Pochod pohádkovým lesem v Krásné Lípě. Partnerem pěších tras je televize Nova. Už teď vím, kam jednou brát své děti. Ani jsem nevěděla že se tam něco takového pořádá, takže jsem vděčná babičce že nás tam vytáhla, děkujeme babičko. Moc jsme si to tam užili, byli pro nás připraveny dvě trasy, jedna která měla okruh 2km a druhá 7km. Na cestě krásným lesem na nás čekalo celkem 24 stanovišť s pohádkovými bytostmi, malé děti plnily se svými rodiči nebo sami různé úkoly, za které dostali razítko do hrací knížky a sladkou odměnu v podobě bonbónu. Na delší trase nás pár kilometrů před koncem čekalo malé občerstvení kde jseme si mohli zakoupit sušenku, nápoje.. Pro odvážlivce tam měli i hada kterého jste si mohli dát za krk, super zážitek, ale já se přiznám, já jsem srab a raději jsem se stanoviště obloukem vyhla. V cíli jsme dostali vyplněný diplom s krtečkem za ušlé kilometry. Pak bylo loutkové divadlo pro děti a vyhlášení nejlepších pohádkových postav, potom nám hrála kapela K-band tuším, hráli parádně, počasí se nám vydařilo, takže fakt super akce, mohu jen doporučit. 👍😊(kdeby jste měli zájem podívejte se mi do alb a tam najde fotky z této akce) 😊 Přeji vám hezký zbytek večera holky.

Poraďte prosím dobrou ohrivacku mléka? S jakou jste spokojene a za jak dlouho je ohrito?? Diky

Tak už máme naušničky. Mámy od holčiček...jak jste to zvládaly vy? Já jsem měla slzy v očích😢, ale jak mi Adélku dali a ona se uklidnila a potom se usmívala tak se mi ulevilo. 👶😅

V pátek jsem upozorňovala na akci repelentu Insect guard, vhodného pro děti již od jednoho roku. Pokud však repelent nemáte, nepoužíváte nebo se třeba potkáte s nějakou špatně naladěnou vosou, jako nedávno můj manžel, určitě oceníte další produkt značky Phyteneo, který je jako dělaný na letní období. Jedná se o Roztok po bodnutí hmyzem. Je dělaný formou roll-on, takže se jednoduše používá a použít ho můžete nejen po bodnutí různým hmyzem, ale např. i po žahnutí kopřivou, nebo dokonce medúzou.

#phyteneo

V sobotu jsme s manželem dělali dřevo. On řezal motorovkou klády, já odhazovala nařezaná polena, aby měl prostor. Namáhavá dřina, ale dobrá na přemýšlení. Tak jsem se nějak zamyslela a v jedné chvíli jsem málem strčila prsty pod pilu. Manžel se na mě podíval a jenom zavrtěl hlavou - při řevu pily nemá cenu mluvit. V noci, když je kolem úplňku, manžel mluví ze spaní. Večer se vždycky držíme za ruce, on už spal a slyším skoro plačtivý hlas: prosím tě, nestrkej tam ty ruky! Ono se mu o mě i zdá 😀.

Ahoj všichni! 😇

Jmenuji se Natálie, můžete mi říkat Naty 😊Klidně i tykejte 😅

Patřím mezi mladší uživatelky bez miminka, ale mám je ráda, takže se něco ráda přiučím do budoucna 😍

Vaše Naty811

Tak to je jen zlomek krásných a zajímavých míst ve městě Brně. Kdo ještě neměl příležitost se k nám podívat, určitě to napravte! Brno je opravdu krásné město, které stojí za návštěvu- to ví i Tom Hanks!! 🙂

Krásný den přeji, Marcela (mummy88)

KOSTEL J. A. KOMENSKÉHO - TZV. ČERVENÝ KOSTEL

Kostel, jenž je v Brně všeobecně více znám pod názvem Červený kostel, dle použité barvy červeného cihlového zdiva, byl postaven v letech 1863-1865 podle projektu Heinricha Ferstela (1828-1883). Ferstel je jedním z hlavních architektů vídeňské Ringstrasse. Brněnská stavba tzv. červeného kostela z let 1862-1867 je ovlivněna severoněmeckou gotikou s charakteristickým neomítaným cihelným zdivem s kamennými detaily.

