Máme tu červenec, začaly prázdniny, čekají nás dovolené a nové rodinné

zážitky 🏖️☀️🍉🍦😎 A tak jsem přemýšlela, jaké zvolit téma soutěže a napadlo mě zavzpomínat si na období očekávání, kdy jsme zažívaly první zážitky s miminkem, které jsme ještě nosily pod srdcem 💕

Pro zapojení do soutěže tedy stačí splnit následující pravidla:

1) dát like tomuto článku 👍 ;

2) na svůj blog vložit krátkou zprávu s vaší nejoblíbenější fotkou z těhotenství - ať už snímek od fotografa, selfíčko, fotku od vašeho muže... Prostě tu, kterou máte nejraději 😍 Pokud se chtějí zapojit i ty, které teprve v těhotenství doufají, můžete dát oblíbenou fotku s partnerem 💏 a případné adoptivní maminky zase fotku s děťátkem👶

3) označte hastagem #fisherprice_ocekavani 🤰 ;

Jsem nadšenec do focení - spoustu let jsem stála před objektivem a teď se pomaloučku polehoučku přesouvám na druhou stranu a strašně mě to baví. Dny, kdy nevyfotím žádnou fotku, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Prostě to miluju. Když se objevilo testování foťáku Zoemini S od Canonu, mé srdce začalo tlouct rychleji a hlasitěji🙂 Značku Canon mám totiž opravdu moc ráda a je pro mě zárukou kvality - mou “nejcennější” věcí je zrcadlovka Canon EOS s několika objektivy a všechny tiskárny v naší domácnosti také nesou jméno této značky. To myslím pro začátek stačí, všichni jste určitě pochopili, že jsem o tohle testování moc stála. A ono to vyšlo. Chci opravdu moc poděkovat týmu Modrého koníka, který mi umožnil osahat si další foťák a vyzkoušet zase něco úplně jiného.

Zoemini je fešák. Vyrábí se ve třech barvách (černé, bílé a růžové) a přiznám se, že jsem si moc přála růžovou variantu, která by mi perfektně ladila k mobilu. Po rozbalení balíčku jsem zjistila, že ten můj testovací parťák je bělouš. Nevadí. Foťák má moc hezký design a přestože je vlastně velmi jednoduchý, vypadá skvěle. Ne nadarmo se prostě říká, že v jednoduchosti je krása. Zoemini je malý a lehoučký foťák a k jeho vzhledu nemám jedinou výhradu, ba naopak. Moc se mi líbí.

Jako první mě nemile překvapilo to, že k foťáku nebyl absolutně dodaný žádný návod. Snažila jsem se jej vygooglit, ale marně. Nezbylo tedy, než se do prozkoumání pustit sama. Neříkám, že je ovládání nějak těžké, ale myslím, že návod by bodnul🙂

Co mě však šokovalo, je absence displeje. Jsem máma. Jsem detailistka. Jsem perfekcionalistka. A jsem hodně náročná na své výrazy na fotce. Ze všech těchto důvodů proto potřebuji nafotit více fotek stejného obsahu a až poté si vybrat ten nejlepší záběr, se kterým budu nadále pracovat. Zde mám ovšem smůlu a hned se dozvíte proč.

Dva v jednom

Zoemini S totiž není jen foťák. Zoemini je také malá přenosná tiskárna fotek. Cokoliv na tomto foťáku vyfotíte, to se rovnou vytiskne. I když víte, že vám dítě zdrhlo ze záběru. I když víte, že jste se zrovna zatvářila jak psychopat. I když vám před foťákem projde cizí osoba. Každičká vyfocená fotka se prostě vytiskne a to mi bohužel vůbec nevyhovuje.

Sunar gravimilk jsem začala užívat cca v mém 5tt a piju ho 2-3x do týdne. Ovšem pít ho můžete, i když se zatím o miminko jen snažíte nebo kojíte. Doplníte tak potřebné živiny. Hlavně kyselinu listovou, která je důležitá ještě před otěhotněním.

Jeho složení je opravdu pestré.

Obsahuje HOŘČÍK - který je důležitý hlavně na funkci svalů a nervové soustavy, JÓD - pomáhá při vývoji nervové soustavy plodu a má vliv na správnou funkci štítné žlázy, MLÉČNÝ TUK - vysoký obsah mastných kyselin a vitamínů A,D,E a K, KYSELINA LISTOVÁ - snižuje možnost výskytu vrozený a vývojových vad, VÁPNÍK - pomáhá udržet silné zuby a kosti, které mají tendenci se v těhotenství oslabovat, VIT. B2 - ten si tělo samo nedokáže vytvořit a je dobrý pro náš zrak, ŽELEZO - tzv. přenašeč kyslíku do mozku, srdce a jiných důležitých orgánů a velký vliv má i na naši imunitu, ZINEK - přispívá na sparávný vývoj nehtů, vlasů a pokožky a velký vliv má na imunitu.

Takže to by bylo ve stručnosti ke složení, které mě velmi nadchlo. Co mě překvapilo ještě více, je ta chuť. Když mě honí mlsná nebo mám chuť na kávu, tak ji dokonale zažene a uspokojí.

Připravuji si ho takto. Do hrnečku si napustím cca 250 - 300 ml teplé vody ale může být i horká z konvice. V tom rozmíchám 4 čajové lžičky gravimilku a vychutnávám si mléčnou až smetanovou chuť. U mě je naprostý favorit malina. Koupit se dá buď přes internet, nebo jsem ho viděla i v DM za nějakých 150 Kč.

Doufám, že vám tato recenze pomohla, a pokud by jste chtěli nějaké další, klidně si o ně napište do komentářů.

Vyrazit na letní festival s dítětem bylo do nedávna ještě tabu, ale dnes už je to všechno jinak. Na festivalu Pohoda je pro rodiny s dětmi vytvořená zóna s minimálním hlukovým smogem, ve které rodiče i jejich ratolesti najdou vše, co potřebují. Pokud se i vy chystáte na festival, pořádně se na to připravte.

I když se hygiena na festivalech rapidně zlepšuje, myslete i na vlastní dostatečné zásoby. Kromě základních hygienických potřeb, včetně plenek a vlhčených ubrousků, nezapomeňte na náplasti či mastičku proti štípancům. Pokožka dítěte je citlivější než ta naše. A přestože předpověď počasí zrovna neodhaduje vysoké teploty, delší čas strávený na ostrém letním sluníčku by mohl vašemu drobečkovi spálit pleť. Proto myslete na opalovací krém s adekvátním faktorem vhodným pro děti. Pokud s sebou nechcete tahat velké obaly na kosmetiku, které zabírají zbytečně moc prostoru, můžete kosmetické přípravky přelít do mini recyklovatelných nádobek, které najdete například i v PEPCO prodejnách. Se sluníčkem je samozřejmě spojená i vhodná pokrývka hlavy nebo dětské sluneční brýle.

