Že budeme s manželem chtít 3 děti jsme se rozhodli už po porodu naší první dcery. Tolik nás láska k ní učarovala, že jsme věděli, že nás musí být prostě víc. 💗 Je tedy pravdou, že po druhém těhotenství jsem zaváhala, protože jsem ho celé protrpěla nevolnostmi, ale i tak jsme se v září 2017 rozhodli jít směle do toho. 💗 Naše první dvě dcery jsou letní miminka stvořené na první pokus 😊, ale na Natálku jsme si chvíli museli počkat, asi abychom se více těšili. Zadařilo se nám otěhotnět v únoru 2018. 💗

Těhotenství bylo nejkrásnější a nejpohodovější z těch tří. Vlastně jsem často zapomínala, že jsem těhotná. 😊 Upřímně musím přiznat, že díky této dosud neznající pohodě jsem věřila v chlapečka, po kterém jsem toužila, abych poznala změnu. 😊 Na prvním utz mě i pan doktor potvrdil, že to tentokráte opravdu vypadá na chlapce. Na velkém utz a na třetím a posledním utz nás však nakonec vyvedl z míry a připravil na skutečnost, že budeme mít doma 3 holky. 😍 Pár dní se přiznám, jsem byla já i manžel a hlavně první dcera přepadlí, ale tak nějak to přešlo a my se opravdu šíleně začali těšit na třetí holčičku. 💗 A protože jsem potřetí byla ochuzena o nakupování oblečků a modré výbavy 😊 rozhodli jsme se dětem dorekonstruovat dětský pokoj v domě a naší třetí příchozí vytvořit útulný koutek u nás v ložnici. To nás všechny zabavilo až téměř do porodu. 💗💗💗

Byl tu TEN DEN. Dne 5.6. jsem měla 2 dny po termínu. Už asi 14 dní jsem každý druhý den poslíčkovala a říkala si, že TEN DEN jistojistě nepoznám. A? Nepoznala. 😊 Ráno jsem se vzbudila jako obvykle, s holkama jsem byla sama doma a hrály jsme si a dělaly všechny činnosti jako obvykle. Po obědě jsme vyrazily na hřiště a ještě nám cestou pár sousedů popřálo hodně štěstí, když se nám to blíží. To jsem ještě netušila, jak moc. 😊 Ve 14h jsme se vrátily s holčičkama domů a na mě padla absolutní únava. Taky jsem minulou noc nemohla moc spát. Občas jsem trpěla u mě v těhotenství běžnou nespavostí. Holčičkám jsem tedy nevýchovně pustila pohádku a natáhla se na gauč. Holky mě spát nenechaly, ale nechaly mě klimbat do 15h než mě vzbudila mírná bolest podbřišku. 💗 Tak mě tak lehce pobolíval podbřišek a v 17h přijel domů manžel, se kterým jsme vyrazili na gynekologii na objednané poslední pásy. Tak tam tak sedím a teď už jistojistě povídám sestřičce, že někdy po půlnoci porodím. Můj třetí porod začal a probíhal naprosto stejně jako porod druhý. 💗 Křivka natočena a šup na kontrolu ke gynekologovi. Tak mu tak povídám, že porod začíná a on, že tedy koukneme, jak jsem na tom. "Paní Krylová, máte s sebou tašku do porodnice??" "Ne, to nemám." "Tak prosím rychle jeďte domů a zpět, protože jste třetirodička otevřená na 4 centimetry." ... 🙈😊 Mírně vyděšená spěchám do auta za manželem a dětmi a povídám, že porod začíná a jedeme domů vše pobalit. A tak doma balíme a manžel odváží v 19h děti k rodičům. Já si mezitím jdu do sprchy omýt vlasy 🙈😊 a doufat, že se moje 10ti minutové nepravidelné a nebolestivé kontrakce zkrátí a zesílí. Protože se postupně nic moc neděje, večeřím a dávám první vanu - již za přítomnosti mého úžasného manžela. Po první vaně zpravidelní kontrakce a zesílí na intenzitě. Jsou po 7mi min až 1min trvající a k prodýchání. Po odpočinku na míči či gauči zkouším opět vanu. Po druhé vaně mám kontrakce co 3,5 min ale cca 45sec trvající. Bolestivé. Je 23h a rozhoduji, že kompletně sbalení a připravení odjíždíme do porodnice. 💗

