Přítel u porodu ANO či NE. Vás názor?

@petulles To je super, ale určitě bych to , zda chlap zvládne porod, nedávala do přímé úmery s tím, jak a moc se Ti dva milují...

@strasidelko Tak ta formulace "změnil názor" je děsná, ale traumatizující zážitek to pro něho samozřejmě být může. Možná to jen blbě řekl..

@strasidelko jinak dolu se chlapi vůbec koukat nemusí..můj se toho taky bál, aby něco neviděl a tak měl křeslo u mé hlavy a pak jen šmiknul pupeční šňůru a podepsal dceru :D

Určitě bych doporučila mít někoho s sebou, mě to pomohlo. Ty máš dost z porodu, personál se vždy nepovede příjemný, tlačí na různá rozhodnutí ... je dobré tam mít "svého" člověka s klidnou hlavou. Jestli právě partnera, to záleží hlavně na vás dvou 🙂

Ahoj. Manžel taky nechtěl. A dohodli jsme se, že se mnou bude na první dobu porodní. Takže do doby než fakt půjdeme na věc. Nakonec, když byl čas, tak jsem mu řekla ať jde pryč jestli chce. No a nakonec si to rozmyslel a zůstal tam se mnou. Dokonce byl užitečný a dával mi kyslikovou masku. 😀😀😀 Nechala bych to na něm. A možná, až přijde opravdu na věc, tak si to rozmysli. Ať tak či tak.

Můj manžel nechtěl, měla jsem sebou tchýni a nelituji. Manžel přišel hned po porodu na porodní sál.

Rodila jsem 5 krát,jednou u toho nebyl a byla to škoda,za mě 100%ano,u posledního mi byl velkou oporou

@strasidelko jj. Ty jo, me by tahle argumentace fakt doslova na..ala.a bala byh se ze by tohle rozbilo nas vztah. Kdybyc vedela ze omdliva pri pphledu n ktev a pod sebrala bych to jinak. No uvidis, hele zvladnes to i sama ale proste jak pises jspu to macky

@strasidelko zkazit názor na tebe z porodu??to snad ne,max tak že by na tebe byl moc pyšný,jinak si to neumím ani predstavit,že by se mu na tebe zkazil pohled ,natož pak na dítě,by se mu zkazil pohled jako čim,že ho viděl přijít na svět??já budu asi hnusná ale tohle může říct jen srab a za mě jen srab nejde s ženskou k porodu

První jsem nechtěla já. S přibývajícími týdny těhotenství jsem názor změnila. Manžela jsem se zeptala jestli u porodu být chce. Nenutila bych ho, ale asi by mi to bylo líto. Nakonec jsem byla moc ráda, že tam byl. A on také. Byl mi hodně oporou i když musel být zticha a nedotýkat se mě. 😀 🙈 V jeho očích jsem stoupla. Sám viděl, jak je porod náročný, bolestivý, ale i krásný. 🙂

Podle mě to nejde říct univerzálně, ale vždy to záleží na té konkrétní dvojici. Podle mě byste si o tom určitě měli promluvit, jestli chlap vůbec ví, jak to celé probíhá (aby se nedivil, že to trvá třeba 12 hodin apod), jak si představuješ jeho roli tam (než vyděšeného chlapa, který mi nedá ani napít, tak radši nikoho).... myslím, že je fajn projít společně nějakou předporodní přípravou - a nemusí to být jen nějaký placený kurz, může stačit společné probrání tématu doma, zkouknutí nějakého dokumentu atd.... aby pak v důležitých momentech nedocházelo k nějakým nedorozuměním. Já jsem manželovi hned na začátku těhotenství řekla, že pokud u porodu být nechce, nebudu se zlobit, ale chci to vědět včas, pak bych si zařídila dulu. Nechtěla bych tam být sama. Ale naprosto chápu, že to není pro každého, já osobně bych teda u porodu s kamarádkou či sestrou být nechtěla, nejsem na to dostatečně empatická.... Ale manžel se rozhodl, že tam být chce, tak nějak jsme probrali, co bych představovala, že tam bude dělat, probrali jsme naše obavy atd... tak za měsíc uvidíme 🙂 Ale určitě bych chlapa do toho netlačila ani ho pak nijak neshazovala před okolím (no jo, Pepa pupeční šnůru nepřestřihl, neměl koule na to tam být).... na druhou stranu, pokud se tam chlap rozhodne být, neměl by tam znuděně čumět do mobilu a ptát se kdy už to jako bude, ale být té ženě oporou, stačí držet za ruku, cokoliv, co si ti dva domluví.... Tak to aspoň vidím já...

