Ořechy 3 zkušenosti

Ořechy jsou jedlá semena nebo plody stromů či keřů, která mají obvykle vysoký obsah tuku, bílkovin a vlákniny a většinou tvrdou slupku nebo skořápku. Jsou součástí lidské stravy již od pravěku, před 780 tisíci lety byly její velmi významnou složkou. I dnes bychom na jejich konzumaci neměli zapomínat, obsahují cenné živiny a antioxidanty. Denní porce ořechů pro dospělého člověka by měla být 1 až 2 hrsti.

V botanice termín oříšek označuje jeden z typů plodů, jedná se o jednosemenný suchý nepukavý plod s tvrdým oplodím a osemením, které není srostlé s oplodím, pouze se ho volně dotýká. Ne každý typ v kuchyni používaných ořechů je plodem oříškem a ne každý oříšek se řadí mezi jedlé ořechy. Ořech je zásobárnou živin a energie pro klíčení nové rostliny.

Kvalitní ořechy nejsou žluklé, zatuchlé, neobvykle tmavé, napadené plísněmi nebo červivé.

Ořechy a děti


Dle aktuálních lékařských doporučení by měly být ořechy do stravy dětí zaváděny již v počátcích přikrmování10 zkušeností, nejlépe při co největším podílu kojení70, riziko vzniku alergií se tak snižuje. Malé děti by měly ořechy konzumovat pouze v nedusivé formě - nápoje ("mléka1") nebo rozmixované na jemnou pastu ("máslo").

Složení ořechů a jejich vliv na zdraví


Ořechy obsahují 10 až 17% bílkovin, které se vyrovnají bílkovinám masa, mléka1, luštěnin3, či vajec1, obsahují všechny esenciální aminokyseliny. Ořechy jsou také zdrojem nenasycených mastných kyselin2 (tuky tvoří 35 až 75% hmotnosti ořechů), vlákniny (5 až 14%), vitamínu E, vitamínů skupiny B (hlavně B3, B6 a kyseliny listové37), antioxidantů (nejvíce jich je ve slupce) a minerálů (především hořčíku, vápníku, draslíku, železa, zinku, mědi a fosforu, naopak jsou velmi chudé na sodík).

Druh ořechůArašídyKešu ořechyKokosLískové oříškyMakad. ořechyMandlePara ořechyPekan. ořechyPiniové oříškyPistácieVlašské ořechy
Vláknina (%)8,55,99,010,46,08,88,58,43,79,06,4
Bílkoviny (%)25,818,23,315,07,921,314,39,213,720,615,2
Tuky (%)49,246,433,060,875,850,666,472,068,444,465,2
Nasycené mastné kyseliny (%)6,89,230,04,512,13,915,16,24,95,46,1
Omega-3 mastná kyselina alfa-linolenová (%)0,000,150,000,090,210,000,051,000,160,259,08
Omega-6 mastná kyselina linolová (%)15,67,70,77,81,312,220,520,633,213,238,1
Omega-7 a omega-9 mastné kyseliny (%)24,427,32,245,758,932,224,540,818,823,38,9
Konzumace ořechů prokazatelně snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, vzniku žlučových kamenů a u žen také cukrovky. Některé studie ukázaly i jiné pozitivní vlivy na zdraví, např. snížení krevního tlaku, hladiny cholesterolu a snížení rizika rakoviny a zánětlivých onemocnění. Jedení ořechů nezvyšuje riziko obezity, naopak může pomáhat při hubnutí, protože ořechy mají díky vyššímu obsahu tuků a bílkovin a nižšímu obsahu sacharidů nízký glykemický index, tedy zasytí na dlouho a energii do krve uvolňují pomalu. Ořechy jsou jedním z nejlepších antidepresiv, podporují paměť a myšlení, zvyšují vylučování dopaminu a serotoninu.

