V předchozích článcích jsem se podělila o to, jak jsme si doma nastavili náš "režim" kontaktního rodičovství, které (možná pro připomenutí) spočívá zejména v těchto prostředcích: bonding po porodu, kojení, nošení dětí, společné spaní, důvěra v pláč dítěte a vyvážený rodinný život včetně vymezování hranic. 

My tedy naší cestou praktikujeme kontaktní rodičovství v podstatě už 14 měsíců a já s postupem času zjistila, že to vlastně nestačí. Jako já si opravdu myslela, že se naučím být kontaktní rodič a máme vyhráno 😁 No jo, jenomže koukněte na těch 6 prostředků kontakního rodičovství. Bonding byl vyřešen první den života. Kojení, nošení, společné spaní sice klidně dál pokračuje, ale v roce a více už vlastně řeší pouze primární potřeby dítěte. V pláč dítětě dále důvěřujete a snažíte se vymezovat (asi hlavně sobě v hlavách ale reálně i dítěti) hranice, ale jaksi je víc a víc situací, ve kterých může pláč dítěte propuknout, kdy musí hranice zafungovat . A ten pláč a hranice jsou vlastně až důsledek určitých situací a vjemů. No a tím víc se rodiče musí soustředit na ty situace a vjemy a naučit se v nich chovat a zacházet sami se sebou i s dítětem. No a tam už jaksi teorie o kontaktním rodičovství nestačí. Což je celkem velká trable, že 😉

Takže kam jsme se po kontaktním rodičovství vydali my? Dalším (hodně širokým) směrem rodičovství, které myslím plynule navazuje na kontaktní rodičovství, je rodičovství respektující. Do toho se dá zařadit hodně autorů a hodně dílčích přístupů, což je na jednu stranu super a na druhou stranu to tím vlastně klade na rodiče o to větší nároky, aby se v dané problematice zorientovali a nastavili si ten přístup přesně tak, jak potřebují (znáte to, když si můžete vybrat ze 40 druhů zmrzliny tu nejlepší zrovna pro vás a to rozhodování je tím širokým výběrem o to náročnější, je to dost podobné a také si každý z nás nakonec vybere jinou zmrzlinu, protože každému z nás chutná nejvíc jiná). No takže zatímco kontaktní rodičovství byla cesta celkem jasná a jednoduchá, tak pokračovat cestou respektujícího rodičovství je o něco těžší a z mého pohledu to vyžaduje větší přípravu.

V rámci našeho domácího modelu bohužel nemám moc času na četbu (Maximek je s námi večer hodně dlouho vzhůru a když hlídá pár hodin babička, tak se věnuji většinou práci) a osobně lépe vnímám informace a rady lépe osobně než z literatury. Takže tohle neberte jako nějaké doporučení, ale prostě jako informaci, jak se v tom snažím zorientovat já 😉 Co se týká četby, tak za teoretický základ jsem si zvolila autorku Naomi Aldort a její knihu Vychováváme děti a rosteme s nimi, která pěkně vysvětluje, co se v mysli dítěte v určité situaci děje a jak bychom my jako rodičové měli postupovat nejen v těch okamžicích konfliktních (kdy se dítě vzteká, něco jej bolí, je smutné atd.) ale i ve chvílích radostných. Asi ta hlavní myšlenka, kterou já si z jejího konceptu přináším, je o tom, že bych primárně měla brát ohled na to dítě (toto prosím nezaměnit za to, že by pro matku mělo být dítě na prvním místě, na prvním místě musí pro sebe být matka sama 😉 ), vždy v dané situaci být dítěti oporou a v sobě si oddělit svá očekávání o tom, jak se dítě má chovat nebo jaké má být, od reality, a přijmout dítě takové jaké je a takové jej bezpodmínečně milovat. Tohle zní asi celkem jednoduše, protože přece každý milujeme své dítě a v hlavě si říkáme, že i když třeba nebude mít vysokou nebo mu nepůjdou sporty, přece jej budu pořád milovat. Ale určitě každý z nás zažil situace, kdy dítě řve, vzteká se, mlátí hračkami a podobně, kdy nám v hlavě vůbec neběží myšlenka "já ho tak miluji", ale myšlenka úplně opačná a dost možná zahrnující i vulgarismy. Proto je fajn přečíst si nějakou takovou knihu, která rodiče v tomto směru posune a přitom vlastně "vrátí" v čase. Alespoň já jsem se u četby v myšlenkách sama často vrátila do svého dětsví a vybavovala si své pocity a situace, ve kterých jsem jako dítě nebyla s postojem rodičů spokojená a pomohlo by mi něco úplně něco jiného, než co praktikovali rodiče. Z literatury jsou v tomto směru dále hodně oblíbené například tituly Aha rodičovství a Respektovat a být respektován.

Dál v téhle oblasti čerpám informace a zkušenosti už tou osobnější cestou, jak jsem výše zmínila. Třeba od Ireny Kubantové (Montessori praxe), která dělá semináře primárně o montessori, ale protože je to hodně propojené, tak velikou měrou i právě o respektujícím rodičovství. Vlastně díky hledání montessori hraček a doporučení, jsem se k Ireně dostala i já. Můžete si třeba pustit nějaká její videa na YouTube, jestli vás osloví 😉 Mně tenhle osobnější způsob předávání informací a zkušeností sedí víc, nejen proto, že se můžu ptát i na dotazy, ale ta lidská stránka je prostě pro mě přidána hodnota. Takže ač jsem to sama jako bezdětná nikdy nepředpokládala, tak si čas od času zajdu na seminář o montessori/výchově, třeba na téma komunikace, vzteku, mocenských her, zapojení dítěte v kuchyni atd. Osobně jsem vždycky po 3 hodinách semináře pozitivně naladěná a příjemně utvrzená v tom, že jdu dobrou cestou. A proto vám to sem píši, že je fajn mít zdroj informací, který vám sedne a hlavně, který vám zároveň s informacemi dodává i potřebnou rodičovskou sebedůvěru. Pro mě je absolvování semináře efektivně využitých několik hodin, během kterých mi někdo, kdo si nastudoval poznatky mnoha autorů, dal je vhodným způsobem dohromady a předá mi z nich to hlavní, prostě opravdu efektivní, protože za těch pár hodin bych já všechnu tu literaturu neměla šanci přečíst. Takto jsem to hodně vnímala třeba na semináři Mirky Misákové o mocenských a dalších hrách s dětmi. 

