Jednou z dovolených, na které s manželem rádi vzpomínáme, byla určitě dovolená v Izraeli a Palestině. A rozhodně to byla dovolená, která v nás rezonovala nejdéle ze všech našich cest, následně ovlivnila "novinové" (internetové) články, které jsme si četli, osoby a reportéry, které jsme sledovali na sociálních sítích, filmy, na které jsme se společně dívali... Proč to všechno? Protože je to území, kde už desetiletí (a střídavě vlastně už po dlouhá staletí) panuje dramatická atmosféra plná problémů, nenávisti, utlačování, osočování a bojů. Takhle to zní jako místo, kam by člověk rozhodně jet nechtěl, ale na druhou stranu je to i místo, které vás může silně oslovit, ta staletí lidských osudů a vývoje událostí na každém kroku vnímáte, historické budovy zdůrazňující svůj náboženský původ a důvod existence vás nabádají k zamyšlení a při vykročení z města i v nehostinné krajině najdete zajímavá historická místa a artefakty, ke kterým se váží neuvěřitelné příběhy. A proč jsme se na tuhle cestu vydali my? Dost možná vám ten důvod bude připadat úplně pitomý, ale my to takhle prostě máme 😀 Jednou večer jsme se dívali s mým pubertálním synovcem na film Světová válka Z, kde Brad Pitt zachraňuje svět před zombí apokalypsou a sice byl ten film úplná katastrofa, ale byly v něm úžasné záběry z krásného historického města (když jsem si tedy odmyslela ty zombie 😉 ), a tak jsme zjistili, že to město je Jeruzalém a ještě než film skončil, vygooglili jsme si, že letenky stojí pár tisíc a měli jsme rozhodnuto o naší příští dovolené 🙂 

Stěžejní pro nás tedy byla cesta do Izraele a přímo Jeruzaléma, ale nakonec nás velmi oslovilo také území Palestiny. Popisovat takovou cestu slovy je na dlouho a proto vám to doplním i mnoha obrázky, tak snad jste na wifi a nevyplýtváte si na moje fotky všechna data 😀 

To hlavní, proč jsme se na cestu vydali, tedy bylo město Jeruzalém. Město je opravdu zajímavé a stejně jako my, jej většina turistů vyhledává zejména kvůli tzv. Starému městu, kde vedle sebe stojí významné budovy hned 3 světových náboženství a to křesťanské, židovské a muslimské. My s manželem nejsme věřící, takže jsme se zajímali o místa všech náboženství (do Jeruzaléma ale jezdí celé zájezdy i z Česka zaměřené výhradně na křesťanskou historii v Izraeli a na místa různě spjatá zejména s Ježíšem Kristem). 

Staré město je rozděleno na části podle náboženství a vede do něj také několik bran, které jsou kvůli častým problémům a útokům hlídány ozbrojenými hlídkami. Ostatně ozbrojené hlídky jsou v celém Jeruzalémě a to opravdu na každém kroku. Mnoho lidí nám říkalo, že by to v nich vzbuzovalo strach, ale na nás to působilo spíš obráceně, že je všechno tak hlídané, že se není čeho bát. Ke všemu vražedné útoky, ke kterým zde dochází (ano, to je realita, která vás prostě ovlivní a nás navedla k většímu zájmu o izrelsko -palestinský konflikt), nejsou zaměřeny na turisty, ale jsou vedeny mezi Palestinci a Izraelci. 

Většinu turistů určitě zajímá židovská Zeď nářků, ta zde samozřejmě je a Židé se u ní opravdu modlí a čtou svaté texty. Co jsem dříve nevěděla je, že zeď, respektive prostor u ní, je rozdělen na mužskou a ženskou část, takže k ní jít můžete, ale pouze do odpovídající části (mužská část je mnohem větší než ženská).

Hned nad Zdí nářků je muslimská část - Chrámová hora, kde se nachází mešita al-Aksá pro tisíce muslimských věřících a také asi na pohled nejvýraznějsí budova Jeruzaléma - islámská svatyně s ikonickou pozlacenou kopulí Skalní dóm.

SOUŤEŽ BYLA UKONČENA.

Jako malá jsem měla jeden velký cestovatelský sen. Vidět zblízka pyramidy. Vlastně jsem byla docela okouzlena všemi antickými civilizacemi a vidět jakoukoli ze starověkých památek by bylo tenkrát pro mě zážitkem. 