Ořechy by měli být součástí naší každodenní stravy, denní porce je přibližně jedna až dvě hrsti. Vzhledem k vysokému obsahu živin, vysoké sytivosti a nízké hmotnosti a objemu jsou, společně se sušeným ovocem, ideální svačinkou na cesty. Nejstravitelnější a nejvýživnější jsou ořechy na několik hodin namočené, rozkládá se tak kyselina fytová a fytáty, které snižují vstřebatelnost minerálních látek. Pražením se ničí kvalitní tuky a antioxidanty obsažené v ořeších. Ořechy je možné konzumovat nejen namočené nebo pražené, ale i vařené, syrové či mleté (nahrubo či i najemno na mouku), z ořechů se lisují oleje1, které nalézají využití jak v kuchyni, tak v kosmetice (krémy, šampóny) nebo jako součást krmiva pro domácí mazlíčky, ořechové slupky se někdy používají jako součást výplně hraček. Ořechy se používají na výrobu sladkého i slaného pečiva, sladkostí, sušenek, čokolád, zmrzlin, müsli, kaší22, rostlinných "mlék"1, ořechových "másel" (rozmixováním na pastu), likérů, omáček, dresinků, ochucuje se s nimi káva a přidávají se i do salátů.

Ořechy patří k nejčastějším potravinovým alergenům5, alergií na některý z druhů ořechů trpí přibližně 1% světové populace. Z toho úhlu pohledu dělíme ořechy na stromové a nepravé ořechy a zvláštní skupinu tvoří arašídy, protože se vlastně jedná o luštěninu3. Mezi stromové ořechy řadíme plody stromů (či keřů) z různých čeledí i podnebných pásem, jedná se např. o kešu ořechy, lískové oříšky, makadamové ořechy, mandle, para ořechy, pekanové ořechy, pistácie, vlašské ořechy, v této skupině jsou velmi časté zkřížené alergie. V České republice jsou nejčastější alergie na lískové oříšky a vlašské ořechy. Jako nepravé ořechy označujeme kokosový ořech, piniová semínka a jedlé kaštany, alergie na ně nebývají zkřížené s alergiemi na pravé ořechy. Tepelnou úpravou se obvykle alergenní potenciál ořechů nemění, dokonce pražení může alergenicitu i zvyšovat (např. u arašídů a pekanových ořechů). Málo časté jsou alergie na kešu a kokos.

Arašídy


Arašídy nebo také buráky, burské oříšky jsou semena podzemnice olejné. Arašídy jsou navzdory svému názvu a použití ne ořechy, ale luštenina3. Po opylení se stonky s květy prodlouží, ohnou, zanoří do země a pod zemí se pak utvoří lusky s jedním až čtyřmi semeny.

Rostliny pocházejí z údolí řeky Paraguay, byly běžnou součástí stravy Inků, do Číny se dostaly za přispění Portugalců v 17. století a staly se běžnou součástí tamější stravy. Dnes se arašídy pěstují po celém světě, mezi největší producenty patří Čína, Indie, USA, Nigérie, Indonésie a Barma.

Arašídy se používají k lisování arašídového oleje1, jedí se syrové i pražené, v Asii především vařené. Používají se na přípravu omáček a dresinků, přidávají se do masových i zeleninových jídel, sladkostí (sušenek, tyčinek) a křupek. Oblíbené je také burákové "máslo" (jedná se o na pastu rozmixované burské oříšky, některé druhy jsou neochucené, jindy bývá solené či slazené). Z arašídů je možné, stejně jako z jiných ořechů, vyrobit i rostlinné "mléko"1. Olej z nich dobře působí na nečistou pleť. Při nevhodných podmínkách skladování arašídy snadno podléhají nákaze plísněmi, hlavně Aspergillus flavus, která produkuje rakovinotvorný jed aflatoxin.