Určitě nezapomeňte ani na oblíbenou hračku či dudlík. A kdyby vám přeci jen nestačily hračky, které jste si s sebou přinesli, nezoufejte! V PEPCO stanu, který najdete ve Family parku, budou připravené workshopy na principu Montessori techniky s přírodní tématikou. S jejich pomocí se rodiče mohou naučit rozvíjet zručnost svých drobečků.

 „My v PEPCO chápeme vzdělávání a rodičovskou pohodu jako důležité faktory pro šťastnou a soudržnou rodinu,“ říká Nikoleta Bobeničová, Country Marketing Coordinator pro Slovensko a Českou republiku. 

Montessori pedagogika je ucelený systém určený pro výchovu a vzdělávání dětí. Díky tomuto zajímavému stylu učení má dítě radost z objevování nových věcí, posiluje se jeho sebevědomí a osobní spokojenost. Montessori pedagogika umožňuje dítěti, aby se svobodně rozhodlo, jakou aktivitu bude dělat, a učí ho porozumět svým potřebám, soustředit se a najít svůj vnitřní klid a harmonii. S tím bude společnosti PEPCO na letošní Pohodě pomáhat Únia materských centier, jejíž zástupkyně se představí na workshopech dvakrát denně.

V čase mimo workshopů bude stan PEPCO přístupný rodinám a dětičky si v něm můžou hrát. Vy si na chvilku odpočinete a po splnění jednoduchých úkolů můžete od nás získat i dáreček pro svá zlatíčka. A zábavu si určitě užijete i s dřevěným PEPCO vozíkem, ve kterém můžete povozit svoje děti.

    Úvodem bych ráda poděkovala komisi, že vybrali z velkého množství adeptů právě nás ❤

    A my máme možnost mezi prvními v České republice nové náplasti značky Spofaplast vyzkoušet. 🍀

    Mám dceru (5 let) a syna (8 let). Kluk je zkrátka kluk, jak se patří, neposedný, živý, sportovec. Holčička potřebuje zalepit každý škrábanec. Odřeným kolenům, škrábancům nebo puchýřům se bohužel sem tam nevyhneme. Ale to k dětem zkrátka patří.

    Náplasti kurýr přivezl na začátku horkých letních dní, takže jsme opravdu mohli testovat i v náročnějších podmínkách.

Které produkty jsme testovali?

3M Spofaplast 911 Gelová náplast na puchýře na prstech

Když jsem se hlásila na testování náplastí Spofaplast, už na konci svého komentáře jsem psala, že vlastně nevím, proč se hlásím, protože ač mají děti často nějaké zranění, tak náplasti nepoužívám. Obvykle postříkám desinfekcí a nechám na vzduchu. Jenže znáte to, někdo vám nabízí něco zdarma... Musím se ale přiznat, snad se na mě koník nebude zlobit, že to na něj povím... Já ten komentář smazala. Takže když mi přišla zpráva, že nás na testování vybrali, byla jsem vážně překvapená 🙂 Ale tak prázdniny za rohem, proč to nezkusit. 

Co přišlo v balíčku? 

• Náplasti Max Hold Voděodolné 12 ks v balení 
• Náplasti Tattoo Voděodolné 10 ks v balení 
• Gelové náplasti na puchýře na patách 4 ks v balení 
• Gelové náplasti na puchýře na prstech 5 ks v balení 
• A jako bonus tyčinková lepidla a lepíky ve tvaru kytičky, což nejvíc potěšilo naši tvořilku.

A teď už k samotnému testování...

Náplasti se používají stejně. Každá je jednotlivě zabalená, otevřete obal, za papírový rámeček chytnete a sloupnete náplast z obalu, náplast nalepíte, uhladíte a nakonec sundáte rámeček. Rámeček je praktický především při nálepování na rovná místa - plochy, v těchto případech funguje perfektně, náplast drží a nelepí se sama na sebe, při lepení neohmatáváte lepicí části.

Trochu problém nastane při oblepování - například prstu - rámeček náplast drží narovnanou a špatně se tedy ohybá, kam je třeba. Slepování náplastí je trochu netradiční, táhne se jakoby ve směru prodloužení náplasti - tedy na druhou stranu, než obvykle. A kupodivu to celkem dobře funguje. 

Nedávno jsme měli štěstí, byli jsme vybrání k testu nových náplastí značky Spofaplast. Najít vhodné náplasti je u nás trochu problém vzhledem k extrémní elasticitě a křehkosti kůže dětí. Již jsme zkusili několik různých značek, ale abych pravdu řekla, u každé se mi líbilo cosi, ale bohužel ne vše. 

Vím, jak jsem jako malá milovala dětské náplasti s obrázky, ale bohužel často nedrží dostatečně pevně a proto při větších zraněních sahám po fádnějších, ale kvalitnějších náplastech. Děti jsou v jednom kole a tak i přes horké počasí, které nám omezovalo pobyt venku a tudíž i testování, si svá zranění dohnali v posledních 4 dnech testování :-/
dcera - odřenina z nových botou, pád ze stromu, pád na dlažbě, píchnutí vosou
syn - odřená kolena, lýtka, 2x rozbitá hlava

Co je pro mně důležité při výběru náplasti?

- aby dostatečně držely a měly různé tvary dávající větší možnost přizpůsobení se danému zranění
- aby byly prodyšné a urychlilo se hojení
- aby byly voděodolné - hlavně v létě
- aby obklopily ránu ze všech stran a zamezily tím tak kontaktu s možnými zdroji infekcí
- aby dobře držely, ale zároveň nebyly bolestivé při sundávání
- použité materiály a skladba náplasti
- a v posledním bodě, ale stejně důležitém pro děti, jejich design

Největší radost vzbudil u dětí tudiž balíček tattoo, který má moc krásné motivy, jen bohužel všechny náplasti jsou stejné velikosti, tudíž je není možno použít vždy a není jich moc - doporučujeme nakoupit si do zásoby 🙂 

Určitě budou vhodné v lékarničkách školek, kde po pádu potěší a určitě rozesmějí každou smutnou tvář dětí. Doporučila bych je pro jejich voděodolnost, skvělé držení na kůži i na tábory, a do lékarniček na prázdniny. Nevypadají jako náplast a kůži krásně ozdobí. Bohužel trochu kůže mokvala, tudíž prodyšnost nebyla až tak dostatečná, ale při drobných zraněních nám toto nevadilo až tak.

Bylo jedno červnové pondělí a nestálo za nic. Děti od rána zlobily, co se mohlo, to se pokazilo. Nic nebylo, jak má být. A po obědě mi přišla zpráva od Modrého koníka. Byli jsme vybráni na testování od Canonu. V tu chvíli bylo vše zapomenuto. Den se rozsvítil a já měla neskutečnou radost.

O týden později dorazil balíček. Netrpělivě jsem na něj čekala a hned rozbalila. V balíčku na mě čekalo překvapení v podobě samotného foťáku ve zlatorůžové barvě a dvou balíčků náhradních papírů (každý balíček má 50 ks). Papíry jsou skvělé v tom, že z druhé strany jsou samolepící. Na výrobu alb ideální 🙂 Fotečky jsou menší, než jak jsme zvyklí. Rozměr je 5 x 7,6 cm.

