Stylově oblečená maminka stojí v dokonale čisté kuchyni a dělá palačinky nebo peče koláč. Je perfektně učesaná, nemá jedinou vrásku nebo kilo navíc. Na zavolání přiběhnou dvě rozkošné, načančané holčičky, způsobně se usadí ke stolu a s chutí sní maminčin výtvor z nablýskaných talířů. Nikdo nedrobí, nikdo nevylévá pití ani si nezapatlá před chvilkou oblečené tričko… přesně takhle jsem viděla samu sebe, když jsem si v těhotenství hladila břicho a přemýšlela,  jak se nám asi bude žít ve třech.

                        Chvíli to vypadalo dobře. Sofie byla / je ukázkové dítě. Hodně spala, tabulkově přibírala, vyvíjela se podle učebnic. Já měla čas poklidit, uvařit a večer odpočívat. Ale stejně mi náš krásný byt nepřipadal tak úplně nablýskaný. Možná díky ceduli na lednici : „Když spí dítě, jdi taky spát“ . Nicméně v reklamě bych ještě obstála.

 Jak Sofi rostla, zvyšovaly se i její nároky – na prostor, pozornost i množství hraček. Bylo třeba dbát zvýšené opatrnosti, pokud jsem nechtěla šlápnout na Lego Duplo, plyšáky nebo na dítě samotné.. Do toho jsem podruhé otěhotněla. Ale do reklamy dobrý… Možná už ne na pečení, ale na prací prášek určitě.

                Dneska ráno jsem si na tuhle svou reklamní představu vzpomněla ve chvíli, kdy jsem dělala palačinky svému muži, kterého čekal 1. zápas sezóny.. a to si zaslouží něco speciálního, že. Scéna přesně jako z reklamy – maminka stojí v kuchyni plné plastových misek, lahviček, piškotů a drobků ze snídaně a dělá palačinky v pyžamu. S vlasy do všech stran držím v jedné ruce pánev a druhou utírám nos mladší dceři, která je už týden nemocná, tudíž spí pouze na mém rameni a od tatínka nudli utřít prostě nechce!!! Starší dcera se samozřejmě hrne pomáhat, takže lovím marmeládu na podlaze a jedním okem sleduju, jestli se až moc nepřibližuje ke sporáku (Sofie, ne marmeláda).

                Přemýšlím, na jaký produkt bychom mohli točit reklamu dnes, 4 roky od chvíle, kdy jsem snila svůj sen o rodinném životě. Na čisticí prostředky? Nebo by nás ukazovali jako odstrašující příklad na přednášce o důležitosti antikoncepce? Anebo bychom nikomu za zvěčnění nestáli, protože takhle to vypadá běžně všude, kde mají malé děti?

                    Takhle -  já se někdy dost naštvu sama na sebe, ráno odvedu Sofii do školky, Emu posadím k absolutně nevýchovné, animované pohádce na DVD a během dopoledne vygruntuju byt, vycídím koupelnu, kuchyň, roztřídím prádlo, hračky, vymetu drobky ze všech koutů…… a po té statečně udržuji pořádek. Týden. Ano, přiznávám se, že víc jak týden nejsem schopná být maminkou z reklamy.

„Bylo to krásné a zvláštní zároveň. Celá rodina jsme k miminku přilnuli. Bylo to tak jednoduché. Lidské mládě je celkem dlouho závislé na pomoci druhých, proto je to tak podle mě zařízeno, že člověk a obzvlášť žena tak snadno přilne i k cizímu dítěti. A dítě? Tomu je jedno, kdo se o něj stará, ale nutně potřebuje někoho blízkého – jednu známou tvář, aby si utvořilo vazbu a dokázalo si vytvářet vztahy i v budoucnosti.“

Práce přechodných pěstounů mě fascinuje. Jak člověk dokáže otevřít srdce opuštěnému dítěti, zamilovat si ho a pečovat o něj se stejnou láskou tak, jako by bylo jeho vlastní a pak, když přijde ten správný čas předat ho novým rodičům? Dnešní článek přináší životní příběh právě jedné takové hodné „tety“ pěstounky. Možná, že nám na tyto otázky odpoví ...

