Obezita zkracuje dětství průměrně o 1,5 roku, snižuje konečnou průměrnou výšku o 1,5 cm. Obezita ve 40 letech zkracuje střední délku života o 7 let, závažná obezita dokonce o 14 let. V čem spočívá prevence, aby se vaše děti nemusely s obezitou potýkat vůbec?

Téma obezity u dětí jsme začali probírat již v článku Obezitou trpí v Česku každé sedmé dítě: Obezitolog radí 8 pravidel prevence. A s povídáním o dětské obezitě s předním obezitologem MUDr. Zlatkem Marinovem a jeho ženou MUDr. Cecílií Marinovou, MBA, patrony projektu S dětmi proti obezitě, pokračujeme v dalším rozhovoru. 

1. S příchodem nového roku si mnoho lidí dává předsevzetí, které se týká hubnutí a změny stravování. Reflektujete, že by se tento trend týkal i dětí? Zvyšuje se nějak zájem rodičů právě v lednu?

Vše nejlepší do nového roku s dobrým startem zdravého životního stylu všem vašim čtenářům. Ze strany dětí samotných žádné podobné trendy běžně nepozorujeme, ale ze strany rodičů mírný nárůst zájmu ano. Nedá se však ani zdaleka porovnat se přemrštěným zájmem o fitness centra a  zájmem o sportovní kroužky. Při řešení dětské nadváhy se s hlavním zájmem o její řešení setkáváme nejvíce se začátkem školního roku. Vzhledem k tomu jsme i uzpůsobili náš redukční program, aby dosahoval nejen co největší efektivity, ale především umožnil vybudovat dlouhodobě udržitelný zdravý životní styl.

2. V minulém rozhovoru jste několikrát zmínili projekt S kojenci proti obezitě a právě k němu se v diskuzi vyskytlo hned několik otázek. Nejčastěji se maminky podivovaly nad tím, že v rámci testu, který orientačně ukazuje genetické riziko obezity u kojenců, odpověděly ANO na jednu z otázek a jejich dítě tak patří do ohrožené skupiny. Konkrétně se jednalo o otázku na nadváhu matky a zdvojnásobení porodní hmotnosti před 4. měsícem. Můžete prosím vysvětlit, proč tomu tak je?

Přestože vědecké podklady teorie genomového imprintingu, metabolických trajektorií a genových vypínačů jsou pro odborníky velice poutavé, mohou působit odtažitě a pro laika jsou až příliš vědecké.

Juuupí, je to tady!!!

Přichází čas na slibovanou SOUTĚŽ SE SUNAREM…

Odměny, které čekají na tři výherce, jsou moc chutné a abych tě navnadila, mrkni sama, co může přijít třeba i k tobě domů…

O co budeme soutěžit?

I. Místo: Bio křupky, 2x kapsička do ručičky, 2x kapsička Cool ovoce, krupicová kaše, písmenkové sušenky

II. Místo: Bio křupky,kapsička do ručičky, 2x kapsička s cereáliemi, kapsička Cool ovoce, krupicová kaše

„Začali jsme malé číst ve chvíli, kdy ji byly asi čtyři měsíce. Nejdříve jsme začali s krátkými příběhy. Pak jí to trochu rušilo, tak jsme na nějakou dobu přestali. Když jsme nečetli, tak jsme zpívali. Teď už si řekne, kdy chce číst a co. Písničky zpívá i sama.“ 

Také se každý den těšíte, až se spolu se svým dítětem nebo dětmi zachumláte do peřin a přečtete si společně pohádku? Je to jistě příjemný pocit, ale tato činnost přináší mnohem víc. Pomáhá dětem rozvíjet jejich fantazii, upevňovat váš vzájemný vztah, zlepšovat slovní zásobu i lépe pracovat s emocemi. Prostým otevřením knihy uděláte pro své děti ohromnou věc.

