Šálek mátového čaje je pro mnohé příjemným večerním rituálem, který pomáhá navodit klidný a nerušený spánek. Tahle bylinka je populární po celém světě pro svou uklidňující vůni a příznivé účinky pro tělo. Nechybí snad v žádné domácnosti a mnozí si ji pěstují i doma za oknem. Proto je více než překvapivé, že by si na ni měly dávat pozor především těhotné ženy. Chcete vědět proč? Čtěte dál.

Máta nad zlato

Máta patří mezi často používanou bylinku u nás i téměř po celém světě. Je běžně dostupná, takže ji každý může využívat její zvláštní chuť a léčebné účinky. Arabové měli mátu neustále při sobě, aby odháněla mouchy a hmyz. Byla také symbolem lásky a přátelství. To souviselo se skutečností, že máta značně povzbuzuje a posiluje organismus.

Působí proti nevolnostem, při žaludečních vředech, kolikách, chřipce a nachlazení. Zevně se používá na infekce horních cest dýchacích, astmatu, onemocnění pokožky s projevy svědění, popáleninách a revmatismu. Sráží horečku, povzbuzuje činnost jater, působí na nervový systém, upravuje menstruaci, vyvolává pocení, stahuje cévy.

Široce působící účinky máty se uplatňují u všech druhů žaludečních problémů. Zlepšuje chuť k jídlu, zastavuje zvracení a průjmy, uvolňuje žaludeční křeče i bolesti jater a žlučníku. Celkově uklidňuje a posiluje organismus.

Ulevuje od ranní slabosti, dále při návalech slabosti, horečkách, bolestech hlavy, hysterii, psychické únavě, migrénách, bušení srdce, šoku, zánětu dutin, bolesti zubů a závratích.

K napsání tohoto článku mě inspirovala kniha Elly Woodward: Lahodně s Ellou. Sama autorka si dříve nedokázala představit život bez cukru. Pak ale přišla nemoc a s ní i totální změna stravovacích návyků. Jedna ze změn se týkala i vyřazení veškerého cukru. Omezit sladkosti a přestat jíst sladkosti nestačí. Cukr je totiž i tam, kde byste ho vůbec nečekali.  

Podle Elly narušuje cukr přirozený metabolismus a přispívá k ukládání tuků. Také zatěžuje trávení způsobuje celkové překyselování organismu a oslabuje imunitu. Kromě toho může způsobovat podráždění, nervozitu, deprese, agresivitu či nesoustředěnost. Jeho vyřazením z jídelníčku vám poděkují nejen chuťové buňky, ale i vaše pleť bude jen zářit a vy se budete cítit zdraví a plní energie.

Nestačí ovšem ze svého jídelníčku vyřadit všechny čokolády, bonbony, koláče nebo prostě cukr do kávy. Je totiž i tam, kde byste ho nečekali. Používá se do pečiva, limonád, ale třeba také do uzenin či polotovarů. Čtěte proto pečlivě etikety potravin. Hledejte náhražky sacharózy, například kukuřičný sirup nebo kukuřičný cukr a zaměřte se na slova končící -osa, které poukazuji na přítomnost cukru.

Protože cukr působí i jako konzervační látka, váže a zadržuje vlhkost, často je v takových potravinách, ve kterých bychom to skutečně nepředpokládali. Třeba ve slaném arašídovém máslech, polévkových kostkách, zeleninových konzervách a v polotvarech typu hotových jídel. Není lepší si boloňskou omáčku připravit sami, z domácích a čerstvých surovin?

Kde všude se ukrývá skrytý cukr a jak se mu vyhnout?

Ovoce

Nejprve bych chtěla poděkovat za možnost testování produktů značky MAM. Testovaly jsme zubní kartáček First Brush a tréninkovou lahvičku Trainer. Značku MAM jsem znala již před testováním a jsem s ní spokojena. Stejně tak jsem celkově spokojená s testovanými věcmi.

A teď k samotnému testování.

Zubní kartáček se nám velice hodil. V době kdy jsem psala do soutěže měla Zuzanka 4 zoubky a v době kdy nám kartáček přišel jí lezli další 3 zoubky. Teď už má tedy zoubků 7 a je potřeba se o ně starat. Kartáček se jí hezky drží, je akorát pro dětskou ručku a materiál je takový, že neklouže z ruky ani mokrý. Štětiny jsou poměrně měkké, ale dle mého názoru by mohly být ještě měkčí. Zuzance totiž tento kartáček pár dní, kdy jí lezly zoubky z dásně vadil, a to i proto že do něj i kousala, ale mým kartáčkem jiné značky  (samozřejmě nový čistý ), který je měkčí, si nechala zoubky čistit. Jakmile ale vykoukly všechny zoubky tak se nám s kartáčkem MAM čistilo krásně. Hlavička kartáčku je velikostně akorát i pro malou dětskou pusinku, s tím jsme neměli žádný problém. Celkově jsme s kartáčkem velice spokojené obě dvě.

Lahvičku Trainer jsme si oblíbili hodně již od začátku. Balení obsahuje savičku i pítko takže se dá hezky naučit přechod k normálnímu pití. Stále kojím a dá se říci že z 90%, protože jídlu Zuzanka moc nedá. Jelikož je tu ale léto, tak jsem začala Zuzanku učit na pití dalších tekutin a ne jen mého mlíčka. Vyzkoušeli jsme již několik lahviček i pítek před touto lahvičkou, dokonce jsem zkoušela různé tekutiny (voda, čaj, ředěné ovocné šťávy...), ale i tak buď pila málo, spíš vůbec nebo když už toho "tahala" hodně tak to pouštěla zase pusou ven.

