Je mi 15 let a asi jsem v tom...Nevím co mám dělat proto že to rodičům říci nemohu.Je mu 18 a opustil mě,jsem na dně a chci se zabít...Mám pocity a myšlenky k sebepoškozování a taky to dělám...Někdy se udeřuju do břicha ale nemá to asi cenu..Mám v rodině moc problémů a tohle by tomu ještě hodně přitížilo..Můj táta mě mláti řečeno týrá dneska mě udeřoval pěstma před štědrým dnes.Chtěla jsem se jen odreagovat a jít ven se super klukem ale nějak jse to zvrtlo..Líbil se mi a já myslela že by to mohlo být v pohodě a mohli bychom spolu být,ale bylo to marný vyspal se semnou a opustil mě...Byla jsem na dně a myslela jsi že to bude v pohodě..Řezala jsem se a snažila si podřezat žíly ale marně..Bylo to na záčatku letních prázdnin a ted je prosinec a já neměla menstruaci.Je to potom těžké když se nemůžete svěřit ani své nejlepší kamarádce a musíte nosit delší a větší oblečení..Doufám že to pochopíte a pomůžete mi..Proto že já nevím co mám dělat..Jsem jen dítě které neumí uvažovat a přectava že bych měla mít dítě je děsivá...Ale rodičům to asi neřeknu..Děkuju moc Můžete mi kdyžtak něco napsat-poradit na můj email byla bych moc ráda -Adejka123456@seznam.cz ale kdyžtak do komentářů vše si přčtu 🙂

Nechce se vám běhat po obchodech a e-shopy už dárek do Štědrého dne nedoručí. Jenže co zabalit kamarádce nebo mamince pod stromeček? Prozradím vám moje tajná esa, která sklízí nadšené ovace. Vše potřebné máte jistě doma, tak šup do toho. Moc času už nám nezbývá…

Likéry

Co si budeme povídat, k nanukovému dortu prostě patří dobrý krémový likér. Nejen, že efektivně dozdobí pohár, ale hlavně chutná tak nějak líp. Co takhle vyrobit podobnou tekutou dobrotu doma? Není to vůbec nic složitého. Kdo se bojí vajec, může se pustit třeba do verze s nugátem.

Na dva litry nugátového likéru budete potřebovat:

• 250 gramů nugátových bonbónů
• 300 gramů cukru
• 400 mililitrů smetany (min. 33 % tuku)
•   700 mililitrů mléka
• 300 mililitrů vodky

1. Nugátové bonbóny pokrájejte na menší kousky a společně s cukrem vložte do mixéru a prožeňte na nejvyšší otáčky.
2. Tento krok můžete vynechat, ale značně urychlí celý proces přípravy.
3. V hrnci se silným dnem přiveďte k varu smetanu s mlékem a přidejte i směs z mixéru (nebo pokrájený nugát s cukrem).
4. Teď přijde ta nejnudnější část receptu. Stáhněte plamen na nejnižší výkon a směs míchejte. Buďte důslední, hmota má tendenci se připalovat.
5. Cukr a nugát se musí v horkém mléce a smetaně zcela rozpustit a spojit se v krémovou konzistenci.
6. Test je jednoduchý: naberte si na lžičku vzorek tekutiny a vložte do úst – pozor, horké! Pakliže vám mezi zuby neskřípe cukr, je hotovo.
7. Dejte směs ještě asi 15 minut oddychnout. Zchladne, ale nenechte ji zcela vystydnou.
8. Teprve potom přijde na řadu vodka.
9. Do teplé a sladké tekutiny v hrnci přilejte požadované množství a řádně promíchejte. Už nevařte.
10. Hotový likér plňte do umytých sklenic. Já jsem použila čtyři půllitrové lahve se zátkou z IKEI a vyšlo tak akorát.
11. Nechte na kuchyňské lince zcela zchladnout, poté zazátkujte a vložte do lednice.
12. V suchu a chladu je minimální trvanlivost kolem měsíce, ale z vlastní zkušenosti vám povím, že takhle dlouho zatím nikdy nevydržel.

Tak vidíte, máme zase Vánoce, jako když je člověk vymaluje. A hlavně jsme moudřejší a chytřejší. Už víme, jak to uděláme na přes rok. Víme, že na přes rok většinu dárků seženeme mnohem dříve. Ano, tak se to má dělat. Kupovat dárky v září a říjnu, když má člověk po dovolené spoustu peněz. Musíte mít ovšem na paměti, že dávat dárky a položit je pod stromeček, to není všechno. Toho druhého totiž nejčastěji připravujete o radost tím, jak dárky od něho neumíte přijímat. Přijmout dárek, to je podobné umění jako balet nebo rozhoupání zvonů a podobný obřad jako přijímání do šlechtického stavu, uzavření manželství nebo otvírání studánek. Vždyť si uvědomte, že někdo na vás myslel, že si lámal hlavu, co by vám udělalo potěšení. Že si odtrhl od úst a že je celý nesvůj, jestli vám ten dárek udělá aspoň takovou radost, jakou jemu dělal starost.
Především si musíte Štědrý večer zorganizovat tak, že vyzvedáváním dárků zpod stromečku někoho pověříte. Když vám stojí stromeček na podlaze, pověřte tím někoho, kdo je jako proutek a komu to shýbání, dřepy a vstávání nedělá problém. Pokud máte stromeček na stole, může tuto funkci zastávat i někdo, kdo nemůže nic dopnout. No a taky musíte mít někoho, kdo se umí po štědrovečerní večeři nepozorovaně vytratit a udělat „cililink“ v předsíni nebo v pokoji. Musí to být ten, kdo má nejvyjevenější tvář nebo kdo umí hodně užasle strčit hlavu do dveří a říci: „Víte, že tady byl Ježíšek?“ Na to vy musíte stejně užasle zakroutit hlavou a odpovědět: „Opravdu?“ nebo „No ne?!“ či cokoliv jiného, vhodného. Ale vhodného, je přece svatý den, tak žádné klení nebo něco takového.
No a pak se odeberete ke stromečku k tomu nadílení. Až dostanete dárek, nezačínejte ho honem honem jako by bylo samozřejmé, že máte dostat vlastně všechno, co je pod stromečkem. Nejdříve se zeptejte: „Cože? Tohle je pro mne?“, pak si přečtěte jmenovku a řekněte: „Vidíte, že to není pro mne.“ A když vám budou říkat: „je, je, je.“, přečtěte si ji ještě jednou a opravte se: „Ba jo, je to pro mne.“ Mějte totiž na paměti, že předehra ku spatření dárku je více vzrušující než jeho vlastní prohlížení. I když je tedy jasné, že dárek je opravdu váš, nesmíte se na něj vrhnout jako nedočkavý hafan na hozený kousek klobásy. Kruťte nad ním ještě chvilku hlavou se slovy: „ To jsem teda blázen. Co to může být?“ Ani nadále však nepospíchejte, mašličku rozvazujte pomalu a stočte si jí do klubíčka s tím, že tak pěknou stužku si musíte schovat na příští Vánoce. Přesně totéž, ale ještě pomaleji, to pak uděláte s papírem, ve kterém je dárek zabalen. A teprve pak přijde chvíle, na kterou čeká dychtivěji dárce než obdarovaný. Otevřete krabičku a vyjmete dárek. Nezapomeňte, že tento okamžik je úplně nejdůležitější. Nechoďte mi tedy na oči, jestli řeknete jenom: „Aha, voda po holení.“ Nebo: „Aha, násada na kosu.“ Či: „Aha, klobouk.“ Naučte se nejdříve nevěřícně vydechnout. „Neee.“ A po třech vteřinách rozsvítit oči a dodat třeba: „Voda po holení, jak víte, že jí tak potřebuju?!“ Potom si dárek prohlížejte ze všech stran, nechte si ukázat, jak se rozšroubuje klobouček, aby tekla, několikrát se pocmrndejte a několikrát dárek pochvalte. Pak za něj hezky Ježíškovi poděkujte a než dostanete další, pěkně si ho, třeba i beze slova, prohlížejte. Ten kdo vám jej dal, to moc dobře vidí, i kdyby byl k vám zády. Prosím vás, nezapomeňte na to, že největší surovost je dárek vůbec nerozbalit a položit ho stranou.
Může vás ovšem potkat i to, že klobouk, který dostanete, si nasadíte na hlavu a on se vám zastaví pod nosem. Prostě bude o pět čísel větší. To se může stát. Ale nesmí se stát, že vyhrknete jako nějaký Vincek z pazderny: „Jé, vždyť je mi velkej.“ Naučte se být taktní. Naučte se říct například: „Pódivejte se, von je mi div ne akorát.“ Významově je totéž, ale snáší se to o mnoho líp.
Tohle všechno jsem vám chtěl říct ještě ve chvíli, kdy už se toho moc zachránit nedá, ale jestli jste dobře poslouchali, mohl bych vás uchránit od toho nejhoršího. Nemluvě o tom, že teď víte, co učit na Štědrý večer své děti. A pak, já si tím čistím svědomí vůči všem, kdo mi kdy něco dali, a já to neuměl přijímat. Ať mi o těchto svátcích lásky odpustí, že to umím až dneska, kdy už na ty dárky skoro nevidím.
Přeji vám, aby vaší snahu uměli vaši blízcí ocenit a aby vaše Vánoce byly klidné, pohádkové a abyste byli s těmi, které máte rádi. V roce následujícím se mějte o koho opřít, komu se svěřit a dívejte se nejen očima, ale i srdcem.