Přesně jako u druhého porodu po příjezdu do porodnice moje kontrakce ustupují a já si tím sama dokazuji, že je to celé v hlavě. Porodní asistentka mi pomáhá kontrakce opět rozjet. Povídá si se mnou a hýbe mi přitom břichem, aby vždy kontrakce přišla. Kontrakce jsou zpět a opět pravidelné. Dnes slouží primář a čekáme na jeho příchod. Pan primář mě zkontroluje a odvětí, že jsem stále na 4 cm. Dělá ultrazvuk a nelíbí se mu tlukot srdce miminka. Asistentky mi udělají kontrolní pásy vleže na zádech a ty to jen potvrdí. Miminku se prý příliš nedaří. Ještě udělají další kontrolu na boku, kde se miminku daří prý výrazně lépe. Na boku vleže trpím a chci vstát a porod si prochodit jako ty dva předešlé. 😕 Musím prý ale počkat alespoň 20 minut než natočí miminko. Ok. Snažím se být statečná, ale třesou se mi nohy. Únavou i strachem o Natálku. Přichází primář a kontroluje stav. Posun na 6 cm. Rozhoduje, že mi píchne plodovou vodu. Proto se přesouváme kolem půlnoci na porodní sál. Tato bolestivá záležitost docela trvá, protože je na ni brzy, ale pan primář trvá na tom, že miminko by mělo být co nejdříve venku. Po odtoku vody samozřejmě kontrakce zintenzivní na maximum a na příkaz primáře mi asistentky podají Buskopan pro rychlejší otevírání. O tom se dozvídám ze zprávy, v tu chvíli jen vím, ze primář něco říkal, ale nevím co. Manžel bohužel nosil věci na porodní sál a tak také neměl přehled o všem. Ležím opět na boku, protože po odtoku vody opět kontrolují miminko. Trvá to, bolí to. Asistentky jsou mladé a vtipné. Velmi mi pomáhají. Psychicky i fyzicky. Miminko je natočené a je mu dobře. Můžu konečně vstát. Kontrakce jsou opravdu bolestivé, vlastně bez přestávky k odpočinku. Naštěstí se dají udýchat a já nekřičím, jako jsem občas musela u minulých porodů. Je 6.11. téměř 1 hodina v noci a já jsem otevřená na 8 cm. Přeji si vytlačit hlavičku vestoje jako u druhého porodu, asistentky souhlasí, zespodu mě kontrolují, ale pokyn stále zní netlačit, je příliš brzy. Snažím se, co můžu, ale už nemůžu, tělo samovolně pomáhá Natálce ven. Trvalo to pár sekund, kdy mě sestra okamžitě přikázala vylézt na lůžko vedle kterého jsem se v kontrakcích pohupovala a během jedné kontrakce a 2 zatlačení byla téměř 4 kilová Natálka venku. V 1:13. Vůbec to nebolelo, závěr byl příjemný, krásný, plný radosti. Já neměla žádné poranění a Natálku jsme společně s asistentkou obě holýma rukama přendali na mé břicho a my s manželem si v tom nejkrásnějším okamžiku užívali ten nádherný POCIT vítající nového člena naší velké rodiny. V zápětí přicházeli ostatní zástupy z porodnice a dětského oddělení, kteří odhadovali, že porodím později. 💗

Tak takhle jsem porodila hodinu po odtoku plodové vody. 💗

Natálka bohužel měla pár hodin po porodu nemalé problémy s dýcháním. Dnes jsme spolu v porodnici 6. den a ještě si tu pár dní pobudeme. Vše se ale obrací k lepšímu a Natálka je statečnější než já. 🍀 Vše bude dobré a brzy jí pojedeme zabydlet k nám domů. 💗 Nemůžu se dočkat. 💗💗💗

Vyhrála jsem! Měla jsem obrovskou radost. A teď jen čekat, kdy dostanu ty úžasné plenky do ruky. Už jsem se moc těšila a konečně nastal ten den, kdy u mě zazvonil přepravce a bylo to tady!

Balíček otevírám a čekám, co tam bude. V první řadě jsem si řekla, že plenky jsou opravdu nádherné. Hned bych se k ním přitulila a ty úžasné vzory, wau! Plenky jsem dala hned do pračky a jde se zkoušet!