Trainer savička má jiný tvar oproti předchozím a ta se Zuzance zalíbila a začala díky ní hezky pít. Bohužel s pítkem jsme na tom stejně jako s ostatními a pouští vodu opět ven. 😁 Jinak je opravdu netekoucí dokud nepřijde na to se dá savička zmáčknout. 😀

Díky ouškům se jí dobře drží tak zkouší sama jen neumí ještě lahvičku naklonit. Na jednu stránku mají ouška výhodu že nejsou napevno a dají se tak pootočit podle umístění savičky, ale na tu druhou je nevýhodou když si je malá otočí sama a pak jí nejde správně chytit savička jak je v jiném směru. Jako nevýhodu vidím  ve tvarování lahvičky vzhledem k mytí, hlavně tedy proužek pod kterým se vevnitř držel špína a musela jsem se zaměřit na dostatečné čištění.

Devítiměsíční Zuzanka se začíná v nosítku nespokojeně vrtět. Chodím po chodbě sem a tam, abych jí utišila. U nohou mi stojí tříletý Kuba, mlátí pistolkou do zdi a dobývá se mi do náruče. Zvednu ho a podívám se do zrcadla. Kouká na mě nějaká ženská, která je mi trochu podobná, ale určitě to nejsem já. Ona je na rozdíl ode mě dost zanedbaná. Rozmazaná řasenka, mastné vlasy v drdolu. A kde se jí proboha vzaly v náruči ty děti?

Ráno začíná jako každé pondělní ráno. Z dětského pokojíčku se ozývá volání: “Táto. Táto! TÁTO!”

Otočím se v posteli, což potěší Zuzanku a okamžitě si o mě stoupá. V návalu radosti si krkne a celou ranní dávku mléka my vyzvrací na krk a do vlasů. V dětském pokoji se volání stává stále zoufalejším. Otevřu dveře do pokoje a z postele se ozve: “NE! TÁTU!”

“Táta je v práci.”

“NEEE! Beee!”

Pouštím se do každodenního rituálu. V kuchyni to vypadá jako po výbuchu. Ostatně jako každé ráno. Vyklidit nádobí z myčky, znovu jí naplnit a rovnou zapnout, uklidit hračky a rozházené oblečení, roztřídit špinavé oblečení, udělat snídani, obléct obě děti.

Protože náš společný čas je tak cenný...

Od prvního momentu, kdy sevřeš v náručí svoje děťátko, už nikdy nebudeš tou, kterou jsi byla dřív.

Možná se ti stýská po té bezstarostné osobě, kterou jsi byla v dobách, kdy nebylo nic, o co jsi se musela bát.

Poznáš únavu, jakou jsi dřív nepoznala a každý den se ti bude zdát stejný jako ten předchozí, pouze krmení, odříhnutí, přebalování, uspávání, pláč a nářek, boj a po něm spánek, nedostatek spánku... Může ti to připadat jako nekonečný koloběh.

Ale nezapomeň, že všechno tohle bude jednou naposled....

Přijde den, kdy tvé děťátko naposledy nakrmíš, od toho dne bude chtít jíst jen samo.

Rozhodla jsem se sepsat aktivity, které je možné (či dokonce nutné) provozovat po celé republice. Nezáleží tedy kam na dovolenou pojedete, prakticky vždy si tam můžete užít svou oblíbenou zábavu a navíc se často k tomu ještě něco zajímavého dozvědět.

Geocaching

Jistě už jste o něm slyšeli. Jde o hledání schránek zvaných "keška". Obvykle jsou umísťovány na zajímavých místech, o kterých se můžete něco dozvědět, přitom si protáhnete tělo a děti mohou získat nějakou drobnost. K nalezení se používá zejména GPS a slovní instrukce. Kešky můžete lovit nejen u nás, ale i v zahraničí. Pokud chcete vědět více, doporučuji začít zde:

http://kesky.cz/zaciname-s-geocachingem/co-je-to-geocaching/

Turistické známky

Jedná se o dřevěná kolečka s vyrytými nápisy a obrázky (vždy vztahující se k danému místu či události) a samolepkou, kterou si můžete někam nalepit (např. do turistického deníku). Jedná se o sběratelské kousky, jejichž cena by měla být 35 Kč a k dispozici jsou i různé speciální edice, které lze získat jen v určitém období (např. letos edice k výročí 1918-2018) Více se můžete dozvědět zde:

„Bolestivou menstruací jsem trpěla snad od vždycky, vždy mi bylo řečeno, že je to normální. Měla to tak i máma a později i moje mladší sestra. Postupně se to zhoršovalo, našla jsem si ale přítele, začala brát HA a nastalo zlepšení. Po pár letech se to ovšem opět zhoršilo,“ začíná vyprávění jedna z maminek, která se potkala s endometriózou tváří v tvář.

Endometriózou trpí zhruba 6-10 % žen v plodném věku, přičemž ročně je v ČR s tímto onemocněním hospitalizováno zhruba 1 800 pacientek. Jejich počet každým rokem mírně stoupá. Endometrióza je chronické onemocnění, jehož příčina dosud nebyla přesně zjištěna. Jejími příznaky jsou bolest v podbřišku, bolest při pohlavním styku, poruchy menstruačního cyklu a také neplodnost. Díky asistované reprodukci ale ani ženy s vážnými formami endometriózy nemusí ztrácet naději na založení rodiny.

„Pak jsme potkala svého současného muže a věděla, že to je ON a vysadila HA (ještě jsme miminko neplánovali, ale už mi přišlo zbytečné se cpát chemií) a začala pravá muka. Před poznáním manžela jsem byla rok sama, takže žádný sex. S manželem jsem po sexu vždy krvácela. Na gynekologii mi řekli, že mám prostě vyvinutého partnera a nemáme být tak divocí a to, že je mi pořád tak blbě? Mám prostě smůlu, že trpím bolestivou menstruací a musím to vydržet.

