Už dlouho přemýšlím, jestli to napsat. Tak dlouho, že je nejvyšší čas se toho zbavit a hodit to "na papír", ať už se mi to podaří jakkoli.

Jsem na koníkovi nová. Když jsem to tady objevila, měla jsem radost, že existuje místo, kde se maminky mohou sdílet, obohacovat, podporovat.. Hodně mě překvapilo, když jsem narazila na negativní nebo dokonce urážející komentáře.

Některé se týkaly jevu, který lze nazvat mateřský pluralismus (věty typu - roste nám první zoubek, apod..). Rozumím tomu co je štve, ale je to opravdu taková hloupost? Kdo chcete, pojďte se zamyslet se mnou: 

1. Z vývojové psychologie víme, že dítě určitou dobu nedokáže vnímat svoji osobnost, individualitu.. Vnímá se sjednocené s matkou, někde to můžeme najít popsané jako já=matka, tedy nepřemýšlí v osobě "já" ale v osobě "my". 

2. Jako ženy máme velmi citlivé vnímání prostředí (instinkt, šestý smysl....). Jasně, vždyť se nonstop staráme o tvorečka, který nás zoufale potřebuje, ale zatím nedokáže komunikovat a někdy sám neví, co se děje a co vlastně chce 🙂 

Myslím si, že pokud vznikl dost obecný zvyk matek, mluvit v tomto pluralismu, není to náhoda, ale výsledek tohoto sjednocení, které matky vnímají a působí to na ně. 

Každá maminka chce pro své děťátko jen to nejlepší. Každá chceme pro své děti zajistit bezpečný domov a šťastný život. Vybíráme pro ně nejlepší školy, školky, oblečení, boty, hračky a v neposlední řadě kvalitní jídlo. I v mém okolí je spousta maminek, které si dají v tomto ohledu opravdu záležet a snaží se dětem kupovat zdravé a hodnotné potraviny. Možná proto se několik z vás na mě obrátilo s dotazem, zda kupované dětské příkrmy jsou opravdu kvalitní a pro děti bezpečné. Pokusím se vám tedy v tomto článku nastínit, čím vším musí projít třeba takové jablíčko, než se z něho stane jablečná kojenecká výživa.

Ještě než se pustíte do čtení, chtěla bych upozornit, že v článku nepopisuji žádný konkrétní výrobní závod ani produkt. Informace, které vám tu popíšu jsou obecného charakteru a z praxe. Nepouštěla jsem se ani do podrobných detailů, aby byl článek  čtivý. Pokud by vás ale něco zaujalo natolik, že byste chtěly vědět více, můžete mi napsat do komentářů pod článek.

Kontrola vstupních surovin

Všechno začíná ještě dávno před zahájením výroby kojeneckých výživ, a to kontrolou dodávaných surovin a na ni pak navazuje řetězec dalších a dalších  kontrolních opatření. V praxi to vypadá tak, že pověřený pracovník při přejímce nejprve prohlédne celkový stav dodaných surovin. Zda nejsou třeba jablíčka potlučená, nahnilá, rozbité přepravní bedýnky (riziko úlomků v surovině).

Pokud vypadá vše v pořádku, poté pracovník odebere několik vzorků (např. z každé palety několik jablíček z různých míst), které pak putují do podnikové laboratoře a část vzorků se připraví k odeslání do akreditované laboratoře. A co všechno se vlastně při přejímce (ať už u ovoce, masa, zeleniny... ) musí kontrolovat?

