Včera začal týden kojení. A s ním přichází i chvíle, kdy internet zaplaví "kojící fotky". Teď si asi říkáte zda je na místě uvést týden kojení fotkou na které navažská žena krmí miminko z lahvičky. Týden kojení má přeci připomínat, jak důležité je kojení pro maminku i dítě. Možná jsem na to zapomněla? Ale vůbec ne.

Tuhle fotku jsem se sem rozhodla dát z jednoho prostého důvodu. Kojení stejně jako nekojení totiž vyvolává v lidech mnohé vášně. Jako maminka se s nimi žena setkává skoro na každém kroku. 

"Tak co, kojíš, kojíš?!"

"Cože? Ty už nekojíš?"

"Viděla jsi to, ona kojila v restauraci!"

"A to víš, že ona ho krmí z lahve?!"

Stavební spoření je dnes velmi oblíbeným finančním produktem, a to zejména díky svým výborným vlastnostem. Navíc se v České republice stalo dokonce téměř tradicí, například v roce 2010 měl stavební spoření prakticky každý druhý občan. K takto masivnímu rozšíření došlo i vlivem státní podpory, která ke každému stavebnímu spoření přispívá relativně zajímavou částkou. Dnes, stejně jako v minulosti, je stavební spoření velmi oblíbené.

Pokud přemýšlíte, kam svému potomkovi ukládat do budoucna peníze, určitě využijte stavební spoření, protože jde o jednu z nejbezpečnějších forem spoření s výborným zhodnocením.

Proč je stavební spoření unikátní a proč ho využít?

Stavební spoření je jeden z nejstabilnějších a nejbezpečnějších investičních produktů, a přitom nabízí velmi slušné zhodnocení. Průměrné zhodnocení u stavebního spoření je přibližně 3,4 %, nicméně některé spořitelny nabízejí i více, například Wüstenrot garantuje zhodnocení až 3,95 %. S takovým výnosem už svým dětem dokážete naspořit opravdu slušnou finanční částku.

TIP: Abyste dosáhli maximálního státního příspěvku 2000 Kč za rok, musíte ročně na stavební spoření vložit alespoň 20 000 Kč.

• tradičně velmi stabilní a bezpečná forma spoření
• výhodné zhodnocení až 39,5 % ročně
• garantovaná jistota úrokové sazby
• stavební spoření podléhá dozoru ministerstva financí a České národní banky
• vklady jsou ze zákona pojištěny
• možnost později bez problému využít úvěr ze stavebního spoření k investici do bydlení

Znáte knížku Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval? My máme tuhle knížku moc rády - a v neděli jsme se ve Svitavách potkaly přímo s její autorkou Torey L. Hayden.

Torey je speciální pedagožka a dětská terapeutka a ve svých knížkách ukazuje, jak porozumět dětem s něčím, co se podle tabulek nazývá "problémové chování". Pro nás velké téma!

Třeba ve Spratkovi je to příběh Sheiley, se kterou se Torey opravdu jako pedagožka setkala ve speciální třídě. A zjistila, že Sheiley není nezvladatelná, drzá ani hloupá, ale naopak učenlivá, milá a nadprůměrně inteligentní.

Tím zásadním klíčem - i když to může znít jako klišé - byly láska a pochopení. Dva přístupy, se kterými se Sheiley do té doby moc nepotkala.

Ptaly jsme se v neděli Torey, co jí fungovalo. Odpověděla, že naslouchání. Naslouchání tomu, co nám dítě sděluje slovy, i tomu, co je za těmi slovy...

Podle Torey je moc důležité být v daném okamžiku na 100 % přítomná s dítětem. Plně ho vnímat, neočekávat a neplánovat.

Na 9. září připadá mezinárodní den fetálního alkoholového syndromu (FAS). Velmi závažného handicapu, kterým trpí děti, jejichž maminky v těhotenství nadměrně konzumovaly alkohol. Syndrom se projevuje vysokou dráždivostí, plačtivostí a neklidem miminka. A především na dětech zanechává celoživotní následky. Daniela o dítě závislé maminky jako pěstounka na přechodnou dobu pečovala.