Co vám mám povídat. Já přesvědčená, že jsem hysterka, že nevydržím bolest, že nesmím divočit. A ještě ke všemu jsem začala pravidelně trpět na vaginální mykózy. Prošla jsem 3 gynekology u nás ve městě, všichni mi tvrdili to samé. Hysterka, nedivočit. Ani mne nikdy pořádně nevyšetřili. Poté, co jsem si musela v období MS brát dva dny dovolenou, protože jsem bolestí nebyla schopná ani dojít si na záchod a už vážně přemýšlela nad sebevraždou, protože už to fakt nešlo přežít, bolestí jsem omdlévala a zvracela, jsem se objednala na gynekologii do Prahy, k soukromému lékaři.

Stačilo mu říci dvě věty a už věděl. Vyšetření to potvrdilo. Rozsáhlá endometrióza. Do týdne jsem ležela na operačním stole. Bylo mi 24 let. Po operaci mi dr. řekl, že do téhle chvíle tak rozsáhle rozrostlou endometriózu neviděl. Kdybych nebyla tak mladá nebo už měla dítě, vezmou mi celý spodek. Měla jsem ale velké štěstí, endometrióza mi "zhuntovala" jen dělohu, vaječníky byly čisté. Málem napadla i střeva a konečník. Z prostoru mezi dělohou a konečníkem mi vyndali výrůstky prorostlé do sebe velikosti baseballového míčku (měla jsem poslední dva roky i problém jít na velkou, každý sen jsem probrečela, byla jsem i na kolonoskopii, ale nic nikdo nikdy neobjevil). Další postup byl rok brát hormony, které vyvolaly umělý přechod, poté druhá operace, protože při první se nedalo vyndat vše.

Ten rok byl tragický. Nejprve naordinovaná antikoncepce bez vynechání (aby nebyla menstruace) byla neúspěšná, takže tvrdě do hormonů na umělé vyvolání přechodu. Hormony pracovaly, já přišla o spoustu vlasů, přibrala, nálady jsem měla jak stará bába, pořád jen a jen návaly. Chuť na sex nula. Děs. A navíc ten předpoklad, že nejspíš neotěhotním, nebo hodně těžko, protože mám dělohu zjizvenou a nejspíš nebude mít vajíčko se kde uhnízdit.

Snažila jsem se o vše možné, hlavně pila různé bylinky a snažila se být pozitivní.
Při druhé operaci mne už jen "dočistili" a preventivně mi profoukli vejcovody. Pak mi řekli, že se můžeme začít snažit. Nevěřila jsem.

A světe div se, hned na první pokus se zadařilo a celé těhotenství (i když doktoři strašili, jak budu muset být na rizikáči a pořád ležet) bylo úplně parádní. Narodil se mi zdravý a krásný syn. Teď rok po porodu naštěstí vše ok a můžeme mít další děti. Moje roční kojení a tedy i rok od porodu bez menstruace tomu hodně napomohl.
Takže u nás naštěstí happyend, byť straší s návratem nemoci, snad zvládneme ještě nějaké děti.“

Trocha historie

Endometriózu poprvé popsal v roce 1860 vídeňský patolog a rodák z Hradce Králové Karel Rokitanský. Ale ani dnes, po více jak 150 letech, stále nevíme, proč některé ženy endometriózou trpí. S chronickou pánevní bolestí přitom do ambulance gynekologa přichází až 10 % žen. Mnohé z nich před touto návštěvou absolvují rozsáhlá vyšetření u jiných specialistů a opakovanou a zbytečnou antibiotickou léčbu jen proto, že je endometrióza v diagnostice chronické bolesti opomíjena.

Rozpínavá děloha

„Zdravotní problémy při endometrióze způsobují ložiska děložní sliznice, která se začnou objevovat jinde než v děloze, nejčastěji na pobřišnici v oblasti pánve, na vaječnících či vejcovodech, ale mohou se vyskytnout v podstatě všude kromě sleziny a srdce,“ popisuje MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., vedoucí lékař kliniky asistované reprodukce IVF Clinic Olomouc.

Jakmile se každé mamince narodí její vysněné miminko, začne dříve nebo později řešit i jeho spánek. Zejména ve chvíli, kdy si dítko budí s křikem noc co noc nebo rovnou vyžaduje nepřetržitou pozornost. Některé ženy zoufale hledají možnosti, jak své dítě naučit konečně spát celou noc, aby se i ony vyspaly. V takové chvíli často narazí na Estivillovu metodu usínání, která je značně kontroverzní a vzbuzuje různé emoce.

Někteří rodiče na tuto metodu nedají dopustit a jiní ji odsuzují jako příliš drastickou pro dítě. Rozhodnutí je jen na vás, zda máte srdce na to ji aplikovat nebo raději vydržíte, až vás už dítě nebude tolik potřebovat a samo se naučí spát. Podle statistik prý po několika dnech pláče a křiku slaví 96 % rodičů úspěch. Otázkou zůstává, zda-li je to proto, že se dítě opravdu naučilo spát, nebo proto, že volání rodičů vzdalo s myšlenkou, že za ním stejně nikdo nepřijde.

Co je to Estivillova metoda?

„Maminky, moc prosím o vaši zkušenost s touto metodou. Je třeba tuto metodu používat na spaní i přes den nebo pouze na noc a přes den uspávat miminko pomocí chování tak, jak je zvyklé? Jaký je interval chození za miminkem? 1 minuta, 3, 5, a pak? Myslím, že mi malý neusne po 3 příchodu. Moc děkuji za vaše rady.