Od dětství jsem milovala děti. Nejraději jsem si hrála s panenkami. Pokud byla příležitost, vozila jsem sousedkám živá miminka. Dnes se divím, že nám je půjčovaly, ale tenkrát to bylo běžné.

Brzy jsem věděla, že vlastní děti rozhodně budu chtít, budu je chtít brzy a budu jich chtít hodně. Občas mě ovládl panický strach z toho, že děti nebudu moci mít. Nedovedla jsem si představit, že bych žila plnohodnotný život bez dětí.

Vdávala jsem se 4 dny po svých osmnáctých narozeninách. Postupně se nám narodili tři synové. Bylo to náročné, ale krásné období. S dětmi jsem byla doma a dohodli jsme se s manželem, že doma i zůstanu, dokud to jen trochu půjde. Uměli jsme se uskromnit a děti snad nepociťovaly žádnou nouzi. Šest let po třetím synovi ještě přibyl čtvrtý syn. Chtěli jsme ho trochu dřív, ale vyšlo to jinak. A bylo to dobře, protože jsem si ho opravdu naplno užila.

Nakonec jsem tedy s dětmi zůstala doma 19 let. A nelituji ani jednoho roku. I když byly období, kdy to bylo náročné, dnes na to moc ráda vzpomínám. Samozřejmě, že žít z jednoho platu není pro každého, ale my jsme se tak rozhodli a nelitujeme.

Naskytla se šance otestovat novinku na trhu zubních past. Jsem tomu ráda, jelikož mě trápí citlivé krčky a ráda zkusím nějakou novou pastu. Tak zazvonil pošťák 😀

Byli jsme trochu překvapeni, že v tak oooobrovské krabici plné mašliček, se může ukrývat malá zubní pasta. Možná by stačila třetinová velikost krabice 🙂

Na první pohled Vás zaujme design pasty . I tentokrát se vyplatilo tvrzení, že "v jednoduchosti je krása " . Bílo-modrý vzhled jí sluší a krátké popisky nejsou přeplácané a nijak se navzájem neruší. Velmi příjemné je profilované víčko, které neklouže v prstech jako hladká, a lehce se šroubuje. Osobně se mi tento design velmi líbí a tím se zvýšila zvědavost zda bude pasta vyhovovat i na kartáčku a dutině ústní 🙂

Po vytlačení zjistíte, že nemá žádné barevné proužky, které u nás stejně fungují max. pár dní, ale je čistě bílá, lehce se vytlačuje z tuby a potěší Vás její jakoby "gelová" konzistence, která se zároveň udrží na kartáčku 🙂 Nemá žádnou výraznou vůni ani chuť, která by pálila na jazyku či dásni, naopak je jemně mátová, lehce pěnivá a čištění zubů s ní bylo snadné a příjemné .

                                        Jedna ukázka tesáků s pastou v akci 😀 😀

Popisky o pastě nelhaly, vážně nemáte plnou pusu pěny, se kterou by si Vás doma mohli spléct se zuřivým pittbullem, či koněm Váňi  na Velké Pardubické. Další plus, které celý proces čištění zubů zpříjemní. Sice mi zdravotní stav nedovolil zkusit popíjet červené víno přímo během čištění, ale zelený i ovocný čaj chutnaly stále stejně. Další plus pro Zendium pastu 🙂

Čtvrtý týden od oplození, tedy šestý týden těhotenství tzn. 5+1 až 6+0.

V tomto období dochází v rámci procesu neurulace k postupnému uzavírání nervové trubice. Na obrázku můžeme vidět, jak se z neurální ploténky vytváří trubice. Vypadá to jednoduše, ale celý proces je velmi složitý a i drobné poruchy můžou způsobit velmi závažné vývojové vady – rozštěpy neurální trubice. Užívání kyseliny listové již před početím a v časném těhotenství velmi zásadně snižuje riziko vzniku těchto vad.

Čtyři týdny po oplození už má embryo jasně zřetelnou hlavovou část se žeberními oblouky, ze kterých se později vyvinou hlavové struktury a krk, a na druhé straně je protažené do tenkého ocásku. V tomto období vypadají embrya savců téměř identicky.

