Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda.

Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně.

Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby baterka telefonu nabitá na 10 procent vydržela osm dní. Takový vysvětlení jsem letos viděla na facebooku a tam se najde vysvětlení všeho.

Hned druhý den po oslavení první chanukové noci jsme se rozhodli vyjet z města a užít si venkova, čerstvého vzduchu a sněhu. 23. prosince jsme vyrazili do Vermontu. "Prosím tě, kde je můj inhalátor?" Ptá se Amík 24. prosince ráno, po noci strávené na čerstvém horském vzduchu, bohužel pro něj ale v pravých peřinách. "Já mám takovej jako pocit, že jsme ho nechali doma. Jak jsi mi říkal, abych ho dala do tašky, tak já jsem na to nějak zapomněla." Jako bylo mi Amíka líto ne že né, on taky tak dost hnusně sípal a celkově vypadal poměrně bledě. Naštěstí americké služby jsou nejlepší a v lékárně si byli schopní zjistit recept a nechat si ho urychleně přepsat do jiného státu.

Bylo zajímavý chodit po malém americkém městečku na Štědrý den, lidi dokupovali dárky, my jsme scháněli astmatický sprej pro Amíka a chlapík se rozhodl vyzvědět kolik lidí slaví Chanuku místo Vánoce. "Veselé Vánoce," zdravila nás prodavačka v lékárně spojené k veliké chlapíkově radosti s hračkářstvím. "My Vánoce neslavíme, my slavíme Chanuku a co slavíte vy?" Hbitě odpověděl chlapík. Paní se zasmála a chlapík se neodbitně dožadoval odpovědi. "My máme jedna, dva, tři, čtyři a pět a šest a sedm a osm nocí." Vytahoval se chlapík dál. "Slavíte Chanuku?" vyzvídal chlapík v řeznictví, "protože my jo. K nám Santa nechodí." povídal dál a dál až do chvíle, kdy jsme našli Santu sedícího na křesle v lobby jednoho hotelu. "Chlapečku, nechceš si sednout Santovi na klín a říct mu, co bys chtěl, aby ti zítra ráno přinesl?" Lákala chlapíka paní převlečená za elfa. Chlapíkovi to v hlavě zašrotovalo, "Mami, pojď se mnou," chytl se mě pevně za ruku a táhl mě k Santovi. Na klín si mu nesedl, to ne, ale o Chanuce se nevytahoval, lízatko i cukroví si vzal a byl zticha. "Mami a daddy, to byl opravdovej Santa?" "No asi jo," odpovídal Amík. "Hmm, a on mi taky něco přinese zítra ráno?" ptal se chlapík. "No to by nebylo fér pro ostatní děti, by nemusely zbýt dárky na ty, co neslaví Chanuku." Snažili jsme se mu to vysvětlit logicky. "Hmm, tak já myslím, že Chanuka je lepší, mám jí osm nocí. Ale stejně, možná mi ten Santa taky něco dá a já bych si přál aby Chanuka byla 150 nocí." Nedal si chlapík vymluvit tu možnost návštěvy Santy.

Santa nepřišel, ale to nám nevadilo, neb my jsme vyrazili hned 25. ráno na lyže. Jako ty Vánoce v  jsou skvělý, když je člověk neslaví, protože ty fronty na vleky, tak ty vůbec nebyly, a tím myslím jako vůbec a to jsme byli v největším lyžařském centru na východním pobřeží USA.

V poslední době se ve skupině S Joie doma i na cestách a na blozích množí dotazy, jakou autosedačku je možné pořídit, když do kategorie do 18kg se už dítě nevleze.

Uvádím zde autosedačky, které lze nyní u Joie pořídit ať už s isofixem, isosafe úchyty, nebo k upevnění pouze automobilovým pásem.

Zde ještě malé info pro upřesnění:

Isofix jsou kovové tyče, kterými se autosedačka připojí na háky instalované v sedadlech auta. Isosafe úchyty jsou háčky na popruhu, které pomáhají držet sedačku ve voze, když v ní necestuje dítě, plus mají funkci dodatečného kotvení k poutání pomocí automobilovému pásu. 

Obecně platí, že Isofix je schválen do 33kg váhy. Do této hodnoty se počítá hmotnost dítěte i autosedačky. Proto se většinou u sedaček pro větší děti nehovoří o Isofixu, ale například o Isosafe konektorech- které mohou mít podobu isosafe úchytů, nebo isofixových konektorů. 

Isofix / případně isosafe úchyty u autosedaček pro větší děti jsou spíše pojistkou, jelikož se děti vždy poutají automobilovým pásem. Výjimkou je autosedačka Bold, kde lze dítě poutat pětibodovým pásem až do 25 kg. Autosedačku, která má isofix, je nutné upevnit isofixem. Autosedačka, která má pouze isosafe úchyty může být použita i v autě, kde není isofix, tedy upevněna pouze pásem a konektory nemusíte využít. Setkat se můžete ještě s pojmem "top tether", což je další pojistka pro upevnění autosedačky. 

... A je to TADY!!!! 

Dýchej, dýchej, ať nevybouchneš hned, ale až za chvíli.... Teď nic neříkej, mlč, mohlo by tě to potom mrzet... Jsi rozumná dospělá ženská, tak se podle toho chovej, buď nad věcí, nic se nejí tak horké, jak se to uvaří...

Moje rozumnější a lepší já právě pracuje na plné obrátky, aby ukonejšilo a zklidnilo tu druhou část mojí osoby, která by nejraději zařvala, vylítla, vyškrábala někomu oči a byla sprostá jako dlaždič, protože prostě PROTO a takové věci se nedělají ani v tom nejhorším snu... Konečně, posuďte samy...

Naše třeťátko adopčátko chodí do druhé třídy. Dnes přišel ze školy s tím, že mu spolužák před celou třídou řekl, že je "blbej cikán z děcáku", protože mu to říkala jeho maminka... Celých pět let, co máme chlapečka doma, se na tuhle chvíli chystám a stejně na ni nejsem dost připravená... Chlapeček pochopitelně o svém pobytu v kojeňáčku ví, není to pro něj ani pro spolužáky žádná novinka... ale blbej cikán je pro něj fakt podpásovka... Naštěstí paní učitelka zareagovala naprosto dokonale, dotáhla celou věc do konce a vše dořešila.

