Jsem moc ráda a děkuji za tuto příležitost, že jsem si mohla vyzkoušet testování domácích testů Veroval.

Po pravdě jsem vůbec netušila (než mi balíček testů přišel domů), že se testuje z krve. Tak nějak jsem chtěla věřit tomu, že lze maličké děti testovat i jinak.

Takže asi nemusím popisovat to, jak jsem se cítila, když jsem zjistila, že budu muset své 20-ti měsíční dcerce píchnout do prstu. No to pro mě bylo peklo, bylo mi z toho až špatně, protože sama jsem nikdy test z prstu (vyjímaje test na cukr v těhotenství) nikdy nedělala, takže jsem neměla ponětí, jak moc to bolí. No co, pozvala jsem si ségru, aniž bych jí do předu něco řekla a vybalila na ní test, že musí dceru píchnout ona. Jééé to byla scéna, ale po hodině přemlouvání dceru píchla, já se nemohla ani koukat. A dcerka jen velmi legračně řekla au au au a vůbec nebrečela.

Bála jsem se, aby jsme vůbec vymačkali nějakou krev z jejího hubeného prstíku, ale byla jsem překvapena...krev do té nácucky šla jako po másle, naopak jsem musela potom rychle prstík ošetřit a zalepit, protože krev tekla proudem dál. Testování je velmi jednoduché, vše připravené k rychlému testu, jen to čekání poté. Já tedy měla problém u prvního testu (zjištění alergie), že mi nefungovala ta vystřelovací jehla a vzhledem k tomu, že tam byla pouze jedna... Tak jsem vzala jehlu z jiného testu, naštěstí skoro všude byla jedna náhradní. Takže za mě velká spokojenost.

ZJIŠTĚNÍ ALERGIE: Tento test jsem měla pro svou 20-ti měsíční dcerku. Bohužel se jí před 6 měsíci začal dělat atopický ekzém, první 3-4 měsíce to měla dost ošklivé, boláky až do krve, než jsme si přišli na vhodnou kosmetiku, která jí opravdu začala pomáhat a ulevoval. Pak se to mírně zlepšilo, ale stále musíme používat vhodnou kosmetiku. Byla jsem si skoro jistá, že za tím stojí alergie, nebo nějaká potravina, kterou špatně snášela...Ale přece nebudu tak malé dítko trápit odběry krve na alergologii apod. Navíc v době, kdy bylo hodně pylu, dcera byla neustále nemocná a dokonce měla oboustranný zánět spojivek.

Takže jsem test provedla na své dcerce a zjistila jsem, že na kočičí srst, travní pyly a roztoče alergická není. Půjdeme na to dál vylučovací metodou, to by nebylo, abych na to nepřišla.

Krásné nedělní poledne. To vám povím, tento článek mi dal zabrat :D Doma už od pondělí opečovávám nemocné dítko a v noci nespím(e), tak se předem omlouvám, pokud kvalita textu nebude taková, jak by bylo očekáváno. Snad to alespoň bude srozumitelné🙂 

Na testování s Verovalem jsem se strašně těšila, je to poprvé, co jsem se k něčemu přihlásila, protože mě téma zaujalo. Moc mně potěšilo, že jsme byli vybraní z tolika maminek, takže úvodem bych chtěla poděkovat jak Modrému koníkovi, tak společnosti Hartmann, že testy poskytla ke zkoušce=) Jako správný testovací maniak už z dob plánování potomstva, jsem se po nich vrhla jak vosa po bonbonech. A rozhodně jsem byla spokojená=) Jak naše testování probíhalo, to zjistíte níže! Tak se na to vrhneme🙂

První dojmy z balíčku

Když dorazil kurýr, byla jsem nadšená :D Tak velkou krabici jsem nečekala, původně jsem si myslela, že dostane každý jen "nějaké" testíky a ne všechny. Po rozbalení na mě vykouklo 6 pečlivě zabalených testů v hezkých krabičkách. Po prostudování jsem zjistila, že na nás čekají následující:

- Test na Nedostatek železa , Borélie z klíštěte, Zjištění alergie, Mužskou plodnost, Nesnášenlivost lepku a Cholesterol. 

Chtěla jsem čekat na manžela, že bysme si nějaké testy zkusili zároveň spolu...Ale zvědavost opět zaútočila a podlehla jsem už hodinu po příjezdu balíčku:D 

Ahoj všem maminkám, tatínkům a všem rodičům a všem těm, které to zajímá:

Jmenuji se Eva Mikolášová, je mi 33 let, jsem vdaná a máme 2letou dcerku, jsme velice aktivní rodina, stále podnikáme nějaké výlety, procházky, návštěvy hřišť, máme dům a zahradu, takže je práce hromada. Byla jsem vybraná jako testovací maminka na domácí testy Veroval a za to chci modrému koníkovi poděkovat.

Vyhrála jsem těchto 6 následujících testů:

a) domácí test na nesnášenlivost lepku (přesnost testu 98 % a více)

b) domácí test na zjištění alergie (přesnost testu 94 % a více)

c) domácí test na zjištění nedostatku železa (přesnost testu 95 % a více)

"V tu chvíli když sem držela malého tak za mě opadla všechna bolest a byla jsem nejšťastnější. I když jsou ty bolesti hrozné, tak když potom sevřete to svoje miminko v náručí, všechna bolest je pryč a zapomenuta."

Porod - zážitek, který si budete pamatovat celý váš život. I když se vzpomínky na něj budou možná lišit po 14 dnech nebo po 14 letech. Chvíle, kdy přivedete na svět nový život je nezapomenutelná. A stejně jako se říká, že každé dítě je jiné, je i každý porod jiný. O svůj porodní příběh se s námi podělila uživatelka mautiii.

Mautiii, jak sis představovala svůj ideální porod?

Moje představa ideálního porodu byla, že bude rychlý, bez nástřihu a hlavně bez komplikací.

Připravovala ses na něj nějak - předporodní kurzy, literatura, dula apod.?

Nijak zvlášť jsem se nepřipravovala. Přeci jen to byl můj třetí porod.

„U prvního syna jsem byla v jeho 3 letech už opravdu frustrovaná, že ač děláme všechno možné, tak stejně používá pouze pár svých slov, tak tři slovesa a zbytek citoslovce. Větu nevytvořil ani náhodou. Ve 3 letech jsme dostali žádanku na foniatrii, o půl roku později na logopedii. Začali jsme tam chodit ve 3 letech a 8 měsících.”

„Uměl ukázat obrázky a pojmenovával spíš citoslovci (auto - tů, kráva - bů, jídlo - ham). Ulevilo se mi, že nejde o žádnou vážnější poruchu, jen prostý opožděný vývoj řeči. Prostě, že mu pomaleji a později dozrává CNS. Uběhly 3 měsíce a syn se rozpovídal, že jsem nestíhala. Během měsíce začal používat věty, souvětí a obsáhlou slovní zásobu. Jakoby všechno doteď jen vstřebával a jakmile to secvaklo, automaticky začal všechno používat. Ve 3,5 letech nedal dohromady větu a ve 4 letech se s ním dalo debatovat. Pořád má špatnou výslovnost, ale během roku obrovský vývoj. Samozřejmě jsem od okolí slyšela už kdeco, že se mu málo věnuji a tak. Sama jsem ve 2 letech mluvila, zpívala, ve 3 letech vyprávěla pohádky. Každý jsme holt jiný.”

Skoro každá maminka bedlivě sleduje vývoj svého dítěte. Raduje se z pasení koníků, prvního posazení i prvních krůčků. U rozvoje řeči tomu není jinak. První slovo přichází obvykle kolem prvního roku života, děťátko stále více rozumí a postupně se rozmlouvá.