Čtení knížek dětem je velmi důležité. Proto se nevymlouvejte na nedostatek času nebo únavu. Zapomeňte na chvíli na to, že máte v koši hromadu prádla, potřebujete navařit na druhý den nebo se vám na nábytku válí prach. Nic z toho vám neuteče a ani není tak důležité. Půlhodiny času před spaním (nebo i kdykoliv během dne) si musí na své dítě najít opravdu každý. Vychovávejte k lásce ke knihám a příběhům v nich. Dítěti nestačí jen pustit pohádku na CD a myslet si, že máte tzv. splněno. Naopak. Ukažte jim, jak úžasný svět se v knihách skrývá a odlákejte je od tabletu či televizní obrazovky. V budoucnu se vám to jen v dobrém vrátí.

Proč je čtení knih důležité?

Kdo by se občas nechtěl přesunout do kouzelného světa princů a princezen, kde stále dobro vítězí nad zlem, které je po zásluze potrestáno? A právě to je pro děti velmi cenné. Vaši miláčci se tak mohou stát ve svých představách oblíbeným hrdinou a prožívat jeho příběh spolu s ním.

Bohužel ne úplně pozitivní zprávou je, že velká skupina rodičů se domnívá, že čtení knížek se přeceňuje a nemá v dnešní době žádný velký význam. Odborníci jsou jiného názoru. Čtení knih napomáhá rozvíjet slovní zásobu, pomáhá porozumět významu slov i později i lépe se učit. Společně strávené chvíle nad stránkami knih s magickými příběhy tako u dětí probouzí lásku ke čtení.

Čekáte miminko a za nějakou dobu vás čeká porod. Určitě přemýšlíte, jak byste chtěla, aby porod proběhl a zvažujete všechny možnosti naší moderní doby. V dnešní době je naprosto běžné, že si ženy během porodu chtějí ulevit od bolesti pomocí medikamentů. Jednou z možností je využití epidurální analgezie (anestezie), tzv. epidurálu. Jde o často diskutované téma, které má své zastánkyně, ale také odpůrkyně.

Kdy se epidurál používá, jak se aplikuje, jaké jsou jeho pro a proti? Mohou nastat i komplikace? Užití epidurálu narušuje přirozený průběh porodu a působí také na miminko. V dnešním článku se na toto téma podíváme blíže a pokusíme se zodpovědět vše, co by vás mohlo ohledně tohoto fenoménu zajímat, abyste se mohla informovaně rozhodnout, zda je tato cesta pro vás při porodu vhodná.

Porod prostě bolí

„Já jsem nejdříve myslela, že epidurál nevyužiji. Říkala jsem si, že ho určitě potřebovat nebudu a nakonec jsem za něj u prvního porodu byla ráda, protože jsem měla 2h bez kontrakcí (byly, ale necítila jsem je). Dokonce jsem i půl hodiny spala a to jsem fakt potřebovala takový odpočinek, aspoň jsem pak nabrala sílu na tu závěrečnou fázi. Ale je to určitě individuální, dopředu bych nad tím asi nějak extra neuvažovala. Papír jsem pro jistotu do porodnice radši podepsala, abych to pak nemusela řešit za pochodu, ale říkala jsem si, že to stejně bude zbytečné. A nakonec nebylo a využila jsem ho.”

Nebudeme si nic nalhávat. Porod prostě bolí. Někoho míň, někoho víc, ale bolest k němu odjakživa patřila. Příroda to má ale v případě přirozeného porodu dobře zařízené. Již během porodu a po něm se vyplavují do těla hormony, díky kterým novopečená maminka na porod a bolest rychle zapomene a také pozitivně ovlivňují matčin vztah k nově narozenému miminku. Pokud se do porodu jakýmkoliv způsobem lékařsky zasahuje, jeho přirozený průběh je narušen a k těmto pocitům po porodu nedochází buď vůbec a nebo v menší míře (ženy si potom dlouho pamatují hroznou bolest nebo jim déle trvá, než „začnou mít rády” své miminko).

Někdo má však nižší práh bolesti a když to dnešní doba nabízí, rozhodne se využít tlumení bolesti pomocí epidurálu. Je to rozhodnutí každé ženy, je však dobré rozhodnout se informovaně, tedy vědět, co všechno s sebou užití epidurálu během porodu přináší.