Každá surovina ( i tedy jablíčko) musí mít svou danou specifikaci (v souladu s požadavky výrobce), ve které jsou uvedeny především tyto údaje:

Poslední zářijový víkend jsme společně trávili v Budapešti a protože nás maďarská metropole velmi příjemně překvapila, podělím se s vámi o tipy na místa, která jsme navštívili a kam se podle nás vyplatí podívat 🙂 

My jsme bydleli ve čtvrti Erzsébetváros, odkud je to kousek do mnoha bister, kaváren a restaurací. K hlavním památkám (komplex hradu) jsme to měli pěšky cca 30 minut, mohli jsme jezdit i tramvají, takže úplně v pohodě. Co se týká klasických turistických cílů, jako první jsme vyrazili právě na Budínský hrad, můžete k němu jet historickou zubačkou (jede asi 300 metrů, takže se moc nepovozíte), ale tak je to maďarská klasika, tak jsme taky jeli 🙂 Fronta se posouvá pomalu, jednosměrný lístek pro jednoho stojí myslím 7 € a ve frontě vás několikrát osloví "naháněči" společností, které vozí na hrad autobusem a vysvětlují vám, že za stejné peníze od nich dostanete mnohem víc než za zubačku. To mi tedy první dojem z Budapešti celkem kazilo (nemám prostě ráda dotěrné nabídky, naháněče a letáky 😀 ), ale žádná hrůza. Nahoře na hradě si můžete projít celý areál, je tam hradní stráž, pěkné výhledy, pěkné budovy... inu hrad 🙂 Kousek od hradu je tzv. Rybářská bašta, opět historický komplex budov, hradeb, podloubí. Je odtamtud pěkný výhled na budovu parlamentu na protějším břehu řeky. Pokud tedy jste na památky a historické budovy, máte program jasný ⛪

My na památky moc nejsme, takže můžeme přejít spíš k tipům na gastronomii 😀 Koukali jsme na Tripadvisor, někdy zkusili něco jen tak a musím říct, že zklamaní jsme nebyli nikde. Takže jdeme na to 🍔🌯🥗🍛🍖

Na pozdní brunch nebo kdykoliv později až do noci si zajděte do Street Food Karavan Budapest  je tam několik food trucků s různorodou nabídkou (od typického langoše a místní kuchyně, přes veganské burgery, pizzu, asijské závitky, pečená žebra atd.). Velmi příjemná ulička, je tam dostatek míst na sezení, jsou tam i bary s míchanými (alko i nealko) nápoji. Za nás rozhodně spokojenost 😉 

Na klasičtější oběd či večeři doporučujeme restauraci Drum café. Mají i zahrádku, takže v pěkném počasí můžete sedět venku (je to tedy na ulici, ale pod pergolou, takže fajn). Mají nabídku hlavně klasických jídel (guláše, polévky, pelmeně atd.), ceny lidové, mají i několik výhodných meníček (polévka, hlavní chod, dezert), takže výběr celkem snadný. Jídla byla opravdu dobrá, porce pěkné, hosté se v podniku rychle střídali 🙂

Na rychlý oběd či večeři pro milovníky burgerů doporučujeme síť rychlého občerstvení Bamba Marha Burger Bar. Kvalita burgerů nás mile překvapila, takže když půjdete okolo a budete mít hlad, určitě si dejte 😉

Včera večer jsem měla psát článek. Myslela jsem na něj už od pátku. A místo toho jsem viděla čtyři díly desáté řady Přátel. Taky ten seriál milujete, i když už je vlastně tak starý? A víte co? Nic.

Článek napsaný nemám, za to jsem se nasmála, jako už dlouho ne. Ne nebojte, tohle nebude další z těch článků, které kritizují naší závislost napříč sociálními sítěmi s doporučením, že sebeláska je to nej, co pro sebe můžete udělat, stejně jako najít si čas na to, co máte opravdu rádi.

No, možná trochu bude…ale pěkně od začátku….