Celá tato metoda je podrobně popsána v knize Eduarda Estivilla, Dětská nespavost. Pro někoho je spásou, která pomohla ke spánku absolutnímu nespavci a pro jiné něčím, co pomalu hraničí s týráním. Pojďme se na kontroverzní metodu podívat trochu blíž.

Podle Estivilla je správné spaní návyk. Stejně, jako se dítě učí zacházet s ručičkama, polykat, lézt i chodit, musí se naučit i správně spát. Důsledkem špatného spaní jsou plačtivé děti, vznětlivé, závislé na rodiči a nedokáží být samy. Často se v noci budí, neumí usnout samy a spí málo. Unaveně a nevyspale se cítí i rodiče. Bývají víc podráždění a přetažení. Pokud se chcete dozvědět, jak se na to dívají některé maminky, můžete si projít diskuzi Estivillova metoda. Najdete tam různé názory i různá pro a proti.

Dlouho jsem přemýšlela, jak vyřešit přebalování. Variant jsem měla několik - od koupení speciálního přebalovací pultíku až po místo na sedačce 🙂 Nakonec vyhrál kompromis, který nám vyhovuje oběma.

Z klasického psacího stolu (původně můj školní) jsme vytahali šuplíky a vznikl prostor pro náhradní vlhčené ubrousky a odpadkový koš. 

Pod stůl se taky perfektně vejdou i náhradní přebalovací podložky a plenky.

Poličku pod stolem momentálně využívám na uložení čistého oblečení, které právě Lucka nosí.

A na vrchní části pak máme přebalovací podložku a puzzle (to aby podložka neklouzala a na cvičení) a košík s kosmetikou a plenkami. 

A jak přebalujete vy? 🙂

“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už se čtvrtým. I nyní se můžete těšit nejen na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, ale i na to, jak tyhle chvíle prožívám já."

Zatímco v předchozích článcích, které se věnovaly prvním třem těhotenským týdnům (1. a 2. týden těhotenství, 3. týden těhotenství), jsem psala jen o hypotetickém těhotenství, tentokrát to bude jiné. Hodně jiné. Nyní totiž přišel čas, kdy se opravdu ukáže, zda nás s manželem bude na cestě za vlastním potomkem čekat další snažení, nebo zda se budeme společně radovat nad pozitivním těhotenským testem a jeho pověstnými dvěma čárkami, které jsou snem snad každé “snažilky”.

Musím říct, že si občas možná ani neuvědomuju, jak zásadní životní okamžik života právě prožíváme. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se píšou důležité kapitoly našeho životního příběhu. Jsem strašně napnutá, zda se nám zadaří hned napoprvé, nebo zda si budeme muset nějakou dobu počkat. Emoce se mnou mlátí ze strany na stranu a já už se vidím v představách, kdy nakupuju růžovou nebo modrou výbavičku. A dost! To opravdu moc a moc předbíhám. Ale ruku na srdce - doufám, že i vy ostatní to máte (nebo jste měly) také tak. A ještě k jedné věci se vám musím přiznat: pozoruju se. Pořád. Hodně. V každém píchnutí v břiše hned hledám jasné příznaky svého těhotenství. Ale kamarádky mě uklidňují, že to měly úplně stejně a já vidím, že jsou stále normální. Tak budu doufat, že i já se časem vrátím do normálu.

Co se v tomto týdnu těhotenství reálně děje?

Ve třetím týdnu těhotenství u většiny žen proběhl důležitý okamžik - ovulace, tedy uvolnění zralého vajíčka. Pokud během plodných dnů opravdu došlo k oplodnění, začínají v těle nastávající maminky probíhat ohromné změny (samozřejmě neviditelné zrakem). V tomto týdnu vajíčko cca po pěti dnech doputuje do dělohy, kde se uhnízdí. Tento proces se označuje jako nidace (v českém prostředí  se používá spíše termín uhnízdění) a probíhá zhruba 7 - 12 dní po ovulaci. Chytré knížky upozorňují, že při tomto procesu mohou některé ženy krvácet (tzv. nidační krvácení) a někdy tento jev mohou dokonce zaměnit za menstruaci.

Uhnízdění je jednou z nejkritičtějších fází vývoje již oplodněného vajíčka. Údajně 30 až 60 % všech oplodněných vajíček zaniká pro poruchu vývoje anebo pro poruchu uhnízdění. Zaniklé, i když původně oplodněné vajíčko, je v termínu očekávané nebo o něco opožděné menstruace odplaveno s menstruační krví.

Čím víc se těhotenství blíží ke svému velkému finále (tedy k porodu), tím důležitější informací se stává umístění miminka v bříšku a jeho poloha v něm. Víte, jak můžete vy samy miminku pomoci s otočením? Existuje mnoho různých - normálních i bizarních metod.

Co jste možná nevěděly o porodu miminka koncem pánevním

V rychlosti si pro začátek připomeňme jen pár nejdůležitějších faktů o porodu koncem pánevním:

Nezapomínejme hlavně na to, že i miminko, které je uložené v bříšku v poloze koncem pánevním, je ve fyziologické poloze.  Při splnění několika podmínek je samozřejmě možné, aby proběhl vaginální (i přirozený) porod. I tak se ale mnoho maminek z důvodu neotočení miminka do správné polohy hlavou dolů trápí a snaží se najít cestu, jak miminku pomoct otočit se.

Další důležitou připomínkou je fakt, že miminko se do očekávané polohy hlavou dolů může otočit v podstatě kdykoliv, třeba i již při rozběhnutém porodu nebo pár minut před naplánovanou sekcí. Je tedy zbytečné dopředu podléhat panice, naopak tuto informaci berte s klidem a pořádně si promyslete různé možnosti, co se bude dít dál.

