Předem bych chtěla ještě jednou poděkovat za možnost otestovat olejíček na strie i jizvy Bi-Oil. Nejen že je u konce testování, ale i mé těhotenství. Termín porodu mám za 9 dní.

Velkou nevýhodou je určitě cena, ale zase na druhou stranu vydrží po celé těhotenství a ještě i zbyde na mazání třeba po porodu na stahující se bříško. 🙂 Určitě se vyplatí investovat. Druhá nevýhoda pro mě byla aplikátor, jinak jsem ale byla spokojená. 

Výhodou je, že stačí opravdu maličko a namažete celé bříško. Je dobrý nejen na břicho, ale také třeba na obličej, na masáž zad, nebo také třeba při poslechu srdíčka přes angelsounds. Našlo by se určitě spoustu dalších možností využití. Rychle se vstřebává, takže nezanechává mastné fleky. A moc příjemně voní. 🙂 

Celkově jsem tedy byla spokojená a určitě bych ho doporučila všem maminkám. ❤ 

Teď budu i dál mazat bříško a čekat na příchod na svět naší malé princezny. 🙂

Když se objevilo testování na Biodermu řekla jsem si ty jo, to by se nám hodilo mně se ruce zase zhoršily a dceři na ekzém už nic nezabíralo.Tak jsem usoudila,ze stejně nic určitě zas nevyhraju, ale za zkoušku nic nedám. Napsala jsem svůj komentář a přešla to. Za pár dní mi přišla zpráva od Modrého konika, ze mě vybrali na testování. Mela jsem obrovskou radost,protoze dcera se furt škrabala a na těle měla červené suché fleky od AE a mastičky od Dr. nezabíraly.

Balíček dorazil a šlo se na věc.

Překvapil mě krém, který přišel ve velkém balení 500ml a gel i když má 200ml, tak stačí opravdu malinko a dcera je umyta po celém tělíčku.

Den 1.

Ihned jsem si šla umýt ruce sprchovým gelem Bioderma atoderm po umytí jsem cítila nevtíravou vuni.ne jak u ostatních sprchacu. Ekzém byl po prvním umytí takový jemný než doposud drsny..dost mě to překvapilo. Poté jsem se namazala krémem Bioderma Intensive Baume. Večer jsem opět zopakovala.

Dceru jsem večer zarudlou vykoupala ve sprchovém gelu a poté namazala. První den jsem nečekala žádné zlepšení.

Moje rodinka je bohužel na atopický ezkém zatížená. Začalo to mou maminkou, která jakožto "majitelka'' lupénky dala do vínku tento předpoklad i mně.  Na mně se projevil jen částečně a to sice atopickým ekzémem. Jakožto dítě školou povinné sem trpěla neskutečnými mindráky, protože přes veškerou snahu mé maminky i kožní lékařky se nedařilo ekzém eliminovat.

Momentálně mi zůstala velice citlivá kůže, ale jakmile přijde zima, věrný "kámoš atopák''se ozve.  Atopický ekzém po mně zdědil můj syn Matthias, s kterým sem byla již v šetineděli na pohotovosti,protože reakce na podaný lék na ekzém vypadala natolik nepěkně, že sem o něj měla obavu. Díky úpravě stravy jsme to dokázali eliminovat natolik, že se u něj projevu především ,,krupičkou'', která na první pohled není příliš patrná, ale o to víc je nepříjemná prožitkem.

U mého mladšího syna sem nahlas jásala, že ekzém první rok nepřišel, i přes zavedení veškterých potravin. To se bohužel letos v zimě změnilo a na mě padl smutek. Jak mohu pomoci jim, když celý život se snažím přijít na to, jak pomoci sobě?

Uznejte tedy, že tento test přišel právě na zavolanou.

Nejprve obecně. Když mi balíček přišel, byla sem nadšená velikostí. Z pohledu do budoucna by to pro tři díky ceně byla poměrně náročná položka, ale balení je vyloženě rodinné. 

Další fajn vychytávkou je uzávěr ve formě pumpičky. Ve sprše nění nic víc otravného, než se mokrýma rukama snažit rozdělat sprchový gel, který díky nejmenšímu obyvateli našeho bytu musí být stále zavřený. Stejně je tomu tak u tělového mléka, kde nemusíte mastnou rukou opakovaně brát lahvičku do ruky a stačí zatlačit na píst.

Koblihy jsem dělala už několikrát, ale tyhle jsou zatím ty úplně nejlepší. Těsto je vláčné, nadýchané, a i bez náplně, jen pocukrované jsou výborné. Protože jsou to koblihy masopustní a dnes je tlustý čtvrtek, který je nerozlučně spjat s koblihami, tak tady na ně máte recept.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

Na kvásek

125 ml vlažného mléka

21 g droždí

10 g cukru

Úvodem mého článku chci ještě jednou poděkovat, že jsem měla možnost být součástí testování olejíčku Bi-Oil. Vzhledem k jeho ceně bych si jej totiž zřejmě, při péči o mé rostoucí bříško v druhém těhotenství, nevybrala.

Při mém prvním těhotenství se mi naštěstí strie vyhnuly. Tehdy jsem pravidelně mazala "Těhotenským olejem" od firmy Saloos (pouze krátkou dobu, odradila mě cena), následně pak hydratačními tělovými mléky různých značek a také klasickou modrou indulonou. Mazala jsem pravidelně po sprchování, 1x denně, od asi 8. týdne těhotenství.

Když mi poštou domů přišel Bi-Oil těšila jsem se, až ho vyzkouším. Pravidelně jsem začala mazat bříško, hýždě a prsa (protože se mi opravdu hodně zvětšila). Olejíček se rychle vstřebává, příjemně voní, balení vydrží dlouho - není potřeba mazat velkým množstvím. Jedinou nevýhodu vidím v aplikátoru olejíčku. Nejde úplně dobře nanést na ruce pouze potřebné množství oleje - volila bych možná spíše pumpičku.

Nyní jsem ve 34. týdnu těhotenství a v balení mi zbývá ještě asi třetina oleje. Věřím, že mi vydrží až do porodu. Doposud nemám žádné strie. Každopádně finále je teprve přede mnou a nemůžu tedy říct, že se žádná strie neobjeví.

Hlavní výhody oleje Bi-Oil

- příjemná vůně

Jsem moc ráda, že se v posledních letech přístup k těhotným a rodícím ženám uzdravuje a že přibývá porodních asistentek i dul, které porodu opravdu rozumí a dokáží ženám poskytnout právě takovou péči, kterou potřebují.

Bohužel je v naší společnosti stále ještě hluboce zakořeněná představa, že porod je jen fyzická záležitost, jejímž výsledkem by měl být "fyziologický novorozenec".

Pokud si žena z porodu odnáší šrámy nejenom na těle, ale také na duši, až příliš často se setkává se zlehčováním, popíráním, výsměchem a zjednodušováním celé situace, kterou může symbolizovat prohlášení: "Hlavně, že máš zdravé dítě!".

To, že necitlivý přístup během porodu může v ženě znovu oživit stará zranění, která ve spojení s těmi novými vytvoří nehojící se bolestivé vředy v jejím vnitřním světě, se mlčky přechází.

Místo posilujícího šestinedělí pak žena bojuje sama se sebou a snaží se ze všech sil dát dohromady. Někdy ji čeká i několik dlouhých let plných zmatku, nepochopení a bolesti.

                                       Na tom, jak se rodíme, záleží.

"Pocity vyčerpání, hněv a výbušnost ve chvílích, kdy dítě zlobí, jsou příznakem narušené biochemické regulace. Místo, abyste zapojili vyšší mozková centra a promysleli, jak co nejlépe zareagovat, neustále se vám spouští procesy v systému 'vzteku' v nižších etážích mozku. Mozková kůra je zaplavená chemickými látkami a v důsledku toho ztrácíte empatii a schopnost jasně myslet. Chce se vám křičet!"

Kdo by to neznal.