A já zadržuju slzy a vztek (je to fakt dřina) a ptám se toho svého malíčka, jestli je smutný nebo jestli ho trápí, že o něm tak ošklivě spolužák mluvil. "Ne, mamko, nejsem smutnej, protože vím, že mě máte rádi, jako bych byl úplně celej váš, víš? Taky jsem to ve třídě všem řekl, aby to věděli a teď už to vědí..." A jde na chodbu trénovat floorball, protože ho určitě o tělocviku budou hrát, tak.

A tak tu sedím, regulérně brečím, už se mi nechce škrábat oči ani vulgárně nadávat, protože to nejdůležitější je přece TADY a je to úplně jasný...

V hlavě se mi honí spousta věcí a zároveň mám pocit, že je v ní úplně vygumováno. Tolik si uvědomuju, že žiju až moc nevědomě. Nedává to všechno smysl, i když uvnitř, někde hluboko, cítím, že teď to ten největší smysl dává. Teď, když mám dvě malé děti.
Bože, pamatuju si vůbec já, jak jsem žila bez dětí? Ani moc ne. Vždyť já si už ani moc nevybavuju, jak se žilo s jedním dítětem. Teď, když už jsem téměř sedm měsíců maminka dvojnásobná.
Zajímalo by mě, až se vrátím do práce a děti povyrostou, tak jestli se mi všechny vzpomínky a všechny zážitky vrátí a mozek najede zase na normální fungování. Protože teď je to taková každodenní jízda, že opravdu nevím, v jakých situacích jsem to 100% já a v jakých autopilot.

Je to opravdu ta největší škola života. A pro nás perfekcionisty (řekněme i šprty) je, troufám si říct, nejtěžší. Protože tady nejde se nic nadrtit, nenajdeme na všechno odpovědi v knihách, v debatách, na internetu.. a to mě někdy teda drásá, být tak bezradná (nutno říct i kvůli prkotině) a hledat a hledat a zabředávat do témat, které jsem na počátku ani neřešila.
Ale joo, po těch třech letech rodičovství mám pocit, že se to kapánek zlepšilo a moje intuice občas i překřičí ten zažitý zvyk jít podle pravidel a podle toho, jak se to osvědčilo jiným nebo jak to doporučuje Světová zdravotnická organizace.

Občas si říkám, existuje opravdu maminka, která je ve své roli pevně ukotvená a plynule s růstem svého dítěte se i sama vyvíjí v roli mámy a zvládá ty přechody hladce? Klobouk dolů, taková maminko, jsi mým vzorem.
Já ty přechody a změny vždy zvládala docela kostrbatě, no a teď? Neoklepu se z jedné a je tady další. Mám tříletou holčičku a já mám normálně pocit, že už s ní mám občas vztah jako s puberťačkou, křik, vztek, slzy a neustálé opakování slova "okamžitě". Tolikrát jako v poslední době, jsem tohle slovo snad nikdy v životě nepoužila.
A do toho její malý bráška. Sice ještě malinký a hodný, ale často hladový na prsu a také vyžadující maminku u sebe při sebemenší nejistotě v tomhle pro něj novém světě. Zatím to neumím, být v jednu chvili pro oba najednou na 100 %. Jde to?
A pak přijde chvíle, kdy si říkám, že třetí miminko by se nám do náručí ještě vešlo.. Fíha, tuhle myšlenku pak zase šoupnu v hlavě někam dozadu a nechám si ji na později. ☺️

Nikdy ani na vteřinu jsem nezalitovala, že mám tyhle svoje dvě děťátka, ale zalitovala jsem toho, že oni mají mě, takovou mámu. Ano. Mám někdy výčitky svědomí, že nejsem dost dobrá, že dělám chyby. A co se jednou stane, nejde vrátit a já beru vše tak ultimátně. Já opravdu až moc nad vším přemýšlím. Jedu, jedu a jedu skoro bez nádechu, den za dnem utíká. Když je čas, tak přemýšlím, jak zapracovat sama na sobě, jak si něco dopřát, odpočinout, ale nikdy nezbyde čas to zrealizovat. 

Říkám si, jsem relativně mladá, je mi 29 let, mám 2 děti a až povyrostou, bude ještě spousta času si pořádně všeho užít nejen jako rodina, ale i jako sama maminka s dostatkem energie, kterou můžu investovat i do sebe. V tuhle chvíli ale cítím obrovskou zodpovědnost, aby ty první roky života mých dětí jim přinesly do jejich budoucnosti co nejvíce lásky a štěstí a pochopení toho, jak svět funguje. Abych nic nezkazila. Abych nebyla moc přísná, ale ne ani moc volnovýchovná.

A tak se to všechno pomalu "učím", především to, jak se vlastně neučit.
Z knih, internetu, debat a diskuzí, ale jak se učit prostým bytím s dětmi. Být tady a teď a plná empatie, kterou jsem vždy tak vynikala a pro každého byla vrbou a najednou s mými dětmi mi to skrz únavu a spoustu v hlavě vytvořených ve finále zbytečných starostí tolik nejde.
Aspoň, že my maminky se máme navzájem. Jeden týden se vyplakávám na rameni "jedné z nás" já a přijímám slova podpory a věřím úplně každému slovu, protože cítím, že jsou řečena upřímně a od srdce. A další týden jsem zase já ta, která je zrovna na té pomyslné horské dráze nahoře a má sílu tu být pro jinou maminku, která tápe a cítí se na dně. Za tohle jsem tak vděčná. Děkuji za své děti a za děti ostatních maminek, protože nás všechny dělají ve všech směrech lepšími. I když to někdy bolí.
Ale jak říká můj manžel, když posiluje - co bolí, to roste! 😁 (To jen trocha humoru a nadsázky na konec).

Na svůj poslední pobyt v porodnici jsem se nesmírně těšila...Především kvůli odpočinku od běžných povinností v domácnosti a okolo holek....

Co si budeme povídat, porodnice, kde jsem byla já už po třetí, je chudá, zastaralá a nezapře nemocniční prostředí. Nicméně i přesto jsem se rozhodla znovu tam rodit, hlavně kvůli moc milému personálu...

