Téma hubnutí je nekonečné a staré jako lidstvo samo. Vědec i laik se shoduje v tom, že rozumné hubnutí zahrnuje pravidelný pohyb, úpravu stravování a doplňky stravy, které pomáhají při cestě k dokonalé postavě. Že už jste slyšeli snad o všech možných i nemožných vychytávkách, které vám mají pomoci zhubnout? Vsaďme se, že právě vláknina je tou hlavní složkou! Pomůže Vám shodit přebytečná kila po porodu a působí příznivě při problémech s těhotenskou zácpou.

BOJUJTE ZA DOKONALOU POSTAVU

Nejdůležitější pro každý start hubnutí je silná motivace! Máme pro vás pár tipů, které vám pomohou zhubnout a cítit se lépe. V prvé řadě zkuste nakupovat potraviny on-line. Tam hrozí nebezpečí nákupu „zakázaných“ dobrot v mnohem menší míře. Nastavte si pohybový režim a zapojte do denních činností také pravidelný přísun tekutin a vlákniny. Právě správným přístupem dokážeme urychlit výsledky a dosáhnout těch všude zmiňovaných 90-60-90! Produkt PSYLLIUM FIT&SLIM přináší na trh vlákninový produkt, který podporuje nejen hubnutí, ale zároveň nabízí i další benefity.  Glukomannan schválila Komise Evropské Unie jako látku, která přispívá ke snížení tělesné hmotnosti! Příznivého účinku se dosáhne při přívodu 3 g glukomannanu denně ve třech dávkách po 1 g zapitých 1–2 sklenicemi vody, před jídlem a v rámci nízkoenergetické diety.

ZÁZRAK NA HUBNUTÍ ZVANÝ GLUKOMANNAN

Vyzkoušeli jste již mnoho přípravků na hubnutí, které nemají kýžené výsledky nebo pouze zaručí rychlý úbytek váhy? Tento rozdíl na váze dělá hlavně voda, kterou z těla odvádíme. Vláknina psyllium zabezpečuje normální funkci trávicího traktu a střev a ve spojení s glukomannanem harmonizuje střevní mikroflóru. Dejte tukům červenou a nebojte se jojo efektu!

AŽ 4 KG NA VÁZE ZA MĚSÍC

Maruška se narodila jednu květnovou neděli...byl den matek a já se jí právě stala... Byla zdravá, krásná, okatá a ....moje.

Vždycky jsem si totiž přála mít holčičku, dokonce holčičku co se s ní člověk nenudí a která pronáší jednu perličku za druhou...A přesně to se stalo, najednou jsem měla přesně tu holčičku. Když začala mluvit, bylo to boží, jela jednu hlášku za druhou a já se nestačila smát.

Jen jednu vadu to vše mělo....Maruška neměla tatínka. Tatínek vzal prostě kramle bez slůvka vysvětlení... Ale to je jiný příběh....nakonec, on potrestal sám sebe tím že se připravil o tuhle krásnou, čistou bytost kterou mi dcera byla.

Až na jednu vyjimku jsem s Maruškou byla sama, po mnoha nevydařených pokusech někoho si najít jsem to vzdala... Narážela jsem na muže, kteří nechtěli rodinu...Jo, jen tak se občas sejít, do toho by šli, jenže já potřebovala stálého partnera pro mě a tatínka pro dceru. Prakticky neřešitelná záležitost... 

V jednu dobu jsem to regulérně vzdala...Říkala jsem kamarádkám z legrace: "Já počkám až si Maruška najde tatínka sama...." Kde by mě to tenkrát napadlo......