Někdo žádný zdroj informací o rodičovství nepotřebuje (ovšem dost rodičů má jen falešný pocit, že nepotřebuje) a intuitivně dělá věci tak, jak jsou v rámci respektujícího směru doporučovány. Ale většině rodičů určitá "příprava" prospěje. Ostatně na zaměstnání se také připravujeme studiem, školeními, učením se cizích jazyků, praxí pod dohledem... A rodičovství je naše nejzodpovědnější "zaměstnání", takže snaha zorientovat a zdokonalit se v něm, je jistě na místě, i kdyby měla perfektním rodičům jen potvrdit, že to dělají perfektně 😉

Na úvod bych chtěla napsat, jak jsem byla mile překvapená, kolik toho přišlo. Čekala jsem jednu aviváž. Přišlo celkem pět výrobku. 

- aviváž Supreme 

- aviváž kokosová 

- aviváž Sensitive 

- Perfume Pearls - Magic Affair (dále fialove kuličky)

- Perfume Pearls - Fresh Joy (modré kuličky)

Tak a dnes tu máme něco pro malé sportovce! Ale ne, sportovní nadání není s tímhle míčem potřeba, je s ním totiž zábava i když jej jen kutálíte po zemi 😉

Zpívající míč je měkký, dobře se drží, nahoře má malé třásně, aby se dobře držel i jednou rukou a uvnitř má strojek, který, jak jinak dle názvu, zpívá 🙂 Takže ať už si s míčem budete posílat po zemi, kutálet jej, kopat do něj, nebo s ním dítě bude jen třášt, tak míč bude zpívat legrační písničky a hlášky o barvách, počítání a fotbalu. 

Míč je určený pro děti od 6 měsíců, takový prcek do něj bude samozřejmě jen plácat, ale reakce míče se mu bude určitě líbit 😉 Výhodou pro takového mrňouse ale určitě bude to, že míč se mu narozdíl od těch "opravdových" nikam nezakutálí 🙂

Za nás je to taková milá hračka, písničky a hlášky povzbuzují dítě k dalším pohybům s míčem, což se vždycky hodí (utahat ty malé nezbedy trochou sportu)  a přijde mi celkem bezpečný, že jej dítě nehodí nebo nekopne nějak vysoko, kde by mohlo něco rozbít 🙂

Skvělá volba zábavy nejen pro budoucí malé fotbalisty 🙂

Vitamín D, nazývaný také sluneční vitamín, je pro člověka důležitý vitamín. Jeho nedostatek může způsobit spoustu obtíží a nemocí. Jednou z možností, jak ho získat, je vystavovat se (přiměřeně) slunečnímu záření. Lidské tělo si sice dokáže přes léto udělat zásoby vitamínu D, bohužel ne u všech lidí jsou dostatečné, aby z nich tělo mohlo čerpat přes zimní měsíce. V zimních měsících tak mnozí lidé a děti trpí, kvůli nedostatku slunečního záření, nedostatkem vitamínu D.

Vitamín D se řeší hlavně u novorozenců a kojenců, kdy při první návštěvě u pediatra dostane dítě kapky vitamínu D. Stejně tak to hodně řeší vegani, kteří tím, že nejí živočišné produkty, také mohou trpět jeho nedostatkem. Běžně se stravující člověk to ale neřeší. A pokud ano, jsou to spíše výjimky. Ale nedostatkem vitamínu D jsme ohroženi všichni.

Kdy jste ohroženi nedostatkem vitamínu D

• nedostatečné vystavování se slunečním paprskům - sluneční záření přispívá k tvorbě vitamínu D v kůži, pokud na sluníčko moc nechodíte, jste ohroženi jeho nedostatkem (klasický případ jsou lidé pracující v uzavřených budovách nebo staří lidé, kteří už nechodí vůbec ven). Právě v zimních měsících jsme jeho nedostatkem ohroženi všichni (pokud si naše tělo nestačilo udělat zásoby z léta) děti i dospělí a proto se doporučuje vitamín D doplňovat. Získáte ho potravou a nebo potravinovými doplňky. Studie zjistily, že se u většiny lidí během zimních měsíců dostane hladina vitamínu D na spodní hranici normy, nebo dokonce až pod limit.
• u lidí, kteří mají trávicí problémy, například celiakii (alergii na lepek), zánětlivé onemocnění střev nebo jim byla část střev operativně odstraněna, dochází také k nedostatku vitamínu D
• lidé, kteří mají poškozenou funkci jater a ledvin, trpí nedostatkem, protože tyto orgány se podílí na přeměně vitamínu D z neaktivní formy na aktivní, kterou je naše tělo schopné vstřebat
• také kojenci jsou ohroženi nedostatkem tohoto vitamínu - zejména ti, kteří jsou pouze kojení, protože v mateřském mléku ho nemusí být dostatek, proto se jim od první návštěvy u pediatra dodává ve formě kapiček (dříve dostávaly miminka rybí tuk)
• hladinu vitamínu D snižují také některé léky
• v neposlední řadě jsou nedostatkem vitamínu D ohroženi obézní lidé

Je jasné, že někteří lidé mohou patřit do více rizikových skupin (například obézní člověk, který nechodí moc na slunce a tak dále). A nedostatek vitamínu D je na světě.