Postupně se ale moje zamilovaní v antice začalo vytrácet. Moje cestovatelské sny se měnily a postupně se stávají reálnější, splnitelnější. Vlastně mě návštěva Egypta už vůbec neláká. 😂 

Nedávno jsem si na fotkách zamilovala místo v Itálii, na které se určitě bezpodmínečně musím jet podívat. Nebo, lépe řečeno, jet se vykoupat. Je ním Grotta della poesia. Přírodní koupaliště v Roca Vecchia. Konkrétně tady:

Na tohle místo se prostě MUSÍM dostat. A čím dříve, tím lépe! Já myslím, že to je docela reální sen, žádná nesplnitelná fantazie,proto věřím, že se mi jednou splní.

Jasně, navštívit Island, Nový Zéland, Moskvu a Havanu by se mi líbilo taky, ale to jsou zatím přání více-méně nesplnitelná z různých důvodů. 

    Ležela jsem na operačním stole a dívala se okolo sebe. Poslední myšlenka, co mi bleskla hlavou, než jsem usnula, byla, že tohle je jen zlý sen, to nemůže být pravda. Že se ráno probudím a budu rodit v termínu s Laďkou. Ale sen to nebyl.

    Byl čtvrtek a já se probudila bez bolestí zad, které mě od úterý trápily. Mohla jsem se zase narovnat a i když jsem cítila, že nejsem úplně fit, bylo to o 100 % lepší. Čekala mě poslední kontrola u mého gynekologa. Byla jsem docela unavená, přeci jen jsem předchozí den moc nespala. Všechno jsem ale přisuzovala bolavým zádům. Sestřička mi naměřila vysoký tlak, říkala jsem jí, že jsem nervózní a navíc jsem v noci moc nespala. Za 5 minut mě přeměřila a hodnoty byly o trochu lepší, i když pořád vysoké. Uklidnila jsem ji, že se budu doma měřit a kdyby byl nějaký problém tak se ozvu, eventuálně bych zajela do nemocnice. Šla jsem k mému gynekologovi a pověděla mu o bolesti zad, potvrdil mi, že se mi vlivem toho může i špatně dýchat, že zablokované lopatky tohle umí. Můj lékař mě tedy oficiálně “předal” do porodnice, popřál hodně sil na poslední týdny a taky na porod, který ale podle něj „zvládnu jako profík”.

    Odpoledne jsem šla na milované cvičení pro těhotné ve vodě. Uteklo to moc rychle a já se těšila na další lekci, která vycházela až na začátek února, týden před termínem. Po cvičení jsem ještě spěchala k fyzioterapeutce, se kterou jsem cvičila od poloviny těhotenství. Tentokrát mi měla cíleně pomoci od bolestí zad. I když už to bylo o 100 % lepší, když projížděla jednotlivé body na těle, cítila jsem, jak se mi bolest řetězí až do kyčlí nebo dokonce až do chodidel. Aby mi fyzioterapeutka trochu ulevila a záda podepřela, nalepila mi na ně a na břicho tejpy. Vypadalo to, že už bude líp, prý můžu ty tejpy pár dní víc cítit, ale nemělo by to bolet. Při nejhorším ty tejpy můžu vždycky sundat.

    V pátek jsem se probudila a hned jsem věděla, že je zle. Bolest byla zpět. Zase jsem se nemohla narovnat a chodila shrbená, snažila jsem se cvičit různé pozice a ulevit si od bolesti. Vzpomínala jsem na protahovací cviky z cvičení s fyzio a se svou PA. Poprosila jsem svojí maminku, aby k nám přijela, protože manžel měl celý víkend noční a já jsem nechtěla zůstat sama. Bolest mě tak moc paralyzovala, že jsem se ani nemohla pořádně postarat o dceru. Domluvili jsme se, že u nás přespí a další den kdyžtak pojedu radši k rodičům. Protože bolest byla velká, rozhodla jsem se sebe co nejlépe utlumit a dceru zabavit tak, aby po mně nic nechtěla. Dala jsem ji svůj mobil, zapnula pohádky a sama jsem si vzala paralen. S bolestí to ale nic neudělalo. Jediná poloha, ve které jsem mohla být, byla klečet opřená o hromadu polštářů, takže jsem měla záda neustále zakulacená.

