACE  

Když se na Modrém koníku objevila možnost testovat televizi od Samsungu, moje srdce poskočilo radostí. S manželem jsme totiž této značce televize věrní už od doby vysokoškolských studií. Bylo mi hned jasné, že si tuhle šanci nenechám ujít a zkusím se do testování přihlásit. Málem jsem prošvihla termín a svůj příspěvek jsem napsala poslední možný den asi 2 hodiny před půlnocí. Když mi o 2 dny později přišla zpráva, že jsem byla vybrána na testování, nechtěla jsem tomu věřit a myslela jsem si, že došlo k omylu. 

Všemu jsem začala věřit až v době, kdy jsem byla telefonicky kontaktována přímo ze Samsungu ohledně termínu doručení. Paní si se mnou také potvrdila typ televize, kterou budou doručovat a adresu, kam ji povezou. Také se mě zeptala na to, zda bydlíme v bytovém či rodinném domě a následně na patro a zda máme či nemáme výtah. Jako poslední chtěla vědět, zda se bude televize instalovat přímo na zeď nebo bude stát na nožičkách. 

V den plánovaného doručení jsem byla dopoledne kontaktována přímo technikem a informoval mě, že právě televizi naložil a přibližně za 30 minut ji bude s kolegou doručovat. Jak technik slíbil, tak se také stalo a za půl hodinky ji už s kolegou nesl k nám do 3. patra bez výtahu. Technici také donesli speciální držák pro bezmezerovou instalaci televize na zeď a potřebné nářadí pro vrtání do zdi a instalaci tohoto držáku. Následně sundali naši starou televizi a držák ze zdi, a poté přivrtali držák nový a umístili na něj námi testovanou televizi. Po instalaci na zeď následovalo zaškolení a možnost pokládat dotazy. 

My s manželem jsme si celou instalaci užívali, i když jsme oba techničtí typy a nedělá nám problém si cokoliv namontovat a zprovoznit, tak tohle byla naprostá paráda - jen sedět a koukat, jak někdo vše udělá za vás. Ještě mi nedá, abych nezmínila, že technici televizi upevňovali v rukavicích a po bytě nám chodili v návlecích. V úplném závěru vše po sobě uklidili a odnesli veškerý obalový materiál. Celá instalace tedy proběhla na 1*.

Konci nám prázdniny. Letos po dlouhé době nebyly moc akční. K petiletemu Edikovi a tříletemu  Robertovi nám přibyla na začátku prázdnin sestřička Cecilka, která nemá moc ráda cestování, v autě pláče a tak mě donutila zvolnit a většinu  prázdnin jsme tak strávili poklidně na venkově v domě u mých rodičů... I když poklidně... Jako vzpomínku jsem si sepsala jak tak vypadá můj celkem běžný den s detma, kdy jsme doma a vlastně se nic neděje  😀  

Probouzí mě jako každý den volání "Mamiii už vstávej". Chvilku to ignoruji. Po pátém opakování kontroluji čas, 6:07... Přesný jak hodinky. Sotva jsem usnula po posledním kojení a za Erikem asi sotva zapadly dveře, odchází teď do práce kvůli dojíždění brzo. Snažím se Edika zlákat ještě k mazlení  a válení v posteli, stejně jako každý den to nezabírá. To už se za náma do ložnice trousí i Robík. Potřebuje čůrat a pak "teplý bílý mlíko ohřátý" 🤦‍♀️ No dobrá. Hrabu se z postele a přemýšlím, čím teda začít. Jsem s Robíkem v koupelně a zapínám první pračku. A rychle se prevlekam z noční košile. Co dál. S kartáčkem v puse jdu do kuchyně zapnout alespoň rychlovarnou konvici. Umýt obličej, krém. To bude zas moje jediná dnešní "péče" o pleť.Klukům nechám kartáčky připravené s pastou v koupelně a dostanou instrukce vyčistit zuby, svleknout se, uklidit pyžama a obléknout se. Než se tak stane, vše musím opakovat minimálně pětkrát.... 🙄 Kluci začínají řádit a nekolikrát prosí o puštění pohádky, zatvrzele odmítám a navrhuji stavbu nového puzzle. Souhlasí, ale chtějí jen se mnou. Tak tedy stavíme puzzle. 100 dílků pirátské lodi. Hotovo máme asi za 20 minut. A jdu chystat tousty k snídani. Mezitím stále urguji zuby/pyžamo/oblékání...Kluci mě vesele ignorují a začínají v pokojíčku mezitím stavět domeček. To spočívá ve vrstveni VŠEHO na jednu velkou hromadu. Dodělám snídani a jdeme jíst. Kafe si šetřím na horší časy a piju Caro a plánuji den. V deset má dorazit kamarádka se synem na návštěvu. Budeme na zahradě, takže úklid hrotit nebudu. Chtělo by to něco upéct ke svačině a musím připravit oběd pro všechny, ideálně něco si jen ohřejeme. Během snídaně konverzujeme na téma jak dělá Michael Jackson ten svůj úžasný náklon. Kluci několikrát odbihají tancovat.  Po snídani je úspěšně nutím dokončit akci zuby/pyžamo/oblékání.  Uf. Potřebuji jít sebrat na zahradu ostružiny na koláč, ale chci šetřit čas, tak čekám až dopere pračka. Mezitím rozpaluji troubu a poklidím po snídani a uklidím nejviditelnější nepořádek v obýváku. Doprala pračka. Beru koš s prádlem, mísu a chůvičku. Klukům pouštím pohádku a odbíhám tři patra dolů na zahradu. Potřebuji stihnout dát koláč do trouby než se probudí Cecilka na kojení. Věším prádlo a slyším z chůvičky první náznaky nespokojenosti. Naštěstí to ještě zaspala. Trhám ostružiny rychlosti blesku a sprintuji nahoru. Než se Cecilka probouzí koláč je v troubě. Přebalím, pomalu dokojim a kluci už zas řádí . Chtějí mazlit Cecilku stylem parní válec. Bedlivě ji hlídám a trnu. Dokončíme hromadné mazlení a Cecilku dávám do houpačky. Já chystám dýňovou polévku. Všechno rychle krájím, osmahnu a na 45 minut jen přiklopím do hrnce. Z pokojíčku se ozývá tradiční zvuk boje - bitva piráti proti rytířům. Robik většinu času řve, Eda mu většinu času škodí. Vyhaním je řvát alespoň na zahradu. Já začínám připravovat věci které je třeba nanosit před příjezdem návštěvy na zahradu - kafe, domácí limonáda, koláč, talíře, skleničky... Tři patra sbíhám a vybíhám asi pětkrát. Cecilku parkuji v kočárku do stínu pod strom. Klukům oblékám pirátské a rytířské kostýmy a očekáváme  návštěvu. Návštěva má díkybohu zpoždění, takže zvládám ještě vklidu pověsit další pračku prádla. Konečně dorazili. Vítáme se. Dlouho jsme se neviděli, tak probírame novinky, hlídáme děti dovádějící v bázenu a srkáme studené kafe. Mezitím kojím a uspávám Cecilku. Mezi dětma proběhne několik konfliktů, ale vše se daří  urovnat. Dáme si polévku a koláč. V půl třetí návštěva odjíždí. Přede mnou další úkol - uspat kluky. Vzhledem k tomu jak brzo vstávají den na jeden zátah ještě nedají. Pouštím Robikovi tradiční 5-ti minutou pohádku. Mezitím uklidim nádobí a zapínám myčku. Pak mlíko (teplý  bílý  ohřátý mami!😂) a uspavani Roberta. Edikovi pouštím pohádku a spát jde už sám. Co mě teď čeká? Připrava večeře než se kluci vzbudí, abych s nima pak mohla být venku. Erikovi jsem slíbila koláč, bohužel celý padnul během návštěvy. Takže rychle nakrajim lilky a nechám je vyplakat. S další várkou vypraného prádla, misou  a chůvičkou mizím na zahradu. Větším prádlo, trhám ostružiny a spěchám zpět. Cecilka se může každou chvíli vzbudit na kojení. Během 30-ti minut mám v troubě koláč i lilky zapekané s parmazanem, které budou k večeři. Cecilka se naštěstí budí právě včas. Vše je v troubě a tak se jí běžím věnovat. Beru si na zahradu na deku a čekám až se probudí kluci. Mezitím se na zahradě potkávám se ségrou a z práce se vrací i Erik. Konečně zavládla pohoda. Děti, po spaní miloučké, se cachtají v bazénu, Cecilka na dece, a s Erikem se střídáme v hraní s klukama. Z práce dorazí i mamka a dohodneme se, že budeme grilovat. Já nabízím jako přílohu k masu své lilky a jako dezert koláč  a jsem ráda, že víc se honit už nemusím. Večeříme. V sedm odcházím umýt a uspávat Cecilku. V osm se vracím zpátky. Ještě si rychle pohraji s klukama. Posbíram prádlo a poklidim naše věci ze zahrady a jdeme nahoru "spát". Kluci si chtějí ještě hrát v pokojíčku. Já do třetice peču ostružinový koláč. Opět na zahradě celý padnul a kluci si ho přeji k snídani. Chystáme se druhý den ráno na houby, tak se bude hodit něco rychlého. Uspávání se dneska ujímá Erik, tak jen kluky rychle naženu do pyžamek a zorganizuji čištění zubů a úklid pokojíčku po celodenním hraní ( což se děje samozřejmě až po deseti urgencich). Mazlím je na dobrou noc. Rychle poklidím kuchyň a sedám k počítači. Je konec měsíce a potřebuji odeslat účetní podklady pro výplaty, vyřídit maily a objednat klukům nové oblečení do školky na netu. Chvíli před půlnoci se Cecilka budí na kojení a nutí mě odložit počítač. Užívám si nerušené kojení a mazlení miminka. A pak už jen sprcha a spát 🙂  