Pozor na opalovací krémy a sklo - zabraňují tvorbě vitamínu D

Velmi dlouho jsem se snažila představit si, co asi ty naše přijaté děti zažily v nejútlejším věku ve chvíli, kdy z různých důvodů ztratily maminku¨, a jak se asi  musí cítit v momentě, kdy o ně začne pečovat maminka náhradní? Jak si takové zranění představit a jak pochopit, proč vlastně naše děti tak často sekají a kopou kolem sebe a lásku oplácí atakem, vztekem nebo lítostí?

“Představte si, že je to podobné, jako když se poprvé zamilujete a svou lásku ztratíte. Zlomí vám to srdce. A pak přijde jiný, nový partner. Vy chcete znovu věřit v lásku, ale bojíte se uvěřit po tom velkém zklamání a bolesti. Nakonec začnete pomalu věřit, ale občas se stane, že nový partner vám toho původního v něčem připomene…

Vybudování opětovné důvěry trvá déle a někteří, pokud prošli velkým zklamáním, si tu opravdovou, hlubokou důvěru, nevybudují už nikdy, i když se okolí bude snažit sebevíc. Láska od rodičů a hlavně od matky by měla být bezpodmínečná – vlastně naivní, stejně jako ty první lásky.“

Za tohle úžasné a trefné vysvětlení děkuji Elišce Kotrbaté. Mladé a velmi zajímavé ženě, která se díky svému vlastnímu onemocnění naučila jednu velmi zajímavou terapeutickou metodu. Díky této a dalším terapeutickým metodám pomáhá rodičům a dětem obnovit přirozené napojení mezi rodičem a dítětem.

Eliško, jak jste se tedy k senzorické integraci, jak se tato terapeutická metoda jmenuje, dostala? Je možné k tomu třeba vystudovat nějaký speciální obor?

Já jsem vystudovala psychologii a speciální pedagogiku, ale přišlo mi to celé takové prázdné, teorie bez dalšího obsahu. Takže, když jsem se díky svému onemocnění seznámila s jednou velmi zajímavou neuropsycholožkou z Ruska a následně měla možnost u ní celé dva roky pozorovat její práci, ptát se a dostávat odpovědi, moc mě to naučilo.

Nedávno jsem byla vybrána na testování produktů značky Silan. Byl mi odeslán balíček, ale co osud nechtěl. V den, kdy mi měl být balíček doručen, volal kurýr, že je balíček poškozený a teče z něj. Pochopitelně jsem ho odmítla a myslela si, že to je konec mého testování. Avšak holky koníkovky mi poslali nový balíček a já se nemohla dočkat, až začnu testovat.

K testování mi přišlo:

1. Silan Aromatherapy + Coconut Water, Scent & Minerals
2. Silan Sensitive
3. Silan Supreme Romance
4. Silan Perfume Pearls Fresh Joy (modré)
5. Silan Perfume Pearls Magic Affair (fialové)

Zkušenosti uvádím na pravou míru tak, jak jsem byla nebo nebyla spokojená 🙂

Jako první jsem vyzkoušela Perfume Pearls Maggic Affair. Ještě nikdy předtím jsem žádné perličky nezkoušela, takže jsem byla opravdu zvědavá. Dle pokynů jsem je nasypala do bubnu pračky za pomocí víčka. Už při aplikaci byla vůně hodně silná, těšila jsem se na výsledek. Po vytažení prádla byla vůně snad ještě intenzivnější. Pro někoho by to mohlo být příliš, ale pro mě, jako milovnici voňavého prádla, to bylo milé překvapení. Určitě si z této řady ještě nějaké koupím 🙂 

Další na řadu přišla tahle „růžovka” s názvem Silan Supreme Romantic. Aviváž jsem zkoušela už v minulosti, takže jsem věděla, do čeho jdu. Jak sem již zmiňovala, mám ráda silné, intenzivní vůně, takže mi voněla. Svoji vůni zanechá dlouhodobě i na prádle.

Cestování s kočárkem je další z disciplín, kterou se musí mámy naučit a ovládat tak dobře, aby v městské džungli dokázaly přežít. Na auta si musíte dělat řidičák, na přepravu vašeho pokladu v pojízdné boudičce vás nikdo nepřipraví.

Nechte si poradit, jaké vychytávky o cestování MHD nasbíraly zkušené spolubrzditelky kočárků na Modrém koníku a co radí maminkám guru hromadné přepravy - Dopravní podnik Hlavního města Prahy na svém webu.

Zásada číslo jedna: Dobrá kolečka!

Většina z maminek má jako první kočárek nějakou dvou/trojkombinaci, což jsou z valné většiny kočáry s obřími koly. Velká výhoda na kostkách, na dlažbách, ale i při nájezdu do dopravního prostředku - zvláště pokud se zaaretují.

Velká kola se málokdy v chodníku zaseknou, kočár péruje, parádně zvládá několikacentimetrový schod z nástupního ostrůvku do tramvaje nebo busu. Dokonce absentuje neskutečně příšerný zvuk klapajících koleček například po zámkové dlažbě, se kterým se setkáte ihned, jak vaše miminko vyroste z hlubokého kočárku a přesedláte na nějaký sportovnější model.

Sportovní korby z kombinovaných kočárků bývají těžké, velké, nepraktické a tak z valné většiny přichází zklamání a následná koupě golfek nebo sporťáku - ty ovšem mívají kola i o polovinu menší a naučit se s nimi jezdit po dlažbách a rozmlácených chodnících chce čas. 

