Kdo už rodil, napište radu prvorodičkám

Mám za sebou tři porody,bohužel mi nebylo dopřáno rodit přirozeně takže všechny tři syny jsem rodila císařem.Když přijdou vztahy jeto bolest,ale důležité je zachovat klid a hlavně správně rozdýchávat to potom je bolest mírnější a porod klidnější. 🙂

@karlajasmine hlavně tam jít s tím, ze to prostě dáš. Nikdy ne se předem stresovat tím, ze to bude hrůza a co se může stát. Prostě si užít tehu a s klidem si říct, ze to zvládli miliony před tebou. Kdyby to byla taková hrůza, neměli by lidi víc jak jedno dítě. Mam za sebou dva porody a oba byli velcí. Nwcvicila jsem s epinem nemasirovala hráz. Nechodila jsem na kurz a přes to porodila holčičku 4200g za hodinu a chlapečka 3660g s rukou u hlavičky jako prvního po cca 3 hodinách.

Je to,jak psala milmic-je to především v hlavě.Ale mě hodně pomohlo i cvičení s epi-nem-uměla jsem si pak vcelku představit,jaký ten porod a tlačení bude a hlavně jsem si ujasnila polohu,ve které chci rodit. A nějaké předporodní cvičení,nebo plavání není také k zahození.Pak u porodu mi nejvíc pomohla představa, že každá bolestivá kontrakce víc a víc pomáhá mé holčičce na svět.Nakonec byl porod to nejkrásnější,co jsem kdy zažila a ač jsem poprvé rodila ve 38 letech,za 2,5hodiny byla malá na světě a já bez jakéhokoliv poranění úplně v pohodě a ze sálu jsem chtěla odejít po svých 🙂 🙂

Anibal a porodnice, která je schopná vyhovět tvým přáním. Nestresovat se dopředu🙂

Jak mi při porodu říkala PA, dýchat dýcha dýchat a toho se držím do ted. Nebát se. Na tu bolest se zapomene. Pro mě bylo nepříjemné po devíti hodinách porodu jit nakonec na sekci. Ale těším se na další porod až někdy bude 🙂

souhlasím s milmic.. být v pohodě.. brát to jako přirozenou věc a nemít snahu hledat úlevu nějakým epiduralem a podobně..

@gryfis
@milmic

nesouhlasim - bolest urco neni v hlave - ja sla rodit s tim ze nejake tisici leky nemam v planu ... ale po 24 hodinach kontrakci a aso 10 hodinach kontrakci co 5 minut neuveritelne bolesti do stehen - ze kdyby to slo tak si je radsi urezu a dite odmitnu - jsem epidural velmi rada uvitala 🙂

u zubare na trhani vrtani a cisteni kanalku - vse delam vzdy bez injekce . takze sragora uplne nejsem.

Takze moje rada : brat vse tak jak prochazi, mit tam nekoho koho mas rada , citit duveru i v personal nemocnice a byt otevrena vsemu co prijde 🙂 a poslouchat hlavne sve pocity .... chces sedet - sed , chces chodit - chod, chces epidural - vem ho 🙂

Předporodní kurz, já si tam udělala alespoň představu co mě a miminko při porodu čeká a nebyla jsem pak úplně mimo, ale naopak zhruba věděla na co mám nárok... Manžel sice řekl, že to co tam říkali by shrnul do lekce (ne osmi), ale možná u žen jde i o sdílení, prožívání, emoce, a hlavně tam s tím pupkem nejsi sama...
Mě pomohl asi partner tím, že tam byl se mnou, i když ono je to nakonec stejně jenom o tobě jako ženě... Ale ta jeho "přítomnost" udělala svoje... Byť mě "jenom" držel za ruku a nalíval čaj...
Jinak jet do porodnice tak akorát, ne moc brzo, pokud nejsou komplikace, protože doma je to příjemnější...
Štěstí na dobrou porodní asistentku (což já neměla) a příjemné maminky na pokoji.... zpětně nadstandardní pokoj po porodu - za mě byl bohužel obsazen pro větší klid a pohodu...
Jenže porod jako takový se musí prožít a zažít, je to nepřenositelná, ale zároveň i neopakovatelná zkušenost... 😔

@karlajasmine ahoj🙂 mě nejvíc pomohl maliník, lněné semínko, a byt v pohodě že je to fakt přirozená věc...ale každá jsme jiná a máme jiné vnímání atd....hlavně se nestresujte....vše se hned zapomene s tím prckem🙂....já po porodu řekla že už nikdy a čekám druhé🙂 a to jsem chtěla hned do roka🙂