Krásné sobotní ráno 🌷 Máme tu poslední prázdninový víkend, pohodičku, úplně letní počasí a abychom si pojistili super víkend, tak k tomu ještě přidám bleskovou soutěž od Fisher Price 🎁🎉🎈

Soutěžíme o víkendu 31.8.-1.9.2019 a to o krásné chrastítko v podobě žirafky 🦒 kterou můžete zavěsit třeba na kočárek nebo ji dát miminku na deku, ať jí objevuje všemy smysly 👀👣👄👐

Soutěž je blesková a proto úplně jednoduchá, tady jsou pravidla:

1) dát like tomuto článku 👍 ;

2) do komentáře napsat, jaké zvíře byste chtěli být (kdybyste prostě museli být zvíře 😉 ) a proč  🐵🦊🦁🐯🐺🐮🐷🐹🐰🐨🐻🦇🦔🐭🐥🐸🦉🐳🐙🐡🦀🦋🐌🐞🐝;

Následně náhodně vylosuji vítěze, na kterého už čeká žirafí kamarád 🍀😍😘

Vracím se domů z práce.Na hodinách se blíží neúprosně 22hod. Děti nespí.Vždyť jsou ještě prázdniny,tak proč by taky.Srovnáná hromada školních pomůcek na stole, které jsem předešlý den nakoupila se rozpadla pod nenechavýma rukama mé dcery.Netrpělivě čekala na můj návrat domů, aby mi mohla sdělit co všechno ze seznamu pomůcek jsem zapomněla koupit.Tempry mami, nejsou tady!!! V hlavě mi zní, nepodléhej panice!Určitě jsem tempery kupovala, určitě!A tak já i dcera hledáme.Dokonce se jde podívat do kufru auta.Sama s baterkou.Jindy nejde sama ani na záchod.Hledáme, ale nenacházíme. Nevadí, je to jen jedna položka ze seznamu, daří se mi dceru uklidnit.Doplňuje pouzdro, kontroluje učebnice.Škemrá jestli si může podepsat a obalit aspoň pár sešitů.Leze mi s tou svojí horlivostí na nervy.🙄 Pokom to dítě je?

Syn, celou dobu sedí na gauči, v klíně notebook.Veškeré dění jde mimo něj, alespoň do chvíle, než sestřička začne poukazovat na jeho závislost a nezájem o přípravu do školy."Buď potichu! neslyším Marka" okřikne ji.Teprve teď mi dochází,že je s námi ještě další osoba a začínám vnímat celek. Můj syn dostává užitečný on - line návod jak zneškodnit vlastní sestru. RYCHLE A SNADNO.Moje holčička se mění v ďábla, ječí."zkus to na mě a uvidíš" Synátor zůstává v klidu."vem si to modrý pravítko, když po něm tak toužíš a už buď hlavně zticha" Dcera ztichne a blaženě si odkládá modrý trojúhelník na svoji hromádku školních pomůcek. Syn se znovu ponoří do svého světa.

Jdu si udělat kávu,kašlu na pozdní noční hodiny, kašlu na můj problém s nespavostí. Hlavou se mi zběsile ženou myšlenky jak zvládneme další školní rok?

Ona, panna,naprosto zničující detailistka.Chce zvládat všechno.Snažím se jí vyhovět, protože nevyhovět panně je smrtící.

On,vodnář, žijící pod heslem,co mě nebaví, nedělám.A škola mě nebaví.Jako jedna z mnoha matek se snažím uplatnit zoufalé strategie typu, to co tě baví, můžeš dělat až po tom, co tě nebaví.Nesnáším ten jeho uslzený zoufalý pohled.

Mají neskutečné štěstí, jsem matka blíženec...

Konec prázdnin je tu a s ním i nová soutěž s Joie o parádní výhru! 

Dlouho jsem přemýšlela, jaké téma zvolit. Celkem se mi osvědčilo vybírat témata, která jsou užitečná a zároveň i občas pobaví. Nechala jsem si opět poradit od maminek a zaujaly mě nápady @denny27 a @katzenka18 a to vzájemně si poradit a usnadnit si tak rodičovství!

