Během prvního roku života dítěte jako bychom neřešili nic jiného než motorický vývoj. Leze, sedí, chodí? Super. Po dosažení milníku samostatné chůze však většinou jako když utne. Pokud nás zajímá motorika, pak již většinou jen ta jemná. To je ovšem chyba.

Hrubá motorika dítěte vyzrává ještě dlouho poté, co se naučí chodit – až do věku okolo 12 let. Neměli bychom na to zapomínat. Dobrá kvalita hrubě motorických dovedností bude pro dítě důležitá nejen v hodinách tělesné výchovy, ale i pro dobré zvládnutí jemné motoriky (tzn. činnosti rukou – psaní, kreslení, navlékání aj. i řečová motorika) a stav jeho pohybového aparátu po celý život.

Dobrou zprávou je, že většinu těchto věcí často s dětmi děláme automaticky. A spousta z nich se obejde bez větší finanční investice. Zajímá vás, co a jak? Čtěte dál!

Chodí… a co dál?

Děti začínají s prvními krůčky okolo 12 měsíců věku. Jistoty v chůzi pak nabývají zhruba do 18. měsíce. V této době také začínají běhat a s pomocí chodit po schodech.  Jaké hry můžeme dítěti, které již samo dobře chodí, nabídnout?

Naprostým základem je pohyb venku v různorodém terénu – louka, les, kopce, kamení (a na to potřebujeme kvalitní obutí nebo bosé nožky). Děti motivujeme k běhání, skákání, šplhání, lezení – to vše je přirozený pohyb pro tělo, který mu prospívá v jakémkoli věku.

Aktualizace: recenze maminek na Pampers Splashers a Pampers Premium Care Pants si můžete přečíst v našich diskuzích. Klidně je připište do výbavičky pro své budoucí děťátko, nebo miminko, které si budoucí léto bude užívat horko ve vodě. 

---

Léto se opět blíží a děti rychle rostou. Kde jsou ta malá miminka? Nyní jsou to plazící se nebo běhající malé bytosti, které mají na všechno svůj názor a dělají radost rodičům, jak prospívají.

Proto jim dopřejte jen to nejlepší, aby jejich zadečky zůstaly v suchu a neomezovaly je ve zkoumání světa na souši či ve vodě.

Maminky, vítejte v testování se značkou Pampers.

Co testujeme

Usmálo se na mě štěstí a byla jsem vybrána, abych testovala novinku od Vichy. Kombinace mineralizující termální vody v koncentraci 89%  ve spojení  s kyselinou hyaluronovou přírodního původu.

Flakónek je skleněný modré barvy a jde krásně vidět obsah průzračného gelu - "Booster"

Booster se aplikuje na vyčistěnou pleť a nejlépe pak oplachnutou čistou vodou. Jemným vklepáváním  a poté krouživými pohyby , se booster krásně vpijje do pokožky. Po nanešení boosteru se pleť krásně ztonizuje a vypadá skvěle. Jemné vrásky se vyplní a pleť se zpevní.

Na noc dávám dvě dávky,  ať se pleť krásně zhydratuje a ráno jen jednu. Osvědčilo se mě dát jen jednu,  protože si ihned dávám make up  a na mé pleti dvě dávky dělali neplechu.. Booster se z pleti šoupal dolů jak jsem nanášela makeup.  Pak jsem začala  dávat jen lehce pudr a pleť vypadá  super.

Booster  používám pouze 2 týdny,  ale  můžu říct  že je to "bomba" v hydrataci. Pleť září a vypadá skvěle!!!!

„Tady smrdí savo.“ Taky jste se někdy takto ušklíbli, když jste ucítili známý typický chlorový odér? Tak po tomto testování budu muset své zažité bonmoty pozměnit. Savo totiž může i vonět, ale nebudu předbíhat.

Kdo testoval

Dostalo se mi cti otestovat tekutý prací prostředek Savo bez chloru, který je určený na barevné i bílé prádlo. Jsme klasická čtyřčlenná rodina s výraznou převahou ženského elementu, navíc obě mé dcerušky jsou slušná prasátka a říkala jsem si, že bude dostatek materiálu k testování. Většinu pěkných dní trávíme venku v přírodě a dle toho oblečení vypadá. K tomu do naší domácnosti patří i starý kocour, který s námi sdílí naprosto vše, i své chlupy a je také původcem mnohých skvrn. Testování mělo probíhat během 14 dnů, ovšem trochu se vše zkomplikovalo úrazem mé dcery, kdy jsme týden strávili po čekárnách doktorů, až jsme skončili v nemocnici na operaci. Naštěstí se zotavovala dobře a my se mohli pustit do dalšího testování.

První dojem

Balíček dorazil nečekaně bez problémů v avizovaném termínu a voněl na dálku. Nechtělo se mi věřit, že plastová láhev s uzávěrem omotaným folií, aby ani kapka neunikla, to vše v papírové krabici vystlané jakýmsi zeleným pěnovým čímsi, může takhle vonět. Vůně je výrazná, zpočátku mi nepřišla extra příjemná, ale zvykla jsem si a vlastně mi je teď i příjemná, rozhodně mi to nepřijde jako úplně typická vůně pro prací prostředek. Může to být ale také způsobené tím, že již roky peru ve stejném prostředku a jsem na něj zvyklá. Láhev na testování měla objem 1 litr a dle etikety by měla vystačit na 20 dávek, což asi i odpovídá, dávkovala jsem dle návodu a nepoužívala žádné prostředky na skvrny, které ale jindy používám. Chtěla jsem vidět, co zvládne prací gel Savo sám.