František Nepil

Přípravy , průběh cyklů, rady co mi pomohly + výsledek

My 3

Já Týna (25) jsme oslavili s manželem Tom(27) 25.04.tr 9 let co jsme spolu a 15.8.tr rok od svatby. Stejně tak jsme oslavili v září 4.rok naší holčičky Ellie.

Po Ellince jsem miminko vážně nechtěla. Bylo to velmi náročné a byla jsem ráda, že jsme to ustáli. 
Jen po nějaké době sem si říkala, že mi jedno děťátko přijde smutné, že by měla mít sourozence. Někoho o koho se bude moct opřít a hlavně někoho, kdo tu bude, když mi tu nebudeme.

Píše se červen 2017
S manželem jsme se nějak shodli na tom, že je pravý čas zkusit zapracovat na druhátku 🙂 Doma už máme 4leťačku a aby nebyly děťátka dlouho od sebe, tak je ta nejlepš doba.
Jen mne nenapadlo, že mne to tak chytne. Aniž bych věděla něco o cyklu (až na to, co je MS :D) začala jsem po x dnech po MS ,,šílet,, že jsem asi těhotná. Bylo mi špatně.
Jen jak jsem zjistila dne TT- tak nejsem a asi to byla jen střevn chřipka. No nic moc.
Zašla jsem si na MK zkusit nějakou skupinku. A také jsem na ni narazila.
Moc mi pomohli. Dozvěděla jsem se spousty věcí okolo cyklu atd.

2.cyklus 
jsem začala zkoumat hlen a čípek a zkusila jsem, jesti vychytám ovulaci. Kdy je, jsem tušila podle příznaků, ale ty jsem měla i Xkrát do měsíce, takže...
Bylo po ovulaci a najednou nevolnosti, bolen podbřišku, bolesti prsou (poprvé v životě v cyklu). Ale TT- opět. To zklamání :(
pomohla mi Symptotermální metoda (www.rodina.cz ... zadat do vyhledávače STM)

3.cyklus
jsem se do toho pustila ještě víc a začala zkoumat i BT a začala jsem užívat Gynex( na úpravu cyklu, který mi vážně zabral, zkrátil mi folikulární fázi a i luteální,pomohl mi s psychikou). Nakoupila jsem i OT, abych měla jistotu a šla jsem do toho naplno. 
Jenže opět TT-. Klasika, nesnáším to. Bolí to a příznaky jsem měla na tuty. Jenže prostě nic.
K tomu jsem tak bláznila, že chlap ze mne byl na prášky a vypadalo to, že si to raději rozmyslel (ale nerozmyslel :D )

4. cyklus
Ke gynexu jsem přidala Drmek(posiluje ovulaci a udržuje vysokou sliznici.Důležitou pro zahnízdění vajíčka), to už prostě musí vyjít. Začala jsem se i zabývat celkově oplodněním. Musím přijít na nejlepší způsob. Kdy co a jak... 
Je to strašný paradox, na to, že nás ve škole učili si dávat kdykoliv pozor při styku, aby jsme neotěhotněli, tak jsem vlastně zjistila, že jde jen o pár hodin v jednom dni, kdy je ten správný čas :D
Chtěli jsme to zkusit, jenže nám nic nehrálo do karet (čas, práce,Ell,...) a tento cyklus jsme prošvihly. Nebo ne úplně, ale načasování bylo špatné (3 dny před ovu). Tak jsem to brala s rezervnou. Teď jsem se zdokonalila v teorii a příští měsíc dáme praxi 🙂

5. cyklus
už jen to, že MS byla jen 4 dny bylo fajn 🙂
Před ovu se nestresuju. Podle STM tak skvěle poznám, kdy se blíží ovulace, že jsem si test udělala v přesnej den :D 
,, Bylo to docela zajímavý, protože jsem zrovna měla nervy, kvůli problémům v práci a nemocnosti s Ell a s její školkou, takže mi bylo jasný, že se něco podělá. Prodlouž se FF,... . Díky bohu, mne ze všeho dostal Tom <3 .,,
Donutila jsem se jít i na gyndu (po 4 letech :O ) a řekl mi, že jsem naprosto v pořádku. Na to jsem taky hodně čekala.
Už bylo před ovu, hned první OT+ (bylo to nakonec až 18DC z těch nervů se mi FF prodloužila) a ten den začalo silné modlení a posílání mé energie vzhůru. 
Tím, že mám ovu den od OT+ tak jsme spolu večer spali, ale nebylo to ani nucené, ale vážně krásné. ... klasika nohy nahoru a spát se vším uvnitř :D
Druhý den klasické příznaky ovulace, takže naprostá spokojenost.
Gynex pomohl k ovulaci, drmek ji posílil, sex v pravou dobu, drmek měl zajistit vysoké endometrium pro uchycení. Teď jen čekat na sílení teploty.
3DPO jak to, že teplota klesla?? Co to má být,? Vůbec to nechápu, normálně má být nahoře. No snad nebude ta ovulace déle :O
6DPO no konečně nějak stoupla, ale proč byla tak dole, co to??
7DPO tak a zase spadla a o tolik, že by ovulka byla dnes?? Co to má být :( Vždyť jsem měla vše připravený :( už nemůžu jít znovu :( asi se na to vykašlu a nechám to fakt volně 
8DPO nedalo mi to
Jak už jsem psala, FF prodloužená kvůli změnám, v den OT+ byl sex, jenže pak Ell onemocněla, měla jsem odpolední a byla jsem fakt mimo. Teploty malé a já na nervy, že mám anovulační cyklus.
8DPO Po nějaké době mě napadlo, že bych si udělala OT, jestli se mi neposunula Ovulace. Ten mi vyšel téměř pozitivní. Jak to? Že by se mi to posunulo? 
9DPO Druhý den už pozitivní, ale zase mi k tomu nešly ty teploty. 
10DPO mi zase slabě klesla, to už není normální. Tak jsem psala na WZ, jestli mi někdo poradí, co to má znamenat. Poradili mi, ať si zkusím TT, ale po tom hnusu jsem se vážně bála. To se mi fakt protáhlo a snažení úplně mimo nééééé :(
11DPO mi teplota stoupla na 36,8. To je docela dobrý, ale nevím jestli pro těhu a nebo pro opožděnou ovulaci.
12DPO Mám úplně pozitivní OT+. Vážně hodně. Zkouším TT (je dnes první den zpoždění), snad snad. Moc nadějí tomu nedávám, strašně se bojím. 
Je tam duch :O poprvé co se snažíme mám na testu ducha. Tlemím se radostí jak blbá a fotím a pořád koukám, jestli tam vážně je. A je tam, fakt jo. Ale nikomu to nesmím říct, jinak zmizí. Nevěřím tomu. Cestou do práce a domů, všude na něj jen koukám a div nebrečím radostí.
12DPO čárka stejně silná, proč nesílí?? Četla jsem, že nemusí, že se hCG zvedá ob den. Ale hlavně že se drží teploty <3
13DPO se teploty drží a testík zesílil. Dnes jsem to ráno nevydržela a oznámila to manželovi. Jeho reakce, to zajiskření v očích, ta radost <3
Nezapomenutelný ... díky bože za ten dar. Moc děkuji14DPO mi vyšel i Clear Blue + 2-3
My čekáme mimi, vážně jsme se dočkali a čekáme miminkoA na toto jsem prostě čekala 🙂 100% pozitivní test
A co bylo dále. V pondělí jsem se objednala (za 8 dní na gyndu) na první prohlídku a začal první šok. Ale to vše až v dalším článku.

