Když jsem ve čtvrtek psala článek o malém Filípkovi, neměla jsem nejmenší tušení, jak může být život krutý, jak ne nadarmo se říká, naděje umírá poslední... Tato dražba měla být především o pomoci malé Nelince, která potřebuje speciální kočárek, a Filípkovi, který potřeboval finanční prostředky na alternativní léčbu diagnózy osteosarkom.

Přiznám se, že mě Filípkův příběh neskutečně chytnul za srdce. Byl pro mne důkazem, jak se z minuty na minutu může pro rodinu změnit celý život, hodnoty, to, na čem skutečně záleží. Věřila jsem, že tato dražba mu pomůže v boji s touto diagnózou. Bohužel Filípek tento pátek 31.03.2017 svůj boj s nemocí prohrál. Protože si myslím, že v tuto chvíli jsou všechna slova zbytečná, chtěla bych touto cestou především celé rodině vyjádřit upřímnou soustrast a hodně sil...

Výtěžek celé jarní charitativní dražby bude věnován na speciální kočárek Nelinky, kterou jsme Vám již představili, a Štěpánce, o které její maminka @pospisilovaluca napsala následující příběh:

"Štěpánka (význam jména: má vlastnost vítězů, odhodlání, vůle a odvaha) se narodila 16.10.2014 v 7:03 a rozhodla se bojovat a všem dokázat, že vlastnosti, které souvisí s jejím jménem, naplní ze všech sil. Její příběh začal být neobyčejný již v těhotenství. Po prvních testech v těhotenství a po podstoupení vyšetření plodové vody testy vyšly v pořádku, ale kolem 20. tt bylo podezření na zvětšené mozkové komory (hydrocefalus), což se v 22. tt nepotvrdilo. A přišla velká úleva.

Pak přišlo vyšetření ve 30. tt a tam byl potvrzený hydrocefalus. Porod byl v termínu a 10 dní po porodu byla Štěpánka na operaci, kdy jí do mozku zavedli hadičku, která vede do bříška, a pomocí té hadičky jí odtéká mozkomíšní mok, který se v hlavě hromadil a díky tomu se zvětšovaly komory a byl utlačován mozek, který se nemohl vyvíjet. To způsobilo další diagnózu a to hypotonii, oční a sluchovou vadu, poruchu příjmu potravy. Další diagnóza je genetická chromosomální nebalancovaná přestavba, která je nevratná, a nikdo neví, co způsobí. Tato kombinace je ojedinělá a v dostupných genetických databází není specifikována, tím pádem vlastně nevíme, s čím bojujeme a co nám přinese budoucnost.

Na základě doporučení jsme se Štěpánkou chtěli absolvovat rehabilitační pobyt, ale po 4 dnech se vinou přetížení Štěpánce spustila epilepsie. V současnosti ve dvou letech dělá pokroky, ale velmi pomalu. Potřebuje posílit svalstvo cvičením a intenzivní individuální rehabilitací, zatím nesedí (jsou to zatím první pokusy), leze, ale špatným pohybovým vzorcem, nemluví, nereaguje na výzvy a po této stránce je na úrovni 8měsíčního dítěte. Je to smíšek a je na ní vidět obrovská snaha, ale limituje ji její vlastní tělo. Je velmi těžké s ní komunikovat, jelikož neukazuje, nemluví a ani nedává zpětnou vazbu, tudíž komunikace je spíše intuitivní.

Ráda bych s vámi milí čtenáři sdílela jednu starší povídku, se kterou jsem se umístila na 2. místě v literární soutěži “Arabské humoresky” před dvěma lety.

Život v Egyptě není procházka růžovou zahradou. Většinu času si spíš připadám jako bych se procházela řisí divů (ale jak říká moje maminka, výstižnější je spíš říše velbloudů) Doba se mění, Egypt prochází politickou a snad i ekonomickou transformací, ale stále se potýkáme s problémy (které jsou v 21. století téměř směšné a naprosto neuvěřitelné), jako je výpadek pitné vody po dobu několika dní, výpadek elektřiny, atd. Za poslední měsíce se těchto problemů nahromadilo prostě moc a mnozí z nás už jsou téměř na pokraji sil. I to byl jeden z důvodů, proč se mi dlouho nedařilo sepsat svou arabesku do soutěže. Ne, abyste mě pochopili špatně, vtipných a směšných situací máme dostatek každý den, jen ne všechny na papíře vyzní tak, jak bychom rádi (obzvlášť pro čtenáře, kteří tyto situace nezažívají, neboť žijí mimo říši velbloudů). A pak najednou, na konci jednoho z dalších všedních dnů, se odehrál příběh, který mě rozesmál. Smála jsem se tak, že mě bolely břišní svaly (teda ne, že bych nějaké měla, ale předpokládám, že tam někde stále jsou, I když nejsou vidět), po tvářích mi tekly slzy a doslova jsem se málem počůrala. A tak se s vámi o něj podělím.

Měli jsme na večeři guláš (když jsem ho udělala poprvé, jednou do toho díbl a odsunul talíř a s vyčítavým pohledem ve tváři řekl, že takhle on maso nemá rád. Teď je to ovšem jedno z jeho nejoblíbenějších jídel) a nebyli bychom to my, kdybychom se zase jednou pořádně nenapráskali. Neschopni žádné náročnější aktivity, odvalili jsme se na matraci před televizi (ano, na matraci! Stěhovali jsme se sice v květnu a už je říjen, ale sedačku stále nemáme, protože jak říká můj muž, “všechno má svůj čas”. A v Egyptě je vnímání času naprosto odlišné od toho evropského🙂). Ležíme u televize (jako vždy na žádném z tisíce kanalů nic nedávají, takže Khaled přepínal z kanálu na kanál) a já si najednou všimla, že si nám po stropě štráduje fakt pomerně velká, červená ještěrka. Znaje svého manžela a jeho panické hrůzy z ještěrek (nechápu, kde se vzala, protože pavouků ani jiné havěti se nebojí, a když já mám strach z pouličních psů, tak se mi směje), říkám mu opatrně: "Miláčku, prosím tě hlavně nepanikař, ale na stropě leze velká ještěrka".