Tématem tedy je, co se nám při péči o děti osvědčilo, co nám usnadňuje mateřství a péči o děti a domácnost, o svoji duševní pohodu. Může se jednat o nějakou super vychytávku, nebo obyčejnou věc, kterou jste na rodičovské dovolené objevily, která vám pomohla a rády byste doporučily ostatním. Může to být konkrétní věc a nebo i nějaký grif, postup, výchovný princip, cokoliv. A pokud zatím děti nemáte, můžete se samozřejmě také zapojit a vložit alespoň vaši vizi a plány. 🙂

Hlavní výhrou je tentokrát autosedačka Joie Traver, která se určitě bude hodit mnoha maminkám a jejich dětem! Je totiž určena starším dětem od 15-36kg a její bezpečnost je potvrzena vynikajícími výsledky v zahraničním testu bezpečnosti ADAC ve své kategorii!
Bezpečnost je zvýšena také díky komplexní ochraně proti bočnímu nárazu doplněné o prvky systému Guard Surround Safety. Do auta se instaluje pomocí tříbodového pásu, takže vůbec nevadí, že v autě isofix nemáte a pokud přece jen ano, můžete využít i isosafe konektory, které ji stoprocentně udrží tam, kde má být!

Cenou útěchy budou samozřejmě srdíčka, takže nikdo nepřijde zkrátka! 😉  

Soutěž bude probíhat na hlavní zdi a to v termínu do půlnoci 12.9. 

Před námi jsou poslední čtyři dny prázdnin. Poslední čtyři dny volna, zážitků a užívání si. A také poslední čtyři velké letní zážitkové soutěže s Lässigem o dětský kufřík a batůžek do školky. Pokud jste se ještě nezúčastnili, kompletní podmínky a pravidla najdete v mém článku zde: 

https://www.modrykonik.cz/blog/rebe/article/velka-letni-zazitkova-soutez-s-lassigem-t4gov1/

Dnes vám ale přináším další možnost zapojit se a zvýšit své šance na výhru. Konec prázdnin přináší čas zhodnocení, jaké ty prázdniny byly. Jak se vám dařilo odškrtávání plánů? Co se povedlo a co naopak za moc nestálo? Který prázninový zážitek byl nejsilnější, nejhezčí nebo prostě a jednoduše nej?

Jak se zapojit?

1. Dejte like tomuto článku.

2. Pokud jste o prázdninách odškrtávali svůj Prázdninový plán, přidejte fotku, jak se vám dařilo, a napište krátké zhodnocení. Sem do komentářů, nebo na svůj blog s hastagem #lassig_letoplnezazitku .

Jeden z našich, už téměř klasických, výletů do ZOO. Tentokrát pěkně na Moravu, na medvídky!

Po vlně veder se hlásila o slovo neděle a navíc ochlazení, na výlet jako dělaná! My s Lukym byli po natáčení svatebního veselí a o to víc jsme se těšili na společný výlet s Kýškou. Kýša se na výlety těší asi vždycky, takže nebylo co řešit. 

Brněnská ZOO nepatří mezi největší, ale to jí rozhodně neubírá na zajímavosti! Právě naopak - je velmi členitá (myšleno terénem) a procházka po ní je celkem dlouhá (myšleno na čas). O členitosti jsme se přesvědčili hned po zaplacení vstupu. Tam na nás totiž čekal pěkný stoupáček a rovnou s první nástrahou v podobě suvenýrů. Odolali jsme! Asi i díky tomu, že se přihnal takový déšť, že i Kýša utíkal o sto šest, abychom se schovali u nejbližšího občerstvení. Rovnou jsme ho i při čekání na konec deště využili a dali si malé pivo a velkou limču🙂. Během chvilky se z kopečku valily proudy vody a my začínali mít pocit, že jsme vybavení batohu tentokrát trochu podcenili - bohužel v něm nebyly ani holinky, ani pláštěnky. Naštěstí se počasí brzy umoudřilo a my se mohli vydat na cestu po ZOO.

Tip pro rodiče: Vstupné do ZOO pořídíte za 120 Kč/dospělí, za dítko mezi 3 a 15 lety zaplatíte 90 Kč. Mladší ratolesti to mají zdarma. Pokud v Brně plánujete setrvat, můžete spojit návštěvu ZOO s plavbou po Brněnské přehradě. Za 220 Kč/dospělí a 130 Kč/dítě od 3 do 15 let. Dvojí zábava - dvojí radost🙂. Tuto speciální vstupenku zakoupíte jak na pokladnách ZOO, tak na pokladnách v přístavišti Bystrc. Více info najdete na webu ZOO. 

Naše první kroky směřovaly okolo lam směrem k Africké vesnici. Obecně jsme měli poměrně štěstí, protože naprostá většina zvířat byla venku a krásně viditelná. Takže jsme zastavovali u téměř každého výběhu, povídali si o zvířatech a vůbec si dost užívali společně strávený čas. Nejvíc jsme ho strávili dohadováním se, jestli je Mara stepní spíš zajíc, morče, nebo co vlastně. Navíc byla ve výběhu celá rodinka včetně mláďat, tak bylo o zábavu postaráno.

Všechny tipy k ZOO Brno najdete na https://www.hola-sova.com/post/zoo-jako-brno.. Také nás můžete sledovat na Instagramu - @holasovi.

Taky se vám hned rozzáří oči a cítíte nadšení, když vstoupíte do drogerie dm? Jestli máte při procházení drogerií dm nutkavý pocit pořídit sobě nebo blízkým něco pěkného, jste tu správně! Hledáme totiž Ambasadorku na Modrého koníka, která bude tuto značku zastupovat.

dm je v evropském měřítku velmi oblíbená značka. Motto "Zde jsem člověkem, zde nakupuji" dobře vystihuje důvod této oblíbenosti. Zákazník je zde totiž vždy na prvním místě, ať už se to projevuje rozsáhlým sortimentem nejvyšší kvality, kompetentními radami od zaměstnanců nebo celkovým dojmem z prodejny. 

dm se na českém trhu stala synonymem kvality. Nabízí především drogistické zboží obohacené o sortiment z oblasti zdravého životního stylu a biopotravin. Ručí za kvalitu vlastních privátních značek, která je totožná ve všech zemích, kde dm působí, a které se navíc vyznačují nízkou cenou. dm je prostě vaším partnerem v každodenních situacích.

Ambasadorkou pro dm

... je komunikativní maminka, které nechybí všeobecný rozhled. Ráda zkouší nové věci, zajímá se o zdraví, preferuje aktivní zdravý životní styl a stará se nejen o celou rodinu, ale i o sebe! Zabezpečuje chod domácnosti, zajímá se o aktuální trendy, ale nemá vyhraněný pouze jeden životní styl.

Hledáme maminku, která dm zná, jsou jí blízké její hodnoty a způsob komunikace. Má přehled o sortimentu, který značka nabízí. Ambasadorka dm bude na koníku blogovat o aktuálních kampaních, aktivitách, výrobcích, novinkách, ale také o svém životě s dm, o tom, co všechno značka nabízí lidem, kteří chtějí žít kvalitní a zdravý život.

Když jde o dětskou stravu, ta by měla být v první řadě pestrá a zdravá. Při výběru dbejte proto na nejvyšší kvalitu. Nezapomeňte do dětského jídelníčku zakomponovat dostatek ovoce a zeleniny. Pro děti ve věku od 1 roku vám Sunárek nabízí kapsičky Cool ovoce, které budete mít možnost během tohoto testování vyzkoušet!