Jenže ne vždy jde všechno podle tabulek. Některé děti preferují k dorozumívání ukazování prstem a nemluví ještě ani ve třech letech, případně mají svoji vlastní řeč, které nikdo nerozumí. Důvodů může být více, často se však maminky setkávají s diagnózou opožděný vývoj řeči. Je třeba se bát? Co to pro dítě a jeho rodiče znamená?

„Mám tříletého syna a kromě pár slov říká od všech jen první slabiky a i když se soustředí, nedokáže vyslovit třeba dvouslabičné slovo. Jsme objednaní na logopedii, vypadá to na opožděný vývoj řeči nebo vývojovou dysfázii.”

Opožděný vývoj řeči nebo vývojová dysfázie?

Když jsem zjistila, že čekáme miminko, byla jsem štěstím bez sebe. Moc jsme se oba s manželem na miminko těšili a odpočítávali dny,kdy bude konečně s námi. Jako asi každá nastávající maminka, zejméne ty, které čekají první miminko, jsem si představovala jaké to bude, až se narodí. Jak bude vypadat, co všechno spolu budeme dělat, jak budeme jezdit na výlety, jak bude všechno zalité sluncem a bude nám doma svítit duha a běhat jednorožci 🙂 🙂 🙂 ....Čekala mě poslední kontrola před termínem porodu, dle doktora to na porod zatím nevypadalo. Nicméně, ten den v noci mi praskla voda a my se tedy vydali do porodnice. Byl pátek, Kubíček se narodil v neděli ve 2 ráno. Byl to 7hodinový porod (7 hodin na porodním sále), byla jsem už neskutečně vyčerpaná a málem došlo na vytáhnutí zvonem. Naštěstí, se nám ho díky perfektnímu doktorovi podařilo dostat ven přirozeně. Když jsem ho slyšela plakat, věřila jsem, že to nejhorší je zamnou. Kdybych tenkrát věděla jak se pletu... Kubíčka hned po porodu museli převézt do jiné nemocnice na oddělení JIP, jelikož špatně dýchal. Už tenhdy bylo něco špatně, mě druhý den propustili z nemocnice, ale mě syn vůbec nechyběl. Byla jsem ráda, že jsem doma, i bez něj. Jezdili jsme za ním každý den, celý týden. Někdy už to pro mě bylo spíše z povinnosti. Po týdnu jej přeložili na normální pokoj a mě přijali k němu. Všechno bylo, zdálo se, v pořádku. Kromě toho, že stále nepřicházela ta "láska na první pohled". Viděla jsem miminko, krásné, roztomilé miminko, ale nic víc, žádná nekonečná láska. Po třech dnech jsme mohli konečně domů. A tehdy to začalo....

Pokaždé, když se blížila doba kojení, se mi sevřel žaludek a zmocnil se mě obrovský pocit úzkosti, za začátku to bylo snesitelné, ale každé krmení se to zhoršovalo. Nakonec jsem přestala kojit, prostě jsem nemohla, nešlo to. Několikrát jsem se snažila to překonat, ale u každého kojení jsem brečela, jak hrozně nepříjemné mi to bylo. Tyhle pocity se začly přenášet do všech činností, které se týkaly miminka. Nemohla a nechtěla jsem ho přebalovat, krmit, chovat. Cítila jsem k němu odpor. Byl mi lhostejný, bylo mi jedno, co s ním bude, kdo ho má, jestli pláče...Takhle to bylo asi 14 dní, až to vygradovalo a já skočila s psychickým zhroucením na pohotovosti. Tak strašně jsem ho chtěla milovat, jako ostatní, ale nešlo to, vlastně to pořád moc nejde. Doktor mi předepsal léky na uklidnění a vyrovnání hormonální hladiny. Do šestinedělí se to srovnalo a mě bylo zase fajn, zase jsem to byla já, začli jsme si s Kubíčkem budovat vztah,tvořit režim. Všechno se zdálo v pořádku. Léky mi došly a já se citíla dobře, takže si pro nové nezašla. Během dalších 14ti dní se mi začly tyto stavy úzkosti postupně vracet a co hůř, byly daleko horší. Stavy úzkosti se přesunuly až do agresivních myšlenek směrem k miminku. Měla jsem chuť ho praštit, zajet někde s kočárkem a nechat ho tam. (Nikdy jsem nic takového neudělala a hrozně se stydím, jen ty myšlenky píšu), následoval stav procitnutí, kdy jsem si to uvědomila a začla hystericky brečet, nemohla jsem se najednou nadechnout, jako by mě neco svazovalo. Nikdy jsem horší pocit nezažila. Tak se to opakovalo asi měsíc, několikrát do týdne. Opět se objevila úplná citová apatie ke Kubíčkovi.Byl mi cizí, měla jsem na něj vztek. Až jsem si řekla, hlavně díky manželovi (děkuji bohu za něj), že s tím musím něco dělat a navštívila Psychiatrickou ambulanci. Lékařka diagnostikovala těžké poporodní deprese, nasadila léky a docházím na pravidelné kontroly. Každým dnem je mi lépe, i když to pořád není úplně ono. A ještě dlouho nebude. Poporodní deprese se léčí minimálně půl roku. Hodně jsem se zamyslela nad věcí, kterou mi paní doktorka řekla. "Poporodními depresemi, ať už lehčími, nebo těžšími, trpí až 45% žen, zejména prvorodičky. Nejste sama. Nevěřte tomu, co vidíte na sociálních sítích. Nevěřte, že každá maminka je pokaždé namalovaná, načesaná a odpočatá jako na fotkách na facebooku. Žádná z nich na sociální síť nevyvěsí, že dítě nezvládá." A to je právě ono, možná, díky sociálním sítím, díky reklamám na šťastné mámy a spokojená miminka máme přehnané očekávání, které po porodu nejsou naplněna a spolu s hormonální rozladěností to umí v hlavě udělat pěknou paseku. Před měsícem jsem se styděla za to, že něco takového "mám", že musím docházet na psychiatrii a že nejsem na top instagramová máma, která všechno zvládá. Nejsem. Ale jsem na sebe pyšná, protože kdo to nezažil, nikdy to nepochopí. Nepochopí, co se vám honí hlavou a jak těžké je takovou pomoc vyhledat a odhodlat se k tomu. Proč to píšu? Třeba je nás víc, třeba vás porod teprve čeká a třeba už to máte za sebou. Každopádně nestyďte se za to! Je to normální, jenom se o tom nemluví 😉 Všem takový maminkám hodně síly a hlavně se nestyďte říct si o pomoc!

Díky koníkovi jsem měla možnost na svých synech otestovat nový nosní sprej od značky Stérimar. O této značce vím již od narození prvorozeného, tedy šest let. Vždy jsem využívala sprej na pročištění nosíku a jako podpurnou léčbu u rými. Přípravek určený pro alergiky velmi oceňuji. 

Starší syn (6 let) trpí alergií na všechny pyly jarních stromů a travin. Jaro je pro něj utrpení.Mladší syn (3 roky) má od deseti měsíců diagnostikované astma a vždy na jaro se u něj objevuje rýma, která končí po odkvětu všech stromů a travin.

Letošní pylová sezóna nás na dva týdny uvěznila doma. Proto jsem velmi ocenila , že jse byli vybráni k testu Stérie Mn.

A teď k testování.

Přípravek znám, tudíž nebyl problém s manipulací. Všechny sreje od Stérimar jsou na stejném principu. 

Po zmáčknutí výjde jemný aerosol, který velmi dobře pokryje sliznici nosu. Jako nevýhodu vidím to,že sprej nemá jednotlivé dávky, ale při zmačknutí stříká nepřetržitě. Proto je vhodné si aplikaci nejprve vyzkoušet " na nečisto." Osobně bych více ocenila aplikaci jednotlivými střiky. I z reakcí synů to pro ně nebylo moc příjemné.