Čekala jsem na příjezd mamky jako na smilování. Psala jsem kamarádce gynekoložce dotaz, kolik prášků si můžu maximálně vzít. Dvojitá dávka už zabrala a já se konečně mohla narovnat. Myslela jsem si, že mám od bolesti pokoj, ale byl to teprve začátek velmi dlouhého a bolavého víkendu.

    V sobotu jsem fungovala jen díky „oknům”, kdy jsem si mohla vzít prášek a mít na chvíli od bolesti pokoj. Většinu dne jsem klečela na posteli a snažila se relaxovat nebo cvičila na uvolnění. Když už jsem nevěděla co dělat, vlezla jsem do vany, ve které jsem se ponořila až po krk. Nic moc ale nepomáhalo a vana byla vyloženě kontraproduktivní, protože po tom, co jsem vylezla, byla ta bolest snad ještě horší. V neděli mi ke všemu začalo tvrdnout břicho. Byla jsem přesně 3 týdny před termínem, takže miminko už by bylo považováno za hraničně donošené. S těmi poslíčky to bylo ještě daleko horší, protože na ty pomáhalo jen ležet na boku, což jsem zas nezvládala kvůli zádům. Poslíčky vždycky nějak uvolnilo magnezium a masáž břicha pod sprchou. Odpoledne jsem psala svoji PA, aby mi poradila, co s těmi zády. Poradila mi bolavé body masírovat tlakem, případně použít tvrdý balonek. Za 2 hodiny mi volala, aby se zeptala, jak mi je. To už jsem měla několik hodin bolesti do břicha, které nešly ničím rozehnat. Když slyšela, jak dýchám, zeptala se mě jak „daleko” jsem. Když jsem řekla, že konec 37. týdne, tak mi řekla že to může být klidně už porod a že by mě radši viděla. Já jsem do nemocnice jezdit nechtěla. Minule jsem tam strávila 20 hodin, i když jsem jela s kontrakcemi po 3 minutách. Pořád jsem opakovala: „To nemůže být porod, nemůžu rodit s blokovanými zády.” Na to mi PA povídá: „Měla bys ale přijmout tu myšlenku, že nejsi ta, která o tom rozhoduje.” Tak jsem se tedy rozhodla, že pojedeme na kontrolu do porodnice a pokud bych nerodila, tak přijedu zpět. Rozloučila jsem se s Berunkou, která zůstala doma s mou sestrou.

2. 5. 2019 předání do péče porodnice a má průkazka hlásí 39+2. Miminko na monitoru nespolupracuje a spinká, tak jsem odeslána na procházku a velmi ráda toho využiju a dám si kafe a zákusek 🙂. Zjišťuju, jak se má starší syn doma a nic neřeším, jen si užívám klid. Monitor OK, prohlídka taky ok, otevřená pro prst a je mi nabídnut hamilton, který s díky odmítám (jsem rozhodnutá dát si následující den rycinový drink). Doma mě bolí podbřišek, čemuž ze zkušeností se synem nepřikládám váhu, neb po vyšetření mi to přijde normální. Jdu na poštu, na nákup a bolesti jsou stále, ale celkem nepravidelné, tak jsem to přisoudila poslíčkům. Jen manželovi oznamuju, ať je v pohotovosti, že třeba budu rodit :D. Hysterčím a chovám se jako prvorodička a píšu známé, jak poznám, že rodím (se synem mi praskla voda, chvíli se nic nedělo a pak se porod rozjel na plné obrátky). Po sprše bolesti stále asi po 8 minutách, ale netřeba je prodýchávat. Jdu si lehnout na bok a syna hlídá táta (je asi 18 hod). Bolesti přestaly, závěr poslíčci. Ve 21:30 uspávám syna, který s tátou nemohl zabrat a už vím, že spát nebudu 🙂 bolesti se vrátily. 22:30 a ku...a rodím, tuhle bolest už dobře znám. Dobaluju tašku a posílám manžela pro mou mámu. Stojím v kuchyni a hekám. Před půlnoci odjíždíme do porodnice a já se na schodech, když jsem viděla mámu, jak trpí se mnou, rozbrečela 🙂. Porodnici máme asi 5 minut od baráku a kontrakce jsou už po 2 minách, takže si nedávám ani pás v autě a prodýchávám kontrakce a v pauzách vtipkujeme s manželem. Zvoním na příjem, sestra velmi příjemná, když jsem ji vzbudila :D, převlékám se, sepisujeme příjem a alou na sál. Okamžitě mě posílají na box a následuje vyšetření porodní asistentkou, která věděla, že to bude rychlovka (známá PA dala echo, že dorazím a že první porod byl rychlý), otevřená na 9, branka nezašla, miminko je vysoko. Píchají mi kanylu pro ATB na GBS pozitivní. Lehám si na bok a tlačím s každou kontrakcí (po souhlasu PA), jinak bych bolesti opět řvala na celou porodnici a cítím, jak miminko krásně sestupuje a bolest je o dost snesitelnější. Po cca půl hodině na sále, čas kol 1 ráno, následuje vyšetření DR, vše jde krásně a ještě chvíli a budeme tlačit a někde mezi tím mi praskla voda.  Branka zašla a já tlačím a na první sérií kontrakcí cítím hlavičku, jak leze ven. Druhá série kontrakcí a princezna Mariánka je na světě 3. 5. v 1:35 s mírami 2890 g a 48 cm. Všechno šlo jak po másle a délka celého porodu asi 3,5 hodiny. Mariánku mi dávají na bříško a nechají dotepat pupečník,který jsem si sama přestřihla (manžel nechtěl), porodím placentu, Dr mě zkontroluje, mám malou ranku u močové trubice, což vyřeší nějakým zásypem a pak už nás nechají nerušeně odpočívat ve třech. Splnilo se mi vše, co jsem se synem neměla (ne že bych nechtěla, ale zkalená voda a jeho poporodní stav bylo nutné sledovat a vyhřívat ho). Porod bez medikace, nádherný zážitek z vnímání celého porodu (po celou dobu jsem měla zavřené oči), bonding, přestřihnutí pupečníku, samopřisátí Mariánky a na šestinedělí mi vyšel i nadstandard, takže prostě všechno TOP. 