Toto je konec začátku našeho štěstí. Všechny hrůzy, abnormality a i štěstí, které mne za 5 cyklů potkalo. 
A víte co. Vše přijde kdy má. ANO, ale proč to trošku nepostrčit ;)

Vánoce jsou zase za dveřmi (neuteklo to nějak rychle od těch loňských?). Máte již napečeno, uklizeno a vyzdobeno?

Já ne. A ani se do toho nehodlám pouštět. Uklízím totiž po celý rok (ano, tchyně by tak úplně nesouhlasila, ale já jsem se stavem domácnosti naprosto spokojena), okna v takovém mrazu mýt nehodlám. K čemu umytá okna, když se k nim kvůli nachlazení ani nedoplazím, abych se podívala ven. Vánoční větve jsem letos nekompromisně zavrhla, protože jehličí napadané do našeho chlupatého koberce se nám do pat zapichuje ještě v létě.

Cukroví letos bojkotuji. Oficiální omluva před kamarádkami, které se pyšní již několika druhy, je, že letos hodlám servírovat během svátků jen samé zdravé nebo slané pochutiny - cukroví se nabažíme u příbuzných a stejně na něj po Štědrém dnu nemá již nikdo chuť. Pravý důvod je mnohem sobečtější. Nějak se mi přes rok srazilo všechno oblečení, takže nebudu péct lákavé vánoční cukroví, které bych při své ne příliš pevné vůli chodila mlsat a tím bych tristní situaci se šatníkem nevyřešila. Manžel mě zpočátku v mém radikálním rozhodnutí podporoval. Nicméně během posledního týdne přichází s novými a novými recepty na vánoční cukroví, které našel na internetu, s dotazem: "A nezkusíš třeba tyhle kokosové kostičky?" Zatím držím pozici, ale do Vánoc zbývá ještě několik dní, takže možná budu muset po Vánocím ve výprodeji koupit větší sukni.

Dárky nakupuji ráda. A ještě raději balím. Až mě omrzí moje současná práce, stanu se profesionální baličkou. Dárků, samozřejmě.  Letos jsem se rozhodla, že dárky zabalím a nakoupím s dostatečným předstihem. To se mi opravdu podařilo. Dárky jsem nádherně zdobně zabalila, uložila do skříně, dokonce si pamatuji kam. Jen jsem dnes s hrůzou zjistila, že si tak nějak nepamatuji, co jsem vlastně zabalila... Nenapadlo mě dárky si popsat. Takže ve volných chvílích štěrchám a ohmatávám a tipuji, co by se mohlo v uměleckém obalu ukrývat. Obávám se, že minimálně tři dárky budu muset rozbalit.

Také vlastním tajemný šuplík nacpaný různými roztomilostmi, které jsem v průběhu roku obdržela a v duchu udržitelného vývoje recykluji. Musím si tedy pamatovat, kdo byl dárcem které položky. Kamarádka na maturitním večírku věnovala do tomboly lahev, kterou dostal její tatínek od klienta. Za pár měsíců se láhev vrátila k tatínkovi jako pozornost od klienta jiného. Poznal si ji díky lehce porušené etiketě.Měsíc před Vánoci vyndáme obsah šuplíku a přemýšlíme, co by se komu mohlo hodit. "Ten barokně vypadající svícen se samolepkami andílků by se rozhodně líbil tetě Vlastě," prohlásil manžel. Má pravdu. Teta Vlasta by z něho byla jistě v sedmém nebi. Ale zatím jí paměť slouží velmi dobře a svícen nám darovala před třemi lety. Takže svícen příjemce nenašel. Počkáme, až teta začne trochu zapomínat. Postupně probíráme jednotlivé položky a postupně je ukládáme zpět do šuplíku. Většinou jsou opravdu svérázné a ocenili by je pouze jejich původní dárci. Občas mě napadá, že i oni mají svůj šuplík...

Proto před Vánoci rodině hlásím, co by mě tak potěšilo. Občas se ale strategie zvrtne. Před pár lety jsem prohlásila, že se mi moc líbí náramky z kamínků. Na Vánoce i narozeniny se mi sešlo asi padesát různých náramků z různých nerostů. Zlato a diamanty bohužel chyběly. Před jedním kulatým výročím se mě tetička "nenápadně" poptala, co by mi tak udělalo radost k narozeninám. Protože jsem zapálenou němčinářkou, navrhla jsem nějakou dobrou detektivku v originálu. Podotýkám, že celá rodina ví, že jiným cizím jazykem než němčinou nevládnu. V Den D mi teta slavnostně předala hromadu knih se slovy: "Tak jsme ti všichni koupili jednu tu detektivku v originálu. Toho Jo Nesba jsme ti koupili." Podlomila se mi kolena, při představě, že mám před sebou v dárkovém balení několik detektivek v norštině. Mojí sestře se zase takto sešlo asi deset flashdisků a jejímu muži dvě encyklopedie piva. 

Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu malovat se sedmi měsíční dcerou. Ještě minulý týden bych řekla, že je to nemožné. Pandice z modrého koníka mě vyvedla z omylu. Na nic jsem nečekala, koupila barvy a dala se do díla 🙂

VĚK

7 měsíců

POMŮCKY

• Prstové barvy (jsou nezávadné pro pokožku)
• Výkres (až do školního věku platí - čím větší, tím lepší!)
• Papírovou lepící pásku
• Podložku/igelit
• Staré tričko nebo zástěrku

celý článek najdete zde: https://ccarolinesmom.blogspot.cz/2017/12/prvni-tvoreni-s-prstovymi-barvami-7m.html

Můžu s radostí konstatovat, že se pomalu ale jistě blížím ke konci. Ostatně Vánoce jsou co nevidět, ty hned následuje Sylvestr. A jak se přehoupne nový rok, bude tady únor a Zuzanka vykukne na svět. Alespoň podle plánu.

Všady se dozvídám, že těhotenství je nejšťastnější období snad pro celou rodinu. Až na těhotnou. Ta si nejspíš užije asi tak dva, tři měsíce v půli toho celého. Když jde všechno jak má. Druhý trimestr je nejlepší. Bylo mě dobře, navíc léto pomalu končilo, takže už nebyly takové nesnesitelné horka a mohla jsem cokoliv. Mohla jsem sníst, co jsem chtěla, mohla jsem dělat, co jsem chtěla, bylo mě dobře a žádné břicho mě nezavazalo. Jediná špatná věc byla ta, že se nám zvýšily náklady na jídlo, protože najednou mě nedělalo problém doslova sežrat celou pizzu naposezení. Sama. Ale zase jsem si našla brigádu, takže se to krapet vyrovnalo.

Za to teď, si připadám, jak v prvním trimestru, jak na úplném začátku toho všeho. Ráno se mě zvedá žaludek - zase. Zametu tři místnosti a jsem vyčerpaná - zase. V noci toho moc nenaspím a když už konečně usnu, tak se musím vzbudit, protože potřebuju na záchod - zase. Nesním toho moc najednou, takže jím pořád ale po pidi porcích - zase. Do toho mě zavazí pupek, jak hrom, pálí mě žáha, bolí záda, vyteká mě z bradavek cosi, jako průhledné mléko a to nejlíp v noci, takže mě pak vzbudí mokré tričko, které studí. Pyžama měním jak na běžícím páse, podprdy to samé. Sice mám vložky do podprsenky, ale vzhledem nepoměru ceny a kusů, s nimi šetřím, protože fakt nehodálm dávat přez 300 za 50ks, které mě nevystačí ani na měsíc. Můj chlap nevykradl banku - ikdyž přemýšlím, že by to nebyl marný nápad. Dítě mě kope do žeber a žaludku, od kterého se odrazí a namáčkne se hlavičkou na močák. Dokonce se tomu prckovi podařilo nějak mě zacpat čůrací trubicu, takže jsem seděla na záchodě splným močákem a ne a ne se vyčůrat.
Měla jsem za to, že změna nálad se mě netýká a jen si to pomylsím, tak se u mě objeví nějaká těhotenská depka, či co. Průser je, že když už se rozbrečím, tak to nejde zastavit. A když si, blbec, vyberu dobrodružný rodinný film, kde se zvířátka první loučí a pak vítají se svými majiteli, tak pak probrečím celou noc. Díky tomu ráno nevidím přes napuchlé oči. Navíc mě dokáže vytočit (a samozřejmě rozbrečet) každá poznámka na mé tlusté břicho, silné stehna a beďary na xichtě, které se tam z ničeho nic ukázaly snad po pěti letech.