V Českém prostředí je samozřejmě mnohem jednodušší rodit miminko, které je otočeno "správně" - tedy hlavou dolů. Z tohoto důvodu se tak velká většina maminek, jejichž děti se nachází v poloze koncem pánevním, snaží dětem pomoci, aby se v bříšku otočily. 

„Mám nedonošeného syna, Vojtovu metodu mu neurolog doporučil už v porodnici a zrušil nám ji až začal lézt, zhruba v devíti měsících. U nás šlo spíše o prevenci, syn neměl žádnou vážnou diagnózu. Já na ni nedám dopustit, cvičili jsme opravdu poctivě a díky ní je Tomášek tam, kde je."

V dnešní době zná Vojtovu metodu asi každá maminka. Spousta z nich ji také musí doma pravidelně cvičit se svým miminkem. Cvičení vypadá složitě, ale chce to cvik. Většina rodičů ji bere jako trápení dítěte, protože děti při ní hodně křičí a pláčou, ale věřte, že samotné cvičení děti nebolí. Metoda má své opodstatnění a dítěti, které má nějaké problémy, může velmi pomoct.

„My cvičíme touto metodou už třetí měsíc. Malý měl problémy s tím, že dával hlavičku jen k jedné straně a hodně ji zakláněl. Teď už je to o dost lepší. Samozřejmě mi spousta lidí říká, že by se to zřejmě upravilo samo i bez cvičení, ale vím, že by do budoucna mohly být problémy s páteří, držením těla apod. Takže si myslím, že snad není co pokazit. Malému to pomohlo i s celkovým zklidněním, je i více spavý. Měl totiž jako diagnózu i celkový neklid a zvýšenou dráždivost. První dva měsíce opravdu nebyly lehké, řval nám třeba celou procházku. Teď už je většinou pohodové miminko. Někdy je teda o nervy, že celé cvičení provzteká a propláče, ale za chvilku na to zapomene. Tím, jak cvičíme už pár měsíců, tak už to není tak hrozné.”

Vojtovu metodu popsal Prof. Václav Vojta po dlouhodobém a systematickém zkoumání držení těla a pohybů dítěte. Pan Vojta byl uznávaný neurolog a dětský neurolog a působil v České republice a později v Německu. Ze začátku byla tato metoda vytvořena pro děti, ale úspěšně se aplikuje i na dospělé.

Princip Vojtovy metody

Základem této terapie je reflexní lokomoce. To znamená, že fyzioterapeut, později rodič, vyvíjí cílený tlak na určité body na těle a tento podnět vyvolá u miminka, dítěte, ale i dospělého automatickou a nevědomou pohybovou odpověď. Z výchozí polohy na břiše vede komplex reflexního plazení k určitému druhu plazivého pohybu a z výchozí polohy na zádech vede komplex reflexního otáčení přes bok do takzvaného pohybu na všech čtyřech.

Léto je tady. Stromy a záhony se plní ovocem a zeleninou. Ideální doba pro testování smoothiemakeru NutriRocekt od firmy Klarstein. 

Co to ten NutriRocket vlastně je? Jedná se o stolní mixér vhodný pro přípravu smoothie nápojů. Kromě toho jsem přístroj využila pro přípravu dětských příkrmů, ovocných přesnídávek, zmrzlin a nanuků. Posloužil k výrobě rostlinných mlék, ořechových másel, pomazánek, pesta nebo k přípravě raw zákusků a cukroví. Poradíl si i s ledem a proto jsem ho během horkých dní ráda využívala k přípravě ovocné ledové tříště.

Po vybalení jsem zjistila, že obsahem balíku je samotný mixér s výkonem 700 W, dvě násady s břity - jedna s křížovými břity, jedna s plochými. Podle výrobce je křížová násada ideální pro sekání, mixování smoothie nebo pro přípravu polévek a kojenecké výživy. Nástavec s plochými břity je vhodný na mletí a šlehání, například namletí kávy, ořechů či vyšlehání smetany. Smetanu jsem v přístroji zkoušela vyšlehat a bohužel se mi to nepodařilo. Dále jsou součástí dvě menší nádoby o objemu 600 ml, jedna větší nádoba o objemu 1000 ml, dvě víčka a dva závity s uchem. Já bych využila i nádobu mnohem menší než je malá v balení, protože i malá nádoba je příliš velká pro mixování jedné porce kojeneckého příkrmu. Co mě v balení chybělo, byl český návod k obsluze. Ke dnešnímu dni je cena přístoje na stránkách výrobce 1249,- Kč. Přístroj je v tuto chvíli zlevněn z původní ceny 1929,- Kč.

S testováním přístroje jsem začala okamžitě. Ovládání je velice jednoduché. Pro výrobu smoothie stačí nádobu naplnit oblíbeným ovocem a zeleninou, zalít tekutinou a zašroubovat nástavcem s břity. Nádobu zatlačíme a pootočíme v mixéru, který v tu chvíli začne dělat svou práci. Čím déle mixujeme, tím je výsledek hladší. Obvykle stačí několik sekund, aby smoothie bylo jemné a bez kousků. Pak už jen čepele vyměníme za závit s uchem a můžeme smoothie vypít rovnou z nádoby a není třeba špinit další sklenici. Případně nádobu zašroubujeme víčkem a nápoj si vezmeme s sebou na cesty.

Jako hlavní součást testování jsem se rozhodla přístroj porovnat s podobným přístrojem jiné značky a to s NutriBulletem Pro 900 od Delimano.

NutriBullet má 900 W, jeho cena na stránkách výrobce je v současné době 4299,- Kč. Lze jej pořídit i ve variantě 600 W nebo 1700 W. Oba přístroje jsou na pohled totožné. Dokonce na sebe jednotlivé komponenty pasují. Nutribullet má vzhledem k vyššímu výkonu pouze jednu křížovou čepel. Ve verzi 600 W je součástí balení i plochá čepel.