Buráky obsahují 21% sacharidů (z toho 9% je vláknina), 25% bílkovin (přítomný jsou všechny esenciální aminokyseliny), 48% tuků, hořčík, zinek, železo, vitamíny E, B3, B1, B6, kyselinu listovou37 a pantothenovou, koenzym Q10 a antioxidanty. Arašídy jsou v západních zemích jedním z častých alergenů5, pražení jejich alergenní potenciál velmi zvyšuje. Zhruba v polovině případů se souběžně s alergií na buráky vyskytuje i alergie na lískové oříšky (či jiné stromové ořechy), poměrně časté jsou i zkřížené alergie na sóju a další luštěniny3.



Jedlé kaštany


Jedná se o plody kaštanovníku setého, tyto stromy pocházejí z oblasti dnešního Turecka a již před tisíci let byly rozšířeny do jižní Evropy a jihozápadní a východní Asie. Dnes se kaštanovníky seté pěstují i v Himalájích a jiných oblastech Asie s mírným podnebím. Podobné druhy kaštanovníků se přirozeně vyskytují také v Asii a Severní Americe.

Již ve starověkém Řecku, Římě a Makedonské říši byly jedle kaštany používány jako alternativa obilnin3. Jedlé kaštany se konzumují pečené, vařené, kandované nebo usušené a rozemleté na mouku. Jedlé kaštany se používají na přípravu nádivky do pečené drůbeže, z kaštanového pyré se dělají dezerty. Z mouky z jedlých kaštanů se vyrábějí bezlepkové těstoviny, slané i sladké pečivo, lívance, kaše. I syrové jedlé kaštany je možné jíst, ale obvykle se špatně loupou a jsou trpké.

V porovnání s jinými druhy ořechů obsahují jedlé kaštany velmi malé množství tuků (1,3%) a bílkovin (1,6%) a naopak vysoké množství sacharidů (44%, z toho 8 až 11% tvoří cukry). Jedlé kaštany jsou také poměrně bohaté na vitamín C, dále na vitamín B6, kyselinu listovou37, vitamín B1, draslík, hořčík a železo. Alergie na jedlé kaštany je ve 30 až 50% zkřížená s alergií na latex.



Kešu ořechy


Kešu pocházejí z jihoamerického tropického stálezeleného stromu ledvinovníku západního. Ledvinovník se původně vyskytoval v oblasti dnešní severovýchodní Brazílie, odtud byl po objevení Ameriky dovezen Portugalci do Indie a obchodníky dále do jihovýchodní Asie a Afriky, dnes se pěstuje v celém tropickém pásu. Mezi největší producenty kešu ořechů patří Nigérie, Indie, Pobřeží slonoviny, Vietnam, Indonésie, Filipíny, Brazílie, Guinea - Bissau, Tanzánie a Benin.

Obsahují více sacharidů než jiné druhy ořechů, přibližně 10% tvoří škroby. Je tedy možné najemno rozmixované nepražené kešu použít k zahušťování omáček. Často jsou i surovinou pro veganské a raw dezerty a přípravu alternativ mléčných výrobků. Ani opravdu syrové, tzv. raw neboli živé, kešu ořechy nejsou jedovaté, slupka obsahující dráždivé látky a jed urashiol se neodstraňuje sice pražením nebo napařováním, ale pomalým sušením po řadu měsíců. Délka tohoto procesu vysvětluje poměrně vysokou cenu raw kešu v porovnání s běžnými nepraženými kešu, které ale byly podrobeny vyšší teplotě při napařování slupek (nejsou tedy živé, neobsahují aktivní enzymy).

Kešu ořechy jsou bohaté na vitamíny skupiny B, měď, mangan a hořčík. Jejich konzumace prospívá tvorbě spermií, zlepšují funkci srdce a tlumí bolesti zubů.



Kokosové ořechy


Kokosový ořech je vlastně ovoce s tvrdou skořápkou a je jedním z největších semen na světě. Během zrání kokosového ořechu postupně zaniká vnější zelený měkký obal skořápky a uvnitř skořápky se snižuje podíl kokosové vody (tato voda ale není kokosové mléko) a zvyšuje se podíl bílé dužniny. Zralý kokosový ořech je hnědý, hnědá skořápka je pokryta hrubými hnědými vlákny, uvnitř skořápky je silná vrstva bílé dužniny a minimální množství tekutiny - kokosové vody.