Jsem protivná, náladová a vlastně mě to štve, ale nic s tím neudělám. Navíc se blíží vánoce a já mám doma binec, protože mě úklid zabere týden místo půl dne. Jenže než se dostanu na konec, můžu jít zase od začátku. Jo, já vím - mám doma chlapa, který mě pomůže, ale.... už jste viděli chlapa věšet záclony? Nejraději bych ho z té židle shodila a pověsila si to sama.

Třetí trimestr je něco, jako první trimestr s tím, že je horší. Plně si uvědomujete, co se to tenkrát stalo, což se o prvních třech měsících říct nedá. Člověk je náladový, nejraději by to mimino už ze sebe dostal a přitom se modlí, aby tam ještě nějou dobu zostalo, ať je zdravé. Nějaké kopance, které člověku příjdou super a je to zážitek a vůbec bomba, tak vás to najednou štve a byli by ste nejraději, kdyby se aspoň na dva dny neozvalo. A když se nějakou dobu neozve, tak panikaříte, jestli vůbec ještě žije, že vás dlouho nic nebolelo. Své těhotenství si přestávám užívat, leze mě na nervy a těším se až bude konec. Už to nechcu a nebaví mě to a to celé mě leze na nervy... a přitom jsem tak ráda, že se to děje.

Nedávno mi přišel e-mail s dotazem od maminky jedné malé holčičky, která hlavičku otáčí jen na jednu stranu. S jejím laskavým svolením dotaz i mou odpověď zveřejňuji, aby mohla posloužit  i jiným maminkám, které podobný problém zažívají.

Dobrý den, prosím o radu ohledně miminka. Naše A. má 6 týdnu a na dnešní kontrole u dr mi bylo řečeno, že dává hlavičku k jedné straně. Při spasení kouká do prava a nechce se jí moc otočit hlavičku na druhou stranu. Prosím co s tím? Paní dr nám řekla cvičit s hračkami a motivovat ji. Nosit v klubíčku a na ruce. Pravděpodobně za to mohu sama protože při říhnutí na rameni mi většinou usnula :( Nerada bych abychom došli k nějakému bolavému cvičení. Jak často s ní mám cvičit? Děkuji za odpověď a omlouvám se za otravovani.

A tady je má odpověď:

Dobrý den, paní XY,

dnes jsem se dostala k odpovědi na Váš dotaz ohledně miminka a hlavičky otočené k jedné straně. Podle toho, co píšete, se jedná o predilekční držení hlavičky. Tento stav by se měl řešit, protože způsobuje asymetrické držení, a to nejen hlavičky a krku, ale i celého tělíčka.

Přístupu, jak lze tento problém řešit, je několik. Do velké míry záleží na závažnosti stavu a také na tom, komu se dostanete "do ruky". Pokud lékařka neshledala na miminku jiné abnormality vývoje, pokusila bych se to řešit úpravou režimu. Jak jste sama psala - motivovat děťátko, aby samo otočilo hlavičku i na méně preferovanou stranu. Takové cvičení může nenásilně probíhat po celý den - a tak je také nejúčinnější.

Jak zabavit dítko? Jak jej rozvíjet, motivovat? Člověk brzy zjistí, že nejlepší a nejoblíbenější hračky nejsou hračky, nýbrž obyčejné věci, které se najdou v každé domácnosti. Dnes je to PET láhev 🙂

Věk
6 měsíců (dá se ale dříve)

Pomůcky
- průhledná PET láhev
- voda

Celý článek najdete zde: https://ccarolinesmom.blogspot.cz/2017/12/hra-s-pet-lahvi-vodou.html

Dneska se měl Kubíček narodit, tak jsem si řekla, že sepíšu porod 🙂

Otěhotněla jsem 22.3.2017, poslední měsíc oficiálního snažení, už jsem si řekla, že to po 7 měsících vzdávám. Prášky jsem vysadila v srpnu 2016. Termín porodu vycházel na hezké datum 14.12.2017. Říkala jsem si, že 13.12. by bylo super, když Filípek je 13.2.

Celé těhotenství bez problémů, opět jsem ani jednou nezvracela. Ve 20 týdnu jsem si poležela na infekčním v Brně s meningitidou, ale všechno naštěstí OK.

Váhový odhad byl pořád větší, takže jsem opět očekávala obříka přes 4 kg. Ve 36tt byl odhad 3200g. Pořád jsem přemýšlela, zda rodit přirozeně nebo císař. Hrozné dilema. Nikomu jsme celou dobu neřekli, že to bude další kluk, překvápko včetně jména 🙂 U Filípka jsme to řekli dva měsíce dopředu, jméno se dozvěděli až v den porodu 🙂

Břicho jsem měla obrovské, větší jak maminky s dvojčaty, posledních pár týdnů už se modlila, ať mimčo vyleze dřív, že bude menší a šlo by to třeba přirozeně.

23.11. jsem se byla zaregistrovat v porodnici v Ivančicích, císař se naplánoval na 6.12.2017. Plánovala jsem si, kolik toho ještě stihnu, že je čas. O víkendu hody, návštěva celé rodiny, další týden měl Filípek nastoupit do školky, chtěla jsem napéct cukroví.

Canon Creative Park #test_canon

               Tohle bylo asi to nejlepší testování ze všech, moc jsem si to užila. Vyhráli jsme si se synem oba dva. Já moc ráda něco tvořím, takže pro mě to byl opravdu super relax. Ale zároveň jsem tím zabavila nemocného synka, který měl tak trošku roupy a potřeboval zabavit. Vybírala jsem takové aktivity, u kterých mohl pomáhat tvořit, nebo si s nimi mohl pak hrát. Hodně jsme i zapojili laminovačku, aby naše výtvory déle vydržely. A jsem moc ráda, že jsem díky recenzi našla takovou bohatou studnici aktivit pro děti.

    Nejdříve jsme zkusili přiložená zvířátka - některá jsme si dotiskli a máme doma takovou menší zoo. Sice jich pár brzy padlo při různých bojích, ale všechna zvířátka se nám povedla a ta zničená můžeme kdykoliv zase dotisknout a slepit. Popravdě jsem byla celkem překvapená, jak to slepené drželo, i když jsem si s tím nedávala kdovíjak velikou práci.

     Jako další jsme vyzkoušeli vytvořit vánoční rekvizity do fotokoutku (http://cp.c-ij.com/en/contents/CNT-0020620/index.html), které jsme následně zalaminovali. Když jsme si vyfotili pár fotek do rodinného alba, poslali jsme je dál, aby udělaly ještě radost někde jinde. U jednoduchých tvarů se mohl (s trochou pomoci 😉) zapojit i syn, zároveň ho pak bavilo si rekvizity zkoušet. Stříhání je velmi jednoduché a zabavila se celá rodina.

Další aktivitou byly doplňky k vláčkodráze. Sice jsou původně k silnici, ale tunel a semafory (http://cp.c-ij.com/en/contents/CNT-0010513/index.html, http://cp.c-ij.com/en/contents/CNT-0011488/index.html) se nám k té vláčkodráze moc hodily.

A ve výsledku se s námi zabavila i ta nejmladší 🙂 a alespoň nám ten papír otestovala i ústní zkouškou.

Máme za sebou strašně hektických čtrnáct dní, ve kterých jsme mimo jiné měli otestovat Canon Creative Park. Jedná se o webové stránky od společnosti Canon, kde najdete šablony pro vaše tvoření. Na celém tomhle projektu se mi líbí především to, že v lidech probouzí kreativitu a chuť něco vytvářet. 

Testování mělo probíhat společně s dětmi, moc jsem se těšila, jak s Tobískem vyzkoušíme další prima aktivitu, když přes zimu nemůžeme trávit celé dny venku. V balíku, který nám na testování přišel, jsme dostali nůžky, lepidlo, tužku, tři vystřihovánky afrických zvířátek a balík opravdu kvalitních papírů.

Dost mě ovšem překvapilo, jak jsou zvířátka drobná, nezabírala ani půlku papíru a i s nůžkami, které byly v sadě, by jejich vystříhání bylo sakra pracné a složité. Hned mi tedy bylo jasné, že je to spíš zábava pro mě než pro Tobíka. Děti sice vystřihování prvního zvířátka bedlivě pozorovaly, ale na další už mi nedaly prostor. Ani s lepením to nebylo o moc lepší. A tak jsem ze společného tvoření byli všichni akorát ulepení a obalení kousky papírků. Slona jsem alespoň zvládla vyfotit, ostatní zvířátka dožila dřív, než jsem se k tomu vůbec dostala.