Testování

Nejdříve bychom chtěli moc poděkovat za možnost testovaní Igračkovych hraček, hraček mého mládi.

Rozbalenim obr balíčku u nás nastaly několika denní "Vánoce" pro obě deti, Nicoušek ten vubec neveděl kterou hračku dříve vzít do ruky, a kterýho "pána" vyzkoušet a maličká ta byla nadšená z krabice a její náplně 🙂

Musím napsat, že u nás měli největší úspěch dělníci, popeláři a policajti samozrejme 🙂 Nic jinýho jsem u mého chlapečka ani nečekala 🙂 

Igráček se vyrábí od roku 1976 s cílem přiblížit dětem svět kolem nás a ukázat jim, jak fungují jednotlivé profese. A jak se měnil v průběhu let profesní svět, měnil se a vyvíjel i Igráček. Dnes kromě klasické figurky s několika doplňky se vyrábějí autíčka MultiGo, nákladní i osobní, Igráčci pracují ve svých stanicích, např. na policejní nebo poštovní apod. Díky tomu si dítě může vytvořit své vlastní město a vlastní příbeh nebo pohádku 🙂

U nas je to vždy mix všeho,policajti jako pomocní řidiči nebo letajici supermani 😀 proste dětská fantazie nezná konce a tím i mě ten detský svět fascinuje. Nicoušek byl nadšený z policajtu a vymýšlel jim spoustu aktivit od lítani až po pomocne práce a hlídani pracovního mista 🙂

Během poznávaní Igracka a jeho vozovýho parku mě strašně mile překvapila nakladni auta. Ke každému autu se dají koupit samostatné náhradní korbičky a velmi lehce vyměnit.

Mám vyzkoušeno, že aby se žena cítila ve své kůži, musí se sobě líbit fyzicky. Jenže co s těmi kily navíc, fleky na kůži, striemi, vráskami, vyrážkou, vypadávajícími vlasy, šedivějícími vlasy, třepícími se nehty... Napadá vás ještě něco? Klidně připište. Ono to totiž musí ven.

Pustě ven to, co vás na vašem těle hněte a podívejte se pak na sebe z venku směrem dovnitř, abyste uviděly, že vytahaná prsa jsou památkou na nádhernou dobu kojení. Císařská jizva na den, kdy se vám narodilo dítě. Vrásky z vás dělají zkušenou ženu. I kila navíc můžou být plus, když se na ně podíváte jako na zásoby, které chrání vaše tělo před nemocí.

Je mi jasné, že své nedostatky jen tak nepřijmete, ale první krok je snaha o změnu, druhý vědět, jak na ni a třetí zkusit s tím pocitem něco dělat.

Je to jednak kus práce na sobě v duševní rovině, ale taky i na té fyzické. Chce to totiž najít rovnováhu nebo sladění, jakkoliv to nazýváme, mělo by to být uvnitř i navenku.

Problém je, že my ženy bychom to chtěly hned, ale za změnou je cesta, která netrvá jeden den. 

Během jednoho dne můžete udělat dílčí krůček směrem ke své spokojenosti, ten první bývá nejbolavější.

„Měla jsem z prvního manželství hodně špatnou zkušenost a tak jsem nový vztah ani nehledala, chtěla jsem zůstat se synem sama. Ale člověk míní a pak je najednou všechno jinak. A tak mi za pár let můj v té době čtyřletý syn 'sbalil' toho nejsympatičtějšího zákazníka, kterého jsem v trafice, kde jsem prodávala, měla. Prostě na nás úplně samozřejmě čekal před kinem, kam jsme měli dopředu naplánováno jít na pohádku, syn se s ním už z dálky vítal a oznámili mi, že jde do kina s námi. Dnes je synovi už dvanáct let, kromě něj máme ještě tříletého prcka a jsme manželé. Takže za sebe myslím, že je úplně v pohodě možné najít si prima chlapa i s dítětem a to i v případě, že žena nehledá.“

Jste maminka bez partnera s jedním nebo více dětmi, napjatým rozpočtem a nedostatkem volného času. Jak si v takovém případě najít partnera? Mnoho žen na pokusy o seznámení raději rezignuje. Kde ale může osamělá matka najít muže a přitom „nekrást“?

Najít normálního muže je pro mnoho samotných maminek často úkol takřka nadlidský. Ne každý muž má dostatek odhodlání na to, začít vztah se ženou s dětmi. Někteří chtějí jen nezávazný vztah, jiní se ještě pomalu ve 40 letech drží matčiny sukně a u vás by rádi, aby to probíhalo stejně jako doma a normálního muže, aby člověk hledal pomalu lupou. Kde najít toho pravého chlapa s velkým „Ch“, kde najít „Pana Božského“? Je mnoho žen, které to dokázaly a vy si z nich můžete vzít příklad.