Na začátek by se slušilo, abych se představila. Tak se to totiž prý má a dělá a hlavně, chtěla bych, abychom se znali o trochu lépe. Jmenuji se Monika a možná Vás to překvapí, ale nejsem na blogerském poli nováčkem. Bloguji už třetím rokem, ach ano, letos můj blog oslavil třetí narozeniny. Tedy můj bývalý blog, tedy ten, který jsem kdysi psala. Ještě ho vítr času úplně nezavál a řekla bych, že měl i maličký, ješitný úspěch a opravdu jsem ho milovala. Ale také byl mým bičem. Ano, správně čekáte teď tu část, kdy zdůrazním, jak mě blogování vlastně nutilo být stále on-line a jak mě honba za počtem liků, postupně místo motivovala, naprosto demotivovala. A to natolik, že jsem se na rok ze psaní úplně stáhla a měla pocit, že už nikdy nezačnu.

Ano a bez debat, pokud trávíte celé dny sjížděním instagramu a pinterestu a na konci dne máte chuť depresí začít psát si své vlastní parte, přestaňte s tím. Možná nesledujete ty správné lidi. Překvapeni?

Ono totiž hrozně záleží, koho sledujete. Pokud já se svými 164 cm, polovlnitými vlasy(to jsou ty vlasy, které nejsou rozkošně vlnité, ale jen Vás prudí tím, jak se cuchají)budu sledovat účty topmodelek s „nohama někam sem, zatímco já je mám jenom sem“(jak by řekla Bridget Jones), opravdu mi to štěstí nepřinese. Přinese to maximálně jen impuls začít hledat na googlu zázračnou pilulku jak podpořit růst a prodloužit nohy třeba zavěšováním se do rámů od dveří.

Ráda bych se podělila o svůj zážitek z porodu a to hlavně proto, protože jsem sama v těhotenství měla z porodu trochu hrůzu a to díky děsivým scénařům na internetu. Upřímně šla bych do toho klidně znovu! 👍

Celý život jsem měla panickou hrůzu z operací, doktorů, injekcí a odběrů to jsem vždy šla k zemi jen při zmíňce. Kupodivu jsem strach z odběrů odbourala během těhotenství. Občas jsem se i na odběr těšila. 😀 Doteď nechápu z čeho jsem vlastně měla tu hrůzu.

Ve čtvrtek 19.9. jsem šla na kontrolu a monitor, vše v pořádku, prcek byl už od 30tt hodně nízko, ale ven se mu nechtělo a já se stále neotevirala. Sestřička si ze mě dělala srandu, že do pátka stejně porodím i když termín jsem měla 25.9. Odpoledne jsme s mamkou jeli do města chtěla jsem dokoupit pár věcí. Ve tři jsme se rozloučili, protože jsem byla hodně unavená a těšila se, až se doma natáhnu. Celou dobu ve městě jsem měla takový divný pocit, že ze mě něco teče, ale trpěla jsem díky silnému kašly na začátku těhotenství inkontinencí, takže jsem tomu vůbec nevěnovala pozornost. Doma jsem musela několikrát vyměnit intimku. Napadlo mě, že by to mohla být plodovka, psala jsem příteli a ten jel z práce rovnou domu. Mezitím vše ustalo, po příchodu přítele domů jsem dostala nakázáno, že se mám projít po bytě.

Dva kroky a ozvalo se docela hlasité plesknutí vody o zem. Můj rychlý běh na záchod to spíš zhoršil, i když toho nebylo tolik bylo to díky tomu všude. Přítel dobaloval tašku, já se sprchovala, ukecala jsem ho, že si chci dát pořádnou večeři a dokoukat film. Bolesti jsem neměla i když potom moje chování nikdo nechápal. 😀 Vydupala jsem si, že chci jet hromadnou dopravou když už mám roční lítačku. Cesta do porodnice trvala 10 minut. 

Po příjezdu si porodní asistentka myslela, že rodim předčasně díky malému bříšku. 😀 Při vyšetření mi odtekla voda úplně. S porodní asistentkou jsme si sedly a hodně se nasmály a doteď mě mrzí, že mě nerodila ona. Já začala mít kolem sedmé večer slabé kontrakce, kdyby nebyly pravidelné vůbec bych si jich nevšimla. 