Věda zvaná rodičovství v kapitole "Péče o sebe sama" občas přichází na každého rodiče. Na někoho méně často nebo v mírnější formě, na někoho často a intenzivně.

Můžeme v tomto ohledu pro sebe něco udělat? V článku Akademie rodičovských radostí I. jsme potvrdili, že čas bez dětí věnovaný jen sobě nebo partnerovi může k psychické pohodě nemálo přispět. Co dalšího radí odborníci přes neurologii "vyšťaveným" rodičům?

Jezte zdravě

"Některé z významných chemických látek ovlivňujících emoční rozpoložení v organismu vznikají z přijaté potravy. Zařazením některých potravin do jídelníčku a vyřazením jiných můžete ovlivnit či zlepšit to, jak se tělesně i duševně cítíte."

Krásný den všem😊

Když se naše malá narodila měla, jsem pro ni připravenou všelijakou dětskou kosmetiku k namazání jejího tělíčka od hlavy až k patě. Vždy jsem byla zastáncem hlavně českých výrobků, ale na základě svých zkušeností a i mého okolí, jsem po čase přešla převážně na německou kosmetiku nebo švýcarskou. Přišlo mi, že jejich produkty splňují co popisují a že tedy nejsou tak ošizené jako většina našich výrobků.( Ať už hygienických nebo potravinářských). Každopádně holčička se nám narodila čisťounká, nepomačkaná a téměř neopuchlá(narozená dříve jak jsem zmiňovala). Po pár týdnech se jí začaly dělat v obličeji pupínky. Nejdříve jsme tomu říkali potničky, z toho jejího věčného bolení bříška a tlačení prdiků, kdy vždy se celá opotila. Pak to vypadalo jako kojenecká puberta a později skoro jako vyrážka. Pátrala jsem nejprve doma jestli ji nevadí nějaký materiál (látka) v oblečení ať už oblečků nebo čepiček. Pročítala jsem znova důkladně složení kosmetických výrobků, kontrolovala se více při stravování, jelikož kojime. Nakonec při kontrole u lékařky jsme zjistili že jde o běžnou věc, kterou mají miminka ihned po narození a my teprve do tohoto stádia dorůstali. Nicméně rada lékaře byla, ať jí myjeme v převařené vodě, ať ji mažeme bepanthenem. Nooo super, než bych převařila pokaždé plnou vaničku na její koupání, asi bychom se nedoplatili a to samé s bepanthenem. Je dobrý to určitě nepopírám, chvíli jsme ho používali i do plenky ale s jeho cenovou relací to není nijak valné. Nevím zda někdo dnes ještě používá pudr ale my ne. Hledala jsem tedy alternativu, která bude účinná na všechny tyhle pupínky a neškodná, zároveň cenově dostupná. A našla jsem!

Pořídila jsem v lékárně krém -SUDOCREM vyrobený v Irsku. Cenově vyjde možná jako bepanthen, ale vydrží mnohem mnohem déle. Prodává se ve třech velikostech a je to zázrak. Je pro každodenní péči a ochranu pokožky. Slouží k péči o podrážděnou a začervenalou pokožku, tedy do plínky ideál, při opruzeninách, ekzému či akné. Hůře se rozetírá, ale to ničemu nevadí hlavně že pomáhá. Malá ho má jak do plínky, tak i na obličeji se po něm zahojily všechny neduhy a její pokožka je bez jakéhokoliv pupínků, červenání, ekzému. Za mě a Victorku doporučuji❤

Zdravím Vás všechny milé maminky. Před koncem loňského roku se nám narodila dcerka Victorka. Narodila se deset dní před termínem což samozřejmě nebylo nic hrozného, jen její váha a délka byly menší než jsme předpokládali a než jsme si přichystali oblečky. S velikostí panenky jsme nepočítali,ale za zdravé a krásné miminko jsme vděční. Nicméně proč to píšu, aby nás propustili z porodnice museli jsme docílit váhy něco málo přes 2500g. To se nám samozřejmě na základě pouhého kojení nedařilo a tak jsme začali přikrmovat. Váha rostla, holčička silila, ale tím i začaly bolesti bříška a prdiků. Dostali jsme spousty rád, jak s tím holčičce pomocí od různých kapiček,cvičení s nožičkami, rektální rourku až po babské rady a rady našich maminek. Zkusili jsme všechno možné, jen aby Victorka klidně spala a my vlastně také. Napíšu tedy pár vyzkoušených věcí a snad to pomůže i Vám, nebo se třeba v lecčem shodneme. Jelikož jsem byla prvorodička, zkušenosti jsem neměla a vše vyčtené z googlu jsem také neměla. Dala jsem na rady lékařky, kamarádek maminek, atd. Nakonec usoudila dle svého.

1) Dávat miminko řádně odříhnout po každém krmení a kojení. - Dělali jsme vždy a pokaždé důsledně, výsledek byl, že bříško stejně bolelo, ale i tak je to nutnost.

2) Nahřívání bříška teplou plenkou(látkovou) nb nahřívací mi polštářky - zkusili jsme a i tak problemek pořád byl.

3) Cvičení nožičkami - řekla bych mírně úspěšné, někdy bříško povolilo, jindy se miminku fakt cvičit nechtělo a proti vůli komu ano.

4) Rektální rourka - věc dobrá, ale ne vždy a všude s ní ihned miminku pomůžete. Spíše se nám osvědčila v případě potíží s vyprázdněním.

5) Espumisan kapky - holčičce chutnaly, pár dní zabíraly, ale po pár dnech už jakoby bez účinků.

Po zhlédnutí vynikající divadelní hry na téma fusekle pohozené na prádelním koši, mi konečně došlo, že tenhle problém nejen že je starý jako lidstvo nosící ponožky, ale že jde dokonce o nadčasové téma, které dokonce lidstvo přežije.

Která žena by neznala typicky chlapský zlozvyk o zanechávání fuseklí v blízkosti koše na prádlo? Ve většině případů přímo na něm? Jsem si vědoma faktu, že tato problematika se rozebírá na všech frontách, počínaje bulvárními plátky s titulky: „Deset zaručených tipů a rad jak naučit muže čistotnosti a nedopustit se trestného činu“ nebo „Ponožky mě dohnaly k rozvodu!“ a tak podobně. Ale  tím to nekončí! Už jsem slyšela i diskuzi v rádiu o tom, proč si muži nejsou schopni své špinavé fusekle hodit do koše na prádlo. Divadelní hru na téma souvislost špinavých ponožek na prádelním koši a sexuální frekvence jsem už zmiňovala.

Já se chci ale věnovat jinému aspektu tohoto problému. Vždyť ono to je, krucinál, nakažlivé! No vážně.

Dřív mě to přivádělo k šílenství. Vždycky, když jsem viděla ponožky hozené na koši, zmocnilo se mě najednou několik emocí. Nejdřív jsem zuřila vzteky, pak jsem začala upadat do deprese, že se to ten můj Pažout navzdory vysokoškolskému titulu snad nikdy nenaučí, posléze jsem začala vymýšlet ony zaručené tipy a rady, jak ho to odnaučit bez ztráty na životech. Nakonec mě převálcovala absolutní otupělost (pud sebezáchovy) a ponožky jsem prostě jen zvedla a přemístila.

Postupem času jsem tomuto zvyku přišla dokonce na chuť a víte co? Někdy se stává, že už na koši leží jen moje ponožky a ty Pažoutovy jsou spořádaně uložené uvnitř! To jen dokazuje teorii o tom, že když chcete někoho něco odnaučit, musíte to začít sami dělat.

Zatímco v začátcích našeho soužití jsem si neustále kladla otázku: „Proč to, prokrindapána, dělá? Rozumějte, když už dojde k tomu koši, může je přeci hodit dovnitř, nemám pravdu?!“. Jde o jeden pohyb navíc. Synchronizaci pravé a levé ruky. Jedna nadzvedne víko, druhá dokončí plynulý elipsovitý nebo přímočarý pohyb. To přeci není složité. Ani pro vysokoškoláka.