Velká ovocná svačinka plná vitamínů pro děti od ukončeného 12. měsíce je vyrobena z různých druhů pečlivě vybíraného šťavnatého 100% ovoce bez zahušťovadel, konzervantů nebo přídavku cukrů. Pestrý mix nejrůznějších druhů ovoce vaše děti zasytí a doplní jim potřebné vitamíny. Velká kapsička Cool ovoce je pořádná svačinka, která se díky praktickému balení a bezpečnostnímu uzávěru hodí na doma, na cesty, i jako svačinka do školky či do školy. 

Co testujeme

Sunárek má na výběr z 5 chutných variant kapsiček. Svačinka Cool ovoce je balena po 120 g, takže dostane více ovoce a svačinku i pro větší děti. Kapsičky můžete pohodlně skladovat při pokojové teplotě. Kapsičky Cool ovoce mají bezpečnostní uzávěr, takže se nemusíte bát je hodit jen tak do kabelky. 

1. Pomeranč, banán, hruška se sušenkou - NOVINKA

Originální kapsička, která kromě pestrého mixu ovoce obsahuje i 5,5 % sušenky. Díky přidané sušence má hustší konzistenci, výtečně chutná a zároveň dobře zasytí. Je bez přídavku cukrů, protože obsahuje jenom přirozeně se vyskytující cukry z ovoce a sušenka je bez cukru. Kapsička je vhodná pro děti od ukončeného 12. měsíce. 

Nejen péče o dítě, ale i domácí práce jsou nedílnou součástí povinností maminek i tatínků. V obchodech najdete nepřeberné množství úklidových prostředků pro mytí nádobí až po čištění wc. Pro které se ale rozhodnout a podle čeho? Zapojte se do testování přípravků Real green clean od Zenit a budete mít jasno!

Výrobky šetrné k přírodě jsou v dnešní době žádané v jakémkoliv odvětví a výjimkou není ani úklid domácnosti. Zenit vám přináší možnost vyzkoušet několik přípravků z ekologické řady Real green clean. Přihlaste se a vyzkoušejte sami, jak účinné a zároveň šetrné jsou jejich úklidové prostředky.

Co testujeme?

Řada Real green clean je ekologická a byla uvedena na trh v roce 2014. Od té doby se rozšiřuje, např. v roce 2017 o unikátní prostředek na nádobí a mýdlo na ruce v jednom. V letošním roce přibyly do této řady dvě novinky - aviváž a tekuté mýdlo ve veganské kvalitě. 

Zelená řada čisticích prostředků kombinuje vysokou čisticí sílu a zároveň šetrnost k přírodě i k čištěným povrchům. Všechny suroviny včetně parfémů a konzervačních látek jsou pečlivě vybrány tak, aby nezatěžovaly životní prostředí. Výrobky jsou lehce biologicky odbouratelné a otestovány akreditovanou laboratoří. Jsou ideální pro domácnost s vlastními čističkami odpadních vod. Výrobky jsou k dispozici i v praktickém balení 5 kg. 

Maminkám, které se zapojí do tohoto testování, pošleme balíček 9 produktů na úklid celé domácnosti 🙂

„To je děsný, jak jsou ty miminka křehký! Bojim se, že mu něco udělám. Hlavně mu pořád držet hlavičku! (Jak dlouho je to vlastně potřeba?)“

Děti jsou překvapivě dobře vybavené na první dny života – mají spoustu reflexů, které jim pomáhají jejich bezbranná tělíčka ochránit. Utržená ručička nebo nožička fakt nehrozí 😀

A jak je to s tím vývojem? Co má kdy kojenec umět?

• Není důležité, kdy přesně co dítě umí, ale v jakém pořadí jednotlivé fáze prochází. Správné pořadí vývoje je: pasení koníčků – zvedání nohou a pánve do vzduchu (při lehu na zádech) – otáčení se na bok – nadzvednutí se na břiše na natažených rukách – hraní si s nohama – (plazení – nemusí být) – lezení po čtyřech – šikmý sed – rovný sed – stoupání si u nábytku – obcházení nábytku do boku – samostatný stoj – samostatná chůze.
• V prvních týdnech života je dobré měnit často polohu dítěte – samo to ještě neumí. (Na zádech s hlavou doprava i doleva, na bříšku, v šátku = v klubíčku, na levém i pravém boku, v náručí – na obě strany) Předejdete tak slehnutí hlavičky = deformaci.
• Hlavičku mu držte klidně mnohem dýl, než to dítě potřebuje, tím nic nezkazíte 😉

Platí, že nejvíce pro vývoj dítěte uděláme, když mu nebudeme v žádné fázi vývoje aktivně pomáhat a necháme jej všechno objevit samo. (Žádné chodítko, žádné posazování, žádné vodění za ruku!) My se jen můžeme kochat, jak je šikovné, trpělivě čekat, až se mu to povede (a vše řádně zdokumentovat na video 😉)
Chci vědět víc

Budu mít doma předškoláka na IV. Naše školka požaduje portfolio. Uvažovala jsem, jak to pojmout. U školního dítěte mám jasno, co do portfolia dávat, už máme i jeden rok za sebou. Ale u předškoláka, který toho zase tak moc ještě nedělá (občas něco nakreslí/namaluje, často je venku, často si hraje, občas jde na výlet a to je pomalu tak vše) nic moc inteligentního papírového nevymyslím a hlavně mi přijde zbytečné spoustu věcí dělat - je totiž popředu. Čte, počítá, píše tiskacím. Možná by se mohl učit hrát na nástroj, ale je hodně hravý. Jediné, co opravdu potřebuje, je si ještě pořádně vyhrát, rozvíjet fantazii, trošku se zklidnit a zlepšit výslovnost. Občas mu ale nějaký úkol neuškodí a protože jedna maminka ve skupince Nadané a bystré děti přímo tady na MK vychvalovala Předškolákovy týdeníčky, tak jsem si řekla, že to zkusím pořídit, i když tomu moc nevěřím, ale že alespoň bude do toho portfolia co dát..

Ráda bych upozornila, že:

- doporučení jsem dostala ve skupině Nadané a bystré děti a že moje dítě je oproti průměru svých vrstevníků ve znalostech napřed (a nezaostává zcela ani pohybově - hraje fotbal za obecní přípravkový tým) a doporučení znělo v tom smyslu, že tam jsou i úkoly pro tyto - bystré - děti. 

- se nejedná o komplexní recenzi ale jen o můj zběžný názor. Asi tak před hodinou jsem to rozbalila, vzala do roku a stránku po stránce jednoduše prolistovala, abych teda měla představu a na základě toho jsem sepsala své PRVNÍ DOJMY.

Normálně takto zběžně nehodnotím, jenže to, co jsem při listování viděla, mi prostě nedalo, abych se nevyjádřila. A musela jsem té mamince napsat, že její nadšení nesdílím. A protože všude se dočtete, jaký je to úžasný přípravný materiál, rozhodla jsem se svůj ne tak pozitivní dojem nasdílet s vámi všemi. Protože možná je mezi vámi někdo v podobné situaci, má doma bystré dítě a uvažuje o nějakém materiálu... a byla by škoda, aby za to útracel, tak jako my (i když já věřím, že se mi to snad podaří vrátit nebo prodat dál).