A najednou bylo léto, na koupáku byl festival metalové hudby... Kapela mých kamarádů tam hrála někdy během odpoledne, tak jsem malou vzala taky. Kluci odehráli a všichni jsme si sesedli k jednomu stolu...Maruška se po nějaké době nudila (nejdřív pařila, pak si hrála na přilehlém hřišti a pak už to bylo dlouhé...) no dala jsem ji do ruky svůj stařičký telefon (na něm už nebylo co rozbít) a ona si vše fotila... nás všechny, okolí, cedule...bubeníka 🙂 No ten ji opravdu zaujal, ode mě byl mladší, kde by mě napadlo ho považovat za možného nápadníka? JI ALE ANO!!! A proto ho vyzpovídala, vyfotila ze všech stran a úhlů (vlasy, bradu, oko, ucho, loket, koleno....atd), nakonec se s ním vyfotila sama a domluvila svatbu na srpen (za asistenci kolegů z jeho kapely, ti se samozřejmě chytli a začali jí napovídat).... No moc jsem si toho nevšímala, spíš jsem řešila aby kluky neobtěžovala, ale oni byli všichni v pohodě a brali to jako legraci..když se Maruška s "novým tatínkem" loučila, vypadali oba smutně jako kdyby se neměli již nikdy vidět... A po cestě domů mi to vše Maruška ještě jednou vyprávěla...jak se jí líbí, kdy bude svatba a nevím co všechno ještě...

Tak po týdnu doma hurá k DR na kontrolu. Do té doby jsem Utrogestan polykala protože jsem stále špinila, ale už méně. Ale občas když tam toho bylo více hned se mi rozbušilo srdce-snad nepotratím.

U Dr to bylo fajn, udělala UTZ a já tam koukám na obrazovku, paní doktorka vysvětluje tady bije srdíčko, taky je váček atd...a já si  říkám no fakt tam je....a pokračujeme v neschopence samozřejmě.Vysvětlovala mi co je ten první screening a kam se objednat...

Počítáme v kolikátém TT jsem, jelikož MS byla rozhozená nedokázala jsem říct kdy jsem ji měla. Na to kdy jsem říkala že byla MS bylo embryo moc malé..no ale dala mi 2 verze velikosti prcka.,jeden podle MS druhý podle jeho velikosti (no spíš maličkosti)

Koleno se mi taky dává do cajku, tak si doma hovím, odpočívám..ono taky dělat na 3 směny pomalu 12 let se někde projeví a člověk je fakt unavený i když je tu teprve 31 let..

Tak první krev mě čekala 14.2 a malý UTZ...a zase si říkám No fakt tam ten prcek je...Mrňous vyrostl tak se i trošku pozměnilo označování ve kterém TT jsem...

Kontrola u paní dr v poradně až 9.3 jelikož u nás byli jarňáky a měla volno...no vleklo se to a pak najednou říkám týjo už budu mít průkazku a budu ofiko těhule...

Alergická reakce je přehnanou odpovědí našeho imunitního systému. Proč k takové "hysterické" reakci dochází? Tím zásadním v imunitě je rovnováha - imunitní buňky potřebují poznat co je ještě v normě a co naopak rychle zlikvidovat.

Pokud jsme často napjatí nebo unavení, jíme pro nás nevhodnou stravu, nejde nám "vypnout" a relaxovat nebo se dostatečně vyspat, pak je naše imunita oslabována a bombardována mnoha látkami (stresové hormony, chemické látky v jídle, lécích atd.).

Velmi lehce se pak může stát, že tělo vyhodnotí nějaký signál chybně a vnímá obyčejný pyl nebo prach jako extrémně nebezpečnou látku... Na sliznicích se pak vytváří hlen, kýcháme, teče nám z nosu. Proč? Přece aby se cizorodé látky nedostaly dál do těla.

Jak můžeme alergickou reakci zmírnit nebo se jí postupně úplně zbavit?

1. Trávit více času venku po celý rok = přirozené posilování imunity.
Dobré je také nezdržovat se často v nepřirozeném prostředí kde se používá hodně čistících nebo antibakteriálních prostředků, kde je klimatizace, kde chybí denní světlo atd.

2. Upravit stravu

   Nedávno jsme spolu točily vánočním kolem a ani jsme se nenadály a máme před sebou Velikonoce. Nejprve jsem myslela, že letošní velikonoční klání přenechám někomu jinému, případně vynechám úplně, ale hromadící se zprávy v IP mě přesvědčily🙂

Tak tedy srdečně vítejte v druhém ročníku velikonočního, celkově ve čtvrtém pokračování koníkovského kolotoče.