Druhý zádrhel byl tisk. Našla jsem spoustu úžasných vystřihovánek, ale na naší černobílé tiskárně by to nemělo smysl a u táty došla barva při tisku masky medvěda a loutkového divadla. Je tedy rozhodně lepší se domluvit s někým, kdo má možnost tisknout za nějaký lepší peníz někde v práci, kde jsou na tisk většího množství barevných věcí zvyklý.

A nakonec byl proti nám čas. Nevím, jak a kdy tvoří ostatní maminky, ale pro mě sezení u papíru s nůžkami v noci, kdy děti už spí, tak trošku ztrácí smysl. Pozvala jsem si tedy na víkend děti mé ségry, abysme se do stříhání zapojili společně. Bohužel ani je stříhání dlouho nebavilo, protože šablony jsou hodně členité a je to náročné i pro dospělého. Tady tedy samozřejmě záleží, do jakého projektu se pustíte. Čas, který jsem měla navíc, jsem tedy alespoň věnovala tomu, že jsem si prošla celé webové stránky a prozkoumala všechny možnosti Canon Creative Parku.

Jinak je totiž Creative Park naprosto dokonalý a už se nemůžu dočkat, až budu mít víc času a budu se moci pustit do tvoření. Zjistila jsem, že pro nejmenší děti jsou v nabídce úžasné omalovánky, na které ani nevyplácáte v tiskárně tolik barev. Teď před Vánocema by se Vám možná mohly hodit různé druhy přáníček včetně obálek. V nabídce jsou i dárkové krabičky a celá záložka na hlavní stránce je věnována právě Vánocům. Na příští rok se Vám zas můžou hodit různé druhy kalendářů. Mě asi nejvíce zaujala záložka Scrapbook, kde máte k dispozici různé krásné šablony pro tvorbu vzpomínek. Skvělé jsou i rámečky na fotky a party doplňky. A neposlední řadě pak zajímavé origami a vystřihovánky z papíru, které jsou ale tak trošku vyšší dívčí. Na druhou stranu si můžete doma postavit téměř cokoliv od zvířátek, přes proslulé stavby až po funkční věči jako jsou různé větrníčky, bubínky a divadýlka.

Fíha to Vám povím, to byl teda pořádnej nášup 🙂 Testování šlo do teď mimo mě, ještě nikdy jsem to nedělala, nezkoušela, nijak se nesnažila zapojit, dokonce jsem ani neměla tušení, že svět internetu takovou možnost nabízí.

Když modrý koník (sláva mu) vyhlásil testování o kretativní sadu, tak jsem jednoduše zkusila štěstí, zda-li já se svoji nejmilejší maličkostí jsem schopna zaujmout a ono to vyšlo, ale můžu říct, že jsem vůbec nevěděla do čeho jdu. Má představa byla naprosto jiná :D

Když přišel balíček, s radostí jsme se s Viktorkou (dále jen V) vrhli na rozbalování a napjatě očekávali, co na nás s balíčku vykoukne. Uvnitř na nás čekala již slepená myška, nůžky, lepidlo, tužka a velký balík kvalitních papírů s názvem Top colour Zero, ty jsou o poznání hebčí a malinko tvrdší, než klasické papíry do tiskárny. (http://www.opaz.cz/papir-canon-top-colour-zero-a4-200g-250-5bl-sat063-ean99664454-skup1918.php). Já teda přiznám, že sem si naivně myslela, že my přijdou již natištěné archy a já si prostě budu jen tak lepit, takže než mi došlo, že na ty papíry si mám tisknout sama, tak to dalo zabrat :D(doufám,že v tom nejsem sama).

Abych Vám to trošku ze začátku vysvětlila o co se jedná:

Creative park od Canonu je portál pro kreativní tvorbu, odkaz máte zde http://cp.c-ij.com/en/index.html. Na tomto portálu najdete spousty možností a předloh pro Vás a vaše děti. Každý si najde to své. Od tvoření 3D zvířat, budov , strojů, tak například můžete vyrábět vánoční dekorace, různá přáníčka, adventní kalendáře, stolní kalendáře, prostírání atak dále a tak dále. No stojí za to si to pěkně prohlédnout, určitě toho zaujme více. Člověk by nejradši do tiskárny posílal vše co si otevře :D Každá předloha má perfektně zpracovaný návod, vše je názorné zobrazeno, kam která část patří, u složitějších věcí je vše i očíslované a opísmenkované, takže chybu lze udělat jen málokdy (ale jde to:D, třeba u Teddyho to byl mazec). Musím však dodat, že je lepší se předem kouknout do čeho jdete, některé šablony s návody lze natisknout na 3 papíry, jiné také třeba na 15, což už nezabere jeden zimní večer, ale třeba 2 zimní dny, jako u mě :D

ZAČÍNÁM TVOŘIT

Takže, když mi to zase začalo patřičně myslet, zavolala jsem manželovi a zaůkolovala ho, aby z práce koukal dotáhnout co nejvíce natištěných věcí, ať můžeme ještě večer něco zkusit. Manžel mě teda moc nešetřil a hned na první den mi nachystal tlupu různých zvířátek. Vytiskl nám rybičku, kočičku, pejska, sovičku, chameleona a jednorožce.

Na pomoc jsem si zavolala také pedikérní nůžky, špejle, izolepu, párátka 🙂

DEN PRVNÍ

ccarolinesmom.blogspot.cz

Nadešel čas si sbalit tašku do porodnice. Každá porodnice má své požadavky, konkrétní seznam dostanete při registraci/porodopisu. Některé půjčují košili už při příjmu, jinde musíte mít svoji. Tady máte pár tipů, co jsem potřebovala já - třeba najdete něco užitečného 🙂

Tento seznam se mi vešel do jedné velké tašky ale příště si vezmu dvě: jednu na porodní box, druhou na pokoj

DŮLEŽITÉ DOKUMENTY

Občanský průkaz

průkaz pojištěnce

Náš Lexík byl vybrán pro testování francouzské značky mléka pro děti - Amilk. Měla jsem velkou radost, kojila jsem do roka, poté kvůli opakujícím se zanětům prsu přestala a hledala vhodnou náhražku.

I když děti po roce, pokud mají pestrou stravu, UM mít nemusí, já jsem ráda, že jej Lexík pije a myslím si, že mu neublíží, doufám v pravý opak. UM jsem vystřídala jen pár a zůstala u mléka, které jsem si dovážela z Rakouska a byli jsme s nim spokojeni. Přesto možnost otestovat něco jiného přišla vhod - zvláště když - to už můžu prozradit, u Amilk zůstaneme.

Obdrželi jsme 4 krabice, které nám vydrželi měsíc, což cca korespondovalo s dobou testování. Mléko velice příjemné voní, je dokonale sypké a rozpouští se jedna báseň (u jiných UM mi i přes veškerou snahu obsah dobře rozmíchat občas Lexík bulel, že se mu ucpala savička). Co se týče chuti, byla pro mne trošku šokem, je výborné, ale pozastavila jsem se nad tím, jak je sladké. Chvíli jsem zvažovala, jestli to pro mě nebude důvod testování ukončit nebo prostě Amilk po testování už nekoupit. 

Nicméně, výhody převážily v takové míře, že, jak jsem zmínila výše, u Amilk zůstáváme. Lexík po něm moc hezky spí a chutná mu, nebolí jej bříško, nemá žádné trávící problémy.

Takže závěrem článku shrnu výhody/ nevýhody a děkuj za možnost testovat a objevit skvělé mléko.

Výhody:

Zrovna jsem přesla kojit, když přišla možnost zůčastnit se testování mlíčka Amilk Bifido. Vzhledem k tomu, že jsme doposud neměli vůbec žádnou zkušenost s umělou výživou, tak jsem byla ráda, že jsem byla právě já vybraná na testování.

Vybrala jsem si variantu 3, což je pro děti 1-3 roky. Naše mladá má nyní rok a 5 měsíců. 

Balíček přišel velmi rychle a byl těžký, tak jsem s napětím otevírala krabici a byla jsem velmi mile překvapená, že se tam ukrývaly 4 velké 600g krabice - nevím, tak nějak jsem očekávala méně. O to víc jsem byla v dobrém překvapená. Verunka - náš tester, jakoby věděla, že je v krabici něco pro ní a vehementně mi musela při rozbalování a následně při focení i asistovat.

Pozitivní mi přišlo, že v krabici jsou dva sáčky a odměrka zvlášť. Takže mám pocit, že se nic nestihne zkazit. Otevíráte menší množství sušeného mlíčka. Vzhledem k tomu, že je to v pytlíku, tak jsem si obsah přesypala do uzavíratelné nádoby.