V životě nesvítí pouze sluníčko a není všechno s duhou a jednorožci, do puntíku naplánované, růžové a veselé. Dokonce ani těhotenství vždy neprobíhá ideálně. Občas se to zastaví již u počůraného testu nebo při obrazovce ultrazvuku. Mělo tam být bijící srdíčko.

Někdy na ultrazvuku ani nic není, pouze prázdná dutina a děložní sliznice. Nebo se díváte na monitor, vidíte jasné obrysy svého dítěte, které se bohužel nehýbe. Namlouváte si - ale sama tomu nevěříte - snad se ten gynekolog s několikaletou praxí naprosto mýlí, je unavený, slepý, neví, kam se má dívat. Možná podvědomě cítíte, že se něco děje jinak, nějak špatně. Možná ale ne a bude to pro vás nepříjemné překvapení.

Asi se trochu zlobíte na lékaře, že nepláče s vámi, nebo podle vás nedostatečně citlivě oznamuje, že žádná radost se nekoná.

Pro něj to je jen statistika, prý jedna z pěti žen. V prvním trimestru dvě písmena, dvě jednoduchá slova - MA - missed abortion, zamlčený potrat. Vždyť na co slzy, když za pár týdnů nebo měsíců ji tu mám zase a znova těhotnou. Není potřeba z toho dělat vědu.

V pozdějších stadiích těhotenství je to už o dost těžší. Ze zkušenosti víme, že jakkoli citlivé bude oznámení a následná péče ze strany zdravotníků, nic nezmírní prvotní šok a negativní pocity z celé situace. O to je všechno horší, pokud šlo o první dítě a doma vás nečeká žádné jiné rozptýlení.

Pouze vy a vaše mysl

„Sestra mého partnera má sedmnáctiletou dceru s dětskou mozkovou obrnou. Narodila se předčasně po odtoku plodové vody a následném komplikovaném porodu císařským řezem. Je tělesně postižená, upoutána na vozík, do rukou nic neuchopí a je zcela odkázána na pomoc druhých. Naštěstí dokáže relativně dobře komunikovat, což situaci alespoň trochu ulehčuje.”

Dětská mozková obrna je trvalá porucha hybnosti a držení těla. Studie uvádí výskyt u 2-3 dětí z 1 000 živě narozených dětí. Toto postižení má různé stupně, naštěstí se objevují i mírnější případy postižení, než je uvedeno výše. V každém případě je život pro takto postižené i osoby o ně pečující mnohem náročnější.

„Mám synovce s dětskou mozkovou obrnou. Narodil se v 32. týdnu těhotenství akutní sekcí, měl omotaný pupečník okolo krku, nedýchal dost dlouho. Nyní je mu 7,5 roku. Původní prognózy byly, že to bude ležák, ať ho dají rovnou do ústavu. Švagrová s ním dosud cvičí Vojtovku a další rehabilitační cvičení, prodělal několik operací, ale je integrován do normální školky, kde má osobní asistentku. Nechodí, je spastik, ale docela slušně mluví, jezdí na speciální tříkolce a na vozíčku. Takže oproti tomu, jaké byly prognózy, je na tom dobře. Ale stojí to spoustu sil.”

Za dětskou mozkovou obrnu může nejčastěji nedostatek kyslíku

Dětská mozková obrna vzniká, když je vyvíjející se mozek z různých důvodů po nějakou dobu omezeně okysličován (odborně označováno jako hypoxie), v horších případech zcela bez kyslíku (asfyxie). Právě doba, po kterou nemá mozek dostatek kyslíku, způsobuje různou intenzitu postižení. Platí, že čím déle je mozek bez kyslíku, tím vážnější a hlubší je postižení.  

K hypoxii a asfyxii může dojít už v prenatálním období, tedy v těhotenství, například z důvodu vážného pádu matky, při intoxikaci plodu alkoholem či užíváním drog nebo při vývojových anomáliích mozku. Nejčastěji k nim dochází během samotného porodu, kdy jde o porod komplikovaný, velmi dlouhý nebo má děťátko omotanou pupeční šňůru okolo krku a narodí se velmi přidušené. Rizikovou skupinou jsou dále předčasně narozené děti s porodní váhou pod 1500 g, které mají ještě velmi nezralý a nedovyvinutý mozek. Předčasný porod je nejčastější příčinou tohoto postižení, naštěstí se však dětská mozková obrna nemusí objevit u každého předčasně narozeného dítěte.

Ano, toto bylo moje první testování tady na koníkovi a musím říci, že jsem si to moc užila a nejenom proto, že to bylo takové malé vytržení ze stereotypu, který zažívá nejedna maminka na rodičovské "dovolené'"🙂.

Nejdříve jsem vůbec nečekala, že dostanu od každého testu 1 kus a proto moje radost byla o to větší, když jsem měla možnost vyzkoušet skoro všechny. Přiznám se, že jsem o těchto testech slyšela poprvé a opravdu mě nadchly. Protože se řadím mezi ty lidi, kteří jdou k doktorům až když mají smrt na jazyku, velmi se mi líbila ta možnost se otestovat v klidu domova a nemuset vysedávat dlouhé hodiny u doktorů, nemluvě o délce objednací doby, která mě vždy, když už, spolehlivě odradí.

Samozřejmě pokud při testování příjdete na jakékoliv podezření je vždy lepší navštívit doktora, který je schopen Vás podrobněji vyšetřit.

A jaké testy jsem obdržela? Jednalo se o test Mužská plodnost, Cholesterol, Zjištění alergie, Nesnášenlivost lepku a Borélie z klíštěte a Nedostatek železa. Ve všech testech lze najít velmi stručný a o obrázky doplněný návod jak v českém🇨🇿 tak slovenském🇸🇰 jazyce. Pokud je potřeba provést test z krve, vždy se v balení nachází sterilní lanceta a samozřejmě i dezinfekce a náplast, což beru jako super nápad prodejce. Pokud se chcete více dočíst o obsahu balení a o různých typech na testování, najdete vše pod hashtagem #test_veroval. 

A pojďme si přečíst jak takové testování probíhá.

Jako první test jsem si vybrala Nesnášenlivost lepku. Myslím, že jsem vše důležité vždy popsala minulý týden v mých KZ, proto mi dovolte vždy zprávu zkopírovat. Tyto zprávy totiž obsahují vše, co je potřeba o testování vědět.

Kapitola první 

Smrkám, smrkáš, smrkáme...

Můj problém vykoukl na svět okolo puberty, tedy přesněji kolem 15 let. V tomto věku jsem měla největší problém sama se sebou a do toho se přidali příznaky, které jsem po začátku nedokázala identifikovat. Vždycky jsem byla sportovně založená dělala jsem sportovní aerobik, běhala, jezdila na kole. Jednou z jara jsem šla běhat a z běhu už jsem se nevrátila, teda respektive ne po svých. Odvezla mě sanitka s astmatickým záchvatem. Já? Astma? Alergie? NEMÁM!

Po sérii všech možných vyšetření se ukázalo, že mám. Ořechy, peckoviny, roztoči, ale nejvíc ze všeho pyly. Prostě jen tak přes zimu jsem zalergičtěla na půlku světa 😂

Kapitola druhá

Prášek sem, prášek tam...

Testujeme Stérimar

Když jsem se dozvěděla o testování mořské vody Sterimar, hned jsem se hlásila.

To bylo testování přesně pro mého syna! Zajásala jsem když testování vyšlo i na nás!

Syn (6 let) netrpí nejspíš žádnými většími alergiemi, ale už delší dobu ho obtěžovalo takový potahování, odkašlávání a celkově takový "neklid" na sliznici. Radila jsem se s jeho obvodní lékařkou, ta to však neviděla jako nějaký problém. Dočetla jsme se že by to mohl být projev alergie na prach, plíseň nebo pyly. To je potahování mě rozčilovalo i hodně psychicky, dokázal to udělat 10 x za minutu, někdy třeba 5x za sebou v 10 ti sekundách, vytáčelo mě to až do běla. 