Jarmilka: „Mám to taky za sebou, mám dvě děti, kluk 7, dcera 4. Já nikoho nehledala, našel si mě sám a pořádně mi otevřel oči. Byla jsem s ex přítelem 8 let, celou dobu jsem zažívala peklo, bil mě, chodil po hospodách a podváděl, nic nešlo odpustit, držely mě jen děti. Pak se objevil on. Jsme spolu rok a půl, je mi s ním moc dobře, děti ho mají rády, což je pro mě důležité. Dítě nechce, takže vím, že to nebude napořád, zatím si to užívám naplno.“

Johanda: „Já jsem se s manželem seznámila právě na takové oldies dýze. V životě by mě nenapadlo, že se tam vyskytují i normální chlapi a jeden se teda vyskytl. Až později jsem zjistila, že dokonce chodíme na stejnou školu. Jinak hledání partnera bych taky nechala volný průběh. Řekla bych si, chci fajn chlapa a fajn tátu pro prcka, ale nedržela bych se toho nějak křečovitě, jakože jinak se mi zhroutí svět. Však on přijde ten pravý, tomu jsem vždycky věřila.“

Jak si najít dobrého partnera po rozvodu či rozchodu?

Na první pohled se nám moc líbil design dudlíků. Dokonce i manžel, který obvykle mé nadšení ohledně dětských věciček nesdílí, se ptal kde jsme vzali ty dudlík, že jsou hrozně hezké.

Davídek je sice kojený, ale v době testování bylo velké vedro a domívám se, že je dobré dávat dětem ve vedru napít čaj nebo vodu. Dělala jsem to tak i se starší dcerou, abych nemusela kojit každou hodinu, což není pohodlné a myslím, že to není dobré ani pro dětské bříško. Savička mě příjemně překvapila- nemá tvar dudlíku, což mi na lahvičkách vadí, ale přecejen jsou na trhu lahvičky, které jsou tvarem dudlíku pro kombinaci kojení a pití z lahve vhodnější, např. lahvička, kterou běžně používáme.

Lahvička je samosterilizační, takže jsem nemusela vytahovat sterilizátor do mikrovlnky, který obvykle používám. Je to užitečná funkce, protože mohu sterilovat jen samotnou lahvičku. Sterilizace je rychle hotová, za minutu a půl. Sterilizace v mém původním sterilizátoru trvá 7 minut a často jsem vymýšlela co do něj ještě dát ať zbytečně nesterilizuji jen jedinou lahvičku. Samotná sterilizace je velice jednoduchá, i když se přiznám, že návod jsem napoprvé docela dlouho studovala, abych vše udělala správně. Ve zkratce ale nalejeme trochu (30 ml) vody do takového většího víčka, naskládáme do něj všechny části, včetně savičky, a přiklopíme tělem lahvičky. Celé to vložíme do mikrovlnky a za 90 vteřin máme hotovo. Pak už stačí chvilku počkat, než lahvička vychladne a můžeme ji zase použít. Praktické jsou i "kleštičky", které zajistí čistou manipulaci se savičkou.

Při sání z lahvičky krásně odcházejí bublinky, takže bych řekla, že "antikolikový" systém je funkční. Rozhodně neměl syn při používání lahivčky Lovi větší bolesti bříška než normálně.

Na testování dudlíků jsem byla docela zvědavá, zejména protože syn měl od narození pouze jednu značku dudlíků. Říklala jsem si, jak bude reagovat, když se jedná o jinou značku s trošku jiným tvarem. Přechod na dudlíky Lovi ale proběhl úplně bez problému. Na první tři pokusy dudlík vystrčil jazykem, ale při dalším pokusu už se "chytnul" a během několika vteřin usnul. Dudlík je z obou stran stejný a nemusím tak řešit, jestli jsem ho nedala "vzhůru nohama".

Praktický je také krásný klip na dudlík, ten používám do kočárku a hlavně do autosedačky. Když jedu s dětmi sama autem, často (při zastavení na semaforech) podávám dudlík a s klipem ho lze dobře najít, ikdyž syn sedí v sedačce za mými zády a já to tak dělám prakticky po slepu. Každý dudlík má také kryt, což oceňuji hlavně při delších procházkách, kdy syn střídavě dudá a dudlík plive, zůstane tak hezky čistý. Jediný nedostatek je, že klip lze použít pouze na dudlíky, které mají kolečko, za které lze zaháknout. Nicméně to chápu, každý výrobce chce, abychom kupovali jeho výrobky a Lovi dudlíky bez kolečka se nevyrábí.

Každý kdo má doma miminko chce dopřát jeho pokožce to nejlepší co se na českém trhu nachází, co je krásnější než spokojené vonavé čisté miminko které tak sladce spinká pro žádnou maminku nic není víc.

Zapojila jsem se do testování této kosmetiky jelikož dcerka má sklony k ekzému ale zatím se naštěstí neprojevily takže jsem ráda ale počítat s tím hold člověk musí tuto kosmetiku dcera snáší velmi dobře ale hlavně i krásně voní je vyrobená přesně pro tu citlivou dětskou pokožku která je po této kosmetice heboučká. S výtažkem z mandlí a kvasinek vytváří ochraný plášt proti kyselinám což nepomáhá dětské pokožce být v přirozeném prostředí.

Sprchový gel je super stačí málo a krásně pění takže na umytí naší princezny stačí vážně malinko, olej a tělové mlíko taky super jen mlíko používáme přes den a olej na noc s masáží tělíčka co je víc než spokojené miminko s plným bříškem po koupeli namazané užasně vonící kosmetikou.

Za mě super jen je škoda že v sadě na testování nebylo něco na zadeček to je trošku zklamání, a ubrousky kromě té vuně mi nepřipadaly nějak jiné než ostatní. Máme nakoupeno větší balení a určitě budeme používat dál.

Matýsek je ojedinělý internetový obchod, který nabízí široký sortiment nejrůznějších polštářů pro miminka, těhotné a kojící ženy i jejich rodiny.