„Soudkyně mě nakonec propustila sednout a já celá unavená a propocená čekala, co bude dál. Bohužel tím, že stihla vyslechnout pouze mě, odročila jednání až na březen následujícího roku! Vyšla jsem ze soudní síně, sedla si a plakala. Cítila jsem takovou lítost a bezmoc. Proč nemůže maličká s námi strávit Vánoce a musí je trávit v ústavu? „

O tom, že každému dítěti je nejlépe v jeho vlastní rodině, snad už v této republice nikdo nepochybuje. Nebo ano?  Ústavní zařízení hlavně u nejmenších dětí velmi zraňují jejich duše, a pokud je tu rodina, která by o ně mohla a chtěla pečovat, pak by vždy měla mít přednost před ústavním zařízením. Nebo ne?

Dnešní příběh není rozhodně tendenční, ani se bohužel neodehrál před mnoha lety v době temné totality. Ke šťastnému konci došel teprve nedávno. Vzhledem k tomu, že pěstounská maminka bojující za to, aby jí byla svěřena z ústavního zařízení její vlastní neteř, mi psala velmi smutné zprávy a informovala mě o vývoji jejího příběhu, znám ho z první ruky. Téměř rok jsem jí dodávala naději a sílu bojovat proti systému ...

Moji adoptivní rodiče si mě přivezli domů z ústavu před mnoha lety jako dvouletou vyjukanou holčičku. Jsem jim moc vděčná za to, že se mě ujali a dali mi lásku a rodinu. Dnes už jsem sama mámou. Mám úžasného manžela a tři krásné děti. Proto mě velmi zasály události posledního roku.

Byl květen a mě zazvonil telefon, na jeho druhém konci byla sociální pracovnice a chtěla vědět, zda bych nechtěla do péče svou neteř umístěnou od narození v kojeneckém ústavu. V té době už jí byly téměř dva roky. Proč volali až teď? Tím, že jsem byla adoptovaná, jsem měla jiné jméno a celkově se oficiálně vazby na biologickou rodinu zpřetrhaly. Proto trvalo delší dobu, než mě sociální pracovnice na popud mé biologické sestry nalezly.

Mé pocity?  Úzkost, strach a beznaděj. Bála jsem se, jak bude reagovat můj manžel. Přece jen už máme tři děti. Jak to říci dětem? Jak asi budou reagovat? Ale pak jsem si vzpomněla na svůj příběh, na to, jak si mě rodiče vzali z ústavu a jak moc jsem jim za to vděčná. Proto jsem hned druhý den vše řekla manželovi i dětem. Všichni mě překvapili tím, jak hned nadšeně souhlasili s tím, že tam maličkou přece určitě nenecháme!

Když se do rodiny narodí postižené dítě, je to velká zatěžkávací zkouška jak pro každého rodiče osobně, tak pro jejich vztah. Speciálně pedagogické centrum pomůže s diagnostikou a poradenstvím při vzdělávání postižených dětí, ale i třeba právě s problémy, které se z tohoto důvodu objeví přímo v rodinách.

Speciálně pedagogické centrum je školské poradenské zařízení, které je zakládáno při mateřských a základních školách pro děti s různými druhy postižení. V případě, že rodiče hledají odbornou pomoc, mohou se obrátit na speciálně pedagogické centrum určené pro autisty, hluchoslepé děti, děti s mentálním, fyzickým, sluchovým, zrakovým postižením, případně kombinovaným postižením, ale i pro děti s vadami řeči. Tato centra poskytují pomoc v rámci regionů, je tedy potřeba najít to konkrétní vhodné podle místa bydliště a druhu postižení.

„My jsme byli ve speciálně pedagogickém centru v Praze pro kombinované vady a byli velmi ochotní. Syn žádnou konkrétní diagnózu nemá, přesto nám asistenta pedagoga, hlavně na mé přání, doporučili. Skutečně se snažili pomoci.”

Existuje věkové omezení?

Zpravidla jsou tyto služby určené dětem ve věku 3-19 let, ale klienti mohou být i děti mladší, případně starší, nejdéle však do 26 let věku. Klienti jsou dále také rodiče a učitelé těchto dětí, kteří zde mohou najít odbornou, pedagogickou či psychologickou pomoc. Tyto služby jsou bezplatné a k objednání nepotřebujete žádné doporučení od lékaře.

„Řešíme nástup do školky, rozhodli jsme se pro speciální třídu s menším počtem dětí, která nám byla i doporučena. Trošku základních informací, kdybyste některá z Vás procházela podobnou situací. Přijetí do takové školky vyžaduje doporučení o integraci a žádost o asistentku, které vystavuje speciální pedagogické centrum. Doporučení je vystaveno po přijímacím vyšetření s podmínkou stát se klientem tohoto centra a pravidelně ho navštěvovat po dobu, co bude potřeba. Pro dětičky je to zábava, hrají si a zdokonalují se. Takže jsem i ráda, že tam budeme chodit a doufám, že získám i nějaké rady, jak pracovat a fungovat s naším dítkem.”

Seboroická dermatitida neboli také seborea je onemocnění kůže, které se objevuje nejen u miminek a malých dětí, ale setkat se s ní můžete i v dospělém věku. U novorozenců a miminek je však její výskyt nejčastější. 

Seboroická dermatitida se nejčastěji projevuje jako nažloutlá krusta na pokožce. Postihuje zejména oblast hlavičky (ve vláscích), případně se může rozšiřovat také na čelo, oční víčka a do oblasti obočí. Už ne tak rozšířený je její výskyt na jiných částech těla. O příčinách tohoto kožního onemocnění se toho příliš mnoho neví. Jako nejčastější důvod je udávaná nadměrná produkce mazových žláz. Více o onemocnění jako takovém se dozvíte na stránkách Modrého koníka ve wiki článku Seboroická dermatitida. 