Marodíme. V posledních dnech si rýmičku a kašlík vystřídaly všechny děti, k tomu patří i nějaké to blinkání, bolavá ouška a spousta pláče. A já jsem si znovu uvědomila, jak kouzelnou, magickou moc má moje, maminčina náruč. 

Naše děti mají báječného tátu, kterého zbožňují. A on zbožňuje je a moc si užívají společně strávený čas. Vaří spolu, koukají se na blbosti v "krabici", perou se, řádí a vymýšlejí lumpárny a někdy mi připadá, že mají vlastní tajnou řeč. Ale jakmile je něco trápí, může je tatínek chovat, houpat, tišit a pusinkovat do aleluja, zpívat jim a uklidňovat, nezmůže nic. Já naopak nemusím nic, stačí mi vzít je do náruče a pevně přivinout. A pak jen pozorovat, jak se pomalu uklidňují, až je dobře.

Tohle je moje superschopnost. Až o sobě zase někdy budete pochybovat, že vlastně nic pořádného neumíte nebo jste ničeho nedosáhly, vzpomeňte si, že ji máte taky. Dobře, asi vám za ni nikdo nebude platit desetitíce, to zase ne - ale cenu má mnohem větší.

Pro velký úspěch přidávám recept na tyto neuvěřitelně žravé koblížky.

Ingredience

280g hladké špaldové mouky

1ks     kypřící prášek

3PL   moučkového třtinového cukru

špetka soli

"Patříme také k těm, kteří problém s nemožností donosit mimčo řeší přes náhradní mamku, takže máme už bohaté zkušenosti. Bohužel naše náhradní mamka o mimčo přišla ve třetím měsíci, takže jdeme do dalšího pokusu. Alespoň pro nás je to daleko přijatelnější než klasická adopce, ne že by mi vadilo vzít si dítě takto, ale co mi vadí, to je ta byrokracie s tím spojená a mít mimčo s náhradní maminkou je daleko rychlejší cesta."

Neplodnost je v současnosti stále aktuálnější téma. S tím, jak roste počet neplodných párů, přibývá i metod, které problém řeší a vedou k vytouženému cíli – vlastnímu potomkovi.  U většiny párů, které mají problémy s plodností, mohou pomoci velmi jednoduché léčebné metody asistované reprodukce. V případě neúspěchu se pak přistupuje k metodám složitějším.

Náhradní mateřství jako řešení neplodnosti

Páry toužící po dítěti volí i různé druhy alternativ – někteří využijí možnosti adopce nebo pěstounské péče. Avšak pokud chce pár upřednostnit postup, který umožňuje počít potomka s vlastní genetickou výbavou, může v ojedinělých případech zvolit i takzvané surogátní mateřství.

Surogátní neboli náhradní mateřství je postup, kdy je embryo biologických rodičů implantováno do dělohy náhradní matky pomocí metod asistované reprodukce. Náhradní matkou se stává žena, která přijme do svého těla uměle oplodněné vajíčko jiné ženy s tím, že je po porodu ochotna dítě odevzdat genetickým rodičům. Tato metoda je kontroverzní a diskutovanou záležitostí a ani dnes nejsou názory na surogátní mateřství jednotné. Stále se považuje za výjimečný způsob početí. „O náhradní matce mohou uvažovat pouze ty ženy, které z vážných zdravotních důvodů nemohou dítě odnosit, například kvůli vrozené vadě dělohy, či její úplné absenci. Mnohdy bývají na vině i chronické nemoci nebo stavy po operaci. Ve všech případech se k léčbě vyjadřuje i etická komise,“ objasňuje JUDr. Matěj Stejskal z kliniky asistované reprodukce GENNET.

Surogátní mateřství je eticky i právně komplikovaný postup, který nese svá rizika. Teoreticky největším rizikem pro biologické rodiče je, že náhradní matka se po porodu odmítne dítěte vzdát. Podle českých zákonů je totiž matkou žena, která dítě porodila. V České republice sice nejsou doposud zaznamenány žádné soudní spory ohledně neodevzdání dítěte nebo odmítnutí dítěte náhradními rodiči, nicméně tyto právní problémy jsou známy z jiných, zejména mimoevropských států.