Měla jsem 24 hodin na to abych přirozeně porodila, jinak by mi porod vyvolali. Dali mě na pokoj “hekárnu”, spát se mi nechtělo a ani by to nešlo, protože jedna rodička vedle křičela několik hodin bolestí.

"Normálně jsem se lekla, co že to do toho záchoda žuchlo!", popisuje svůj průběh porodu Barča, maminka malého Honzíčka. "Ale naštěstí to nebyl Honzíček! A tak jsem si dále prožívala svůj dokonalý porod, po boku s mým manželem a porodní asistentkou Pavlínkou."

Žena je pro porod dítěte doslova zrozená a jak se často na margo mužů v této tématice vtipkuje, kdyby to bylo na mužích, asi by náš druh už dávno vyhynul. 

Ne všechno je vždy ale růžové a každá z nás si svůj porod prožije, řekněme, trochu jinak. To, co je pro jednu dokonalá symbióza vlastního těla a na svět přiházejícího dítěte, může být pro další maminky ten nejhorší životní krvák...

S ním tak trochu počítala i Barča, ale realita byla jiná. Žádný krvák se nekonal. Ba naopak, chvílemi byl porod až euforickým zážitkem.

A přiznáváme, že při natáčení tohoto videa jsme si i my tak trošku zavzpomínaly... a v hlavě se nám přehrály naše porody - rychlé, intenzivní, ne až tak dokonalé, ale krásné 🙂 Tak si zavzpomínejte taky, jaké to tenkrát bylo... 

No a pokud Vás to zatím jen čeká, držíme Vám palce! 🙂

Dnes bych vás chtěla seznámit s BERTEM. A prosím, zapamatujte si ho, protože o něm bude v dalších článcích řeč. Bert je můj pes, parťák. Je mu 11 let a je v důchodu. V pravém důchodu. Nic nedělá, jen si válí si šunky na koberci, či venku. Bert byl totiž zaměstnaný, pracoval u mě a pro mě jako můj asistenční pes. Bert měl i svou pracovní smlouvu. Byla uzavřená mezi mnou a úžasnými Pomocnými Tlapky. 

Mám epilepsii, říkám jí Epinka. Už jsem vám o ní psala: https://sejablog.com/2019/05/22/budu-hodna-na-e... Je to potvůrka skrytá, žije v mé hlavě. Vnímám ji bohužel jen já a proto se často setkávám s předsudky. Lidé pořád tak nějak nechápou, proč má zdravá holka, které už od pohledu nic není (chodí, mluví, myslí, vidí, .…) svého asistenčního psa. Co je to za rozmar? Cvičí ho snad? Nebo je v tomto státě už takový “bordel”, že si z nudy a za peníze lidé mohou už koupit vše??? Svou “Epinu” nemám napsanou na čele a co lidé nevidí o čem lidé nevědí, to není a neexistuje.

Proto, nebo právě přesto, vám o Bertovi (a vlastně nejen o něm, protože za pár dní k Betrovi přibude slečna Oggy) budu občas vyprávět. Aby lidé věděli…. A aby i lidé s epilepsii věděli, že existuje alternativa, že na svou epilepsii nemusí být sami, že asistenční pes je pro člověka s epilepsií nejen přítelem, pomocníkem, psychiatrem, a že jejich láska a energie pomáhá a je mnohdy milionkrát lepši a účinnější než nejlepší antiepileptika.

Berta máme 7 let. Letí to. Dalo by se říct, že je to nevrlý děda. Má rád svůj klid. Čumák má už dávno šedivý. Děsně prdí a slintá. 🙂 Sežere vše, na co přijde. Lehá si zásadně tam, kde já nechci. Lína – neustále (nezáleží na ročním období). 

Ale i přes všechny jeho stařecké vrtochy je součástí naší rodiny a já mám často pocit, jako by byl s námi odjakživa. S Bertem vyrůstají mé děti. Dřív (před Bertem) jsem byla jeden velký uzel nervů. Díky němu vedu téměř normální život a nad svým “handicapem” jsem mávnout rukou. Bert vrátil můj život na tu správnou kolej. 