Kokosová palma (neboli kokosovník ořechoplodý) se vyskytuje v celé oblasti tropů a subtropů na březích velkých řek, moří a oceánů, tam, kde je písčitá až hlinitopísčitá půda. Původní oblast jejich výskytu není známa, protože zralý kokosový ořech může díky své dutině plavat i několik měsíců na hladině oceánu, některé zdroje uvádějí jako pravděpodobně původní oblast dnešní Malajsii a Indonésii. Cíleně jsou kokosovníky pěstovány již asi 3000 let a v oblasti mezi obratníkem Raka a obratníkem Kozoroha tvoří značný podíl potravy lidí. Od poloviny 19. století se začali kokosy dovážet i do Evropy, kde se poměrně brzy staly populárními. Vzhledem k jejich kazivosti se dužnina strouhala a sušila, později se dovážela již sušená.



Z kokosového ořechu se vyrábí sušený strouhaný kokos (ve formě moučky nebo lupínků), kokosové mléko (používá se při vaření dezertů, polévek, omáček a karí, jeho kvašením se vyrábějí i alkoholické nápoje, v moderní kuchyni se používá také jako součást koktejlů, např. Piña Colady) a smetana, kokosová mouka, kokosový olej6 a také různé nápoje na bázi kokosové vody (v tetrapaku, plechovkách, PET lahvích). Kokosový olej nalézá využití v potravinářství i v průmyslu, je odolný proti žluknutí.

Čerstvá kokosová dužnina obsahuje 47% vody, 24% sacharidů (z toho 6% cukrů a 9% vlákniny), 33% tuků a 3,3% bílkovin. Kokos je také zdrojem polyfenolů, antioxidantů, vitamínů řady B (kromě B2 a B12), vitamínu C, kyseliny listové37, vápníku, hořčíku, železa, draslíku a zinku. Kokos neobsahuje transmastné kyseliny. Studie, které prokázaly negativní účinky kokosového tuku na zdraví, byly prováděny s částečně hydrogenovaným (ztuženým) a rafinovaným kokosovým olejem, jejich závěry tedy nelze vztahovat na kokosovou dužninu, kokosové mléko a za studena lisovaný kokosový olej6. Převážnou částí kokosových tuků jsou totiž sice nasycené tuky, ale většinu z nich tvoří triglyceridy (sloučeniny glycerolu a mastných kyselin) se středně dlouhými řetězci mastných kyselin (8 až 14 atomů uhlíku). Tyto tuky2 nezpůsobují kardiovaskulární onemocnění1, nemají negativní účinky na zdraví, dokonce jsou zdraví prospěšné, mají vyšší sytivost než jiné tuky. Jsou podobné tukům mateřského mléka7. Pro jejich trávení není potřeba žluč, jsou tedy velmi dobře stravitelné, vstřebávají se v tenkém střevě přímo do krve bez nutnosti štěpení a reesterifikace. V játrech jsou snadno oxidovány a slouží jako zdroj energie, neukládají se do tukové tkáně, nezvyšují hladinu LD cholesterolu. Mají protizánětlivé účinky a podporují správnou funkci imunitního systému1. Polovinu mastných kyselin přítomných v kokosech tvoří kyselina laurová (C12), ta má baktericidní účinky a zvyšuje vstřebatelnost vápníku a hořčíku.

Jak otevřít kokosový ořech - video (ENG)




Lískové oříšky


Lískové oříšky byly běžně konzumovány již pravěkými lidmi, ve starověkém Římě nacházíme doklady o jejich pěstování. Mezi země s největší sklizní lískových oříšků dnes patří Turecko (75% světové produkce), Itálie, USA, Ázerbajdžán, Gruzie, Čína, Írán, Španělsko, Francie a Polsko.