Byla jsem moc ráda, když jsem měla v interní poště zprávu od Modrého koníka, že jsem byla vybrána na testování s Biodermou, řadou pro atopiky (Atoderm Sprchový olej a Atoderm Intensive Baume).

S atopickým exémem jsem měla problémy hlavně na rukách. Nejhorší je to asi v období zimy, kdy ruce daly nejvíc zabrat. Začínalo to hodně nepříjemným pnutím nebo nepříjemným svěděním na rukách. V ten moment jsem mohla začít mazat, čím jsem chtěla, ale už tak nějak bylo pozdě. Za pár dní se mi na rukách začaly dělat pupínky a místama mi kůže začala praskat až do krve a začala se mi hrozně loupat kůže. Hrozná bolest ☹ 

Vždycky jsem musela okamžitě nasadit kortikoidovou mastičku Belogen. Která mi zabrala téměř vždycky během týdne ruce vyléčila. Pak jsem měla třeba na 14 dní klid.

A začalo to znovu.

A nyní mám možnost vyzkoušet Biodermu. Tak jsem na ní sama zvědavá.

Abych měla jistotu, že Bioderma na mě opravdu funguje, nepoužívala jsem déle jak týden téměř nic na mazání, pouze obyč krém, abych ruce alespoň trochu promazala, protože jinak bych to asi nevydržela ☹

Moje zkušenost s Biodermou po rozbalení.... 

                                             Moje ruce před testováním....

                                  červené (hlavně mezi prsty a na kloubech) a suché

Den první:

Předem chci zúčastněnému týmu poděkovat za projevenou důvěru a vybrání mě do testování oleje Bi-Oil.V prvním těhotenství mě minuly strie na bříšku, ale rozšířily se mi již staré na hýždích a tak  jsem byla tedy zvědavá co bude teď.

A musím říct že jsem zatím mile překvapena, ač ještě nejsem zdaleka na konci, ale ne jen že zatím žádná strie nepřibyla, ale ani se nerozšiřují ty staré, ba bych řekla, že se i lehce vyhladily a už tak nezáří. Je výborný i teď v zimních měsících na velmi suchou pokožku, jakou mám a mažu si s ním i ruce na noc. Nevýhodou je jeho mastnější složení, třeba v létě si ho moc nedovedu představit, ale možná je to jen můj subjektivní pocit, plus hodně těkavý, brala bych nějaký lepší aplikátor a možná pro mnohé ženy ještě vyšší cena, jiné nevýhody bych na něm neshledala.

Jinak má velmi příjemnou nevtíravou vůni a řekla bych že mě večer po namazání vždy uklidní. Ještě jeho velké plus je malá spotřeba, takže ikdyž nějaké výpočty odhadují spotřebu lahvičky cca na 3 měsíce, tak ikdyž nemůžu říct že bych mazala naprosto pravidelně, ale mockrát jsem nevynechala a věřím že mi vydrží až skoro do konce těhotenství, takže vlastně zde se ta cena naprosto vykompenzuje.

Za mě tedy moc fajn výrobek a všem vřele doporučuji!

S těhotenstvím se kolem vás začnou rojit rady, co jíst můžete a co ne. Která potravina je pro vás vhodná a co v tomto krásném období raději vynechat. Je jasné, že s ohledem na zdraví své i nenarozeného miminka na svou životosprávu dbát musíte. Rozhodně však není nutné být jen o chlebu a vodě. Jak se stravovat v těhotenství?

Dbejte na pestrou stravu

Kdo se stravoval zdravě už před těhotenstvím, nemusí měnit takřka nic. Pokud jste však zdravému životnímu stylu dříve příliš neholdovala, je ideální doba začít. Dodejte svému tělu dostatek vitamínů a nezapomeňte na pravidelný pitný režim.

Nevhodné potraviny v těhotenství

Začneme tím, co byste ze svého jídelníčku měla po dobu těhotenství vyřadit. Které potraviny by vám mohly uškodit? A jak to vidí samy maminky? Nakoukněte do zajímavé diskuze na toto téma a mezitím si přečtěte i náš článek.

Játra a výrobky z nich

Znáte ten "vědecký" pokus, kterak zašlá mince ponořená do coly se zázračně zbaví rzi? Nebo že se s její pomocí perfektně vyčistí znečištěné nádobí, disky u aut či mastnota? A co "výbuch" poté, co vložíte do láhve s colou mentolové bonbony? Co všechno asi tento nejprodávanější nápoj na světě dokáže s dětským organismem?

Je to marné, ale sklenice ledově vychlazené coly je lákavé pokušení, kterému rádi podlehneme všichni. Alespoň jednou za čas určitě. Věděli jste, jak vlastně coca-cola vznikla? Před 120 lety namíchal americký lékárník medicínu proti migréně, bolesti zubů a zad, nachlazení, pro zlepšení trávení a celkové posílení nervové soustavy. Použil přitom narkotického kokainovníku (koky - odtud název "coca" v názvu nápoje). Z léku se postupem času stal hit, jen koku nahradil přijatelnější kofein. Zajímavé, že?

„Coca-cola pomáhá obecně na podrážděný žaludek, když člověk pořád zvrací a žaludek se točí, i když už v něm nic není. Ta cola se má ale ledově vychlazená a po malých lžičkách! Fakt to zabírá, ale člověk to nesmí vypít najednou. Jen tu lžičku a pak třeba pět minut počkat a zas jednu. Mám to z vlastní zkušenosti,“ luccisek z diskuzního fóra Nevolnost v těhotenství – jak ji předejít?

Rizikové látky obsažené v Coca Cole

• Kyselina fosforečná

Už jste někdy pili colu? Asi ano, že? Víte, že onen štiplavý ocásek má na svědomí právě kyselina fosforečná? Kromě nápojů se používá při výrobě sýrů, tuků margarínů a (jak už její název napovídá) představuje cenný zdroj fosforu. Ten udržuje naše zuby a kosti pevné a zdravé.

Také se vám často stává, že vaše peněženka zeje na konci měsíce prázdnotou a vy čím dál častěji saháte do svých úspor? Nebo dokonce žádné nemáte a přemýšlíte, že svou nelibou situaci vyřešíte pomocí půjčky? Nevíte, kam vám každý měsíc peníze utíkají, nemáte žádný přehled o výdajích a příjmech? Pak vězte, že se řítíte do velkých problémů. Vést si pravidelný rozpočet by mělo být naprostou prioritou bez ohledu na to,

jaká je finanční situace vaší rodiny.

Vedení rozpočtu a důkladná analýza příjmů a výdajů vám pomůže zjistit, kde máte tzv. díru ve svých financích. Záleží na vás, jaký způsob zvolíte. Někdo preferuje papír a tužku, někdo nedá dopustit na tabulku v Excelu a v době chytrých telefonů můžete využít i různé zajímavé aplikace s mnoha funkcemi, které budou hlídat rozpočet za vás. Není to tak složité, na jedné straně budou příjmy a na druhé výdaje. Bohužel ta druhá kolonka bývá obvykle mnohem delší. Některé tabulky jsou tak chytré, že vám rovnou vše spočítají. Důležitá je zejména pečlivost a pravidelnost. Nic nevynechávejte, zaznamenejte opravdu každý nákup a i korunové položky.

Jak postupovat při vytváření rodinného rozpočtu?

Než se rozhodnete a nastane den D, je dobré se správně namotivovat. Chcete nové auto, sedačku nebo pořádnou dovolenou? Díky dobře vedenému rozpočtu můžete zjistit, kde vám peníze utíkají a vytvořit si tak dostatečnou rezervu nebo našetřit na své sny.

• Sepište si všechny měsíční příjmy.
• Sepište si veškeré měsíční výdaje.
• Vypočítejte si rozdíl mezi příjmy a výdaj.
• Výdaje spolu s rodinou projděte a uzpůsobte. Popřemýšlejte nad tím, co kde ubrat a ušetřit, abyste výdaje trochu snížili.
• Vytvořte si rozpočet na měsíc. Z toho co vám po odečtení výdajů zbylo, si rozpočítejte peníze na celý měsíc tak, aby se nestalo, že před výplatou nemáte ani na nákup.

