„To, že má Mareček Downův syndrom, mi sdělili po pěti dnech v porodnici. A to dost drsným způsobem. Bez mého vědomí mi udělali genetické testy, které odhalily diagnózu. Primář byl hrubý, prostě to na mě vychrlil. Doslova řekl, váš syn má Downův syndrom, buď bude dobrej a nebo ne.“

Tento článek vznikl při milém posezení s maminkou Leonou, jejíž tříletý syn Mareček má Downův syndrom. Po hodině jsem odcházela s příjemným pocitem, že s takhle pozitivním člověkem už jsem dlouho nesetkala. A také, že mít dítě s DS (Neříkejte, že má někdo Downa. Zní to jako byste říkali: jé, ty máš kokršpaněla. Jestli je na vás „Downův syndrom“ moc dlouhý, zkraťte to na DS.) je dar. Dar vidět svět jinýma, lepšíma očima. A umět se radost z maličkostí.

O co tu jde?

„To, že má Mareček Downův syndrom, mi sdělili po pěti dnech v porodnici. A to dost drsným způsobem. Bez mého vědomí mi udělali genetické testy, které odhalily diagnózu. Primář byl hrubý, prostě to na mě vychrlil. Doslova řekl, váš syn má Downův syndrom, buď bude dobrej a nebo ne. Moc dobře si pamatuju na první myšlenku, emoci, a to byl strach, aby mi mého syna nevzali a někam nezavřeli. Tak moc to bylo silný. A tak moc jsem už Marečka milovala.

Navíc jsem to pak musela říct manželovi. To bylo taky strašně těžký, sama jsem nevěděla, co dělat, jak se zachovat. Ale vzal to dobře, a za to si ho vážím snad ještě víc.

A pak těžké to bylo v tom, že jsem toho primáře za tu informaci moc nenáviděla, a pak jsem si uvědomila, jak se mohl cítit manžel.“

„Se svým synem chodím plavat od jeho šesti měsíců každý týden. Evidentně ho to v bazénu baví, každé úterý se těší. Užívá si pobyt v bazénu, ostatní děti a maminky, i milou instruktorku. Doufám, že se mi podaří vypěstovat mu lepší vztah k vodě, než jaký mám já.“

Umět plavat je v dnešní době standard. Pryč jsou ty časy našich babiček, kdy tomu tak nebylo a děti z vesnic bez rybníků plavat neuměly. Dnes je kurz plavání součástí povinné školní docházky a není divu. Je to zdravý sport, který mnohostranně rozvíjí tělesnou zdatnost, a také dovednost, jež může člověku zachránit život. Dokonce i na některých vysokých školách je plavání součástí přijímacího řízení nebo výuky. Je proto pochopitelné, že čím dál více rodičů se snaží podporovat dobrý vztah dětí k vodě od nejútlejšího věku. 

Začněte vaničkováním

Začít můžeme již od dvou měsíců věku dítěte vaničkováním. Podmínkou je dokonale zhojený pupík. Organizované lekce vaničkování mohou probíhat buď v dětském centru, nebo i u vás doma, protože některé instruktorky za svými klienty dojíždí. V lekci se naučíte s děťátkem zacházet ve vaně plné vody, součástí bývá i nácvik správné manipulace a někdy i masáž. Miminko se v klidném prostředí (lekce probíhají individuálně) seznamuje s pobytem ve vodě a začíná se nacvičovat též signál pro potápění. Nebojte se, u těch nejmenších se začíná jen jemným přeléváním hlavičky. Potopení obličeje přijde na řadu, až budete připraveni.

Maminka florentina v diskuzi o vaničkování píše: „Já myslím, že vaničkování je přínosné. Vaničkování totiž většinou není jen o plavání ve vodě, ale mělo by být i o povídání o vývoji a manipulačních technikách. Nám to velmi pomohlo, naučila jsem se správně mimi nosit v klubíčku a velmi rychle nám to pomohlo srovnat preferenci jedné strany. Takže pokud člověk má štěstí na kvalitního instruktora, rozhodně doporučuji. A v domácím prostředí odpadají negativa, které může plavání mít. Mimi je ve známém prostředí, nehrozí nakažení infekcí z vody, ani nastydnutí z přechodu ven po plavání.“

Také uživatelka lidiab má zkušenost: „K nám začala od minulého týdne domů chodit instruktorka. Říká, že se doma smí plavat, jakmile se zahojí pupíček. (…) Do bazénu doporučuje pak nejdříve od toho půlroku, kvůli chlóru. Já bych do bazénu možná šla ještě později. Byla u nás zatím pouze jednou a lekce jsou prý potřeba tak 4-5. Mezi tím sami ve vaně plaveme dvakrát týdně.“

"Já to měla od 15. týdne, kruté vystřelující bolesti zad, od toho křeč do nohy, připadala jsem si, jako by mi někdo tu nohu kuchal nebo chtěl urvat. Také jsem kolikrát brečela, nadávala, křičela. Snažila jsem se aspoň trochu protahovat, což sice moc nepomáhalo, ale aspoň něco. Mám pár tipů, které mi dříve trochu pomáhaly..."

Zátěž na záda během těhotenství, a to zejména v posledních měsících, je obrovská. Některé těhulky se s bolestmi páteře setkávají dlouhodobě, jiné spíše výjimečně. Každopádně jde o jeden z nejčastějších jevů postupující gravidity. Co je způsobuje a jak proti nim bojovat?

Se zvětšujícím se břichem se mění těžiště vašeho těla, číslo na váze pomalu narůstá, zvětšuje se děloha, děťátko začíná tlačit na nervová zakončení a také vaše páteř se pomalu připravuje na porod. Všechny tyto faktory se mohou podepsat pod bolestivé stavy, které pominou s největší pravděpodobností až po porodu.