Dávali jsme 6 odměrek do cca 180ml vody. Mlíčko se ihned krásně rozpustilo. Verunce opravdu zachutnalo - po dobu testování jsem vyzkoušela i 2 mlíčka různé konkurence, abych měla srovnání a musím říct, že jedna jiná značka se vůbec nerozpouštěla a také tak divně páchla...S druhou konkurenční značkou bylo mlíčko zcela srovnatelné. 

Mlíčko jsem dávala každé ráno a občas v poledne a občas večer - to záleželo na dceři, protože si mlíčko velmi oblíbila a občas vyžadovala dodělání mlíčka i po klasickém jídle. Balení nám vydrželo cca týden.

Díky koníkové výzvě, do které jsme se s 21 měsíční dcerou zapojily, se nám podařilo získat testovací balíček pokračovacího mléka Amilk Bifido 3. Dcera byla do roka kojena a pak jsme přešli na pokračovací mléka, se kterými neměla v zásadě žádný problém. Nejinak tomu bylo i u tohoto mléka. Testování probíhalo měsíc. Hned po doručení kurýrem mě zajímalo, jak vypadá obal. V obchodě je to rozhodně „tahač očí“. Krabice má na obale základní informace, ze kterých se na první pohled jasně dozvím, o co se jedná a komu je výrobek určen. Nemám přílišná srovnání s konkurenčními mléky, vyzkoušeli jsme doposud asi tak tři značky. Obecně je ale někdy těžké z obalu pochopit, co je jeho obsahem. Zde žádný problém nebyl. Text i obrázek mléka s medvídkem jasně mluví o dětském mléce. Navíc je hezky výrazný, v obchodě by mě určitě zaujal.

Po doručení balíčku kurýrem jsem byla netrpělivá a nedočkavá, jak bude hlavně dcera s tímto mlékem spokojena. Hned jsem jej rozbalila a začala studovat jeho složení. Pro srovnání jsem si vybrala aktuální mléko, které je dceři dobře známe a neměla s ním problémy. Veškeré hodnoty, které jsou uvedeny ve složení, byly velmi podobné. Amilk Bifido 3 obsahoval o nějaké setinky miligramů / gramů více, než naše zavedené mléko. Což mi nepřišlo na škodu. Jediné, co mohlo vadit, byla skupina sacharidů (cukry, laktóza, fruktóza, glukóza). Rozdíly těchto hodnot nebyly ale nijak markantní.

Po otevření krabice jsem našla uvnitř dva pytlíky po 300g s průhlednou plastovou odměrkou. Nemůže tedy dojít k nějakým vzduchovým bublinám a nepřesnému dávkování, protože je hned vše na první pohled vidět. Sušené mléko samotné mne velmi mile překvapilo. Prášek byl voňavý, jemný a krásně sypký (tudíž by ani k zmíněným bublinám dojít nemohlo).

Dcera dříve mívala mléko ráno v poledne a večer. Už nějakou dobu jsme ale dávali pouze v poledne na vyžádání (pokud samotný oběd nestačil) a večer zůstalo beze změny. První den jsem jí ale mléko umíchala automaticky, aby mohla hned vyzkoušet. Přijala ho bez jakýchkoli výhrad. Mléčné výrobky má obecně ráda. Hlavně tvarohy, jogurty, občas si vyžádá i sýr. Kravské mléko ještě nevyzkoušela, ale některé věci jí z něho připravuji, např. ovesné kaše atd. Proto mne nepřekvapilo, že si lahvičku bez rozmyslu vzala a vypila ji s chutí. Měla jsem tedy radost, že přechod na jinou značku jí nevadil.

Příprava Amilk Bifido 3 byla velice snadná. Mléko se nádherně rozpustilo, ani jsem nemusela příliš míchat nebo štěrchat. Také neudělalo moc pěny či bublin, které mohou zvláště u menších dětí způsobovat potíže (navíc si vytvořená pěna velice rychle sedne). A co oceňuji nejvíce, je jeho vůně a s tím jistě spojená i chuť. Po dopití jsem lahvičku hned neumyla a musím podotknout, že u jiných mlék zbytky lehce kysnou a způsobují pak nevalný zápach. U Amilk Bifido 3 za prvé nemělo co zkysnout, protože dcera jej vypila do poslední kapky, ale hlavně i po delší době zůstalo stejně voňavé, po kyselém zápachu ani památky.

Večer mléko připravuje manžel, protože máme ještě čtyřměsíčního syna, kterému se věnuji. A v podstatě měl stejné poznatky jako já při dopoledním míchání. Dcera opět vypila vše do poslední kapky a spala až do rána. Se spánkem už nemá delší dobu problém. Změna mléka mohla být narušením, nicméně naštěstí jsme se s tímto nesetkali. Mohlo by se tedy zdát, že přechod na nové mléko proběhnul velmi hladce.

Jsem pravidelnou čtenářkou webové stránky Modrý koník. Stránku modrykonik.cz jsem začala navštěvovat během svého prvního těhotenství a i po druhém těhotenství jsem jí zůstala věrná. Mám dva syny Tadeáška  3,5 roku a Matyáška 8 měsíců.  Když se naskytla možnost, dát klukům otestovat hračky od společnosti Fisher - Price, neváhala jsem a zapojila se do možnosti testování. Usmálo se na nás štěstí a byla, jsem vybrána, k testování první skupiny hraček, tedy hraček vhodných od 6 měsíců věku dítěte a to Smart stages tablet, Chytrý telefon, Pejskův stoleček, Veselé jablíčko, Mluvící pejsek.

Na testování jsem se hodně těšila, hračkami od společnosti Fisher price, mám zkušenosti a tak jsem věděla, že nás doma čeká 5 týdnů plných překvapení, poznávání, 35 dní dobrodružství, zábavy, učení a spousty hodin hraní, dětské radosti, co víc si přát.

Než začnu v popisování jednotlivých hraček, chtěla bych shrnout celkový dojem, který jsem během 5 týdnů testování získala a důvod proč si hračky od Fisher price získali mé srdce, jsou to sice jen detaily ale právě takové detaily jsou důvodem, proč nakonec dětem vyberu a koupím hračky od Fisher price.

Všechny hračky splňují směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES o bezpečnosti hraček a všechny zákonné normy dle české legislativy a prohlášení o shodě CE. V dnešní době by to u hraček prodávaných na českém trhu měla být samozřejmost, ale bohužel není to tak úplně pravda. Celkově se mi líbí koncepce hraček od Fisher price, ve své podstatě je jednoduchá, hlavní hračkou je mluvící pejsek, ostatní hračky na ní přímo navazují příběhem nebo stylem. Přesto je, každá hračka samostatným celkem a není potřeba vlastnit další hračku, pokud však jednou hračku dětem od Fisher price koupíte, u jedné určitě nezůstanete. Další vychytávkou na hračkách je skutečnost, že obrázky nejsou na plastových dílech nalepeny ale natištěny, díky tomu odolají dětským slinám během ožužlávání,  a zachovávají si dlouhodobě vzhled nové hračky. Hračky jsou vyrobeny ze silného pevného plastu, který vydrží hrubší zacházení těch nejmenších dětí. Výrobce pro namluvení frází a písničky použil opravdu příjemný ženský hlas, který je příslibem toho, že i když vám dítě už po sté za sebou pustí jednu a tu samou písničku, nemáte chuť hračku vyhodit z okna. Hračky s dítětem „rostou“ díky jejich funkcím a přepínání režimů si vaše dítě s hračkou rádo hraje jak v 6 měsících tak ve 3,5 letech, jak jsem měla možnosti zjistit. V neposlední řadě je u hraček velké plus, že u nich v balení máte vždy baterie a po rozbalení můžete hračku hned užívat, není totiž nic horšího, než když koupíte hračku, nalákáte na ní své natěšené dítko, které si hračku rozbalí, a pak zjistíte, že nemáte baterky.

Ale teď už k samotným testovaným hračkám, u kterých nebudu vypisovat jejich přesné funkce nebo kolik mají celkem dohromady melodií, to jsou informace, které si přečtete na každém internetovém obchodě v popisu výrobku.

Smart stages tablet

V dnešní uspěchané době často čekáme se snahami o prvního potomka velmi dlouho. Místo ve fyziologicky ideálních dvaceti letech plánujeme otěhotnění o deset i dvacet let později. Paradoxně čím déle čekáme na tu vhodnou chvíli, tím rychleji potom chceme, aby to ,"klaplo". Jsme nedočkavé, netrpělivé, a když to náhodou nevyjde hned v prvním cyklu, tak většina dam usedá k internetu a hledá zaručené recepty, jak co nejrychleji otěhotnět.