Lískové oříšky se často kombinují s čokoládou při výrobě sladkostí, např. nugátu, pralinek, tyčinek a čokoládovo-oříškových pomazánek (na známou Nutellu se spotřebuje čtvrtina světové produkce lískových oříšků). Používají se i k výrobě pečiva, sušenek, cukrovinek, dortů, různých sladkostí, likérů, ochucených káv a také se z nich lisuje olej1. S medem1 se používají jako posilující prostředek k rekonvalescenci, studenty a sportovce.

Lískové oříšky jsou mimořádně bohaté na vitamín E, kterého je ve 100g až 13,5 mg. Dále obsahují hodně vitamínu B1, B6, kyseliny listové37, kyseliny pantothenové, vitamínu K a B3 a také manganu, hořčíku, železa, zinku a draslíku. Alergie na lískové ořechy je až v polovině případů souběžná s alergií na arašídy a často se zkříží s inhalační alergií na pyl4 břízy.



Makadamové ořechy


Makadamové ořechy, jinak také zvané ořechy puma nebo queenslandské ořechy, jsou plody makadamie, která se přirozeně vyskytuje v tropických deštných pralesích východní Austrálie. Byly běžnou součástí stravy australských Aboridžinců. První komerční sady makadamií byly založeny v Austrálii na počátku 80. let 19. století, od 20. let 20. století také na Hawaji. Dnes se nejvíce makadamových ořechů vypěstuje v Jihoafrické republice, Brazílii, Kalifornii, Kostarice, Izraeli, Keni, Bolívii, na Novém Zélandu a v Kolumbii, Guatemale a Malawi.

Makadamové ořechy se skládají z přibližně 76% tuku, 8% bílkovin a 14% sacharidů (z toho 8,5% je vláknina). Vynikají obsahem vitamínu B6, hořčíku, železa a zinku. Makadamový olej je ceněnou kuchyňskou i kosmetickou surovinou.



Mandle


Zmínky o těchto plodech mandloně obecné nalezneme v Bibli ve Starém zákoně. Pěstování vyšlechtěných mandloní (Prunus amygdalus dulcis) je prokázáno již v době 3000 až 2000 let před naším letopočtem v oblasti Blízkého východu, díky Hedvábné stezce se brzy rozšířily na území dnešní Číny, Indie, střední Asie a Řecka a poté díky obchodním stykům postupně i do celé oblasti kolem Středozemního moře. Jejich příchod do oblasti Španělska a Portugalska se datuje do poloviny 8. století našeho letopočtu. Mandlové "mléko" bylo běžně konzumováno již ve starověkém Římě a také bylo, na rozdíl od nepostního, nepravidelně dostupného a v té době neuchovatelného kravského mléka, poměrně běžnou součástí středověké stravy, ze 14. století se dochovala řada receptů využívajících mandlové "mléko". V 18. století byly mandloně dovezeny do Kalifornie, v jejím vnitrozemí se je daří velmi úspěšně pěstovat dodnes. Až po 18. století s rozmachem konzumace kravského mléka začalo mandlové "mléko" z evropských jídelníčků ustupovat. Konzumace mandlového "mléka"1 znovu nabývá na popularitě, poměrně oblíbené je v USA. V současnosti jsou největšími producenty mandlí USA (Kalifornie), Španělsko, Itálie, Maroko, Sýrie, Írán, Afgánistán, Turecko, Tunisko, Alžírsko a také Austrálie a JAR. Pěstují se i v České republice.

Mandle odlišujeme na jedlé sladké a na hořké. Rozdíl mezi nimi je dán pouze jediným genem. Hořké mandle jsou kratší a širší, v jedné hořké mandli se nachází 4 až 9 mg kyanidu. Proto se hořké mandle používají pouze k aromatizování potravin, za jejich výraznou vůni a chuť je zodpovědná sloučenina benzaldehyd. Sladké mandle lidé konzumují syrové, pražené, mleté, melou se na mouku nebo na pastu, tzv. mandlové "máslo", připravuje se z nich mandlové "mléko" nebo "smetana". Používají se do slaných jídel (jako jsou třeba některá indická karí), do müsli, sladkého i slaného pečiva, sušenek, sladkostí, zmrzlin, makronek, na výrobu marcipánu, likérů (např. amaretta), často se mandle kombinují, podobně jako lískové oříšky, s čokoládou, na Středním východě s datlemi. Mandlový olej1 se používá nejen v kuchyni, ale je i kvalitní kosmetickou přísadou.