Šestinedělí je obdobím plným změn. Tou největší změnou je, že jste se dočkala a narodilo se vám miminko, což zasáhne do chodu celé rodiny. Změny ale nastávají i v těle novopečené maminky. Začínáte kojit, cítíte, že se vaše hormony vzbouřily, vaše tělo se čistí po porodu. Jaké fyziologické změny se odehrávají v těle maminky první týdny po porodu? Co můžete očekávat?

Šestinedělí je období bezprostředně po porodu, kdy dochází k největším změnám v těle maminky a celkově ke sžívání se s miminkem. Těchto šest týdnů můžeme rozdělit na rané šestinedělí (prvních 10 dní po porodu), kdy žena začíná kojit a hojí se jí poporodní poranění, a na pozdní šestinedělí, kdy se už začíná žena cítit lépe a užívá si první týdny se svým miminkem.

Co se děje s dělohou po porodu

V těhotenství vážila děloha zhruba 1 000 g. Již první dny po porodu můžete pozorovat, že se děloha rychle zmenšuje. Na konci šestinedělí váží přibližně 80 g a zůstane o trochu větší než před otěhotněním. Tento proces se nazývá zavinování dělohy. Je způsobem hormony, které se začínají uvolňovat již při porodu a zejména po porodu. Dochází při něm ke stahování dělohy (smršťování svalových vláken) zpět do původní podoby. Zavinování dělohy je bolestivé zhruba jako silnější menstruace. Pokud žena kojí, děloha se zavinuje více a také to více bolí. Ale není to nic, co by nešlo přežít. Uvádí se, že zavinování dělohy je bolestivější u vícerodiček než u prvorodiček.

Jedna uživatelka Modrého koníka píše tipy na lepší zavinování dělohy: „Kojit a spát na břiše, pokud to dovolí prsa, když tak si břicho vypodložit. Tím se bude děloha lépe zavinovat. Já rodila počtvrté a můj doktor mi sdělil, že mám dělohu tak krásně zavinutou, jako kdybych nerodila. A že by to nějak moc bolelo, se říct nedá, spíš při začátku kojení je cítit tlak v podbřišku, ale pocity máme každá jiné.”

Zároveň se zavinováním dělohy dochází k odchodu tzv. očistků. Očistky jsou vlastně odumřelá povrchová vrstva sliznice dělohy, která začne po porodu přirozeně odcházet z těla ven. Zpočátku jsou velmi silné, postupně se jejich množství snižuje. Stejně tak se mění jejich barva. První dny po porodu jsou jasně červené, poté hnědnou, žloutnou až zbělají a nakonec odchází průzračný hlen. Očistky odchází jak po vaginálním porodu, tak po porodu císařským řezem. V tomto období se neobejdete bez poporodních vložek. Odcházení očistků není příjemné, ale je to naprosto přirozené. Očistky jsou živnou půdou pro bakterie, proto je nutné dbát na zvýšenou hygienu.

Tak jsem si konečně našla chvilku času na shrnutí těhotenství a porodu č. 2. 😀

Vždy jsme s manželem chtěli mít deti "brzy po sobě". Když tedy dcera oslavila v srpnu 2017 prvni narozeniny, začali jsme mluvit o tom, že bychom se pokusili ještě o toho chlapečka ❤. V té době jsme koupili větší byt a na jaře se měli stěhovat...

Já, přestože jsem ještě kojila, jsem už chodila do práce (na zkrácený úvazek) a opravdu jsem si to užívala. Dcera na mě přestala být tolik lidí závislá a já měla pocit, že na té rodičovské tolik "nezblbnu". Ale jako porodní asistentka jsem v práci stále vídala tu krásu rodícího se života a tím víc to chtěla zažít znovu...

No, takže jako novoroční předsevzetí jsme si dali miminko 😊

Počítali jsme, že to bude chvilku trvat, než se zadaří... proto bylo velké překvapení, když jsem dvě čárky na TT našla již na začátku února 😃  Hlavou se mi honily myšlenky, jakože zrovna nás potkalo štěstí, že se podařilo "napoprvé", když někomu se nedaří několik let. (Jedni naši známí za sebou totiž měli tři neúspěšné IVF a já jsem jim miminko hrozně moc přála, protože neznám lepší a hodnější lidi, než jsou oni dva... No, jim se nakonec také zadařilo a na konci listopadu chovali také 😊)

Ale zpět k nám. Druhé těhotenství začalo stejně jako to první- opět mi bylo špatně a každé ráno jsem trávila s hlavou v záchodě, ale s druhým trimestrem nevolnost přešla a já si mohla užívat bezproblémového těhotenství 🙂 jen mě stále pronásledoval pocit, že je to divné, jak je to všechno v pohodě, že to nebude jen tak, že se určitě něco musí stát, že se něco pokazí... asi nějaká paranoia 🙈 protože se nepokazilo nic.

Krásný páteční večer!

Jak jsem slíbila, tak konám🙂 A nebudu to dlouho protahovat! 

Pro začátek bych chtěla všem poděkovat za krásnou účast, vaše texty si vždycky moc ráda pročítám a zjišťuju, jak vlastně "fungují" a vypadají životy či příběhy ostatních. U některých jsem se dojala, jinde pobavila....Ale každý jeden příspěvek byl originál a jsem moc ráda, že jste se rozhodly jej opět sdílet se mnou i dalšími uživatelkami. ❤ 

A teď už tedy k vyhlášení🙂 

Generovány byly tři z vás a vybrána byla tato čísla:

1, 53 a 3. Jmenovitě to jsou: @mamamili , @renatka16 a @terka555 ! 

Tak nás to znova doběhlo. Můžeme to nazývat jakkoliv, chřipka, prochladnutí, viróza, kašlík nebo rýmička. Název pro tyto podzimní a rané jarní nemoci vůbec není podstatný. Podstatné je totiž to, co to udělá s vaší rodinou.