V e-shopu www.matysek.cz naleznete i tzv. tulící polštář či pelíšek pro miminka, o který můžete soutěžit.

Více informací o tomto zajímavém obchůdku a o jeho produktech se dočtete v rozhovoru se spolumajitelkou Marcelou Sekerkovou.

Jak a kdy vlastně Matýsek vznikl?

Jsme rodinná firma, která se do podnikání pustila před 9 lety. Vzhledem k tomu, že moji rodiče podnikají v textilní výrobě, měla jsem odmala velmi dobrou průpravu v samotném šití i všech pracích kolem, výběr krejčovské školy byl tím pádem jasný.

Hlavním impulsem pro otevření e-shopu bylo ale narození našeho prvního syna. Zjistila jsem totiž, že pořádné a pohodlné polštáře pro miminka nebo těhotné maminky na trhu chybí. Takže jsem je začala šít pro sebe i kamarádky, a nakonec jsme s manželem založili naši firmu.

Existuje velmi rozšířený mýtus ohledně mléčných zubů. A to ten, že nemají kořeny. Je to ale nesmysl. Kořeny mají. Mnoho lidí tomu věří hlavně proto, že obvykle nemají kořeny při vypadnutí. Ale ani to není stoprocentní pravda, a proto bychom měli být obezřetní při každém viklajícím se zoubku. Někdy je zkrátka nutné nechat trhání mléčných zubu na odborníkovi.

Jak je to s kořeny u dočasných zubů?

Zuby se začínají vyvíjet již někdy kolem pátého až šestého týdne těhotenství. Prořezávat se začnou většinou kolem půl roku života dítěte a na tomto procesu se právě hodně podílejí zubní kořeny. Jak se v čelisti kořen vyvíjí a formuje, tlačí korunku ven z dásně. Každý ze zubů má tedy své kořeny, které působí proti viklání zubů a zabraňují jeho vypadnutí.

Aby trhání mléčných zubů nebolelo

Příroda je velmi moudrá a v době, kdy nastává čas, aby mléčné zuby přenechaly místo těm trvalým, se aktivuje vývoj kořene trvalého zubu, který postupně posunuje korunku tohoto zubu ven. Kořen mléčného zubu se postupně rozpouští a vstřebává se. V podstatě zmizí a mléčný zub se začne kývat, uvolňovat a po čase vypadne nebo je vytržen, pokud působí potíže.A tady často rodiče řeší otázku, zda mléčný zub vytrhnout, nechat vypadnout nebo jít s dítětem k zubaři.  

Když není žádný problém, zvládnete vše v klidu doma. Někdy zub vypadne a ani nevíte jak, jindy si ho děti vyviklají jazykem. Pokud tomu chcete pomoct a zub se viklá opravdu hodně, je nejjednodušší použít suchý buničitý čtvereček nebo složený papírový kapesník a zoubek rychlým pohybem dopředu jakoby vylomte. Takto se vyndavají přední zoubky. U zadních je to o něco náročnější a často si už musí rodiče pomoci nehtem. Jestliže se bojíte, že to vaše dítě bude bolet, nebojte se navštívit zubaře, který celý problém vyřeší za pár vteřin.

Předem bych se ráda omluvila za dvě věci. Ta první je, že se můžou v recenzi vyskytnout pravopisné chyby, budu ráda, když mě na ně upozorníte. Ta druhá, důležitější, že článek měl vyjít už včera. Jenže, viděli jste jak včera bylo? Navíc jsme si hnula se zády takže se mi včerra už psát nechtělo, to je taky důvod, proč nejsem novinářka. Teď už ale k recenzi.

Modrý koník moje děti vybral na testování igračka a jeho MultiGo. To bylo první překvapení, druhé bylo, když přišla obrovská krabice plná hraček. Fakt jsem to nečekala, a asi jsem se měla předem pořádně podívat, co nám to vlastně příjde. A co jsme vlastně ddostali? Několik autiček, dvě výmněné korby, domeček, ošetřovatele, policajta a ještě něco, ale sotva jsem to vyfotila a už si to rozebrali.

První pohled ohmatání: Igráček je ikona už hodně dlouhou dobu a jsem ráda, že za tu dobu neklesla kvalita plastu, ze kterého jsou Igráček a jeho propriety vyrobené. Kdybych to měla k tvrdosti a kvalitě k něčemu přirovnat pro lepší pochopení, bylo by to duplo. To mimochodem je kompatibilní na kostičky, které spolu s Igráčkem přišly. Všechny součástky vypadají, že pevně drží. Domeček je sice z kartonu, ale vypadá bytelně.

Druhý pohled rozbalení a skládání: Autíčka už jsou sestaveny, mají výměné korby na bajonetový závyt, takže je velmi jednoduché je vyměnit a zároveň pevně drží na autíčku. Všechny části jsou křížem na sebe kompatibilní. Problém nastal s Igráčkovým domečkem. Na krabici je sice nakreslený návod jak ho sestavit, ale to jsem si v prvotní euforii nikdo nevšiml a děti krabici roztrhly kde neměli. Druhý kámen úrazu je pak samotný návod. Domoček se sestavuje jako kostka, která pro mě ze začátku byla trošku rubikova, a zajišťuje se takovými knoflíky. Chvilku nám trvalo, než jsme přišli na to jakou stěnu kam nejdřív a jak strčit. Bála jsem se, že ten karton špatně ohnu a pak už to nedostanu kam mám. Dírky na spojování knoflíky, jsou ale vyraženy přesně.