Přelom zimy a jara je charakteristický značnými výkyvy teplot a děti jsou tak vystaveny vyšší pravděpodobnosti onemocnění, se kterým se jejich tělo musí vypořádat. Proto je dobré v této době přemýšlet nad tím, co by pomohlo dětský organizmus celkově posílit, zejména však imunitu. Hlíva a rakytník jsou na podporu imunity ideálním řešením.

Ovoce a zelenina?

Určitě správná volba! Dětská strava by měla obsahovat dostatečné množství ovoce a zeleniny. Je však nutné si uvědomit, že ovoce již dnes neobsahuje tolik vitaminů jako před desítkami let, z důvodu kyse­lých dešťů, nekvalitní půdy a také z důvo­du dozrávání při námořní a silniční dopra­vě. Ovoce častokrát nestačí dozrát a liší se nejen méně výraznou chutí, ale i nižším obsahem vitaminů od ovoce z dob našich babiček. Je proto nutné doplňovat vitami­ny i jinou cestou.

Zázračná houba

Hlíva ústřičná, která obsahuje širokou škálu účinných látek, patří mezi významné zdraví prospěšné houby. Český výrobce doplňků stravy TEREZIA COMPANY používá celé plodnice, které se nadále šetrným způsobem suší tak, aby v nich zůstaly zachovány všechny biologicky aktivní látky. Veškerá hlíva pochází výhradně z certifikovaných pěstíren.

Multivitamin z přírody

Tuhle nemoc vám asi nemusím představovat, porucha 21.chromozomu se nazývá Downův syndrom, dětí postižené touto nemocí se navzdory moderní medicíně a kvalitním vyšetřením (na které naše maminky mimochodem nechodili vůbec) rodí stále dost. Já mám naštěstí dvě zdravé děti, přesto bych vám ráda vyprávěla o jedné čisté dušičce, o mém malém-velkém bráškovi, který do vínku dostal jeden chromozom navíc....

Náš Milánek se narodil v květnu roku 1967. Vlastně byl naprosto šťastné dítě. Miloval všechny okolo a pro každého měl nějaké slůvko (když mu tedy někdo rozuměl). Bohužel byl těžce negramotný, neuměl číst, neuměl psát, ani počítat, přesto ale naprosto přesně věděl kdy co dávají v televizi a tv program pokaždé otočil na správný den. Miloval ABBU  a Boney M, na otázku: "Kdo tohle udělal?" pokaždé naprosto samozřejmě odpověděl:  "Dalibor Janda" a při výpadku proudu pokaždé vyběhl z pokoje s památnou větou "Pipli plout". Tohle všechno byl můj bráška, jak říkám já, malý-velký bráška. Byl o 16 let starší než já, ale vývojově bohužel zůstal v dětských letech... I přesto jsem ho milovala. Jako dítě mě nikdy nenapadlo přemýšlet jak moc (či proč) je jiný, prostě tu byl a já ho tak brala. Až jako dospělou mě občas napadlo jaké by to bylo mít staršího bráchu, měl by ženu? Děti? Práci? Dům?  Bylo by to fajn, ale bohužel nám tohle osud nedopřál.

Maminka s ním byla dlouho doma, trvalo dlouho než se naučil chodit, když jsem byla já už chodil do denního stacionáře, super věc, něco jako školka, ale bohužel i v dnešní době nám sdělili po jeho 30 letech že již ho tam nechtějí a že ho máme dát do ústavu. Samozřejmě nedali. Maminka proti tomu bojovala celý život, ještě tenkrát, v letech sedmdesátých a osmdesátých to nebylo jednoduché a opravdu se bála že si režim prosadí své. Ale neprosadil. Milánek prožil úžasný život v naší rodině vedle milujících rodičů, nás dvou sester a babičky, která by se pro něj rozkrájela.

Tu miloval moc . Jezdil k ní na prázdniny a víkendy, chodil s ní do krámu, dával si s ní "kafíčko" zpíval ji, hodiny tančil na zástinku když mu někdo pustil rádio, povídal si s každým kdo přišel na návštěvu. Miloval návštěvy, byl schopnej jim vyprávět všechno na co přišel a jeho oči tenkrát zářili... Jako by je uměl rozsvítit, to je jedna drobnost u těchto lidí. Narozdíl od všech ostatních kteří kontrolují své emoce aby nedej bože nebyli trapní, tak tyhle děti dávají všechno krásně najevo. Zračí se jim v tváři smutek, radost, štěstí... A to přesně jsem na něm milovala. Byl najednou krásnější když měl radost, když se smál a tleskal, když cupital k vratům přivítat tetu, když objímal babičku, když mazal tatínkovi záda.... Ale taky uměl být smutný, nevrlý a nezapomínal když mu někdo ublížil.  Jednou se rozzlobil na tatínka a to tak moc, že mu několik let (!) neřekl jinak než slovem pane a přímením, pak ale zapomněl nebo odpustil a byl to zase tatínek. Když zemřela babička truchlil pro ní několik let, byl na ní tolik fixovaný že proplakal spoustu nocí během několika následujících let. Když se v 19ti odstěhovala a vdala naše sestra byl také dlouho smutný, věřím že švagrovi dlouho nemohl zapomenout že mu jí odvedl, protože s ní vyrůstal. Já jsem přišla na svět když už byl větší, takže mezi námi tak silné pouto nebylo. Ale nakonec jsem do domu přivedla malou dceru. Docela jsem z toho byla nervozní, už nebyl nejmladší a věkem začal být nevrlý, vzteklý, trucovitý a dítě mohlo narušit jeho klid. Ale on ji vzal naprosto samozřejmě, říkal ji Maruše a občas si s ní i pohrál, akorát vlastní hračky ji nepůjčoval (jako ona je teď  nepůjčuje sestře) 🙂

S Milánkem byla legrace, bral život s humorem protože nebyl svázaný starostmi dospělých lidí a my se bavili s ním. Ale byl s ním i kříž, když někam nechtěl vyrazit (obvykle na výlet s jejich stacionářem, či k lékaři nebo jen pomoci odvozit trávu ze zahrady) zavřel se na wc a nedostali jste ho ven klidně i hodinu a půl. Jo, to opravdu uměl. A co tam dovedl vymyslet snad ani nebudu rozepisovat 😀 Všichni jsme to ale přijali tak jak to je, naučili jsme se s ním žít i s jeho nedostatky, nakonec nic jiného nám stejně nezbylo. Určitě jsme si s ním užili spoustu divokých a náročných situací, když se na vesnici ztratil, všichni ho hledali, zapojila se široká veřejnost a pak ho večer našli prostě v kurníku se slepicemi 🙂 Nebo když zmizel jindy a po chvíli hledání ho našli na poli jak sbíral do vozíku kameny (babička chodila sbírat řepu, tak chtěl pomoct), nebo tady doma vyplavil záchod, měli jsme kočku a on chtěl vyčistit její toaletu, tak ji vyklopil do záchoda a spláchnul...ono to přeteklo a měli jsme všude bláto 🙂 Taky nám kradl papíry, takže jsme si důležité dokumenty museli hlídat, jinak se mohlo stát že je po dlouhém hledání najdeme u něj v pokoji s namalovanými obloučky. A kradl je tajně, nikdy jsme ho nezahlédli, ale prostě to zmizelo. Jednou jsem přišla domů, byl doma v tu chvíli sám, v obýváku bouchl šuplík a on šel naproti mě z obýváku, ptám se co dělal v obýváku a on rezolutně zavrtěl hlavou se slovy:"Nebyla v obýváku" .......Jo, rozdělení ONA/ON mu dělalo problém, stejně jako tykání/vykání, dospělým a starším zásadně tykal a malým dětem vykal, jemu zas naopak každý říkal Ahoj Milánku a když mu náhodou (většinou lékař) začal vykat tak on vůbec nereagoval, nechápal co po něm chtějí.