Vlastně jsem od začátku nevěřila, že to bude taková pecka, rozumějte - co se tváří jako univerzální a dokonalý nástroj, je většinou jedna velká blamáž a nemůže ve skutečnosti univerzálně fungovat (platí obecně v životě). Ale nechtěla jsem kritizovat něco, co jsem nedržela v ruce. Navíc se ráda nechám pozitivně překvapit. Překvapení se však nekonalo. Úkoly mi přijdou spíše takové klasické, nenašla jsem nic vyloženě překvapivě inovativního nebo zábavného a už vůbec ne kreativního. Přišlo mi to to takové hodně školské, klasické a třeba na rozvoj kreativity (dle mého velmi důležitá dovednost) tam není vůbec nic. I "umělecké" úkoly jsou velmi obyčejné a konkrétní - např. nakresli svou rodinu, nakresli, co jsi dělal o víkendu, apod.. Materiály dávají často poměrně jednoznačně najevo, co je zdravé nebo správné, namísto aby odpovědi nechaly např. na rodinných zvyklostech. 

V poslední době je, i díky rozšířenosti, oblíbenosti a široké nabídce řad Snap, stále obtížnější rozpoznat, který Valco Snap je vlastně který - a ještě těžší je si mezi nimi vybrat. Proto ti, po několika otázkách na toto téma, přináším detailní přehled Snap-ů i s vysvětlivkami. Díky němu si mezi nimi snad snadněji vybereš, nebo minimálně zjistíš, zda je to vůbec značka pro tebe.

"Snap"

Základním - a původním - Valco Snap kočárkem je, jak jinak, Valco Snap- a protože byl původně nadizajnovaný v tříkolové verzi (ke které ale přibyla čtyřkolová), pojmenovali ho Snap 3. Tento "šusťákový" kočárek s pěnovou rukojetí, (především) černým základem a stříškami podle tvého výběru je v první řadě lehký! Snadno se ovládá, lehce skládá (odtud také vychází jeho název „snap“ a je složen sedadlem směrem dovnitř), a snadno se udržuje. Polohovat se dá, tak jako všichni jeho bratři Snapíci, jednoručním pásovým mechanismem do téměř úplného lehu - i když 180 stupňů to není. Výhodou zde je, že to jde jednou rukou směrem dolů, ale i nahoru. Další je jednoduchá, shora aktivovatelná kolébková brzda, která se netypicky naklání do boků.

Na začátku Snap nenabízel možnost polohování opěrky nohou, ale časem - a díky hlasitým žádostem maminek, zbožňujících jeho nízkou váhu - tuto funkci výrobce přidal. Nízkou váhu dosahuje kromě tenčí hliníkové konstrukce i díky použití odlehčených materiálů, základní funkcionalitou a odlehčenými koly z EVA pěny, které ale na městské procházky úplně stačí. Časem ale počítej s nabíráním kamínků do vrstvy pěny, což sice nepůsobí esteticky, ale funkčně to nic moc neovlivní. Při větším děťátku oceníš i jeho relativní prostornost, ale miminko, i přes polohu vleže, v něm naopak bude spíše ztraceno. Proto je, alespoň za mě, bez korbičky Snap vhodnější spíše pro starší dětičky.

Dlouho jsem váhala, zda se tam vypravíme. Cesta tam od nás trvá nejméně (za ideálních podmínek) 2 a půl hodiny. A vstupné pro nás je přes 600... Ale nakonec jsme jeli. Tak nějak jsem věřila, že si to tam užijeme, protože ty atrakce působily velmi lákavě - hřiště je jistota pro nejmladšího, zvířátka děti baví, tvořit taky, kostýmy jsou něco pro prostředního, hlavolamy zase pro nejstaršího... Zkrátka pro každého něco a k tomu spousta dalších atrakcí. A já chtěla, abychom si ten týden celá rodina opravdu pořádně společně užili.

Hřiště bylo super, i když klasické houpačky (nejoblíbenější to zábava nejmladšího) tam byly dvě, z toho jedna velmi kluzká a dalo se na ní špatně udržet a druhá pro malé děti a de facto rozbitá. Ale ostatní části hřiště byly skvělé, takže to nuda v žádném případě nebyla.

Půjčovna kostýmů nejprve kluky nechytla, což mě velmi překvapilo, ale nakonec tam ti dva mladší opravdu skončili a zvláště prostřední syn si to moc užil.

Zvěřinec byl trošku zklamáním - na zvířátka se nedalo vůbec sáhnout a prasátka ve svém výběhu nebyla vůbec. Byly tam sice nějaké znalostní otázky, ale nenašli jsme správně odpovědi pro kontrolu, zda si to myslíme správně.

Únikovou hru jsme nevyzkoušeli, přeci jen máme děti malé a divoké, takže jsme to vyhodnotili, že to pro nás nebude. Ale ti, co vycházeli ven, vypadali spokojeně a že si to užili.

Strašidelné bludiště bylo docela dobré, tříletý byl teda vyděšený, ale ti starší se báli tak akorát - že chápali, že to je sranda, i když je to trošku děsilo nebo alespoň překvapovalo. Takže spokojenost.

Budiž mi omluvou, že jsem těhotná poprvé a tedy jsem skutečně neměla představu, do čeho se to vlastně vrhám. Jo, představovala jsem si to, jako Hurvínek válku. Teď to vím! A představa má s realitou společného asi tolik, jako ortodoxní muslimové s plným talířem vepřo-knedlo-zela, zapíjeným pivem! Takže nic, chápeme 😂

Sport - představa:
Budu jezdit na kole, dokud se vejdu za řídítka. Cvičit budu jako doteď, tedy aspoň 3x týdně svých 45 minut, k tomu každý den dlouhé procházky, a když už budu mít tolik času, mohla bych se konečně vrhnout na tu jógu. Však těhotenství není nemoc, netřeba se omezovat!

Realita: Je mi zle, jsem tak unavená, kde je postel?! Nemůžu dostat do kanclu aspoň lehátko? Jen ráno vstanu, na jinýho nemyslím, než jak si zase lehnu. Procházky? Jo, tak podívat se, jak pokračuje rekonstrukce, kolečko má asi tři kilometry. Jauvajs, to mě bolí kyčle! A záda! Ooo bože, zítra to nebudu přehánět a lehnu si rovnou. Kolo? Hm. Nějak to nejede. Kdo mi sakryš pořád brzdí? Nestačím s dechem, nohy mě bolí...sorry lásko, dál si jeď sám, já pak za tebou přijdu aspoň do hospody 😂 (Birell tak trošku chutná jako pivo. Trošku. Vzdáleně. No, aspoň něco, těch pár měsíců to dám). Jóga? Dejte mi pokoj 😂 Možná po porodu. Aktuální stav: cvičím 3x týdně cviky pro těhotné. Prej příprava na porod. A aspoň mě tak nebolej záda. Pustím se do toho, až budu obývat moje tělo zase jenom já.