Obraz z naší nedávné domácnosti: dvě děti s věčnou nudlí u nosu si stěžují na škrábání v krčku, muž umírá na gauči a vy tiše trpíte. Protože mámy neumírají, mámy přece vyléčí celou rodinu. Až potom, když už jsou všichni jakž takž zdraví, až potom odpadáváme do postelí a nejsme schopné běžného fungování. Případně se nadopujeme léky a nemoci „přechodíme“.

Ale věděli jste, že přechodit takovou chřipku je velmi nebezpečné? Přechozená chřipka nebo jiná viróza znamená často komplikace na celý život. Virové onemocnění totiž nekončí, když zmizí teplota. Tělo potřebuje ke zotavení ještě několik dalších dní a tento čas označujeme jako rekonvalescenci. Je to doba, kdy se všechny imunitní procesy dostávají do normálu a tělo začíná hromadit energii na každodenní fungování. Časté podceňování rekonvalescence po virózách může mít za následek spuštění autoimunitních onemocnění s často doživotní léčbou a výrazně sníženou kvalitou života. Myslete na to, až budete v blízké budoucnosti nemocná běhat okolo celé rodiny.

My, mámy, jsme totiž takové hrdinky. Často nepřiznáme, že nám samotným je zle, protože přece, kdo se postará o děti. Mnohé babičky stále pracují a nejsou tak k dispozici. Nemoci jsou proto strašákem pro mnohé rodiny.

A tak jsme tam všichni čtyři potichu na gauči celý týden trpěli. Střídali jsme se v teplotách a někdy jsme i losovali, kdo vstane a udělá čaj. Kdo dá léky. Kdo dá dětem jíst. Kdo dojde do obchodu, abychom nezahynuli hladem. Kdo doběhne do lékárny. Lékárna tentokrát padla na mě. Silou vůle jsem se tedy posbírala a odhodlala se jít nakoupit spreje, pastilky, kapky a tabletky, zkrátka všechno, co by nám mohlo pomoct přežít tuto malou katastrofu.

„Zase jste tu?“, ptá se mě lékárnice. Nevýhodou malého města je, že vás všichni znají. A vidí, i když nevypadáte právě dobře.

Dostali jsme u nás doma příležitost otestovat krabici aviváží od Silanu. Těžko si představit voňavější balíček, než ten, co nám kurýr dovezl domů. 

V balíku bylo celkem 5 kusů aviváží (3 aviváže + 2 balení vonných kuliček), což mě dostalo, protože to bylo opravdu hodně a nečekala jsem, že toho bude tolik. Vzhledem k tomu, že peru opravdu denně, často i více praček, tak jsem byla vážně ráda a hned se vrhla na testování.

První jsem zkusila kuličky Perfume Pearls Magic Affair, tedy ty fialové. A na co jiného je vyzkoušet, než na manželovo oblečení na běhání z předchozího dne? Protože, popravdě, neznám toho moc, co by víc smrdělo. 🙂 Kuličky ale skvěle zafungovaly a po potu a smrádečku ani památky. Perličky krásně provoněly celý byt a byly cítit z prádla i několik dní po praní.

Další přišla na řadu aviváž Sensitive. Voní příjemně miminkovsky, jak u “dětských” aviváží už čekáte. Použila jsem mimo jiné na ručníky, které byly po uschnuté krásně měkoučké a byla radost se do nich pak utírat. S ekzémy a vyrážkami doma nikdo žádný velký problém nemáme, takže (ne)dráždění kůže nemůžu úplně posoudit.

Růžová aviváž Supreme Romance je taky docela pecka. Voní opravdu nádherně, jemně a nevtíravě, ale přitom prádlo voní dost. Podle mě je to taková příjemná "dámská" vůně. Nakonec jsem si v ní vyprala půlku svého oblečení, protože mi prostě voní… A pozitivní je, že mi stačilo dát jí docela málo, určitě míň, než jiných aviváží jiných značek.

Na modré kuličky Perfume Pearls Fresh Joy už tu čekaly koberečky do koupelny, deky a nějaké potahy, co manžel přinesl z auta. Stejně jako u fialových perliček jsem nemusela dát ani celý plný uzávěr, aby bylo prádlo hezky provoněné. Vůně je svěží, ničemu nevadí. Takže spokojenost.

Zoufalství, křik, pláč, vyjednávání, válení se po zemi... Když k vám zavítá období vzdoru, rázem se rodinná idylka mění na noční můru a většinou se jí nevyhne žádný člen vaší domácnosti. "Neudělám, nechci, nebudu, nepůjdu ..." posloucháte jedno NE za druhým a ať děláte, co děláte, s malým paličákem jednoduše nepohnete. Každý, kdo si se svou ratolestí prošel tímto náročným obdobím, už ví, že bez pořádné dávky trpělivosti to nepůjde.

Období vzdoru se nedá přesně vymezit. Zatímco u někoho se přežene za pár týdnů, jiní se s ním snaží bojovat i několik měsíců. Může klidně trvat měsíc, pak se na dva měsíce někde "zašije" a následně opět vyplave na povrch. Děťátko zkouší hranice zhruba od roku a půl až do 4 let, kdy nabírá vzdor na síle a je skutečnou zkouškou rodičů.

"U staršího syna to začalo přesně ve dvou letech a u mladšího v 15 měsících. Lékařka mi řekla, že vzdor graduje do čtyř let a měla pravdu. U staršího se to v 4,5 roce začalo trochu mírnit, u mladšího se to stále stupňuje," svěřila se na fóru Modrého koníka jedna z maminek.