Je jasné, že s některými věcmi nic neuděláme - strohé a staré vybavení často pamatující Šemíka jako hříbě, nemocniční jídlo, ranní vizita a úklid apod.

I když se mi nemocniční prostředí nezamlouvalo, nebyla jsem z těch, které by vymýšlely jiné alternativy, kde a jak rodit nebo nadávat na to, že tu nemáme porodní domy apod. 

Rozhodla jsem se zpříjemnit pobyt, jak jen jsem mohla. Především jsem vycházela ze svých dvou předchozích zkušeností, kdy už jsem věděla kam jdu, jaký je režim a možnosti...

Především jsem si vybavila svojí první sprchu po porodu, kterou jsem si užila víc jak sebelepší wellness. Už jen teplá koupel samotná byla moc příjemná, především na bolavé tělo, tak i ten pocit ze sebe udělat zase člověka....Připravila jsem si sadu šamponu, sprcháče a krému na tělo ze svého oblíbeného obchodu rituals...kterou jsem začala používat až přímo v porodnici a na kterou jsem se nesmírně těšila, takže jsem si sprchování užívala o to víc...

Maminko, věděla jste, že každé 3. dítě má zvýšené riziko vzniku alergie?

Alergie je chybná reakce imunitního systému, kdy organismus pokládá neškodnou látku, obvykle bílkovinné povahy (antigen), za rizikovou a spustí obrannou imunitní reakci, jako kdyby se jednalo o látku potenciálně nebezpečnou.

Výskyt alergických onemocnění se rok od roku zvyšuje a přispívají k němu různé faktory – největší vliv mají dědičné vlohy. Významnou roli v rozvoji alergie mohou hrát také další faktory jako:

• nemožnost kojení
• porod císařským řezem
• časná léčba antibiotiky (u dětí v kojeneckém veku nebo matky v posledních 3 měsících těhotenství)
• vystavení dítěte tabákovému kouři

Proto je potřeba o imunitní systém dětí správně pečovat a dopřát mu kvalitní výživu již od začátku, nejlépe prostřednictvím kojení. Kojení je nepřirozenější a nejlepší výživou kojenců a také nejlepší prevencí alergií.

Může se alergie rozvinout i u vašeho dítěte?

Ahoj ahoj, všem moc děkuji za komentáře k soutěži, je moc příjemné si vaše odpovědi s nejhezčími zážitky ze svátků číst a je vidět, že s dětmi získávají Vánoce zase úžasné kouzlo 🎁🎄🎀 Tak snad aspoň z půlky tak skvělé a nezapomenutelné zážitky budete zažívat i po celý rok 2020 💕 A pro 3 z vás tu mám něco příjemného už teď a to výhru v soutěži 🎁

Soutěžilo se o 3 snídaňové sety a o výhercích rozhodoval generátor náhodných čísel 🍀 A vybraná byla čísla 37, 50 a 65, která jsou šťastná pro uživatelky:

@michalelka 😘

@mariekk 😘

a @safec 😘

Takže holky, gratuluji a doufám, že si s kafíčky a donuty užijete srandu a že třeba děti zabaví aspoň na tak dlouho, že vy si opravdové kafíčko vychutnáte v klidu 🤩☕🍩

V roce 2019 zahýbalo českými rodinami téma zvýšení celkové sumy rodičovského příspěvku o osmdesát tisíc korun. Protože jednou z podmínek bylo pobírání příspěvku po 1. lednu 2020, řada rodin se uchýlila k prodloužení čerpání rodičovského příspěvku snížením příspěvku. Úřad práce jen v srpnu loňského roku snížil rodičovský příspěvek více než dvěma tisícům žadatelů. Přitom o zvýšení rodičovského příspěvku bylo definitivně rozhodnuto až v prosinci.

Co ale ve skutečnosti volání veřejnosti po navýšení rodičovského příspěvku vypovídá o stávající podobě sociálního systému v České republice? Proč se podpora státu zvyšuje s klesajícími příjmy, ale naopak rodičovský příspěvek je tím vyšší, čím vyšší příjmy rodiny mají? Proč se především matky malých dětí poohlížejí po možnostech práce pro ženy v Německu? A jak jsme na tom ve srovnání třeba s našimi západními sousedy?

Rodičovský příspěvek a rodičovská dovolená v Česku a v Německu

Rodičovský příspěvek a rodičovská dovolená v Česku jsou považovány za jedny z nejvstřícnějších ve světě. Zatímco jinde takové možnosti nemají, české matky mohou zůstat doma až do čtyř let věku dítěte. Naproti tomu ale stojí fakt, že ve větších městech se k zápisu do mateřské školy dostaví každoročně i dvojnásobně více dětí, než kolik je volných míst ve školce. Rodiče dvouletých dětí bývají téměř bez šance na umístění dítěte do mateřské školy.

Českým ženám proto často nezbývá jiná možnost, než volit delší variantu rodičovské dovolené. V prvním pololetí roku 2018 čerpalo rodičovský příspěvek v nejvyšší možné výši 5,8 procent rodin. Čtyřletá rodičovská dovolená s maximální výší příspěvku 7600 Kč v prvních devíti měsících života dítěte je tak spíše levnou kompenzací neutěšitelné situace v předškolních zařízeních, než podporou rodin ze strany státu.

Od roku 2022 plánuje česká vláda prosadit výrazné změny v rodičovské dovolené. Ta by měla odpovídat německé obdobě Elternzeit. Rodičovská dovolená v Německu trvá za určitých podmínek až do tří let věku dítěte, je však možné její čerpání přerušit a nevyčerpanou část rodičovské dovolené odložit až do osmi let věku dítěte. Možnost odložení rodičovské dovolené na pozdější dobu je do budoucna v plánu i pro české rodiny.