Novorozená holčička s fetálním alkoholovým syndromem byla hned vaším prvním pěstounským dítětem. Jak se holčička projevovala?

Když jsem si jí přivezla z porodnice, opravdu první dny úplně celé proplakala. Špatně jedla, byla strašně neklidná a dráždivá a nemohla jsem jí nijak utišit.

Dva měsíce trvalo, než se holčička zklidnila. Chovala jsem jí, měla jsem jí neustále u sebe, spala jsem s ní a snažila se hledat informace. Nevěděli jsme, co se s ní děje, a tehdy ještě nebylo uzákoněné doprovázení pěstounů a neuměla mi poradit ani lékařka, na kterou jsem se obrátila.

V porodnici vám nic neřekli?

Oni sami o tom, že holčička fetálním alkoholovým syndromem trpí, nevěděli. Syndrom je velmi zrádný právě proto, že nikdo vůbec nemusí zjistit, že maminka je alkoholička a dítě může nést nějaké následky.

5. září 2017  v 17:34 jsem se stala maminkou Adámka a ani jsem o tom nevěděla...

4.9 v 7:30 jsem šla na klasický monitor, který řekl že se nic neděje..následná KO normální jen se mě ptaly zda je vše OK a jak se cítím, tak jim povídám že se mi zdá že vždy po ránu že mě něco vyteče...tak tedy druhý den dorazit s vložkou a oni se mrknou zda to není plodovka...následně jsem jela k rodičům a s mamkou na nákup, když najednou bolení břicha jako na velkou....a ono nic...tak teda jedeme nakoupit a najednou bolest...a za chvíli zase a povídám mamce, ty jo mami je to po 10 min....nakonec jsem odjela domů...volám příteli, sežeň si na večer večeři protože já mám asi kontrakce...ale byli nepravidelné...po 14 hod volám sestře že mám bolesti, jestli radši nesjedeme do porodnice..tak jsme vyrazily...a hle ono se nic nepřipravuje...tak jsme odjely zase domů a tam jsem si měla vzít čípek...no jo jenže já jsem ho nedokázala na správné místo dostat a přítel řekl že to neudělá ať to po něm nechci...takže jsem celou spala po 10-15 min, pořád chodila na wc...ráno jsem se sebrala a jela do porodnice...bolesti co 10 min..předala jsem jim vložku, verdikt: je to plodovka zůstáváte taky...tak na příjem, do pokoje a už mi šoupli tabletku na vyvolání porodu...

Jako nevím asi mám malý práh bolesti...mě to strašně bolelo, odpoledne přijela mamka, až se mi chtělo brečet bolestmi, občas jsem si zakřičela což se prý nemá..ležet se nedalo to bylo ještě horší, kontroly a on skoro žádný posun..sakra já byla hotová už...a představa porodu, no to prostě nedám...

po 16 hod konečně jdeme na sál...dostala jsem klystýr...a pak na porodním boxu jsem šla hned do sprchy...každých 15 min mi kontrolovali ozvy..po hodině měla přijít kontrola...jenomže při 4 kontrole ozvů už bylo něco špatně...nemohli je chytit..tak si lehnout, volat dr, hledali a malý měl slabé ozvy...kouknu na doktora a povídám císař??a on že ano tak říkám jdem na to...šup na sál...holky tam byl takový fofr..kam se to hrabe televizi...

ještě říkám dr už mě uspěte protože ty bolesti pro mě byly hrozné...

ve sprše jsem byla ještě 17:26 a v 17:34 se narodil Adam...museli ho resuscitovat a nechtěl dýchat...

                                                        40. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Poslední, 40. týden těhotenství se již pravděpodobně cítíte velmi neohrabaná a unavená. V noci špatně spíte, je to způsobeno jednak nervozitou a očekáváním porodu každým dnem, jednak tím, že už obtížně hledáte vhodnou polohu ke spaní.