Z nějakého záhadného důvodu měla moje slova naprosto opačný efekt. Khaled se podíval na strop a s hrůzou v očích vyletěl (tak rychle jak mu to nase pružinová matrace na zemi dovolila) a mně přikázal, abych hlídala ještěrku (nevím, jak přesně si to hlídání představoval, ale pro jistotu jsem upřela svůj zrak směrem k místu na stropě) a on sám mezitím utíkal do kuchyně hledat koště, které tam samozřejmě jak na potvoru nebylo, protože (jak nezapomněl vyčítavě podotknout) jeho nepořádná žena nikdy nedává věci na své místo. Při cestě zpět z koupelny, kde se před ním schovávalo koště ještě stihl nakopnout odpadkový koš ( I za to jsem samozřejmě mohla já, neboť jsem mu ho tam schválně nastražila) a začal horlivě honit ještěrku po stropě... Můj muž se okamžitě pasoval do role velitele celé obranné akce a rozdával úkoly na všechny strany. “Zhasni všechna světla”. “Otevři balkon dokořán” “Podej mi židli”. Byť jsem měla o smyslu některých přikazů pochybnosti (ještěrka by se po tom stropě honila mnohem lépe, kdybychom na ni aspoň viděli🙂), jako správná a podporující manželka jsem všechny povely splnila..Ještěrka se, ale nemínila jen tak vzdát, ani po 15 minutách nahánění sem a tam se nám ještěrku nepodařilo nasměrovat ven z bytu, ani ji unavit. Za to z mého manžela tekl pot proudem. Celý udýchaný a se slzami na krajíčku říká Khaled ještěrce: "Já tě nechci zabít tak už prosím tě uteč ven." Nevím jestli mu opravdu rozuměla, ale chvíli na to skočila naše milá ještěrka ze stropu na klimatizaci (tedy aspoň to jsme v té tmě viděli) a my jsme ztratili oční kontakt.

Takže velitel operace vyhlásil, že nastáva akce, "musíme dostat tu ještěrku z klimatizace” (to by se ovšem mnohem snáz provedlo, kdyby ta klimatizace nebyla přimontovaná přímo pod stropem a my oba neměli pouhých 170cm a žebřík žádný). No byla to legrace, po hodině skákání, bouchání smetáku a svícení baterkou do útrob klimatizace, jsme to vzdali. Pak Khaleda napadlo, že ji třeba vypudíme tak, že zapneme klimatizaci. No jenže klimatizace přece od posledního výpadku proudu nefunguje (malý detail, na který jsme v tom rozčilení jaksi pozapomněli). Nic jiního nás už nenapadlo, byla pozdní noční hodina a my museli ráno vstávat do práce a tak velitel označil operaci jako “mission impossible”.

Já osobně si myslím, že ještěrka s největší pravděpodobností nepozorovaně utekla ven (klimatizace je hned nad balkonovými dveřmi, které byly dokořán), když jsme ji hledali pod ledničkou a matrací, ale Khaled byl přesvědčen, že se schovává v klimatizaci a odmítl se tudíž zdržovat v prostorách obýváku. Přesunuli jsme se tedy do ložnice a chystali se ke spánku. A já jsem (zcela neprozíravě) chtěla situaci odlehčit a tak říkám: “však co, aspoň nebudeme mít doma mouchy a komáry, když tu máme ještěrku". Načež můj muž znovu vyletěl z postele a vyčítavě mi říká “seš hrozná, teď kvůli tobě nebudu celou noc spát” a začal na rádiu v obýváku ladit Korán, doufaje, že to ještěrku vypudí. To už jsem opravdu neudržela vážnou tvář a začala jsem se smát na plné kolo, až mi tekly slzy a břicho mě bolelo, ale nešlo to zastavit. Mému vyděšenému muži to zřejmě vtipné nepřišlo a uraženě si chtěl jít lehnout do obýváku, protože s tou hroznou ženskou, co se mu směje nebude spát v jedné místnosti, ale pak si vzpomněl, že v obýváku je ještěrka a tak mu nezbylo než se zase vrátit do postele.

      Jsem poslední týdny hodně časově vytížená (i díky Vám 🙂). Zanedbávám svou stravu, neužívám své oleje tak, jak jsem byla zvyklá, zapomínám na hořčík, jód aj. Malý v noci špatně spí a já začínám být dost unavená.

    Znovu tedy sahám po sladkém, i když vím, že nám způsobilo jen problémy (viz článek Jak jsem vyléčila synův atopický ekzém). Po sladkém mi kolísá hladina cukru v krvi více než je zdrávo a já jsem zase unavená a znovu sahám po sladkém... Cítím, že se kvasinka (Candida albicans) znovu probouzí k životu. Svědí mě nos, bolívá hlava, jsem unavená. Je to začarovaný kruh. Nejvíce mě štve to, že vím, že tím škodím malému. Zatím tedy nemá kvasinkový ekzém jako posledně, ale mám pocit, že cukr se špatně podepisuje i na něm...