H. Ferstel koncipoval kostel Jana Ámose Komenského jako objekt s podélnou síňovou dispozicí a osově situovanou průčelní věží, která se hlásí k tradici severoněmeckých protestantských kostelů. Po dostavbě byl tzv. červený kostel označen za „pomník liberálního ducha“ brněnské obce a stal se také první velkou nekatolickou modlitebnou v Brně. Kvůli dobré akustice se zde často konají koncerty duchovní hudby.

V lednu 2011 student Masarykovy univerzity zazdil USB flash disk do zdi Červeného kostela. Náhodný kolemjdoucí na ni mohl nahrát libovolná data. Jednalo se o první zapojení do streetartového projektu Dead drops v České republice. Flash disk byl ale po krátké době odstraněn.

KAŠNA PARNAS

Už ve středověku se prodejní stánky soustřeďovaly kolem kašny Parnas. Byla postavena v letech 1690-1695 podle návrhu vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z Erlachu.

Kašna symbolizuje jeskyni z přírodních kamenů. Alegorické postavy znázorňují tři dávné říše - Babylónii, Persii a Řecko. Voda byla do kašny přiváděna nejstarším brněnským vodovodem z řeky Svratky.

STARÁ RADNICE

Bývalá radniční budova a nejstarší světská stavba ve městě. Dnes je využívána pro kulturní účely.

Každé královské město v Českých zemích si zakládalo na své radnici, která symbolizovala jeho vážnost a prestiž, slavnou minulost i budoucnost. Stará radnice, během staletí mnohokrát rozšiřovaná a upravovaná, je nejstarší a nejzajímavější dochovaná světská stavba v Brně. Scházela se zde městská rada a soudy, ukládaly se písemnosti, pečetidla i peníze, sídlila tu kancelář městského písaře, byli zde přijímáni a vítáni vzácní hosté a odtud také byla v případě ohrožení organizována obrana města. Součástí komplexu samozřejmě bývala i věznice.

Historické jádro s věží vzniklo kolem roku 1240. Klenutý průchod mezi Radnickou ulicí a nádvořím tvoří bohatě zdobený portál s legendární ohnutou věžičkou, který v roce 1511 vytvořil sochař a řezbář Anton Pilgram, představitel středoevropské pozdní gotiky. Nádvoří s renesančními arkádami upravili koncem 16. století italští stavitelé, další úpravy jsou výsledkem raně barokní přestavby.

V objektu sídlí turistické informační centrum a galerie, v letním období jsou k vidění historické sály – Ernův sál, Křišťálový sál, Freskový sál a Klenotnice. Přístupná je také 63 m vysoká věž s renesanční helmicí a vyhlídkovým ochozem.

Stará radnice je opředena řadou pověstí. Jedna z nich vypráví o tvůrci gotického portálu, mistru Antonu Pilgramovi, ty nejznámější jsou o legendárním brněnském drakovi a brněnském kole. Tyto unikátní symboly města jsou instalovány přímo v průchodu budovy

Nedělní troubení z věže Staré radnice

Historie trubačů sahá až do středověku, kdy byli trubači najímáni městem, aby pravidelně vytrubovali na věžích a branách (Nový rok, svatby, slavnosti). Jednou z jejich hlavních povinností bylo i sledovat, zda někde nevypukl požár. Směr požáru se udával praporkem, v noci lucernou.

Město Brno obnovilo tuto tradici v roce 2004. Každou neděli v 11.00 hodin, tedy ihned po odzvonění tzv. „brněnského poledne“ na katedrále sv. Petra a Pavla na Petrově, se ozývá z věže Staré radnice tradiční nedělní troubení. Slyšet a vidět je můžeme od začátku května do konce srpna. Hudební vystoupení pěti trubačů trvá 15 minut.
Možná nevíte, že ... o ohnuté věžičce na portálu Staré radnice se říká, že když mistr Pilgram nedostal za svou práci pořádně zaplaceno, schválně zkřivil prostřední věžičku? Možná ale šlo o pouhou drobnou stavební hříčku pozdní gotiky.