EPI-NO!!! Rozhodně doporučuji, to byl největší pomocník. teď je alternativa Anyball. Je levnější, ale asi to bude podobné. Zkus si i něco o porodu přečíst, třeba Mikulandovou. Připrav se že první porodní doba může hodně bolet, ale pokud budeš cvičit s epinem, tak druhá porodní doba bude v pohodě. Chce to klid, co nejvíc klidu, věřit , že příroda pomůže. Chlap u porodu, to záleží na tobě. Já ho příště už nebudu zvát, nějak jsem se nemohla před ním uvolnit. A nebát se epidurálu. Přirozený porod je fajn, přečti si knížku od Michaela oDENTA. aLE POKUD BYS CÍTILA ŽE EPIDURÁL POTŘEBUJEŠ, TAK NENÍ DŮVOD SE BÁT. To píchnutí do páteře nnení bolestivé. Oni to před tím umrtví.

Já doporučím se k porodu připravit - udělat všechno co můžeš, aby se ti rodilo dobře. Cvičit s balonkem, pít čaj s maliníkem, lněné semínko, pořídit si homeopatika - psychicky se k porodu naladit a nebát se. Opravdu to pak pomůže a člověk půjde rodit mnohem psychicky víc v pohodě a má větší šanci to zvládnout...

A kdyby ani jedna z věcí nezabrala a porod byl komplikovaněší, alespon si nebudeš zpětně nic vyčítat a nebudeš si říkat "coby kdyby" a jestli jsi nemohla udělat víc :o)

jj a epi-no je super, já používala od 34.tt a masáž hráze a bez následků🙂 snad bude i druhý porod za týden začnu🙂 pomaličku polehoučku..

Psychika-priprava a informace,pripravenost na bolest,naucit se uvolnit, dychat, verit si. Dobra muze byt na tohle zkusena dula,masove kurzy spis k nicemu. Epi-no (rodila jsem 3x bez jedineho stehu,nikdy nebyl potreba nastrih), tam se hodne nacvičí to vypuzovani a zaroven panevni dno. Poslouchat sve telo mi pomohlo asi nejvic, naucit se ponorit do sebe a zpracovavat bolest hlubokym dychanim.

Psychika - když se budeš na porod a své miminko, které na konci něj bude, těšit, budeš porod brát jako přirozený proces a nic hrozného a budeš vnitřně přesvědčená, že to zvládneš, tak to zvládneš. Samozřejmě, že je třeba být připravený na to, že se při porodu může stát cokoliv, protože porod je a vždy bude svým způsobem nebezpečná věc, ale tak to příroda nastavila.

No a samozřejmě štěstí přeje připraveným, takže maliníkem a lněným semínkem nemůžeš nic zkazit.

Já jsem porod nijak extra neřešila, brala jsem to tak, že dítko stejně musí ven, tak proč se stresovat, kontrakce jsem co nejvíc rozdýchávala a kdybych věděla, že porod samotný bude tak rychlý, tak bych snad ve finále ani nekřičela.. 😀 Je to v hlavě. A nejdůležitější je, vybrat si správnou porodnici, kde mám jistotu, že personál bude ok a nebude zbytečně zasahovat nebo dělat něco, s čím nesouhlasím. A pila jsem maliník ke konci.

No, já se na porod fakt těšila, bolesti jsem se vůbec nebála a nakonec ta první doba porodní byla hrozná, už po půl hodině jsem bolestí omdlévala. Takže za mě - brát to tak, jak to je, a neupínat se moc k tomu, jak by sis porod přála. Každá to prožívá jinak a dopředu se nedá moc odhadnout, jak to celé proběhne. Je pak škoda, když si někdo vyčítá třeba císaře (což neovlivníš), protože si maloval přirozený porod.

Jinak na předporodním pokoji jsem se hodně soustředila na plakáty s fotkami miminek a při každé kontrakci jsem si opakovala, že s každou jsem blíž takovému krásnému prckovi a spíš jsem se na ty kontrakce těšila, že už se to blíží.. 😀

Diky vsem! 🙂

Tak s Aniballem cvicim, hraz masiruju, malinik piju, na kurzu jsem taky byla, tak z tohohle hlediska to snad nejak dam... zadne specialni prani co se tyce porodu nemam a paradoxne se mi nejlip ted lezi v poloze ''a-la porodnicke kreslo'', tak to snad taky bude ok 🙂.. tak nasleduje asi proste byt v psychicke pohode a verit, ze at se stane cokoli, tak se to nejak zvladne... Manzel tam planuje byt se mnou..