Foťák má krásný desing, je lehoučký. Kolem objektivu je selfie zrcátko s vyznačeným obdélníčkem velikosti fotky pro snadnější pořizování selfie. Kolem zrcátka je 8 LED kontrolek pro lepší osvětlení. Hned jsem si do něj vložila i micro SD kartu, tak se mi fotky ukládají i na pozdější možnost úpravy v PC. Bohužel jsem narazila i na nějaké nevýhody. Nejvýhodnější balíček papírů stojí 699 Kč/50 ks. To je 14 Kč/1 ks.

Foťák nemá žádný displej, a co vyfotíte, to se vám i okamžitě začne tisknout. Já takto „vyplítvala“ několik papírů úplně zbytečně. Fotím moc ráda, ale než mám fotku, se kterou jsem spokojená, dost často to chce několik pokusů nebo nějakou tu malou úpravu. Jenže v tomto případě to nejde. Děti se mi často pohnuly ve chvíli, kdy jsem stiskla spoušť. A tak je fotka vlastně k ničemu ☹ 

                                                    Foceno večer s použitím "blesku"

Kvalita fotek taky není 100%. Barva je velmi podobná fotkám z mého dětství. Je to instantní fotoaparát, který funguje na principu bezinkoustového tisku. Barvy jsou sice trochu jiné, ale zase máte jistotu, že vám nedojde v tiskárně barva. Takže má i svá pozitiva 😉 Pokud máte dostatečné světlo, fotky jsou ve výsledku (docela) pěkné.

Ahoooj 💕 všem díky za zapojení do soutěže a prozrazení vašich oblíbených dobrot 🍉🍡🍦🥧🍰🎂🍪🍩🍨🍧🍫🍬🍭🍮🍯

Z vašich odpovědí mě docela překvapilo, že největší úspěch má klasický větrník a na paty mu asi šlape koňaková špička 😋 ale oblíbená je třeba i oplatka Mila a taky čokoláda či obecně něco z čokolády (ve výčtu oblíbenců nechyběl ani donut) 🍫 každopádně asi nejzajímavější dobrota bylo caprese (rajčata s mozzarellou 🍅🧀) 😉 

No a komu dobrota zajistila výhru krásného snídaňového setu 😯 ? Tentokrát byl vylosován komentář č. 101, který napsala @inka89 🍀Tak doufám, že si její slečny s hračkami vyhrají, třeba na obchod, nebo na to, ať si dá mamka nohy nahoru a ony jí jako uvaří kafíčko a upečou donut ☕🍩😍

Tak blahopřeji výherkyni a všem ostatním držím palce v příští soutěži (bude brzy, nespouštějte oči z mého profilu) 😘

Krásný víkend, Monika a #fisherprice 🌷🌷🌷

Velmi chci nejdříve poděkovat za tuto možnost testovat náplastí SPOFAPLAST 🙂. 

Zrovna když jsem měla v nejmenované lékárně na eshopu v košíku náplasti (ano, byly to SPOFAPLAST- zaujaly mě pro syna, že mají krásné obrázky), jsem si všimla, že zde probíhá testování na náplasti. A páč se na mě neusmálo nikdy štěstí, řekla jsem si, že to zkusím a uvidím 😀 A ejhle! Ono to vyšlo! 💛😇 Tudíž u mě velká radost. Velmi jsem se těšila na balíček až dorazí!

Den kdy balíček dorazil : 

Bylo pondělí ráno, když mi od kurýra přišla sms, že bude doručovat balíček! Po rozbalení mě velmi překvapilo množství balíčku náplastí, co se v něm ukrývalo plus drobnosti navíc. Na lepidlo je bohužel syn ještě malý, ale věřím, že na podzim si s ním užijeme dost! 😊

Balíček obsahoval náplasti SPOFAPLAST - gelové náplasti na puchýře na patách, gelové náplasti na puchýře na prstech, voděodolné TATTOO, MAX HOLD voděodolné (novinka).

Gelové náplastí na puchýře na patách: 

Každoroční spotřeba náplastí u nás stoupá, a tak, jak je to i v jiných domácnostech s dětmi, nejvíc jich spotřebuje náš čtyřleťák 🤕 Vítězem našeho testování se ale nestává naše střeštiprdlo, ale překvapivě náš tatínek, který rovnou vyzkoušel dva typy a celkem spotřeboval šest náplastí během 14 dnů 🙈

Když jsme byli vybráni na testování, myslela jsem si, že dorazí pouze "dětské" náplasti, proto bylo pro mě velkým ač milým překvapením, co všechno se skrývalo v testovací krabičce. 
    •  Voděodolné TATTOO
    •  Max Hold (voděodolné)
    •  Gelové náplasti - Na puchýře na patách
    •  Gelové náplasti - Na puchýře na prstech
    •  Dárky - samolepící papírky, lepidla (využiji jako bolestné)

Náplasti jsme nešetřili a dopřávali jsme jim ty nejhorší možné podmínky. Nakonec jsem je podrobila i menšímu testu sama na sobě. Ale hezky popořádku.

 Voděodolné TATTOO

Kdo by v dnešní době nemiloval smajlíky? Najdou si oblibu jak u malých, velkých, nejmladších a i nejstarších. Proto chválím design těchto náplastí, dovolím si říct že je nadčasový 👍 Nejvíc se mi ale na tom líbí to, že to není "trapný" ani pro teenegera a jak to okomentoval náš devítiletý synovec - "hej, ty jsou hustý" - to mluví za vše ne?

Další super věcí na této naplasti je, že vypadá jako tetovačka a málo kdo by řekl, že je to náplast. Ano, naše babička se divila, když jí Miky oznámil tu skutečnost a děda hned jásal, že to musí mít taky (jakže se to říká o starých lidech?). 

Ve chvíli, kdy mi dorazila zpráva, že jsem byla vybrána na testování, byla jsem celkem zaskočená. První myšlenka byla, že vlastně takové testování nemusí být úplně sranda. Avšak hned, jak jsem balíček otevřela, jsem věděla, že testování bude hračka. Pestrost balíčku navnadila prvním pohledem.

Pojďme si shrnout, co vše jsme dostali a jak jsme vlastně byli spokojeni.

Jako první představím VODĚODEOLNÉ TATTO NÁPLASTI. Tyto náplasti měly u dětí očekávaný úspěch a první testování na sebe nenechalo dlouho čekat. Jako první se ho zhostil skoro 7letý Filda odřeným loktem. Byl z celé situace rozhořčen a dle toho si i vybral svoji první zamračenou náplast.