Dobré ráno do zimního pondělí ☃️🌬️🌨️ Ať už je u vás nasněženo, blátivo nebo snad dokonce teplo, určitě jste den začali něčím dobrým (nebo aspoň rychlým a plnícím daný účel, tedy plnícím bříško 😉 ) na snídani 😋 A protože jídlo je součástí našich životů a automaticky tedy i her našich dětí, čeká vás dnes soutěž o hračky, které prckové využijí při hře na vaření, na obchod nebo ti nejmenší prostě přímo k tomu, že je budou okusovat 🍩☕😃

Soutěžíme tedy o 3 snídaňové sety, ve kterých malí kuchaři najdou donut, kafíčko a k tomu ještě šustící noviny 🤩 Pravidla soutěže jsou velmi jednoduchá 🍀 :

1) dát like tomuto článku 👍

2) do komentáře napsat váš nejkrásnější zážitek z uplynulých svátků 🎁🎄🎀 Co vám udělalo největší radost, co vás mile dojalo, nebo třeba kdy vám blesklo hlavou, že tahle chvíle stojí za zapamatování 💕

Soutěž probíhá v pondělí 13.ledna 2020 a o 3 výhercích následně rozhodne náhodný los 🎁🎈🍀 Všem přeji krásný začátek týdne a ať se vám hezky vzpomíná na pěkné chvíle uplynulých týdnů 😘

Jak a kdy začít s příkrmy, to je snad věčně téma. Často trápí novopečené maminky. Někdo říká, že je vhodné začít co nejdříve a hlavně s mixovanou zeleninou, protože kdybychom začali s ovocem, které je sladké, dítě by pak méně sladké pokrmy odmítalo. Další teorie velí nechat dítě zcela samostatně se rozhodnout, kdy a co bude jíst a kolik toho sní.

Teorií je spousta a vybrat si tu správnou je opravdu těžké. Vím to sama. Ohledně zavádění příkrmů jsem byla ze začátku velmi nesvá, netušila jsem, k čemu se přiklonit… Nakonec jsem poslechla sama sebe, nedala jsem na řeči ostatních, a to bylo skvělé rozhodnutí. Hlavně to bylo moje rozhodnutí! Jak jsem to cítila, tak jsem to dělala. I když ne vždy bylo vše růžové.

Chci se s vámi podělit o to, jak jsme to měli my, spíš já, jako čerstvá maminka od prvního miminka.

Pravdou je, že jsem se cítila hodně zmatená a nejistá ohledně prvních příkrmů. Dlouho před tím, než jsme začali s příkrmy, hledala jsem si spousty informací všude možně na internetu, nakoupila jsem si knížky a nastudovala vše možné. Co bylo výsledkem? Z počátku jsem si připadala ještě více zmatená a přiklonila jsem se ke klasickému způsobu, a to krmení lžičkou. Dělá to tak spousta maminek, zdá se to jednoduché, dítěti se lžičkou podává namixovaná strava. V současné době je výhodou dostupnost průmyslově vyráběných příkrmů vysoké kvality. Zdálo se mi, že nemám co řešit.

Chvíli jsem si od sběru informací dala pauzu. Všechny načtené informace si ve mně sedly. Začalo období přehodnocování, myšlenky v mé hlavě poletovaly jako zběsilé. Něco se mi nezdálo. Nebo spíš zdálo? Zamyslela jsem se nad tím, jak bych se asi cítila, kdyby mě někdo krmil lžičkou. Jeho tempem, ne mým. Přišlo mi to divné.

Od 27. prosince je v Praze na Výstavišti v Holešovicích k vidění výstava Cosmos Discovery. Pokud máte doma malého milovníka vesmíru, budoucího kosmonauta, nebo třeba vesmírného inženýra, tak ho (nebo ji, ať jsme genderově korektní🙂) sbalte a jeďte se podívat! Čas máte do dubna.

Výstava Cosmos Discovery je na pražském výstavišti Holešovice a vznikla nejen ve spolupráci s českými odborníky, ale také s NASA. Na vlastní oči tu uvidíte skutečné části raketoplánů, skafandry, ale i části vesmírných stanic. Vezmeme to ale hezky popořadě.

Celá výstava mapuje dějiny kosmonautiky od jejího vzniku, až k současnosti. A vlastně i tak trochu do budoucnosti. Je dělena do jednotlivých místností, které na ploše přes 2 000 metrů čtverečních poskytují ucelený obrázek o kosmonautice. 

Celý článek najdete na https://www.hola-sova.com/post/vzhůru-do-oblak-.... 

Jsem panna. Tedy znamení, které má rádo řád. I když můj muž  by vám zaručeně tvrdil pravý opak - ale to jen proto, že můj řád občas tak úplně nechápe🙂 S řádem jde ruku v ruce plánování a k tomu vždycky potřebuju diář. Každý rok se na tu chvíli, kdy budu vybírat nový, vážně těším. Diář pro rok 2020 jsem kupovala tentokrát výjimečně brzy, někdy v listopadu, protože se hodně začaly ozývat nevěsty s rezervací pro svatební termíny. Trošku mě začala děsit moje metoda zapisování si na lístečky, které vždycky někde založím, takže jsem koupila první diář, který mi v papírnictví padnul do oka.

V prosinci jsem pro vás jako ambasadorka psala inspirační články na dárky z dm a vyhledávala zajímavé produkty. A hned mě zaujaly diáře s nádhernými ilustracemi evropských měst. Jenomže jsem si říkala, že nebudu přece kupovat další diář, když už jeden mám. Jak to dopadlo už vlastně víte.

Nádherný Londýn

Po prohlédnutí diáře v mé oblíbené prodejně v Jičíně jsem ale usoudila, že ho nutně potřebuju. Vzhledově je nádherný, má pevné desky a moc se mi líbí i barevně. Ale opravdu rozhodl až jeho vnitřek a spousta prostoru, kam si můžu zapisovat důležité úkoly a nejrůznější poznámky. Diář můžete pořídit ve 4 motivech:

• Praha
• Paříž 
• Londýn
• Řím

Jelikož nás letos čeká dokonalý výlet do Londýna, neváhala jsem ani chvilku a rovnou sáhla po tom typickém červeném autobusu na obálce. Každý den mi teď můj diář připomíná, že se mám sakra nač těšit🙂 

Jako jedna z mnoha jsem byla vybrána k testování doplňku stravy pro těhotné a kojící. Když jsem příspěvek viděla, ani ve snu mě nenapadlo, že bych mohla být vybrána. O to větší bylo překvapení, když přišla zpráva a v ní, že jsem byla vybrána. Když výzva přišla, byla jsem v 9. měsíci těhotenství, a tak jsem si říkala, že to bude perfektní čas na vyzkoušení něčeho nového 🙂 

A teď něco k výrobku:

Svým složením odpovídá nejmodernějším poznatkům o správném vývoji Vašeho miminka. Vysokým obsahem folátů (který je v souladu s dnešními názory na výživu těhotných) překonává současné standardy běžné na českém trhu. Obsahem Quatrefolic® – folátu čtvrté generace (první produkt v Evropě s touto nejmodernější formulací) je tento produkt vynikající i pro slabé metabolizéry klasické kyseliny listové. Vysoký obsah DHA Vám pomáhá nahradit možný deficit mořských ryb ve Vaší stravě – odpovídá třem rybím pokrmům týdně.