Strava - představa:
V prvním trimestr budu jíst tak, jako do teď. Takže zdravě. Pětkrát denně. Žádné navýšení příjmu. Budu si poctivě zapisovat do kalorických tabulek. Ve druhém trimestru přidám 200kcal, ve třetím taky. Přece jen chci, abychom byli oba zdraví a měli všechno, co potřebujeme. Hlavně nechci moc přibrat! Tak 10 kilo, víc nic! To dám, si to pohlídám ne, nejsem žádná tykev! Se umím ovládat, přece...

Realita: Je mi blbě. Budu zvracet. Maso? Vejce? Zelenina? Dejte to pryč, velebnosti, budu blejt! Celozrnný pečivo? Fuj, dej sem bílej rohlík! A vánočku! A vůbec, uhni, běžím zase blejt. Bliju pořád, každý den. Několikrát. Neudržím skoro nic. Bílý pečivo, rejži. Konec. To je konečná. Porcelánova mísa je můj nejlepší kámoš. Už v tom mám grif. Pěkně si kleknu, opřít čelo o předloktí, a jde se na to. Někdy 8x, jindy jen 4x denně. Nechci jíst. Chci jen spát. Sakra, mám asi hlad. Je mi jen blbě nebo mi je blbě z hladu? Už ani nevím... prej ranní nevolnost. Prej max tři měsíce! Tahle celodenní brutální kocovina trvá už skoro 5 měsíců. Už nemůžu. Už nechci. Dítě moje, co mi to děláš! Prosím, ať už je to naposled! I přes chvíle s hlavou v hajzlu, váha šplhá nahoru. Co to sakra? Jo aha. Žádný pohyb. Bílý pečivo. Asi to nezvládnu. Co když budu zvracet až do porodu? Mám kliku, se začátkem 22tt tohle peklo konečně končí. Můžu jíst, hurá! Můžu jíst zdravě! Třikrát sláva! Váha pořád šplhá nahoru. 30tt a 10kg nahoře. Nechci vidět, kde tohle skončí. No co, jsem těhotná, to k tomu patří. Peču na to, hubnout budu až pak.

Nákupy - představa:
Koupím jen to nejnutnější. Beztak většinu věcí dostanu po dětech kamarádek. Miminu je přece jedno, co má na sobě. Hlavně že je mu teplo, je to pohodlný a čistý. Mrňous bude mít pěkně svůj pokojíček. Žádný mimino v ložnici rodičů. Pěkně svůj pelíšek ve svém pokoji. Nosit? Nebudu, nikdy! Pro děti se teď dělá hromada kravin, akorát černá díra na peníze. Je to sprosťárna, jak se všichni snaží na nás chuděrách matkách vydělat! Základní investice při pořízení dítěte je prý cca 50 000kč. Tak určitě. Leda ve snu. Za co se dá tolik peněz utratit?! Chci kvalitní kočár, ostatní musím pořídit...tak za 30!

Tak se znovu ozývám ze svého chatbot-světa. Nevíš, o čem mluvím? Modrého koníka teď najdeš i na Viberu, pokud si stáhneš naše stickery. Budeme ti přinášet zajímavosti z našeho modrého světa, posílat Těhotenský newsletter nebo pokládat Otázky dne. 

A jaké zajímavosti jsem se dozvěděl při Otázkách dne v poslední době? 

Po skončení rodičovské dovolené si 42 % maminek hledalo nové pracovní místo a 11 % zůstalo dál v domácnosti. 47 % maminek zůstalo věrných původnímu zaměstnavateli. 

U otázky, zda se maminky stíhají kromě péče o děti a domácnost věnovat také své kondici a cvičí, jsem zjistil, že 61 % maminek má ve svém dítěti toho nejpřísnějšího osobního trenéra, kterého by jim mohla závidět všechna fitness centra. S dítětem mnohdy pravděpodobně překonávají výkony vrcholových sportovců. 39 % maminek si ale zacvičí i ve chvílích volného času, pro svůj dobrý pocit. 

Při sportu ještě zůstanu. Na otázku, jak do svého programu zařadit pohyb a spojit příjemné s užitečným, jsem se dozvěděl, že 54 % volí sportovní aktivitu během kočárkování. Obouvají běžecké tenisky nebo kolečkové brusle. 46 % maminek toto nadšení z další aktivity během kočárkování nesdílí. Poslední zajímavost přináším přímo z kuchyně. Jak je to s vařením? 8 % maminek volí pro své dítě kupované výživy, 58 % maminek vaří poctivou domácí stravu a 34 % maminek kombinuje obojí. 

Pokud máš na jazyku i ty otázku, na kterou by ses ráda zeptala ostatních maminek, neváhej a napiš mi ji. Rád se zeptám za tebe a budu tě informovat, jak to dopadlo. Teď se loučím a ozvu se zase za dva týdny. Užij si konec léta a pokud jsi maminka, která chystá své děti do školky či do školy, přeji Ti také pohodový začátek školního roku. 

Musím se přiznat, že když jsem uviděla na testu dvě čárky, nezalil mě pocit absolutní blaženosti a štěstí, jak často píší budoucí maminky. Zachvátil mě šok a panika. Proč tak brzy?! To už si nic neužiju?! Co naše plány? Nejsem připravená! Ještě jsem měla mít půl roku na to si užít vše, co mám ráda! Kolik stovek kilometrů na kole jsem měla ještě s mužem ujet, kolik tůr zdolat, a kolik lahví dobrého vína vypít...s tím vším je teď konec?!

A co náš domek? Ještě není hotový! Bude až na podzim - to se budu muset stěhovat s pupkem? Jak to zvládneme? A co když bude mít zpoždění a já porodím u tchána? To nedám.
A to už si nedám krvavý steak a tatarák? Co dobré pivko a hermelín na grilu? Panebože, kdoví kolik přiberu! Já! Celoživotni bojovnice s váhou, vyznavačka zdravé stravy, konečně relativně spokojená s tím, jak vypadám. To o to všechno teď přijdu?!

Tohle všechno se mi místo radosti honilo hlavou.
Když nad tím zpětně přemýšlím, necítím smutek, lítost, ani výčitky svědomí nad tím, že jsem takhle uvažovala. Prostě to byla moje cesta tomu, jak přijmout svůj nový stav a s tím i to, že miminko hold přijde o půl roku dřív, než bylo v plánu. Musela jsem si tím projít, i když to vůbec nebylo příjemné.

Dlouho mi trvalo, než jsem se srovnala s představou, že nebude malé na jaře/v létě, jak jsme si vysnili, ale už na podzim. A panebože, bude to štír! Jaké to bude? Prosím prosím, ať je to aspoň kluk!

Mojí případnou radost brzdilo i to, že 50% těhotenství končí samovolně před dvanáctým týdnem, z důvodu genetických deformací plodu. Takže přece si k tomu nebudu dělat vztah už teď, co když to nevyjde. Byla bych akorát zklamaná. Zklamání sníším špatně. Stokrát si žena může opakovat, že pokud už k něčemu takovému dojde, není to její vina, že prostě jen plod nebyl životaschopný a neprežil by tak jako tak. Že matka příroda to má dobře vymyšlené, že tělo matky je schopno rozpoznat, zda je či není plod v pořádku a podle toho se s ním případně vypořádat...