Z důvodů blížících se velikonočních svátků a mých pracovních závazků, zkrátím přihlášení do čtvrtku 06.04. do 12,00 hod, tak abych to vše stihla zpracovat a Vy odeslat.

Pravidla měnit nebudu, osvědčila se již třikrát. Jen znovu nabádám, pokud nechcete poslat pohled, nehlaste se anebo mi to pak napište. Nebylo mi vůbec příjemné číst i zklamané IP, že něco nedošlo a opět takové případy byly:(

Princip je jednoduchý…

• Nepokazit radost druhým a pohled/y odeslat
• Do 06.04.2017 do 12hod se závazně přihlásit pod tento článek a dopsat kolik pohledů zašlu  ( 1pohled /1 člen MK, 5pohledů/5členů MK…)
• Zaslat mi do IP svou adresu s počtem pohledů (Prosím piště mi adresy všichni, i ti, co se zúčastnili, vše mám vymazáno. Adresy nebudou použity k ničemu jinému a hned po skončení rozesílání vymažu ze zpráv)
• Během týdne budu náhodně posílat adresu/y, komu pohled zašlete. Pokud napíšete 5pohledů, pošlu 5adres.. Minimálně 1 pohled by se Vám měl vrátit od někoho jiného. Snažím se to vždy rozhazovat tak, že kolik pohledů posíláte, tolik máte dostat. Zatím to vždy v mých poznámkách vyšlo
• Pošlete pohledy do 11.04.2017, ať je má pošta šanci doručit před Velikonocemi (známe Českou poštu... )
• Text je čistě na Vás, stejně jako zda se podepíšete jménem, nickem nebo jako tajný přítel (doporučuji alespoň jméno, mnohé z vás by rády poděkovaly)
• Až vám pohledy přijdou vyfoťte je a dejte k sobě na fotoblog s tagem #velikonocni_pohlednicovy_kolotoc Vím, že hodně lidí se na to koukalo a zjišťovalo, zda-li ten jejich pohled už našel svého majitele. Navíc to byla pejáda nádherných pohledů...

"Dostala jsem chuť na Chia pudink 😂 Dávám si svou dnešní denní dávku Chia a proč? Pojďte si o tom přečíst s přídavkem receptu na mojí poslední Mango verzi ...😂 " 

Chia semínko … v poslední době skloňované ve všech pádech.  Co je to chia semínko a proč je tak dobré ho pravidelně konzumovat?

Chia neboli šalvěj španělská má drobná semínka, jemné, lehce oříškové chuti.  Jsou hydrofilní, což znamená, že velmi dobře absorbují vodu.

Když se semínko namočí, vnější slupka nabobtná (zvětší 9x svůj objem) a vytvoří želatinový obal. Díky této vlastnosti (a také tomu, že je tvořeno 38% vlákninou) chia rychle vyvolává pocit sytosti, drží pod kontrolou chuť k jídlu, zabraňuje kolísání hladiny cukru v krvi a zklidňuje trávení.

6 důvodů proč pravidelně konzumovat chia semínko:

• Obsahuje 8 krát víc omega-3 mastných kyselin, jež mají na tělo antioxidační a protizánětlivé účinky, než maso lososa.
• Z 20% je tvořené kompletní bílkovinou (obsahuje tedy všech 8 esenciálních aminokyselin, které lidské tělo potřebuje).  1 polévková lžíce = 2 gr bílkovin.
• Má vysoký obsah vlákniny. 1 polévková lžíce = 5 gr vlákniny.
• Jsou plná vitamínů a minerálů, z nichž nejvyšší hodnoty dosahují vápník, fosfor, hořčík a draslík.
• Není GMO (geneticky modifikovaná potravina).
• Neobsahuje lepek a je nealergenní.

Nakonec jsem se rozhodla pro nepečený cheesecake s čerstvým ovocem. Příprava je rychlá a dort je výborný! Dorty dělám ráda sama, protože mi to za a) přijde takové hezčí, od srdíčka (je mi jasné, že s věkem budou narůstat i nároky, tak uvidíme, co ještě zvládnu ;)) a za b) mám kontrolu nad složením.