Když přišel Stérimar, nečekala jsem doví jaký zázrak, ale opak byl pravdou! Hned jak jsme přišli ze školky, jsem mu Stérimar představila. Poprvé jsem mu ho aplikovala sama. Po chvilce zápasení s vrškem se nám to povedlo. Trocha vody z nosu odtekla, což jsem nečekala, tak pro příště už jsme se vybavili utěrkou nebo kapesníkem hned pod nos.

Druhý a následující dny už aplikaci zvládal poměrně sám, zmáčknutí bylo trochu těžší, ale přišel na to poměrně brzo. Tak si každé ráno před odchodem do školky udělal rituál... Ze začátku jsme stříkali do nosánku 2 x denně a ani jsem nedutala, když po třech dnech to potahování a odkašlávání téměř ustalo! Teď stříkáme jen 1 x ráno spíš tak nějak na udržovací fázi.  

Kojení je nejjednodušší, nejchytřejší a nejlevnější způsob výživy dítěte. Téměř každá matka může kojit, pokud se jí dostane vhodné podpory a poradenství. Začátky nejsou vždy procházka růžovým sadem, spíše se musíte prosekat šípkovými keři. Pokud se vyskytnou problémy, nestyďte se vyhledat odbornou pomoc.

Za kojení se vyplatí bojovat

Každý savec si "vyrábí" specifické mléko pro svá mláďata. Lidské obsahuje unikátní látky, které prostě nelze duplikovat v nějakém vzorci nebo mléčné formuli. Výrobci umělé výživy se snaží k mateřskému mléku co nejvíce přiblížit. Je to chvályhodné a uklidňující pro matku, která z objektivních důvodů kojit nemůže. Originál je však jen jeden.

Dítě ví, jak na to

Dítě se připravovalo na kojení už v bříšku. Narodí se "naprogramované" reagovat pomocí vrozených reflexů. Je jich několik, ale pro kojení jsou podstatné hledací a sací reflex. Stačí, že dítěti pohladíte líčko, začne se otáčet a hledat, kde by se mohlo přisát. Pokud vložíte dítěti prst do úst, silně kolem něj sevře rty, uchopí ho jazykem a pohybem nahoru přitlačí na horní patro.

Kojení není jen výživa

Aktualizace: recenze maminek  na plochý mop Vileda Ultramat TURBO najdete v našich diskuzích. Snadné uklízení se maminkám líbilo. 🙂 Otestovali jsme taky Vileda Easy Wring Ultramat a maminky nešetřily chválou. Jejich recenze jsou taky v diskuzích. Nebo vás zajímá Vileda Easy Wring and Clean TURBO? Výsledky testování najdete tu. Každá pořádná domácnost musí mít čisté okna. Vileda Windomatic prošel testem taky a jako je to u Viledy zvykem, si maminky pochvalovaly.

---

Konečně sedíte na pohovce v obýváku, šálek kávy se už téměř blíží k vašim ústům a zrak vám padne na podlahu. Šmouhy a prach. Jak je to možné? Vždyť před hodinou jste uklízela.

A použila jste Viledu? Pokud ne, můžete spolu s námi otestovat Ultramat TURBO a už si nedělat vrásky z uklízení. Čtěte proto dál.

Co testujeme

Testovat budeme plochý mop Ultramat TURBO od Viledy. Ten v sobě snoubí vysokou kvalitu, do detailu promyšlené zpracování a naprosto snadné používání. Je vybaven praktickým pedálem, který rozpohybuje rotační systém a tak mop vyždímá do poslední kapky. A s dokonale vyždímaným mopem bude vaše podlaha opět rychle suchá.

Mít vlastní dítě, to je opravdová zkouška dospělosti. Stanete se maminkou a vaše maminka je najednou ze dne na den babičkou. S narozením dítěte se toho hodně mění. Nejen ve vztahu s manželem, ale také s vlastní matkou. Někde miminko vzájemné vazby ještě posílí a jinde, bohužel, nastanou problémy a boj o životní prostor.

Vztahy mezi lidmi jsou obecně velmi komplikované a ty rodinné především. Můžete mít se svou maminkou úžasný vztah, ale s narozením dítěte se najednou i vy sama stanete matkou a vztahy se mění. Vaše maminka se stává babičkou.

Pozor na rady, o které nestojíte

„Všechny máme problémy s tchýní. Ale, co když ty problémy dělá vlastní máma? Jak takové situace řešit? U nás ty vztahy delší dobu jsou všelijaké, ale když pominu nevhodné chování před narozením mé dcery, tak teď se její chování rapidně zhoršilo. Nechci, aby měla moje dcera stejné dětství jako já a znala některé příslušníky jen z fotky, ale kdo chce kam. Nechci přerušit styky, a tak mě napadlo, jestli nemáte někdo vlastní zkušenosti s tím, jak "převychovat" vlastní rodiče. Přecházet to, nezabírá. Rozmluva zabere, než ji opět naočkuje otec a s tím rozumná řeč je tak jednou za dva roky. Znáte to některá,“ ptá se jedna z uživatelek v diskuzích.

Babička je starší a má zkušenosti. Klidně si k ní můžete jít pro dobrou radu. Ty by ale měly přicházet jen na požádání. Sama by se měla držet spíš zpátky a respektovat svou dceru. Bohužel některé babičky rovnou zasahují do výchovy nebo dokonce nerespektují přání rodičů a tajně dělají to, co rodiče zakázali.

Některé maminky prostě těžko chápou, že malé miminko je vaše a ne jejich. Může jim trvat o něco déle, než se přepnou do role babičky, která má mít hlas poradní. Své mamince v klidu, ale naprosto jasně sdělte, že rodič jste tady vy a je už na čase, aby vám důvěřovala.

Neplodnost je v posledních letech závažným problémem. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) asi 15 % párů v plodném věku vyhledá lékařskou pomoc pro neplodnost, obvykle zhruba po dvou letech neúspěšného snažení. V současnosti je ve světě kolem 60–80 miliónů neplodných párů. V ČR jde o 15-20 % párů a jejich počet každým rokem mírně narůstá. Na vině je především vzrůstající věk prvorodiček a různá gynekologická onemocnění. Mnohdy jediná cesta k založení vlastní rodiny vede přes dárcovství vajíčka.

Dárcovství vajíček je v současnosti hojně využívanou metodou léčby neplodnosti. Pro ženy, jež trpí poruchou tvorby vlastních vajíček, je leckdy jedinou možností k početí dítěte. První úspěšné těhotenství s využitím darovaných vajíček je ve světě známé z roku 1984. Od té doby se tato metoda stala běžným způsobem léčby, který se nadále intenzivně rozvíjel. Na našem území byl program dárcovství vajíček a embryí zahájen v roce 1997, přičemž první dítě z darovaného vajíčka se narodilo o dva roky později.

Motivace dárkyň

„Motivace žen darovat vlastní vajíčka se mnohdy rodí jednoduše z touhy pomoci ženám, které nejsou schopné ze zdravotních důvodů počít dítě přirozenou cestou. Jako dárkyně často přicházejí ženy, které se s neplodností setkaly například u svých příbuzných či kamarádek, a vidí, že darované vajíčko je pro tyto ženy spásným řešením. Své dárcovství tedy vnímají primárně jako pomoc potřebným a finanční kompenzace pro ně hraje až druhotnou roli,“ vysvětluje Petra Hánová, vedoucí darovacího týmu klinik GENNET.