Třetí pohled hraní: Kdo má doma 4 leté dítě ví, že hračky dostavájí pěkně na frak. U nás si snad kromě ledu a ohně prošli vším. Občas s námi i vařili, takže se nacházeli i v lednici. Koupali jsme je, hráli si s nimi v písku, padaly večer z palandy, jezdily po trávě i betonu, přežily žužlání 4 měsíčního miminka a v neposlední řadě prošly i myčkou. I když se Igráčci sestavují z malých částí, jsou kromě vlasů a čepic pevně připojené a malé dítě nemá šanci je sundat. Nedokázala jsem to ani já. Plast je opravdu kvalitní, ano, sem tam se vytvořil škrábanec, ale i neumyslné dupnutí na korbu popeláře mým mužem s ní nic neuddělalo. Protože děti už některé Igráčky mají a také máme Igráčky staré 20 a 30 let, mohli jsme porovnat jeji výdrž skrz generace a musím shledat, že Igráček je stále tam, kde kvalitou byl vždy, možná o chlup lépe. Domeček z papíru by ale za trošku vylepšení stál. Bylo by dobré vymyslet nějaké vyztužení, které by podpíralo strop v přízemí.  Papírový zásek totiž neni dostačující, zadní stěna se přirozeně prohýbá a strop se vysunuje ven a vzniká tak díra mezi stropem a stěnou.

Závěr?

Pro některé ženy je porod doma děsivou myšlenkou a pro jiné naprostá samozřejmost. Porodit v domácím prostředí je to nejpřirozenější, co můžete zažít. Teprve pak může žena poznat, jak mnoho podob může mít. Pokud se pro něj rozhodnete i vy, měly byste se na něj pečlivě připravit, abyste co nejvíce eliminovaly rizika, která jsou s porodem spojena.

Na ženy, které se rozhodnout rodit doma se stále ještě pohlíží jako na nezodpovědné osoby. A tento způsob porodu není příliš rozšířený ani v západních zemích. V Německu takto rodí asi 2 % žen, v USA asi 3 %. Oproti tomu v Holandsku se doma narodí až 30 % dětí. Ženy se k tomu kroku rozhodnou z různých důvodů. Velmi často je to proto, že mají špatné zkušenosti z předchozích porodů v nemocnici, nechtějí, aby jim do něj někdo zasahoval, nebo si chtějí vychutnat celou atmosféru zrození nového života doma se svými nejbližšími. Abyste skutečně mohla rodit doma, musíte mít naprostou jistotu, že to skutečně chcete a víte, že domácí prostředí vám evokuje bezpečí.

Kdy můžete o domácím porodu uvažovat?

Abyste o tomto způsobu porodu mohla uvažovat, musíte být naprosto zdravá a mít těhotenství bez komplikací. Zároveň je nutné neužívat žádné léky a samozřejmě ani návykové látky. Vaše děťátko by na konci těhotenství mělo spočívat v podélné ose a hlavičkou dolů. Jestliže již porod začal, může poklidně pokračovat, pokud se neobjevily žádné zdravotní překážky v jeho průběhu, dítě je stále uloženo v ideální poloze, kontrakce jsou pravidelné a sílí. Plodová voda musí být čirá a nezakalená.

Samozřejmostí je to, že nekrvácíte jasnou krví. Pro hladší průběh porodu je dobré, abyste při něm nebyla sama. Ideální je u sebe mít tatínka a porodní asistentku.

Porodní asistentku si musíte sama zaplatit, její péče není hrazena z veřejného zdravotního pojištění a někdy může být velký problém sehnat k porodu opravdu dobrou a zkušenou osobu. Stejně tak pamatujte na to, že některé administrativní záležitosti si musíte zařídit taktéž sama. Počítejte i s odsuzujícím pohledem některých lidí nebo lékařů, může být problém sehnat pediatra, který se na vaše novorozené miminko podívá do 24 hodin.

Když jsem dostala zprávu, že nás koník a Igráček vybrali do testování, byla jsem nadšená a vubec jsem tomu nemohla věřit. Radost v naší domácnosti byla vážně velká. Manžel se těšil, že se podívá, jak se Igráček změnil od jeho dětských let. Anetka se těšila a ptala, jestli tam bude i něco pro ni a Maty se těšil na "dájek"

V den, kdy měl balíček dorazit jsem byla strašně nervózní. No ano, nazveme to přesně... Natěšená víc jak ty děti 🙂 Všichni měli smé igráčky už doma a u nás stále nic. Postupem času jsem již ztrácela naději a nevěřila, že se ten den dočkáme. V tu chvíli mi zvonil telefon a na druhé straně sluchátka se ozvalo: "Dobrý den, paní Hejdová. Vezu vám balík. Budu u vás během 5 minut." Hurááá, balík je na cestě!

Zrovna jsem věsila prádlo, když v tom... Jistě to znáte... Pošťák zvoní dvakrát... V našem případě tedy pošťák nakukuje přes branku na dvakrát😀 

Dočkali jsme se. Máme doma Igráčka. U branky byla první Anetka, v závěsu měla tatínka, psa a Matýska. Pan doručovatel se smál a říká," mám tu pro vás balíček, uneseš ho?" A naše Anetka se na něj usměje a slaďoučkým hlasem, kterým by se dal mazat chleba prohlásila:" Se vsaď" 😀 

Velikost balíku nás hodně překvapila. Byl opravdu OBROVSKÝ! Anetce domů pomohl tatínek s Matýskem. Anet a Maty pištěli nadšením tak, že všechna divoká zvířata z přilehlého lesa vzala dozaječích, pes pro jistotu zůstal na zahradě a kočky zmateně opouštěli obývací prostory našeho domu.