Některé těhulky přiberou více, jiné méně. I proto je zátěž na tělo u každé jiná. Některé ženy bolí pouze jedna část zad, jiným "vystřeluje" tupá bolest spíše do kříže nebo se rozprostírá po celé ploše zadní části těla. Některé budoucí maminky si zase stěžují spíše na bolest v lopatkové oblasti nebo v okolí hýždí. Ať už je to tak či onak, jak si aspoň na chvíli ulevit?

"Já to měla od 15. týdne, kruté vystřelující bolesti zad, od toho křeč do nohy, připadala jsem si, jako by mi někdo tu nohu kuchal nebo chtěl urvat. Také jsem kolikrát brečela, nadávala, křičela. Snažila jsem se aspoň trochu protahovat, což sice moc nepomáhalo, ale aspoň něco. Mám pár tipů, které mi dříve trochu pomáhaly, teď už pro velké bříško moc ne. Podložit si bedra polštářkem a dát nohy nahoru - třeba na gymnastický míč. V lehu na boku si dát mezi nohy aspoň peřinu nebo overball. Nic víc jsem bohužel nevykoumala. Poraďte se s gynekologem, já to podcenila," popisuje svoji zkušenost jedna z maminek.

Pravidelný pohyb a správné cvičení

"Můžete mi poradit? Malá mi od rána zvrací a má teplotu, pláče a chce se jí spát. Doktorka mi po telefonu sdělila, že má asi úpal a že mám jen podávat tekutiny a snižovat teplotu. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti? Jak ji ulevit, jak dlouho to trvá?" podobně se ptá v našem diskuzním fóru v tomto období více maminek. 

Téměř všichni se těšíme na krásné počasí, na koupání a na čas strávený venku.  Nicméně léto s sebou přináší i mnohá úskalí. Jedním z nich jsou problémy, které přináší právě teplé (mnohdy až dusné) počasí. Mezi nejvíce ohrožené patří dětí a staří lidé. Nicméně vedro si nevybírá a sluneční problémy tak mohou postihnout vlastně každého z nás. A stačí k tomu bohužel velice málo.

Určitě jste všichni slyšeli tato slova: úpal a úžeh. Pro mnohé lidi se jedná o synonyma a možná se mnou budete souhlasit, že velká část lidí neumí vysvětlit, jaký je mezi těmito dvěma termíny vlastně rozdíl. Možná, že i vy do této skupiny patříte  - pojďte se tedy společně se mnou podívat, v čem se tedy liší a co mají naopak společné.

Úpal

Je stav, kdy dojde k přehřátí organismu v situacích, ve kterých tělo nezvládne odvést přebytky tepla. K tomuto stavu může dojít z několika příčin - např. dlouhodobým pobytem v  horkém či vysoce vlhkém prostředí, při nadměrném pocení, dehydrataci či při poruchách štítné žlázy. V tomto případě tedy nemusí být viníkem působení slunce - úpal můžete dostat klidně i v prosinci. Specifickou formou úpalu je pak úžeh. Vlastně by se dalo říci, že se jedná o druh úpalu, který způsobilo slunce - ne nadarmo se také úžeh označuje jako sluneční úpal. V odborné literatuře se pak můžete setkat s latinským termínem "insolatio".

Jak se úpal projevuje?

Tak přes měsíc byl u nás doma kočárek Pact, který je novinkou mezi kočárky Joie a je nejlehčí, váží pouhých 6 kg! Pact je neuvěřitelně lehký a skladný, lze jej díky tomu u některých leteckých společností vzít i na palubu letadla jako příruční zavazadlo. Má speciální boudu s s prodlužovacím kšiltem, který nabízí ochranu proti slunci UPF 50+. Na kočárek není rovněž problém připevnit autosedačku. Adaptéry jsou součástí výbavy.

I přes nízkou hmotnost Pact nabízí možnost skvělé pozice do lehu, snadné skládání jednou rukou, odpružení všech kol, rozkládací boudu a mnoho dalšího, což z něj činí jeden z nejpraktičtějších kočárků ve své váhové kategorii. Zároveň je skvěle vybavený- obsahuje pláštěnku, přepravní tašku na kočárek i adaptéry na autosedačku.

Specifikace:

• lehký a neuvěřitelně skladný kočárek
• rychlé a jednoduché skládání jednou rukou s ovládáním na rukojeti
• skvělá poloha zádové opěrky s minimálním sklonem je schválená pro použití pro děti od narození
• jednoduchá a lehká čtyřkolová konstrukce (váží jen 6kg)
• kompaktní rozměry kočárku umožňují jeho přepravu na palubě letadla* (* Vzhledem k různým podmínkám různých leteckých společností je potřeba vždy ověřit, zda lze kočárek použít jako příruční zavazadlo při konkrétním letu).
• velká bouda s prodlužovacím kšiltem pro zastínění dítěte a okénkem
• bouda nabízí ochranu proti slunci UPF 50+
• příjemně polstrované sezení 
• zádová opěrka nastavitelná popruhem
• nastavitelná opěrka nohou
• vyjímatelné madlo potažené látkou
• příjemně polstrované pětibodové pásy pro bezpečné zajištění dítěte v kočárku
• odpružení všech kol pro pohodlné cestování malého pasažéra
• prostorný a skvěle přístupný košík
• spolehlivá brzda s jednoduchým ovládáním nohou

součástí balení jsou:

• pláštěnka je součástí balení
• adaptéry typu Maxi Cosi pro nasazení autosedačky 
• přepravní taška pro zabalení složeného kočárku a jeho snadnou přepravu

“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už se čtvrtým. I nyní se můžete těšit nejen na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, ale i na to, jak tyhle chvíle prožívám já."