Kyselina listová je důležitá pro normální růst zárodečných tkání během těhotenství. Bohatou pestrou stravou lze získat denně zhruba 200 µg kyseliny listové, přičemž doporučená denní dávka pro dospělé je 400 µg, pro těhotné 600-1000 µg. U slabších (heterozygotních) metabolizérů klasické kyseliny listové (asi 50% populace) je snížena efektivita enzymu MTHFR asi na 75%, u slabých (homozygotních) metabolizérů klasické kyseliny listové (asi 10% populace) je snížena efektivita enzymu MTHFR asi na 25%.

Příjem kyseliny dokosahexaenové (DHA) z těla matky přispívá k normálnímu vývoji mozku plodu v těle matky a kojenců vyživovaných mateřským mlékem. Příznivého účinku se dosáhne denním příjmem 200 mg DHA navíc k doporučené denní dávce příjmu omega-3 mastných kyselin u dospělých, tj. 250 mg DHA a EPA.

Když balíček dorazil, překvapilo mě v jaké "salátovém" vydání. To samozřejmě nebude mít žádný vliv na testování 🙂 Další zděšení proběhlo, když jsem viděla velikost tablet i kapslí. Mám problém spolknout i obyčejný paralen, ale tady jsem měla problém jen s první, ale to byl spíš problém v hlavě. Od druhého dne klouzaly do krku téměř samy. Jelikož testování probíhalo 14 dní, tak bohužel nemohu posoudit dlouhodobější účinky. Sama za sebe bych ocenila zlepšení kvality vlasů. Ale to bohužel v tak krátkém čase nelze zpozorovat. Po testování jsem porodila svého druhého syna a mám v plánu tabletami pokračovat. 

Tak to je věta, kterou asi řada z nás již slyšela nebo na nás v budoucnu číhá. Dříve či později je třeba se s ní důstojně vypořádat. 

Pokud rozhodně psa zatím odmítáte, rozhodně nedoporučuji "vyřešit ji chytře" třeba tlakem na výrazné zlepšení prospěchu, to se Vám může dosti vymstít. Motivace psem bývá opravdu silná a dokáže ze strany dětí zázraky. 

U nás jsme to dětem "odkládali" na dobu, kdy budeme mít dům a zahradu, kde by pejsek byl přeci mnohem šťastnější než v bytě. Věděli jsme, že vzhledem k naší finanční situaci to bude tak na náš důchod a tedy v době, kdy už naše ratolesti po psovi (a asi ani po nás) nevzdechnou. 

No, život to zařídil tak nějak jinak. Psa jsem pořizovala expresně po tragické situaci v naší rodině, abychom vyvážili poměr sil opět na původní 4. Ještě jsem neměla ani pelech, měla nula zkušeností a pes byl najednou tu. I on (tedy ona) potřebovala rychle pomoc, tak jsme si ji dali vzájemně. Zjistila jsem, že péče o psa je vlastně trochu podobná té o děti, chce to hodně času, trpělivosti a bezpodmínečné lásky.   

Máme psa téměř 2 roky a zde je základní inventura: chlupy všude, radost všude🙂 Pes jako terapeut se rozhodně skvěle osvědčil, děti (tedy už teenageři) ho milují, nikdy nejsou doma samy a musely se naučit, co to znamená se starat o jiného, živého tvora. Nicméně se mne neptejte, kdo u nás venčí🙂 Naštěstí miluju procházky a děti se mnou už nechtějí chodit, takže bod pro psa a moje kila🙂 Pokud je nemilujete (myslím procházky), tak až se Vás děti budou ptát "Mami, já chci psa", tak doporučuji kompromis v podobě odpovědi: A co radši kočičku?"

Každé zvíře obohatí Váš život o starosti i radosti. A já neznám moc dojemnějších pohledů, než když moje děti usínají spokojené na sedačce a jsou obloženy (oblaženy?) naší psí slečnou. 

Jsi těhotná? Kojíš? Tak je to článek právě pro tebe.

Co Je Superfolin 2 ?

Jedná se o doplněk stravy, který je určen pro maminky ve 2. trimestru a pro kojící ženy. Obsahuje unikátní kombinací kyseliny dokosahexaenové (DHA), kyseliny listové, Quatrefolic, vitaminů a jódu .

Kyselina listová

Jedná se ovitamín ze skupiny B komplexu, který je rozpustný ve vodě. Je důležitý pro rozvoj nervových buněk jak v období těhotenstcí, tak během prvních let života. Samozřejmě se podílí i na správném vývoji zárodečných buněk.

DHA

Jsi těhotná nebo svoje miminko kojíš?

Tvoje odpověď je ano? Skvělá zpráva! Tyto vitamíny jsou právě pro tebe 🙂  Jsou důležité pro spravný vývoj miminka. Obsahují ty nejdůležitější vitamíny.

Jako je napřiklad:

• vitamín D3
• železo
• kyselina listová
• vitamín C
• vápník

Na úvod bych se Vám ráda představila. Jmenuji se Andrea a je mi 26 let. Mám 6 let starého syna Matyáše a momentálně čekám holčičku, která by se měla narodit koncem Února.

Když jsem tu narazila na testování vitamínů Superfolin 2, řekla jsem si proč to nezkusit. Vůbec mě nenapadlo, že bych byla vybrána. Když jsem viděla příchozí zprávu, měla jsem opravdu radost. Odeslala jsem svoje údaje a netrpělivě čekala na svou zásilku.