Dle všeho měla náplast veliký úspěch i ve školce a o to víc mě překvapil výběr druhé náplasti na sedřené holeni. Prý kvůli Terezce. První láska, sousedka, spolužačka ze školky a jdou i do stejné třídy na ZŠ 😀 (nesnáší růžovou)

Další testování probíhalo ve vodě. Na suchu náplast držela super. Nikde se neodlepovala. Filda zkusil zátěžový test na koupališti, kde teda se nezdráhal a řádil jako kůň. Musím říct, že jsem byla opravdu překvapená, když náplast po celém odpoledni vypadala úplně stejně, jako když jsme přijeli. S takovou náplastí jsem se ještě opravdu nesetkala 🙂

Adélka, naše dnes čtyřleté čertě, si mezitím stihla poslední den ve školce dost nehezky odrovnat obě kolena, ale celou cestu domů se těšila, až si bude moct  konečně taky vybrat svoji náplast a šla ji rovnou zatížit do bazénku na zahradě. Zkušenost dle očekávání stejná jako v předchozím případě. Náplast se ani nehla.

Na prvním místě bych velice ráda poděkovala za to, že jsme byli právě my vybráni na testování Spofaplast. Po dlouhé době jsem se přihlásila na Modrého koníka a viděla, že se vybírají adepti na testování náplastí a okamžitě mne napadlo, že se zkusím zapsat a opravdu mile jsem byla překvapena, když mi po pár dnech přišla zpráva, že nás vybrali.

Téma náplastí, neboli zálepek, jak říká naše mladší dcera, je u nás opravdu ožehavé téma. Už dlouhou dobu jsou náplasti součástí našeho každodenního života a nesmí chybět v povinné výbavě kabelky, ať už jedeme na výlet nebo se vydáme pouze na krátkou procházku. Jak už to tak s dětmi bývá a to především s těmi malými, odřenina se stane, kde se vzala tu se vzala, a tak musíme být připraveni na všechno. Naše šestiletá dcera se teď věnuje především různým sportům, takže se nám každou chvilku stane, že něco nevyjde, jak má a odřenina je na světě.

Proto jsme netrpělivě čekali na balíček, který dorazil po pár dnech a my se okamžitě pustili do testování. Hned po otevření mne mile překvapilo, co všechno nám bylo poskytnuto k testování. Nejednalo se jen o dětské náplasti, ale našli jsme rovněž voděodolné náplasti pro dospělé, gelové náplasti na puchýři na prstech a patách a jako bonus lepící papírky, které využíváme na nákupy a také lepidla. Ta nejvíc potěšila děti, které se hned věnovaly tvoření a lepení ještě víc, než předtím. Při tom počtu, který jsme obdrželi, předpokládám, že nám zásoba lepidel na čas vydrží.

Teď k samotnému testování. Naneštěstí se nám přihodil hned první den úraz, takže jsme mohli otestovat první dětské náplasti tattoo. Dcera si odřela koleno, na které si bez slziček nalepila náplast, kterou si sama vybrala. Nejvíce se jí zalíbil vysmátý smajlík 😀 Velice mile mne překvapila aplikace, kdy se náplast doslova přicucne na kůži a krásně drží. Pak jen odstraníte bílé proužky po obvodu, zatáhnete do stran a je hotovo. Jelikož bylo ten den horko, vydali jsme se do bazénu a narozdíl od náplastí jiných značek nám tato Spofaplast vydržela celý den i přes nápor dětských hřišť a půl dne cachtání ve vodě.

Dceři se natolik smajlíci zalíbily, že si musela hned pro jistotu vylepit dalšího, tentokrát na ruku i přesto, že tam žádné bebíno neměla. Rozhodla jsem se, že otestujeme, co taková náplast vydrží a když se ani po třech dnech nejevil nejmenší náznak toho, že by se chtěla sama odlepit, musela jsme ji sloupnout ručně. Avšak další, co mě překvapilo bylo, jak lehce šla sundat a ani to nebolelo. Nemusela jsem ji silou páčit, jako jsme zvyklé u konkurenčních značek, že děti doslova řvou, jak je lepení bolí. Navíc mladší dcera má na téměř všechny náplasti dostupné na trhu alergickou reakci, takže musíme opravdu pečlivě vybírat a to se nám s náplastmi Spofaplast nestalo ani jednou.

Starší dcera si zase pro změnu mimo klasických šrámů vytvořila puchýř na patě z nových bot. Nalepili jsme tedy opět smajlíkovku, jak jsme jim začali říkat. Ta se ovšem na patě po pár hodinách namáhání v botách a v kombinaci s tropickým vedrem začala lehce odlepovat. Sundali jsme jí a nahradili náplastí přímo určenou k tomuto účelu. Tedy Gelová náplast na puchýře na patách. A opět milé překvapení. Aplikace jednoduchá, krásně se přicucla, udělala super bariéru mezi puchýřem a samotnou botou, takže puchýř přestal bolet a dcera byla nejspokojenější na světě. Navíc dle jejich slov krásně chladí. Snažila jsem ji vyfotit, ale náplast není na kůži téměř vidět. 

Odhlasovaly jste si další bleskovku, tak jdeme na to 🎁🎀🎈 Soutěžíme o super sadu od Fisher Price s donutem, kávovým kelímkem a šustícími novinami 🍩☕📰 A protože vaší oblíbenou kávu už jsem sondovala v jedné z předchozích soutěží, tak dnes budeme řešit ty dobroty nejen ke kávě 🥧🍰🎂🍪🍩🍨🍧🍫🍬🍭

Soutěž je blesková a proto úplně jednoduchá, tady jsou pravidla:

1) dát like tomuto článku 👍 ;

2) do komentáře napsat, jaká je vaše oblíbená dobrota (ať už ke kávě, po obědě, nebo třeba na svačinku) 🥧🍰🎂🍪🍩🍫🍬🍭;

3) soutěžíme o snídaňový set;

Soutěž probíhá v pátek 5. července 2019 a to do půlnoci. Následně náhodně vylosuji vítěze, na kterého už čeká kafíčko s dobrotou a denním tiskem k tomu🍀😍😘

Původně jsem tento článek psát nechtěla, protože příchod naší vymodlené holčičky nebyl zrovna snadný a nekončil držením miminka v náruči a slzami stěstí. Proto upozorňuji nastávající maminky s citlivější povahou, aby to raději nečetly a zbytečně se nestresovaly. Drtivá většina porodů končí nádherným happyendem, takže se nebojte 🙂

A jak náš příběh začal?

Na konci dubna 2018 jsem po dvou letech toužení, marných snah a modlení zjistila, že se nám sen konečně vyplnil a na testu byly krásné dvě čárky. Manžel měl za dva týdny narozeniny, tak jsem si toto nádherné překvapení nechala pro sebe...a že to nebylo vůbec jednoduché, tvářit se takovou dobu, jakoby nic 😀 Narozeninový dárek byl skvělý a manžel štěstím bez sebe. 

Měsíce plynuly jako voda a my si užívali rostoucí bříško, první pohyby a těšili se na termín 5.1.2019, na naší holčičku, které jsme vybrali jméno Taťánka. Těhotenství jsem měla ukázkové. Žádné nevolnosti, žádné potíže, prostě pohoda a klídek....až do porodu.