Manzela jsem chtela u porodu a manzel tam chtel byt taky. Prvni tehotenstvi celou dobu vporadku az ke konci spatna krev a vysoky tlak, nakonec se rozhodly po akutni cisar. Nechala jsem to na manzelovy jestli chce jit se mnou na sal a on sel,byl mi oporou a jistotou. Jeste si s nej delaly srandu,ze kdyby mu bylo spatne at pada bokem aby nerozbyl pristroj. Videl i jak vytahovaly syna a jeho prvni krik. Byl za to moc rad. Nas druhy porod taky skoncil akutnim cisarem,ktery si podle jeho slov taky nemuze nechat ujit. Tak byl se mnou zase na sale a drzel me za ruku. Oba dva mel hned po porodu v naruci a rikal,ze to byl ten nejkrasnejsi okamzik

Ahoj, tak já napíšu názor opačný, abych to trošku vyrovnala. Manžela jsem u porodu nechtěla, on sám tam jít ani nechtěl - ale jak se píše výše, prostě jsme se shodli. Nechtěla jsem tam ani nikoho jiného, pouze já a doktoři, kteří vědí, co dělají a pomůžou mi. Manžel přišel až těsně po porodu, aby byl s malou. Takto jsem to měla u obou porodů a nemůžu si vynachválit 🙂 Předem jsem si zjistila, co můžu od porodnice čekat a jak tam ke všemu přistupují, měla jsem svůj porodní plán. Vše krásné a ráda na to vzpomínám. U porodu mi nikdo nechyběl 🙂

Měla jsem u porodu svou mamku a bylo to fajn. Vnímám porod jako ženskou záležitost. Partnera jsem tam nechtěla.

Manžel u porodu byl a půjde znovu. Byl mi psychickou oporou, ale i třeba podával pití, pomáhal do sprchy, komunikoval s doktory když jsem zrovna nebyla schopna já. Sám o to nechtěl přijít a je rád, že tam byl. Na druhou stranu kdyby nechtěl, nenutila bych ho.

Můj muž je dost cíťa, ale u porodu se mnou být chtěl. Měli jsme dohodu, že může kdykoliv odejít a já mu to nikdy nebudu vyčítat. A opravdu na úplný závěr odešel, byl strašně unavený, protože poslední 2 noci moc nespal a pak jsem rodila zase přes noc a nebylo mu dobře. A podle pravdy já byla ráda, že ten úplný konec neviděl - porod skončil kleštěma, hlavně v tu chvíli jsem ho tam už ani nepotřebovala. Přes první dobu porodní byl naopak velkou oporou. Dlouho mě po porodu šili a v tu chvíli i něco ze spodu viděl, ale trauma z toho nemá 😉 u druhého porodu byl také, ale to byl plánovaný císař. Na sál ho nepustili, ale byl se mnou před tím, než mě vzali na sál, malou viděl chvíli potom, co ji vytáhli a mě hned, jak mě vezli ze sálu. Pak se o mě staral na dospáváku a byl se mnou i na šestinedělí ještě chvíli. Smal se, že pro něj jako pro chlapa je císař fajn, že je to hrozně rychlé, a tak nějak ví, co a jak. Ale je rád, že byl u obojího a vzpomíná na to hezky.

Muž byl se mnou jen na hekarne, k porodu samotnému nechtěl a já to respektovala. Při porodu jsem ani neměla čas přemýšlet nad tím, že bych ho tam ráda měla, prostě jsem měla jasnej úkol, dostat malou co nejdříve ven 🙂 Muž čekal u detskejch doktorů a tak si ji užil více než já 🙂. Jinak samozřejmě slyšel úplně všechno včetně řvaní, takže se úplně zalekl, s čím že to žije 😀. Závěr: když muž nechce, nenutila bych ho, dle mě tam moc k ničemu není (u samotného porodu!). A dobrýho tátu to z něj automaticky nedělá a naopak, chlap, kterej tam nejde není hned špatnej partner či táta. Můj muž je ten nejlepší na světě 😍😍