Téma darování vajíček je hodně probírané i na Modrém koníku - najdete zde mnoho maminek, které už vajíčka darovaly, další se k tomuto kroku chystají a nesmí zde chybět ani děti, které se narodily jen díky tomu, že se našly ženy, jež dobrovolně darovaly svá vajíčka. A jakou motivaci pro darování místní maminky uvádějí? Není nic jednoduššího, než se podívat do fóra, kde na toto téma najdete pěknou řádku diskuzí.

Většina maminek jako motivaci udává, že chtějí pomoci lidem, kteří z nějakého důvodu tuto pomoc potřebují: „Už je to asi rok, co jsem se rozhodla darovat vajíčka. Přemýšlím nad tím vlastně pořád. Chodím pravidelně darovat krev, tak vím, že jsem zdravá, i když na genetice jsem nikdy nebyla. Nechtěla jsem to ani kvůli finanční odměně, ale kvůli tomu, že bych ráda pomohla bezdětnému páru k vytouženému dítěti.“

Zdravím všechny kdo chodí na Modrého koníka a zajímá se o užitečné novinky. Přesně pro vás je tenhle článek🙂.

Díky tomuto portálu a firmě Hartamann, jsem si i já mohla otestovat jak na tom jsem.

Odpověděla jsem na tuto příležitost a ouuu jeee , byla vybrána, a v pondělí na mě zvonil pošťák s krabicí, která obsahovala 6 testů -

Co to vůbec ty testy VEROVAL jsou - je to spolehlivá domácí "minilaboratoř" , kterou zvládne podle návodu - text s obrázky- opravdu ÚPLNĚ KAŽDÝ.

Jestli dbáte o své zdraví, neradi chodíte k lékařům, nevyžíváte se v hodinách prosezených v čekárnách doktorů, a nechcete se doprošovat o žádanku ke specialistovi, pak se rozhodně po těhle testech poohlédněte.

1. NEDOSTATEK ŽELEZA  - kvůli tohoto testu jsem se přihlásila. Syn je hodně bledý pořád, ale Mudr. se zdál extrémně a z krve mu vyšlo, že má málo železa (mimo jiné jeden z příznaků nedostatku této důležité látky je právě bledost). Dostal Aktiferin (železo v kapkách), super - zvedla se mu hladina železa, ALE začaly mu černat zuby - jeden z nežádoucích účinků. Hned jakmile se mu hladina zvedla kapky jsme vysadily, ale musíme to hlídat. A protože chci, aby syn byl zdravý a měl vše co potřebuje, ale zároveň nechci, aby měl ošklivé zuby - tak je pro mě tenhle test geniální řešení, jak si to pohlídat a zároveň nemuset stále chodit k lékařům na testy krve se synem, jestli má, nebo nemá dostatek železa. Díky Verovalu, jsme píchli do prstu, ...počkali pár minut a....naštěstí ok a kapat nemusíme 🙂

V polovině května jsem měla možnost se zúčastnit testování výrobku STÉRIMAR Mn. Několik let mám celoroční alergickou rýmu. Bohužel na některé alergeny reaguje i můj tříletý syn. Nyní jsem v 33. týdnu těhotenství a ačkoliv mě alergie trápila bála jsem se cokoliv použít. Až když mi přišel balíček se STÉRIMAR Mn jsem se díky tomu, ze je přírodní odhodlala vyzkoušet. A stal se zázrak. V krátké době nastala úleva. Zkusila jsem i synovi a též se mu ulevilo. Žádné kýchání, smrkání,mnutí očí či svědění nosu. Doporučila jsem i své mamce a ta si to také nemůže vynachválit.

Něco málo o STÉRIMAR Mn

STÉRIMAR Mn je fyziologický roztok mořské vody s přídavkem manganu. Je určen jako doplněk léčby sezónní i celoroční alergické rýmy. Slouží ke zmírnění některých příznaků alergické rýmy (svědění a pálení nosu, oplachování nosu od alergenů). Mangan má protialergické účinky.

Kdo může STÉRIMAR Mn užívat?
Každý, kdo trpí sezónní nebo celoroční alergickou rýmou.

Se značkou STÉRIMAR jsem nadmíru spokojená. Už jsme vyzkoušeli i STÉRIMAR Cu, když měl syn ošklivou rýmu. V naší lékárničce rozhodně nesmi chybět. Takže pokud váháte, už nemusíte. Za nás opravdu jednička s hvězdičkou.

Moc děkujeme, že jsme se mohli zúčastnit testovani.

Veronika a Matěj

15.5.2018
V noci jsem se měla zkoušet otáčet na bok..no to se snadno řekne..zkusila jsem to jednou a raději bych podepsala i nemožný..Jizva ta mě nebolela vůbec..,ale něco vevnitř tak to byla teda síla!! :/ Ráno asi kolem 5 hodiny jsem si nechala píchnout injekci na bolest,prý je to silný opiát-no popravdě spíš mi to oblblo hlavu než utlumilo bolest.. ještě před vizitou jsem šla se sestrou do sprchy,vyndala ze mě ten vývod a jdeme-myslela jsem že se nezvednu,že neudělám ani krok v předklonu jak stará důchodkyně jsem se jí držela za ruku a sláva jsme ve sprše omyla jsem se...otřela pomohla mi do košile a prý at zkouším chodit atd.. a až budu chtít na záchod mám na ní zazvonit ( v hlavě-poznám vůbec když se mi bude chtít čurat??!-doteď to šlo někam do pytlíku a co těď?? ..) Asi je to tady chce se mi čůrat,no přece nebudu zvonit na sestry..to dám sama.. bolestí bych brečela...ale zkusila jsem to a sláva došla jsem no ted dosed auuuu,(juhů umím čůrat!) a teď vstát...bože auuu...!! Došourávám se zpět do postele..Přijde sestra,abych se šla podívat jak se koupe,popřípadě koupat taky...Návštěva no potěš koště...Markéta..no tak si dojela pro holky k sestrám..něco kecáme bolí mě břicho jak čert!..další návštěva tetka a strýc z Polný... no mazec..vůbec jsem na nikoho neměla náladu,ale přece před nima nebudu jak lazar takže funguj... V rámci možností to šlo...! Večer jsem šla opět do sprchy sama! Dala jsem holky na noc na sesternu nechala si píchnout injekci na bolest...V noci mi holky nosily na kojení..

16.5.2018
Hned ráno mi holky přivelzy,sestry mi pomohly při vizitě a holkám odstranily pahýlky z pupíků, už jsem si je nechala u sebe,hodně mě štvalo,že byli na sesterně,chtěla jsem se o ně starat,ale zase jsem věděla,že když mám co dělat sama se sebou tak je blbost mít holky u sebe,s nima prostě musím fungovat na 100% to mě dost nakoplo a věděla jsem,že musím fungovat přes všechnu tu bolest!! Odpoledne zase nějaká ta návštěva... A večer jsem řekla sestrám,že už si je nechám i na noc.. na bolest jsem už nic nechtěla..nejak mi přišlo,že mi ty injekce stejně nepomáhají...

17.5.2018
Vizitu jsme zmákly! Mám moc šikovný děti,vůbec mi nebrečí..! Dopoledne jsme šly ještě na vyšetření kyčlí,které se též obešlo bez řevu.. 🙂 v noci mě Stázka stála asi 4 plenky! :D 2x kojení až se z toho poblinkala jak to do sebe hrnula...Barunka jen 2 plenky a kojení taky 2x a jako ségra taky se musela poblinkat... Byl tu primář Dr. Antonín a prý jestli mám mléko a jak se cítím- Mám a cítím se fajn..“Jste zdravá můžem propustit!“ :D :D Pak jsem si trošku zacvičila s rehabilitační...A návštěva moje gynekoložka Dr. Švarcová- jsem moc ráda že jí vidím! Mile mě překvapila! ♥

18.5.2018

Ráno dloouho čekáme na vizitu,prý toho tady mají moc..,já už mám vyzitu za sebou jsem ok! Jen mi udělají ještě ultrazvuk a můžu frčet domů tak uvidíme co dětský Dr.
Dr. Vašíček (dětský) Bára trošku zloutne,tak má být u okna a chytat denní světlo,obe přibraly uplně super a pouští nás domů!!! Jupíí...Loučíme se s nemocnicí a jedéééém....