LABYRINT POD ZELNÝM TRHEM

V hlubokých podzemních prostorech Labyrintu pod Zelným trhem můžete na vlastní oči spatřit unikátní a tajemná zákoutí středověkých chodeb a sklepů.

Prohlídková trasa nabízí mnohá překvapení včetně pravého historického pranýře. Labyrintem Vás ve skupinách (max. 25 osob) provází naši průvodci celoročně každou hodinu. Od června do září probíhají víkendové prohlídky po 30 minutách. Vstup do Labyrintu je ze Zelného trhu č. 21.

Zelný trh patří k nejstarším dochovaným náměstím v Brně. Poprvé je zmiňován počátkem 13. století, kdy nesl název Horní trh. Dnešní název pochází z 15. století. Odjakživa byl rušným místem, které žilo každodenním obchodováním. Zdejší sklepy vznikaly pod jednotlivými domy od středověku po novověk - nejvíce jich bylo vybudováno v době baroka. Sloužily zejména k uchovávání potravin, zrání piva a vína v sudech i jako úkryt v době válek. Především však byly zázemím trhoveckého života Zelného trhu, který zde přetrvává už více než 700 let.

V současné době Labyrint pod Zelným trhem tvoří dva samostatné celky. Část určená pro společensko-kulturní využití je situována ve spodní úrovni náměstí směrem k divadlu Reduta. V turistické části před návštěvníky díky průvodcům v dobových kostýmech ožívá brněnská historie. Trasa míří pod náměstím vzhůru k Malému Špalíčku a vede v hloubce 6–8 metrů pod povrchem. V turistické části labyrintu si návštěvník může udělat představu, jak byly sklepy využívány v dobách svého vzniku. Dozví se například, jak se uchovávaly potraviny v dobách, kdy sklepy nahrazovaly lednice: na dubových roštech jsou umístěny sudy s pivem a vínem, a potraviny v různých nádobách a pytlích. Seznámí se i s vývojem osvětlovadel používaných v podzemí od prvních pochodní přes louče a loučníky až po lojové či parafínové svíčky a petrolejové lampy. Expozici doplňují předměty denní potřeby nalezené během archeologických průzkumů Zelného trhu. Součástí prohlídky je alchymistická laboratoř připomínající slavné lékaře, lékárníky a fyzikusy, kteří v Brně působili a proslavili město po celé Evropě. Na místní vinařskou tradici upozorňuje starý vinný sklep a historická krčma s ochutnávkou moravských vín. O stinných stránkách života v dávných dobách vyprávějí repliky městského pranýře a klece bláznů, které v 17. století stávaly na tržišti. Na závěr se v trestnici dozvíme, co čekalo nepoctivé řemeslníky, kupce a obchodníky.

Původně nebyly sklepy vzájemně propojeny. O řadě z nich jsme stovky let nevěděli, byly objeveny až během novodobých výzkumů brněnského podzemí. Aby mohlo město tuto ojedinělou architektonickou památku zpřístupnit, bylo nutno je staticky zajistit a zachránit tak před zničením. V roce 2009 pak prošly sklepy komplexní stavební úpravou, která umožnila jejich novodobé využití. Tehdy byly spojeny do jednoho celku. Vznikla tak unikátní soustava historických sklepení a chodeb, která dostala název Labyrint pod Zelným trhem. Projekt "Zpřístupnění brněnského podzemí" byl realizován ze sdružených finančních prostředků fondů EU, statutárního města Brna a Jihomoravského kraje.

Dalším místem, které byste určitě měli v Brně navštívit je Kostnice u sv. Jakuba. My v ní byli před pár lety a je to teda super zážitek! Je pravda, že oproti Kostnici v Kutné hoře je to trochu slabší odvar, hlavně je ta brněnská kostnice menší, ale litovat návštěvy určitě nebudete 🙂.