Mandle tvoří z 50% tuky, z 22% sacharidy (12% vláknina, 4% cukry) a z 21% bílkoviny, ty jsou dobře stravitelné a jeví se jako nejvhodnější pro pacienty se zhoubnými nemocemi. Mandle jsou zdrojem především hořčíku, dále manganu, zinku, železa a vápníku, vitamínů E, B2, B1, kyseliny listové37, antioxidantů, polyfenolů a fytosterolů. Ve slupce mandlí je obsažena značná část vlákniny a polyfenolů. Mandle snižují a nebo zcela zbavují pálení žáhy19.



Para ořechy


Para ořechy konzumovali již odedávna amazonští Indiáni. Známé jsou také jako brazilské ořechy. Jedná se o plody obrovského stromu juvie ztepilé, která se přirozeně vyskytuje v oblasti dnešní Brazílie, Guyán, Venezuely, Surinamu, východní Kolumbie, východního Peru a východní Bolívie. Polovina produkce para ořechů pochází právě z Bolívie, 40% z Brazílie a 10% z Peru.

Para ořechy jsou bohaté na tuky (66,5%), bílkoviny (14%) a chudší na sacharidy (12%, z toho 7,5% je vláknina a 2,5% cukry). Jsou skvělým zdrojem selenu, hořčíku, zinku, manganu, železa, vápníku, vitamínů B1 a E. Poměrně rychle žluknou. Posilují imunitní systém.



Pekanové ořechy


Pekanové ořechy jsou americkým příbuzným vlašských ořechů, rostou na stromě ořechovci pekanovém, který pochází z jižní části severoamerického kontinentu (Mexiko, jih a jihovýchod USA).

Pekanové ořechy se používají podobně jako vlašské ořechy, do slaného i sladkého pečiva, koláčů, dezertů, zmrzlin a pralinek.

Hlavními složkami pekanových ořechů jsou především tuky (72%), dále bílkoviny (9%) a sacharidy (14%, z toho 9,5%vláknina a 4% cukry). Pekanové ořechy vynikají obsahem vitamínu B1, kyseliny pantothenové, vitamínu B6, manganu, zinku, hořčíku a železa. Pražením se zvyšuje jejich alergenní potenciál.



Piniové oříšky


Piniová semínka se získávají ze šišek některých druhů borovic vyskytujících se v různých částech světa, byly již od pravěku tradiční součástí potravy v Asii, ve Středomoří a u Indiánů v oblasti jihozápadu USA. Americké pinie mají semínka poměrně velká, semínka evropských druhů jsou menší a užší a semínka asijských druhů pinií mají tvar trochu podobný zrnkům kukuřice. Semínka asijských druhů pinií jsou nejlevnější, někteří výrobci ale míchají semínka z více druhů borovic (obvykle čínských) a ve směsi se můžou vyskytnout taková, která způsobují zvláštní syndrom - jeden až tři dny po požití začne člověk cítit v ústech hořkou kovovou pachuť, která přetrvává několik dní až dva týdny, tato změna vnímání chutí poté sama vymizí.

Piniové oříšky se kombinují s masem, rybami, zeleninou, přidávají se do salátů, pečiva (chleba, koláčů), sušenek a sladkostí. Jsou také součástí známé italské omáčky na těstoviny - pesto.

Piniové oříšky je potřeba rychle spotřebovat, snadno žluknou, v teplu a vlhku se zkazí již během několika dnů až týdnů. Často se proto uchovávají v chladu nebo dokonce i zmražené. Obsahují poměrně hodně bílkovin (10 až 14%, evropské druhy i 34%) a tuků (68%), dále okolo 13% sacharidů (z toho 3,7% je vláknina a 3,6% cukry). Piniové oříšky jsou také dobrým zdrojem manganu, hořčíku, zinku a železa, vitamínů E, B1, B3 a B2.