Musím říct, že jsem měla krásně vymyšleno, jak budeme postupně vybalovat. Jak jim budu dávkovat každou věc a jak to všechno krásně zdokumentuju.... Jooooo, omyl, Hejdová, omyl. Ještě jsem se nestihla pořádně vyzout a už slyším manžela a děti" Anetko, uhni, já to otevřu nožem" A: "Božííí" Maty: "wow" ... a sakryš, sakryš... Mé plány vzaly za své. Pořádně nestíhám ani fotit vytahování všeho z balíku, se zvukových projevů nadšených dětí... A tatínka se mi dělají mžitky před očima a klepe se mi čočka foťáku v mobilu.

Fibromyalgie znamená hlavně každodenní bolest, která se nepředvídatelně a v různé intenzitě stěhuje do různých částí těla, pocit únavy, ze které se snažíte vyspat a různé další obtíže, například se spánkem, s mluvou, s koordinací těla. Co všechno čeká člověka při podezření až po potvrzení tohoto onemocnění?

Co je fibromyalgie?

Fibromyalgie je onemocnění způsobené neurologickou nerovnováhou v centrálním nervovém systému. Mezi hlavní  a prvotní projevy tohoto onemocnění patří chronická bolest, která mění intenzitu i místo bolestivosti.

Bolest doprovází únava, ze které je obtížné se vyspat, odpočinek nepomáhá. Únava je tak intenzivní, že připomíná vyčerpání těla i mysli, zároveň je však pro nemocné obtížné dosáhnout dobrého spánku, při kterém by si odpočinuli.

K chronické bolesti se poté přidávají i příznaky připomínající neurologická onemocnění, například roztroušenou sklerózu nebo následky mozkových příhod, včetně paralýzy nějaké části těla, potíže se zrakem, s mluvou a myšlením.

Co při fibromyalgii doprovází bolest?

"Mám doma předškoláka. Chodí do školky, od malička navštěvujeme různé kroužky, kamarády, jsme docela akční. Doma často kreativně tvoříme, mluvíme, čteme, kreslíme. Socializujeme se často. Ve školce má malý kamarády, rozumí si se všemi, konflikty nemá. Doma mi řekne vše, co je potřebné vědět v jeho věku - jméno, tvary, barvy, adresu atd. Komunikuje se známými lidmi zcela běžně a normálně. Jakmile je ve školce, tak mlčí, neřekne nic. Prý se stydí (jak říká sám). Dnes šel ze školky domů a cizí paní učitelka po něm chtěla, aby řekl na shledanou. Neřekl nic. Třikrát do něj ryla, ať to řekne a neřekl. Jakmile je na něj pak tvořen nátlak, tak zarytě mlčí. Proč se stydí? Máte někdo zkušenost?" Takto popisuje jedna z maminek svou zkušenost s malým stydlínem.

Dokud je vaše dítě doma, kde to zná a cítí se v bezpečí, je všechno v nejlepším pořádku. Jakmile ovšem vyjdete ze dveří, promění se v někoho úplně jiného. Schovává se za vaše sukně, nepromluví a táhnete ho za sebou pomalu smykem. Trápí vás, že máte doma stydlína, ale nevíte, jak mu pomoci, abyste dětskou křehkou duši nějak nenalomili?

V cizím prostředí a mezi neznámými lidmi se většinou dítě leká náhle pozornosti, bojí se cizí tváře a neví, co si o daném člověku myslet. To, že není hned hovorný, ale nic neznamená, zkrátka se nejdřív potřebuje rozkoukat.

Sebejistota dětí se zvyšuje několik měsíců po prvním roce. I tak je ale stále ještě hodně nejisté. Musí si postupně vše vyzkoušet a okoukat. Nebojí se žádných nových věcí, ale lidé mu mohou vadit. Když dítě vidí někoho cizího, ihned běží k mámě nebo tátovi a stulí se mu do náruče. Neví, co může od tak velkého a cizího člověka čekat.

Stejný problém řešila i uživatelka podskocka: „Mám dvouletého syna, který se bojí ostatních dětí. On je spíše klidné dítě, takže ho vždycky vyděsí, když jiné děti vykřikují a perou se. Ale to by bylo v pohodě. Problém je spíš v tom, že mu děti berou hračky a on se neumí bránit. Vždycky jsme ho učili, že nemá nikomu nic brát, a když něco chce, tak má poprosit. Takže on to tak dělá, ale jiné děti ne. On je z toho smutný a raději se dětem vyhýbá. Současný stav je takový, že když se k němu přiblíží nějaké jiné dítě, tak on jen ztuhne a čeká, co mu udělá.“ 

Měli byste dítě nutit?

Jelikož jsme pětičlená rodina, kde se pračka vskutku nazestaví, měla jsem opravdu radost zkusit si něco nového 🙂

Když balíček dorazil, překvapila mě příjemná vůně, které byla plná krabice. Syn okamžitě danou krabici znárodnil, s ní i zelené pufované cosi a šel si vyrobit auto 😀 Já se rovnou pustila do praní nahromaděného prádla. Jako první mínus bych určitě vytkla, že víčko není ve formě odměrky. To mě docela zdržovalo...