     Chci být zodpovědná a zodpovědně kojit. Vidím, že co jím zase cukr, Váša špatně spí. Bolívá ho zase břicho (jako mě). Když sním večer sladké, jsou noci horší. Opravdu je to tak :(. Před početím jsme drželi protikvasinkovou dietu a vím, že mi bylo moc dobře. Teď zjistili mojí mámě cukrovku, tak jí podobně a je jí taky moc dobře. Cukr může za velkou část civilizačních chorob, množí nám v těle kvasinku, kazí zuby, fruktóza může za zvyšování viscerálního tuku. Člověk by myslel, že může ovoce sníst hodně, je přece zdravé.

    Hodně mě překvapilo zjištění, že tomu tak není. Fruktózu (ovocný cukr) už mnozí nazývají jako zrádnou, zákeřnou apod. Fruktóza je i v medu a proto je, jak říkají včelaři, dobré sníst jen lžičku denně. Jediné sladidlo (kromě medu), které jsem vzala na milost, je xylitol. V jedné severské zemi (už nevím, v které to bylo :D) dávají dětem ve školách zdarma xylitolové žvýkačky a rapidně jim klesá výskyt zubního kazu. Xylitol má totiž hodně skvělých vlastností, mj. právě snižování výskytu zubního kazu díky jeho schoponosti eliminovat bakterie v dutině ústní. Je vhodný pro děti od jednoho roku, takže Váša jej má pravidelně v kaši 🙂. Stévii jsem nepřišla na chuť. 

     Je mi smutno z toho, že škodím sobě i svému dítěti. V jeho stravě se cukru striktně vyhýbáme a já mu jej pak předávám přes mléko. Je těžké nepodléhat chuti na sladké, když jsem unavená a tělo (a kvasinka) volá po cukru. Ale vím, že to zvládnu 🙂

     Je mi jasné, že spousta maminek cukr ve stravě svých dětí (i ve své) neřeší. Mají pocit, že "jíst se má všechno" a trocha cukru nikoho nezabila. I má lékařka mi doporučuje dávat malému piškoty :D. Už se naštěstí o škodlivosti cukru začíná hodně psát, začínají na světlo vycházet výsledky zfalšovaných studií, které škodlivost cukru popíraly. Stačí trochu hledat na internetu...

Vyloženě nepatřím mezi fanoušky sociálních sítí, kde každý sdílí první i poslední, co ho napadne. Na druhou stranu se mi líbí ta druhá podoba, kterou sociální sítě mohou mít. Dokáží poměrně snadno a rychle šířit informace, oslovit velký počet lidí a nadchnout je pro společný projekt, jehož cílem je prostá touha pomoci.

Stalo se již tradicí, že se zde na Modrém koníku dvakrát do roka sejdou uživatelky, které spojuje nejen nadšení pro kreativní ruční tvorbu, ale především vize, že do výrobků nevkládají pouze svůj nápad a čas, ale především naději a očekávání dětí, pro které se celá akce pořádá. 

Za pár dní na Modrém koníku opět vypukne již 8. charitativní dražba. Tato dražba bude výjimečná v tom, že se nebude konat pouze pro jedno dítko, ale cílem této dražby je pomoci rovnou dvěma dětem, které bych Vám ráda představila.

NELINKA (její maminka je @natalkanelinka)

Nelinka má Aicardiho syndrom a Westův syndrom. Sama se nenají, občas chodí za ruce, když jí je dobře, udělá několik kroků i sama. Nelinka má těžkou epilepsii. Chodí do speciální školy, kde má osobní asistentku, kterou rodina platí.
Rodina nyní pořídila pro Nelinku speciální zdravotní kočárek a shánějí peníze na doplatek, který není hrazený zdravotní pojišťovnou.

FILÍPEK (jeho teta je @tomanovalenka)

Manžel napověděl, já okomentovala, my vyhráli a byli vybráni testovat Vileda Easy Wring Ultramat, super. Výzvou pro nás bylo srovnat Viledu s konkurencí, kterou máme již dva roky doma a to Leifheit (CLEAN TWIST XL). Na pořádku si oba s mužem zakládáme, máme starší byt se třemi typy podlah, malé miminko, nevlastního syna s léčeným imunodeficitem po transplantacích kostní dřeně a velmi chlupatou milostpaní kočku. To vše dokupy je poměrně náročná kombinace, která k udržení pořádku prostě nutí.

Výhru jsem uvítala jako možnost trochu si práci ulehčit a MK tímto děkuji za příležitost a nyní již k mým postřehům.

První, na co jsem se šla podívat když mi balík došel bylo jak je  krabice těžká. Překvapení, těžká vůbec nebyla a to vypadalo slibně. Kbelík, ačkoliv prostorný, byl opravdu lehký a pohodlný na úchop do rukou. Co mě ale naopak při vybalování zklamalo bylo, že základní balení obsahuje pouze jeden univerzální mycí návlek. V tom bych viděla mínus ve srovnání s konkurencí, která poskytla návleky dva s různým typem "chlupu". Šla jsem si tedy na internet vygooglit ceny výrobků, které hodnotím jako standardní, nicméně ten jeden mycí návlek navíc bych Viledě asi opravdu vytkla. Přece jen, jeden na ložnici i WC dobrá hospodyňka asi nepoužije a je to další výdaj do startu. Kompenzovat to může snad jen fakt, že je možnost mycí návlek prát na 60 °C což jsem udělala a zůstal nezměněn takže další plus.

Při dalším seznamování objevuji další plus tohoto výrobku a to je upevnění mycího návleku. Oproti konkurenci mnohem lepší, pohodlnější a praktičtější. Nacvaknutí zvládne opravdu každý. Naprosté překvapení pro mě byla lehkost samotného mopu. Oproti konkurenci úžasně lehoučký! Velké plus pro každou ženu a pro mě asi největší plus celého výrobku. Teleskopické řešení tyče je zajisté skvělá věc ale zde nalézám pro změnu mínus. Nejsem žádný obr, měřím 177 cm a uvítala bych, kdyby tyč byla delší. Odzkoušeno na manželovi se 185 cm a už to trochu na pohodlnosti výrobku bohužel ubírá. Maximální délka týče je 125 cm, my bychom přidali.