A tak jsem si lítala mezi euforií, že budu máma, že to vůbec šlo a šlo to hned, strachem, že to nevyjde, a mírnou podrážděností, proč sakra, tak brzy.

Týden před každou menstruací jsem po horolezeckem výkonu po schodech do pátého patra zažívala vnitřní “kuchání nožem” zaživa. Byl to skvělý signál, blížící se menstruace. Menstruaci jsem měla vždy jako hodinky a teď se nedělo nic. 

Byly to už 3 roky co jsem vysadila HA, v září jsem nastoupila po škole do práce a s přítelem jsme začali praktikovat STM. Měla jsem vše nastudovano. Za rok jsme hodlali založit rodinu, při zkouškách jsem sehnala krásný byt v centru města avšak potřeboval rekonstrukci. 

Únor byl velmi chladný, vytápěli jsme jen ložnici, protože tam bylo zatím vše a do kuchyně jsme chodili jen vařit. Já měla hroznou chřipku, ale v obýváku jsem už na zeď malovala stromy, škola mi chyběla a svoji chuť k tvoření jsem nechtěla dusit. Teplota mi ustoupila, ale stále jsem se cítila jako když mě někdo majzne po hlavě kladivem. Byl pátek večer, přítel mi přinesl k večeři Indické jídlo a dvě velké tašky s nákupem když jsem byla marod byla jsem rada, že mužů odpocivat a nákup obstará on. 

Měla jsem hotovo a tak jsem popadla talíř, dala si velkou porci a šla si lehnout do ložnice. Přítel v zápětí přišel a jeho první otázka byla jestli jsem to už dostala. Nedostala, měla jsem 10 dni zpoždění, ale přisuzovala jsem to té příšerné chřipce. Zavrtěla jsem hlavou a on mi položil na postel test. Několik dni jsem to odkládala strašně jsem se bála výsledku, protože mi nějaká moje vnitřní část říkala ,,jsi těhotná”. Asi jsem nebyla připravena přijmout nějakou zodpovědnost. Nezbylo mi nic jiného než se odebrat na záchod se slovy, že je večer a nic se neukáže, přítel byl ale hodně neodbytný. Test jsem podala příteli s tím, že máme asi půl minuty čekat. Na ten výraz nikdy nezapomenu. Vytřeštěně koukal na test, výrazná tlustá čárka se oběvila ihned. Pronesl jen slovo ,,pozitivní” vím, že měl skleněné oči jako by chtěl brečet, stál otupěle před záchodem kde jsem ještě seděla a nechápala. 

Myslím, že budu litovat do konce života toho, jak jsem se potom zachovala. Byla jsem poměrně nepříčetná a rozhodnuta “to” dát pryč. Příteli jsem chladně oznámila, že to chci dát pryč, nejsem připravena na to mít dítě, nemám ani rok odpracováno ani byt není zařízený. Našla jsem milion argumentů a výmluv. Viděla jsem jak se jeho výraz mění, nepodíval se na mě, choval se chladně. Jen řekl ,,máš pravdu, nejsme na to pripravemi, když to chceš dát pryč můžeš.” Mlelo se ve mě plno pocitů zlost střídala smutek. Jen jsme kolem sebe chodili ani se na sebe nepodivali. 

V sobotu ráno jsem ani neměla náladu vstát a fungovat, oba jsme nemohli spát. Ve mě se to přes noc srovnalo a začala jsem předchozího dne hořce litovat. Rozhodla jsem se, že si přes den sedneme a budu chtít slyšet názor přítele. Příteli se to asi rozleželo v hlavě, bylo na něm vidět, že to dítě chce. Je z děckého domova o to více mě to mrzelo, chtěl rodinu, kterou nikdy neměl a já mu tu možnost chtěla vzít, protože jsem prostě byla srab. Zazněly argumenty, že mě je 25 jemu skoro 27 a máme na to už věk navíc jsme tu dobu byly spolu už 7 let. Vnitřně jsem si dítě chtěla nechat, ale z venčí jsem proste propadala panice, neměli jsme ani našetřeno. Já jsem si stále připadala jako dítě. Bylo mi hrozně líto přítele měl stejné právo rozhodnout jak to bude dál a já ho postavila před hotovou věc. Jeho poslední věta byla, že je to moje tělo a mám se rozhodnout sama jak to bude dál, ale mám si i uvědomit, že se to potom taky nemusí podařit. Neuměla jsem si představit, ze mi táhne na 30 a mám nervy v kýblu, protože nemůžu otěhotnět. Po probrečeném víkendu jsem nakonec uznala, že si prcka necháme. V tu chvíli se ve mě něco zlomilo, byla to taková úleva a neskutečný nával radosti, která se stupňovala každým ultrazvukem.  🙂

Nejdřív to měla být kz, ale jelikož mi v posledních dnech přibylo pár nových sledujících, rozhodla jsem se to popsat trochu obsáhleji... Takže pozor, jo ;).

Jak je naše S. náročné dítě nebudu rozvádět. Mám to v jiných článcích a o této "diagnóze" se už na netu dá ledasco dohledat. Každopádně jeden z projevů náročnosti je i absolutní závislost. Ve valné většině případů - na mamince. A proto takové dítě ani teoreticky, ani prakticky nelze hlídat druhou nebo třetí osobou. Takže se cítí nejvíc bezpečně u maminky. A pak se řekne, že už mu je 3,5 roku a vychází to pěkně na září... A třeba k tomu máš doma i 6m mimino a řekneš si - ŠKOLKA!

Jako měla jsem z toho bobky. Jako každá maminka. Ale tak zkusím to. To dítě má rádo další děti, kontakty navazuje, na kroužky chodit nechce a kámošů je málo. Aktivity spolu s miminem dělat moc nejdou. Ať jde o tvoření, nebo hrát fotbal. Tak co by se jí ve školce nelíbilo? Pečlivě jsme vybrali školku, mimo město, příjemné prostředí... 4 dny jsem se tam pokoušela zadaptovat. Tedy, my obě. Bohužel se adaptovaly po dlouhém volnu i učitelky a tak děti, které se z 99% znaly, lítaly po obrovském hřišti a učitelky s kávou na lavičkách řešily, která je víc opálená od moře. Moje vyděšená malá kopie tam byla jako kůl v plotě a na její vyděšenou velkou kopii (mě), začaly den ode dne učitelky víc a víc tlačit. Ať ji tam nechám, že to zvládnou a tak. Jenže já to tak bytostně nechtěla. Nechtěla jsem ji vystavit stresu, úzkosti a ostatně ani ty opálený paní učitelky. Na břiše jsem v nosítku měla tedy půlročního prcka a celé to bylo všelijaké. Tak nějak líp a hůř bylo 4 dny. Pak se stala zásadní věc a to ta, že jsem S.řekla, že jdu uspat R. z druhé strany budovy, čímž ztratila občasnou kontrolu nad středem svého vesmíru (rozumíte, mě)... Učitelky se rozhodly ji za mnou nepustit a já to netušila. Slyšela jsem jen šílený řev a prosby. Když jsem chtěla zasáhnout, zastavila mě chůva, že ať počkám, že si s ní poradí. 30' dlouhých minut si s ní neporadila ani jedna z nich. Vyváděla, prosila a já to stranou sledovala a modlila se za zlom. Ten se nekonal, já ji čapla a jelo se domů. Druhý den se počůrala, když jsem se jí snažila ráno dostat v chodbě do bot. Co dělala... A takhle já si super školku s kámošema nepředstavuju. 