Byl poslední den roku 2018 a já se těšila, jak připravím silvestrovské jednohubky a užijeme si konec roku v klidu doma, naposledy ve dvou. Jak jsem se mýlila. Už od půlnoci z 30.na 31.12.2018 jsem cítila drobounké pobolívání v podbřišku, které jsem považovala za poslíčky. Dala jsem si v klidu sprchu. Když jsem vylezla ze sprchy, nestačila jsem se divit....já se počůrala?!? Ale ne....praskla mi voda. 

Vzbudila jsem manžela, že asi pojedeme do porodnice. Bolesti byly nepravidelné a hodně slabé. Přirovnala bych to k slabší menstruaci. Ještě jsem si jako frajerka umyla vlasy (přece mi to musí slušet až mě dcerunka poprvé uvidí), udělala jsem mužovi sváču a jeli jsme celí natěšení do porodnice v Klatovech. Porodu jsem se nebála. Uklidňovala jsem se vědomím, že přežiju chvíli bolesti a pak už bude jenom dobře. Zvládla to spousta žen přede mnou, tak já taky. Přijali nás a umístili na porodní box. Bolesti postupně sílily a musela jsem je už dost prodýchávat. Několikrát jsem si dala vanu s aromaterapií, aby se otevřely porodní cesty. Moc platné mi to nebylo. Po několika hodinách byly už kontrakce pravidelné po 3 minutách a dost silné. Myslím, že jsem to zvládala obstojně. Uzavřela jsem se do sebe a soustředila se jen na dýchání a úlevu od bolesti. Bohužel jsem se ale neotvírala a bolesti jsem měla jen ve spodní části bříška. Rodila jsem celkem 14 předlouhých hodin a byla otevřená jen na necelé 3cm. Když už jsem mlela z posledního, dali mi kapat oxytocin, aby se cesty konečně otevřely a mohla jsem přivést Táničku na svět. 

Velké téma je u nás poslední dobou VESMÍR, planety, hvězdy a dokonce černá díra! Kromě knížek, kde hledáme informace, nám pomáhá i Lipa Land svou koncepcí světů, z nichž jeden se jmenuje právě Vesmír. V rámci naší poslední aktivity jsme se pustili do vytváření planet nejen z papíru, ale udělali jsme i lehký upgrade směrem k modelíně. A přesně to máme na Lipa Landu rádi - jak nás dokáže inspirovat🙂.

Lipu můžete stahovat tady:

https://lipaland.app.link/hola-sova_fb

Na začátku léta jsem se holek na diskusi ptala, jak odplenkovat nemluvící batole. Syn neměl k nočníku úplně dobrý vztah, posadit se tam nenechal, hned utekl. Držet ho tam nemělo cenu, to by brečel. Nicméně, díky radám zde se mi povedlo úspěšně odplenkovat a to i navzdory tomu, že nemluví a většinou se mu nic nového nechce učit.

Říkala jsem si, že bych mohla popsat postup, jak se to nakonec povedlo, protože je léto a jistě se spousta maminek snaží o totéž. Takže mám pár tipů:

1. Dobré načasování

Ideální je léto, kdy může dítě běhat bez kalhot. Musí si uvědomit, co se s jeho tělem děje a na to je nejlepší, aby bylo dítě doma nahé. Co se věku týče, mnoho kamarádek mi nezávisle na sobě, poradilo věk okolo 2 let. I známá indiánská metoda se provádí v tomto věku.

2. Připravte si arzenál.

Nebudu vám lhát, nehody budou. A budou někdy pěkně špinavé. Stočte na nějaký čas koberce a podobné věci, ať vás netrápí případná nehoda. Do každé místnosti si připravte látkovou plenu pro případ nehody skvěle a rychle saje, používám ji jako hadru. Nočník dejte na místo, kde se dítě ochomýtá nejčastěji. U nás to byl obývák. Doporučuji i nějaký nočník do auta / kočárku / k babičce, prostě tam, kde trávíte dost času.

Hola hola 📣 s radostí vyhlašuji výherce červnové soutěže ve skupině Fisher Price, kde tentokrát cenou byl skvělý nočník s motivem tučňáka 🐧 Předně tedy všem děkuji za milé příspěvky, je vidět, že děti prostě mají ke zvířátkům vztah, už jsou to ta živá nebo alespoň plyšová 🐶🦍🦊🐱🐯🦁🐮🐺🐵🦌🦓🦄🐷

A kdo vyhrál tedy vyhrál 😯 ? Představte si, že generátor náhodných čísel vybral hned číslo 1?! Takže si nemyslete, že když odpovíte v soutěži jako první, máte malou šanci vyhrát 🍀 no a jako první připojila soutěžní příspěvek uživatelka @verunkanatalka které tímto gratuluji a doufám, že nočník najde uplatnění 🎁🎈🎉

Tak ještě jednou díky a také v červenci můžete ve skupině vyhlížet soutěž o nějakou pecku nebo pecičku od fisherpcie, tak to nezapomeňte sledovat 🎁🍀😘 

Při přípravě článku, který právě čtete, jsem jako dvojnásobná adoptivní maminka dostala zásah přímo do srdce. Proč? S Petrou Pávkovou, která se dětem v adopci věnuje už mnoho let, jsme mluvily o velké a skryté bolesti našich milovaných přijatých dětiček. O takové Pandořině skříňce, kterou pečlivě ukrývají ve svých duších.

Uvědomila jsem si, jak moc jsou ty naše přijaté dětičky uvnitř křehké. Jak moc jsou zraněné, i když to není třeba na první ani druhý pohled očím viditelné. Článek mi dovolil si uvědomit, že ztráta biologické rodiny není jen tak něco, ale je to naopak velká věc, která se vine v různých formách celým životem našich dětí jako ošklivá černá nit.

Došlo mi, že bez uvědomění a znalosti této problematiky se nám může často stát, že svým dětem a jejich projevům vlastně vůbec nerozumíme. Jen láska nestačí. Je třeba chápat, vnímat a rozumět.

Péťo, proč vlastně mluvíme u dětí v náhradní rodinné péči o „syndromu špatného já”? Jak vlastně vzniká?

V angličtině je někdy dokonce používán výraz „defective self” - defektní já. Jde o to, že přestože ke ztrátě biologické matky dojde většinou v době, kdy jsou děti velmi malé, toto oddělení plně vnímají, byť na nevědomé úrovni. Tato ztráta je jakoby vtisknuta do celé jejich bytosti, buněk, mysli. 

Vztah k mamince je výlučný a je to nejdůležitější vztah pro nás všechny. Pokud je tento vztah přerušen, je to pro dítě obrovské trauma. Dítě vnímá a cítí, že bylo odloženo, tedy nebylo chtěné (bez ohledu na realitu, která se mohla odehrávat zcela jinak) a tenhle prožitek ho pak pronásleduje dál dětstvím. Pokud mě někdo odložil, nechtěl, tak to znamená, že jsem špatný. Jde o velmi hluboké zranění, které sice není vidět, ale hluboko uvnitř je.

Naše pokračování, člověk si myslí, že ten boj si už vybojoval, když vidí ty dvě čárky na testu. 

Jak jen se člověk mýlí. Těmi dvěmi čárkami boj teprve začíná. 