Složení mopu bylo absolutně jednoduché, obrázkový návod hodnotím jako naprosto dostačující. A jde se na věc.

Mycí návlek sedí perfektně, myje krásně i podélné lišty.

Všechno to začalo v jeden krásný slunečný den, kdy jsem objevila testovací balík na zahradě u plotu. Krásně načasováno! 14 dní se u nás nevytíralo a tak můžeme rovnou začít!

V našem domě obýváme 150 m2 s různými typy podlah a musím přiznat, že jsem byla zvědavá, jak s tím zázračná Vileda zatočí. V přízemí obývacím pokoji a kuchyni máme voděodolnou plovoucí podlahu se vzorkem (tedy mírně protiskluzovou), v dětské herničce máme hladkou plovoucí podlahu, v koupelně hladkou dlažbu, na chodbě a v předsíni protiskluzovou strukturovanou dlažbu – spáry jsou hluboké. Do patra se jde po starých kamenných schodech. V patře na chodbě se opakuje protiskluzová strukturovaná dlažba venkovního typu a v pokojích na spaní máme hladké plovoucí podlahy.

Dodnes jsme používali podobný, ale obyčejný plochý mop a klasický kýbl. Většinou u nás vytírá můj manžel a jako alergik velmi trpěl. Ruční ždímání špinavého hadru do kýble nedělalo jeho ekzému vůbec dobře. Musím přiznat, že on byl ze šlapacího kýble nejvíc nadšený, když ho uviděl.

Tři, dva, jedna… Start!

Nejdříve musíme celý dům vysát. Nevím, zda to tak má každý doma, ale u nás se to prostě jinak nedělá. Vlasy, drobky, chlupy od psíka apod. pohltí náš vysavač. Vileda bude tedy bojovat převážně s prachem a špínou.

Po důkladném vyluxování všeho povrchu včetně koberců může nastoupit na řadu Vileda mop. Pro porovnání přikládám foto svého starého klasického kýble. Kýbl Vileda je opravdu velmi prostorný, ale prázdný váží pouhých 1,5 kg. V kbelíku je ryska, kam až může voda sahat, ale můj názor je, že stačí o něco méně. V mém případě vážil kýbl s vodou maximálně 5 kg, takže žádná posilovačka ženy! 🙂 

Pořád všude čtu, jak je císař hrozný a jak se s ním všichni špatně vypořádávají a jak mají ošklivou jizvu a nevím co všechno ještě. Na císaře jsem byla "připravená" od svých 18ti let, kdy jsem přecházela z dětské kardiologie na dospělou a bylo mi řečeno, že děti mít můžu, ale rodit musím za každou cenu císařem. Fajn, jedna jizva navíc mě fakt nezabije. A tak jsem si s tím žila až jsem otěhotněla. Manžel byl rád, že nebude muset k porodu 🙂 A ejhle. Najednou všichni doktoři byli toho názoru, že rodit přirozeně pro mě a mé srdíčko bude nejlepší. Noooo, tak nějak jsem si na tu myšlenku nemohla zvyknout ani já ani manžel. Děsila jsem se toho jak to zvládnu, ale pak jsem si na tu myšlenku zvykla a docela se na porod i těšila. Nejsem přece žádná bábovka, zvládly to jiné, tak proč bych to nezvládla taky. Nakonec to stejně dopadlo císařem, prostě mi byl souzený. Ze začátku jsem se s tím vůbec nemohla smířit. Probrečela jsem takových hodin, že jsem nebyla schopná porodit svojí holčičku a ješte jí ani nedokázala nakrmit (s kojením a pobytem v nemocnici je to na delší story), že mě nebude mít ráda, protože nebyla hned u mě, že jsem musela ležet dva dny na JIPce. Blbost, když vidím mojí kolegyni, která má dvě děti, obě císařem a mají spolu tak krásnej vztah, tak vím, že na tom vůbec nezáleží jestli jsem rodila tak nebo tak. Na MK je skupinka "my, co musely na císaře", zní mi to jako název nějaký sekty a vůbec nemám odvahu tam jít, protože to, že mám malou jizvu na břiše mě fakt netrápí, že jsem neměla bonding na kterej jsem si v tu chvíli ani nevzdechla, protože jediný na co jsem myslela bylo, aby jsme to obě přežily a to, že jsem kojila minimálně už mě taky netrápí. Naopak, dneska jsem i za toho císaře ráda. Manžel nechtěl být nikdy u klasickýho porodu, o tom, že u císaře být může jsme se dozvědeli až v nemocnici. Byli jsme domluveni, že bude někde na chodbě čekat a pak se půjde podívat na malou až bude po všem, když já budu muset na JIPku. Byl tam. Sice za sklem, ale koukali jsme na sebe a já pak viděla jeho dojetí a pýchu, když mu malou přinesli zabalenou a umytou pochovat. Koukal na mě s malou v náručí a to bylo něco tak skvělýho, protože vím, že tohle bych nikdy nezažila, kdybych rodila normálně. Je mi trošku líto, že jsme si tím klasickým porodem neprošla, protože budeme mít jen jedno dítě, ale určitě se z toho už nebudu hroutit a myslím, že to stejně na náš budoucí vztah s malou nebude mít žádný vliv. Přežily jsme, malá je zdravá a to je nejdůležitější...