Na ultrazvuku již uvidíme gestační váček se žloutkovým váčkem a embryem se srdeční akcí uvnitř.

Neurulace a její poruchy

Jak jsem již zmínila, proces neurulace spočívá ve vytvoření neurální ploténky na hřbetní části embrya a následně ohýbání ploténky a uzavírání v neurální trubici. Pokud vše proběhne tak, jak má, bude centrální nervový systém – mozek a mícha – obklopen mozkomíšním mokem a chráněn meningy (obaly) a následně kostěným systémem. Mícha uložena v páteřním kanálu. Mozek ukryt v lebce.  

Původně jsem měla v plánu jiný článek, ovšem toto téma je tak nějak velmi aktuální. Mám potřebu o tomto tématu něco napsat, neboť mám pocit, že běžný člověk (který se v dané oblasti nepohybuje a problematice příliš nerozumí), má (nejen) díky médiím značně zkreslený obraz o soukromém školství.

Nejsem nějaký přeborník, to ne. Ale už vím docela dost a cítím se kompetentní oponovat minimálně většinu zkreslených názorů, které ve společnosti panují a ráda se pustím i do následné diskuze, jakkoli vím, že je to na dlouho a že kdo je přesvědčený o své a jediné pravdě, nepomůže ani 1000 pádných argumentů, aby jej změnil.

Ještě tedy o mně – proč chci psát o tomto tématu a proč se na to „cítím“. Před mateřskou jsem se pohybovala v jazykové škole, ale také v oblasti státního školství. Učila jsem na velké škole a na romské škole. Zážitky to byly k nezaplacení. Kdybych se měla rozhodovat znovu, nerozhodnu se jinak. Pak přišlo mateřství, první dítě, druhé dítě… Stala jsem se (mimo jiné) spoluzřizovatelkou soukromé školky (funguje 2 roky a nyní čerstvě se uchází o zápis do rejstříku MŠMT). Do státní by se totiž můj nejstarší nedostal a navíc neměla ani moc dobrou pověst, takže jsem tam své dítě vlastně od začátku ani dát nechtěla. Začala jsem se zajímat hlouběji o svobodné vzdělávání a alternativní přístupy ve výuce. Rozšířila jsem si aprobaci o učitelství na 1. Stupni ZŠ (a během toho se mi narodil třetí potomek). Během studia jsem přečetla další chytré knihy a poznala spoustu alternativně smýšlejících kolegů (včetně některých z těch, kteří nám na VŠ přednášeli a měli bohaté zkušenosti a měli to v hlavě pěkně srovnané). Navíc se ukázalo, že můj nejstarší syn je dítě se speciální vzdělávací potřebou.

Soukromým školám nejde o prachy

Jasně, jsou takové, které jsou založené za účelem zisku. Ale VALNÁ VĚTŠINA zakladatelů škol sleduje zcela jiné cíle. Nicméně proč by lidé dobrovolně platili velké peníze (jde-li o zisk, malé peníze to nebudou…), když by z toho neměli něco navíc? Pokud může soukromá škola nabídnout něco více (obvykle mnohem více) než státní, není divu, že někteří jsou ochotni za to zaplatit… Každopádně spousta škol (dovolila bych si říct většina, ale nemám konkrétní čísla, tak se tu pak nechci hádat o drobnostech) je zřizována např. spolky či obecně prospěšnými společnostmi.

Proč tedy potřebují soukromé školy ne zrovna malé školné, když nejde o prachy? (aneb jak je to s dotacemi)

     To, že čekám 3. dítě pro mě bylo velké překvapení. Protože mi bylo pořád nějak divně od žaludku, měla jsme chuť na utopence, tak jsem si asi čtyři dny před ms jsem si udělala test a byl docela šok, když na mě během pár vteřin vykoukly 2 dálnice 🙂

     No, abych to upřesnila, nejsem úplně "normální matka". Jsem tělesně postižená, mám dětskou mozkovou obrnu,  jsem nedonošená.( 24.tt, 1kg a 36cm) docela macek 🙂 Dopadla jsem celkem dobře, jen špatně chodím. ( jsem po 10 operacích nohou ). 