Zatímco v předchozích článcích, které se věnovaly prvním třem těhotenským týdnům (1. a 2. týden těhotenství, 3. týden těhotenství), jsem psala jen o hypotetickém těhotenství, tentokrát to bude jiné. Hodně jiné. Nyní totiž přišel čas, kdy se opravdu ukáže, zda nás s manželem bude na cestě za vlastním potomkem čekat další snažení, nebo zda se budeme společně radovat nad pozitivním těhotenským testem a jeho pověstnými dvěma čárkami, které jsou snem snad každé “snažilky”.

Musím říct, že si občas možná ani neuvědomuju, jak zásadní životní okamžik života právě prožíváme. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se píšou důležité kapitoly našeho životního příběhu. Jsem strašně napnutá, zda se nám zadaří hned napoprvé, nebo zda si budeme muset nějakou dobu počkat. Emoce se mnou mlátí ze strany na stranu a já už se vidím v představách, kdy nakupuju růžovou nebo modrou výbavičku. A dost! To opravdu moc a moc předbíhám. Ale ruku na srdce - doufám, že i vy ostatní to máte (nebo jste měly) také tak. A ještě k jedné věci se vám musím přiznat: pozoruju se. Pořád. Hodně. V každém píchnutí v břiše hned hledám jasné příznaky svého těhotenství. Ale kamarádky mě uklidňují, že to měly úplně stejně a já vidím, že jsou stále normální. Tak budu doufat, že i já se časem vrátím do normálu.

Co se v tomto týdnu těhotenství reálně děje?

Ve třetím týdnu těhotenství u většiny žen proběhl důležitý okamžik - ovulace, tedy uvolnění zralého vajíčka. Pokud během plodných dnů opravdu došlo k oplodnění, začínají v těle nastávající maminky probíhat ohromné změny (samozřejmě neviditelné zrakem). V tomto týdnu vajíčko cca po pěti dnech doputuje do dělohy, kde se uhnízdí. Tento proces se označuje jako nidace (v českém prostředí  se používá spíše termín uhnízdění) a probíhá zhruba 7 - 12 dní po ovulaci. Chytré knížky upozorňují, že při tomto procesu mohou některé ženy krvácet (tzv. nidační krvácení) a někdy tento jev mohou dokonce zaměnit za menstruaci.

Uhnízdění je jednou z nejkritičtějších fází vývoje již oplodněného vajíčka. Údajně 30 až 60 % všech oplodněných vajíček zaniká pro poruchu vývoje anebo pro poruchu uhnízdění. Zaniklé, i když původně oplodněné vajíčko, je v termínu očekávané nebo o něco opožděné menstruace odplaveno s menstruační krví.

Základních novorozeneckých reflexů existuje asi několik desítek, standardně se uvádí cca 27–35. Z těch nejčastějších jsou to například hledací, sací, chodící, úchopový, Babinského nebo Moorův reflex. Ve všech případech jde o reflexy nepodmíněné. To znamená, že reakce na podnět jsou vždy stejné. Pozor právě na záměnu s podmíněnými reflexy, které dítě získává až v průběhu života.

Mezi nejčastější reflexy patří například:

Sací reflex

Díky tomuto reflexu se novorozenec přisaje na matčino prso a saje mléko, stejně jako saje všechno, co mu dáte do úst. Například dudlík nebo prst.

Tento reflex se objevuje do 4 měsíců věku dítěte.

Potíže

Možná si říkáte, že když je vašemu miminku jen pár měsíců a v puse se mu něco klube, že na čištění zubů máte ještě času dost. Opak je pravdou: jakmile se první zub prořeže, je ohrožený vznikem zubního plaku.

Čím čistit?

Kartáček ale pro začátek mít nemusíte. To stačí zoubky otřít jen navlhčenou gázou nebo látkovým kapesníkem. Až na vás vykoukne první zub, je ten správný čas pro pořízení „prsťáčku“, tedy kartáčku, který je ze silikonu a navléká se pro lepší manipulaci na prst.

Jiné maminky doporučují hned od začátku zkusit dětský kartáček, aby ho potom dítě neodmítalo. Jenže tak malé děti je systematické čištění těžké naučit. Většinou kartáček jen požužlají a je potom na mamince či tátovi, aby dohlédli na dočištění.                                      

Nedělejte si nic z toho, že na vás generace vašich rodičů bude hledět skrz prsty. Tehdy prostě informace tohoto druhu chyběly. „Naše máma povídala, že nám čistila zuby snad až od 2,5 roku, prý jim nikdo nic neřekl,“ shrnuje tehdejší realitu koníkovka anke.

Dneska je situace jiná, dětský kartáček mají v každé lékárně či drogerii. Vybírejte takový, co má nejmenší hlavičku a husté měkké štětinky. Ty se dostanou i do malé dětské pusinky až ke stoličkám. Na použití pasty se ale odborné názory liší.

Existuje velmi rozšířený mýtus ohledně mléčných zubů. A to ten, že nemají kořeny. Je to ale nesmysl. Kořeny mají. Mnoho lidí tomu věří hlavně proto, že obvykle nemají kořeny při vypadnutí. Ale ani to není stoprocentní pravda, a proto bychom měli být obezřetní při každém viklajícím se zoubku. Někdy je zkrátka nutné nechat trhání mléčných zubu na odborníkovi.

Jak je to s kořeny u dočasných zubů?