No a taky moc rád telefonoval, nebo spíš bral telefony. Jo, doba pevných linek, telefon zazvonil a Milánek, který jinak chodil rozvážně až plouživě, vyskočil ze země, kde seděl, jako čamrda a hrnul se k přístroji, nikdo z nás neměl šanci 😀 To by bylo v pořádku, kdyby se byl schopný s někým domluvit 😀 Jenže vzhledem k jeho druhu "huhlání" nikdo nerozuměl jemu a on sám nerozuměl pokynům ze sluchátka, ale vždy si rád pokecal. Čas od času mi kamarádky říkali že mi volali a zvedl to brácha, no ale že mu pani sestřička z ordinace kam Milánek chodil sdělila informaci aby ji vyřídil tatínkovi, to nás přinejmenším překvapilo. Pro vykreslení situace, v sedmnácti,kdy jsem měla již mobil jsem volala domů a zvedl to brácha...Já:"tady Pavlína, zavolej mi mamku"...odpověď:"Palína není doma", tak já znova: "Já jsem Pavlína, zavolej mi mamku" a opět: "Palína není doma", tak jsem zkusila jen zavolej mi mamku a to klaplo...

Blíží se Valentýn, svátek všech zamilovaných. Ne každý může vyrazit na romantickou večeři do restaurace a v tom případě nezbývá nic jiného, než si romantiku přichystat doma. Já jsem si pro Vás nachystala sladkou Valentýnskou tečku v podobě čokoládového fondantu.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

113g 70% čokolády
155 g másla
120 g moučkového cukru
2 vejce
2 žloutky
54 g hladké mouky

POSTUP

1. Troubu si rozehřejte na 220°C a formičky si vymažte máslem a vysypte cukrem.
2. Máslo s čokoládou dejte do mísy a pomalu zahřívejte ve vodní lázni, dokud se čokoláda i máslo nerozpustí. Poté dejte stranou z vodní lázně a nechte chvilku odpočívat.
3. Přimíchejte k čokoláda moučkový cukr, poté vajíčka a nakonec hladkou mouku. Vše pořádně promíchejte.
4. Lžící plňte formičky zhruba do poloviny a dejte péct na 12-13 minut.
5. Po upečení fondant objeďte dokola nožem, aby se dal lépe vyklopit a ihned podávejte.
B.

TIP: Fondant můžete podávat se zmrzlinou, šlehačkou nebo našlehaným sladkým tvarohem. Dozdobte ovocem.

#mamapecedoma #mk_blog_academy #mkblog #blogerka

Můj druhý porod bohužel skončil znovu sekcí a v podstatě po ohlédnutí zpět byl průběh naprosto stejný jako u prvního a přesto byl jiný 😉

Snažila jsem se v těhotenství udělat vše proto, abych mohla porodit normálně a abych věděla jak porodit normálně a hlavně abych nabyla jistoty, že dokážu porodit normálně. Chodila jsem tedy na cvičení, díky kterému jsem byla v podstatě celé těhu v pohodě, protože jsem věděla jak si ulevit a chodila jsem také na předporodní kurz k dule. Kurz byl vlastně zaměřený na to dozvědět se co nejvíce info o porodu, aby mě už nic nemohlo zaskočit. Další věcí byl také i výběr porodnice. V kurzu jsme se dozvěděli výhody porodnice v Havlíčkově Brodě, ale nakonec jsem se rozhodla pro "domovskou" porodnice v Táboře. Co bylo asi nejzásadnější pro porod bylo rozhodnutí mít svou dulu u porodu 😉

Ve středu ve 20:00 jsem zjistila, že se opravdu už začíná něco dít, ale bolesti zatím jen minimální. Jen jsem informovala manžela, že se asi něco chystá 😀 Večer jsme šli normálně spát, kolem půlnoci už jsem cítila bolesti větší, že už jsem musela vstát. Ve 3 ráno jsem vzbudila manžela ať zavolá bráchu, aby přijel hlídat dcerku, že pojedeme. Odjeli jsme tedy do porodnice. Po vyšetření mi bylo řečeno, že se sice něco chystá, ale ještě to na porod není, ikdyž bolesti jsem měla docela veliké, ale nebyly to ty správné takže uložení na lůžkovou část jsem odmítla a odjeli jsme domů. Ještě před tím jsem ale absolvovala ultrazvuk s panem primářem, protože se paní doktorce něco nelíbilo na děloze. Co to bylo jsme se, ale dozvěděli až po sekci...

Domu jsme dorazili asi v 5 ráno a manžel volal babičce, aby přijela hlídat. Já měla bolesti dost velké tak jsem šla hned do sprchy a volala své dule jak jsem na tom. Vypadalo to spíš na bolesti do zad tak jsme zkusili hlavně v kontrakcích kleknout si na čtyři a nechat zadek nahoře. Něco se tam opravdu stalo neboť kontrakce skoro úplně ustaly. Do oběda jsem měla slabé kontrakce cca po 20ti minutách. Odpoledne jsem šla tedy do vany, aby se to trošku rozjelo a zalezla jsem hned do postele. Tam jsem moc nevydržela a kolem 18té jsme už byli v porodnici s nálezem dobrým k porodu - otevřená na 3 🙂 Srazili jsme se v porodnici i se svojí dulou. Po příjmu jsme šli všichni na porodní sál. Bylo to zvláštní, kontrakce jsem tentokrát měla, ale nebyly tak nepříjemné takže jsme v podstatě ani nevěděli co na porodním sále dělat 😀 Tak jsem si dala sváču a zalezli jsme s dulou do sprchy. Řekla bych tak tři hodiny mi vonným olejíčkem masírovala v horké sprše záda - bylo to úžasný. Bolesti jsem skoro vůbec nevnímala a naopak si to užívala. Po sprše a po vyšetření mi bylo sděleno otevřena na 5cm. Tentorkát dula zavelela, že už je super čas dát si vanu. Dala mi zase hezky olejíček do vany a ještě jsme pustili bublinky a to bylo zase úplně úžasné! Připadala jsem si jak v lázních a né v porodnici 😀 Po vaně kontrakce zesílily, ale pořád se to nějak dalo vydržet 🙂 Při posazení na míči byly kontrakce najednou daleko větší a citelnější. Začínala jsem být unavená a tak jsem si lehla na postel a dula mi masírovala plosky nohou a já mezi kontrakcemi pospávala. Zdálo se, ale že kontrakce ustupují a jsou najednou po více minutách. Ve 2 hodiny ráno stejný nález po 4 hodinách - otevřená na 6 a nic víc se neděje. Začínali jsme tušit, že není vše jak má být. V porodním plánu jsem měla, že nechci žádné zasahování do porodu, ale sama dula mi navrhla, že by bylo nyní dobré provést dirupci, aby se ukázalo zda to k porodu bude či nikoliv. Z prvního porodu jsem už věděla co mě asi po dirupci čeká a trochu jsem se bránila, ale nějak se to rozseknout muselo. Po dirupci nastoupili kontrakce opravdu veliké a řekla bych skoro těsně po sobě, do sprchy jsem se dobelhala a tam už jsem jen klečela na čtyřech a nebyla schopná ničeho. Při vyšetření bylo zjištěno, že i pře obrovské kontrakce se opravdu nic neděje, byl zavolán doktor a na monitoru se začaly strácet ozvy miminka. Bez jakéhokoliv otálení doktor rozhodl o sekci a začal znovu stejný fičák jako jsem znala z prvního porodu. Jediné co bylo jiné, že jsem dostala pro urychlení celkovou anestezii, protože tady už šlo opravdu o zdraví miminka. Poslední co jsem před usnutím slyšela byl povel od doktora "a jdeme na to". Následně jsem slyšela jak na mě volá sestra jménem a začala jsem cítit bolest, vůbec jsem netušila kde jsem a co se stalo. Manžel seděl u mě u postele a malou jsem měla přiloženou na hrudníku. Pověděl mi, že díky porodnímu plánu mohl malou hned po porodu klokánkovat místo mě a měl přitom slzy v očích, byla jsem šťastná, že to takhle všechno dopadlo. Další rozdíl byl v tom, že po celkové anestezii jsem mohla hned druhý den vstát - byla to teda bolest veliká a z pooperačního pokoje mě museli vést za vozíku jinak bych sebou sekla, ale aspoň se mi neudělala zase proleženina na noze kvůli které jsem po prvním porodu nemohla 3 měsíce chodit. 