Znáte to, když před víkendem sedíte večer na gauči a zuřivě přemýšlíte, co podniknete o víkendu, abyste neseděli doma? A ono vás stejně nic moc nenapadá?

Tak to se mi stalo minulý týden. Asi dva dny jsem strávila myšlenkami nad tím, co budeme dělat. Kam půjdeme. První návrh byl Matějská. Když jsem si ale představila těch milion lidí a hledání místa k parkování, raději jsme tento nápad zavrhli.

A pak mě napadlo- Farmapark Soběhrdy! Chtěli jsme se tam podívat už dááávno, akorát mě (nevím proč) odrazoval.

Tentokrát jsme vyrazili a můžu vám říct- URČITĚ se zajeďte podívat! Farma je krásná, rozlehlá, a upravená. Dovolím si tvrdit, že je vidět, s jakou láskou se o ni starají. Všude, na každém kroku, jsou nějaké atrakce pro děti- pískovište, houpačky, trampolíny, prolézačky, dokonce se staví i vodní tobogán.

Výběhy pro zvířata jsou dost prostorné a když si u pokladny zaplatíte krmení, tak můžete s ošetřovatelkou dávát jídlo zvířatům až do pusy. Tedy jestli se dostanete na řadu 😉 Dětí je hodně a co si budeme povídat- tady nějaké čekání v řadě nefunguje. 

Akorát doporučuji, abyste se předem podívali na jejich stránky, kdy, v jakou dobu a kde tato krmení probíhají. Bohužel tam to už nezjistíte, nikde nejsou značeny. Což mě osobně bylo líto, protože jsme si krmení zaplatili. Nakonec se nám podařilo zúčastnit jenom jednoho a to celkem náhodou.

Aktualizace: Recenze našich uživatelek si můžete přečíst v tomto fóru. 

----

Plenky Huggies Ultra Comfort jsou zpět. Rozšířily svojí nabídku a variabilitu, aby mohly vaše děti být v jemném bezpečí vysoké kvality. A vy bude mít šanci je otestovat se svými dětmi v reálném, každodenním životě.

Co testujeme:

Huggies Ultra Comfort 3

Pleny určené pro děti vážící 5-8 kg. Jsou navrženy tak, aby dítě bylo spokojené, mělo pocit sucha a plenky mu nebránily volně se pohybovat díky speciálně navrženému tvaru. Přináší jistotu, že bude vaše děťátko vždy v suchu a jeho hebká a jemná pokožka bude chráněna, protože prodyšný materiál plenek skutečně dýchá.

Ještě se pamatujete, co to je? Doufám, že jste to za ten necelý půlrok nezapomněli. V dubnu bude na MK opět probíhat dražba handmade výrobků, vlastnoručně vyrobených úžasně šikovnými uživatelkami, které navíc neváhají věnovat svůj čas a často i nervy, aby se blýskly a pomohly tak rodinám s dětmi, které se potýkají se zdravotními problémy.

Pokud o dražbě slyšíte poprvé a chcete se dozvědět víc, rozklikněte si tag #drazba

O aktualitách kolem dubnové dražby tentokrát nebudu psát já, ale k naší velké radosti se toho velmi profesionálně ujala Zita @zebra2009 , proto pokud nechcete přijít o žádné informace, určitě sleduje její blog.

A to nejdůležitější - přidejte se do skupiny Charitativní dražba, něco pěkného vydražte a pomáhejte tak s námi. Začínáme 1.4.

 „Děti nemluvily, přejídaly se a neuměly si dojít ani na nočník, ale beze slova po sobě uklízely, rovnaly si postýlku, odnášely nádobí, oblékaly se… Jednou zlobily a manžel jim z legrace řekl „Že vy půjdete klečet?“ Jenže to, co následovalo, nás velmi zarazilo - oba dva si beze slova šli kleknout do kouta. Neplakali, ani nic neřekli, jen si klekli. V tom okamžiku jsem si s těžkým srdcem pomyslela, co si asi ty děti musely prožít.“

Za dnešní příběh velmi děkuji adoptivní mamince dvojčátek. Ano, i to se občas stane, že se biologičtí rodiče nemohou postarat hned o dvě děti zároveň. Pro sourozeneckou skupinu je bohužel všeobecně těžší najít náhradní rodinu. Pokud vše ještě komplikuje nepříznivá anamnéza ze strany biologické rodiny, mohou tyto děti bohužel čekat v ústavním zařízení i léta…

O tom, že bychom si osvojili děťátko bez rodičů, jsme přemýšleli už dávno před tím, než jsme zjistili, že nemůžeme mít své vlastní biologické děti. Po dvou neúspěšných pokusech u lékařů tak naše další cesta vedla přímo na OSPOD, kde jsme podali žádost o osvojení.

Přípravy a proces schvalování byl pro nás oba psychicky náročný. Občas jsme pochybovali, jestli to vůbec můžeme zvládnout. Ale představa dítěte, kterému dáme domov, nás vždy vzpružila a dostali jsme odvahu jít dál.

Kouzelný telefon

Na den, kdy u nás zazvonil „kouzelný telefon“, nikdy nezapomenu. Bylo to dva dny před mými narozeninami. Od rána mi volalo velké množství gratulantů a já si v duchu říkala, že mi ještě můžou zavolat z OSPODu a bude to už úplně dokonalé.  O dvě hodiny později pak opravdu zazvonil telefon a na druhé straně byla sociální pracovnice, která řekla tu nejkrásnější větu na světě „Máme pro Vás dvojčátka“.

První reakce, když mi přišla zpráva s vybráním, bylo jupí, bude se vytírat!