Teď už rození nechám mladším ročníkům a budu si ty svoje dvě děťátka užívat. 

Pro své miminko chce každá rodič to nejlepší - na tom se shodneme všichni a je to jedna z věcí, která spojuje všechny maminky i tady na Modrém koníku. A když jde o dětskou pokožku, každá máma potřebuje ideálního pomocníka, který se postará o jemnou péči na každém kroku. Řada produktů Baby Dove přesně toto splňuje!

Baby Dove vytvořilo produkty, které pečují o miminko od prvních dnů života a od hlavy až k patě. Ať už je to uklidňující tělové mléko po dětské koupeli nebo šampon během ní, Baby Dove vás přimkne k sobě a pomůže upevnit to speciální pouto, které máte jen vy dva. Připraveni? Životní cesta začíná právě teď.

Co testujeme

Další testování začíná a máme pro vás 5 produktů Baby Dove, se kterými zvládnete péči o miminko a jeho pokožku hravě, jemně a voňavě. Všechny přípravky jsou hypoalergenní a byly testovány dermatology a pediatry. Složení krémů, šamponů i ubrousků Baby Dove je pH-neutrální a můžete je používat každý den! O jaké přípravky přesně půjde?

1. Baby Dove HTT Rich Moisture 200 ml

• Dětský mycí gel na tělo a vlásky se složením, které nedráždí oči, vhodný již od prvních dnů
• Pomáhá udržovat pokožku vašeho děťátka hydratovanou po celý den
• Vyznačuje se jemnou vůní vyvinutou pro jemnou dětskou pokožku

Dámy a pánové,

vítejte na palubě BlueHorse Airlines.

Dovolenková sezóna je v plném proudu a my se v následujících dnech společně vydáme do zajímavých destinací, kdy rozhodně nemineme Island, Gibraltar nebo třeba Izrael.

Po celou dobu letu se o vás budeme starat my, letušky – Irča, Míša, Ivča, Mony, Hanka, Týnka, Marcelka a Katka. V případě potřeby se na nás neváhejte obrátit. Postupně vám ukážeme zajímavá místa a přineseme vám i možnost zúčastnit se soutěží o zajímavé ceny.