Pokud již chcete porodit, volte raději chůzi než posedávání doma, večer se vykoupejte v teplé vodě (ne však příliš teplé), jedním z osvědčených receptů je též sex ve vhodné poloze. Látky obsažené v ejakulátu totiž přirozeně urychlují vyzrávání hrdla děložního.

Prvním znakem blížícího se porodu bývá často odchod hlenu s příměsí krve (tzv. hlenové zátky), znamená to, že začíná rozevírat děložní hrdlo. Některé ženy však nemusí odchod hlenové zátky zaznamenat – nemusí vždy porodu předcházet.

Na tento týden připadá termín porodu. Do svého termínu porodu se strefí asi jen 5 % maminek, porodit můžete dva týdny před či dva týdny po termínu. Miminko je již plně připraveno přijít na svět.

                                                        39. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Je zcela přirozené, že jste v tomto období těhotenství trochu podrážděná a chtěla byste to vše mít již za sebou. Nervozitou se vyznačuje i vaše okolí. Nebojte se chovat asertivně, a pokud vám neustále telefonáty, zda už rodíte, nejsou vhod, odmítněte je.

Porod nyní může nastat prakticky kdykoli. Známkou opravdového začátku porodu jsou silnější kontrakce, než byly dosud, a které, na rozdíl od poslíčků, jsou již pravidelné. Zpočátku mohou přicházet v dlouhých intervalech, tyto se však postupně zkracují. Do porodnice se doporučuje jet v případě kontrakcí v intervalech asi 5 minut nebo při odtoku plodové vody.

Dalším důvodem, proč jet do porodnice je:

• výrazné snížení či zvýšení aktivity plodu
• vaginální krvácení či silné bolesti břicha
•  silná bolest hlavy, dvojité či neostré vidění

                                                        38. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Jelikož fyziologické těhotenství trvá 40 +/- 2 týdny, můžete začít rodit prakticky kdykoliv. Váš partner by měl být neustále ve střehu a nevypínat mobil. Není však důvod sedět doma a čekat. Choďte na procházky do přírody, nezapomínejte však na doprovod.

Po dohodě s ošetřujícím gynekologem je vhodné se již objednat na ambulanci porodnice, kde jste se rozhodla rodit. Zde vám bude odebrána anamnéza, budete vyšetřena, natočí vám KTG, popř. vám bude proveden ultrazvuk. Do této ambulance pak budete zvána na pravidelné kontroly minimálně v týdenních intervalech. V případě, že vám začnou děložní kontrakce nebo odteče plodová voda, jedete už do známého prostředí, kde vás znají.

Porod má 3 (resp. 4) fáze.

První doba porodní (neboli otevírací), která trvá hodiny, se pomocí silných pravidelných děložních kontrakcí zkracuje děložní čípek a otevírá děložní hrdlo. V otvírací době dochází k odtoku plodové vody a končí maximálním otevřením hrdla, tzv. děložní branky (na 10 cm). Otvírací doba je delší u prvorodiček.

                                                        37. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi? 

Od 37. týdne těhotenství do předpokládaného termínu porodu byste měla být vyšetřena v těhotenské poradně 1x týdně. Od 38. týdne (u některých lékařů již od 36. týdne) je součástí návštěvy v poradně i  kardiotokografické vyšetření plodu (KTG), které je v případě, kdy žena ještě nemá kontrakce, nazývané non-stress test (NST). Toto vyšetření slouží ke zhodnocení stavu plodu a event. děložní činnosti.

Přírůstek hmotnosti činí průměrně kolem 12 kg, je zcela možné, že do porodu již nic nepřiberete.

V tomto týdnu dojde k mírnému poklesu dělohy, který je způsoben sestupem hlavičky dítěte do pánve. Mohou vám tak polevit potíže s dýcháním.