O látkování jsem se dozvěděla na veletrhu a začala jsem se trochu o to zajímat. Něco málo jsem si nakoupila domů. Dcera se mi narodila a já nevěděla, kde začít. Zkoušela jsem látkovat hlavně přes den a doma. Jsem moc ráda, že přítel se toho taky nebál a s přebalováním pomáhá, a je taky rád, že používáme látkové pleny. Teď jsem měla možnost vyzkoušet další značku plen Bobánek. Měla jsem neuvěřitelné štěstí 🙂 Asi od 4 měsíce se snažíme poctivě látkovat, abych se přiznala tak na večer dávám jednorázovou plenku. Nějak nemám odvahu dát látkovou. Asi je to pohodlnost a nebo ani sama nevím. Stále si říkám, že jednorázovka vydrží víc. Věřím tomu,že ten den nastane a já se toho nebudu bát a pojedu na 100%. Určitě v tom budeme pokračovat dál!

 No a co bych řekla k plenkám Bobánek:

AIO

Tak tahle plenka je jednoduchost sama. Nasadím na prdelku, malá ji použije a šup do pračky. Jak jednoduché, prostě vše v jednom! Tady si člověk může vybírat jen úžasné vzory. Párkrát se mi ale stalo, že mezi nožičkami mi plenka přetekla. Nevím, čím to bylo. Jestli malá čůrala hodně, a nebo já to špatně nastavila. Po vyprání plenka byla stále hezky heboučká. Jsou k tomu vkládačky ty se nasadí dovnitř a je hotovo. Může se používat i separační plenka a ta zachytí největší nečistoty. Velká výhoda seperační plenky je, že jde vše pěkně spláchnout do záchodu.

"Malá se mi narodila předčasně a měla slabý sací reflex. V porodnici jsem dostala profi elektrickou odsávačku, abych rozjela laktaci. S kojením jsme celkem dost bojovaly. Kojení bylo pro naši holčičku namáhavé, málo jedla a nepřibírala. Mateřského mléka jsem měla dost. Vyzkoušela jsem všechny možné alternativy. Po neúspěšných pokusech a snaze o kojení s kloboučky a bez nich, krmení přes sondu, a následně přes injekční stříkačku (což bylo náročné a stresující), jsem se rozhodla pro kojeneckou láhev.

Koupila jsem si kvalitní elektrickou odsávačku, mléko jsem odsávala a malou jsem krmila z lahvičky. Z láhve začala malá konečně jíst a přibírala. Odsávačku jsem nosila všude sebou. Bylo to velmi náročné, ale vydržela jsem celkem 16 měsíců. Vše jsem nakonec zvládla."

Ne vždy kojení jde tak jako v našich představách. Své o tom ví i maminka a uživatelka Modrého koníka, jejíž zkušenost jste si mohli právě přečíst. Takových příběhů je spousta a přesto je každý jedinečný. Dnešní článek vám dovolí nahlédnout do tématu, kde se všechno točí kolem odsávaček mateřského mléka. Dozvíte se např. v jakých chvílích se vám může odsávačka hodit, i když třeba plně kojíte, seznámíte se se všemi druhy odsávaček, které trh nabízí, ale přečtete si i informace, jak odsáté mateřské mléko správně skladovat.

Proč vlastně odsávat mateřské mléko?

V těhotenství si většina nastávajících maminek myslí, že odsávačku mléka nebude potřebovat. Ano, i to se samozřejmě může stát, ale většina maminek uvádí, že během kojení byly chvíle, kdy se jim odsávačka hodila. Zajímá vás, v jakých případech je vhodné využití odsávačky mléka? Pokud ano, čtěte dále:

Důvody používání odsávačky mléka:    

JAK JSEM K LÁTKOVÝM PLENÁM PŘIŠLA

Ještě když jsem byla těhotná, byla jsem v podstatě přesvědčená, že do „látkování“ (nemám ráda to slovo, ale je krátké), se pouští jen biomatky a ženský, co se doma nudí. Nicméně, začala jsem chodit na těhotenské cvičení, kde o tom začaly mluvit holky, co vypadaly naprosto příčetně a tvářily se, jak je to snadné. Vrtalo mi to hlavou a začala jsem googlovat. Samotnou mě už rok trápil dost rozsáhlý atopický ekzém, který jsem měla i jako mimino. Takže předpoklad, že to bude mít i náš budoucí trpaslík, taky byl. Zkrátka a prostě, tohle mě vedlo k tomu, že jsem navštívila seminář a byla prostě už přesvědčená do toho jít, zkusit a kdyby to nešlo, prodám to.