Zuby se začínají vyvíjet již někdy kolem pátého až šestého týdne těhotenství. Prořezávat se začnou většinou kolem půl roku života dítěte a na tomto procesu se právě hodně podílejí zubní kořeny. Jak se v čelisti kořen vyvíjí a formuje, tlačí korunku ven z dásně. Každý ze zubů má tedy své kořeny, které působí proti viklání zubů a zabraňují jeho vypadnutí.

Aby trhání mléčných zubů nebolelo

Příroda je velmi moudrá a v době, kdy nastává čas, aby mléčné zuby přenechaly místo těm trvalým, se aktivuje vývoj kořene trvalého zubu, který postupně posunuje korunku tohoto zubu ven. Kořen mléčného zubu se postupně rozpouští a vstřebává se. V podstatě zmizí a mléčný zub se začne kývat, uvolňovat a po čase vypadne nebo je vytržen, pokud působí potíže.A tady často rodiče řeší otázku, zda mléčný zub vytrhnout, nechat vypadnout nebo jít s dítětem k zubaři.  

Když není žádný problém, zvládnete vše v klidu doma. Někdy zub vypadne a ani nevíte jak, jindy si ho děti vyviklají jazykem. Pokud tomu chcete pomoct a zub se viklá opravdu hodně, je nejjednodušší použít suchý buničitý čtvereček nebo složený papírový kapesník a zoubek rychlým pohybem dopředu jakoby vylomte. Takto se vyndavají přední zoubky. U zadních je to o něco náročnější a často si už musí rodiče pomoci nehtem. Jestliže se bojíte, že to vaše dítě bude bolet, nebojte se navštívit zubaře, který celý problém vyřeší za pár vteřin.

Tento napínavý příběh plný laskavého humoru a živé detailní ilustrace renomovaného dánského autora a ilustrátora Jakoba Martina Strida okamžitě upoutají pozornost všech dětí i dospělých. Není proto divu, že nevšední kniha o neuvěřitelném dobrodružství dvou přátel – kocourka Macíka a slona Sebastiána – vyšla již v osmnácti jazycích a stala se předlohou animovaného filmu, který 31. 5. 2018 zamíří do českých kin. Vydejte se na cestu za velkým dobrodružstvím a poznejte sílu opravdového přátelství!

Ale začneme pěkně popořádku. Sluníčkov je idylické přímořské městečko, ve kterém bydlí dva nerozluční kamarádi – kocourek Macík a slon Sebastián. Nejraději ze všeho sedí ti dva u moře a chytají ryby. Prostě pohoda. Jenže ve Sluníčkově není všechno, jak se říká, zalité sluncem. Ztratil se totiž všemi obyvateli oblíbený starosta města Bart (tedy Jeremiáš Bartoloměj Severýn Olsen) a na jeho místo usedl neustále rozzlobený místostarosta Hvizd.

Jak si tak Macík a Sebastián sedí na břehu moře a chytají ryby, najednou vyloví lahev a v ní najdou tajemný vzkaz. Neuvěřitelné je, že je určený přímo pro ně dva! Jsou tam totiž napsaná jejich jména. Dopis je od ztraceného starosty Barta, který jim posílá semínko a vysvětluje, že po jeho zasazení všechno pochopí. Několik údajů v dopise je však rozmazaných, a tak jediné, co kamarádům zbývá, je zkusit něco z onoho semínka vypěstovat. Čekání si krátí štracháním na půdě, kde objeví tajemnou námořnickou truhlu Sebastiánova dědečka, který se plavil po dalekých mořích. Tam bylo věcí! Kompas, dalekohled, mapa Tajemného ostrova a spousta dalších nezbytností.

Vydejte se s námi za největším dobrodružstvím tohoto roku! Neuvěřitelný příběh O obrovské hrušce uvidíte od 31. 5. 2018 v českých kinech.

Přes noc se semínko zbláznilo, vyrostla z něj rostlinka a do rána byla na zahradě obří hruška. Tak veliká, že se stala předmětem zkoumání Atomového institutu. Místostarostovi Hvizdovi ale hrozně vadila, a tak nařídil Sebastiánovi a Macíkovi, aby ji odstranili, jinak oba vykáže z města. Kocourek a slon se rozhodli hrušku vydlabat, aby byla lehčí. Udělali do ní okénka a těmi se propracovali dovnitř. Když už šlo s hruškou pohnout, naložili ji na podvozek s kolečky, že ji popovezou… Jenže podvozek se poněkud rozjel. Co rozjel, splašil! A stal se neřiditelným. Hruška na něm dojela až do přístavu a tam šplouch – a už se houpala na moři. Z hrušky se stala loď!

Události dostávají rychlý spád – z přátel Macíka a Sebastiána se jako mávnutím kouzelného proutku stávají námořníci – vyplouvají na dobrodružnou cestu za Tajemným ostrovem a záchranou Barta. Po překonání mnoha nebezpečných nástrah objeví něco, co obyvatelům Sluníčkova přinese jen samou radost. Ale to předbíháme – mezitím se můžete těšit na setkání s obávaným kapitánem Semtamzubem a jeho posádkou strašlivých pirátů či s Hrozitánským mořským drakem nebo na odvážnou plavbu Černočerným mořem. Vyplujte s Macíkem a Sebastiánem za dobrodružstvím!

Dítě a plena patří v naší kultuře neodmyslitelně k sobě, stejně jako leckdy problematické období učení na nočník. Přemýšleli jste někdy o tom, jak to dělají tam, kde jsou pleny nedostatkovým zbožím? Dnešní článek vám ukáže i jiné možnosti dětské hygieny.