Je to tu, naposledy vyhlašuji výherce soutěže 🎁 Poslední úžasná hračka, o kterou jste se mnou mohly soutěžit, je rozkošný lenochod na kočárek (ale je super i na hraní v ruce) 🐵 Soutěž byla ve skupině Fisher Price a stačilo se podělit o oblíbenou vánoční pohádku nebo film 🎄 Tipů bylo ve skupině opravdu hodně, ostatně soutěžilo vás skoro 150, takže studnice inspirace opravdu veliká 🎀🎥📺 A nebudu to protahovat, jistě vás zajímá, kdo vyhrál 🤫

O výhře rozhodoval generátor náhodných čísel a vybral pro někoho obávané, ale pro jednu z vás tentokrát šťastné, číslo 13 👏 A to byla odpověď od @ivaze která dává na vánoční klasiku Tři oříšky pro Popelku a Nekonečný příběh (na který jsem úplně zapomněla, ale v dětství jsem ten film taky milovala 💕 ) 

Takže moc gratuluji k výhře lenochoda, doufám, že udělá radost 🎁🎁🎁 Všem ostatním děkuji za zapojení nejen do této, ale do všech dosavadních soutěží, které jsem pro vás připravila a doufám, že všechny výhry potěšily nějakého prcka 😍

Tak krásný začátek nového roku, ať jste všechny spokojené, každý den zažijete radost a máte v životě hodně lásky 😘😍💕

Monika a #fisherprice 🎄

Byla jsem vybrána k vyzkoušení doplňku stravy Chytré miminko SUPERFOLIN 2. Momentálně kojím svou 11měsíční dcerku.

Těhotenství mě už žádné (alespoň předpokládám) nečeká, ale kojit asi ještě chvíli budu. Mám třetí dítě a předchozí jsem kojila dlouho, přes dva roky každého. Přeci jen tak dlouhé roky kojení tělo vyčerpají a doplněk stravy může být dobrým pomocníkem.

Něco k výrobku: „Doplněk stravy pro těhotné a kojící s vysokým obsahem folátů (včetně Quatrefolic® – folátučtvrté generace, ideálního pro geneticky slabší metabolizérykyseliny listové) a vysokým obsahem DHA…Příjem kyseliny dokosahexaenové (DHA) z těla matky přispívá k normálnímu vývoji mozku plodu v těle matky a kojenců vyživovaných mateřským mlékem. Příznivého účinku se dosáhne denním příjmem 200 mg DHA navíc k doporučené denní dávce příjmu omega-3 mastných kyselin u dospělých, tj. 250 mg DHA a EPA.“ Od jiných výrobků pro těhotné/ kojící na trhu se tedy liší zejména jinou formou kyseliny listové, která by měla být v těle lépe zpracovatelná.

Na zkoušení jsem zatím měla asi 14 dní. Nemohu tedy posoudit dlouhodobé účinky na tělo. Já bych nejvíce ocenila zlepšení kvality vlasů a pleti. Ale v tom po tam krátké době nepozoruji žádné změny (což je zcela logické). Denně se má užívat jedna kapsle a jedna tableta. Tablety i kapsle jsou docela velké, ale opravdu dobře a snadno se polykají, netlačí v žaludku a nepůsobily mi žádné trávicí potíže.

Celkově mohu produkt doporučit. Dobře a bez potíží se užívá. Z hlediska dlouhodobých dopadů na tělo nemůžu zatím posoudit.🙂👍

#test_superfolin #recenze #zkusenosti_superfolin³

Rozhodli jsme se zkrátit si dlouhé volno mezi svátky výletem do Grazu. Bydlíme ve Vídni, takže to máme 2 hoďky autem. Vivienne (20m) měla předtím trochu teplotu a rýmu, ale nálada dobrá a ubytování už bylo zaplacené, tak jsme si říkali proč ne.

První den večer jsem si všimla, že má kolem oka růžový kruh, jako kdyby modřinu. Ještě jsem si říkala, jestli z toho nebude ječné zrno. No a druhý den ráno, když se vzbudila, očičko měla nateklé, že vůbec nebylo vidět. 

Při pohledu na ni mi bylo do breku. Ona byla spokojená, nestěžovala si, ale já hned vzbudila manžela a začli jsme shánět dětského doktora. Všichni měli dovolenou. Pak jsme zkoušeli oční obvolávat. Opět všichni až do sedmého na dovolené. Nakonec jsme se jednomu dovolali a ten nám hned doporučil, ať jedeme do místní fakultní nemocnice, kde je oční klinika otevřená non-stop a malé děti berou přednostně.

Naštěstí jsem měla auto, tak jsme nasedli a jeli. Fakultní nemocnice v Grazu je obří komplex, úplný campus, městečko samo o sobě. Zaparkovali jsem v podzemní garáži a našli oční kliniku. 

Nejdéle jsme čekali než jsme se dostali na recepci, abysme se mohli nahlásit. Trochu mě polilo při pohledu na tři plné čekárny, tak 50 lidí minimálně, ale opravdu jsme nečekali déle jak 10 minut.

Pan doktor se na nás jen podíval a hned hlásil, že nás musí převést na dětské oddělení, že si myslí, že bude potřebovat intravenózní antibiotika. Dostali jsme dřevěné puzzle pro malou jako dárek a šli zpět do čekárny, kde do 5 minut přišel pán, odvedl nás k autu a převezl k dětské klinice.

Ač bylo období testování poněkud chaotické skrze Vánoce, konec roku, ale především skrze nemoci, které se nám ani přes vánoční svátky nevyhnuly, podařilo se. A tak vám přináším závěrečnou recenzi. 😉 

Co je Superfolin? 

Superfolin je doplněk stravy pro těhotné a kojící maminky s vysokým obsahem folátů včetně folátu čtvrté generace (Quatrefolic), který je ideální pro geneticky slabší metabolizéry kyseliny listové a vysokým obsahem DHA, který pomáhá nahradit možný deficit mořských ryb ve stravě. 