Pistácie


Jsou to plody řečíku pistáciového. Konzumace pistácií je prokázána již z doby před 78 tisíci lety. Řečík pistáciový pochází ze střední Asie, počátky jeho pěstování jsou doloženy na území západní Asie (Írán, Irák), odkud byl přes Persii rozšířen do oblasti Středomoří a Středního východu, Číny a nakonec i Severní Ameriky. Mezi současné největší producenty pistácií patří Írán, USA, Turecko, Čína, Sýrie, Řecko, Itálie, Afgánistán, Austrálie a Tunis. Často bývají napadeny plísněmi, takže mohou obsahovat aflatoxin.

K sehnání bývají pistácie neloupané i loupané, pražené solené nebo nepražené nesolené, obvykle vyloupané. Používají se do slaných i sladkých jídel, na přípravu sušenek, dezertů a zmrzliny.

Pistácie se skládají z 46% tuků, 27,5% sacharidů (10% vlákniny a 8% cukrů) a 21% bílkovin. Jsou bohaté na mangan, železo, zinek, draslík, vitamíny B6, B1, B2 a kyselinu listovou37.



Vlašské ořechy


Vlašské ořechy rostou na ořešáku královském, jehož zemí původu je oblast dnešního Íránu. Nejvíce vlašských ořechů se sklidí v Číně, Íránu, USA, Turecku, Mexiku, Ukrajině, Indii, Chile, Francii a Rumunsku.

Ochucují se s nimi sladká i slaná jídla, jsou součástí chleba, koláčů, müsli, sušenek, dezertů, zmrzlin, vlašskoořechový olej1 se přidává do salátových dresinků i do pečiva.

Vlašské ořechy obsahují 15% bílkovin, 14% sacharidů (7% vlákniny, 2,5% cukrů) a 65% tuků, jsou bohaté na nenasycenou omega-3 mastnou kyselinu alfa-linolenovou, mangan, hořčík, zinek, železo, vápník, vitamíny B6, B1, B2 a kyselinu listovou37. Pomáhají při špatném krevním oběhu a při onemocněních srdce.



Související články



Více o ořeších na modrykonik.cz



Použité zdroje


  1. http://cs.wikipedia.org/wiki/O%C5%99ech
  2. http://en.wikipedia.org/wiki/Nut_(fruit)
  3. MUDr. Martin Fuchs: Alergie číhá v jídle a pití
  4. http://www.alergieimunita.cz/2012/05/16/prevenc...
  5. http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2009/0...
  6. http://www.fao.org/inpho_archive/content/docume...
  7. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC325...
  8. http://ajcn.nutrition.org/content/89/5/1643S.long
  9. http://www.viscojis.cz/teens/index.php?option=c...
  10. http://www.margit.cz/zdravy-talir/
  11. http://en.wikipedia.org/wiki/Peanut
  12. http://en.wikipedia.org/wiki/Coconut
  13. http://www.sljol.info/index.php/CMJ/article/dow...
  14. http://en.wikipedia.org/wiki/Chestnut
  15. http://en.wikipedia.org/wiki/Pine_nut
  16. http://en.wikipedia.org/wiki/Almond
  17. http://en.wikipedia.org/wiki/Brazil_nut
  18. http://en.wikipedia.org/wiki/Cashew
  19. http://www.wisegeek.org/are-raw-cashews-really-...
  20. http://www.vitalvibe.eu/cs/super-seminka/353-ke...
  21. http://en.wikipedia.org/wiki/Macadamia
  22. http://en.wikipedia.org/wiki/Pecan
  23. http://en.wikipedia.org/wiki/Pistachio
  24. http://en.wikipedia.org/wiki/Hazelnut
  25. http://en.wikipedia.org/wiki/Walnut
  26. http://abysportnebolel.sk/vyziva/orechy-plody-p...
  27. http://www.pluska.sk/izdravie/zivotny-styl/mate...
  28. http://www.pluska.sk/zena/zdravie/10-druhov-ore...
  29. http://zdravie.pravda.sk/zdrava-vyziva/clanok/1...
  30. http://www.westonaprice.org/health-topics/livin...
Pomohl ti tento článek?
Ano
 / 
Ne