Objevila jsem stroupky na hlavičce mého dítěte

V případě, že jste u svého miminka našly ve vláscích bíložluté až žlutohnědé mastné stroupky, které se odlupují (mohou vypadat jako lupy), může se jednat o seboreu. V některých případech se jednotlivé stroupky mohou slévat do jednoho a tvořit na hlavičce miminka krustičku. Jistě se jako každá maminka bojíte, aby miminko něco nebolelo. V případě seboroické dermatitidy nemusíte mít žádné obavy - toto onemocnění nebolí a ani není nijak nepříjemné. V nejhorším případě extrémního výsevu mohou dítě krustičky svědět, ale to je spíš vzácné.

Pokud jste ve vláscích vašeho miminka nalezly pár ložisek, nemusíte hned propadat panice. Seborea se v kojeneckém věku ve většině případů sama spraví. V okamžiku, kdy ale hlavičku dítěte pokrývá souvislá krustička, nebo jsou ložiska rozsáhlá, určitě doporučujeme navštívit pediatra. Ten vám s největší pravděpodobností doporučí návštěvu odborníka, případně poradí, jak seboreu efektivně léčit. Toto onemocnění se totiž rádo vrací a je-li rozsáhlé, je lepší bojovat s ním "pod dozorem".

Dá se s tím něco dělat?

V internetových diskuzích se čím dál častěji objevuje stravovací metoda nazvaná Baby-led-weaning, neboli "dítětem vedené odstavování".  Mnohé maminky si pokládají otázku, zda to opravdu funguje. A anglická porodní asistentka a zdravotní sestra Gill Rapley jim vzkazuje, že rozhodně ano. Byla to právě ona, kdo tuto metodu vymyslel a vydal k ní i stejnojmennou knihu, která je dnes známá po celém světě.

„Ahoj, ráda bych znala názor na BLW metodu, máte s ní zkušenost? Také by mě zajímalo, jak dáváte jídlo, když ještě nesedí, a přesto si má brát samo? Proč se má to jídlo nejdřív podusit? Chápu to u tvrdé zeleniny, ale přijde mi úplně jedno, jestli mixuju čerstvé jablko nebo podušené, “ zajímá se jedna z maminek v diskuzi Jaký máte názor na BLW metodu.

Co obnáší BLW metoda?

Hezky to shrnula uživatelka luvie z diskuze Baby led weaning aneb první příkrmy jinak: „Baby led weaning (BLW) je metoda postupného zavádění příkrmů, kdy dítě ve věku asi 6 měsíců nedostává kašičky, ale přímo kousky různého jídla, z nichž si samo vybere. Nejdříve bude jídlo pravděpodobně jen zkoumat a olizovat, postupně se naučí žužlat, kousat a polykat.

Svému dítěti jsem doposud občas dávala kousky intuitivně, začalo to tak, že mi sama kradla syrovou zeleninu při snídani, teď krásně užužlá kus okurky, sní kousek banánu. Kaše mi moc nejí, za dva měsíce přikrmovaní se stalo 4x, že snědla víc než dvě lžičky... Téměř vždy ale sotva ochutná a jídlo ze lžičky odmítá. Ale kousky zkouší s velkou chutí, i když toho taky mnoho zatím nesní. Uvažuju, že se se kašiček zbavíme navždy. Pro mě je stresující každý den vařit jak ďas a pak si to sama sníst.“

Dovolte dětem, ať rozhodují samy

Na narození vašeho děťátka jste se moc těšila. Měla jste připravené všechny věci, pokojíček, četla jste mnoho knih o tom, jak být dobrou mámou, jak se o miminko dobře starat. Pravděpodobně jste ale vůbec neměla chuť přemýšlet o tom, že až se stanete maminkou a váš muž tatínkem, stále budete také pár, který funguje i mimo rodičovství.

A určitě vás nenapadlo, jak strašná nechuť může přijít směrem k intimnímu životu, až budete balancovat mezi tím být mámou, ale také milenkou. Pokud si uvědomujete, že se o sex nechcete připravit, natož ho provozovat s nechutí a zaťatými zuby, zkuste se postupně naladit a váš milostný život zase oživit!

Na sex teď fakt nemyslím!

V diskuzi na koníku je několik stránek plných obav žen, které po narození dítěte nepřišly sexu na chuť. Nejste tedy rozhodně jediná.  Hlavně v prvních týdnech a měsících po narození miminka jsou všechny prožitky kolem miminka tak intenzivní, že na sex prostě nezbývá ani prostor, ani energie.  V prvních týdnech jste se učila kojit, možná jste si hojila rány, které vznikly při porodu. Samo o sobě rozbolavělé a zraněné tělo potřebovalo čas na to, aby se zregenerovalo. Mysl se pak musela smířit s tím, že se ve vašem životě stalo něco ohromného, radost se střídá s obavami. Jestli však tohle všechno něco převyšuje, pak je to nejpravděpodobněji touha po spánku.

Až opadne ten největší šok, vaše tělo se zahojí, kojení začne být nebolestivou a příjemnou samozřejmostí, věci “doma” se začínají dávat do pořádku. Vaše mysl se uvolní, ale jen pomalu začínáte mít v hlavě prostor i na něco jiného, než zajistit si stravu a nocleh pro sebe a miminko. Postupem času dokážete myslet i na to, že máte muže, který má také potřeby.