Jedná-li se o svobodnou matku, je nutné předložit kromě OP vlastní rodný list, pokud má být do rodného listu dítěte zapsán také otec, je třeba předložit souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství, které je potřeba učinit společně na matrice. Nebudete-li prohlášení v porodnici mít, nebude otec v RL uveden a příjmení dítěte bude automaticky po matce.

                                                        36. týden těhotenství 

                                                           Co se děje s vámi?   

V těchto týdnech těhotenství ženy většinou pociťují stále častější a silnější děložní kontrakce, které jsou přípravou na porod. Dosud pevné a dlouhé hrdlo děložní se musí před začátkem porodu zkrátit a  hlavička miminka již někdy  koncem tohoto týdne sestoupí o něco níž do pánve, zvláště u žen, které již rodily.  

Ve 36. týdnu těhotenství se při gynekologickém vyšetření odebírá stěr z pochvy k určení eventuální streptokokové infekce skupiny B (tzv. GBS).  Pokud je u vás potvrzena přítomnost Streptokoka skupiny B, budou vám v průběhu porodu podána jednorázově antibiotika k prevenci nákazy plodu v průběhu porodu.  

Pozitivní GBS (SAG) znamená přítomnost streptokoka skupiny B (Streptococcus agalactiae) v pochvě ženy. Přítomnost této bakterie je poměrně častá (asi u 20 % žen). Většinou nezpůsobuje žádné obtíže, v případě porodu existuje ale riziko nákazy plodu při průchodu porodními cestami.

Vyšetřují se tedy všechny těhotné ženy ve 36. týdnu gravidity, kterým je proveden štětičkou stěr z pochvy a získaný vzorek je odeslán na mikrobiologii. Během těhotenství, zejména pokud žena nemá žádné obtíže, není většinou potřeba léčby. Pokud má však žena obtíže již během těhotenství nebo ji hrozí předčasný porod, zahajuje se léčba dříve, zejména pokud se vyskytuje vysoká koncentrace této bakterie i v moči.

Kulinářským mimoněm se člověk musí narodit. Ale jak to tak bývá, samotný talent nestačí. Je třeba techniku neustále pilovat, aby se vám nestalo to, že se jednoho dne probudíte a budete umět vařit. A já na sobě pracuju, takže mně se to stát nemůže. Pro jasnější představu uvádím jeden zážitek z let nedávných.

Onehdá jsme trávili s rodinou pár dnů na chalupě. Byla to taková ta prvoplánově příživnická dovolená, kdy dotyčný (můj otec) měl tu smůlu, že dceřino cvrlikání „Tak rádi bychom vás viděli! Můžeme přijet na chalupu?“ nemohl odbýt negativní odpovědí a nezbylo mu nic jiného než souhlasit. Když Hujerovi dovalili svou maličkost a nezanedbatelný avšak nezbytný vercajk pro přežití čtyř dnů mimo domov, začala ta dovolená být jaksepatří. Jaksepatří pro Hujerovi. Velké výlety (nad 1 km), menší procházky (200 metrů na koupaliště a zpátky), i větší výpravy (autem kamkoliv kde je ZOO, lunapark nebo výběh zdivočelých krocanů, prostě cokoliv, jen aby se ty děti doprdele zabavily). Obídky a večeře cestou v restauraci, pohoda.

Jenže po dvou dnech jsme si s Pažoutem uvědomili, že jsme učitelé, čili nižší sociální vrstva, a že by bylo nanejvýš vhodné začít žít poněkud úsporněji. Rozhodla jsem se jako matka rodu (ne roku, bacha na to) převzít tu nejdůležitější roli u rodinného krbu. To s tím krbem není tak úplně mimo mísu, protože jsem si při té příležitosti konečně všimla, že ta kachlová kamna, co má táta doma, asi nejsou jen doplňkem pro odkládání kabátů. Ono to asi vážně fajruje.

Teď nastala moje velká příležitost blýsknout se a nemohla jsem ji jen tak nechat plavat. Vzpamatuj se! Na tohle čekáš celý život! Hodnotné jídlo vařené s láskou na chalupě na kachlových kamnech. To musí někdy zažít každý. Vycítila jsem velkou příležitost vžít se do role poctivé hospodyně, která dokáže i na kachlových kamnech připravit vynikající chod pro celou rodinu.