Zkouškou tedy napoprvé prošlo použití na světlé prádlo. A žádná velká sláva se nekonala. Prádlo hezky vonělo, běžné fleky se vypraly, ale že by to nějak extra zářilo, to tedy ne. Navíc fleky od jídla na tričkách našeho skorotříleťáka zůstaly nehezky zaprané. Nu což, sluníčko si poradí. 

Dále přišlo na přetřes prádlo tmavé. Tady mám potíž, že tmavé je i po vyprání jakoby zatuchlé. Zda to dělají ty hromady manželových propocených triček z fitka, těžko říct. Nicméně tmavé kvůli tomu vždy peru na vyšší teplotu a s dvojitým mácháním, abych zápachu předcházela. Zkusila jsem tentokrát standardní postup jako u světlého - 40° bez přidaného máchání. Hm, nezadařilo se. Zatuchlina byla nepříjemná a propírala jsem narychlo znovu. Když jsem další várku tmavého vyprala podle zajetého postupu, bylo vše v pořádku. I manžel si pochvaloval, jak prádlo hezky voní 🙂

Potom přišla zkouška nejvyšší - plenky!

Naše nejmladší princezna je na látkovkách, převážně na čtvercích. Zde jsem se bála nejvíc, ani ne tak o fleky, ale hlavně na reakci pokožky. Tady gel příjemně překvapil. S fleky si samozřejmě neporadil, s tím jsem už tak nějak počítala (to nedává ani náš Ecover Zero, který na plenky používám běžně - opět pomohlo sluníčko), ale hlavně!!! - Žádná reakce prdelky 🙂 O to mi šlo nejvíc.

Podle starého čínského učení feng shui je ložnice jednou z nejdůležitějších místností v domě. Aby taky ne, když v ní trávíme zhruba jednu třetinu dne a má sloužit k tomu, abychom načerpali energii na zbytek dne, odpočinuli si, milovali se. Pokud chcete čas strávený v ložnici ještě víc zkvalitnit, zkuste následující tipy.

Postel – základ všeho

Protože ložnice má sloužit primárně odpočinku a relaxaci, je jejím klíčovým prvkem postel a její pohodlí. Doporučuje se taková, která nám dodá pocit bezpečí – tedy co nejstabilnější, masivní, ideálně dřevěná. Ideální umístění postele je úhlopříčně ke dveřím. Tímto postavením získáme přehled o tom, kdo do místnosti vstupuje a nebude v nás vzbuzovat neklid pramenící z toho, že na dveře nevidíme. Ze stejného důvodu by také neměla být umístěna přímo pod oknem.

Zpřístupněte svou postel z obou stran. Umístění jedné její strany ke zdi způsobuje nerovnováhu. Pokud trváte na použití nočních stolků, měly by být stejné a umístěné hned vedle postele, v úrovni hlavy. Vytvoříte tak symetrický prostor, který podporuje proudění čchi. Plynulý tok energie naopak narušíte, pokud využíváte postel s úložným prostorem. Znemožňujete tím posteli "dýchat".  

Nad čelo postele, které má být přiraženo ke zdi, neumisťujte žádné poličky (a už vůbec ne s těžkými předměty), a pokud je to jen trochu možné, vyhněte se i obrazům. Pro ty naopak můžete udělat místo po obvodu místnosti. Rozhodně by se nemělo jednat o umění, které působí rušivě, smutně nebo depresivně. Do ložnice patří přírodní zemité barvy - odstíny béžové, světle hnědé, pískové apod. Tyto barvy pak nádherně vyniknou v tzv. měkkém osvětlení - tlumená teplá světla, která prostor dokáží ještě více zútulnit. A protože ložnice neslouží jen ke spánku, nebojte se také občas zapálit svíčky!

A co další nábytek?

Každá milující maminka se o své děti stará, jak nejlépe umí. K tomu samozřejmě patří i patřičná péče a hygiena. Někdy ovšem více než kdy jindy platí, že „méně, je někdy více.“ A právě sem patří i čištění uší u dětí. Jak je nejlepší čistit dětská ouška? Budete se divit, ale nijak.

Ušní maz je důležitý

I když se to nezdá, má ušní maz velmi důležitou funkci. Chrání vnitřek ucha a zvukovod. Je tvořen výměšky mazových žlázek, šupinky kůže i prachem. Tato pro nás nelibá směs se pomalu posouvá např. žvýkáním ven z vnitřní části ucha. Vevnitř proto ucho nikdy nečistěte, stejně tak to vidí i uživatelka kristi: „Uši se samy o sobě čistí samy, není třeba je nějak zbytečně namáhat.“

Na vatové tyčinky zapomeňte

Vatové tyčinky máme doma asi všichni. A většinou právě na odstraňování nečistot z uší. Ovšem vatové tyčinky určitě nejsou vhodné, a pokud už je chcete používat, volte ty s širším zakončením, které se nemohou dostat hlouběji do ucha. Vždy čistěte u miminek i větších dětí jen vnější oblast a vchod do zvukovodu. Když byste se snažili čistit vatovou tyčinkou maz z ucha vyšťouráním zevnitř, můžete udělat pravý opak a zatlačit ho ještě dál. Tím můžete dítku zadělat jen na potíže, protože se může vytvořit mazová zátka, která bývá příčinou zalehnutí ucha, bolesti i zhoršení sluchu. Mazovou zátku musí odstranit jedině lékař. A samozřejmě je tu i riziko poškození ucha, protože malé děti nevydrží příliš dlouho v klidu.