Kyselina listová 

Kyselina listová je ve vodě rozpustný vitamín skupiny B, které si tělo nedokáže ukládat do zásob. Kyselina listová se podílí na vzniku celé řady aminokyselin, v kostní dřeni na krvetvorbě, snižuje riziko tvorby karcinomu tlustého střeva, zánětlivé Crohnovy choroby. Co je však důležité pro budoucí maminky, kyselina listová má vliv na vývoj plodu, zejména těsně před otěhotněním a v prvním trimestru. 

Pestrou stravou lze denně získat přibližně 200 mikrogramů kyseliny listové, přičemž doporučená denní dávka pro dospělého je 400 mikrogramů a u těhotných dokonce 600-1000 mikrogramů. K doplnění doporučené denní dávky se proto doporučuje užívání vitamínů obsahujících kyselinu listovou před těhotenstvím, v průběhu těhotenství, ale i v období kojení. 

Začátek nového roku s sebou často nese řadu předsevzetí, nových výhledů, jakousi potřebu dělat něco jinak, lépe. A jedním z nástrojů, které vám k tomu mohou pomoci je také koučink. 

Proces koučování je jedinečný tím, jakým způsobem probíhá - orientuje se totiž na budoucnost. Ženy na sebe často kladou opravdu nemalé nároky ve všech rolích, ve kterých se nachází. Vždyť kdo by nechtěl být dokonalou manželkou, matkou, podnikatelkou, influencerkou, milenkou, kamarádkou - dosaďte si, cokoli se vám hodí🙂. Ale je to skutečně nutné? Skutečně to tak chci? A pokud ano, jak toho dosáhnu? A právě na tuto a podobné otázky si v rámci koučinku můžete zkusit odpovědět a rozšířit tak své uvědomění. 

A to je už role kouče. Ten správný kouč v pravém slova smyslu vás nesoudí, nedělá žádné závěry ani vám neradí. Jeho nezastupitelná úloha je v tom, že vás vyslechne a správnými metodami rozšiřuje vaše uvědomění. Zkrátka a dobře - nechá vás jít svobodně cestou, kterou si sami zvolíte. Je vám důvěrným průvodcem.

Mohlo by se zdát jednoduché svalit vinu za všechnu tu "dokonalost" kolem nás na prostředí, které nás obklopuje - sousedka, jejíž manžel vydělává víc, než ten můj, modelka, která má o 15 kilo míň než já, kamarádka, která denně vaří teplé večeře a nebo ta ženská, kterou každý den ráno potkávám v autobuse a pořád se divně usmívá (asi je šťastnější, než já!). První uvědomění, které musíme často udělat je to, že náš život je v našich rukách. A pokud chceme změnu udělat, musíme začít u sebe! Bez odkládání, pomalu, s jistotou, že pro sebe děláte to nejlepší!

S čím vším vám může koučink pomoci?

• S hledáním životní rovnováhy, cílů a pocitu štěstí.
• S důležitým životním rozhodnutím.
• Stát se lepší maminkou, manželkou, milenkou, osobou (dosaďte cokoli, co potřebujete).
• Najít si na sebe čas, uspořádat si v životě priority.
• Udělat první kroky k dosažení vašich snů.
• A s čímkoli dalším, čeho chcete dosáhnout.

Zjisti spolu s námi, jaké značky a modely kočárků vlastní maminky z Brna, kolik je to celé stálo a jestli je využívaly pro jedno dítě, nebo jim zůstaly věrné u více dětí. Kočárková videoanketa Modrého koníka je venku 🙂

Aby ti žádné další zajímavé ankety, rozhovory s odborníky, spolumaminkami, stejně jako i naše soutěže na youtube kanálu Modrého koníka neunikly, neváhej nás lajkovat a odebírat! A nezapomeň sdílet svůj typ a cenu kočárku v komentářích pod videem na YouTube  🙂

Silvestr a Nový rok je pro mě velice důležitý. Je to období, kdy je čas zhodnocení dosavadního roku a života. A také čas, kdy se snažím po šíleném, prasečím a divokém prosinci dostat svůj život pod kontrolu.  Dávám si cíle a slibuju si, jak budu cvičit, budu více uklízet, budu zodpovědná studentka, lepší učitelka, jíst zdravě… Všechna svá „vylepšení“ se snažím narvat do tabulek, jakoby se snad dalo žít podle tabulek….

V poslední době mám však pocit, že se dějí neustále věci úplně jinak, než si naplánuju, avšak neříkám, že dějí špatně. Život se nedá naplánovat. A tak…

Moje představa silvestra- zajdeme k našim, chlapi si dají pár půlek, popřejeme šťastný nový rok a pak půjdeme domů. Tam si zapálíme svíčky, dáme si výborný chlebíček a budeme listovat kalendářem a smát se jménům, které pro naše dítě rozhodně nevybereme a naopak najdeme to pravé.

Realita silvestra- ve 23:20 podpírám svého opilého muže, který mi vysvětluje, proč si nikdy nemám kupovat škodovku, a jdeme domů. Doma se rozhoduje, zda bude zvracet nebo půjde rovnou spát a mezitím se mi omlouvá, jak mi zničil silvestr… Směju se, protože se vytrestal sám a následně několikrát zvrací…  Nevadí mi, že se opil, naopak stále považuju svého muže za zodpovědného muže, který zná svou hranici.

Je půlnoc a já si připadám, že tohle je asi část mateřství. Já střízlivá se budu zítra starat o svého muže s kocovinou, druhou rukou uklízet celý byt, protože odpoledne přijede tchýně a třetí rukou vařit obědy do práce.

Všechno relativně stíhám… už se manželovi nesměju, protože myju po něm pozvracený záchod, peču zdravou fazolovou buchtu, venčím psa, vysávám, připravuju krabičky na zítra do práce, vařím heřmánkový čaj, aby manželovi bylo líp. Přesně ve chvíli, kdy zpocená až za ušima dovitírám předsíň, zvoní tchýně v rukou kupu cukroví, které vůbec nezapadá do mého cukrfree ledna.

Je konec roku 2019, třičtvrtě na sedm večer. Venku už je tma, petardy bouchají a lidé začínají oslavovat. Naší holčičce je přesně teď rok. Leží vedle mě a spokojeně kouká těmi uhrančivými tmavými kukadly. Nemohu z ní skoro spustit oči...je tak krásná, až se mi svírá srdce. Nechce se mi vůbec věřit, že už je to celý rok, co vykoukla na svět.