S citlivou pokožkou to není jednoduché, obzvláště u malých dětí. Citlivá pokožka je velmi náchylná a reaguje na každý podnět, to jistě potvrdí nejedna maminka. Pak je vždy na místě, vyhýbat se všemu potencionálně škodlivému počínaje pracími prostředky. Nabízí se tedy otázka, v čem prát oblečení děťátka s citlivou pokožkou?

Základem je změna pracího prostředku

Praní je totiž skoro každodenní nutnost, zvláště u dětí, které dokáží během dne vyprodukovat horu špinavého prádla, na jejich věku přitom vůbec nezáleží. Běžné prací prostředky ale přinášejí potencionální riziko a mohou velmi dráždit. Obsahují totiž různá rozpouštědla, konzervační látky, rozjasňovače a vůně. To vše však pro citlivou pokožku vhodné není.

Jak tedy prát? Vhodným krokem je určitě změna pracího prostředku a vynechání aviváže. Výběr vhodnějšího pracího prostředku ale nemusí být tak jednoduchý, jak se zdá. Možností alternativ máme hned několik.

Možností je několik

Jako první většinou sáhneme po jiném pracím prostředku.  Prostředku pro citlivou pokožku nebo speciálnímu určenému na oblečení pro děti. Takové prací prášky obvykle nejsou parfemované, ale stále v menší míře obsahují konzervační látky, rozpouštědla či rozjasňovače, které mohou pokožku zbytečně dráždit.

„Od chvíle, kdy nastoupil syn do školky, mám pocit, že je doma téměř neustále. Stále dokola s tím stejným scénářem – rýma, kašel, 14 dní doma, vyléčit, zpět do školky a do týdne znovu,“ svěřuje se jedna z maminek z Modrého koníka s příběhem, který má vyústění až v adenotomii – odstranění nosní mandle.

„Než syn nastoupil do školky, prakticky nebyl nemocný. Na teploty vůbec netrpěl a netrpí ani teď, ale ta neustálá rýma a kašel jsou zničující.“ Infekce horních cest dýchacích jsou u dětí od kojeneckého věku do cca šestého roku života jedním z nejčastějších onemocnění, a to zejména v podzimním a zimním období. Prakticky znamená, že dochází k zánětlivému postižení sliznice horních cest dýchacích – tedy nosu, hrtanu, až na úroveň průdušek. Samotné průdušky, průdušinky a plicní sklípky pak již patří do dolních cest dýchacích. U malých dětí se běžně vyskytuje i sedmkrát do roka, zejména pokud navštěvují jesle, školky, nebo jakékoli dětské skupiny.

Infekce horních cest dýchacích se přenáší pouhým kýchnutím

Onemocnění se přenáší kapénkami – stačí tedy, aby si v okolí vašeho potomka kýchlo nemocné dítko, a na problém je zaděláno. A ruku na srdce – jak často se vám při příchodu do šatny stává, že okolo vidíte děti pobíhající s nudlí u nosu, případně kašlající, se skleněnými očky? „Máme s mužem veliké štěstí, že můžete být se synem doma, když je nemocný. Manžel z domu pracuje a já mohu využívat home office. Syna tedy zpět do školky vracíme zdravého. O to víc nás potom ničí, když v šatně vidíme jasně nemocné děti a víme, že za pár dní budeme mít doma znovu malého maroda. Je to zkrátka takový nikdy nekončící boj,“ potvrzuje maminka svou vlastní zkušenost.

Klasickým ukazatelem tohoto typu infekce je rýma a kašel, v prvních dnech se může přidávat zvýšená teplota, nechutenství, únava, výjimečně i horečka. Rýma se může projevovat lehce nažloutlým nebo nazelenalým, volně tekoucím sekretem až po hustý zelený nebo žlutý hlen. Přidat se může suchý kašel, který postupem času přechází v kašel vlhký. Děti velmi často dráždí zejména poloha vleže, kdy jim hleny stékají do krku a tím je dáví. Doporučuje se proto zvýšená poloha postýlky nebo postele pod hlavičkou.