Různé odborné zdroje mluví o tom, že dítě je schopno si své vylučovací

potřeby uvědomovat a ovlivňovat až od jistého věku. Často se uvádí hranice 18 nebo 24 měsíců. To ale vůbec nekoresponduje se zkušenostmi rodičů, kteří se svými dětmi praktikují tzv. bezplenkovou komunikační metodu (BKM).

"Pamatuju si první čurání venku. Malému byly 4 týdny, probudil se a signalizoval, že chce čurat. Byla jsem trochu nejistá, ale věděla jsem, že syn prostě chce a já mu chci vyhovět. Bylo teplo, byli jsme v parku a synek na sobě měl jen tričko a polodupačky. Ty jsem mu svlékla, sundala plenku, co nosil 'pro jistotu', chytila ho pod kolínky a dřepla jsem si s ním ke stromu. Dítě začalo spokojeně čurat. Šla kolem paní s nákupem a když to celé viděla, byla z toho chuděra tak paf, že zakopla a tašky vysypala," popisuje své zkušenosti s bezplenkovou komunikační metodou koníkovka ssassi.

Principy bezplenkové komunikační metody

Filozofie bezplenkové metody je taková, že už od narození si je miminko vědomo své potřeby vylučování. Protože jako spousta jiných mláďat nechce konat potřebu ve svém "hnízdě", dává svým opatrovatelům signál, že je čas na vyměšování. Pokud budete pozorná a všimnete si signálu - může jím být například neklid, vrtění a kňourání miminka - máte jen malou chviličku, abyste zareagovala. Malá miminka nevydrží svou potřebu odkládat déle než pár vteřin, ale s přibývajícím věkem se tento čas prodlužuje a větší kojenec už nějakou tu minutku vydrží.

Aktualizace: maminky otestovaly několik domácích testů Veroval na zjištění neduhů a vy si můžete přečíst jejich recenze v našich diskuzích. Sáhněte po Verovalu taky? 

---

Známe to téměř všichni: kvůli každodennímu shonu řeší mnozí z nás své zdravotní problémy až na poslední chvíli. Vystavujeme se tak riziku, že přehlédneme některé závažné příznaky, nebo jim nebudeme přikládat patřičný význam. Ještěže na trhu existuje jeden malý pomocník, který dokáže velké věci.

Tím pomocníkem je domácí test Veroval od Hartmannu, který vám přesně a jasně ukáže, zda máte alergii nebo nedostatek železa v krvi, nebo trpíte jinými problémy, které dále můžete řešit s lékařem.

A právě tuto novinku budeme testovat!

Co testujeme

Pěkné oblečení, elektronika, potřeby do domácnosti – na internetu nakupujeme stále častěji především kvůli pohodlí a rychlosti vyřízení. Existuje ale ještě jedno plus, díky kterému si nakupování na internetu zamilujete – a tím jsou odměny ze všech nákupů s Tipli.

Zaregistrujte se právě teď přes Modrého koníka a získejte 100 Kč jako dárek k prvnímu nákupu.

Získejte 100 Kč k prvnímu nákupu!

Co je Tipli vůbec zač?

Tipli je český cashbackový portál – to znamená, že za každý nákup, který na internetu uděláte, vám vrátí část peněz zpět na účet. Z toho si pak stačí jednoduše nechat peníze vyplatit na běžný bankovní účet.

Jak celý tento princip funguje?

Znáte hopsadla a skákadla? Že ne? Tak se podívejte na videa na internetu, ten je doslova nacpaný skákajícími miminky. Když se k takovému videu přidá pasující hudba, případně se trochu zrychlí, je o zábavu postaráno.

Vypadá to legračně, že? A miminkům se to, zdá se, také líbí. „Náš malý hopsá ve skákadle od 6 měsíců, a jak se mu to líbí. Taky je dost aktivní a pořád chce něco dělat, tohle je super zábava - ne sice na dlouho, necháváme ho tam chvilku, ale unaví se a líbí se mu to,“ píše ve fóru jedna z uživatelek Modrého koníka. A zdaleka není jediná. Bohužel.

Hopsadla dětem neprospívají!

Hopsadla, nebo chcete-li skákadla, totiž patří do stejné kategorie jako kojenecká chodítka, klokanky a jiná neergonomická nosítka – v žádném případě se jejich použití nedá doporučit! Jedná se o pomůcky, které slouží k předčasné vertikalizaci dítěte, na což jeho pohybový aparát není připraven. Česká pediatrická společnost i Unie fyzioterapeutů mají jednoznačný postoj: Nepoužívat!

Každé dítě si totiž musí samo projít tou obtížnou cestou z lehu do stoje. Pokud mu budeme jakkoli pomáhat, nedojde k žádoucímu vybudování svalových souher. Takové dítě, kterému svaly nepracují správně, může dříve nebo později očekávat problémy s pohybovým aparátem. U hopsadel je navíc přitěžující právě skákavý pohyb, který je pro zatím nedostatečně zpevněné kojenecké tělíčko naprosto devastující. A pak, zkuste si někde viset za rozkrok a skákat!

Naštěstí se zdá, že i mezi maminkami se již šíří informace o těchto škodítkách: „Je to nezdravé, nebezpečné a dle mého naprosto, ale naprosto zbytečný krám. Mám druhé dítě a to první nic takového nemělo a druhé taky mít nebude,“ říká koníkovka yerry.

"Mému synovi je osm měsíců a pomalu začíná opakovat paci, paci. Rozhodla jsem se, že je na čase, abychom obohatili naši komunikaci a začala jsem ho učit znakovat." Vy neznáte znakování miminek? Chyba! Přečtěte si, proč to vůbec dělat a jak na to. 