      Moje 1. těhotenství bylo celkem bezproblémové, jen občasné tvrdnutí břicha od 24.tt.

Porodila jsem ve 35+4 císařským řezem ze zdravotních důvodů. Kristýnka se narodila 12.2.2007  měla 2320g a 46cm. Jelikož se narodila dříve a já neměla napíchané kortikoidy, tak měla po porodu dechové obtíže. Byla týden v inkubátoru a 6. dní na kyslíku a světle ( měla novorozeneckou žloutenku). Jinak byla v pořádku. Domů jsme šly 10. den po porodu. Dnes je to desetiletá zdravá a chytrá holka která dělá atletiku a chodí malovat 🙂

     Moje 2. těhotenství už nebylo tak bezproblémové jako to provní. Asi od 20.tt jsem krvácela nebo špinila... Byla jsem v nemocnici na rizikovnce od 18.12. do 7.1. přes celé Vánoce a Silvestra.. Klárka se narodila ve 35+6  21.1.2011 opět císařem, měla 2700g a 47cm, takže celkem pořízek 🙂 Měla jsme napíchané kortikoidy, tak byla bez dechových potíží. Měla akorát novorozeneckou žloutenku. Domu jsme šly 7. den po porodu. Dnes je to šestiletá šikovná holka která zpívá ve sboru a v září půjde do školy.

     Moje 3. těhotenství bylo celkem bezproblémové až na občasné tvrdnutí břicha.. Bylo to v pohodě do 28.tt. Pak mi začlo tvrdnout břicho po 15. minutách. Skončila jsem v nemocnici, napíchali mi kortikoidy dali mi gynipral.. Ležela jsem na rizikovce a pan doktor mi říkal, že mě bolí jen jizva a že mi břicho netvrdne. ( Jak to mohl vědět, to netuším) 🙂 Říkala jsem mu, že mě jizva nebolí, že mi tvrdne břicho... Pořád po 15. minutách a že to není prostě normální takhle brzy.. Pan dokror mi tam tedy poslal psycholožku 🙂  Na konec jsem z toho "nic vám není máte jen dráždivou dělohu", porodila ve 31+1 Kryštůfka, Který vážil krásných 1810g a měřil 42cm. Po porodu měl Kryštof problém s dechem, tak mu byl píchnut surfaktant přímo do plic.

Velmi mile mě překvapilo, že jsem byla vybraná pro testování zubní pasty Zendium Complete Protection. A ráda se s Vámi podělím o své dojmy.

Po této pastě už jsem koukala delší dobu, jak v dospělé, tak v dětské verzi, neb máme se zuby docela problém, stejně tak i manžel a ráda bych, aby se toto dětem vyhnulo, a proto se je snažíme vést ke správné zubní hygieně (i když někdy je to o nervy – hlavně moje :o))

Prvním překvapením byla velikost krabičky, ve které přišla jedna téměř nedobytně zabalená zubní pasta. To bylo radosti, prohrabávat se zelenými polystyrénovými mašličkami a hledat poklad!

Druhý překvapením pro mě bylo, že na testování pasty je pouhý týden. Přišlo mi to docela málo na to, udělat si pořádně obrázek o tom, jaká pasta je při delším používání.

Po vybalení pasty z krabičky padla pasta hezky do ruky. Je menší a širší než ostatní pasty, na které jsem zvyklá, což oceňuji zejména proto, že hezky stojí na umyvadle a nepadá do něj stále znova a znova. Když jsem jí otevřela, hezky voněla.

Hned večer jsem jí poprvé vyzkoušela. Chuťově je pasta příjemná, spíš neutrální než nějak výrazná, příliš nepálí, překvapivě je bílé barvy. Pění poměrně málo, na což jsem zvyklá z jiných past, takže v tomto ohledu mě nečekalo žádné překvapení ;o) Jsem zvykla po vyčištění zubů už nejíst (nehledě na to, že se to asi nemá, tak mi to po pastě moc nechutná), ale tady jsem to vyzkoušela a neměla jsem pocit, že by chuť jídla byla pastou nějak ovlivněna. I voda po čištění chutnala dobře.