Onemocnění je většinou otázkou jednoho týdne až čtrnácti dnů, pokud se nevyvíjí do závažnějších onemocnění. I s rýmou a kašlem, ač mohou vypadat banálně, se ale s malými dětmi vyplatí navštívit lékaře. Infekce horních cest dýchacích je ve většině případů záležitostí virovou. To znamená, že vás pediatr vybaví recepty na léky, které pomohou vašemu dítěti s odkašláváním a obecně s odhleněním, samozřejmě s ohledem na věk. Spreje do nosu, mořská voda na ředění hlenu, sirupy na kašel. U virového onemocnění se totiž řeší symptomy a zejména u dětí je cílem jim samozřejmě ulevit. Právě pediatr by měl určit, zda se nejedná o onemocnění bakteriální a není třeba nasazovat antibiotika.

Občas se stane, že Vám život přinese radostnou událost ve chvíli a ve formě, ve které ji vlastně už vůbec nečekáte.

U nás uplynuly skoro dva roky od druhé přípravy žadatelů o osvojení. Dcera byla pomalu předškolačkou a já tak nějak začínala propadat smutku a depresím z toho, že k nám to druhé miminko už asi nikdy nepřijde. Navíc informace z kraje byly stále stejné a velmi negativního rázu. Stále dokola jsem slyšela, že dětí do adopce je méně a méně a jsme druhožadatelé, na které se pravděpodobně vůbec nedostane. Poslouchat tohle stále dokola dva roky bylo pro mě opravdu psychicky velmi ubíjející.

Přestávala jsem věřit a uvažovala co dělat, abychom nezůstali u jedináčka. I když moc milovaného jedináčka, za kterého jsem byla velmi vděčná a stále jsem. Nicméně, ta potřeba být ještě jednou maminkou, vozit kočárek, vstávat v noci k tomu malému bezbrannému stvoření a také, možná něco udělat třeba lépe, nebo nadělat nějaké nové výchovné chyby, ta potřeba tu prostě byla. A byla to velmi nenaplněná a bolestná potřeba.

V té době jsme si doma otevřeli téma přímé adopce. To je, pokud moc netušíte, o co jde, taková „adopce na divoko“. Prostě si nějakým způsobem najdete, seznámíte se s maminkou v nesnázích, která chce dát miminko do adopce. Pokud si sednete jako lidé, pak je možné se domluvit a vše formálně připravit tak, aby maminka rozhodla, že její miminko půjde po narození k Vám. Že prostě budete pečovat vy a stanete se novými rodiči.

Má to spoustu úžasných přínosů a také velké množství rizik. Obrovský přínos je zde v tom, že jste příběhu blízko. Potkáte se osobně s biologickou maminkou Vašeho nenarozeného dítka a slyšíte důvody, prostě příběh z první ruky. Navíc se dozvíte spoustu dalších bonusových informací, jako je třeba podrobná zdravotní anamnéza biologické rodiny apod. Prostě jednou můžete svému adoptivnímu potomkovi říct: „Vím, jak tvoje maminka vypadala a proč jsi šel do adopce. Byla jsem u toho.“

A pak jsou tu i nevýhody přímé adopce, jednou z největších je to, že jste na to sami. V celém tom procesu a papírování není nikdo, kdo by Vám pomohl, poradil. Navíc je jasné, že maminka si adopci může kdykoliv, a to ještě docela dlouho po porodu, rozmyslet. A to je asi riziko největší. Navíc, už máte jedno dítko doma, které by to celé s vámi žilo.

„Zajímalo by mě, jak zabavujete děti, když jsou nemocné. Mám syna, kterého neodradí skoro žádná teplota, v posteli mi zrovna moc ležet přes den nechce. Vy s aktivními dětičkami, jak jim přes den hledáte zábavu?“ Když děti marodí, trpíme spolu s nimi a přejeme si, aby jim bylo zase lépe a vrátila se nám ta naše zlobidla. Jakmile se jim ale uleví a naše přání se plní, nastává nový problém. Jak udržet neposedy v klidu, aby se nemoc opravdu pořádně vyléčila?

Samozřejmě se nabízí jedno velmi jednoduché řešení – televize. Jenže nechat dítě sledovat televizi od rána až do večera příliš vhodné a ani výchovné není. Pevně věříme, že v článku najdete dostatek inspirace, která vám pomůže ve chvíli, kdy vaše dítě skáče ze schodů a běhá po bytě místo toho, aby bylo v klidu a odpočívalo.