V úterý odpoledne 11.12. jsem zjistila, že jsem pravděpodobně těhotná, volala jsem okamžitě své obvodní doktorce, jelikož jsem den předtím dostala antibiotika na zánět na plicích, doporučila mi vysadit antibiotika, pít jen čaj a hlavně ležet. 

Přítel Patrik byl v tu dobu v práci, nechtěla jsem mu to říct přes telefon, tak jsem netrpělivě čekala doma a uvažovala jak mu to říct. Zavolala jsem mamce, měla neskutečnou radost. Objednala jsem se na gyndu, termín 28.12.

Už jsme měli nazdobený stromeček,tak jsem to vymyslela tak, že těhotenský test a kryt na telefon, který jsem měla už pár měsíců koupený, tak zabalím jako vánoční dárek. 

Patrik přišel domů a samozřejmě jako typický chlap si ničeho nevšimnul 😀

Přečetla jsem už spousty článků tady na koníkovi a došla jsem k závěru, že občasné vypsání nějakého příběhu může pomoct k duševní pohodě, proto bych se s vámi chtěla podělit o mou cestu k těhotenství.

Koncem prázdnin budeme s manželem slavit 5 let od našeho seznámení a jen za pár dní 1. rok od svatby, zároveň se nám koncem prázdnin narodí syn, takže nás tento podzim čeká pár celkem důležitých milníků.

Ale od začátku, s manželem jsme se seznámili na internetové seznamce, při prvním rande nás dělilo 60 km a manžel nelitoval benzínu a snažil se za mnou jezdit co nejčastěji, případně já k němu, ale brzo nám to přestalo stačit, takže sestěhování bylo na spadnutí. Věděla jsem celkem brzo, že manžel je TEN, který se jednou stane otcem mých dětí, a jelikož jsem z velké rodiny, mám silné rodinné vazby, po dětech jsem vždy toužila. Takže ani debata o vysazení antikoncepce na sebe nenechala dlouho čekat a v tu dobu jsme sice o svatbě nemluvili, já jsem ji dokonce ani nepovažovala za nutnou, domluvili jsme se, že když otěhotním, vezmeme se.

Sestěhovali jsme se, já si hledala práci, musela jsem obměnit lékaře, protože jezdit z Brna do Třebíče kvůli lékařům se mi nechtělo, a vysadila jsem antikoncepci. Nedělala jsem si s tím hlavu, věděla jsem, že chvíli trvá než se tělo po anti vzpamatuje, přesto mi to nedalo a trochu jsem se bála vzhledem k nepravidelnému a nikdy neupravenému menstruačnímu cyklu. Ale věděla jsem, že to prostě potrvá. No a tady to začalo...první menstruaci po vysazení jsem dostala až skoro po třech měsících a prakticky se nedalo počítat s nějakým cyklem. Dala jsem si další tři měsíce, během kterých byla jedna menstruace a poté jsem navštívila gynekoložku. Ta po vyšetření řekla, že nevidí nic co by bylo v nepořádku, že je ještě brzy něco řešit, doporučila kapky gynex, inofolic kyselinu listovou, případně nějaké bylinky a my doma prostě pokračovali. Jezdili jsme na výlety, chodili na akce a čím víc nám utíkal čas, tím víc na nás hlavně příbuzenstvo začalo tlačit, kdy že si pořídíme tu rodinu.

Za další rok marných snah, nulového menstruačního cyklu, neschopnosti dobrat se vůbec plodných dní, jsem začala o sobě pochybovat. Věděla jsem, že problém mám já, vyčítala jsem si, že nejsem schopná počít, už mi to prostě začalo lézt na mozek :D Záchvaty pláče tišil manžel (tehdy tedy ještě jen jako přítel), nespočítám kolikrát jsem mu skončila na klíně v objetí nebo kolikrát měl umazané triko od řasenky. Další věc, která mě trápila, že jsem nechala všechny kamarádky i rodinu v bývalém bydlišti a v současném jsem byla prakticky sama, vzhledem ke své velmi introvertní povaze, nenavazuji vztahy lehce, a možnost tohle vše probrat s nějakou kamarádkou mi velmi chyběla. Přišel čas další kontroly na gynekologii a už i paní doktorka uznala, že by mi mohla nechat udělat alespoň hormonální profil a dle toho se rozhodnout jak budeme postupovat dál. Tady už končila legrace, protože mám syndrom bílého pláště a každého nového lékaře strašně špatně snáším, k tomu připočítejme přímo panický strach z injekčních jehel a injekcí všeoběcně. Ale zatnula jsem zuby, nechala jsem si odebrat pár zkumavek krve a čekala na výsledky. Verdikt zněl: zvýšená hladina prolaktinu, objednejte se na endokrinologii a výsledky nám doneste, domluvíme se na dalším postupu. Absolvovala jsem prohlídku na endokrinologii + další krevní testy, ty ale dopadly všechny v normě, ani po pečlivé prohlídce paní doktorka neshledala nic neobvyklého a poslala mě zpátky na gyndu s tím, že není potřeba mě trápit ještě docházením na endokrinologii.

V té době moje doktorka na gyndě odešla na mateřskou a k mému štěstí ji zastupovala jiná, která pracuje na CAR. Nejdřív znovu potvrdila, že u běžné prohlídky nenachází nic neobyvklého a že mě pošle už přímo na CAR na další podrobnější krevní testy, na test průchodnosti vejcovodů a partnera na spermiogram. Tady jsem se bála, že tam nebude chtít jít nebo mi třeba začne ty problémy vyčítat, ale naopak vzal papír, hned se objednal a šel. Mě samotnou to hodně trápilo, vyčítala jsem si, že nejsem žena, že jsem určitě v minulosti udělala něco, co ty problémy zapříčilo a aby moje nervy neměly klid, v práci začala těhotnět jedna kolegyně za druhou. Sotva jedna odešla na mateřskou, pár týdnu na to přišla další, že je v tom. A já pořád nic, s cyklem, který nefungoval a nulovou ovulací. Absolvovala jsem vyšetření na CAR, výsledky se tvářily dobře, zásoba vajíček veliká (aby ne, když jsem neovulovala a nemělo co dozrávat), průchodnost vyšla ne úplně průkazně, a partner měl tolik životaschopných spermií, že by mohl podarovat spoustu dalších žen. A tak jsem si dala další pauzu od lékařů s tím, že se zkusím hodit do pohody a třeba se to pohne, ostatně tuhle radu jsem slýchala od všech a pořád ,,musíš se uklidnit, ty to moc prožíváš, nesmíš na to myslet, dělej víc koníčků" a tak dále a dále.

Milé maminky, pokud jste si už někdy položily otázku, jak u dětí efektivně vyřešit přechod z klasických lahviček na hrníčky, či si lámaly hlavu nad představou polité kuchyně a potopy v obýváku, určitě vás i vaše nejmenší potěší naše nové testování.

A nebudou v něm chybět ani oblíbené dudlíky, které svým tvarem i roztomilým vzhledem vykouzlí úsměv na tváři. Společně vyzkoušíme hned dva výrobky oblíbené značky NUK!