Máme spoustu společných zážitků a budete-li chtít ( i kdyby ne), budu vám je vyprávět. 🙂 

Pro zdraví i vývoj miminka je velmi důležité budování imunity, která ho pak ochrání před patogeny a nemocemi. Rozhodujícím obdobím, během kterého se tvoří imunita, je tzv. prvních 1000 dnů. Dítě si začíná budovat nejen sociální vazby, ale i ochranu před vnějšími vlivy. A bezpochyby nejlepší způsob, jak miminku poskytnout ochranu, je kojení. Proč je v rozvoji imunity důležitá výživa?

To, jak se bude vaše miminko vyvíjet, se rozhoduje už v prvních dnech těhotenství až do 2 let jeho života. Ví se, že až 80 % imunity se nachází ve střevě a tak je jasné, že významnou roli v jejím vývoji hraje především výživa. Mateřské mléko obsahuje optimální poměr živin, minerálů a vitamínů pro správný růst a vývoj, ale je vědecky podložen i pozitivní vliv na snížení rizika civilizačních onemocnění jako jsou např. obezita, cukrovka, nemoci srdce, Alzheimerova choroba aj. Kojení navíc kromě zdravotních benefitů, upevňuje vztah mezi matkou a dítětem.

Mateřské mléko nazývané tekuté zlato

Jak miminko roste, maminčino tělo upravuje v mateřském mléce poměr živin, vitamínů i minerálů podle toho, jak je to pro děťátko z nutričního hlediska nejvhodnější. Mateřské mléko se skládá ze dvou složek - pevné a tekuté. K pevné řadíme laktózu, tuky, bílkoviny a bioaktivní oligosacharidy mateřského mléka - HMO.

Laktóza neboli mléčný cukr kromě toho, že dodává mléku chuť, je zároveň zdrojem energie, podporuje vstřebávání minerálních látek a osidlování střev prospěšnými bakteriemi. Tuky mají svoji roli při zpracovávání vitamínů potřebných pro stavbu tělesných buněk a pro správné fungování metabolismu.

Jaký význam mají oligosacharidy mateřského mléka?

Taky se vám při představě kupy špinavého nádobí ve dřezu, které byste měla umývat v ruce, dělá nevolno? Ještěže máte myčku, která si s tou kopou poradí. Stačí jen vložit učinný čisticí prostředek a za pár hodin můžete z myčky vyndávat čisté, lesklé a voňavé nádobí. Pojďte vyzkoušet Somat Gold Gel do myčky s flexibilním dávkováním podle stupně znečištění.

Značka Somat přichází s novými gely do myčky, které jsou vhodné i pro kratší mycí cykly a dokonale se rozpouští. Somat Gold Gel je k dostání ve 3 variantách: Somat Gold Gel Anti-Grease, Somat Gold Gel Anti-Grease Lemon a Somat Gold Gel Neutra Fresh. Také je můžete pořídit ve 4 různých velikostech, a to 30, 55, 76 nebo 110 mycích dávek.

Co testujeme

Když potřebujete rychle čisté a lesklé skleničky pro návštěvu, volíte na své myčce nejkratší cyklus. Pokud však používáte tablety do myčky, může se stát, že se tableta nestihne rozpustit celá a místo lesklých skleniček je máte pokryté zbytky prášku z tablety. To se vám se Somat Gold Gel nemůže stát ani u toho nejrychlejšího mycího cyklu. A díky flexibilnímu dávkování můžete množství Somat Gold Gelu přizpůsobit množství nádobí i stupni znečištění. Ušetříte tak a jedna prací dávka vás oproti mycím tabletám vyjde levněji.

Somat Gold Gel pro mytí nádobí v myčce vám přináší tyto benefity:

● Až 2x více lesku v porovnání s tabletami Somat All in One.