Byla jsem vybrána k testování zubní pasty Zendium. Začali jsem pastu používat s manželem. Já pociťuji po týdnu zlepšení stavu mých dásní a menší citlivost zubů. Manžel si pochvaluje taky lepší stav jeho dásní. Obou nám vyhovuje chuť a příjemný pocit po vypláchnutí.

Proto jsme se rozhodli nadále používat tuto pastu, protože věříme, že nám pomůže v boji proti kazům, ke zlepšení stavu našich dásní a ke zpevnění zubů.

Vzhledem k výsledkům po týdnu používání bych pastu vřele doporučila všem k vyzkoušení. Naše celá rodina má volbu už jasnou je to pasta Zendium.

Za prvé bych chtěla poděkovat za vybrání mezi testerky zubní pasty. 🙂 

Ihned po rozbalení balíčku na mě dýchla vůně pasty, krásně voní... Tak jsem hned šla prubnout vyčistit si zuby. Chuť pasty je jemná, vůně taky, konzistence pasty je akorát. 

Po vyčistění jsem měla příjemný pocit, překvapilo mě, že skoro nepění.

Jen mně osobně teda vadí to, že právě po vyčistění není ten svěží pastový dech. Zas na druhou stranu, člověk se i po vyčištění zubů může napít a nekazí si chuť. Dokonce mám dojem, že mé zuby jsou i bělejší. Hlavně citlivost zubů se ztratila za těch pár dnů používání.

Čemu dávám veliké plus je, že krabička i tuba není barevná, křičící jak je skvělá a zdravá atd. 

Celkový závěr pro mě je, že pasta je dobrá, jestli ji budu kupovat upřímně nevím, opravdu mi trochu chybí ten svěží pocit v ústech.

Nedokážu si přesně vzpomenout, kdy se mi podařilo začít kojit Lauru. Vím, že na porodním sále to nebylo. Od doby, co vylezla ven, jenom chrochtala a brečela. Zkoušeli jsme ji nechat přisát, bohužel nejevila žádný zájem. Prvně se pak přisála někde na oddělení šestinedělí. Na co si ale vzpomínám bylo, že ačkoliv neměla žádné zuby, bolelo to jak tisíce jehliček, které se zabodávaly do mého prsu. Taky si pamatuji, že mi trvalo, než jsem ji dokázala přimět otevřít pusu dostatečně na to, aby začala správně pít. V té chvíli jsem si pomyslela- jak to proboha uděláme, aby to fungovalo- respektive co udělám já, aby to fungovalo a zda skutečně bude.

Tato myšlenka mi bleskla hlavou ještě několikrát: když byla bolest tak velká, až mi vytryskly horké slzy a stékaly pomalu po tváři dolů, zatímco Laura sála přitisknutá k mému tělu. Když jsem se pokoušela udržet ji vzhůru, aby se najedla, protože ji krmení vždy uspalo. Když jsem vstávala v noci co 2 hodiny, vyčerpaná na smrt, celá mokrá od tekoucího mlíka, bolavá v průběhu šestinedělí a snažila se jí na rukou ukonejšit.

Také si nedokážu vzpomenout, kdy naposled jsem Lauru kojila. Vím, že to bylo v 9 měsících. A také vím, že to nebylo úmyslně. Těhotenství a porod moje tělo rozebraly takovým způsobem, že od té doby mám neustále problém se zády. A to se přesně tehdy stalo- luplo mi v kříži a už jsem se nepostavila. Bylo to tak zlé, že jsem ležela v posteli celé 2 týdny neschopna pohybu. Tudíž jsem nemohla ani kojit, bolestí bych umřela. Laura pila v té době i čaj, změnu tedy nijak nevnímala. Za to já si to určitým způsobem vyčítám dodnes. I když vím, že to nebyla ničí vina, že Laura už byla dost veliká a podobně, stejně tam někde hluboko v duši zůstává hořká pachuť selhání.

Na co si ale vzpomínám je mnoho chvil, sladkých a těžkých, které byly mezi začátkem a koncem.