Tak tedy dobře. Na pomoc jsem si vzala svou mladší sestru, kterou jsem považovala za zkušenější kuchařku a vložila jsem do ní nekonečné ambice. Rozhodly jsme se udělat něco přiměřeného podmínkám (především těm, že se vaření ujal mimoň), takže se naším hvězdným pokrmem stal domácí smažák s domácími hranolkami a k tomu jak jinak než domácí bábovka.

Panečku, to je menu jako z prostřena! Tak směle do toho. Obalit sýry a nakrájet brambory byla hračka, zvlášť když jsme si k tomu načnuly víno a hezky si zazpívaly. Usoudily jsme se sestrou, že nejhorší fázi máme za sebou a můžeme se tedy vydat v ústrety bábovce. Já osobně jsem v té době byla pečením nepolíbená, ale sestra působila velmi sebevědomě a odhodlaně, proto jsem se neodvažovala odporovat a o to víc jsem se snažila budit dojem, že naprosto přesně vím, co s tím.

Podzim již vchází do dveří a s ním i nachlazení, rýma, kašel. Neznám nikoho, kdo by si tato onemocnění užíval. Věděli jste, že v prevenci i léčbě těchto neduhů vám může pomoci nenáročná pokojovka? Seznamte se s rýmovníkem!

Rýmovník (plectranthus) je bylina, která vám vděčně poroste doma v květináči. Její pěstování je velice nenáročné a zvládne jej i zahradník  - začátečník. Rýmovník je vzdálený příbuzný našich hluchavek. Jeho chlupaté lístky vydávají příjemnou eukalyptovo-citronovou vůni, která vám provoní domov.

Celá rostlina obsahuje vonné silice, vitaminy A, C, E a K a omega-6 mastné kyseliny. Všechno jsou to látky důležité pro mnoho tělesných pochodů. Např. obnova kůže a sliznic, správný vývoj zubů a kostí, růst svalové hmoty, tvorba červených krvinek apod. Tělo si je samo neumí vytvořit.

Z rýmovníku se využívají se především listy. Rostlina roste rychle, nemusíte se tedy bát, že budete mít nedostatek. Pravidelné zastřihávání jí jen prospěje. Jinak je na péči nenáročný, stačí pravidelná zálivka (pozor, nepřelít) a na jaře přesadit do nového substrátu. A pokud chcete rýmovníky dva, není nic jednoduššího než ustřihnout větvičku a dát ji do vody. Rychle pustí kořínky a pak může do vlastního květináče.

Jak můžete rýmovník použít?

Jak název napovídá, rýmovník je bylinkou vhodnou na rýmu a nachlazení. Sáhněte po něm ale i v případě jiných problémů dýchacího aparátu (zánět nosohltanu, průdušek, bolest v krku, kašel, astma…). Utrhněte lístek, rozemněte mezi prsty a vdechujte jeho vůni. I rýma, která nechtěla odtékat, se spustí.

Dříve nebo později se s ním setká každá maminka. MMR- obávána, proklínána, zatracována. Vakcína, která má naše nejmenší chránit před trojicí nemocí - spalničky, zarděnky a příušnice.

Žijeme v době, kdy jsou nám informace až nebezpečně dostupné, a proto, když maminka, ať už ze zvědavosti anebo v touze být důkladně informována, zadá do internetového vyhledávače heslo "MMR", zahltí ji nespočet různorodých a protichůdných informací, kterých výsledkem je často vyděšená a zmatená rodička, která si není jistá, jaký postoj vůči zmíněnému očkování zaujmout.