Až po delší době si uvědomíte, že jste vlastně kdysi měla ráda sex. Možná se připomenul váš muž sám. Nejhorší je, že na něj nemáte ani pomyšlení, ani energii. Zároveň si však uvědomujete, že odpírat si v parnerství vzájemnou intimitu určitě není to, co by vám prospělo. Za nechutí k sexu mohou být nejen hormony, které vaše tělo během začátků kojení produkuje, ale třeba také ještě nepřišla menstruace, v jejíž ovulační fázi chuť na sex přichází nejčastěji. Pokud jste si preventivně nechala nasadit hormonální antikoncepci, přičinu své nechuti na milování můžete hledat i tady. Touhu k sexu se svým mužem a obnovení tak společného lože se vším všudy ale můžete také stimulovat i drobnými praktickými cvičeními. Jak na to?

Fáze první - Chci spát, ne se milovat!

„Speciální potvrzení pro dyslektiky může dítěti ve škole výrazně pomoct. Není to tak, že by se potom na něm někdo vozil a posmíval, že je dyslektik. Učitelé mu musí poté vystavit individuální plán, dítě dochází do poradny, do dyslektického kroužku, má různé úlevy při diktátech a podobně.”

Přechod z předškolního vzdělávání na základní školu je pro dítě velká změna. Některé děti se s ní poperou bez problémů, ale některé dětí, i když to tak ve školce nevypadalo, začnou mít problémy s učením a škola se tak pro ně stane místo, kam chodí neradi, jsou ve stresu a každé ráno vymýšlí výmluvy, jak do ní nejít.

Co je to dyslexie?

Dyslexie je nejčastější specifická porucha učení. Jde o poruchu ovlivňující čtení a krátkodobou paměť, na těchto základech dále také psaní. Pro děti je to velmi nepříjemné, protože nestačí v těchto činnostech úrovni a tempu svých vrstevníků. Trpí proto pocity méněcennosti a mohou se kvůli tomu stát i terčem šikany (bohužel v některých případech i ze strany učitelů, kteří nerespektují, že dítě potřebuje jiný přístup a tím vlastně jeho problémy ještě zhoršují). Následně se mohou děti se specifickými poruchami učení uzavírat do sebe a tyto pocity a problémy si s sebou mnohdy nesou po celý svůj život.

Mezi další specifické poruchy učení patří dysgrafie (porucha projevující se v oblasti psaní), dysortografie (porucha v oblasti pravopisu) a dyskalkulie (porucha matematických schopností). Mezi méně časté patří dysmúzie (porucha v oblasti hudebních schopností), dyspinxie (projevující se nízkou úrovní kresby) a dyspraxie (ovlivňující špatnou obratnost).

„Syn dostal papír na specifickou poruchu učení a hyperaktivitu. Naše učitelka, která si na něj od začátku zasedla, to 'oslavila' tím, že mu dala dvojku. Takže chudák už tak zklamaný a dotčený, že ho paní učitelka neustále opravuje a děti se mu smějí, že neumí to a ono, teď ještě těžce nese, že dostal jako jeden z mála dvojku. Dohodla jsem okamžité přestoupení do jiné třídy, protože i psycholožka řekla, že syn účelně tuto učitelku bojkotuje a neprojevuje sebemenší snahu, což mu doma problém nedělá, když se s ním učím já nebo manžel.”

V dnešní době, kdy můžeme libovolně cestovat, stěhovat se a bydlet tam, kde se nám zlíbí, je čím dál více párů, kde má každý partner jinou národnost. Pokud se po nějaké době rozhodnou, že spolu chtějí žít a založit rodinu, stojí před nimi velká otázka. Jakým jazykem budeme mluvit na naše dítě? Časem se podobných otázek vynořuje čím dál více. 

Když je dítě vychováváno v dvojjazyčném a nebo i vícejazyčném prostředí, mluvíme o bilingvní výchově. Samotné dítě je poté nazýváno bilingvní, to znamená, že do budoucna bude mluvit více jazyky jako rodilý mluvčí, aniž by se je muselo učit ve škole.

Je to výhoda a nebo nevýhoda vychovávat dítě dvojjazyčně?

Může to s sebou nést i nějaké problémy? A opravdu bude mít oba, případně více jazyků, na úplně stejné úrovni? „Moje děti mluví třemi jazyky. Bez problémů přechází z jednoho jazyka do druhého a mluvená forma jazyka jim nedělá vůbec žádné problémy. Se mnou mluví jen česky, do budoucna čekám, že budou mít problém s gramatikou, protože čeština je těžký jazyk, ale mluvení jim jde dobře. S tátou mluví anglicky a ve škole a školce španělsky. Přesně ví, na koho a jakým jazykem mají mluvit a fakt se jim nestává, že by na mě mluvily jinak než česky. Já na ně mluvím pouze česky, protože moje jazykové znalosti ostatních jazyků nejsou dobré. Zároveň nechci, aby na ně mluvil česky manžel,  protože má přízvuk a problém s výslovností hlásek Ř, Č, Š. Pokud třeba mluvíme ve škole s paní učitelkou, tak ona na mě mluví španělsky, syn mi odpovídá v češtině, ale jí ve španělštině. Taktéž s manželem, my spolu mluvíme anglicky, ale děti mě odpovídají v češtině, ač se bavíme všichni anglicky. Dcera má 9 let a syn 4 roky. Do budoucna to pro ně vidím jako velkou výhodu.”

Kdy se jedná o bilingvní výchovu

Nejčastějším modelem, kdy dochází k vícejazyčné výchově je, že jsou rodiče rozdílné národnosti a každý mluví na dítě svým mateřským jazykem. Často také nastává situace, kdy jsou rodiče schopni komunikovat spolu pouze v angličtině, protože rodný jazyk toho druhého neovládají. Dítě je tedy vystaveno dvěma rodným jazykům rodičů a společné angličtině. Nebo jsou  rodiče rozdílné národnosti, například Angličan a Češka žijící ve Francii. Dítě se pak může učit jazyky třeba i tři.