CO POUŽÍVÁM

Sehnala jsem za velmi dobré peníze použitou kompletní sadu látkových plen do „odplenkování“ (ne, taky to slovo nemám ráda). Obsahovala klasické pleny na novosklad, látkové spodní savé pleny, svrchní pleny, vkládačky a několik AIO pleny (all in one). Některé jsou už poměrně jeté, ale vše funguje a splňuje naprosto svůj účel.

JAK JE POUŽÍVÁM

Od začátku jsem si řekla, že to nebudu prožívat, nebudu se tím stresovat. V porodnici jsem totiž poprvé v životě přebalila dítě, a to bylo moje 😀 Jo, je to tak. Takže v porodnici jsem používala normálně jednorázovky a až asi 3. den doma jsem se do toho za plné asistence manžela pustila. A šlo to! Šlo to snadno! A od začátku se snažil dokonce i manžel, což mě moc potěšilo.

Dobrý den, doktore, přišla jsem na kontrolu.

Rodíte předčasně! Už tady zůstaňte a nohy nahoru.

Nevěřím doktorům, jenom mě straší,

celou noc miminko v bříšku se plaší.

Zazvoním na sestru, kontrakce sílí,

miminko nepočká už ani chvíli.

Aktualizace: recenze maminek na rybí olej Möller’s naleznete v našem fóru. 

---

Podzimní období není vždy krásné a plné barev. Déšť, nepříjemné změny teplot a málo slunce dělají z podzimu nepříliš oblíbené roční období. Jsou s ním spjata různá nachlazení, a pokud vaše děti chodí do školy či školky, určitě se v kolektivu těmto nepříjemnostem nevyhnou. Stejně jako vy v práci nebo při setkáních s přáteli. Proto je důležité posilovat imunitu.

Toto nové testování by mohlo být ideálním a jednoduchým řešením. Čtěte dál.

Co testujeme

Nyní máte šanci s námi otestovat norské rybí oleje značky Möller's:

Moc se mi líbí Advetní kalendáře a společné trávení předvánočního času. Co už se mi líbí méně, je to velké nákupní šílenství a konzum. Proto jsem se rozhodla pojmout nás kalendář ve formě úkolů a trávení s lidmi, které máme rádi. 

Tady je naše letošní znění - pořadí ještě budu ladit. Je to nízkonákladová a zábavná verze pro děti i dospělé 🙂 

• Vytvořit věnec na dveře (papírový talíř + barevný papír + lepidlo)

• Pustěte si a zazpívejte koledy
• Vystřihněte si vločky do oken 

• Pošlete dopis Ježíškovi

• Najděte Mikulášský balíček a přečtěte si pověst o Mikuláši
• Vyrobte si Mikuláše, Anděla a Čerta

„Před deseti lety jsme našemu prvnímu synovi založili stavební spoření a každým rokem mu tam vkládáme nějakou částku. Rádi bychom začali spořit i našemu druhému dítěti (3r), ale nejsme si jisti, zda je stavební spoření stále nejlepší možná varianta v případě spoření na delší dobu. Není na trhu nějaká lepší možnost? Pokud ano, tak jaká? Měsíčně můžeme dát na obě spoření max. 1000 Kč a jednou za rok pak vyšší částky,“ ptá se maminka ve finanční poradně na Modrém koníku.

Je důležité dětem spořit, aby později v dospělosti měly nějakou jistotu do začátku? Vyplatí se sázet na specializované a léty prověřené produkty nebo byste se měli zaměřit na něco jiného? Vlastnit auto, studovat vysokou školu nebo pobýt delší dobu v zahraničí. To si přeje mnoho mladých lidí na prahu dospělého života jenže ne všichni na to mají. Proto se spousta rodičů snaží spořit dětem prakticky už od plenek, aby jim jednou mohli tyto sny splnit. Přitom není potřeba kupovat hned zlatou cihlu nebo byt v Praze. Když začnete spořit včas a pravidelně menší částky, v budoucnu nebudete muset říct svému dítěti: „Ne, na to nemám.“ Produktů, kam můžete volné finanční prostředky odkládat, je spoustu – od klasických spořicích účtů až po ověřené stavební či penzijní spoření a samozřejmě různé investiční produkty (fondy, akcie apod.).

Na co myslet, než se rozhodnete pro nějaký finanční produkt?