10.Května 2018
Jsem na doporučení mojí gynekoložky Dr. Švarcové a zástupce primáře(gynekologickoporodnické oddělení nem.HB) p. Lajtmana nastoupila na preventivní hospitalizaci do nemocnice.
Při nástupu mě vyšetřoval Dr. Pauk- katastrofa!!!- Jelikož čekám dvojvaječná dvojčata (38+2tt) a jsem dole úplně zavřená,tak jsem se šla dohodnout co se mnou??-Jestli vyvolávat nebo císař nebo co??!
Pauk: Jako co tady vůbec dělám?- že vyvolání i císař jsou úplně zbytečné,že to je nesmysl a že ještě nemám po termínu..že tu budu 14 dní ležet jen tak...
Já: v tom případě jsem mu řekla ať mě nehospitalizují,že můžu být doma!
(No to se mu taky nějak nelíbilo)
Ráno jsem měla a vyšší tlak 150/100
Pauk: No nic uděláme ultrazvuk -u kterého neřekl ani slovo takže jsem vůbec nic nevěděla..
Já: že jdu teda domů,když tu semnou nebudou nic dělat..
Pauk: Ten tlak je hraniční,budou mě hospitalizovat!
Ještě požádal sestru o přeměření tlaku 160/100

Za mě doktor úplně k ničemu- Šla jsem se jen domluvit co teda se mnou -absolutní neochota, nezájem,když jsem mu říkala,že tam jsou teda dvě a jsem takový týden těhotenství odpověď byla,že je úplně jedno jestli tam je 1 nebo 2 ,že se to teď už neřeší a hospitalizovalo se dřív teď už se to nedělá..
Nakonec jsem teda skončila hospitalizovaná na gynekologii.
Kde ke mně pořád lítají s tlakoměrem, berou mi krev,moč a natačejí monitory..

11.5.2018 Ráno přišel na vizitu doktor takový černoušek Dr. Rametse - moc neumí česky,takže bylo zbytečné se ho ptát,že když tu jen tak ležím,tak jestli můžu domů,podle mě tu ležím zbytečně!
Říkám si,počkám ještě na jiného doktora a uvidíme..

12.5.2018 Dr. Hůlková sympatická mladá doktorka- zažádala jsem si o vyšetření „jestli se něco dole neděje“ ochotně mě vzala na vyšetřovnu..vyšetřila,ale žádná změna (pořád úplně zavřená,čípek vysoko) :-/
Já: opět - že tu teda jenom ležím podle mě zbytečně,tak jestli můžu třeba domů?!
Hůlková: že ne,že dvojčata jsou automaticky rizikové těhotenství a že se to musí hlídat-navíc mám stále vyšší tlak (i po práškách na snížení) a mám otoky na nohou celkem velké.Porod i když jsem zavřená může být pak ráz na ráz,ale můžu jít do parku a pohybovat se v areálu nemocnice. Jen to musím říct-což bylo dobrý!! Jen mi teda neřekla jestli mě to nebudou vyvolávat,zatím to vypadá,že se bude čekat holky jsou totiž obě hlavama dolů,takže by porod mohl být přirozenou cestou.

13.5.2018
opět slouží Dr. Hůlková,říkám že mě už měsíc svědí kůže,ale testy vyšly negativně. Čekám až mně natočí monitory, vezmou krev(kvůli tomu svědění), změří tlak a vyrazím do parku.. Zítra ráno je prý velká vizita to chodí primář .Musím se s ním dohodnout jestli se mnou něco neudělá buď vyvolávání nebo císař. Tak uvidíme třeba se s ním bude dát mluvit....nebo se zbláznim!!!

14.5.2018
V noci jsem moc nespala( jako už asi 3 týdny).Ráno přišla sestra změřila mi tlak 160/110 dala mi prášek.. a pak přišel Dr. Rametse -tomu jsem všechno řekla,že chci být už na tři kusy nerozuměl,že mám oteklé nohy,že nespím,že mě svědí kůže,že jsem hotová!! Řekl uvidíme při velké vizitě!
Za hodinu mě zavolala sestra ať jdu na vyšetřovnu tam jsi mě prohmat primář-zespoda že jsem moc uzavřena a plod A-hlava naléhá.. tak mu říkám „už je země vyndejte nebo si jdu lehnout támhle na Rozkošskou na blázinec,já už to nedávám!“
Dr. Antonín (primář) :Já je teda z Vás vyndám,ale jedině císařem,spodem to nepůjde..
Já: Výborný,super,skvělý.. Beru!! Moc děkuju!! (Byla jsem neskutečně šťastná!!! Zároveň jsem měla trochu strach..přece jen moje první „kuchnutí“..prvně je uvidím jak asi budou vypadat budou to teda 2 holky? :O hlavou se mi mihlo plno otázek??! )
Primář: Dobře tak ještě dnes,už nejezte a nepijte! Uděláme vám ještě nějaké vyšetření a po obědě jdem nato! (opouštím vyšetřovnu)

Jdu na EKG,ještě monitor,krev...jdu na ARO..říkají mi jak to bude probíhat,co ta anestezie atd... dají mi ještě papíry o epidurální anestezii jak to probíhá atd..NEČTU!! jen podepisuju.. čím míň toho vim pro mě líp! 😀 S úžasnou sestrou berem tašky a jedu na “hekárnu“ tam mi dají do žíly nějákej oblbovák-chce se mi spát sedím a čekám až to do mě dokape..předávám doklady..fotim se (fotku jsem nikomu neukázala vypadám jak sjetá dobrým matrošem).. Dokapalo!