Co testujeme

Jak už možná úvod napovídá, tentokrát budeme testovat učící hrnečky a silikonové dudlíky značky NUK. Zdravý a spokojený vývoj je velmi důležitý, proto byly oba tyto výrobky vyvíjeny s největší pečlivostí a s láskou k dětem. 

V balíčku, který bude odeslán k testování, bude k dispozici hrneček NUK Magic Cup 230 ml, který je vhodný pro děti od 8 měsíců a silikonový dudlík NUK Space pro děti od 6 do 18 měsíců.

Učící hrníček NUK Magic Cup je skvělým pomocníkem pro vaše nejmenší, kteří jsou připraveni naučit se jednomu z nejdůležitějších kroků ve svém vývoji – samostatnému pití. Magic Cup je díky systému 360° možno využívat ze všech stran. Kouzelným rozdílem oproti klasickým hrnečkům je ovšem to, že je zabezpečen proti vylití.  Silikonový disk utěsňuje nástavec zevnitř a tenký okraj se otevře pouze při sání. 

Fajn cestu do porodnice jsme zvládli, je 22 hodin, plodovka odtekla, stahy po 5 minutách a ani to moc nebolí…jsem dítě štěstěny a porod máme snad za chvíli za sebou. Na monitoru vylézají křivky, takže to kontrakce opravdu jsou. Tak kde je ten doktor, aby mi řekl, na kolik centimetrů jsem dole otevřená? Jsem ráda, že má službu doktor – chlap, hlavně z toho důvodu, že jsou takový šetrnější při vyšetřování. „Dobrý večer, vylezte si na křeslo a podíváme, jak je to dole připravené na porod.“ Aha…chlapi jsou šetrnější při vyšetřování?! No tak k tomuhle panu doktorovi se to asi zřejmě ještě nedoneslo. Auuu nejen že se mi kloubky prstů totálně opřel o stydkou kost, ale navíc se tam vrtá, jako by se chystal nadívat krůtu. „Tak maminko, na porod si budeme muset ještě počkat. Kontrakce máte zatím velmi slabé, a navíc to dole není vůbec připravené na porod a spíše je to vše zatuhlé. Sestřičko odveďte paní na sál.“

„Máme zatím volné všechny tři sály, takže si můžete vybrat. Tady si lehnete vy a tatínek může být tady na křesle vedle vás. Odpočívejte, ať máte zítra dost sil na porod. Budu vás chodit pravidelně kontrolovat a vždycky vás připojím na monitor, abychom viděli, jak se zesilují a zrychlují kontrakce a jak se daří miminku.“ Počkat, počkat. Říkala: ať máte ZÍTRA dost sil na porod? No tak snad to budeme mít v brzkých ranních hodinách za sebou. Super máme tu vanu. Doufala jsem, že si budu moct zkusit pohovět před porodem ve vaně. Ty jo to porodní křeslo je fakt obrovský. Jsem zvědavá, za jak dlouho napadne taťku na něj lézt a předvádět scénu z Přátel….přesně 12 vteřin po odchodu sestry ze sálu.

Hodiny ubíhají, taťka chrápe na křesle, kontrakce trochu zesílily, miminko má na monitoru dobré ozvy, ale moc se nehýbe. „Zkusíme ho trochu probudit.“ A už mi sestra vrtí s břichem. Asi taky spí. Jsou dvě hodiny ráno a kontrakce už začínají být docela nepříjemné. „Můžete si zkusit dát teplou sprchu, většinou to uspíší porod a kontrakce tolik nebolí.“ Fajn, sprcha je dobrý nápad. Opravdu, kontrakce tolik nebolí. Aha ony tolik nebolí, protože ustávají. „Je pět hodin, pan doktor by Vás chtěl vyšetřit, tak pojďte se mnou.“ Bože, prosím, ať už má službu jiný doktor než ten, který mě přijímal. Hm smůla, takže si dáme nadívanou krůtu podruhé s porcí kontrakcí navíc. „Stále nejste dostatečně otevřená, a navíc Vám ustávají kontrakce. Dám Vám čípek na uspíšení porodu.“ Fajn čípek na uspíšení, sem s ním. Počkat! Čípek se přeci vždycky někam strká. A sakra! Takže extra nadívaná krůta potřetí. „Mám špatnou zprávu. Ten čípek se mi tam nepodařilo umístit, a navíc se mi už rozmočil. Musím, tam zavést nový.“ Takže extra nadívaná krůta počtvrté. Nemám tě ráda, doktore!

Je asi šest hodin a už to frčí. Jestli sis do teď myslela, že cítíš kontrakce, tak ses hodně pletla. „Jestli chcete můžete si vlézt do vany.“ Jo, jo, jo! Teplá vana sem s ní. Je ti úplně jedno, jak vypadáš a kroutíš se ve vaně jako had. Chvíli na čtyřech, chvíli v tureckém sedu, zase na čtyři, zase turek. Taťka nestíhá sledovat, ale statečně pomáhá sprchovat břicho a záda. Bolí to jako čert, ale oproti ležení na posteli je to mnohem lepší. „Tak maminko, potřebujeme, abyste na chvíli vylezla z vany a dáme si 20 minut monitor.“ Jasný, 20 minut to dáme. V pohodě. Ne-ko-neč-ných 20 minut! Trpíš, hekáš a funíš jako zvíře! „Výborně, maminko, kontrakce se nám krásně rozběhly. Teď dáme klystýr a pak si zkusíte vylézt na křeslo.“ No tak to jsem zvědavá, kdy mi chtějí dát klystýr, když mám kontrakce snad ani ne po minutě. „Nevím proč, ale pan doktor ten klystýr pořád oddaloval.“ Já toho šmejda už vážně nesnáším! Dobrý klystýr se nám nějak povedl. Teď se dostat na záchod. Záchod, který je až na druhé straně místnosti! 5 metrů se občas jeví jako fakt nepřekonatelná vzdálenost. Běž a nepusť to! Běž a a a a …kontrakce… nepusť to! Dobrý, vydržela jsi zdárně až do cíle. Tak a teď se dostat zpátky. Taťka je úžasný, pomohl ti zpátky k lůžku, ale ležet už nechceš. Stojíš opřená a vlníš se v bocích. „Ááá maminka, už nám lyžuje. Jestli už vás to nutí k tlačení, tak klidně tlačte.“ „Můžu tlačit? Ale vždyť stojím, co když ze mě ten prcek vypadne na zem?“ „Nebojte a pojďte si vylézt na křeslo.“ „Jak proboha?“ Sápeš se nahoru, jako bys lezla minimálně na Mount Everest. „No vidíte, že to jde. No ale vy jste se nám v té vaně krásně otevřela, tak to to budete mít za chvilku za sebou.“ Super zpráva, je už totiž skoro 10 dopoledne.

A jak dlouho jsi čekala ty na tu nádhernou větu: „Jste dostatečně otevřená. Porod máte za chvíli za sebou.“? Byla to rychlovka, nebo sis taky dala několika hodinový maraton?