Po vizitě jsem se dozvěděla, že jizva byla propadlá a malá se tam zasekla a nemohla dolu a ozvy se ztrácely, protože měla omotanou šňůru kolem krku. Děloha od jizvy dolů prý vůbec nespolupracovala, byl to jen povyslý sval a vysvětlovalo to co bylo vidět na ultrazvuku i to, že jsem měla ke konci těhu dlouho břicho hodně nízko a ve spodní části břicha mám velké strie.  Je opravdu zajímavé jak všechno spolu souvisí. 

Opravdu jsem chtěla porodit normálně, ale bohužel se nepodařilo, každopádně mám tentorkát na porod velmi dobré vzpomínky a jsem šťastná, že jsme všichni v pořádku. 😉

Pred tim nez zacnu psat tak se omlouvam za hacky a carky, pisu z telefonu. 

Mam dve uzasne a krasne deti, jako kazda maminka, Willickovi byl nedavno rok a měsíc a uz chodi, no mam z toho radost. A Valerce jsou 3 mesice a je lina jak ves, nejaky paseni konicku, ten jeji pohled matko neprud me dostava.  Dobre dobre zacnu od zacatku. Kdyz jsem Valcu porodila(vyndali ji ze me) tak v porodnici byla takovy andilek, hodna, spava, NEJECICI. Jak jsme prijeli domu tak z meho uzasneho andilka se stal maly satanek. Probrecela dny a noci, nepomahalo nic noseni, vypraveni, zpivani(asi bych taky brecela kdybych sama sobe zpivala) vzdy vyprdena vykakana, napapana, prebalena a presto strasny rev. Ze zacatku jsem chodila slat kolem 3, 4 h rano a v 8 vstaval Willik. Tohl prebalit prevliknout nakrmit a jen co jsem si sedla na gauc uz jsem poslavala, ale ne tvrde, neslo ty oci udrzet. Willda byl po ranu uzasnej, vzdycky si sam vystacil.. hral si sam s tatrou, motorkou a vsim co v obyvaku/moje loznice mel. Ale pak se probudi Valerka na kojeni a to spusti Will zarlivy hystericky plac a zacne se po me sapat. Snazila jsem se mu domluvit, rikala jsem mu jak ho miluju a ze je uzasnej, hladila volnou rukou, pusinkovala a buh vi co jeste. Bohuzel on tak zarlil uz v 10 mesicich, ze to snad ani neni normalni. Valerka se v noci budila co 1,5h na kojeni a tal 4x do tydne mela v noci jidlo 1,5h nespalan zase jidlo a po 30 minutach chozeni po byte usnula a spala 3h a pak znova nekdy ty intervali mela skuzecne co 1,5h. Takze kdyz Willicek spusti ten svuj hysterak tak ja sedela s Val u prsa jak ta nejvetsi troska a brecela a brecela a brecela az si toho ten maly vsimnul a prestal a prisel se tulit.. to uz jsem se placem zajikala.. je uzasnej.. nemohla jsem Valerku nechat na gauci protoue v tu ranu u ni byl malej a mlatil ji hlava nehlava. Do tohodle nerezimu musim obstarat domacnost, uvarit, vyprat, jit s detmi ven.. 

Toto obdobi Valerku drzelo 2,5 mesice, takze poslednich 14 dni to s ni ujde. Willicek ma svuj rezim a spinka s tatou v loznici ten k nemu vstava. Protoze mam zodpovedneho chlapa tak je od rana do vecera v praci, ale kdyz je doma tak se stara.. pomaha, jde a sam umyje nadobi, vykoupe kluka, nakrmi ho, prebali, nemusim mu nic rikat. Willda jde v 8 do vany a 9 uz lezi s lahvi mlika v postylce a spokojene usina sam v loznici.. 

Nase vyprava ven v dome bez vytahu a bytem v druhem patre? No to je kapitola sama o sobe.. vubec nez vyjdeme ven tak se musim pripravit ja, vetsinou vse probiha koupelne. Na prebalovaku dcera a pod nohama kluka.. behem 5 minut jsem ucesana, namalovana, obliknuta a obuta..zacinam oblekat Valerku ta je prilravena v zavinovacce na pracce a oblikam Willdu. Toho honim po obyvaku a rvu do kombinezi.. prvni musi jit Willda- snesu ho 30 schodu dolu a prikurtuji ho do naseho sourozeneckeho kocaru a letim 30 schodu nahoru pro valerku.. hazu na sebe bundu salu capnu Valerku kabelku a tasku na kocar, zamknu dvere a letim dolu 30 schodu a pri ceste kricim "milacku uz letim" mezi tim Willda rve jako by mu nekdo trhal zuby jak me vidi tak zacne kricet aaaaaaaaaaaaaa.. ulozim Valerku do korbicky a jedeme ven. Otevreni vchodkvych dveri kteri nemaji zadnou zarazku, nebo samo drzici uhel otevreni jednou rukou drzim dvere a druhou rukou rvu kocar do dveri.. To je asi jedina doba kdy ty deti nervou a uzivam si to.. kdyz prijdeme domu tak prvni nahoru musi Valerka s nakupem, taskou na kocar kabelkou tak betim 30 schodu nahoru a kricinco dolu "zlato hned tam budu vydrz" odhazuji tasky na zem a pokladam Val spinkajici na prebalovak.. rychle ze sebe servu bundu a salu a bezim 30 schodu dolu.. vytahuji Willdu a bezim 30 schodu nahoru.. JEZIS JAK JA JSEM RADA ZA BEZBARIEROVY PRISTUP DO BARAKU A FUNKCNI KOCARKANU!! Vyslecu deti a a jdu rovnou kojit. Do toho dalsi hysterak Willdy, odlozim Valerku a jdu si hrat s Willdou.. blbneme ale Val uz place tak ze mi to opravdu cupuje srdce beru ji do ruky a ucim Willdu jak se ma chovat, vetsinou do toho varim pecu... 

Denne spim max 5h kdyz se povede, pres den se sejdou na 10minut.. snazim se co mi sili staci.. uz dochazeji.

Pokazde kdyz vidim jak si to tu maminky uzivate tehotenstvi tak me prebehne mraz po zadech a zalije studeny pot.. ani jedno neni planovane a obe tehotenstvi narocne 1 klasicky porod predcase nar. syna a 1 cisar predcasne nar. dcery.. zotaveni po operaci, hledani si cesty k dceri( ne ze bych ji nemilovala ale bylo to jine) vycitky vuci synovi i vuci dceri.. objevili se prusvihy z podnikani, doma to kvuli tomu nefunguhe, dr zjistil ze jsem chudokrevna a zvysil davku zeleza... 