Dětský nepečený cheesecake:

Korpus

• 180-200g cereálních sušenek (např. Emco Originals)
• 80g másla

Náplň

• 2 lučina (kostka 100g)
• 250g (vanička) polotučného tvarohu
• smetana na šlehání 33%
• třtinový cukr dle uvážení

      Myslím si, že hodně lidí o ní nic neví, dokud je sama osobně nenavštíví.

Řeč je o Alopecii. Nemoci která sice fyzicky nebolí, ale psychicky dá velmi zabrat.

    Myslím si,  že každý mi dá za pravdu,že když uvidíte na ulici člověka-spíše ženu protože u mužů se to tak neřeší, která nemá vlasy  a nosí šátek, čepici, tak vás to zarazí a neodtrhnete od ní oči. Vaše první myšlenka je "ta má asi rakovinu". Možná vám to příjde líto, možná nad ní hned přestanete přemýšlet a budete si dál řešit své věci..

    Nepíšu tento článek protože by mi šlo o soucit, spíše se chci vypsat a taky trochu vysvětlit Světu, že to, že někdo nemá bohužel vlasy, hned neznamená, že má rakovinu a umírá. Tak jako už se mě pár lidí "bez obalu" zeptalo. A vždy to člověka zabolí.

   Můj příběh začal v mých 16ti letech kdy jsem na hlavě oběvila první kolečko pleši bez vlasů. Nebylo nijak extra velké a dalo se skrýt pod ostatní vlasy takže sem to nijak neřešila. Měla jsem.

    Protože nezůstalo jen u kolečka.. Začaly mi padat vlasy více, pak jsem si všimla i postupného vypadavání chlupů. Začla jsem to řešit s doktory, diagnoza:

Otěhotněla jsem po více než roce snažení a na miminko jsme se tedy s partnerem velmi těšili. Těhotenství jsem měla krásné, ukázkové, bezproblémové. Všechny screeningy a ultrazvuky jsme radostí oplakali, zvlášť ten ve 13tt, při kterém nám oznámili, že čekáme syna. Až na několik blijících epizod v 1. trimestru a bolesti SI skloubení těsně před vánoci (špatně jsem cvičila jeden cvik na gravid józe), jsem měla opravdu ukázkových 9 měsíců. Chodila jsem do poslední chvíle do práce, denně na procházky se psem, v 5. měsíci jsme se stěhovali do nového domova, těsně před porodem jsme celý byt malovali, já uklízela, prostě byla jsem aktivní a chovala jsem se jako bych těhotná ani nebyla. Za celé těhotenství jsem přibrala ani ne 10kg. 

Jeden mráček se nám na nebíčku přeci jen objevil a to když ve 33tt mi doktorka řekla, že prcek je v poloze příčné koncem pánevním. Ujistila mě, že se může ještě otočit. Dál jsem chodila na předporodní kurzy, prohlídky porodnic, kurzy látkování a šátkování a těšila se na přirozený porod. Tedy těšila v rámci možností, strach jsem samozřejmě měla, ale věřila jsem, že my s prckem to zvládneme.

No a pak mi v 36tt doktorka řekla, že malej se neotočil a odkázala mě do porodnice. Tam mi nabídli obrat zevními hmaty, porod KP nebo císaře. Zvolila jsem obrat, ovšem na ten nedošlo, při další kontrole mi doktor rovnou nabídl císařský řez, pokud se nerozhodnu pro porod KP. Pro mě to byla Sofiina volba, neboť jsem nechtěla riskovat takový porod a ani jsem nechtěla mít rozřezané břicho a jizvu na doživotí. V poradně se mnou byly další maminky ve stejné situaci a v podstatě všechny jsme se nakonec rozhodli pro císaře, ten nám koneckonců doporučili i lékaři včetně primáře. Smířila jsem se tedy s touto možností, i když červík ve mně pořád hlodal. Partner mi ale tehdy řekl: celé těhotenství máš krásné, bezproblémové, drobek tě šetří, nijak nezatěžuje...dělá všechno proto, abyste se spolu měli dobře. Určitě ví, proč sedí na prdelce a nechce se otočit. Třeba ví, že by porod byl bolestivý, že by se vám oběma mohlo něco stát, a tak raději volí tento příchod na svět.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že má pravdu a že já a moje děťátko jsme prostě tým a jako tým to zvládneme, ať už si tu cestu na svět vybral jakoukoli.