Dítě si vzdorem formuje svou osobnost

Díky bohaté slovní zásobě si už mrňous dokáže naplno prosazovat to své, postavit si hlavu a vás tak pořádně vytočit. Nevěšte hlavu a vůbec se netrapte tím, že jste špatná matka nebo že jste ve výchově selhala. Dítě to nedělá kvůli tomu, aby vám ublížilo. Právě naopak, formuje tím svou osobnost, učí se říkat NE a hledá, kde jsou hranice. Často nerozumí tomu, proč nemůže nebo musí to či ono udělat a nemá ještě v malíčku sebekontrolu, proto ty záchvaty zlosti a výkyvy nálad.

Období vzdoru umí nejednu maminku přivést k šílenství. I když mnozí radí, že je potřeba zachovat chladnou hlavu, vysvětlovat klidně a s kamennou tváří, ne vždy se to v takové situaci dá.

Změna hlasu je nejčastěji zmiňovaný znak nastávající puberty u chlapců. Je to však jen jedna z mnoha změn, které rodičům napoví, že jejich ratolest se mění a to nejen fyzicky, ale i osobnostně.

Pubertální období u chlapců se obvykle začíná projevovat mezi 11. a 16. rokem, ale tak jako u dívek i u chlapců je mnoho případů, kdy puberta nastává dříve.

"U nás to začalo tak před rokem, tedy kolem 12, ale už předtím měl období rychlého růstu během krátkého času, doslova přes noc narostl, nyní měří tak 175 cm a úžasně mu přeskakuje hlas," napsala do diskuze o chlapecké pubertě jedna z maminek.

"Na jednoho z mých synů přišla puberta pozdě, až kolem 13ti let, na druhého zase poměrně brzy, již v 10. letech, a u nejmladšího si ještě chvíli počkám. První ze synů byl celkem v pohodě povahově, i co se týkalo akné, jen tak rychle rostl, až mu z toho popraskala kůže na bocích a na zádech. Druhý měl zase strašné chování, soustavně odmlouval, všechny učitele měl za hlupáky a o akné ani nemluvím," popsala ve Fóru nástup puberty u svého syna další maminka.

Fyzické změny chlapců v pubertě jsou pro mnoho maminek velmi překvapující

Některé fyzické změny, které se stanou v krátkém čase, dokáží chlapce změnit k nepoznání. Například není ničím výjimečným, že během dvou-tří měsíců se chlapec velmi "vytáhne" do výšky a všechny věci ze skříně jsou mu najednou malé. I růst chodidel může být obdivuhodně rychlý a nejedna maminka zůstane překvapená, když v rozmezí půl roku naroste o dvě až tři čísla. Chlapcům začne velmi chutnat a místo jednoho obloženého rohlíku jejich najednou dokáží spořádat třikrát tolik, neustále jsou v ledničce a hledají si něco na zub a ti více pohodlní trvale rodiče upozorňují, že mají hlad.

„Na to ho nezvykej, to by se ti mohlo vymstít!“

„Tímhle ho rozmazluješ, pleteš si na sebe bič!“

„Jak jednou povolíš, bude to chtít furt!“

Znáte? No jasně že jo! Některou z těchhle vět uslyší všichni rodiče od okolí dříve či později. Jsou myšleny v dobrém – dotyčný nás chce chránit, ale vycházejí z jednoho velkého omylu a můžou napáchat dost škody.

Omyl jménem Když tohle jednou dovolím, bude to tak navždycky.

Ať už se to týká ulehnutí do postele bez vyčištěných zubů, nošení na rukách / v šátku, odchodu ze školky po obědě (místo obvyklého po spaní), krmení starších dětí, společného spaní, dívání se na televizi bez hotových domácích úkolů, sladkostí před obědem, … čehokoliv – všechno má společného jmenovatele. STRACH.

Oproti dobám, kdy jsme vyrůstali my, je dnes skloňováno hned několik způsobů, jak vychovávat děti. V dobré víře je mnoho z nás čte a studuje. Můžete si vybrat z principů „respektovat a být respektován“, kontaktního rodičovství nebo razit cestu selského rozumu. Kde se nachází skutečná pravda o tom, jak nejefektivněji vychovat z miminka dobrého, zodpovědného člověka, se zřejmě nikdy nedozvíme, už jen z podstaty jedinečnosti každého z nás.

Pokud však hledáte inspiraci a rady, jak výchovu dítěte vést – vzpomeňte si, co si z dětství pamatujete vy a přidejte k tomu pár rad od zkušených žen, jejichž děti už odrostly. Možná si uvědomíte, že přičinit se k tomu, aby vaše děti byly šťastné a spokojené, je vlastně velmi jednoduché. A že žádný návod na to, jak mít celou rodinu v pohodě, ani nepotřebujete.

Kolik času svým dětem skutečně věnujete?

Pokud zavzpomínáte na svoje rodiče, možná i vám se vybaví ty chvíle, kdy jste je přemlouvali k tomu, aby si s vámi hráli nebo povídali, ale rodiče neměli čas. Určitě stejně jako vy argumentovali tím, že musí pracovat, uklízet nebo vařit.

To, že každý den zajišťujete dětem teplé jídlo, čisté prádlo a uklizený domov, a navíc do toho chodíte do práce, abyste na tyto potřeby měli vůbec peníze, děti bohužel moc netrápí. Děti si vás považují hlavně ve chvíli, kdy jim věnujete svou pozornost. Je úplně jedno, kolik jim koupíte hraček a kolik jim jich koupit odmítnete, i když se to tak nemusí podle dětského pláče zdát. Pokud si vzpomenete na svoje dětství, ani vám určitě ve vzpomínkách neutkvěly materiální věci.