Lékaře by měly vyhledat páry, které se již rok neúspěšně snaží o početí. Rok je však dlouhá doba a pokud při tom toužíte po miminku, je tento rok téměř nekonečný.  Naštěstí máme mnoho způsobů, jak si můžou snažící se páry sami pomoci.

Jak můžete přirozené otěhotnění podpořit?

Plodné dny

Jedná se o období ovulace, kdy dochází k uvolnění zralého vajíčka z vaječníku. To putuje do vejcovodu a následujících několik hodin čeká na oplození. Pokud není vajíčko oplodněno, tak v očekávaném termínu přichází menstruace a začíná nový cyklus.  K ovulaci většinu dochází přibližně v polovině cyklu. Každá žena je však jiná a tak některá ovuluje časně a jiná zase o týden později. Vajíčko je oplození schopné v průměru dvanáct hodin (opět velmi individuální, čím starší žena je, tím se tato doba zkracuje). Spermie by v ideálním případě měly přežívat v těle ženy až 48 hodin.  Pohlavní styk obden v období plodných dnů by měl teoreticky zajistit, že se spermie s vajíčkem neminou.

Díky ovulačním testům nebo měření bazální teploty můžeme přesně zjistit, kdy dochází k uvolnění vajíčka a naplánovat pohlavní styk v období největších šancí na otěhotnění.

Spokojené a zdravé miminko je snem i cílem každé maminky. Cestou k spokojenému děťátku je nejen naše milující náruč, ale důležitá je i správná péče, s kterou úzce souvisí také stravovací návyky. Mezi ně rozhodně patří také výběr vhodných probiotik, která mohou zachránit řadu proplakaných dní i nocí.

Probiotika jsou bakterie, které jsou pro lidský organismus důležité a to především ty z rodu laktobacilů. Probiotické bakterie se přirozeně vyskytují v trávicím traktu a přispívají k udržení rovnováhy střevního prostředí.

Apo-laktík for baby je doplněk stravy

Jako maminka chci pro své děťátko to nejlepší. Byla jsem proto nadšená, když jsem objevila probiotické kapky Apo-laktík for baby, které jsou speciálně vyvinuty i pro nejmenší miminka a mohou se užívat již od narození.

 Tento doplněk stravy obsahuje dva prospěšné kmeny laktobacilů (L. reuteri a L. rhamnosus) a zároveň 250 miliónů probiotických bakterií v každé denní dávce. Kapky jsou navíc obohacené o fruktooligosacharidy neboli prebiotika, která připravují „živnou půdu“ probiotickým bakteriím a umocňují tak jejich účinek.

Apo-laktík for baby je doplněk stravy

Chtěla bych moc poděkovat za to, že jsme se mohli zúčastnit testování hraček Fisher - Price. Děti si to užily a mé nervy zůstaly nepoškozené, ačkoliv někdy bylo namále, hlavně, když spustily všechny najednou 😀

Budu postupovat od nejoblíbenější hračky po tu nejmíň oblíbenou. No. 1 je u nás... Tramtadadá.

Panáček BeatBo

Panáček má tři tlačítka (dvě na jedné a jedno na druhé nožce) + jedno samostatné tlačítko je pak bříško. Po zmáčknutí tlačítka na levé nožce je možnost nahrání krátkého textu, který pak panáček přezpívá. No, řekněme si upřímně, nápad dobrý, ale jinak kvalita nahrávání na bodu nula. Při poslechu nahraného textu musím hooodně napínat uši, abych vůbec rozuměla, co říká (zpívá). Každopádně dětem to prostě nějak nevadí a moje 14 léta neteř u toho strávila snad půl hodiny 😀 Při nahrávání svítí bříško červeně, takže přesně poznáte, kdy máte s nahráváním začít a kdy končit.

Jedno ze dvou tlačítek na pravé nožce přehraje jednu z 5 písniček, "nutí" děti tančit, tleskat, zadupat... 

Druhé tlačítko děti naučí abecedu, barvy (tady se mi hodně líbí, že při každé barvě svítí bříško tou určitou barvou), dále se děti naučí počítat do 10 a zahrají si hru na ledové sochy - panáček tančí, pak zavelí "Hudba nezní, ihned zmrzni!" a děti musí v tu chvíli ztuhnout v poloze, ve které zrovna jsou. Velmi oblíbená hra u Elišky, je schopna dát si kvůli tomu i nohu za hlavu 😀

Milé tety koníkovky,

chceme vás seznámit s našim testováním hraček. Nejdříve chceme poděkovat firmě Fisher - Price za hračky a Modrému Koníkovi, že našeho chlapečka vybral. Když jsem tu soutěž našla zajímaly mne ty hračky a plánovala jsem nákup některé z nich pod stromeček. Zkusila jsem štěstí a přihlásila Matýska. Pak jsem to pustila z hlavy a tak, když přišla zpráva, že nás vybrali, nemohla jsem uvěřit svým očím a radovali jsme se jako blázni. V životě jsem nevyhrála ani ve sportce a teď takové štěstí. Navíc jsem myslela, že každý dostane jednu z těch pěti hraček, takže když mi psali, že přijdou “hračky“, tak jsem byla v šoku a ještě ve větším, když přišly ty dvě obří krabice.

Testovala celá rodina a to doslova. Matýsek totiž s hračkami putoval všude. Telefon cestoval s námi i vlakem do Prahy a ostatní hračky s námi jezdili i na návštěvy k příbuzným.

Testovací tým: Matýsek se mnou, tátou, dědečkem a starší ségrou, která dostala i za úkol napsat recenzi na jejich nejoblíbenější tablet. Ale dost řečí jdeme na to …

Jako první jsme rozbalili CHYTRÝ TELEFON. Mne se líbilo už jen to, že se dal lehce vybalit a člověk nepotřeboval kufr s nářadím jako to bylo u hraček kdysi s Natálkou. Takže chvíli dítko drží krabici a za dvě vteřiny si může hrát, což vlastně platí ke všem hračkám a za mne je to obrovské plus. Matýsek měl v té době 6 měsíců a začínal sedět. Mobil se mu líbil nejdříve spíš jako kousátko. Vůbec nezvládal nějaké pouštění zvuků jakoby měl na to slabý stisk prstíků. Mobil je dost velký a tak se mu obtížně držel a často vyklouzl. Opět body nahoru za to, že je mobil omyvatelný a přežil jak jeho okusování a slintání, tak i mnoho pádů na zem z jeho ruček. Ze začátku mi přišlo, že ho mobil moc neoslovil, ale teď po měsíci si na něm sám pouští zvuky a už ví, které tlačítko pouští melodii. Umí si i mačkat tlačítka. Na tom mobilu je vidět jak se jeho motorika posunula kupředu. Hráli jsme si s ním tak, že jsme mu mačkali tlačítka a mu se líbily zvuky ( štěkot pejska, spoušt fotoaparátu a jiné ), blikání i písničky a melodie. Mobil při stisku klávesy krátce řekne dané číslo a při dlouhém zmáčknutí pustí zvuk k obrázku na klávese a bliká. Dole má modré tlačítko, kterým se pohybuje do stran a pouští část melodie. To Matěj objevil jako první. Další plus je, že má příjemnou hlasitost tak akorát a není to uřvaná hračka, kterou má rodič po hodině chuť prohodit oknem. Hračku ještě dlouho využijem pak i na poznávaní čísel. Na to, že ho nejdříve vůbec neoslovil, si s ním ted často hraje.

Shrnutí: odolná hračka i pro nejmenší, ale ti malí k tomu potřebují obsluhu než vyrostou nebo natrénují ručičky, aby mohli mačkat sami tlačítka.

ccarolinesmom.blogspot.cz

Živě si vzpomínám na hodiny prosezené na internetu a pročítání diskuzí. Co je potřeba do výbavičky? Potřebuji drahou odsávačku mléka? Potřebuji hnízdečko do postýlky? A co chránič matrací? Sotva jsem otevřela jakýkoliv eshop, zahltila mě spousta zboží, které přece NUTNĚ potřebuji. 

Maminky, budoucí maminky, nedejte se!

Miminko toho moc nepotřebuje. Nejdůležitější je mateřská náruč a láska. Přesto ale nenecháme děťátko nahé, proto jsem sepsala několik bodů, které jsou podle mého názoru vhodné do začátku.

OBLEČENÍ PRO MIMINKO

Velikost 56

Když koník vyhlásil možnost testovat hračky, tak jsem to zkusila a nečekaně se na nás usmálo štěstí - za což moc děkuju. Vezmu to pěkně postupně, jak a proč hračky mě a kluky zaujaly, co je na nich super, co méně a celkové shrnutí.