Umělé přerušení těhotenství, umělé ukončení těhonství, interrupce, ,,jít na potrat", ,,nechat si to vzít"...mnoho pojmenování pro jeden čin.

Jelikož jsme my, jakožto lidé, byli obdarováni slastnými pocity doprovázejícími pářící akt, tak se z aktu páření stal primárně akt příjemný a zábavný. Z toho ovšem vyplývají rizika nechtěných těhotenství.  Naštěstí se v poslední době díky osvětě a antikoncepci množství iterrupcí snížilo. Nicméně  stále je to jeden z nejčastěji vykonávaných gynekologických zákroků. Nechci tady rozebírat, zda potraty ano či ne...osobně si ale myslím, že postavení interrupcí mimo zákon je kontraproduktivní. Známe z dob minulých děsivé případy tajně dělaných potratů a zmrzačených žen. Tak tam bysme se určitě vracet neměli... Nicméně pravda je, že mnoho žen, nebo spíš dívek, má pocit, že interrupce je takové neškodné nic a vlastně je to pohoda.... Nezřídka se v ambulanci setkávám s větou... ,,No a co, tak kdyžtak půjdu na potrat..." A to je o tom, že ty holčičky často vůbec neví, co to vlastně obnáší... Při tom máme v současné době k dispozici nespočet druhů antikoncepce.  

Inu pojďme si tedy říct, jak  a kdy si ,,to" můžeme nechat vzít.

Instrumentální UPT, ECUI - do 12 +0

Evakuace dutiny děložní. Do 8.týdne mluvíme o tzv. miniUPT, ale postup při vlastním zákroku je stejný. Po zavedení gynekologických zrcadel do pochvy se uchopí děložní hrdlo do tzv. Amerických kleští a začne se dilatovat - roztahovat děložní hrdlo - tak, aby bylo možné vsunout do dělohy odsávací kanylu. Samozřejmě čím starší gravidita, tím větší průměr kanyly je nutné použít a tím logicky i nutnost větší dilatace... Po odsátí se děloha ještě dočistí tupou kyretou. 

Komplikace:

Jak to všechno začalo? Vlastně už v době kdy jsem měla 3 roky a neměla jsem o tom ani tušení. Mojí dětský doktorce se zdálo že sestra má krátké ruce, tak naše rodiče poslala na genetiku. A genetici dělali testy. A znovu. A ještě jednou. Rozpíchali celou naši rodinu jak jehelníčky a nemohli na nic přijít. A když chtěli aby na krev přišli i mamčini příbuzní z Čech (jsme Moraváci), mamka se naštvala a stopla to. Tak mě to aspoň bylo řečeno. Ve skutečnosti genetici něco našli, jenom asi v ty době tak úplně nevěděli co to je. Zkrácený chromozom X s přívěskem chromozomu Y. Nějak se nám ty geny pomíchaly. Já a sestra jsme to zdědily po mamce, ta po babi a dál nikdo neví. Faktem zůstává, že mamce prý tenkrát řekli, že je divný že má 2 děti, že by děti mít nikdy neměla. A babi taky ne. To všechno jsem se, ale dozvěděla až moc pozdě. Z porodnice jsme se synem odcházeli s tím, že nemá sestouplé jedno varlátko, ale to je prý normální a může se to samo upravit. Fajn. Čekali jsme. Až do půl roku když nám náš pediatr vypsal žádanku na dětskou endokrinologii. Nesestouplá testes, mikropenis a příliš malý vzrůst. Endokrinoložka ho tenkrát vyšetřila, prohmatala, poslala na ultrazvuk a na krev. Výsledek byl, že jedno varlátko je nesetlouplý a druhý se posunulo do tříselnýho kanálu. Jak já jsem ji tenkrát nenáviděla. Na testy nás chtěla hnát nejlíp hned, vlastně už teď je pozdě, a protože bylo pár dnů před Vánocema, na odběry krve po cca půl hodinách na růstový hormon (takže hospitalizace na půl dne) nás chtěla hnát na Štědrý den. Jasně, celá žhavá budu se synem dobrovolně trávit první Vánoce v nemocnici. No zatrhla jsem to jak doktorce tak tomu mýmu chlapovi. Chudák se bál aby pak už nebylo pozdě jak ho dohukala. A nic neuteklo když nástup měl 3. ledna.  A pak začal kolotoč s krátkýma ručkama. Nutno říct že v půl roce byl náš malej pěknej puclík, takže to mu ručky ještě opticky zkracovalo. Takže když nám vypsala žádanku na genetiku říkala jsem si, že snad bude všechno v pořádku. Genetik nás vyzpovídal, vyfotil, vzali nám všem krev a čekalo se na výsledky. Byl leden, prý tak za půl roku. V červnu mě už endokrinoložka uháněla co teda ty výsledky, takže jsem volala genetikovi co a jak (hlavně že oba dělají v jedný nemocnici). Prý v srpnu by už měli být. Poslední týden v srpnu a pořád nic. Opět telefon. A že výsledky už nějaký jsou ale potřebujou to ještě upřesnit. Čekali na ně nejen na endokrinologii, už i na urologii - operace nás nemine. Přišli na konci listopadu, 3 popsané listy genetickou hatmatilkou, které nerozumí ani endokrinolog, ani pediatr a ani urolog. Závěry byly 4 , rozuměla jsem asi tak jednomu. Jen tak pro ukázku: U probanda byl potvrzen mužský karyotyp s derivovaným chromozem X s translokací Y (X;Y). Vyšetření FISH tuto nebalancovanou chromozom.aberaci potvrdilo. A doporučení mě jenom vyděsilo. Doporučený zvýšený dohled PLDD nad vývojem velmi rizikového dítěte, nadále všestranná intenzivní stimulace rozvoje PM funkcí a sledování somatického vývoje. A na poslední straně vypsáno hromada genetických onemocnění přiřazeným ke konkrétním genům. Pediatr když to viděl řekl, že nechápe proč tohle posílali poštou, že rovnou měli poslat pozvánku a vysvětlit nám to osobně. Takže já jakmile jsem tu šílenost uviděla jsem zvedla telefon, zavolala na genetiku, protože jsme se měli objednat na vyšetření, a rovnou jsem si vyžádala doktora ať mě aspoň část vysvětlí. Něco vysvětlil, nic moc to nebylo že až osobně. Takže jsme čekali 14 dní až nám někdo vysvětlí proč je ve zprávě našeho syna gen ten a ten kóduje to a to a hraje klíčovou roli v tom a tom, mutace genu jsou spojeny s Kallmanovým syndromem typu 1, závažnou oligozoospermií, mentální retardací, sklonem k projevům pozorovaných u Aspergerova syndromu, autistického chování, Chondrodysplasií, autozomálně recesivní spinocerebellární ataxií typu 18. Tehdy jsem začala špatně spát. A kontrola za 14 dní byla jak v nejhorší noční můře. Nikdy nezapomenu jak genetik řekl: Projel jsem DNA vašeho syna celosvětovou databází a nenašel jsem nikoho kdo by měl stejně pomíchaný geny. Nevíme jak se bude vyvíjet. Bylo to jak rána do břicha. Pro mě o to horší že teď už vím že ten špatnej gen má po mě. Každý moje dítě má 50% šanci že ho bude mít. Rozdíl mezi mnou, sestrou, mamkou, babi a mým synem je ten že on je muž. On má to pitomý x-ko jenom jedno, zatímco u nás to co chybí doplní to druhý. Ale u něj co chybí, to prostě chybí. A aby toho nebylo málo některý geny z Y má zas 2x. Může být malinkej, může v dospělosti měřit přes 2 metry. Může mít Kallmannův syndrom a nebo Aspergerův. Nevíme. To je horší než kdyby nám řekli přímo jak to bude. Je tolik alternativ, na který se musíme nějak připravit, že můžou a taky nemusí přijít. To se uvidí časem. Zatím vypadá jako normální zravý kluk. Snad to tak zůstane.