Pokud si pamatujete na některé hračky a poklady, které jste měli, dost pravděpodobně se k nim váže nějaká historka nebo příběh, jak jste k věci přišla, kdo vám ji dal, kam jste si ji s sebou vzala. A často to bývá věc, která nebyla ani drahá, ani módní, jen to byl krásný dárek od někoho milovaného. A vám udělal velkou radost.

Na koupání venku to ještě není a pokud holdujete aquaparkům, tak jeden tip od nás z Liberce🙂. Celý výlet včetně všech fotek pak na http:/www./hola-sova.cz. 

Jako v téměř každém aquaparku - po zaplacení vstupného na nás čekaly společné šatny vybaveny dostatečným počtem převlékacích kabinek, zatím žádné fronty - paráda! Na můj vkus byl už v šatně poměrně silně cítit chlór a patrně jsem nebyla jediná, protože ve sprchách nás "vítal" plakát, který výrazný chlorový zápach vysvětloval. Umístěný je i na webu, konkrétně TADY. Stojí za to s tím počítat, protože pokud jste vy nebo děti citlivější na chlór, návštěvu upřímně nedoporučuji. My nijak zvlášť citlivý nejsme, ale občas jsem měla pocit, že bych se potřebovala vyvětrat.

Samotný vstup do bazénu je pro nás vždycky svým způsobem kouzelný, protože to, jak se Kýšovi rozzáří očička je zkrátka neuvěřitelný! A v tomto Aquacentru to je ještě o trochu víc kvůli tomu nádhernému prostředí! Celý Aquapark je vyveden jako jedna velká povídka od Julese Verna, samozřejmě s vodní tématikou.

Pohybovat se můžete v rámci dvou hlavních částí. První, do které ze sprch vejdete, je veliký bazén, který je po straně lemovaný jeskyněmi. Těmi můžete libovolně proplouvat a hledat v nich vířivé bazénky a skluzavkovou dráhu pro děti. Ta se Kýšovi hodně líbila, a to i přes to, že z jeskyní byl trochu nervózní. Je tam přítmí a občas se tam trochu bál. Jo a tu skluzavkovou dráhu si můžete projet i jako dospělí, docela jsme se pobavili🙂. 

Druhý bazén je pak takové mini tobogánové centrum - ústí tam všechny čtyři tobogány, užít si tam můžete divokou řeku, vodní houpačku a vůbec - celkově je tam víc dětského vyžití. Kryštůfek si užíval plavání, ale hlavně bezrukávkový pohyb v dětském bazénku. Na celý druhý bazén dohlíží krásně udělaná chobotnice zavěšená u stropu a spousta dalších mořských tvorů - rybičky, koníci, medůzy, prostě nádhera. 

Zde nabízím zestručněný (a mírně opoznámkovaný) překlad úvodního článku z online konference o bystrých dětech se "svéráznou" osobností (Bright and Quirky Child Summit), který se konal koncem ledna. Originální znění článku si můžete přečíst zde: https://brightandquirky.com/starthere/

Pro rodiče je dvojí vyjímečnost dítěte obtížná situace, bojí se, aby vše udělali správně. Jednání dětí může být velmi nepochopitelné i pro učitele či jiné profesionály.
Dítě je výjimečné 2x, protože vyniká oproti průměru svým intelektem a zároveň se vymyká svým neobvykle fungujícím mozkem (ADHD, autismus, ale také děti s úzkostmi, se specifickými poruchami učení). Průměrné dítě je na Gaussově křivce někde kolem středu, dítě s dvojí výjimečností je na obou koncích zároveň.

Lékaři a učitelé (platí i pro ČR) se ptají "jaký je problém a jak jej napravit"? Dítě není jen souhrn problémů a nedostatků. Při tomto pohledu se děti stydí, mají pocit, že jsou špatné, hloupé. Je potřeba zaujmout pozitivní postoj k učitelům i ostatním osobám v okolí dítěte - potřebujete jejich pomoc a oni od Vás potřebují důležité informace (s velkou pravděpodobností nebyli nijak vyškoleni v problematice dvojí výjimečnosti).

Obdobně je chybné brát v potaz jen tu stránku nadání - dítě pak v nějakém ohledu spolužákům nestačí, opakovaně selhává, což je pro něj nepříjemné. Navíc, mezi učiteli je vžitý názor, že nadaný musí vždy vynikat nad ostatní a pokud tomu tak není, tak teda asi není nadaný (platí i pro ČR). 

Nejvhodnější je tedy zaměřit se na to "Co pomůže těmto dětem být úspěšnými?" Je potřeba posilovat a rozvíjet silné stránky a zároveň pomoci s výzvami, kterým musí dítě čelit. Mělo by to tak platit vlastně pro každého, všichni jsme v něčem dobří a v něčem slabší (akorát u těchto dětí je to velmi výrazné).

Silné stránky těchto dětí mohou zahrnovat: vysoké IQ, vnímavost vůči detailům, mohou být skvělí pozorovatelé,být velmi kreativní, velmi rychle se učit něčemu novému, jsou bystří, dokážou vymýšlet neotřelá řešení problémů, mají jedinečné schopnosti a zájmy, mohou být velmi charismatičtí nebo mít skvělé vyjadřovací schopnosti...
Příklady slabých stránek: organizační schopnosti - plánování, pozornost..., slabá pracovní paměť, regulace emocí, oslabení v sociální oblasti, úzkosti, deprese, zpracovávání senzorických vjemů, pomalé pracovní tempo, specifické poruchy učení...

"Budeme testovat výrobky značky La Roche-Posay..." vyběhlo na mě jednoho dne upozornění. A já se nadšeně vrhla do soutěže, protože mě ihned napadlo, že to je to, co hledáme! 😀 Co hledá Tobiáš. 