I kdyz by pro me byly tedka v tom mym 39tt nektere rady pozde tak verim ze tahle diskuze pomuze i dalsim prvorodickam 🙂

@karlajasmine pro mě byl chlap u porodu hrozně důležitý. Je dobře, že se tam chystá a nemá s tím problém. Kdyby tam můj nebyl, nevím, o koho bych se při těch nejtěžších kontakcích opírala 🙂

Psychika..hlavně se kvůli bolesti nedostat do křeče a zůstat tak, pak to bolí mnohem víc... :D snažit se chodit atd...a hlavně si uvědomovat, že to skončí a odměna je nádherná... 🙂

jediný co bych ti poradila,je psychická pohoda.. 🙂 porod je krásná věc, narodí se ti miminko na celý život..porod trvá jen pár hodin a všechna ta bolest pomine... proto si nenech ničím zkazit tento zázrak...věř sobě a miminku a všechno dobře dopadne 🙂

hlavně se soustřeď nato co dělá dobře tobě, já šla vybavená k porodu cennými informacemi viz. strávila jsem celou dobu ve sprše a byla to pohoda - aplikovala jsem to u prvního porodu - a ze sprchy mě museli odnést, bo jsem tam skoro omdlela. Další rada - vemte si s sebou banán, budete mít málo energie - tak jsem ho do sebe nacpala a pak hodinu ho zvracela... ☹

Naopak když vidím já, jak ženy leží při porodu, tak šílím, já si lehla jen když mě PA vyšetřovala, jinak jsem chodila, u prvního jsem kontrakce prodýchávala zavěšená na laně u druhého už mi sedla ta sprcha, takže začínala kontrakce masírovala jsem si břicho pak když šla kontrakce do vrcholu, tak jsem vrazila sprchu manželovi a ten mi masíroval záda. .. 🙂 a pak jsem zas chodila a chodila, ani už na tom baloně jsem nemohla sedět a pomáhalo mi nadávat - potichu 😅 jako ve stylu do háje to je teda strašná bolest, atd... ač jsem teda někde četla, že naopak si máš říkat to vůbec nebolí, ta bolest je krásná atd... to jsem zkoušela a total nezabíralo 😀

Jinak u prvního jsem přijela do porodky hrozně brzy, tak jsem se tam čtyři hoďky jen tak poflakovala - telefonovala, četla si, poslouchala music, ale pak to dostalo grády a ty 3hoďky jsem si užila 🙂
U druhého jsem nechtěla jet brzy, ale vystrašili mně kontrakce rovnou po třech minutách - 1,5hodky doma, a pak jsme o půlnoci vyrazili a za 1,5hoďku jsem měla odrodíno🙂

Epi-no nebo aniball, malinin, lnene seminko, psychickou pohodu a s sebou vlastní PA nebo dulu.

mne hodně pomohlo, že jsem cvičila s epinem a pak jsem měla takový krásný pocit klidu, že jsem pro porod něco udělala, neměla jsem strach, věděla jsem, že to dopadne dobře a bude to snazší a opravdu jsem měla štěstí (samozřejmě netvrdím, že je to zaručení nekomplikovaného porodu, ale psychycky jsem byla prostě v pohodě)... od první bolesti jsem rodila jen 38 minu a malá mnou prolítla jak kuželka... takže za mne hodit se něčím do pohody 🙂

Mam to ted cerstve za sebou🙂 Muzu rict ze jsem moc rada za veskery personal🙂 komunikativni a se smyslem pro humor🙂 Prave ten humor mi hodne pomohl, kdyz to tedy zrovna slo. Jinak jak rikala p. PA, netlacit hlavou ale zadkem:D tlaceni pres hlavu me pouze uvadelo do mdlob, tak me ofukovaly kyslikem🙂 Jo a neni od veci v mezicase svlazovat rty a hrdlo, v tom suchym vzduchu je to treba. Ja mela na okne kelimek a furt jsem pocucavala🙂 Poslouchani dobre minenych rad ma svuj smysl, jo a v kontrakci je nejprijemnejsi si zatlacit, netlaceni je dost neprijemne🙂 Muj chlapecek si sice dal na cas, ale do stridani personalu jsme to zvladli🙂 a ten humor opravdu pomaha🙂 Kazda si najdeme to svoje🙂 hlavne nepanikarit a zkouset co vyhovuje prave me🙂 Odmena je krasna🙂I kdyz se pomackane v prvnich chvilich podivne sklebitkuje;)