3/4 roku na to, bylo na školku uvaleno přísné embargo. Kdo se optal, byl úhlavní nepřítel a předtím byla scéna hodná Oscara. Pak jsem narazila na jinou paní, co dělá bachovky na míru a dala jí šanci, neboť dobré recenze... Začali jsme kapat a po 14 dnech užívání začala o školce SAMA mluvit. Mile mě to překvapilo a všeobecně se tak nějak začala víc vzdalovat na hřišti, neměla problém jít za roh vyhodit odpadek a nebo jít jinou stranou, než jdu já...a to jsou, přátelé, velké věci! Takže kapeme dodnes. Dva měsíce tedy mluvila o tom, že v září půjde (ne, neví, kdy je září, ale ví, že to není zítra). Mluvila o školce hezky, že se těší. Vše bylo v její režii. Díky mk a jedné mamince z tohoto města jsem ale zjistila, že tu je i jiná školka, která nemá 25 dětí a říká si sportovní. Což je pro našeho hyper celkem fajn, ne? Jenže, nebylo místo... jenže, stalo se cosi a místo se objevilo. A že "přijďte se podívat v pátek"...

A tak jsme se šly podívat. R. byl dvě hodinky s babičkou a my se S. měly na vše klid. Líbilo se jí tam a tak, že v pondělí zase. Čekala jsem tam v šatně, neviděla na mě, jako žádné z děti a chodila mě kontrolovat. V pondělí to bylo za 21 minut přesně 20x. V úterý to ale bylo za dvě hodiny asi 5x. Ve středu podobně. Ovšem tam přišel zkrat. Přála si, abych si sedla při obědě "sem" a já řekla, že budu sedět "tady". (Pro vysvětlení - "sem" a "tady" je od sebe cca 3 metry z tohoto ani z jednoho bodu na mě při obědě nevidí). Chytila amok, přestávala dýchat, prosila a celkově dost vyváděla. Já byla vytočená, ona na nervy a učitelka se snažila, co jí síly stačily. Od té doby nechtěla zůstávat na oběd a že si vezmeme do krabičky. Ok, s tím jsem až takový problém neměla. Po této středě jsem se zmínila známé paní, psychoterapeutce a ona mě odkázala na svou kamarádku, psycholožku. Ještě ten den jsem ji oslovila mailem a přála si. Odpověď nepřicházela a já se zděšením zjistila, že objednací doby jsou 3-5m. 

Čtvrtek proběhl zase o kus lépe a naše ředitelka mě kontrolovala méně a méně. Ploužila jsem se denně za nimi na procházce, ale ve čtvrtek mě poslala čekat na chodbu (!), než se oblečou, protože kvůli mě se jeden chlapeček rozbrečel, což se mnou značně zamávalo. Procházky 20 metrů za nimi mě "děsně" bavily! Rozumíte... R.byl každý den s babičkou od těch 8-11:30. On s úsměvem... Pátek byl ještě lepší, co do kontrol. 

Jako malá jsem nesnášela králíka na talíři. Nejen kvůli chuti, ale také kvůli tomu, že jsem si s nim hrávala u babičky na zahradě, ideálně pojmenovala jménem Karel a pak ho našla na talíři a věděla, že je to Karel.... nesnášela králíka nejen na smetaně, ale jakkoliv upečeného a několik let ho nemohla ani cítit...

A pak přišlo období, kdy mi záleží na tom, aby můj syn, který není zrovna velký jedlík, nezažil s králíkem tu samou zkušennost. V králikárně už ho sice nemáme, ale chutnat může pořád stejně, jak to napsat slušně, nedobře 🙂

Zkusila jsem tedy upéct králíka tak, jak jsem si říkala, že by chutnal i mě a vzhledem k tomu, že miluju svíčkovou a syn taky, udělala jsem ho na způsob svíčkové. Ten samý den jsme byli ještě s manželem na houbách, tak jsem jich tam taky pár přidala. 

Ale jak je to vždycky, základem jsou kvalitní suroviny. Já měla doma zbytek králíka - resp. králičí stehna.

Ingredience:

• 1 celý králík nebo králičí stehna  
• hrst nakrájeních lesních hub
• kořenovou zeleninu  
• medvědí česnek (sušený, může být i čerstvý)
• větší kus špeku nebo anglické slaniny  
• 10 kuliček pepře  
• 5 kuliček nového koření  
• 5 bobkových listů  
• 2 větvičky rozmarýnu   
• sůl  
• 1 dcl smetany na vaření  
• 1 cibule  
• 3 stroužky česneku  
• pár kapec citrónu

Sedím tady a dívám se na tebe. Jsi nervozní. Zase spěcháš. Nervozním hlasem na mě potichu mluvíš, tak, aby nikdo neslyšel, jak to tebou lomcuje. Snažíš se mi narvat na nožičku novou bačkůrku a já krčím prstíky. Tlačí mě ponožka, nechci bačkůrku na zmuchlanou fusku. Maminko, nezvedej hlas, prosím. Říkaly jsme si přece, jak to bude super, až půjdu do školky. Říkáš, že ti to celý ztěžuji. Promiň maminko, já jen nechci abys odešla tak, že se zlobíš.  A tlačí mě bačkůrka. Vrátíš se vůbec ještě pro mě, když jsem tak zlobivá holčička? Omlouvám se, maminko. Nebudu brečet, neboj, jen mi, prosím, neodcházej s takovou. A co ty děti kolem? Proč pláčou? Taky je tady chtějí nechat? Co když pro ně nepřijedou? A co když ani ty pro mě? Maminko, máš mě ještě ráda, když mě sem odkádáš?

Přeháním, já vím, a co když ne? Co se asi odehrává v dětské hlavičce, když poprvé zůstává ve školce? Samotné. Vidí maminku odcházet, nechává ho na cizím místě... Situace dosud nepoznaná. Ano, některé děti to zvládnou hrdinsky. Do třídy naběhnou suverénně, jako kdyby se pro kolektiv narodily. Ale co ti ostatní?

Mám v živé paměti, jak moc jsem plakala. Denně. Nesnášela jsem tetu Alicku. Nesnášela jsem Karinku, která mě tolikrát nepustila na záchod, když už jsem moc musela. Nesnášela jsem odpolední spánek, do kterého nás nutily. Pro mě byla školka strašák. Kolikrát jsem z domu odcházela s bolavým bříškem. 

Nebudu se tvářit, že přesně vím, jak a co dělat, abychom předcházeli trápení našich malých školkovníků, sepsala jsem ale několik svých poznatků, které by k usnadnění nástupu do školky mohly přispět.

KO-MU-NI-KA-CE

Nejdůležitější ze všeho, podle mě, je komunikace. Povídat si o školce je jedným s nejdůležitějších kroků k úspěšnému startu. Jelikož jen minimum mateřských školek nabízí takzvaný "adaptační program", je povídání si o tom, co děťátko čeká velice zásadní.