Znakování s miminky nebo také program Baby sign je druhem komunikace s kojenci a batolaty. Ke slovům, kterými se s dětmi běžně domlouváme, přidáváme gesto rukou. Dítě je schopno mnohem dříve napodobit posunek rukou, než vyslovit slovo a my si tím můžeme velice usnadnit každodenní život. Vždyť kdo by neznal situaci s vřeštícím batoletem, u kterého za nic na světě nemůžeme přijít na to, co vlastně chce.

Díky znakování může děťátko dříve vyjadřovat své potřeby a komunikovat s okolím. Nemusíte se bát, že by se nenaučilo mluvit, naopak, znakující děti mluví dříve a mají širší slovní zásobu.

„S dcerkou jsem začala znakovat od 6. měsíce, první znaky si osvojila v cca 10. měsíci. A pak do roka zvládala už téměř všechny, co jsme používali. Musím taky říct, že nejen nás, ale hlavně dcerku to bavilo a byla ráda, když jsme ji rozuměli, co po nás chce. Ať už se to týkalo pití, jídla, mytí rukou, ale i venku. Malá bude mít za chvíli 1,5 roku a ze znakováním jsme skončili, jelikož se nám v 16,5 měsíci neuvěřitelně rozpovídala. Ale dodnes znakuje např. ptáčka a světlo (to byly jedny z prvních znaků). Nemyslím, že znakováním se mluvení opožďuje, jelikož u nás to bylo zrovna obráceně. Na svůj věk mluví opravdu krásně a co je nejdůležitější - srozumitelně. Chce to jen opravdu trpělivost a nenechat se odradit, pokud to některému dítku déle trvá, vždyť každé je jiné,“ píše maminka danielita7.

A jak na to?

Není na tom nic složitého. Vybereme si činnost, osobu nebo věc, kterou chceme dítě naučit. Znak pro danou situaci můžeme nalézt v knihách o znakování, na internetu nebo si můžeme vymyslet vlastní. Důležité je používat stále stejný znak. Znakování vždy doprovází mluvené slovo – vyslovíme tedy zřetelně např. „jídlo“, zároveň ukážeme znak (pro jídlo to může být třeba dlaň na ústa) a podáme jídlo.

Snažíte se o miminko více než rok a stále se vám nedaří otěhotnět? Absolvovali jste jako pár spoustu vyšetření a stále nevíte, co za tím vězí? V takovém případě se může jednat o takzvanou funkční sterilitu. Co to je, jakým způsobem se dá léčit a kdo vlastně byla Ludmila Mojžíšová, vám vysvětlí dnešní článek.

Neplodnost (mužskou i ženskou) můžeme rozlišovat podle její příčiny. Ta může být organického rázu – tu prokážou lékařská vyšetření (např. hormonální poruchy, neprůchodnost vejcovodů, imunologické problémy, nízká kvalita ejakulátu apod.). Pokud lékaři nenajdou žádný důvod, proč se otěhotnění nedaří, hovoříme o takzvané funkční sterilitě. Její příčinou jsou poruchy pohybového aparátu a také vlivy psychické.

Jak souvisí držení těla s neplodností?

Ptáte se, jak může pohybový aparát (kam patří svaly, šlachy, vazy, povázky a klouby), ovlivňovat početí dítěte? V lidském těle je vše propojeno. Pokud se na některém místě vyskytne porucha, často dochází k takzvanému řetězení funkčních poruch - to znamená, že první porucha způsobuje další na jiném místě a ta zase další a další. Tělo se vychyluje z harmonie, která je základem zdraví. Proto může souviset například bolest hlavy s plochýma nohama nebo třeba bolestivá ramena se špatnou funkcí břišních svalů. A nejen to. Tyto poruchy se mohou přenášet i na naše vnitřní orgány. Odborně se tomu říká vertebro-viscerální vztahy.

Příčinou může být špatné držení těla a pohybové návyky. To je poměrně časté. V takových případech tělo používá k pohybu a držení těla svaly jinak, než jak by mělo. Někdy to ani nemusíte zpozorovat, dokud vás odborník neupozorní. Jindy se takové špatné návyky projevují různými "běžnými bolístkami" - bolesti zad, nohou, hlavy nebo kloubů. Někdy na samém počátku stojí nenápadný úraz (typicky pád na kostrč).

Nerovnováha v pohybovém systému se tedy v případě funkční neplodnosti přenáší i na naše reprodukční orgány (vaječníky, vejcovody, děloha). Může docházet k narušení pohyblivosti vejcovodů (nebo i chámovodů, protože funkční neplodnost se týká i mužů) a poruchám prokrvení tkání. V takovém terénu pak může být početí nebo donošení dítěte problém.

Na ten den, kdy se miminko poprvé přetočí na bříško, čeká každá maminka s napětím. Nejenže to znamená velký posun k novému a mnohem pohyblivějšímu životu, ale většina dětí se pak mnohem více i zabaví, než když jen leží na zádech. Kdy se obvykle děti začnou samy přetáčet a jak jim můžete pomoci tohoto okamžiku dosáhnout?

Kdy se miminko začne převalovat?

Ze zad na bříško se může začít převalovat klidně už ve třech měsících, ale může s tím začít i v šesti měsících. Obojí je z hlediska motorického vývoje naprosto normální. Pokud ještě s převalováním dítě nezačalo, věnujte pozornost určitým znakům, které naznačují, že by mohlo brzy začít:

• pomáhá si pažemi a prohýbá záda
• zvedá hrudník
• houpe se na bříšku a kope nožičkama
• pažemi může dělat tempa jako při plavání

K převalování dochází nejčastěji kolem pátého měsíce, protože v této době jsou již svaly zad a šíje natolik silné, že dítě dokáže vleže na bříšku sahat na hračku rukama a dokonce si s ní i hrát. Svaly mu pomáhají udržovat zdviženou hlavu a hrudník. Posílené svaly navíc umožňují dítěti, aby se aktivně otočilo z lehu na zádech do lehu na bříško.