Reklamy na různá „zaručeně“ bezpečná a výnosná spoření nás provází prakticky na každém kroku. Dítě bude oficiálně dospělé v jeho 18 letech, ale čas je velmi relativní pojem a peníze navíc ztrácí svou hodnotu. Co platí dnes, nemusí platit za dvacet let. Pak můžete mít vy i váš potomek zcela jiné potřeby. Na co při zajištění dítěte myslet především?

• Myslete na to, že se vaše požadavky mohou v čase měnit. Proto při výběru vhodného produktu chtějte, aby byl flexibilní.
• Jestliže chcete dítě pojistit, použijte vlastní životní pojištění a přidejte dítě na smlouvu. Bývá to výhodnější.
• V dlouhodobém horizontu na školné nebo start do života jsou ideální podílové fondy.
• Učte dítě, že peníze nepadají z nebe. Mělo by umět hospodařit s financemi.

Proč dětem spořit a odkdy?

Byla to moje premiéra. Premiéra s látkovými plenkami. O látkování jsem několikrát uvažovala, ale vždycky u mě zvítězila pohodlnost v podobě jednorázových plenek. Představa neustálého namáčení, praní, sušení, žehlení a skládaní mě docela děsila... Při otevření balíku s plenami jsem se tedy trošku obávala, jestli si budu vědět se vším rady, ale zpětně můžu říct, že mé obavy byly naprosto zbytečné. Látkové plenky Bobánek totiž vzhledově připomínají jednorázové plenky, takže jejich použití je opravdu jednoduché.

Naše testovací sada obsahovala:

✔ extra savou plenu AIO
✔ kalhotkovou bambusovou plenu
✔ svrchní kalhotky
✔ vícevrstvou vkládací bambusovou plenu
✔ bambusové separační pleny

Plenky bylo třeba před prvním použitím vyprat na 60°C bez přidání aviváže. Schnutí na sušáku trvalo necelý den. Plenky se nežehlí, což je pro mě osobně veliká výhoda.

Extra savá plena AIO

Námi testovaná plenka měla nádherný design lišek na kolech. Velikost pleny se upravuje pomocí druků, takže se dokáže přizpůsobit každému dítěti. Zapíná se v pase pomocí suchého zipu, tím pádem plenka skvěle drží, kopíruje záda i nožky, a nemá kde protéci. Tato plenka nejvíce připomíná jednorázovku a přebalování s ní je opravdu rychlé. Vkládací plenka je našitá na vnitřní straně plenky. Pro dceru byla pohodlná, nikde neškrtila, nebránila jí v pohybu.
S touto plenkou jsem byla moc spokojená. Jediné minus vidím v tom, že se na plence po prvním vyprání objevily žmolky, i když jsem ji prala dle pokynů daných výrobcem. Na funkčnost to však vliv nemělo.

„Do sauny s dětmi chodíme od malinka. Nejdřív jen na chvilku do suché sauny po plavání kojenců (takže věkově od 6 měsíců). A od roku a půl brali do sauny prarodiče syna docela často. Už docela brzy z kluků byli saunoví mazáci. Sami si korigovali, jak tam chtějí být dlouho. Buď my nebo manželovi rodiče s nimi chodili do takové malé sauny, kde kluci, když chtěli, tak vylezli a před saunou si hráli s kelímkama vody - přelévali vodu, plnili stříkačky a vyhráli si. My jsme na ně dveřmi koukali a dohřáli se, nebo šli s nimi ven. Od cca 3 let jsou zvyklí i na ochlazení v ledovém bazénku. Nyní jsou to fakt mazáci - přijdou do sauny, rozloží ručník, lehnou si, někdy se nechají drbat na zádech. Potom vylezou, osprchují se, zalezou do ledového bazénku. Pak si sami zalezou do odpočívárny a popíjejí minerálku a zase znovu. Jsou potichu, užívají si to. Nedávno jsme dostali jako dárek rodinné vstupné do saunového světa a to byl pro ně obrovský zážitek. Byli ze sauny unešení, saunové ceremoniály, vůně, med. Asi jim Ježíšek naježí vstupenky.”

Saunování se během staletí rozšířilo z Finska do celého světa a stále oblíbenější se stává také saunování dětí. Věděli jste, že se do sauny může chodit již s tříměsíčním miminkem? Pravidelná návštěva sauny má spoustu pozitivních zdravotních účinků a to jak u dospělých, tak právě i u dětí. Saunování nejmenších dětí má ale svá jasná pravidla, která je nutné dodržovat, abyste miminku neublížili. Zhruba od dvou a půl až tří let je saunování pro děti bezpečné, protože jsou již větší a schopné samy říct, co je jim příjemné a co už ne. Od tří let je přímo doporučované.