Muj manzel mi sice nejak u porodu nepomahal, ale nejdulezitejsi pro me bylo, ze tam byl semnou. Mam z nemocnic hruzu a bylo uzasny, ze jsem tam nebyla sama. Ja bych k porodu brala jen otce ditete, jinak bych to radsi zvladla sama nez vzit kamaradku ci mamku. Moje mama nemusi videt jak jeji dcera trpi. Kazdopadne kdyby tam muj manzel nebyl tak asi porodim sama, protoze jsem ho rychle pro nekoho posilala (dite se uz zacalo tlacit ven a nikdo nikde 😀). V tu chvili jsme nevedeli kde je zvonek 😀 snazil se byt pri porodu vtipny, ja byla v klidu, nenadavala jsem mu. Nakonec se dival jak mimco leze ven 😀 hlasil mi jaky ma vlasky. PA mi rikala, ze uz je videt hlavicka, ze si muzu klidne sahnout. Ja nechtela a manzel si rad sahl 😀 on je strasne zvedavej clovek, ale nastesti to s nim nic neudelalo 😀 mne v tu chvili bylo jedno jestli mi stoji u hlavy nebo u nohou 😀 takze ano, chlapa u porodu doporucuji, je to krasny zazitek 😊 k druhemu porodu opet pujde, jen si diktuje podminky 😀 musi byt vikend a aby porod nebyl delsi nez ten prvni 😀

Za mě ano, ale jen pokud chce on sám,nenutila bych ho. Manžel od začátku těhotenství tvrdil, že se mnou nepůjde, tak jsem ho nechala být. V lednu se narodil mému bratrovi druhý chlapeček a když slyšel zážitky z porodu přímo od něho, tak pak přišel sám s tím, že se mnou půjde rád. Jsem samozřejmě ráda, že tam nebudu sama, protože nikoho jiného bych tam nechtěla 🙂

U prvního porodu jsem manžela měla a nebyl to pro mě buhvijaky přínos,ale ani mi tam nevadil. U druhého jsem byla sama, protože manžel hlídal starší a porod fofr tam mi manžel nechyběl, ale spíš chyběl, že si hned nepochoval to miminko čerstvé. Že jsem je takhle zcerstva neviděla spolu. Ale jinak to udělat nešlo. Takže jestli můžu radit ať partner jde k porodu a domluvte se, že kdyztak odejde ven na chvíli.

Já jsem muže u porodu mít nechtěla. Hlavně z toho důvodu, abych se mu třeba nezhnusila. Už jsem potkala pár chlapů, co mají od porodu blok a ženská už je nevzrušuje. Vždy se jim prý vybaví ta krev s tak. Můj manžel si to přál a přemluvil mě. Nechtěl se připravit o jeden z nejdůležitějších okamžiků v životě. Tak jsem mu kývla pod podmínkou, že bude stát u hlavy a nikam se nehne ani kdyby mu to nabízeli. Po příjezdu do porodnice jsem šla hned na sál a tam mě držel za ruku. Měla jsem pocit, že kdyby tam nebyl, vyšlo to na stejno. Vůbec jsem ho tam nevnímala. Ke druhému to kvůli vlastní blbosti nestihl a mě to do teď moc mrzí (jeho teda ještě víc). Tentokrát to bylo dlouhé a přišla jsem si strašně sama.
Zatím muže nenuť, třeba si to ještě nechá projít hlavou. Vždycky může odejít, kdyby to nezvladal. Ale ty nemáš na výběr, ty tam musíš a od něj by bylo fér, kdyby tě podpořil. Ale musí si k tomu dojít sám. Navíc kolik takových okamžiků v životě zažije? Kdyby se o něj dobrovolně připravil, může ho to mrzet.

@strasidelko Když nechce at nechodí. Rozhodně ho nenuť. Porod zvládneš i sama........ POkud ale chceš, tak mu to řekni a určo pujde .-)

@strasidelko Tak aby to nebyly jen pozitivni zazitky-se mnou manzel k porodu tak nejak sel,ale prinos zpetne nevidim-samozrejme jsem rada,ze tam byl, ale sel spis ze se to “dela” a ve finale mi ani moc nepomahal, jen v urcitych chvilich kdy mi daval napit,podpiral mne atd. Jinak tam tak nejak sedel, pry se i dost nudil, sledoval kdy prichazi kontrakce,do toho sjizdel internet a smskoval vsem o mem porodu na mobilu (coz jsem zjistila az po porodu, ze se delo-ja byla nejak mimo casoprostor 😉 ) a nejvic mne stval kdyz behem mych kontrakci “konverzoval” s porodni asistentkou o poctu porodu a narozenych deti v porodnici. Ve finale mi pak i rekl,ze to pro nej bylo dost narocne, ze to i bylo snad narocnejsi nez pro mne 🤦🏻‍♀️ No popravde k druhemu prirozenemu bych uz sla radeji sama (ale meli jsme druheho cisare,tak tam byl a to jsem byla rada). Takze opravdu proberte vsechna pro a proti a dejte mu prostor at se svobodne rozhodne.