KOSTNICE U SV. JAKUBA

V roce 2012 se veřejnosti otevřela Kostnice pod děkanským kostelem sv. Jakuba. Návštěvníci tak mají jedinečnou možnost spatřit na vlastní oči unikátní prostory, které byly objeveny při průzkumu podzemí v roce 2001. Kostnici je možné navštívit celoročně od úterý do neděle od 9.30 do 18 hod.

Hřbitov u kostela sv. Jakuba na dnešním Jakubském náměstí existoval už počátkem 13. století. Stejně jako další městské hřbitovy byl založen uvnitř hradeb, které bránily pozdějšímu rozšiřování. Kapacita brzo přestávala potřebám rostoucího města stačit, proto byl zaveden výměnný systém pohřbívání: po uplynutí 10 až 12 let od pohřbu byl hrob otevřen, ostatky vyjmuty a na stejné místo byl pohřben další zemřelý.

Obsah původních hrobů se pak ukládal do speciálních podzemních objektů – osárií neboli kostnic. K rychlému zaplňování kostnic docházelo i z důvodů častých morových a cholerových epidemií, které obyvatelstvo města doslova decimovaly. Josefínské reformy vedly v roce 1784 ke zrušení kostelního hřbitova z hygienických důvodů. Ostatky z hrobů byly uloženy do krypty, hřbitovní zeď byla stržena a prostranství kolem kostela vydlážděno nepotřebnými náhrobky. Postupem doby se na kostnici, její velikost i umístění zapomnělo.

O to větší překvapení přinesl rok 2001, kdy začal před úpravami Jakubského náměstí systematický průzkum podzemí. Několik sond do hloubky čtyř metrů potvrdilo existenci rozsáhlého pohřebního komplexu. Jednotlivé prostory byly často až po klenbu zaplněny obrovským množstvím kosterního materiálu. Počet pohřbených se odhaduje na více než 50 tisíc. Z dosud provedených antropologických rozborů vyplývá, že jsou zde pochovány i oběti středověkých morových a cholerových ran, válečných událostí z doby třicetileté války a švédského obléhání. Nahromaděná vlhkost a plísně by bez zásahu postupně vedly k rozpadu kosterního materiálu i ke zborcení a sesuvům klenebních prostor, ležících necelé dva metry pod frekventovanou vozovkou Jakubského náměstí. Proto byl jako jediná možnost záchrany této jedinečné památky zpracován návrh na revitalizaci a zpřístupnění kostnice. Při rekonstrukci byly všechny ostatky vyzvednuty, očištěny a znovu pietně uloženy na místo svého posledního odpočinku. Společně s dalšími archeologickými nálezy je expozice dokladem způsobu pohřbívání na jednom z největších městských hřbitovů v Brně. Projekt „Zpřístupnění brněnského podzemí“ je financován ze sdružených prostředků statutárního města Brna a Evropské Unie (Regionální operační program NUTS II Jihovýchod).

Léto, které myslím všichni milujeme, je dle kalendáře za dveřmi. S teplými večery však přichází ještě jedna věc a tu opravdu nenávidím - komáři! Nenávidím jak bzučí,, jak kvůli nim nemůžu mít otevřené okno když svítím, ale hlavně jak na mě útočí, když chci strávit příjemný večer posezením venku. Musím se přiznat, že jsem navíc trošku profesně postižená, takže vidím, jak mi s bodnutím předávají všemožné infekční nemoci. A to už vůbec nemluvím o klíšťatech, které mohou přenášet boreliózu a klíšťovou encefalitidu. Dělala jsem vedoucí absolventské práce na téma infekcí přenášených klíšťaty, takže o tom vím víc, než bych chtěla.
Proto mám velkou radost, že vás můžu upozornit na skvělou akci značky Phyteneo. Jde o repelent Insect guard, který je navíc vhodný pro děti již od jednoho roku. Už během příštího týdne by měl být v lékárnách k dostání v balení s oblíbeným přípravkem Neocide spray, který je k repelentu přidán jako dárek zdarma. Na akci se můžete podívat zde: http://www.zasetikomari.cz/

#phyteneo

Haha, tak tohle mě pobavilo! 😀

10 základních slov z brněnštiny pro všechny Pražáky

Že v Brně nejezdí tramvaje, ale šaliny, ví každý pako. Jenže to není všechno, co vás může ve městě pod Petrovem zaskočit. Máme pro vás rychlokurz hantecu, neboli základní výrazy pro přežití v Brně. Čtěte!