Také Vás Vaši rodiče směřovali a přetvářeli k obrazu svému? Nebo Vám naopak dali volnost a nechali projevit Vaši osobnost? Já jsem od mala byla ukázkový šprt, takže už od první třídy jsem měla naplánovanou střední i vysokou školu (bylo mi umožněno vybrat si jaké školy to budou). Na jednu stranu jsem za vzdělání ráda, ovšem na druhé straně jsem to pociťovala jako neustálý nátlak a očekávání, které musím naplnit. Věděla jsem, že se mamka chce pochlubit kámoškám, že jsem na dobré škole a já ji rozhodně nechtěla zklamat. Do teď se mi svírá žaludek, když si vzpomenu, co pro mě znamenalo zkouškové období. Takže jsem se rozhodla, že svému dítěti dopřeju přirozenější vývoj. Ovšem narazila jsem už v prvních dvou letech jeho života a nebýt manžela, tak by celé moje předsevzetí bylo dávno to tam. Začíná to nenápadně tím, jestli už miminko pase koníky, pak jestli už sedí, stojí, chodí, jestli už mluví a zda už chodí na nočník. Netroufám si odhadovat, co přijde na základní škole a později. Syn má dva a půl roku, plínky má na noc, s mluvením to také není žádná sláva. Pod palbou otázek a následných rad, co mám dělat pro to, aby se to zlepšilo (o žádné rady jsem nežádala), jsem se začínala cítit pod tlakem, že dělám něco špatně. Můj syn nesplňuje tabulky, co teď? Manžel mě několikrát nachytal, jak sedíme doma na gauči a učíme se barvy, ovšem ze hry se stal domácí úkol. Začala jsem od syna očekávat něco, co on zatím nezvládal. Stěžovala jsem si manželovi, že dělám co, můžu a stejně to nemá valný výsledek. Ostatní děti přece tohle a tamto už dávno zvládají, nebylo čím bych se mohla pochlubit kamarádkám. Odpověď byla vždy stejná: "Ale my nemáme ostatní děti, smiř se už s tím, jaké máme dítě!" a měl pravdu. Manžel tak naštěstí zatáhnul za brzdu a já pochopila, že se chovám stejně jako moji rodiče.

Náš syn opravdu ve svém věku ještě dost věcí neumí, ale věřím mu, že je zvládne, až bude chtít a bude na to připravený. Učíme se a poznáváme věci nenápadně hrou, bez nátlaku a velkých očekávání. Můj manžel mi k tomu velmi rád připomíná, že i Albert Einstein se naučil mluvit až ve čtyřech letech. 

Jsem maminkou dvou dětí. Mám syna a dceru. Synovi je dva a půl roku, dcerka má tři měsíce. Ty tři měsíce, co je s námi, mi stačily k tomu, abych pochopila, jak moc nechápaly ostatní maminky, kamarádky a dokonce i moje vlastní maminka, když jsem jim vyprávěla, jak je to se synem obtížné. Syn byl od narození uplakané miminko, naspal jen pár hodin denně, celé noci jsme si ho s manželem střídali a chovali. Trápilo ho bříško, později zoubky, očkování vždy provázely horečky atd. Byl velice živé a společenské dítě. Od 4 měsíců jsme ho brala na cvičení s miminky, pak na plavání, angličtinu a snažila se ho všemožně včlenit do dětského kolektivu. Ovšem dost často to končilo průšvihem, náklonnost k dětem projevoval objímáním, ale nejednou se do nějakého dítka u toho i zakousl. Hlídala jsem ho, jak to šlo, ale ne vždy jsem to uhlídala a opravdu nikomu nepřeju vysvětlovat cizí mamince, že to syn nemyslel zle a že se za něj moc omlouvám a tak do nekonečna... Vyvrcholilo to, když mu byly necelé 2 roky, opět proběhl jeden kousací incident, tentokrát byla jeho obětí krásná blonďatá holčička v dětském koutku. Její babička tam přede všemi na mě začala křičet, že zavolá ochranku a co s tím hodlám dělat a jak to budeme řešit. Strašně jsem se omlouvala, syna rychle sbalila a jeli jsme pryč. Cestou domů jsem skoro neviděla přes slzy. Strašně mě to mrzelo. Vždyť jsem mu neustále vysvětlovala, že nemůže ostatní děti kousat, že je to bolí, ale nebylo to nic platné. Tou dobou jsem již byla těhotná. Děsilo mě, jak se bude chovat k miminku, jak tohle zvládneme. Vyhledávala jsem na internetu rady psychologů, radili kde co, ale v jednom se shodovali všichni, chce to čas, některé děti to prostě dělají a zhruba mezi 2-3 rokem se zklidní. 

O pár měsíců později jsme dali syna na 3 dny v týdnu do školky. Je neuvěřitelně zničující přijít do školky a poslouchat, že tahá holčičky za vlásky nebo kouše do dětí. Připadala jsem si jako malá holka, kterou paní učitelka kárá za špatné chování. Domů jsem jezdila s brekem. Měsíc na to přišla na svět dcerka. Hodně kamarádek mi tvrdilo, že s příchodem sourozence se syn zklidní. Přiznám se, že jsem v to doufala. Stalo se. Sice má pořád přebytky energie, ale je to kluk, takže je živější, ale přestal ubližovat dětem a hlavně ségru chrání a hlídá. 

A jak se mi podařilo pochopit pohled ostatních maminek na toho našeho ďáblíka? Velice jednoduše, dcerka je anděl. Spinká, krásně baští, bříško ji netrápí, zapláče jen občas, takže konečně chápu, co je pohodové mateřství, jak vypadá hodné a klidné dítě a jak musí takový divočejší kluk vypadat pro někoho, kdo nemá děti nebo má doma andílka. Většina takových lidí vás hned odosudí, že si nejste schopni své dítě pořádně vychovat a koukají na vás skrz prsty. 

Kouzlo dětí spočívá i v tom, že je každé jiné, s některými je to snadné, s jinými je to trochu obtížnější. Nám nezbývá než se s tím smířit a podle toho ke každému dítěti přistupovat a zároveň respektovat i ostatní maminky. Věřte, že mnohdy dělají, co je v jejich silách a co považují za nejlepší a stejně se jejich Pepíček nebude chovat tak ukázkově, jako sousedovic Anička, které stačí jednou vysvětlit, že z okna se skákat nebude, Aničku pak ani nenapadne to zkusit, zatímco Pepíčka nezastaví ani dětské zámky na oknech. 

Vzpominka (hororu) pro me, clovek ma tendenci zapominat.