„Já chci s dětmi se saunováním teprve začít, protože mladší je trošku chcípáček. A taky jsem o tom četla zajímavý článek. No a od té doby doma otravuji manžela. On se mi směje, protože já do sauny nikdy chodit nechtěla, kdežto on si ji chce postavit na zahradě. Takže vztah k tomu máme opačný, ale pro děti jsem ochotná všeho. Dnes jdu do naší kavárny, kde mají saunu, zjistit, jak by se tvářili na saunování dětí ze školky. Ve školce jsem to nadhodila a učitelka řekla, že je to dobrý nápad. Ale jde o to, jaký zájem budou mít rodiče. Tak uvidíme.”

Pravidelná návštěva sauny má hned několik pozitivních účinků

Podle MUDr. Antonína Mikoláška, českého odborníka na saunování, je saunování nejlepší způsob jak zlepšovat imunitu u dětí, což potvrzují i zahraniční studie. Podle nich děti, které pravidelně navštěvují saunu, méně často onemocní infekcemi horních cest dýchacích. A v případě, že onemocní, tak má nemoc lehčí průběh. Pravidelné saunování totiž zvyšuje v těle hladinu imunoglobinu A, který zabraňuje pronikání mikrobů do organismu. Jeho zvýšená hladina klesá 7. den po návštěvě sauny, proto je dostačující navštěvovat saunu jedenkrát týdně.

Jedna maminka v diskuzi nabádá ostatní, aby saunování s dětmi určitě vyzkoušeli: „Rozhodně není potřeba na nic čekat, saunování v pravidelných týdenních intervalech přináší ovoce v podobě lepší imunity a spánku i při dvouminutovém prohřívání. Celá procedura trvá totiž zhruba 45 minut - po příchodu je potřeba se svléknout, osprchovat, osušit, prohřát a v odpočívárně vychladnout. Po několika prvních návštěvách se i u menších dětí prohřátí opakuje 2x. Výsledky opravdu přijdou - takže nač čekat.”

Aktualizace: recenze na praktický Veroval DUO CONTROL Pažní tlakoměr a Veroval  infračervený dotykový teploměr 2 v 1 naleznete v našem fóru. 

---

Co je důležitější než zdraví vaší rodiny? Říká se, že kdo má zdraví, má všechno, a je to pravda. Pečujte o sebe a své blízké, všímejte si toho, co vám říká vaše tělo a nenechte nic na náhodu. V současném, moderním a technologicky vyspělém světě si můžete i v pohodlí domova zjistit první příznaky zárodku choroby a nebo sledovat váš současný stav.

Maminky, vítejte při novém testování, se kterým se svému zdraví kouknete na zoubek s Veroval produkty od značky Hartmann.

Co testujeme

Veroval DUO CONTROL Pažní tlakoměr

Kde při stálém zaměstnání najít dostatek času na sebe, rodinu, nebo své koníčky?

Co o prázdninách s dětmi?

Kdo se o ně postará, když marodí?

To jsou otázky, které pálí snad každou maminku.

Každý den žijeme pod nadvládou neúprosně tikajících hodinových ručiček. Žijeme ve stresu, který se podepisuje na našem vzhledu, vztazích i zdraví. Počítáme dny do výplaty.

Není divu, že podvědomě hledáme alternativy, jak z tohohle začarovaného kruhu ven. Že se 42% žen nevrací po mateřské do původního zaměstnání. Že hledáme cesty, jak najít čas na život.

Už odmala jsem posedlá uchováváním vzpomínek: ve skautu jsem vždycky měla na starosti kroniku, mnoho let jsem si vedla deník, dodnes si schovávám všemožné ústřižky, vstupenky, letáčky a jiné upomínkové předměty. K tomu zcela samozřejmě v dnešní době patří fotky. Co mám děti, fotím opravdu hodně. Děti rostou strašně rychle, takže se snažím jejich dětství zpomalovat alespoň tímto způsobem. Někdy v době, kdy měl můj starší synek pár měsíců, jsem objevila scrapbook a project life. Pro neznalé: jedná se o způsob zaznamenávání rodinných vzpomínek ve formě fotoalb, kdy fotky prokládáte nejrůznějšími texty, popiskami, vzpomínkami atd.