BeatBo - tanečník

Tak tato hračka u nás doba vyhrála na celé čáře. Již při rozbalování všechny upoutá veselá barevnost, hračka je poměrně velká,  těžká a robusní, jako "nosící" prvek slouží super textilní ouška, nebo tlapky.

Tanečník umí plno super kousků - trsá, vrtí se, zpívá, nahrává, bliká 

Na pravé nožce má dvě tlačítka - hudební a "naučné" 

1.  v naučné části se děti naučí barvy, počítat a abecedu (ke které mám teda výhrady, pač není česká, ale u těhle hraček je to prostě "normálka", )
2.  hudební část je několik písniček, které se opakují a v podstatě učí děti pohybu,
   nejvíc u nás frčí Tanec soch - "hudba nezní, ihned zmrzni",
   další písničky děti učí tleskat, dupat a táák
    - co bych uvítala je nějáké tlačítko, které písničky hraje pořád dokola,
   takhle musí děti při "trsání" odbíhat a po chvíli je to mačkání nebaví.

S timto pojmem me seznamil muj partner, jsou to deti narozene ve stejnym roce. Takze muzu vsem tvrdit ze mam dvojcata. Rozestup mezi nima 10 mesicu, obe narozeny predcasne, obe byli malinky, ale prece jenom kazde je jine... Prvni se mi narodil syn, prirozene (vaginalne), spontalne o 6 tydnu driv. Je to nas maly flegmous, bylo a je mu jedno ze ma v plince nacurano a nakakano, naopak jeste se v tom rochni, nemusim ho uspavat, staci mu dat lahev s mlikem a usne sam... muzu kdyz spj vysavat, mixovat.. ale ted jak se nam narodila dcera, akutnim cisarem kvuli poloze pricka, taky driv o 4 tydny, tak syn  dostava histerycke zachvaty a do maly busi.. hlavne kdyz kojim... Dcera pro zmenu rve neustale, pri kazdem prdnuti do pliny, ucmurnuti musim prebalovat, chce mit prso neustale v puse, vubec nekrka, sije sebou jako kdyby misto nozek a rucek mela chapadla... 

  Nas denni rezim vypada asi takto... rano vstavacka v 6:30 +/-, kojeni, prebalovani, kdyz se zadari dcera znova usne ve vetsine pripadech ne, v 7:30 vstavacka synn prebalovani, prevlikani, snidane a pak si hraje.. kdyz mala spi tak si jeste na chvilku lehnu po noci kdy k ni vstavam asi 5x-6x za tu noc toho mam plny kecky, ale vetsinou to vydrzi tak na pul hodky... behem dopoledne jsem absolutne nepouzitelna, neprijimam hovory nic... jsem jak prastena polenem, kralovatvi za kofeinovy kafe 😊.. no nic musim zase kojit, donutit syna aby se napil, prebalit oba, obcas je potreba syna vykoupat, ma ty h***a az na krku. Mala opet rve, tak s ni cbodim 3 hodiny po byte,  masiruji brisko, cvicin s nozickama, mluvim na ni l, zpivam ji, u vseho mi s histeryckym krikem asistuje syn.. kdyz uz konecne spi beru do ruky syna, a je mi spatne z pohledu do jeho uplakany zasopleny tvare, chce se mi taky brecet, je mi ho lito.. dam mu najist a sup s nim na dopoledni spani, kdyz se postesti a oba spi, vse zahazuji a jdu taky spat... vsak ten bordel nikam neutece.. a sprcha taky vydrzi do vecera.. po probuzeni je opet kolecko s prebalovanim, kojenim a krmenim a nuceni aspon trochu do nej dostat nejaky tekutiny.. vetsinou bezvysledne... kdyz nespi tak delam co je potreba, vareni, peceni, uklizeni, hraju si synem, blbneme spolu, vetsinou si jen hrajeme a uklid a vareni nechavam na noc 😁😁 obcas se postesti uvarit i dopoledne 😁😁. Vetsinou kolem druhy zacnu sebe chystat na vychazku ven, pak oblikani Valerie otevru na ni okno aby se mi v tom neupekla a jdu oblekat Williema. Kdyz uz se mi toto podari treba v 10minutach i s pripravenou taskou, tak beru Willa a nesu ho do kocarkarny( nemame vytah a bydline ve 2. Patre. Mala ceka v kosiku, usadim malyho pripoutam ho a letim pro Valerii, nekdriv si vezmu boty bundu kabelku a beru Valerii a letim dolu.. hura po pul hodine vypraveny a muzeme ven. Venku jsme podle pocasi ale vetsinou v 5 jsme doma. Will si hraje a ja kojim po prichodu.. nasleduje kolecko prebalovani  prevlikani, krmeni a donucovani syna neco vypit... kolem 18h jde syn do vany, behem te doby je vetsinou Val v limbu a krasne spi, radime se synem ve vane. Kolecko s oblikanim, davanim plinky, ukladanim, a mizenim v obyvvaku kde na me rve dcera. Dalsi kolecko s koupanim prebalovanim, oblikanim a kojenim... slysim syna jak si v postylce hraje, ignoruji to za chvili usne. Po nakojeni dcery mi zacina sichta uklizecky, kucharky a pekarky.. uklidim hracky, kuchyn, koupelnu, predsin, odstranim vsechny prekazejici veci a vytahuji nas prumyslovy vysavac, ano jsem lhostejna k sousedum a klidne ve ctvrt na devet si vysaju byt.. nesnasim kdyz mam na nohach drobky, prijde na radu vytirani, a jednou za tyden k tomu pridavam vycisteni koupelny a zachodu( ne ze bych ho jinak nemyla, myla jen tohle je dukladne vycisteni, policky atd...) utirani prachu.. kdyz tohle zvladnu tak se mi vetsinou dovaruje jidlo ktere mame na dalsi 2-3 dny, do toho se snazim, v tento predvanocni cas pect cukrovi, uspesne hlasim mame uz pernicky, linecky, baunty, rafaelo, vosi hnizda, chybi uz jen pracny rohlicky a bananky. Pect muzu jen v noci, domaci nam sem dal troubu pod plynovou desku a to sklo proste hreje.. pracku poustim taky az co dam deti vecer spat, jedine co absolutne nezvladam je zehleni, po celem dnu me uz tak boli zada(jsem po 3 operacich) ze stat nebo sedet u prkna je pro me muceni, a zehleni pres den s tim malym drakem neni mozne.. do toho vseho se musim starat i o sebe a pomaham muzskymu rozjet firmu (jako reklamni fotograf delam fotky na web).. probirame co a jak, litani po doktorech nejen s detmi ale i semnou.. 

  Jsem milovnik Vanoc, je to jediny svatek na kterym mi hodne zalezi a chci aby ty nase prvni Vanoce ve 4 byli dokonali.. vyrabim si adventni venec sama, a veskerou vyzdobu, darky jsme poresili s pritelem o vikendu.. 

  Ukojim i vasi zvedavost co dela muzsky?! Muzsky vstava kazdy den v 6:30 a vraci se mezi 19-20h, je osvc tak je v praci dlouho. Kdyz ma cestu kolem prijede pres den na obed a pohraje si s detmi pak zase leti kdyz ma domluvenou zakazku. Vikendy je vetsinou doma tak si mohu prispat, postara se o syna, prebali, prevlikne, nakrmi, hraje si snim, vezme si dceru chova dceru mluvi na ni cvici s ni, kdyz je potreba jede se synem k lekari, byli sami u zubare, rehabko, urologie, praktik. Ceho si na nem vazim nejvic je ze i kdyz po tolika hodinach za volantem v praci v noci vstava k synovi... ten se vzbudi klidne i 6x za noc.. ja vstavam k dcerce.. tohle je pro me k nezaplaceni. Vstavaji na stridacku a to bych se zblaznila. Ted ja spim v obyvaku s Valerii a muzsky s Willdou v loznici. Navzajem se deti budi. 

  Kolikrat uz uplne padam na hubu, jsem nevyspana, Valerie ma noci kdy spi jen 2 hodky a zbytek vetsinou proplace a ja prochodim po obyvaku.. v tyto dny  jsem protivna sama sobe a pak si to strasne vycitam protoze  deti za to nemuzou, jsem nekdy protivna i na ne a pritele... 

   Ale zeny, maminky, budouci maminky... vsechno se da zvladnout, kolikrat si reknu ze jsem zrala na Bohnice, minimalne antidepresiva, ale pak se na me ten muj malej dablik usmeje a ja jsem stastna, ze ty svoje dve maly obludky mam...