Jak zabavit děti při nemoci?

„Pokud se cítí celkem dobře, tak ho nenutím být vyloženě v posteli, ale nesmí lítat, řádit apod. Takže klidně si maluje u stolečku, nebo něco skládáme, natáhne se v obýváku na pohovku a koukne na pohádky, staví si v klidu něco. Občas ho na chvíli zaženu do postele a třeba si čteme, nebo povídáme s plyšáky. Znám to moc dobře, syn se i při teplotě 39 chová v podstatě úplně normálně, vlastně to na něm ani není poznat, dokud na něj nesáhnu. Většinou i normálně jí, a že by třeba přes den usnul, když je nemocný, tak to ani náhodou,“ svěřuje se maminka z diskuze na Modrém koníku.

Je-li to jen trochu možné, naplánujte takové hry a aktivity, na které běžně nemáte tolik času, kolik byste si přáli. Vytáhněte ze skříně všechny společenské hry, puzzle, knihy, hrajte divadlo, odpočívejte společně a užívejte si společný čas.

Pohrabte se ve vzpomínkách

Mnohogenerační soužití bylo v rodinách dříve velmi běžné, řešila se jím nedostupnost vlastního bydlení. Nyní, u našich generací, je to spíše rarita, která se udržuje zejména na menších městech a vesnicích. 

Společné soužití několika generací rodiny pod jednou střechou je věky prověřené. Pokud v rodině nechochází ke konfliktům, je podle psychologa a manželského poradce Luciana Kantora, který na toto téma poskytl rozhovor Českému rozhlasu, generační soužití pro děti spíše přínosem.

Výhoda společného soužití několika generací přináší dětem podle Kantora hlavně možnost pozorovat rozdílnost několika generačních názorů, které se dokážou navzájem tolerovat. Pro dítě je to pak možnost naučit se naslouchat, třídit názory a vytvářet své vlastní pohledy na věc.

Společné soužití prarodičů, rodičů a dětí je generacemi prověřené

V minulých dobách, kdy pravděpodobnost získání vlastního bydlení, zejména v éře socialismu, byla na úrovni dostupnosti tropického ovoce a hygienických potřeb, bylo společné soužití několika generací pod jednou střechou často jediným východiskem. Mladé rodiny, často čekající na přidělení vlastního bytu, žily v jednom domě či dokonce bytě s rodiči dlouhé roky. Společně tak vychovávali narozené děti, dělili se o kuchyně, koupelny. Sdílení společného prostoru s sebou přinášelo výhody a samozřejmě i konflikty.

Dnes již tento trend pomalu vymírá. Mladé páry dnes díky možnostem nejprve budují vlastní bydlení a až později rozšiřují svou rodinu. Společné soužití v jednom domě tak přetrvává spíše u rodin, kde se z generace na generaci předávají volné prostory v rodinných domech.

Dnes jsem byla s dcerou v motýlím domě a největším hračkářství v Praze (Hamlyes a Papilonia). Dcera má 10 měsíců a motýlci ji moc zaujali, což jsem ani nečekala. V hračkářství si děti mohou hrát s hračkama, vyrábět a jsou zde i prolézačky a další atrakce. Udělala jsem krátké videjko. Tak třeba to bude i pro Vás tip, kam jít, když bude venku špatné počasí. Na konci jsem natočila i místnost na přebalování a krmení-krásně vybavenou:

https://www.youtube.com/watch?v=xvomkPyhl3Y&t=3s

Tak jsem si řekla, že taky sepišu své porody. Ačkoliv nebudou tak dojemné jako ty vaše :D nejsem na dlouhé vypisování. Tak začneme těhotenství č.1: Když mi bylo 15. Let tak jsme se tehdá s přítelem daly do kupy a po nějaké době jsme začaly plánovat budoucnost a zahrnovalo to i dítě . Když mi bylo 16.let tak se nám podařilo otěhotnět . Celé těhotenství probíhalo naprosto v pořádku a když jsem slavila 17. Let, tak se blížil i termín porodu který byl 21.8.2012 .  A pak to nastalo dne 14.8. ráno bylo jako každé jiné .po obědě jsme si s přítelem lehly a dělaly blbinky přítel mě různě lehtal a pod. :D a já se chichotala a chichotala a najednou cítím mokro. Přítelovi jsem nic neřekla myslela jsem si že jsem si čurkla :D a ono to teklo dál ,tak jsem to přítelovi oznámila, že jedeme to bylo okolo 14:00 . Jeli jsme do porodnice tam jsme dorazili okolo 16:00 . Dr mě vyšetřila a byla jsem otevřená na 4-5 prstů ( stále bez kontrakci) tak mě daly na porodní box a chodili mě vyšetřovat co chvíli a měla jsem pocit že chodí kontrolovat nález i paní uklízečka :D  Bylo 19:00 a byla jsem otevřená na 6 prstů (stále bez kontrakci). 21:00 mi bylo oznámeno že se v bříšku malé už přestává líbit a že to trošku popoženem, tak mi daly kapat oxitocin aby se mi konečně rozjely kontrakce a pak už mám jen mlhu vím jen že to byla jedna kontrakce za druhou a pak jsem slyšela vysvobození ,,jdeme tlačit,, pa mi skočily na břicho a tlačili za mě a je 23:57 a je na světě hned mi ji položili na břicho a malá mě hned počůrala 🙂 a tak se narodila dcera Claudinka 2680g a ,47 cm je to nejhodnější holčička co znám 😊 .................. 

Těhotenství č 2. :Když měla dcera 2,5 tak jsme se rozhodli, že se začneme snažit o druhé dítě, ale nedařilo se . Je září 2017 a já objevila // a byla jsem šťastná přešťastná ,ale moje radost netrvala dlouho a já potratila . Bylo to to nejhorší v mém životě. Tak jsme se začali snažit dál a je tu 3.1 2018 a já opět objevila // tentokrát jsem se raději s radostí držela zpět . Ale den od dne jsem se začala radovat a těšit na miminko a je tu 1. Screening kde nám řekli že je vše v pořádku a pak opět nervičky při 2. Screeningu kde bylo opět vše v pořádku ale stejně jsem nevěřila že já budu mít miminko. Pak i nadále bylo vše v pořádku. 35tt a já měla v noci kontrakce tak jsem si ráno zašla k Dr a ten mě poslal do porodnice. Dr mě vyšetřila : otevřená na 4-5 dnes určitě porodite . Tak mě daly na ,,hekarnu,, ale malý si to rozmyslel a druhý den jsme šli domu 🙂 .. od 37 TT jsem začala docházet do porodnice na kontroly a na každé kontrole mi řekly porodite brzo stále otevřená na 4-5. Hlavička naléhá ,čípek +-1 mm. Pak tu je úterý a další kontrola s verdiktem stejným jako výš ,ale čípek už není a naléhá vak blan který se klene. A já hned zjišťovala co to znamená :D tak tedy znamená to, že je to stav těsně před prasknutí vody. A je tu čtvrtek 11.10.2018 . Ráno stejne jako každé jiné .... Je cca 15:00. A já jsem si šla lehnout a najednou bum a mě praskla voda a opravdu to bylo slyšet :D a hned nastoupili kontrakce co cca 3-4  min. hned volam manželovi do práce že rodím . Jenže mi to nezvedá, tak volam tchýni ,která hned přijela. A já jsem si dotáhla tašky do chodby že teda jedem . Ale přišla kontrakce a já musela tlačit ,tak tchyně volá sanitku která tam byla za cca 5 min. A já už tlačila pár kontrakcí a pár zatlačení a malý byl na světě cca15:30 . A já nemohla uvěřit že už je na světě a porodila jsem si ho doma . Paní ze záchranky nechala dotepat pupečník a v tom přiletěl manžel z práce a diví se to jako už?? :D tak přestřihl pupečník a odvezli nas do porodnice a tak se narodil můj syn Teodor Ivo 3070g a 50 cm. Jsou to moje poklady a miluji je jak jen to matka umí ....