Nedá mi to, abych na téměř uplynulý rok nezavzpomínala. Bez ostychu mohu říct, že to byl nejhorší, ale i nejkrásnější rok v mém životě. Za těch řekněme krátkých dvanáct měsíců udělala Taťánka obrovský kus práce a já jsem na ní nesmírně hrdá. Z nehybného malinkého miminka, které nepapalo, se vyklubala šikovná holčička, která se celý den (ano, nekecám, opravdu celý den) usmívá. Je prostě úžasná...🙂

V minulém článku jste se dozvěděli, jak přišla na svět a jak jí po strastiplné cestě nepapání museli voperovat do bříška PEG. A jak bojujeme teď? Co se mentality a její hlavinky týká, pořád do budoucna nevíme s jistotou, jak na tom bude, ale nepřestáváme věřit, že bude v pořádku. S rukou na srdci musím uznat, že bychom to bez PEGu nezvládli. Tánička díky němu doslova ožila. Najednou jí nikdo nenutil jíst ani pít, najednou měla dost energie na cvičení, hraní si a mazlení s námi. Rozkvetla nám před očima jako kytička. Díky tomu začala dělat pokroky v pohybu a už se otáčí sama na bříško přes obě strany, chytá si nožičky, udrží hlavu a strká si pod sebe kolínka a začala se přetáčet zpátky z bříška na záda, takže válí krásně sudy....ano, teď si někteří řeknou...no to je toho. Ve dvanácti měsících by toho měla podle tabulek a celkově umět mnohem, mnohem víc. Nám to ale vůbec nevadí. Tabulky jsme dávno vyhodili z okna i z hlavy a radujeme se z každého drobného pohybu a jakéhokoliv pokroku kupředu. Vždyť se podle prognóz doktorů neměla nikdy hýbat. Měla celý život jen ležet...a ona tohle všechno už umí. Není to snad zázrak? Pro nás obrovský. Věřím, že se nám to podaří, postavíme jí jednou na nožky a ještě budeme nostalgicky vzpomínat na to, jak jsme Taťánku našli, kde jsme jí položili 😀

Během tohoto roku se toho stalo opravdu hodně. Hodně dobrého i špatného, ale pokud věříte na osud jako já, dáte mi jistě za pravdu, že všechno, co se stalo a stane, se děje z určitého důvodu. Prostě to tak má být, abychom se mohli poučit a posouvat se vpřed. Byly dny, kdy to bylo opravdu těžké a nejednou jsem sama sobě říkala, že tohle prostě nezvládnu. Hledaly jsme si s Táničkou k sobě dlouhou dobu cestu, ale nakonec jsme ji nalezly a milujeme se až to bolí. Táňu stále vnímám jako velkou učitelku. Učí nás každý den trpělivosti, pokoře a obrovské lásce.

V mé roční bilanci se musím také pochlubit a hlavně poděkovat. Na začátku listopadu se pro naší holčičku totiž uskutečnila každoroční charitativní aukce zde na koníkovi. Vybrala se neuvěřitelná částka 171 807,-Kč. Nebude den, kdy si s láskou a velkým díky na srdci nevzpomenu na organizátorky aukce @helulela a @vera_vila , na tvořilky nádherných výrobků a na dražitelky, které přispěly vysokými částkami. Některé z nich dokonce vydrazěný výrobek poslaly Taťánce pro radost a štěstí. Vám všem moc děkujeme a vážíme si toho.  

Ještě bych se na chvilku vrátila k Taničky PEGu. Od zavedení sondy do žaludku nám hezky přibrala. Pravda...nepapá sama, často zvrací, i nekolikrát denně (vedlejší efekt sondy), ale nyní je důležité, že přibírá a má dost živin a energie na další vývoj. I tak se denně snažím svoje děvčátko krmit lžičkou. Bohužel stále nepapá s chutí a dobrovolně. Každé sousto s nechutí a šklebem na čumáčku vyplivne. Já to ale nevzdávám a dám jí lžičku druhou, třetí, desátou, dvacátou. Trvá jí to dlouho, ale aspoň neco polkne. I za to málo jsem vděčná 🙂 Občas je to psychicky vyčerpávající. Když jí dám konečně spát, hledám svoje nervy někde zakutálené pod gaučem,...i proto jsme se s manželem rozhodli pro velký krok. Před měsícem a půl jsme se přihlásili na kliniku NoTube v rakouském Grazu, kde se specializují na rozpapávání dětí závislých na sondě. Tato klinika je jediná v Evropě a jezdí na ní dokonce i lidé z USA. Mají 90% úspěšnost a přijmou pouze ty děti, u kterých je právě takto vysoká šance, že jednou budou samy jíst. Rozhodli jsme se, že to zkusíme. Poslali jsme přihlášku, vyplnili potřebné dotazníky a trpělivě čekali. Po dvou týdnech se nám z NoTube ozvali s kladnou odpovědí a byli jsme přijati. Nedovedete si představit tu obrovskou radost. Už jen to, že je vůbec nějaká šance Taťánku rozpapat. Ihned jsme si zarezervovali termín a pobyt zaplatili. Peníze z listopadové aukce nám velmi pomohly, protože kliniku české pojišťovny neproplácí, ani na ni nijak nepřispívají. Na začátku března odjíždíme všichni do Grazu rozpapat naší dcerku...moc se těším a bojím zároveň. V březnu na nás prosím vzpomínejte a držte nám všechny palce. Moje největší přání je, aby dokázala sama s chutí jíst. Samozřejmě tam nepojedeme s přehnanou představou, že Táni pojede z Rakouska domů s rohlíkem v puse a obrovskou chutí jíst...tak naivní už nejsem 😀

Dobrý den, mám nosítko Ergobaby a chci se zeptat: Jaký komfort dopřáváte svým miláčkům v zimě? Mám bundu se vsadkou ale je krátká, malé z ní koukají nožičky. Potřebuji poradit mám jí teda nosit v kombinéze nad bundou, nebo jen pořídit nějaké teplé botky a kalhoty kdyby jí tam fouklo... Děkuji i za fotky pro inspiraci..😇