Ani ne za týden, byl balíček u nás a protože bylo čerstvě vytřeno, zkusili jsme druhý den k večeru, první test. Poskládání bylo jednoduché, dali jsme si do kyblíku vodu, přípravek a šli na to. Syn i pes mě upřeně pozorovali. Zkušenost mám s mopem nějakým klasickým třásňost mokrý, i když jsem ždímala jako o život, no nic jdeme na plovoučku...Zatím efekt stejný. Ale změna byla u podlahy dřevěné, ta se vytírala jak po másle, daleko rychleji usychala než plovoučka nebo dlažba. 

Při dalším testovaní jsme se rozhodla, že zkusím návlek vyprat, jestli prostě tou novotou nebyla nasákavost horší. Zřejmě to tak bylo, protže další vytírání bylo o poznaní lepší na všech povrzích. Máme byt s pavlačí, kde je zase jiný druh dlažby a tak jsem se vydala testovat i zde. Tato dlažba šla vytírat už taky bez problémů. Syn se pokoušel šlapadlem vyždímat mop sám a zkoušel i vytírat, šlo mu to docela dobře, velkou výhodou je to, že jde tyč mopu přizpůsobit. Nejdříve se mi zdála krátká, ale pak jsem si asi zvykla a v pohodě, ovšem pro vyššího člověka, by to asi trošku problém byl. Pro menšího nebo děti ideál, Já měřím 172 a šlo to.

Další test šel na chodbu domu a i tam si mop s povrchem poradil, opravdu zřejmě prvotní mokrost, i přes usilovné ždímaní, byla způsobena novým návlekem, po používání a vyprání byl problém daleko menší. Pobral psí chlupy i dětské slintání a drobky.

Můžu tedy shrnout na závěr, že jsem byla spokojena, jen by opravdu tyč mohla být delší.

Usmálo se na mě štěstí a z více než 400 komentářů k nabídce testování mopu Vileda – Easy Wring Ultramat byl vybrán i ten můj! 

Mám opravdu velikou radost a postavila jsem se k tomu čelem.

Brzy po tomto oznámení mi byl doručen balík s celou sadou.

Všechny díly jsem za asistence dětí vybalila a hodlala jsem sestavit do výsledné podoby.

Myslím si, že každý výrobek by měl obsahovat i návod (v čekém jazyce), zde jsem žádný tištěný nenalezla, vše bylo ilustrováno pouze na krabici. Není na tom nic složitého dát vše dohromady, ale vidím v tom malé mínus.

Teleskopická tyč je ze tří dílů, její délka se upevňuje pomocí utažení v požadované pozici. Na její horní konec se připevní díl s očkem, za které se může mop při uskladnění pověsit - tato část je otočná. K samotné mycí obdélníkové části mopu je poté tyč našroubovaná.

Na první slova jsme u Laury čekali jak na smilování. Trvalo to hrozně dloooouho předlouho, než něco protlačila skrz pusinku. A pak hooodně dlouho, než začala říkat jednotlivá slova. Vlastně to začalo přesně před rokem. Najednou se rozmluvila- sama od sebe.

Když jsme ji pak dávali v září do školky, měla jsem strach. Už mluvila, ale nikdo jí nerozumněl. Také mi po pár dnech učitelky řekly, že bych měla zvážit logopeda.

A teď? Je to neuvěřitelná kecka! Mluví od chvíle, kdy otevře oči až do chvíle, kdy usne. Neustále. Dokonce tak moc, až mě z ní občas bolí hlava (dobře, možná je to i tím, že zrovna TEĎ, v této fázi, se překřikují s Filipem).

Mohu si s ní už povídat. Je s ní legrace a dokážeme se na všem dohodnout. Ale má to i tu druhou stránku, kdy dokáže být neskutečně panovačná, drzá, tvrdohlavá... A dává nám to všechno hezky sežrat 🙂

Jsou chvíle, kdy vypustí hlášku, po které jdeme s manželem do kolen a chechtáme se na ní ještě hodinu. A pak jsou chvíle, kdy řekně něco, co by v dané situaci neměla, ale je to hrozně srandovní- to je pak komedie, když se snažíme zachovat poker face a držíme smích uvnitř sebe. No a pak jsou chvíle, kdy nás odrovná něčím, co si ani jeden z nás nemyslel, že někdy uslyší od vlastního dítěte...