1. Štatl: Centrum města, neboli ta mini část Brna, kde se alespoň občas něco děje.

2. Cajzl: Vy. A všichni ostatní, kteří vědí, na který straně eskalátorů si stoupnout v metru.

3. Chálka: Divnoslovo pro jídlo. Pozor, za jedinou lokální gastro specialitu lze považovat špagety se sojovkou imitující čínský nudle z bufáče u nádraží. Protože takovej hegeš vám žádný hladový okno jinde v republice nenabídne.

4. Mařka: Ani masařka, ani Marie, ale jakákoliv lidská samice spadající věkem do části populace, která je schopná kopulace.

5. Mejdlo na kéru: Nikoliv čisticí prostředek na tetování, nýbrž večírek u někoho doma. Což zní fajn, než si uvědomíte, že doma znamená v Brně.

6. Betle: Odchází-li Brňák do betle, nejde si s bojovnou náladou zopáknout bitvu u Slavkova, ale naopak odchází spát. Nuda.

7. Krigl: Pivo, či spíše nádoba na něj. Bohužel, místní se často dopouští té chyby, že do ní místo piva lejou Starobrno. Brrr…

8. Prigl: Nezaměňovat a nezkoušet vypít. Přehrada za městem, kde se omylem ocitnete, když sednete na špatnou šalinu.

9. Čára: Ke všeobecnému zklamání nejde o žádné drogy, nýbrž o místo. Náhrada za to, že Brňáci se nemůžou scházet pod ocasem (když nepočítáte ten Onderkův). No, aspoň je to ve štatlu.

10. Rozjezd: Nejde o drink na uvítanou, ani způsob likvidace nepohodlné zvěře, ale o překvapivě funkční a pohodlný systém noční veřejné dopravy. Tenhle vynález je konec konců asi to jediný, čím kdy Brňáci natrhli Pražákům kaďák.

VILA TUGENDHAT

Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929 – 1930, navržená architektem Miesem van der Rohe, je instalovanou památkou moderní architektury. Jako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

V letech 2010 – 2012 prošla vila Tugendhat celkovou památkovou obnovou a restaurací. Stavba i s přilehlou zahradou byly restaurovány do podoby v době jejího dokončení v roce 1930. Interiéry jsou vybaveny exaktními replikami původního mobiliáře.

V takzvaném suterénu bylo restaurováno technické zázemí vily (prostory vzduchotechnicky kotelna, strojovna spouštění oken, molová komora), které je nově zpřístupněno veřejnosti v rámci prohlídkové trasy. Je zde také umístěna expozice představující architekta, stavebníky a život rodiny do roku 1938, kdy před hrozbou druhé světové války Tugendhatovi emigrovali.

Vila Tugendhat je unikátním uměleckým dílem ve smyslu konstrukce, prostorového uspořádání, interiérového vybavení, technického zázemí a začlenění do přírodního rámce. Poprvé v dějinách architektury byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce založená na sloupech s půdorysem kříže. V interiérech jsou vzácné materiály, jako je onyx ze severního Maroka, italský travertin, dýhy z dřevin pocházejících z jihovýchodní Asie, například z palisandru, zebrana a makassarského ebenu. Zcela výjimečné je technické zázemí domu: teplovzdušné vytápění a chlazení, elektrické spouštění oken, fotobuňka u vstupu.

Exkluzivita a futuristický moderní výraz vily Tugendhat přinesl celosvětový ohlas a uznání zahraničních periodik. Zájem o tuto památku se odráží i ve faktu, že vstupné je vyprodáno v mnohaměsíčním předstihu. Návštěvníky přitahuje luxusní minimalismus unikátní architektury a designu. Posláním Villy Tugendhat je však také edukace a kulturní poselství. Jednoznačnou prioritou správce, potažmo majitele národní kulturní památky Villa Tugendhat je důraz na zachování prokázané vynikající celosvětové hodnotě vážících se na statut UNESCO památky.