V tomto měsíci si už také miminko chytá nohu rukama a strká si ji do pusy. V lehu na bříšku si dokáže přitáhnout jednu nožičku pod bříško.

Rýma dokáže potrápit a znepříjemnit den nejednomu z nás. Obvykle sáhneme po horkém nápoji z lékárny nebo účinném spreji do nosu. Jenže co dělat, když rýma zlobí naše miminko?

Jak vzniká

Rýmu chytnete, ani nevíte jak. Počká si na vás v autobuse, tramvaji, obchodě nebo v čekárně u lékaře.  Řadíme ji mezi tzv. respirační onemocnění (tedy ty, která postihuje dýchací cesty). V drtivé většině to jsou sezónní nemoci jako například kašel, zánět průdušek, nosohltanu, mandlí či právě rýma.  Stačí, aby si (bezohledný) nakažený v kině nebo nákupním středisku nedal při kýchání a pšíkání ruku před pusu. Nebo sdíleným stejné sklenice, ručníku či příboru. Právě v uzavřených a nevětraných prostorech, kde se soustřeďuje větší množství lidí, se rýmě a dalším virovým nemocem velice líbí.

Zdravý nos je takový lapač nejrůznějších nečistot z ovzduší. Pokud (například v období chřipek a nachlazení) dojde k oslabení imunity, nosní sliznice se vysuší a viry snadněji pronikají do těla, kde dojde k zánětu. V tomto okamžiku se zaktivují osobní strážci našeho zdraví v podobě bílých krvinek. Ty rozšíří cévky, a ty zase zapříčiní otok sliznice a ta začne ve velkém produkovat hlen.

Je to jako obrovský dominový efekt, sled situací a akcí, které mají jeden jasný cíl: zvlhčit opět sliznici nosu. Hlen je ze za částku spíše bezbarvý a tekutý. Později se zabaví do bílo-zelena až žluta a konzistence je mnohem hustší.

Průběh rýmy mohou doprovázet i další onemocnění:

Fyzioterapeuté se shodují, že správná manipulace je u novorozenců a kojenců velmi důležitá a podstatně ovlivňuje jejich motorický vývoj. A také v tom, že dost často bohužel s miminkem manipulujeme nesprávně.

Čím je dítě mladší, tím větší vliv na něho naše manipulace má. Především u novorozenců musíme dbát zvýšené opatrnosti. Při zvedání, pokládání i přebalování bychom měly s miminkem pohybovat pomalu a klidně. Trhavé, rychlé a necitlivé pohyby u něho vyvolají tzv. Moroův neboli úlekový reflex, který přetrvává zhruba do 4. měsíce. Při něm miminko rozhodí rukama do stran a zároveň se spustí stresová reakce, kterou často doprovází pláč.

Jak správně s miminkem zacházet?

Dokud děťátko samo a jistě nedrží hlavičku, měly bychom ji vždy jistit my. Jeho hlava je oproti zbytku těla velice těžká a při jejím nekontrolovaném záklonu může velice snadno dojít k poškození jemných struktur dětské páteře, při intenzivnějším pohybu pak i třeba k otřesu mozku. S miminkem v žádném případě netřeseme, viz Syndrom třeseného dítěte.

Co se týká nošení a chování dětí, nejčastěji asi využijeme polohu „Klubíčko“ a „Tygřík“. Dokud není dítě dostatečně zpevněno v zádech, nenosíme ho ve svislé poloze. I na odříhnutí je lepší volit jednu ze zmíněných poloh. Nebojte, fungují stejně dobře jako známé (a nevhodné) přehazování přes rameno. Je nutné naučit se miminko chovat na obě ruce a pravidelně je střídat, abychom podporovali jeho symetrický rozvoj. Podívejte se na videa, kde obě polohy dobře uvidíte.

        Klubíčko

I přesto, že se v České republice porod do vody netěší takové popularitě jako v zahraničí, stává se čím dál více oblíbenou metodou alternativních porodů. A jak už to tak u takových věcí bývá, vyvolává řadu bouřlivých diskuzí. Pravdou ovšem je, že i přesto, že o něm hodně budoucích rodiček uvažuje, většina nakonec do vody neporodí.

Co to vlastně je?

Jako o porodu do vody mluvíme o takovém porodu, při kterém probíhá vypuzovací fáze (druhá doba porodní) pod úrovní vodní hladiny. Před vlastním porodem plodu může rodička strávit v bazénu/vaně různě dlouhou dobu, pokud ale dítě porodí mimo ní, nejedná se o porod do vody. Jednoduše řečeno, abychom mohli hovořit o porodu do vody, musí se miminko narodit po vodní hladinou.

Tato metoda porodu je v České republice akceptovaná od roku 1999. Česká gynekologická společnost však stanovila podmínky, za jakých je možné porod ve vodě připustit. Patří k nim i požadavek podpisu rodičů pod informovaný souhlas s porodem do vody, který by měl obsahovat i seznam možných rizik. 

Předpoklady pro porod do vody

Těhotná žena, která se rozhoduje pro porod do vody, nesmí mít žádné zdravotní problémy. Její těhotenství musí probíhat fyziologicky a musí dosáhnout aspoň 37 ukončených týdnů bez přítomností známek hypoxie (sníženého obsahu kyslíku) či jiných problémů plodu. 