1. Nezpívej!

Všem přeji krásný podvečer a připojím k tomu i svůj příběh o porodu naší holčičky. Měla jsem bezproblémové těhotenství, chodila jsem do práce, dokud to šlo. Na mateřskou jsem nastoupila 6 týdnů před termínem porodu. Jednou jsem byla hospitalizována v nemocnici s předčasnými kontrakcemi ve 34tt, zastaveno magneskem a pak už jsem se jen modlila, abych holčičku donosila co nejdéle. Termín porodu jsem měla stanoven podle MS na 5.4. a podle UTZ na 3.4. Doktoři se drželi termínu 3.4. A teď už samotný příběh. Byl normální čtvrteční večer, leželi jsme s manželem u televize a já najednou cítila trochu tepla po nohách. Vstala jsem a bylo tam toho tak zhruba hrneček. Běžela jsem na WC a říkam manželovi, že mi asi odtekla plodová voda. Vše jsme měli sbaleno, zavolala jsem tedy PA, ta mi řekla, ať zkusím hodinu ve vaně a pak zavolám, jestli se něco děje. Lehla jsem si tedy v 10 do vany. Měla jsem trochu bolesti, jako při MS. Nic extra, po 10 minutach, pak po 7 minutách. V 11 jsem tedy vylezla, zavolala PA, která mi řekla, že mám prijet. Sbalili jsme tedy věci, svačinu a vyrazili. Do porodnice jsme dojeli kolem třičtvrtě na 12. Přijali nás, natočili monitory, udělali kontrolu, při které odtekla i další část plodové vody. Bylo mi sděleno, otevřená na prst, nález nic moc, že to hned tak nebude. Řekli nám tedy, jestli manžel pojede domu a já půjdu na čekanky, nebo že je volný jeden sál, kam by nám eventuálně mohli taky dat. Manžel tedy řekl, že chce být po celou dobu se mnou a že chceme na sál. V 1 nas tedy ubytovali na sále (krásný porodní pokoj s míčem, vanou, sprchou, zebrinama, sedací vaky, gauč, paráda). A řekli, ať se prospime. Bolesti jsem měla snesitelné, ale po 5 minutách, takže spát nešlo. Od 2 už to zaclo být horší, ale dalo se to. Po celou dobu mi byl neuvěřitelnou podporou manžel, který má můj neskutečný obdiv. V půl 5 ráno jsem byla otevřená na 4-5 cm, nic moc. Bolesti sílily. Nechtěla jsem nic proti nim, neměla jsem žádnou kanylu, chtela jsem to zmakout přirozeně. Měla jsem i sepsaný porodní plán, který pracovníci četli. Dostala jsem přípravu, klystýr. No, že to mám udržet 5 minut se řeklo v pohodě, ale nedalo se to 😀 letěla jsem po chvíli. Kolem 6.hodiny začala být bolesti obrovské. Prodejchavala jsem je zavešena do manžela, na míči ve sprše, kde mi manžel nahrival břicho. To už jsem teda měla pocit, že rozdrtíme všechna madla ve sprše bolestí 😀 kolem půl 8 jsem vlezla na kozu, PA mi nabízela možnost rodit v kleče, ve stoje. Ale bolestí už jsem nemohla ani chodit, třásly se mi nohy a chodila jsem jen opřená o manžela. Takže jsem byla vdecna za kozu. Na koze mi říkala, ať zkusím tlačit. Zkusila jsem jednou, nešlo to. Řekla mi, ať zkusím ještě půl hodky sprchu a míč, že hlavička sestoupí úplně. Ploužila jsem se tedy zavesena do manžela do sprchy. Nahrival mi břicho. V 8:10 jsem vylezla na kozu, že zkusíme tlačit. Otevřená jsem byla. Lehla jsem si, připojili mi monitor. Měla jsem jasný úkol, tlačit. Teda, to byla asi největší síla. Bolest neskutečná, během kontrakci jsem měla prodychat a až bude kontrakce opravdu silná, tak manžel mi měl přidržet hlavu na hrudník, PA mi masirovala břicho a já měla zatlačit. No, myslela jsem, že se roztrhnu, strašně to bolelo, cvičila jsem s aniballem ,ale místy jsem v těch bolestech snad ani nevěděla, jak tlačit. No, každopádně asi na 6 zatlačení byla malá venku, doktor mi tlačil hráz, aby pomohl 🙂 samotné tlačení pro mě osobně byla snad jedna z těch nejbolestivější části, ale trvalo cca 10 minut. Nelinka se narodila v 8:32 ráno za neuvěřitelné podpory tatinka. Hned mi ji dali na břicho, manzel brečel, já taky. Bylo to neskutečně silný, obrovský, pevný, krásný. Doteď to mám před očima. Dotepani pupečníku, bonding jsme měli 2 hodiny, kdy jsem mě malou já nebo tatínek. Neměla jsem nástřih ani žádné jiné poranění. Z kozy jsem seskočila za dvě hodiny, osprchovala se a během půl hodky  seběhla dolů na pokoj, kam mi malou hned prinesli. Tatínek se o nás krásně stará, z Nelinky je uneseny. A já jsem mu neskutečně  vděčná. Kazdou minutu porodu byl se mnou, nehnul se od mě na krok. Když jsem tlačila, říkal mi, že už vidí hlavičku a ze už jen kousek. Diky němu jsem měla nádherny porod, na který budu vzpomínat jen v dobrém. Bylo to fantastické 🙂 máme krásnou holcicku, která váží 2850g a měří 49cm. Krásné papa, spinka, skoro nepláče a my už se těšíme, až si ji odneseme domů z porodnice. Kdo jste dočetl až sem, moc dík 🙂 a holky, doporučuji aniball, věřit svému tělu a pořádnou oporu u porodu, to je to nejdůležitější. Chtěla jsem jen říct, že porod může být krásný. Já krásný měla a nezměnila bych na něm nic 🙂 hezký den 🙂a věřte si! Všem, koho to čeká,držím palce. Pro nás to byl asi nejhezčí zážitek na celý život 🙂

Menstruace by měla probíhat bezbolestně. Pokud tomu tak není, může se jednat o různé druhy poruch (např. porucha funkce pánevního dna, psychosomatické příčiny, záněty apod.) či onemocnění. Doporučuji o potížích informovat svého gynekologa/žku a nechat se odborně vyšetřit.

Jedno z nejbolestivějších onemocnění, které se projevuje v období menstruace je tzv. endometrióza. Ta je charakterizovaná výskytem děložní sliznice, odborně zvané endometrium, mimo dělohu. Právě tato sliznice reaguje na cyklicky se měnící hladiny hormonů a probíhá v ní menstruační cyklus (včetně krvácení). Z těchto míst však krev nemůže odtékat (jako je to v případě děložního krvácení cestou pochvy), hromadí se a vznikají zánětlivá ložiska a cysty, které způsobují onu bolest.