Ve vile Tugendhat sídlí Studijní a dokumentační centrum, které mohou badatelé navštívit po předchozí domluvě.

V průběhu testování přípravku Kolodium forte jsem zjistila, že ne každý ví, jak ho správně a tedy co nejúčinněji použít. Správné použití ukážu na příkladu svého manžela 🙂
U nás byl průběh takový, že se po prvních dnech aplikace začala loupat svrchní kůže a po pěti dnech, kdy manžel nanášel přípravek dvakrát denně, vypadla bradavice. Člověk by si myslel, že mise byla úspěšná a přípravek už nemusí používat. Ne vždy to tak ale je. Pokud jsou v místě, odkud vypadla bradavice, vidět drobné černé tečky, je důležité Kolodium forte používat dál. Černé tečky jsou totiž kořeny, které bradavici vyživují a pokud by se v této fázi s nanášením přípravku přestalo, bradavice by mohla znovu vyrůst! Až poté, co je vidět čistá tkáň bez černých teček je možné s používáním přípravku skončit a čekat na zhojení.

#phyteneo #kolodium_forte

Kasematy

Kasematy, jako máme na Špilberku, byste těžko někde jinde hledali. Systém dlouhých chodeb s valenou klenbou přitom vznikl až v době baroka, kdy se hrad Špilberk měnil na pevnost. Jako vězení se kasematy používaly jen necelé století – veřejnost je ale navštěvuje už 135 let. Klenuté chodby byly vestavěny do dvou původních příkopů: na severní straně vede Josefínský trakt, na jižní pak Leopoldův trakt. Jejich útrobami prošlo mnoho těžkých zločinců z celé Habsburské monarchie.

Označení kasemat má románský původ: „casa“ znamená dům a „matta“ znamená temný. V baroku ovšem kasematy byly všechny valeně klenuté prostory, které sloužily vojsku.
Brněnské kasematy na Špilberku postavil v roce 1742 plukovník Rochepin. Právě za jeho působení se hrad definitivně stal pevností.
Kasematy měří víc než sto metrů – v severním křídle Špilberku 109 a v jižním 102. Chodby bývají široké kolem 7 metrů.
Původně kasematy sloužily vojákům. V severních kasematech se mohly ubytovat celé posádky, vešlo se do nich téměř 1200 mužů. Ty jižní pak používali na skladování potravin a vojenských potřeb.
Na věznici byly kasematy přestavěny po roce 1783, kdy císař Josef II. reformoval soudy a vězeňství a právě brněnský Špilberk byl určen pro nejhorší zločince z rakouských i českých zemí.
Právě jako žalář ale kasematy prosluly mnohem víc – v první polovině 19. století platily za nejtvrdší věznici v Habsburské monarchii.
Veřejnost kasematy poprvé navštívila roku 1880, kdy je zpřístupnil tehdejší ředitel vojenských staveb Anton Costa-Rossetti.
Současná podoba kasemat vznikla při poslední rekonstrukci z let 1987–1992, kdy se přiblížily baroknímu vzhledu z 18. století. Nacisté totiž kasematy za války značně pozměnili.

Za éry věznice vzniklo kolem špilberských kasemat mnoho povídaček a mýtů, které už době otevření kasemat v roce 1880 nedávaly lidem spát. Většinou jde ale jen o lidovou bujnou představivost. Ta ostatně trvá dodnes a samy kasematy ji stále úspěšně živí dál. V rozlehlých chodbách uvidíte stísněné dřevěné kobky, kde byli v okovech a v černočerné tmě drženi nejtěžší zločinci, fungující mučidla, dlouhé dřevěné pryčny, na nichž spaly desítky vězňů, kamna, světlíky, kuchyni i kanály na vodu. Kasematy ale naskýtají i pohled na „modernější“ věci – najdete tu Wehrmachtem zapomenutou zrezivělou telefonickou ústřednu nebo takzvaný operační sál, kde podle jedné z legend nacisté zabíjeli vězně. Snad pouze v něm se budete cítit nepříjemně. Jinde v kasematech je ale i v létě velmi příjemný chládek. 🙂