Když se svět obrátí vzhůru nohama

Sedíte v ordinaci. Díváte se na doktorku. Posloucháte, co Vám říká... a hlavou se Vám honí, že je to nějaká blbost. To přeci nemluví o Vás...
Ale pěkně popořádku. Před 4 lety jsem porodila Davídka. Císařem kvůli nezhoubnému myomu na děloze. Vše bylo ale v pořádku... až na tu bouli, která se mi na začátku těhotenství objevila na krku. Podle endokrinologa uzel na štítné žláze. Domluvili jsme se, že po porodu půjde celá ven. Jasně, po porodu se objednám. Jenže znáte to... šestinedělí, pak se to nehodí, pak do toho něco vleze, pak než vás vezmou, pak než dají termín... K operaci jsem se dostala až 11 měsíců po porodu. Histologie dopadla špatně a výsledkem byl karcinom. To bylo poprvé, kdy jsem slyšela to slovo, co nikdo nechce nikdy slyšet - rakovina. Nečekala jsem to, vůbec ne. Jela jsem si přeci jen nechat vyndat stehy po operaci. Naštěstí je rakovina štítné žlázy jedna z těch "lepších" a dá se dobře léčit. Byla jsem na radiojodu, pak pravidelné kontroly v nemocnici. Všechny výsledky byly v pořádku. Jupí. Po roce od operace mi dovolili znovu otěhotnět. Trvalo to sice ještě pár měsíců, ale podařilo se a loni v říjnu jsme se dočkali vytoužené holčičky.
I tentokrát bylo těhotenství v zásadě bez problému, i když jsem znovu rodila císařem. Pro jistotu, protože děloha byla ztenčená kvůli odoperovanému myomu. Terezka byla od začátku moc šikovná a na rozdíl od bráchy se i kojila bez problémů bez kloboučků. Od Vánoc začala trochu zlobit u kojení z levého prsa. Ale nějak jsme to zvládly. V únoru nastal bojkot... oboustranný. I ten jsme překonaly. Našly jsme polohu, ve které celkem pila, i když o dost méně než z druhého prsa. No co, říkala jsem si. Tak prostě preferuje to pravé. Takových dětí je... postupně ale začala pít méně a méně a prso začalo postupně otékat. Od Velikonoc se nenapila už ani jednou. Prso oteklo, zčervenalo. Ale neměla jsem žádné teploty, horečky. Říkala jsem, že tedy retence. Takže vyzkoušet babské rady. Nahřívat, odstříkat, zchladit. Trochu se mi ulevilo, ale žádná sláva to nebyla. Minulý týden jsem se konečně dostala na gyndu, aby se na to podívali. Rozhodnutí bylo jasné - okamžitě na mamografii. Ani tam se jim to nelíbilo a další den hned magnetická rezonance a biopsie. Výsledek budu znát v pátek, ale vypadá to téměř jistě na nádor. Navíc zánětlivý a velmi agresivní. Bohužel jsou nejspíš zasažené i uzliny a metastázy i na játrech.
Pláču, brečím, hystericky vzlykám a pak si zase říkám, že to přeci není pravda. To se přeci netýká mě. Čeká mě další vyšetření a konzultace s onkologem, kde se rozhodne o další léčbě. Čeká mě dlouhá a těžká cesta. Moc si přeji, aby na jejím konci byla (aspoň relativně) zdravá máma dvou malých dětí. Všichni mě drží nad vodou a moc si toho vážím. V neposlední řadě i má úžasná virtuální kamarádka Iva @ivakalinova Díky za to, jaká jsi.
Takže maminky... neřeště blbosti, nehádejte se, radujte se z každého okamžiku. Nikdy nevíte, kdy se vám svět obrátí vzhůru nohama.

Doporučujeme

Jsi máma. Jsi silná. Vyber si místo, kde ti tu sílu nevezmou

denisahradecka

Nemam slov. Drzim ti neskutecne moc palce 🍀🍀🍀 posilam moc sil ❤️🍀