Je to v hlavě 🙂. V těhotenství jsem koukala na porod bez bolesti a vždy před spaním jsem si říkala, že porod bdue rychlý, snadný a bezbolestný. Cvičila jsem s Anibalem (to už nestíháš 🙂) a masírovala hráz a pila maliníkový čaj.
Porod jsem měla vyvolávaný a ten prý bolí více - soudit nemůžu rodila jsem poprvé. A bolesti jsem měla.
Na pokoji mi spolubydlící radila, že nesmí křičet a soustředit se na dýchání , že když křičí připravuji se i síly a vzduch. No dýchala jsme ale blbě a po zavedení epidurálu se malému snížil tep-nasadili mi kyslík a pak nějak jsem už dýchala. Porod jsem měla skutečně rychlý a snadný (kontrakce 4,5h a během 7 minut byl malý venku), ale přirozeně to bolelo, jakmile mi malého dali na břicho bolesti skončili a byli zapomenuty - zpětně ani nevím, že byli 🙂.
Určitě dýchej, a relaxuj (co půjde 😉) a mysli na to co bude - čas mi letěl docela rychle - nevnímala jsem ho. Hodně štěstí

Hlava. Už na začátku jsem porod brala jako něco, co mě zkrátka nemine (mohlo by, ale císaře jsem si nepřipouštěla a dělala, jako by ta možnost neexistovala), takže nemá smysl se z toho čtyřicet týdnů stresovat. Od dvou čárek na těhotenskym testu jsem byla smířená s tím, že to bude bolet, že to bude bolet hodně, a že u toho budu chtít umřít, ale že je to normální a bolestí ještě žádná ženská neumřela, takže i já to zfouknu jako prd a za pár týdnů už ani nebudu vědět, že jsem rodila. Prostě jsem z toho nedělala vědu, podívala jsem se na pár videí, abych nešla do neznáma 😀 a víc jsem neřešila. Poslední měsíc těhotenství jsem se navíc začala i těšit, protože mě bolel celej člověk a říkala jsem si, že horší už to nebude. A nebylo. ;) Za sedm hodin od první kontrakce jsem to měla za sebou a i když to teda bolelo pekelně a nejhůř na světě, musím říct, že horší než porod mi vážně přišla druhá polovina těhotenství, kdy je člověk jak bublina, skoro se nezvládá samostatně obsloužit, bolí ho každý vzdychnutí, v jednom kuse má pocit, že se mu během chůze láme pánev na prach a nikam se nevejde. 😀

Rady okolo neřvaní a správné techniky tlačení ti asi dávat nebudu, mě všechny ty poučky byly totiž k prdu a když přišlo na věc, všechny jsem je zapomněla. 🙂 Dělala jsem si to podle sebe, soustředila se jen na sebe a na to, co musím a šlo to. Hlavně se nebát. Je to věc, která je stará jako lidstvo samo, všechny mámy to zvládly a ty to zvládneš taky. 🙂

Nemysli na to, jaké to bude. S přibývajícími odpověďmi na otázky přibude stresu a ve výsledku budeš myslet na to co vše ses dozvěděla a nebudeš z toho mít guláš 🙂
Porod je velice silný, ale přírodou podmíněný zážitek. A hned jak nastane čas, budeš vědět co si tělo žádá, přesto, že jsi ještě porod nezažila.

Dovnitř může, ven musí 🙂 blbá rada, ale snaž se v rámci svých možností být v pohodě. Jak píše blecha94 - porodilo tisíc ženských před tebou, tak to zvládneš taky a ta bolest tam sice je, to si nebudeme lhát do kapsy, že ne, ale zas to netrvá týdny nebo měsíce, za pár hodin to budeš mít za sebou. To mě uklidňovalo asi nejvíc - že to prostě budu mít vlastně za chvíli za sebou.

Všechny ostatní poučky - jak dýchat, jak tlačit - jsem ve chvíli, kdy jsem dýchat a tlačit musela, beztak zapomněla, to nemá moc smysl promýšlet dopředu. Ona ti PA řekne, co a jak, až bude třeba.