Příčina vzniku endometriózy není z lékařského hlediska dosud jednoznačně známá. Samotné podezření na endometriózu se obvykle potvrdí až  invazivním zákrokem - tzv. laparoskopií. Jde o operační techniku, kdy se pomocí přístroje s kamerovým systémem operatér dostane skrze několik otvorů do dutiny břišní, lokalizují se ložiska endometriózy, které se mohou i následně odstranit či odebrat vzorek k vyšetření, které endometriózu spolehlivě potvrdí či vyloučí.

Léčba dle "klasické" medicíny spočívá v odstranění těchto ložisek chirurgickým zákrokem či užíváním hormonální terapie. Jedná se však pouze o řešení následku, nikoliv příčiny!

Endometrióza je jedna z možných příčin potíží s otěhotněním!

Existuje však i přírodní podpůrná terapie (byliny, detoxikace, hometopatie, aromaterapie atd.) a celostní/psychosomatický pohled na endometriózu.

Pátý týden od oplození odpovídá sedmému týdnu těhotenství. Lékařské označení 6+1 až 7+0.

V tomto období je již vyvinutá placenta a tenoučký pupečník.   Dochází také k rychlému vývoji vnitřních orgánů.  Vytváří se základ pro ruce a nohy a na hlavě jsou zřejmé budoucí ušní boltce.

V tomto díle si také vysvětlíme některé pojmy, které v časném těhotenství používáme při popisu ultrazvukového nálezu.

Kavitace – typicky dutinka ve vysokém endometriu, první ultrazvukový obraz potvrzující těhotenství.

GS – gestační váček, je tvořen plodovými obaly a v něm se vytváří embryo.

ŽV – žloutkový váček, vytváří se uvnitř gestačního váčku a postupně na něm lze najít embryonální pól – tedy základ tvořícího se embrya.

Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem, jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog. Jak se vypsat z toho, že jsem z těch chemoterapií tak unavená, že chodím spát v osm a ruka mě po těch injekcích tak bolí, že se bolestí  budím už druhej tejden. Tohle všechno jsem si v hlavě sumírovala a hlavně ty věty jak nefér to je. Jenže...

Jenže už jak jsem si to říkala, tak jsem měla pocit, že to tak necejtím, že to vlastně není tak děsný, že by to všechno mohlo bejt mnohem a mnohem horší. Jakmile jsem si v hlavě řekla to "život je nefér a hnusnej" tak jsem měla pocit, že zrazuju všechny kolem a sebe sama. Vlastně jsem to ani nemohla říct nahlas, protože to prostě není pravda. Jo, mám rakovinu a ta otázka "proč zrovna já" mě definitivně napadla, mockrát, děsně mockrát. Odpověď je na ni ale od začátku ta samá. Proč ne zrovna já. A pak proč se tím vlastně vůbec zabejvat, proč nedat energii tam, kde je teď potřeba.

No a pak jsem šla s mini chlapíkem do školky, venku mrzlo, svítilo sluníčko a my si povídali. Já:" Podívej kočička." Mini chlapík: "Nau, nau, go, go." Já: "Jasně kočička utekla a teď musí dávat pozor, aby se neztratila, viď?" Mini chlapík: "Yeš." Já: "Ufff, to je zima, ale sluníčko krásně svítí." Mini chlapík: "Yeš. Shining." Jak je vidět náš rozhovor není hluboce intelektuální, ale přece je to něco.

Přišli jsme do školky. Mini chlapík celej natěšenej, otočenej na děti, nechává ze sebe stahovat jednu vrstvu za druhou, absolutně nevnímá, že mu říkám jedna noha, druhá noha, leží na mně jako pytel brambor a teď mámo rychle, nemám čas, musím za kámošema. "Ještě pusu!" Připomínám, než mi to nedočkavý dítě zmizí. Mini chlapík bere dráhu, dívám se za ním a on se najednou otočí. Usměje se a zamává ručičkou a řekne: "Bye, bye mamá."

Tenhle život není nefér a není hnusnej. Tenhle můj život je krásnej a plnej. Plnej lidí a lásky a smíchu a prostě všeho, prostě je to život a stojí za to.

Klidně tohle všechno může znít jako klišé, ale když vona je to prostě pravda.

     Propolis je pryskyřnatá látka vytvářena včelami, tzv. včelí tmel. Ty ho vytváří z pryskyřic a jim podobných rostlinných šťáv, které obohacují o výměšky svých žláz, obsahuje tedy i určité procento včelího vosku. Propolis má specifické velmi příjemné aroma. Jeho barva se různí podle původu a také stáří od zelenožluté až po tmavě hnědou.

     Včelí úl je místem, kde je poměrně vlhko a teplo, a proto je zde také vhodné prostředí pro růst plísní. Ty se zde však vyskytují jen málokdy právě díky propolisu, tedy jeho antibakteriálním a antimykotickým vlastnostem. Včely tímto tmelem dotvářejí a utěsňují své obydlí; doslova jím obalí téměř vše, co je v úlu. Důkazem obrovské účinné síly propolisu mohou být známé případy, kdy včely propolisem obalí vetřelce, kterého nemohou dostat z úlu ven. Ten je zde pak doslova balzamován/mumifikován, nerozkládá se a neohrožuje tak včelí obydlí. Není nic neobvyklého, když včelař najde v úlu „zakonzervovanou“ myš.

     Propolis tlumí růst bakterií, kvasinek a plísní. Je účinný i na salmonely a stafylokoky. Zároveň má i mírné anestetické účinky. Díky těmto vlastnostem můžeme propolis využít při všech zánětlivých procesech organizmu. Před jeho použitím je třeba ověřit, zda člověk není alergický na nějakou látku v něm obsaženou.

     Propolis se nejčastěji využívá ve formě tinktury (i vnitřně) nebo masti.