Ja manzela ani u jednoho porodu nechtela, myslela jsem ze by to nedal, kdyz se mu zveda kufr z krve atd, u prvniho nebyl to byl v praci a druheho si odrodil sam za pomoci dispecerky z rychle

Manžel chce být u porodu, takže já jsem jen ráda 🙂 ale kdyby nechtěl, nenutila bych ho. Vidím to tak, že tam bude kvůli mojí psychické pohodě, když to bude nezbytné, tak bude mluvit za mě, bude mi pomáhat od bolesti.. a hlavně přijde na svět jeho první dítě, tak aspoň bude u jejích prvních okamžiků na světě 🙂 moje mamka třeba by u porodu chlapa nechtěla, protože když má bolesti, tak s nima chce být sama.. já naopak chci od něj utěšovat, takže tak 🙂

U nás to bylo malinko jinak než u většiny. K prvnímu porodu šel manžel automaticky, že mě chtěl podpořit. A taky mi oporou byl, ale neměl k tomu moc příležitosti. Měla jsem rychlý, ale hodně krvácivý a ohrožující porod. V tu chvíli jsem to vnímala jen částečně, ale sestřička nám nabídla, že nám udělá společné foto (chvilku předtím, než došlo ke komplikacím, syn už byl v pořádku na světě). A na té fotce je vidět, jak je manžel bílý jako stěna. Pak se to asi ještě zhoršilo, divím se, že se nesložil. Ale byl tam se mnou a pro mě, byla jsem mu za všechno moc vděčná.
Po téhle zkušenosti jsem ale, když jsem byla těhotná podruhé, téma jeho přítomnosti u porodu neotvírala. Taky, jak už jsem věděla, do čeho jdu, jsem si říkala, že mi vlastně ani nevadí, kdybych tam měla být sama. Takže plynulo těhotenství... až mě v den termínu porodu hospitalizovali na pozorování a že nejpozději po týdnu porod vyvolají pro těhotenskou cukrovku. A manžel povídá, ať mu volám, co je nového, a hlavně kdyby už to začalo. A já opatrně, že jsem myslela, že bude hlídat staršího syna a že to zvládnu sama. A on že ho přece doveze babičce, co si myslím. 🙂 Takže tam byl se mnou i napodruhé. Krvácivé komplikace jsem měla snad ještě horší, ale manžel byl naprosto úžasný. Tentokrát to ustál úplně s přehledem a navíc tam pro mě byl z praktického hlediska i důležitější než poprvé: rodily jsme tři naráz a jednu chvíli mezi námi běhala jedna porodní asistentka, zrovna se nějak střídaly směny. Byla jsem vděčná, že tam muž je, kdyby mi náhodou náhle padal tlak nebo cokoli.
Je to naprosto jedinečný a nenahraditelný zážitek, přivítat společně na svět své dítě. Ale kdyby si to muž nepřál, nikdy bych ho k tomu nenutila. Však by si to prožil po svém a jinak, třeba až by vzal syny poprvé do náruče.

Můj se mnou půjde, bude mít mimčo na očích, popíše si ho a bude klidný že ho nevyměni. Má totiž strach😂

Před prvním porodem jsme to řešili. Manžel chtěl, já se přikláněla spíš k tomu, že ho tam nechci. Nechali jsme to orevřené, že se rozhodneme až podle situace. Když jsme jeli do porodnice, ani na to nepřišla řeč, manžel už se do toho nehrnul a já si byla jistá, že tam chci být sama. A bylo to správné rozhodnutí, mně to naprosto vyhovovalo. Před druhým porodem už jsme to vůbec neřešili. Kdybych náhodou ještě někdy měla rodit, budu chtít být na porodním pokoji zase sama bez manžela.

Já ho původně nechtěla, on chtěl. Nakonec šel. Bylo to dobře. Sice v ničem nepomůže, to prostě nejde, ale těch 10hodin na sále (celkem jsem rodila 38hodin) bylo fakt dlouhých a neumím si představit jak by šílel, kdyby nevěděl co se děje. Na druhou stranu ale, po porodu nastaly komplikace, velká ztráta krve a hnali ho ze sálu a jeho pohled, plný strachu a zděšení, nedostanu z hlavy.

Holky a měla jste tam některá mámu, ségru, kamarádku? Přítel se k porodu taky moc nehrne a já ho určitě do toho nechci nutit (popravdě řečeno, je docela nervák, tak si říkám, abych nakonec neuklidňovala já jeho). Zas někoho bych tam chtěla. Ale nejsem si ani jistá dulou, čekám mimčo jen díky lékařům, takže nejsem zas úplně příznivce přístupu "hlavně přirozeně, věř svému tělu...", který si s nimi (možná nesprávně) spojuji. Případně nemáte někdo tip na dulu/PA z Prahy, která mě podrží, ale současně nebude mít tendenci zpochybňovat postupy lékařů?