A jdeme nato...
Celá se svléknu,nějaká sestra mi zavede vývod, vylezu na takový vysoký „lehátko“bylo celkem úzký(hlavou mi blikne takhle mě povezou do márnice a co dělaj tlustý lidi,ty jim musí spadnout,se nato ani nevejdou) sestry mě přikrijou a jedem na sál..je 13.08 hod. Na sále je zima-děs! Na lehátku si sednu nahrbím se jako kočka aby mi mohly píchnout epidurál...(v hlavě-co když to píchne do míchy? Tvl..budu na vozíku nebo nebudu vůbec,co budu dělat..divnej pocit..) cítím jak mi dezinfikuje záda,je to studený a vůbec je tu zima! Sestra mi říká co ucítím...cítím píchnutí vjela do mě jehlou! Pomalu do mě pouští ten epidural,říká,že jí to tam nejde..ale pomalu do mě ten epidural tlačí.. říkám-že už mi je tepleji na levou nohu a že mi postupně mravenčí..Sestra odpoví že to píchla víc nalevo! Už to citím i na pravé noze..a už nohy necítím... Prý to přišlo nějak rychle-divný-určitě musím mít na něco alergii řekla.(papírově na nic alergická nejsem..) Sestry mi zvedly nohy na to „lehátko“ daly mi před obličej takovou zástěnu abych neviděla co se děje níž (škoda bych se ráda koukla jak mě řežou a vyndávají ty mimča ze mě...) na pravé ruce se mi měří pořád tlak každých 5 min,na levé mi davají zase nějakou kapačku..chce se mi spát (no přece nebudu spát když „rodim“,neprospim přece jejich porod..!! )koukám na hodiny po mé levici a sestra pořád něco říká..ani jí moc nevnímám,ale odpovídám...Cítím jak mi dezinfikují břicho cítím to velmi slabě..(jsem ráda,že mi dělá císaře zástupce primáře Lajtman..četla jsem na něj super recenze) Sestra mi říká jestli jsem cítila štípnutí,že mě Dr. Právě štíp do břicha „NE“ štípne mě do ruky jako pro srovnání..
Lajtman-můžem začít..(nic necítim,ale přemyšlim co tam asi dělá...) je 13.15 hod
Sestra už máte rozřízlé břicho.. „Ahá..no dobrý nic necítím..“ ostatní sestry už mají v rukách připravený nějaký papírový ručníky či čo..(už budou asi brzy na světě...poprvé je uvidím..hustý jaký budou fialový...bílý..vlasatý nebo ne??!) 13.19- slyším poprvé pláč první z nich.. Lajtman říká holka.. 13.20- další pláč..ozve se holka... (dvě holky tak přece ty doktoři měly pravdu...koukám do stran abych je viděla nesou je ke mně jsou vlasatý obě! Mají černý vlásky a jsou po těle bílý..asi od něčeho zevnitř...dají mi je na hruď koukám na ně jak jsou maličký..a stékají mi slzy (nechci brečet,jinak je neuvidím pořádně) pootevírají očka koukají na mě..hustý... ještě je mám chvilku na sobě,pak říkám sestrám ať už si je vezmou.. cítím jak mi ztěžkly nohy a vidím jak k nim sestra nese velký pytel na odpad...Lajtman do něj dává mojí placentu..tvl to je balík..!! Cítím na nohou odlehčení...(v hlavě-promítám si co asi s holkama dělaj..váží,myjou..atd..) mezitím mě zašívají... koukám na hodiny 14.00 Hotovo! Jedou semnou na chodbu.. čekáme asi minutku než mi přijede postel a je tady...Sestry se čílí,že už není v práci sanitář..přendávají mě samy (nabídla jsem jim pomoc,ale když nemůžu hýbat od pasu dolu,jsem jim k ničemu) přendaly mě a vezou mě na ARO... sáhnu si na břicho..a já zádné nemám.. tééda..pripadá mi jak kdybych sáhla někde do jámy.. každých 5 min se mi meří ten tlak.. a pořád do mě něco kape... na ARU mám strašnou ziminici úplně se celá třesu a lítá mi tlak neskutečně vysoko 160/140 a i výš to mi ta doktorka nechtěla ani říct..volá primáře ARA Dr. Longin neví co semnou..koždých 5 min. Mi dávají do žíly něco na snížení tlaku i do tý kapačky něco píchly.. pořád mě sledujou a měří mi tlak po 5 minutách i dřív když mi dá do žíly ten lék-tlak se sníží a během minuty zase vylítne nahoru.. (divnej pocit..oba na mě koukají jak na 7 div světa na jejich výrazu je vidět,ta bezmoc a snad i strach... říkám si-teď mi praskne srdce a je hotovo! Aspoň,že jsem ty holky viděla..a oni mě..to si ale stejně nebudou pamatovat...doufám,že se o ně postaraji..a řeknou jim jaká jsem byla..) takhle se to opakuje necelé 3 hodiny je 16.30 Dr. Volá ještě primáře z ARA aby se šel na mě kouknout něco jí říká ještě mi dají do žíly poslední dávku..ještě za mnou přiběhne nějaká Dr. a píchá mi přes ultrazvuk něco do břicha...dokapala kapačka a vezou mě na pokoj na šestinedělí. Přivezou mi holky už jsou vykoupané,čisté,nadherné a spí.. Je 21.00 - Dr.Lajtman se na mě příjde podívat,jak mi je a jak se cítím-(jsem jeho přístupem mile překvapena!!)
Na noc si je prý nechají sestry a budou mi je nosit na kojení... Každou mi za noc přinesly jen 1,to je prý normální jsou najedený ještě ze mě! Do půlnoci mi pořád dávaly kapačky..

 Když mi přišel email, že jsem byla vybrána k testování, byla jsem nesmírně vděčná. Alergie mě zrovna mele v celé své kráse, ale díky devčátku jež nosím pod srdcem nemohu a hlavně vlastně nechci sahat po chemických možnostech úlevy. Balíček jsem tedy vyhlížela velice netrpělivě a upínala k němu svoji víru v lepší zítřky. 

A je tady! Jde se testovat.

První co mě napadlo při pohledu na ně je fakt, že je poměrně objemný a tak mě těch lepších zítřků třeba čeká víc, než jsem vůbec doufala🙂 Navíc má i moc příjemný, jednoduchý vzhled, což moc cenním. 

První co vyčtu je fakt, že Stérimar  není pouze na alergickou rýmu, ale i na tu naši klasickou ,,rýmičku'' a to je skvělý. Strašně nerada totiž skladuju xy léků, jež po sléze projdou, protože nemají takové využití. Stérimar ale díky manganu není jen obyčejným nosním sprejem, ale sprejem jež efektivně uleví od alergie.

Další fakt jež cenním je ten, že je vhodný pro kojence, děti i dospělé. Od každého se totiž u nás kus najde a tak se znovu vyhýbáme hromadění a další investici peněz. A to se mámě na rodičáku hodí, ne že ne🙂

K samotnému testování: Ihned po prostudování infa jsem přešla k samotnému užití. Asi jediný vroubek co jsem našla je ten, že aplikátor se trošku hůř stlačuje. A tak jsem chvilku zápasila, ovšem brzo jsem našla ten správný grif a nebyl problém. Co se týče úlevy pro me samotnou, ta je nedocenitelná. Prakticky hned po prvním vstříknutí jsem pocítila úlevu v podobně toho, že se mohu nadechnout nosem, což bylo teď v sezóně nemyslitelné. Po pár dnech užití jsem dokonce přestala mluvit jako šmoula a moje děti můj výhružný tón začaly brát vážně 🙂 

Jak to všechno začalo: V těhotenství jsem na sobě začala pozorovat určité změny. Měla jsem citlivější kůži, začaly mi rychle růst nehty, ale hlavně mi začaly vadit různé přípravky, prací gely a dokonce i potraviny. Podotýkám, že nikdy předtím jsem neměla alergii.

Po porodu se k tomu přidala i lehká alergie na pyly. Prvně jsem tomu nevěnovala pozornost. Nebyla jsem si jistá, zda jde opravdu o alergickou rýmu. S prckem chodíme ven pokud možno dvakrát denně a nejčastěji do parku. Pro mě bylo vždy nejpěknější období jaro, když vše začalo kvést. Nejprve jsem na sobě začala pozorovat nepříjemné lechtání v krku. Na večer to bylo horší, to už jsem se škrábala jazykem na patře. Zprvu jsem si myslela, že jde o alergickou reakci na nějakou potravinu a marně přemýšlela, co jsem ten den jedla. Po pár dnech se k tomu přidala rýma. Kdykoliv jsem se předklonila, teklo mi z nosu, ale rozhodně jsem si nepřipadala nemocná.

Když se to po další procházce opakovalo, došlo mi, že je to alergie na pyl. CO TEĎ? Nejsem fandou klasických nosních kapek ani šetrnějších emulzí. Navíc, člověk si na ně časem může vypěstovat závislost. Párkrát jsem vyzkoušela na klasickou rýmu mořskou vodu jiné značky a musím říct, že to bylo docela fajn.

Testování Stérimaru tady na modrém koníku přišlo jako na zavolanou. Takže jsem byla mile překvapena, když jsem ráno sedla k PC, přihlásila se a našla zprávu, že jsem byla vybrána k testování.

Jde přesně o Stérimar obohacený manganem. První aplikace se mi moc nepovedla, po zmáčknutí aplikátoru jsem měla kapky všude jinde, jen ne v nose.  Řekla jsem si, že určitě něco dělám špatně. Zkusila jsem tedy aplikátor sundat a znovu nasadit. Při dalším použití bylo vše v pořádku. Nejspíš jsem ho povytáhla i s plastovou krytkou.