    Som po planovanom CR v roku 2013, maly bol velky 4600g/53cm a tehu cukrovka. Nastup ku Milosrdnym v Brne den predem o 13.00h, vyplnene papiere, monitor. Od pulnoci nejest, nepit. Rano klystyr, zavedeni cevky, kanyla, ze za chvilicku pujdu. Hmm, tak kanylu mi nevedeli napichnut, skusali vsade a az na 6.pokus prisla hlavna sestra s detskou velkosotu. Ruce cele modre. Cevka nic prijemne, palila a furt som mala pocit, ze proteka, ale pry ne. Nakoniec som takto lezala nekolik hodin na pripravke, sla som na sal az pred obedom. Hladova a vystresovana. Oblbovacku si vobec nepamatam, ze by mi davali. Manzel bol pri mne na sale, jedine moje stastie, mala som hrozny strach, ukludnoval ma. Napichnutie spinalu bol horor, pichli spatne a trefili nerv, na stole ma vystrelo, rvali, ze "nehybte sa, mate ihlu v zadech, aby sme vam neublizili", to uz som brecela bolesti a klepala sa. Pak zaruskovali, este som im vravela, ze at pockaji, stale som nohami mohla hybat, ale to pry bylo normalne. Rez som necitila, manzel vse videl, stal a koukal. Citila som len tlak na hrudnik, neslo dychat, ked maleho vyberali. Ked uz bol von, siel s manzelom na ocistenie a na chvilku mi ho ukazali, dala som mu pusinku a pak mi zacalo byt zle na bliti. Nieco poupravovali v davkovani, zlepsilo sa to a nevedela som o sebe, ale vnimala jsem vse kolem. Na pokoji sme byly 3 po CR, ja som to znasala najhorsie, mali ma za hysterku. druhe zeny len sem tam poznamenali, ze ich to boli, ale usmev na tvari. Ja od bolesti buchala rukou do steny. Pichali injekce na redeni a bolest, ale nepomahalo a sestry uz pak ani nechodili. Az prisiel lekar vecer na vizitu (maleho vybrali 11.51h), malem ho kleplo a orval vsechny, ze jak je tohle mozne, ze podomnou kaluz krve a ze nevidi, jak sem bleda, at mi rychle daji polstar pod hlavu, co dle sestricek neprichazelo v uvahu. Skontroloval ma dole a pry zato mne to tolik bolelo, ze sa mi udelali obr zrazeniny ako grepy. Cerstvo rozrezana deloha sa ich snazila vypudit, ale neslo, tak doktor mi na ranu tlacil rukou a zespoda vytahoval. Myslela som, ze umru bolesti. Pak uz to bolo lepsie, ale stratila som vela krvi a motala sa mi hlava, neslo vstat, nic som nepocula. Vstavanie az na dalsi den v 5rano. To som bola este stale bez jedla a vody. Dostala som az na obed vyvar. Dalsie dni som sla na nadstandard, tam na mna pravidelne zabudali, neukazali mi nic s malym, a divili se, ze som ani nebola na kupani, o ktorom mi zabudli povedat. Kojenie nic, nosili prikladat, ale neukazali ako, len ho polozili vedla mna a rob. Za chvilku odvezli hladoveho. Az po 3 dnoch, ked im vravim, ze maly nema co jest, tak mu dali prikrm, to uz sa chudatko ukludnil, inak vkuse rval hlady. Bola som v nemocke o den dele ako je obvykle, lebo este 4.den ze mne sli tie obr srazeniny na wc a museli mi robit este kontrolny UTZ. Zacala ma nenormalne boliet hlava, to bylo vraj z toho spatneho spinalu a chceli mi zase pichnut mou krev do chrbta, aby zacelili unik miechoveho moku, ale to som odmitla, zase si dat pichat do chrbtice. Po nekolika dnech to preslo samo. Co sakojenia tyka, neslo to vobec, maly este v nemocke sal krev, nevedela som to, az ked vygrckal cervene, skoro ma kleplo. Bolelo to hrozne, plakala som pri kazdom "kojeni" celu dobu. Ked som sa sla opytat sestriciek, ci mi nejako nepioradia, tak mi doniesla manualnu odsavacku avent a odisla. Samozrejme nic som neodsala. Takze sme od zaciatku na UM s tym, ze som doma skusala odsavat, ale za cely vecer, nekolikahodinovem odsavani obou prs vydolovala tak 20-30ml. Rekord bol 80ml za noc z obou. Muj tehdejsi gyn. to neriesil, ze videl kojit aj s odhryznutymi bradavkami (ja som mala len natrhnute s chrastami, dle neho ok). Nastastie maleho drka je tak dobre stvorenie, ze mi kukla na prsa a hned skonstatovala oboustranny zanet prsou, ostala po ordinacnych hodinach a snazila sa mi rucne vytlacit mleko, ale neslo a ja rvala bolestmi. Skoncila som v nemocnici na pohotovosti. Pichli injekciu, zastavili laktaci, ze to nema zmysel, prsa cervene bolave samy strup. Za CR som este mesiac lezala, nastastie prisla na 9 dni mamka a manzel si vzal dovcu, tak sa o nas starali. Manzel mi rucne vytlacal mleko z prs, aby uvolnil ten tlak a bolesti. Najhorsie obdobie v zivote!!!!!!!!! Vtedy, ked by mi niekto povedal, ze este jedno dite ci nedajboze CR, tak mu flaknem. Zavidela som mamickam po prirodzenom porode, ze mohli s miminkami normalne fungovat a ja som sa citila a vyzerala ako po autonehode.

    Co poradit....na hojenie hemagel, super pomaha, ale ja mam jizvu keloidnu. 

Do porodnice mne osobne pomahali lactacyd vlhcene ubrousky, fakt bez toho by to neslo. Na utieranie dole po sprche kuchynske utierky (utries a vyhodis). Zachranila som tym uteraky.

Prajem, aby toto nikto iny nezazil, bylo to peklo!

P.S.: Psano davno, jeste Ceskoslovensky, mozna casem prepisu do Cj.

Často se setkávám s tím, že ženy řeší péči o jizvu po císařském řezu. Jejich hlavní starostí ale je, jak bude po zákroku jizva vypadat nebo už jsou po něm a jizva se jim nelíbí na pohled. Bohužel je to ale jen malá část toho, co je třeba v důsledku řezné rány řešit.

Co je to jizva

Jizva je tkáň, která má jinou strukturu, než tkáň, kterou prošel řez. Jedná se o vazivovou tkáň, která má jinou funkčnost, jinou mikroskopickou strukturu a jiné biomechanické vlastnosti, než např. kůže či svalovina, které byly rozříznuty. Taková tkáň už nikdy nebude jako dřív, bude se chovat jinak. Obvykle je jizva (vazivová tkáň) tužší, má tendenci se stahovat, a pokud se o ránu nepečuje dostatečně dlouho, důsledně a co nejdřív po zákroku, mohou se jednotlivé vrstvy tkání (kůže, podkoží, svalovina) na sebe “přilepit” v důsledku hojivých procesů a vzniknout srůsty. Tím se zhorší prokrvení v jednotlivých tkáních a změní se metabolismus (tedy přivádění výživných látek do tkáně a odvádění odpadních látek z nich).

To vše pak může zapříčinit do budoucna potíže, jako je necitlivost dané oblasti řezu nebo naopak dlouhodobá přecitlivělost, stahování struktur směrem dovnitř, což může mít za následek bolesti zad a okolních kloubů a změna jejich funkce (a následné přetěžovaní kloubu) atd.. V případě císařského řezu mohou vzniknout v důsledku hlubokých srůstů menstruační potíže (bolestivost, neobvyklé krvácení, špinění) a v některých případech i potíže s otěhotněním či donošením plodu. Také špatně zhojená jizva může ovlivnit funkci pánevního dna, což může mít za následek potíže s únikem moči, sestupem dělohy, bolesti pánve a zad apod. Nekvalitní jizevnatá tkáň po císařském řezu také bývá důvod, proč u dalšího těhotenství lékaři nedoporučují porod přirozenou cestou nebo nedoporučí následné těhotenství vůbec.

Jak tedy o jizvu pečovat

Cílem je mít jizvu/tkáň funkční, měkkou, “normálně” citlivou, bez srůstů a s pozitivním vztahem k ní.

Jak jsem porodila

překlepy a chyby vloženy 🙂

(není to horor, můžou číst i prvorodičky)

Dnes je to přesně 21 dní, kdy na svět vykoukla ta moje malá křivochcalka (tak jí říká babička). A já už tak nějak zpracovala, co bylo a nebylo skutečné a proč a můžu o tom napsat.

Jak víte, oba termíny porodu jsem propásla. Holce se prostě ven nechtělo a já už byla úplně zoufalá. Doma jsem brečela každý večer už od 28.12. Dělala jsem všechno možné i nemožné, kromě sexu a ricinového koktejlu, všechno mě bolelo, měla jsem obrovské břicho a ač jsem uklízela jak pominutá, beztak se u mě nic nehnulo. Hamilton mi udělat nešel a tak jsme se s doktorkou v Neratovicích domluvily, že v pondělí 8.1. , kdy budu 41+3, nastoupím na vyvolání. Co Vám budu říkat, hlavou se mi honilo všechno možné, ale měla jsem o malou strach, už jsem jí chtěla mít u sebe, zbavit se toho břicha a těch bolestí, vyspat se a tak celkově už ukončit to těhotenství, které pro mě bylo jen trápením, i když jsem ho prožila ve směs bez problémů. 

Ráno přijela neteř aby odvedla děti do škol a my s mužem vyjeli s tím, že když do 11 neporodím, tak on pojede vyzvednout děti a já si to odrodím sama a případně to stihne kamarádka aby tam se mnou byla. To jsem mimochodem taky obrečela. I to že mi mají vyvolávat jsem obrečela, chtěla jsem aby to bylo spontánně, abych chlapa v noci probudila a nebo mu ráno oznámila, že dneska pojedeme a ne aby to bylo takto naplánované.