"Mladší měla několikrát zánět uší a hodně se jí uši špiní, tak chodíme 2x do roka na ORL čistit. Doktor vždycky říká, že čistit jen to, co je vidět, tyčinky vůbec do uší nestrkat. Prý nejlepším nástrojem na čištění uší je prst majitele ucha," píše jedna z uživatelek Modrého koníka.

Stát se testerkou Sava pracího gelu jsem přijala s nadšením. Ráda zkouším nové věci, testuji jejich vlastnosti a pak se dělím o svou zkušenost. Děkuji @konik_testuje za příležitost poznat další výrobek z  pracího trhu.

Na trhu je zatím velmi málo pracích prostředků,které by vyhovovaly mé rodině. Peru často, téměř denně. Pes a dva kluci ve spojení s neustálým pobytem v přírodě, jsou zárukou, že koš na špinavé prádlo je neustále plný. Měla jsem tak dostatek možností i času, Savo prací gel, pořádně podrobit zkoušce. Peru v 99% na 40 či 30st., testovala jsem Savo, na různém prádlu, od světlého po tmavé, od běžného znečištění až po fleky.

A teď k samotnému Savu pracímu gelu. Bylo pondělí, přivezli mi zásilku a testování mohlo odstartovat. Trochu jsem se bála dát ho tmavé oblečení, přeci jen Savo, že :D , ale riskla jsem to. Naštěstí k mému milému překvapení se "vyžrané" fleky nekonaly. To je, ale tak vše, čím mě Savo prac. gel, překvapil.

Pokud bylo prádlo běžně zašpiněné - prach, písek, pot, s tím si gel poradil. Ostatně to by zvládlo i mýdlo, řečeno s nadsázkou. Vzhledem k aktivitě rodiny, vyžaduji od pracího prostředku trochu víc. Skvrny, které můj obvyklý prací prostředek zvládá levou zadní, tam Savo značně pokulhává (čokoláda, hlína). To vidím jako problém. Potřebuji, aby byla skvrna od čokolády vyprána, což Savo nezvládlo. Flek od obyčejné čokolády a zůstal tam, velké zklamání. Nechci přece ať vypere jahody, mrkev či trávu. Takže jsem trika od čokolády a zmrzliny hodila zpátky do pračky a vyprala již bez problémů v jiném pracím prostředku.

Po této zkušenosti se přiznám, že jsem Savo prací gel používala jen se sebezapřením. Začala jsem ho více využívat na praní povlečení a ručníků, kde je čistota a dezinfekce žádána nejvíce. Tam Savo obstálo vždy 🙂

Nepřesvědčilo mě, ani co se týká vůně, která je svěží, nasládlá, ale na mě slabá, většinou na prádle žádná. Toto je, ale na preferencích každé z nás. Já miluji, když mi prádlo voní, provoní byt a voní i po vytažení ze skříně. I proto ujíždím na avivážích 🙂

Chtěla bych vyjádřit poděkování za to, že jsme mohli tyto hračky testovat. Udělalo nám to doma velkou radost.

Testery byli moji tři synové ve věku přibližně 6 a čtvrt roku, 4 a půl roku a 2 a půl roku.

Igráček má u nás v ČR tradici (vyrábí se již od roku 1976) a mnozí si ho jistě pamatujete ze svého dětství. Za tu dobu samozřejmě prošel vývojem a je ještě dokonalejší.

Postavičky na sobě mají barevný potisk, mají nos a také mají otáčivé zápěstí. Postavičky i doplňky jsou vyladěné doslova do detailů. Líbí se mi, že mají různé účesy, různé výrazy tváře, rozmanité pokrývky hlavy, některé jsou naopak bez ní. Čepice i vlasy lze snadno sundat, což byla také jedna z nejoblíbenějších činností mého nejmladšího dítěte (věk necelých 2 a půl roku) - neustále Igráčky "skalpoval". Nacvaknout je zpátky nezvládl, i když vlasy lze nacvaknout relativně snadno (horší už je to s některými čepicemi, to se klukům prostě moc nedaří a i pro mě to bylo někdy obtížnější). Prostřednímu zase stačily samotné čepice bez panáčků, aby s nimi předváděl divadlo o tom, jak se pohádají a nakonec zase usmíří. Holt každý to pojal "po svém".

Nohy Igráčků jdou zapasovat mezi "čudlíky" Lego Duplo, takže lze panáčky zapojit do hry spolu s Legáčky.

Drobné doplňky Igráčků lze do jejich ruky nasadit relativně snadno, s trochou úsilí a povzbuzování to zvládl i nejmladší člen naší rodiny. Většinou to pro něj ale byla velká výzva, a tak mnohem raději používal pro hru samotné panáčky nebo předměty, např. "ryl" lopatou do koberce, píchal do něčeho vidličkou, dělal, že nožem něco řeže - on sám, nikoliv panáček 🙂... Myslím ale, že vyměňování doplňků v rukou Igráčků je skvělá činnost pro procvičování jemné motoriky. Drobné předměty bohužel mají v naší domácnosti tendenci se ztrácet, což platí i pro Igráčkovy doplňky. Zatím je máme všechny, ale vzhledem k tomu, že už během těch 14 testovacích dnů jsem je při úklidu nacházela na všemožných místech naší domácnosti, mám vážné obavy, že již brzy dojde na první ztráty (nejvíce se obávám toho, že něco přehlédneme a omylem vysajeme).