Následující dny od prvního použití se malinko ochladilo a já tak měla klid. Další zatěžkávací zkouška ovšem nastala, když začali sekat trávu kolem domu. Nebylo před nima úniku a co čert nechtěl, čerstvě posekáno bylo i v mém oblíbeném parku. I tak jsem si řekla, že se procházky jen tak nevzdám. Mám přece Stérimar. Brala jsem to jako výzvu.

Tento napínavý příběh plný laskavého humoru a živé detailní ilustrace renomovaného dánského autora a ilustrátora Jakoba Martina Strida okamžitě upoutají pozornost všech dětí i dospělých. Není proto divu, že nevšední kniha o neuvěřitelném dobrodružství dvou přátel – kocourka Macíka a slona Sebastiána – vyšla již v osmnácti jazycích a stala se předlohou animovaného filmu, který 31. 5. 2018 zamíří do českých kin. Vydejte se na cestu za velkým dobrodružstvím a poznejte sílu opravdového přátelství!

Ale začneme pěkně popořádku. Sluníčkov je idylické přímořské městečko, ve kterém bydlí dva nerozluční kamarádi – kocourek Macík a slon Sebastián. Nejraději ze všeho sedí ti dva u moře a chytají ryby. Prostě pohoda. Jenže ve Sluníčkově není všechno, jak se říká, zalité sluncem. Ztratil se totiž všemi obyvateli oblíbený starosta města Bart (tedy Jeremiáš Bartoloměj Severýn Olsen) a na jeho místo usedl neustále rozzlobený místostarosta Hvizd.

Jak si tak Macík a Sebastián sedí na břehu moře a chytají ryby, najednou vyloví lahev a v ní najdou tajemný vzkaz. Neuvěřitelné je, že je určený přímo pro ně dva! Jsou tam totiž napsaná jejich jména. Dopis je od ztraceného starosty Barta, který jim posílá semínko a vysvětluje, že po jeho zasazení všechno pochopí. Několik údajů v dopise je však rozmazaných, a tak jediné, co kamarádům zbývá, je zkusit něco z onoho semínka vypěstovat. Čekání si krátí štracháním na půdě, kde objeví tajemnou námořnickou truhlu Sebastiánova dědečka, který se plavil po dalekých mořích. Tam bylo věcí! Kompas, dalekohled, mapa Tajemného ostrova a spousta dalších nezbytností.

Vydejte se s námi za největším dobrodružstvím tohoto roku! Neuvěřitelný příběh O obrovské hrušce uvidíte od 31. 5. 2018 v českých kinech.

Přes noc se semínko zbláznilo, vyrostla z něj rostlinka a do rána byla na zahradě obří hruška. Tak veliká, že se stala předmětem zkoumání Atomového institutu. Místostarostovi Hvizdovi ale hrozně vadila, a tak nařídil Sebastiánovi a Macíkovi, aby ji odstranili, jinak oba vykáže z města. Kocourek a slon se rozhodli hrušku vydlabat, aby byla lehčí. Udělali do ní okénka a těmi se propracovali dovnitř. Když už šlo s hruškou pohnout, naložili ji na podvozek s kolečky, že ji popovezou… Jenže podvozek se poněkud rozjel. Co rozjel, splašil! A stal se neřiditelným. Hruška na něm dojela až do přístavu a tam šplouch – a už se houpala na moři. Z hrušky se stala loď!

Události dostávají rychlý spád – z přátel Macíka a Sebastiána se jako mávnutím kouzelného proutku stávají námořníci – vyplouvají na dobrodružnou cestu za Tajemným ostrovem a záchranou Barta. Po překonání mnoha nebezpečných nástrah objeví něco, co obyvatelům Sluníčkova přinese jen samou radost. Ale to předbíháme – mezitím se můžete těšit na setkání s obávaným kapitánem Semtamzubem a jeho posádkou strašlivých pirátů či s Hrozitánským mořským drakem nebo na odvážnou plavbu Černočerným mořem. Vyplujte s Macíkem a Sebastiánem za dobrodružstvím!

Tentokrát z trošku jiného soudku. Jen tak, pro pobavení.

Blíží se léto, a s ním čas dovolených v zahraničí. My, co máme děti, s tím máme také spoustu zařizování a vyřizování a chystání...

Když chcete s vaším dítětem vyrazit do zahraničí, musíte mu vyřídit nějaký cestovní doklad. Např. občanský průkaz. Když máte děti čtyři, tak čtyři občanky.

První krok je najít rodné listy všech vašich dětí. S chutí do toho! Otevřete skříň se všemi důležitými papíry, a hledáte... Po chvíli zjistíte, že nemáte všechny rodné listy pohromadě, ale každý založený v jiné složce, podle toho, k čemu byl naposledy použit. Máte chuť dát si pár facek. Vysypete celou skříň a zapojujete do pátrání celou rodinu. Probrány všechny papíry, fotky, manželův historický očkovák atd., děti jsou ve svém živlu, tolik pokladů na jednom místě ještě neviděly... Vám však do smíchu moc není. Chvílemi už se smiřujete s tím, že možná budete muset ještě i na matriku, protože jeden r. l. je prostě k nenalezení... Ale nakonec se přecejenom najde. Sláva.

Teď už jen uklidit ten bordel, nachystat a sbalit celou rodinu, přemístit se do auta a jede se do města. Než to všechno uděláte,  zjistíte, že už vyrážíte totálně pozdě...

Je středa, a vy za deset minut pět vcházíte do dveří městského úřadu. Je vám naprosto jasné, že v tento čas už nebudete příliš vítáni, a tak tam vejde nejprve manžel sám. Ptá se, zda bude možné ještě teď vyřídit občanku. Jedna z úřednic, ještě stále s úsměvem, odpovídá, že to nebude vůbec žádný problém. Hurá, vcházíte do místnosti i vy, s celým zbytkem rodiny, a hned ve dveřích upřesňujete, že nepotřebujete jednu občanku, ale čtyři, pro všechny děti. Úřednice jásají radostí.

"Proč bych si měla vyšetřovat prsa pravidelně? Vždyť vidím, že tam nemám žádnou bulku. A vůbec, na co mám potom lékaře?" Pomyslí si nejedna z nás, když přijde řeč na samovyšetření prsů. Každodenní harmonogram máme natolik nabitý povinnostmi, že nám přijde přímo nemožné, zařadit do něj jakýkoliv další úkol. Na zdravém poprsí by nám přitom mělo záležet víc než na dokonalé manikúře či hladkých, oholených nohách.

Rakovina prsu je v žebříčku onkologických onemocnění na třetím místě. Nejedna pacientka, které tato nemoc obrátila život naruby, by si přála vrátit čas a obětovat pár minut prevenci. Zabránit bulce v prsu není v našich silách, ale čím dříve ji odhalíme, tím větší jsou naše šance na vítězství v boji s touto zákeřnou nemocí.

Kdy začít se samovyšetřením prsou?

Po dovršení 18 let bychom měly tento rituál provádět každý třetí měsíc. Po 30 už každý měsíc, protože s věkem je riziko rakoviny vyšší. Ideální čas na samovyšetření prsů je 3. až 4. den po skončení menstruace, kdy jsou prsa bez hormonálních vlivů a snadněji se tak vyšetřují. U žen v období přechodu se doporučuje prohmatat si prsy jednou měsíčně, a to první den v měsíci.

Jak si správně vyšetřit prsa?

Prsy si nestačí jen trochu prohmatat rukama či prohlédnout v zrcadle, vždy je třeba dbát na správnou techniku. Každý prs si přitom vyšetřujte od vnitřní strany třemi prostředními prsty ruky, nejen jejich konečky, a to krouživými pohyby ve směru hodinových ručiček. Je důležité postupovat zvenku prsu směrem k bradavce a nevynechat ani partie pod a nad klíční kostí či podpaží.