Úplně jsem s vámi zapomněla sdílet to nejdůležitější ♥

Stella brzy oslaví půl roku a má se čile k světu. Plazí se po celém bytě, papá první příkrmy a nejradši si hraje s bráškou, který jí miluje!

Podívejte se na ukázku CD

Po měsících tvrdé dřiny, vydává dvojice Štístko a Poupěnka své první CD s názvem Štístko a Poupěnka. Najdete v něm 17 úžasných písniček pro zábavu i poučení, pohádkové i taneční  písničky pro celou rodinu.

Motýlek Štístko a víla Poupěnka je dvojice mladých lidí, která baví svými veselými písničkami již od června na kanálu Youtube, kde je sleduje spousta malých i velkých fanoušků. Za 3 měsíce již mají rekord: 3 miliony shlédnutí!

Naše písnička Jojojo, nenene má už 1.5 milion shlédnutí

Písničky  Jojojo nenene a Vlk a kůzlátka už asi každý zná, ale budeme si zpívat i se Stonožkou Ponožkou, Vodníkem Brekeke, budeme lítat s Letí, letí, naučíme se hodiny Tik, ťak i dny v týdnu Dobré jitro, Dobrý den, usneme s Dobrou noc,andílku, protože my Umíme cokoli! Poupěnka se zeptá Kopretiny, jestli ji má Štístko rád, ale hlavně to bude báječný Výlet, na kterém bude celá rodina tančit s Tanči, tanči, aby bylo Elo elo veselo! Zkrátka celá hodina úžasných a originálních písniček!

Nové CD vydávají na podzim v období, kdy rodiny tráví nejvíc času doma, aby jim zpříjemnili chladné večery.

Upozornění! Toto je zkrácená a zjednodušené verze recenze. Chcete-li vše vědět do největších podrobností a můj celkový výrok, pak si musíte počkat na závěrečnou recenzi, kde bude souhrn všech hraček se všemi detaily 🙂.

Vybalení hračky je trošku hlavolam. Housenka je v balení v demo módu, a tak je pečlivě připevněná, aby si každý mohl sáhnout a viděl, jak reaguje a jaké zvuky vydává (nebo aby se při vybalování lekl jako já :D), ale nemohl ji snadno vyndat.

Balení obsahuje hlavu housenky s 8 základními články k zapojení, dva terčíky, návod a kartičky s informacemi o možných rozšiřujících článcích. Housenka uveze až 15 dílků najednou a tyto rozšiřující články poskytují např. větší variabilitu zvuků nebo zatáček. U návodu oceňuji, že je stručný, srozumitelný a hlavně, čeština je v něm na prvním místě. Terčíky slouží pouze k označení tratě, kterou má housenka projet.

Provoz housenky je na 4 baterie typu AA, uloženy jsou samozřejmě bezpečně pod šroubovacím krytem.

Housenka je výrobcem doporučena pro děti ve věku 3-6 let, ale základní princip pochopí i 2leté dítě, zejména má-li staršího sourozence, od kterého může ovládání okoukat. Pro nejstaršího byla housenka už poměrně jednoduchá, po vytažená z krabice hned věděl, co dělat, jako by si s něčím takovým už dříve hrál. Fungování housenky je natolik jednoduché a intuitivní, že nepotřeboval nic vysvětlovat ani dlouze zkoumat. Z počátku to byl také on, kdo si s housenkou nejvíce hrál, ostatní spíše pozorovali. U prostředního bych řekla, že potřeboval čas na pochopení, vlastní zkoumání a objevování, takže ten věk mezi 3 až 4 roky je asi pro samotné dítě ideální, protože už něco chápe, ale zároveň má co objevovat, takže to je pro takto staré dítě ještě přínosem. Nejstarší to má spíše jako „nj, jede to a udělá to, co tomu řeknu“.

Nemusíte se bát, že děti hračku hned zničí, housenka párkrát neúmyslně vyklouzla z rukou při přenášení, byla tahána za tykadla, nejmladší se snažil tykadla i ohnout, několikrát do ní nebo s ní kluci do něčeho vrazili a stále bez problémů funguje.

V mém další terapeutickém okénku pomocí filmové tvorby bych vám ráda nabídla několik titulů vhodných na večer. Jako předehru před milováním i sexem - bez toho aniž byste musely trpět hloupé erotické filmy nebo přímo porno, ať už chcete nenápadně navodit atmosféru nebo když po letech manželství udržujete oheň.

Rozhodně se hodí také jako předehra pokud jste doma samy, samozřejmě!

Eyes wide shut (1999) 

Poslední dílo mistra filmu Stanleyho Kubricka, vyprávějící jen o několika dnech života manželské dvojice Nicole Kidman a Toma Cruise, jež v té době manželi byli) se odehrává jen krátký okamžik vánočního předčasí v prostřední současné newyorské smetánky.

Po večírku, kdy se osobní lékař zámožných a jeho žena Alice zapletou do lechtivých konverzací a následné žárlivé scéně, kdy se Alice manželovi svěří se svou sexuální touhou z dávné historky a vznikne klasická genderová hádka o sexuální moci pohlaví, se William vydává za nočním dobrodružstvím do ulic velkoměsta.

Erotická zápletka vyústí ohromným, takřka freudovským rozuzlením.

Myslím, že po nějaké době si všichni rodiče zaslouží dovolenou😀. A ten můj manžel ji navíc umí úžasně zdokumentovat. To, že pak celý báječný týden sestřihne do 3 fascinujících minut je třešničkou na dortu!

Pokud vás čeká dovolená, ať už s dětmi nebo ne, pořádně si ji užijte!