V současné době vedu již čtvrté album a troufám si říct, že je to momentálně jeden z mých hlavních koníčků, který mě již stál poměrně hodně času i peněz.

Koníková testování mě již nějakou dobu nechávají poměrně chladnou, ale když se objevilo testování tiskáren fotek, naprosto jsem se nadchla. O tiskárně Selphy jsem už hodně slyšela, několik mých kamarádek ji má a já si ji už několik let přála pod stromeček. Zatím vždy musela ustoupit něčemu "důležitějšímu", a proto jsem se rozhodla, že ji prostě vyhraju v testování. Napsala jsem komentář, proč zrovna já bych měla vyhrát a od té chvíle sebevědomě rozhlašovala, že za pár dní vyhraju tiskárnu, protože si ji prostě strašně moc přeju a hlavně ji strašně moc potřebuju. A jak se říká, když si něco přejete, celý vesmír se spojí, aby to uskutečnil, a já opravdu jednoho krásného dne obdržela e-mail, že jsem byla vybrána na testování tiskárny. Radost neskutečná a ještě znásobená tím, jak se všichni mí blízcí divili a já jen opakovala "jsem vám říkala, že jsem na to stvořená, že to bylo jasný" 🙂

Takže, Koníku a Canone, díky moc za tuto příležitost a po tomto dlouhém a emotivním úvodu nyní přistoupím k samotnému testování 🙂

Poštou jsem v malém balíčku obdržela vysněnou Canon Selphy. Věděla bych si rady i se Zoemini, ale Selphy byl prostě můj sen, takže radost největší 🙂

Začínáme se zprovozněním tiskárny

Když se mi narodil Daník, potkala jsem typ lidí, o kterých jsem neměla ani tušení: Supermatky.

Jak je poznáte? Přijdete k nim domů, mají perfektně uklizený byt. Nikde ani smítko, parapety jsou krásně čisté, v knihovně ani stopa po prachu a z podlahy můžete jíst. Také ona je perfektní. Nikdy není rozcuchaná, nenosí vygajdané tričko (které vytahalo dítě, jelikož se pořád sápe do výstřihu), nehádá se s manželem a vůbec nikdy jí neruply nervy. Ale nejdokonalejší je dítě. Všechno dělá s předstihem tabulek. Na bříško se otáčí ve 3 měsících, samo chodí v osmi, předvádí zvířátka, žvatlá slůvka (v době, kdy vaše dítě řekne maximálně tak „Gí“). I přes používání dudlíků, lahví, brček a plastových lžiček, nikdy nemělo bojkot kojení. A samozřejmě je hodné. Nedělá scény. Nevyžaduje kojení na veřejnosti, jelikož se kojí dle intervalu, nikdy nepláclo cizí dítě lopatkou po hlavě, nikdy nevzbudilo nebohého otce tím, že ho hryzlo do palce u nohy. Je také velmi čistotné, nemá fleky na bodýčku, a co se vylučování týče, kaká do nočníčku, nikdy se nevydělalo na nejdražší koberec v bytě a nikdy ho nenapadlo óňo rozmatlat po pračce do tvaru kruhu.

Člověk tam přijde, případně o ní čte a připadá si jako neschopná matka. S tím, že moje dítě není tabulkové, jsem se už smířila, ale když jsou to „prohry“ na všech frontách, tak se člověk ptá, co dělám vlastně špatně?

Překvapivá je odpověď, že pravděpodobně nic. Faktem je, že my lidi chceme vypadat před druhými lépe. A tak je docela dost dobře možné, že před návštěvou 3 dny šůrujeme byt, sebe a vlastně i dítě, o nedostatcích nemluvíme a zároveň se maminky rády chlubí, co dítě už umí. Jenomže tímto vlastně nevědomě zvyšujeme ten tlak na tu druhou (a vlastně i na sebe) a vlastně na kohokoliv, kdo přijde. Chtě nechtě, každý aspoň trochu srovnává. Ale přitom nemusíme vypadat dokonale, ani byt nemusí být dokonalý. Nemusíme se chlubit, co všechno se dítě naučilo, můžeme sdílet i nezdary nebo dětské lumpárny. Mimochodem, když už jsme u těch lumpáren, většina výše zmíněných v prvním odstavci se u nás v domácnosti opravdu stala, snad až na tu lopatku, ale věřím, že i to je otázkou času.