Tramtararaaaaaaaaaaaaaaaa!!! Je to tady, vyhlášení vítězů červnové soutěže!

Zdravím vás všechny - maminky, tatínky i děti! 

Ať už vás víkend zahnal do vody nebo schovat se do lesa, vyhlášení červnové soutěže "Sunárek na cestách" je tady...

Slíbila jsem dva výherce a tady jsou:

GRATULUJU TEDY MAMINKÁM: @andrysek111 a @masotri

Maminky kontaktuju v soukromé zprávě.

Když bylo Vanesce 14 měsíců, rozhodli jsme se s manželem, že bychom chtěli pro ni sourozence. Zadarilo se hned na poprvé. Za měsíc jsem cítila, že je semnou něco jinak. Rozhodla jsem se proto koupit si těhotenský test. Musela jsem s testem hodně otáčet, ale byli tam 2 čárky. Za týden jsem zkusila znovu a čárka už pěkně zesílila. Objednala jsem se proto k doktorovi aby mi tehu potvrdil. Byla jsem tam dřív jak u dceri takže ještě nešlo ani pořádně vidět srdíčko. Prý si mám za týden ještě dojít. Když jsem přišla po týdnu, bylo srdíčko krásně vidět. Říkala jsem si super vypadá to, že tohle tehu bude jiný a neprozvracim celý 1 trimestr. Omyl. Za týden to začalo a bylo to ještě horší jak u dcery. Zhubla jsem 10kg, dopoledne jsme se nikam nedostali. Byla jsem ráda, že jsem uvařila a zvládla se o dcerku postarat. Na druhém screeningu paní doktorka zjistila, že má syn vrozenou dětskou vadu pes equinarus (nevím jestli jsem to napsala dobře)😃byla jsem z toho nešťastná ale doktorka nás ujistila, že to není žádná hrůza a dá se to léčit. Na druhém screeningu nám byl taky potvrzen chlapeček. Super, budeme mít doma páreček 🙂  Dceru jsme pomalu připravovali na to, že bude mít doma brasku. Furt hladila bříško a objimala ho a já měla co dělat abych nebrecela dojetim. Na to jak dcera spichala na svět, tak syn moc nepospichal. Bylo mu u maminky dobře. 🙂  Pán doktor se mě ptal jestli chci po císaři rodit přirozeně. Říkám, že ano když to bude možné tak budu ráda. Když jsem byla 39+3 tak mi paní doktorka řekla na ko, že jsem otevřená pro prst ale nic se nechystá. Proto mi byl nabídnut na dalsi ko hamiltonuv hmat ať si to rozmyslím. Po císaři se nesmí prý porod vyvolávat nadělalo by to paseku. Proto by se musel udělat znovu císařský rez. Uběhl týden a nic se nedělo. Došla jsem na ko kde se mě doktorka zeptala na ten hamiltonuv hmat. Odmítla jsem.  Vysetrila mě a řekla, že nález je furt stejný ať přijdu za dva dny a ten hamilton by se udělal. Měla jsem z něj děsný strach. Večer jsme si s manželem objednali pizzu. Volali, že už jsou před domem tak jsem pro ni letěla. Šel semnou i pes a ten večer byla děsná brecka. Pes mi utekl na druhou stranu a nereagoval na moje volání. Zrovna jela pizzerie. Rozběhla jsem se za psem aby neskocil pod kola a v prostředku mi to na té brecce podjelo a rozplacla se tam. Večer jsem uspala dcerku a šla spát. Ráno v 7h mě vzbudila pobolivani v podbřišku. Říkám si asi poslicky, ale cítila jsem že je něco jinak. Pořád jsem chodila celý dopoledne na velkou. Bolesti byli furt stejný a nepravidelný. Pro jistotu jsem manželovi řekla, ať zajede pro svou mamku ať pohlídat malou. Cítila jsem, že už je to tady. Manžel jel kolem půl 2 pro tchyni. Já si uspala dcerku, rozloučila se s ní se slzami v očích (ještě jsme bez sebe nebyli). Osprchovala se a jeli jsme. Dojeli jsme zhruba o čtvrt na 3. Vzali nás až tak o trictvrte na 3. Udělali monitor, vyšetřila mě paní doktorka, že jsem už otevřená na 3 prsty. Sepsali semnou papíry, že mi udělají klystyr a půjdu na hekarnu. Manžel čekal zatím na chodbě. Po klystyru poslali manžela zamnou. Asi o trictvrte na 4 mě přišla zkontrolovat paní doktorka. Mezi tím bolesti byli trochu silnější trochu slabší ale pořád v různých intervalech. Byla jsem otevřená na 4cm. Nemohla jsem ležet pořád mě to nutilo chodit. Manžel, že si jenom na hodinku odjede aby mohl privest mamce nějaký léky, hygienu atd. Bylo asi půl 6 když odjížděl. Já se naložila do sprchy a byla tam asi hodinu. Bolesti sileli. Nestíhala jsem prodychavat. Skončila jedna za chvíli byla druha.  Vylezla jsem a furt se procházela. Pak jsem si musela na chvíli lehnout. Došla PA a říká jak se cítím říkám, že ty bolesti jsou snad furt za sebou. Říká, že si mě prohlídne. Prý už jsem na 8cm a za chvíli bude porod. Voda stále nepraskla. Došla mě asi za 15 min vyšetřit doktorka a že už jsem na 9 a praskneme vodu. Bylo 18:45 volám manželovi kde je, že už budu rodit. Že už projede kruhac a je u mě. Prasklo mi vodu, zacitila jsem teplo, akorát doběhl manžel a že už jdeme rodit. Tlačila jsem, ale ne správně, musela jsem si u toho občas i zakřičet. Prý nemám křičet že mě to vysiluje, ale to fakt nešlo. Nemohla jsem malého vytlačit do těch porodních cest abych ho mohla vytlačit ven. Manžel mi byl velkou oporou. Držel mi hlavu, pomáhal dýchat, hladil záda. Asi až na 8 kontrakci se pohl a sjel hlavičkou kam měl. Pak už na dvě kontrakce byl venku. Neslyším pláč. Říkám paní doktorce co se děje. Paní doktorka říká, klid maminko. Miminko se rozkoukava. A pak jsem slyšela to pomnoukavani. Ani se tomu nedalo říkat pláč. 😃( Syn neumí pořádně plakat ani teď, ale za to se vztekat umi😃)  když jsem viděla tu záři v manzelovych očích jak drží ten náš uzliček v náručí. Choval si malého asi hodinu. Byla jsem úplně vyřízená, klepala se tak jsem měla strach si malého pochovat. Za hodinu jsem si ho vzala abych přiložila k prsu a ponuchala se s ním. Dodnes nezapomenu na ty ksichtiky jak se tvářil. (, jako co to je) 😃a teď jaký je z něj prsomil 😃 

Danielek se narodil 9.1. v 19:58 přirozeně. Vážil 3176g a měřil 45cm.

Vim trochu dlouhé, ale snad si přečtěte do konce. Jaksi jsem se u tohohle psaní rozjela 😃😃