Přibližně kolem 9.měsíce se mu po tělíčku začaly dělat fleky. Nejdříve byli pouze suché, postupně červenali, zvětšovali se. Po pár dnech zase vymizeli a stejně tak se objevili. Do té doby jsem na Tobiášovo pokožku používala minimum kosmetiky. Koupala jsem ho v čisté vodě, maximálně pár kapek levandulového oleje. A po koupání jsem jeho pokožku namazala olejíčkem od Hipp, nebo opět levandulový olej. Měla jsem obavy z atopického ekzému, ale pediatrička mi řekla, že to atopák není a napsala nám tehdy Lipobase. Mazala jsem ho tím snad 3 dny a fleky to ještě zhoršilo. Poté jsme vyzkoušeli vše možné i nemožné, ale nikdy nic nezabralo. Ani vlastně nemůžu říct, že by nějaký přípravek pomohl fleky alespoň zmírnit. Vyfotit ovšem lezoucí dítě v klidu je téměř nemožné, takže nemám moc kvalitních fotek, kde by byly fleky zachyceny.

Fotky dost zkreslují, ve skutečnosti byly fleky podstatně větší a červenější.

No štěstí se na nás usmálo (za což ještě jednou děkujeme!!! :- )) a byli jsme vybráni na testování. Z počátku byli menší komplikace při dodání balíčku, a proto jsme začali testovat o týden později, než ostatní testující. Nemohla jsem se dočkat večera, až se vrhneme na testování. 

Jelikož Tobiáš do té doby neměl ve vaně žádnou pěnu, byl z Lipikaru nadšený 😀

Mycí gel je stejně jako emulze naprostá bomba. Ocenila jsem dávkování pumpičkou, kdy bohatě stačila 1 až 2 dávky do celé vaničky. Má příjemnou, jemnou vůni. Pokožku měl Tobiáš po umytí krásně jemnou a hlaďoučkou. Myla jsem s ním celé tělíčko, včetně vlásků a obličeje, takže paráda!

Pokud jste zastánkyní názoru, že mobilní technologie jako telefony, tablety nebo notebooky nejsou pro děti, možná tento článek změní váš pohled. O tom, že se jedná o dvousečnou zbraň nebudeme polemizovat. Zda se z mobilních technologií stane pomůcka nebo problém závisí samozřejmě na rodičích.

“Dcera teda dostala tablet ve 3 letech a kus a pořádně jí začal zajímat v 5-ti letech. … ale funguje a hodně se teď na něm učíme s aplikacemi pro předškoláky k zápisu do školy, máme na něm logopedická cvičení, takže je i užitečný.” Takto popisuje fungování své dcery na tabletu jedna z maminek z Modrého koníka v diskuzi Tablet pro tříleté dítě, je to moc brzy?"

Skutečně závisí na tom, jak často a co konkrétně na elektronických zařízeních tohoto typu děti dělají. Je veliký rozdíl v tom, jestli ho využijete jako tzv. “zabavovač” nebo si k němu s dítětem sednete a aktivně se zajímáte o to, co na něm dítě dělá.

Tablet jako nástroj k zabavení dětí

V případě tabletu “zabavovače” vám určitě dobrou službu neudělá. Ve své podstatě supluje roli rodiče, a to mnohdy i na několik hodin denně. V souvislosti s tímto neveselým trendem vznikl psychologický termín digitální demence. Děti jsou opožděné v mluvení a dalších dovednostech. Chová se totiž jako droga - vytváří závislost a brání v rozvoji v jiných oblastech. Odborníci se shodují, že už více než hodina denně na tabletu může položit základy pro budoucí závislost.  

O zařízeních typu telefon nebo tablet ale můžeme mluvit stejně, jako o ohni - je to dobrý sluha, ale zlý pán. A dobrý sluha může být v okamžiku, kdy je činnost na něm řízena rodičem a omezena z hlediska času. Tedy - pokud víte, co tam vaše dítko dělá, máte představu o tom, co hraje nebo si pouští a můžete se k němu například také přidat.

PEČOVAT A ŽÍT 

Poslední 2 volná místa!
http://www.spiralis-os.cz/2-uncategorised/250-pecovat-a-zit

Mám dcerku, která se narodila s vrozenou vývojovou vadou pes equinovarus. Pár let na mateřské s dvěma dětmi a pár let ještě navíc, když jsme řešili operaci dcery, lázně a další komplikace. A najednou mi bylo přes 40 let a měla jsem pocit, že nic neumím, nic jsem nedokázala, že mě děti sice potřebují, ale zároveň jsem trpěla pocitem, že mi nikdo nerozumí, že jsem izolovaná od světa.

Přihlásila jsem se do projektu neziskovky Spiralis, na který jsem narazila úplnou náhodou. Musím se přiznat, že to bylo jako živá voda v mém životě. Už jen to - strávit čas ve společnosti dospělých lidí - byla velká změna. Navíc lidí, kteří mě chápali, měli podobné osudy, tápali v tom, jak se v životě s novou rolí poprat. Už to stačilo, abych o 100% pookřála. Sám projekt byl plný inspirativních lidí, kteří tu byli jen a jen pro nás. V části Mapování kompetencí jsem byla nucena vystoupit ze své komfortní zóny, kde jsem si za ta léta pěkně ustlala a nevědomky si hýčkala svoji sebelítost.

Díky tomuto projektu jsem si na konci uvědomila, že ještě mám co nabídnout světu, potencionálnímu zaměstnavateli nebo prostě jen komunitě kolem sebe. Že s novou situací přišli nové výzvy, ale také nové příležitosti.

Všem, kdo pečujete doma o své blízké (staré, nemocné, postižené) a potřebujete nakopnout, doporučuji!!!
Projekt je dostupný je v Praze. Přihlásit se můžete do 20.2. nebo sledovat stránky, bude se v Praze ještě opakovat. 

https://www.facebook.com/events/624656507970623/