Zkušenosti s ořechy

Máš zkušenost s ořechy?
Poděl se o ni a pomoz tak ostatním maminkám.
Napiš svou zkušenost
frale
7. lis 2014

Chvála na ořechové pasty - másla

Miluji ořechy, když dcerka začala víc jíst, přemýšlela jsem, jak jí je také zařadit do jídelníčku. V té době jsem objevila ořechová másla - pasty. Jsem z nich nadšená. Investice je to sice poněkud drahá, ale když člověk sní lžičku denně není to tak hrozné a vím, že holčičce tímto poskytnu úžasnou škálu vitamínů, minerálů a skvělé bílkoviny. Ráno snídáme kaše - každý den s jiným ořechovým máslem, nebo olejem a Julie se může ujíst :)

Ořechová mléka jsou také hitem. Doporučuji maminkám kudy chodím.
2 poděkování
Poděkuj za zkušenost
katyxq
3. lis 2014

Ořechy - běžná a častá součást našeho jídelníčku

S dcerou jíme různé ořechy skoro denně, střídáme druhy. Je to skvělý zdroj energie a dobíječ nervů. A taky supr věc, když vás pediatr tlačí, že máte dítě víc vykrmit, a vy na to chcete jít zdravě a ne kašemi nebo UM, jenže ono příkrmy moc nechce. Dceři jsem začala ořechy dávat rozmixované na pastu ("máslo") do ovoce, někdy zeleniny a později do trochy kaše k snídani. Ještě jí nebyl ani rok a dostávala na zapití příkrmu a nebo jsem používala na vaření kupovaná a teď už hlavně doma vyrobená ořechová "mléka". Ořechy jen půl dne předem namočíte, pak vodu slijete, v čerstvé vodě je rozmixujete a pak přes jemné sítko scedíte, za pár minut máte nápoj hotový. Postup najdete např. i ve Wiki MK ve článku Mandlové mléko, můžete použít jakýkoliv jiný druh ořechů. Ale hodně záleží na jejich kvalitě, čím lepší použijete, tím lepší "mléko" budete mít. Nám nejvíc chutnalo z bio raw ořechů (např. od firmy Lifefood), cena je vyšší, ale kvalita a chuť tomu odpovídají.

Zhruba od roku a čtvrt jsem Šárce začala dávat i hruběji mleté ořechy ve formě Lifebar a podobných tyčinek a kuliček (obsahují ořechy a sušené ovoce). Je to rychlá a velmi výživná svačinka, pravda, cena není zrovna nízká, ale nejíme je každý den a kdybych je dělala doma ze surovin ve stejné kvalitě, moc neušetřím. Před druhým rokem už malá jedla měkčí druhy ořechů (namočené vlašké ořechy, kešu a para). Brzy jí budou tři a dávno jí všechny druhy ořechů, obvykle namočené, ale zvládne i nenamočené (ale namočené jsou stravitelnější a zdravější).
4 poděkování
Poděkuj za zkušenost
ketikus
3. zář 2014

Milujeme oriešky

Tak ako sa niekedy hovorilo, : " moje dieťa je odchované na kravskom mlieku" tak u nás to je tak, že moj Adamko je odchovaný na orechoch :-D. Mandľové a lieskovoorieškové mlieko, krémiky z kešu orechov sú u nás doteraz obľúbené a doma vyrábané vačšinou z orechov v bio kvalite. Moj syn kravské mlieko do svojich dvoch rokov nevidel ani z kilometra! Je zdravý, silný a bacuľatý x-)
3 poděkování
Poděkuj za zkušenost