Já sama, přiznávám, jsem byla hodně zmatená. Nebyla jsem schopná se rozhodnout kdy a jestli moje dítě má tohle očkování podstoupit. Nicméně, strašák, který číhal téměř z každé internetové diskuse na toto téma mě přinutil očkování odkládat. Odklad jsem plánovala do druhých narozenín. Nakonec jsem odvahu nenabrala až dodnes. Dnes je Katce přesně 31 měsíců. Na mně svítí na počítadle termínu 42 dní do porodu a to je čas rozhodnout se. Píchnout či nepíchnout. 
Samozřejmě, v snaze být informována jsem se dostala k informaci, že deti těhotných maminek se očkovat nemají, protože hrozí riziko nákazy virusem z živé vakcíny některou z nemocí, proti kterým bylo dítko očkováno, ale nejpozději za 12 měsíců bude Katka nastupovat do školky, kde je, jako všude ve státních předškolních zařízeních, dodržení očkovacího kalendáře jednou z podmínek přijetí. Nebude tedy stejné riziko nákazy platit i pro moje bezbranné miminko, které ještě v  tu dobu očkováno nebude? Nebude to pro něj představovat daleko větší nebezpečí? Rozhodnutí bylo v tento moment už v podstatě jasný... Očkovat budeme a bude to dnes! V bříšku tomu prckovi hrozí daleko menší nebezpečí než v tomhle velkém světě a jelikož jsem já sama očkována, budu doufat, že moje tělo se s oslabeným virem, který by se mohl z čerstvě zaočkovanýho tělíčka dostat, efektivně popere.

A proč vlastně tento článek? Na internetu se píše hodně. Nicméně, většinou se setkávám s těmi špatnými zušenostmi. S články o nepříznivých účincích, febrilních křečech, změnách osobnosti, autismu a několika desítkách dalších katastrof spojených s očkováním proti MMR. Nicméně, rozhodla jsem se popsat tady průběh nějbližších 14 dnů- intervalu, kdy by se podle nejčastějších informací měly nežádoucí účinky vakcinace projevit. V tento moment netuším, jestli zrovna můj příběh bude mít šťastný konec anebo jen přispěji k řadě odstrašujících případů, kdy vakcína poškodila, ať už dočasně anebo trvale do té doby zdravé dítko. Nicméně, chtěla bych takto přispět úpřimnou výpovědí k tomuto tématu a třeba maminkám, které mají strach anebo váhají jestli očkovat nebo ne, usnadnit tuto volbu.

Den 1.
Máme to za sebou. Já, jakožto "poškozená" (tak těhotným říká náš soused) jsem v důsledku hormonálních výkyvů probrečela celý dopoledne vyděšená představou, že tu moji malou panenku budou píchat. A co je horší, vyděšená příběhy, jako po absolvování očkování děti už nikdy nebyly jako dřív. Ale v poledne jsme vyrazily a po důkladné vyšetření, jestli nebojuje tělíčko s nějakou nemocí, jí to prostě píchly. Malinko zakňučela a bylo po tom. Přišla včelka a moje usmívavá hlčička se zas (a vlastně pořád) usmívala. Žádný slzy, žádný křik. Dostala obrázek a 20 minut jsme počkaly v čekárně.

Nic víc se nedělo. Zvláštní. Byla jsem celý den tak totálně mimo a tohle bylo vše. Katku jsem ale doma, před odjezdem, připravila na to, co ji čeká. Netvrdila jsem ji, že to nic nebude, nelhala jsem ji, že se na ni doktorka jen  koukne. Narovinu jsem ji řekla, že půjdem k paní doktorce, že ji prohlídne a pak jí píchne injekci. A ano, i to, že to bude bolet. Že to píchne jako včelka. Nevěděla jsem akorát, kam ji to budou píchat, tak když se zeptala, řekla jsem, že buď do nožky anebo do ručky. Odcházely jsme z domu s tím, že si dala podmínku, že do ruky to nechce a já jí slíbila, že zařídím, ať jí to pichnou do nožky, což jsem i splnila a tak jsme spokojené odjely domů s náplastí na stehýnku a obrázkem v ruce. A doma je to zas moje veselé malé zlobidlo.

Noc 1.