Když jsem si ji asi 2 týdny po propuštění z porodnice brala v noci do postele. Slzy mi díky poporodní depresi a vyčerpání tekly proudem, ona pořád brečela a já nevěděla, co dělat. Přisunula jsem si ji tak blízko, až mi ručkou pohladila prso, přisála se a podívala se mi do očí. To bylo poprvé, kdy jsem ucítila to pověstne "propojení".

Půlka října, kdy jsem si ji v rychlosti přiložila a ona se hned přisála správně. Kojení se stalo přirozeností a já si uvědomila, že to společně dáme jako tým.

Nedělní oběd se nezadržitelně blíží a vám už se nechce posté vařit ten samý, i když lety osvědčený, recept? Odpoledne má přijít návštěva a vy byste ji chtěla překvapit originálním pohoštěním? Snažíte se jíst zdravě a udržovat si pěknou linii, ale každý článek tvrdí něco jiného a přináší další zaručené tipy, které už jste desetkrát neúspěšně vyzkoušela? S tím vším vám pomůže česká gastro jednička – TopRecepty.cz.

TopRecepty.cz jsou nejvyhledávanějším portálem o vaření na tuzemském trhu. Nabízejí rozsáhlý katalog obsahující více než 45 tisíc receptů a desetitisíce lákavých fotografií jídel přímo od uživatelů. Máte tedy jistotu, že recepty jsou prověřené a vyzkoušené, autoři navíc často uvádějí praktické tipy z praxe, které byste v běžné kuchařce nenašli.

Denně přibývají nové recepty a obrázky, a tak si můžeme být jistí, že tu vždy najdete čerstvou inspiraci a osvěžení pro svou kuchyni. A i vy se samozřejmě můžete podělit o klenoty ze své domácí knihy receptů.

Recepty to ale zdaleka nekončí. Najdete tu také stovky článků s tipy a triky, informacích o zdraví a vaření a nejrůznějšími zajímavostmi více či méně spojenými s jídlem. Dozvíte se například, jaká zelenina obsahuje ty správné vitamíny, které vám chybí, co jíst v těhotenství, jak co nejrychleji, ale k tělu šetrně shodit nadbytečná kila po porodu a jak se udržovat ve formě, ať už je venku počasí jakékoli… ale třeba také jaké litinové nádobí vybrat a které gastronomické akce jsou na obzoru.

A pokud mezi recepty a články nenajdete to, co jste hledali, můžete využít rozsáhlé diskuzní fórum, které zdaleka neslouží jen pro debaty o vaření – můžete se zde s ostatními uživateli radit i o domácích mazlíčcích, dovolené nebo třeba tipech jak ušetřit.

Tak co myslíte, objevíte i vy na TopRecepty.cz to pravé?

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v diskuzích. Snadné uklízení s Viledou se maminkám moc líbí. 🙂 Otestovali jsme taky Vileda Easy Wring Ultramat a

Vileta Ultramat TURBO a maminky nešetřily chválou. Jejich recenze jsou v diskuzích. Nebo vás zajímá Vileda Easy Wring and Clean TURBO? Výsledky testování najdete tu. Každá pořádná domácnost musí mít taky čisté okna. Vileda Windomatic prošel testem a jako je to u Viledy zvykem, maminky si produkt pochvalovaly.

-----

Oblíbená Vileda se vrací, aby vám mohla pomáhat s úklidem! My se už moc těšíme na toto testování, tak si uvařte kafe a přejeme příjemné čtení výzvy a sledování testování.

Co testujeme

Budeme testovat Vileda Easy Wring Ultramat, plochý mop na všechny typy podlah. Jak je to u Viledy zvykem, má do detailů promyšlený systém tak, aby dokonale vyždímaný mop zanechal vaši podlahu rychle suchou. Balení obsahuje kbelík, na kterém je připevněný ždímač, který brání vystříknutí vody při ždímání. Na kbelíku naleznete taky pedál, díky kterému není při ždímání potřeba se namáhat. Teleskopická tyč má tři díly, abyste si ji mohly nastavit podle své výšky. Mycí návlek lze prát při 60 stupních (ale pozor, nepoužívejte aviváž a nevkládejte ho do sušičky).