Řekla bych, že každá matka ze sebe dokáže udělat supermatku, i když jí není. Každý má něco, co může natolik vyzdvihnout oproti druhému, že si druhá strana může připadat neschopně. Jenže to chce určitou míru empatie. Když mám kamarádku, která je nešťastná z toho, že její dítě nejí, neměla bych vyzdvihovat, že Daníček sní všechno olivou počínaje, kojením konče.

Ale jsou děti, které se věci nenaučí tak snadno, jako jiné, i když se maminka opravdu snaží. Mám-li mluvit za sebe, hodně špatně jsem nesla, že Daník stále nechtěl chodit sám a každý se v okolí ptal, jestli už chodí. Nakonec chodit začal, ale mezi posledními v jeho věku. A stále dost špatně nesu, že ještě nemluví, byť vím, že rozumí, když chci, aby něco přinesl, tak to přinese, ale mluvit, to ne. Mám pak pocit, že je to tím, že se mu nedostatečně věnuju, ale málokdo ví, že pokud chci, aby se cokoliv nového naučil, musím mu to opakovat do zblbnutí cca 3 měsíce a až pak se novému kousku naučí.

“Ahoj maminky, potřebuji radu a vaši podporu. Syn se mi začal teď v roce zničehonic strašně vztekat, ať už se jedná o oblékání a nebo přebalování. Vzteky se zvrátí dozadu, většinou se snažím alespoň nohou zabránit, aby se nepraštil do hlavy, pak leží na zádech, kope nohama, šoupe se po zemi a strašně ječí. Většinou ho nechám, odcházím od něj a nevšímám si ho. Ale když ho potřebuji obléknout a nebo přebalit, stejně to nějak musíme zvládnout. Poraďte mi prosím, jak to řešíte?”

Pokud zabrouzdáte do diskuzí, v nichž si povídají maminky, určitě podobných příspěvků najdete hodně. V určitém věku si totiž podobným stavem procházejí snad všechny děti a jejich maminky jsou z toho více či méně zoufalé. Hned na úvod je potřeba podotknout, že to časem přejde. Ale snad každá máma se chce tohoto nešvaru u svých dětí zbavit co nejdříve. V tomto článku si povíme něco o tom, proč to ti malí raubíři vlastně dělají a také se budeme věnovat tipům, které vám toto nepříjemné období pomohou zvládnout co nejrychleji a hlavně s klidnou hlavou a zachovaným duševním zdravím.

Snad téměř každá maminka si kdysi ještě jako malá holčička hrála s panenkami. Také se při těch vzpomínkách usmíváte? Panenky nám neodporovaly a dělaly všechno, co jsme potřebovaly. Opravdová miminka však zpočátku brečí a čím jsou starší, tím více se vztekají. Z našeho pohledu samozřejmě naprosto zbytečně. Z jejich pohledu my zase děláme zbytečné věci, které ona nechtějí. Nebo je děláme v dobu, kdy jim to nevyhovuje. Ano, chápete správně, řeč je o všech těch nutných a nudných záležitostech jako je třeba přebalování, mytí pusinky, podávání léků a třeba i o takové úplně zdánlivě neškodné činnosti - oblékání a převlékání.

Proč se děti u oblékání vztekají?

Důvodů může být mnoho a někdy třeba ten pravý důvod ani nezjistíte. Dítěti může být zima, nebo naopak teplo. Může být unavené, přetažené. Nebo prostě chce v určitou chvíli dělat něco jiného a vy ho prostě zdržujete. Souvislost je možné najít i s obdobím vzdoru, kdy si dítě buduje vlastní uvědomění a s ním i související sebedůvěru. Ať tak či onak, vztekající se dítě je naprosto normálním a běžným jevem a možná vás uklidní informace, že dítě, které se nikdy nevzteká, prostě a jednoduše neexistuje.

Ačkoliv se období vzdoru mnohdy líčí jako noční můra všech rodičů, jako doba neustálého konfliktu a jako boj „kdo s koho“, měli bychom si uvědomit, že nic z toho, co dítě dělá, není projevem agresivity, není to porucha osobnosti ani odchylka od zdravého vývoje. Naopak. Všechny popisované změny v dětském chování jsou známkou toho, že náš potomek dorostl do dalšího období vývoje. Období vzdoru tedy není vadou či patologií. Jejen nutným vývojovým krokem a zvládání jeho projevů je pro dítě podstatně náročnější než pro rodiče.