V rámci tohoto letu, prosím, lajkujte a živě debatujte nad navštívenými destinacemi. Sdílení zkušeností je žádoucí a nemine se odměnou. Pravidla našeho zajímavého letu kolem světa jsou jednoduchá a znáte je z akcí minulých. Opakování je ale matka moudrosti, proto prosím věnujte pozornost následující demonstraci nouzových a záchranných prostředků:

• Každý den vyjde článek jedné z letušek, který vás provede zajímavým dovolenkovým místem.
• Každý den také vyjde soutěž jedné z letušek, díky které můžete vyhrát atraktivní ceny.
• Pro zařazení do soutěže je potřeba obojí lajkovat (článek i soutěž) a zároveň odpovědět na soutěžní otázku.
• V případě poklesu tlaku v kabině se nad vašimi hlavami objeví kyslíkové masky. Masku přitáhněte k sobě, nasaďte si ji přes nos a ústa a klidně dýchejte. Vždy nasazujte masku nejprve sobě, a až poté pomáhejte svým dětem!
• V případě ztráty wifi signálu či přerušení dodávek elektřiny, se neprodleně přemístěte na místo náhradní, kde výše zmíněné funguje.

    Je ráno. Včera večer jsem přijela z Olomouce, kde žiju, za přítelem do Prahy a čeká mě celodenní školení. Jdu za přítelem do koupelny a zatímco se sprchuje, ukazuju mu dvě čárky na počuraném papírku, nevím co říct a nemám žádné pocity. Raději zalezu zase zpátky na chodbu a vstoupím znovu do koupelny až po tom, co mě zavolá. Ani nevidím, jak se tváří, ale říkám mu, že jsem těhotná. Ani si nepamatuju, co mi řekl, protože jsem asi v šoku.

    Je poledne, klienty z mého nesoustředěného školení vedu na oběd a ani tady se s nimi moc nebavím a raději píšu příteli zprávu, že jsem sice v šoku, ale ráda a že se asi budu i těšit. Píše mi to samé. Uf.

    Objednávám se na vstupní vyšetření v Praze na soukromé gynekologické klinice a hned první otázka sestry je, zda-li je těhotentství chtěné. A já jí nerozumím a musím se zeptat, co že to po mě chce za odpověď. Urazila jsem se a přišlo mi to příšerné a vysvětluju jí, že miminko chci a těším se na něj, takovým tónem, aby se mě už na podobné kraviny neptala. (Tak takhle to chodí v Praze?)

    Strašně se těším!!!

    Na prvním vyšetření mi ukazuje doktor na ultrazvuku šmouhu a já si vzpomínám, jak jsem se vždy smála těm rozmazaným flekům, co mi ukazovaly kamarádky. Ale teď se už nesměju, protože jsem hrozně dojatá a najednou to chápu.

    Hrozně to chci někomu říct. Hrozně to chci říct své nejlepší kamarádce - své sestře. Ale bojím se, protože ona o svoje miminko přišla a žádné další už mít nemůže. Volám jí a s obrovskou obavou jí všechno vysypu. Je šťastná! Je šťastná jako já!

Co se stalo v minulém týdnu na Modrém koníku? Pobavte se střípky ze života našich uživatelek. Pokud máte tipy pro příští týden, označte je hashtagem #zezivotamaminek. 

• monny3 zjistila, jak doopravdy fungují košíky pro děti: Košík pro děti - myslela jsem, že ho má dítě tlačit, tak mi Maxim "vysvětlil", že jsem to vůbec nepochopila a ukázal mi, jak je to správně! 
  
  
• mam94 nám připomněla, že jsou i důležitější věci než perfektně uklizený byt: 
  
  
• tratatundra zjistila: MOJE DÍTĚ MLUVÍ SPROSTĚ! A to to mladší. Běhá po hřišti a vykřikuje "Popixi! Popixi! Popixi!" (x čtěte jako Č) Etymologie toho slova je ale někde úplně jinde, než by se očekávalo. Někdy kolem prvních narozenin ho okouzlila vozidla záchranných složek a říkal jim všem "pípo". Nějak časem dospěl k tomu, že si tohle slovo přeonačil na "pópi", jenomže, logicky, potřeboval mezi jednotlivými složkami rozlišovat a tak vzniklo slovo popiči. :D Až tedy uslyšíte sprostě mluvící batole, vězte, že to nejspíš není špatným vzorem rodičů, ale pravděpodobně ve své svahilštině jen nadšené volá: "HASIČI! HASIČI!" 
  
  
• kikina7 má doma zodpovědné "maminky" od panenek: Holky ještě v pyžamech, ale děti už musí mít vychystané na pláž 🙂
  
  
• miskamysicka má doma trápení, jako určitě nejedna z nás: Přepsala bych to na dědečka (mýho taťku) a sedělo by to, jako p*del na hrnec. Nehorázně mě tím deptá, hlavně větou “Co je na tom špatnýho?” - brrrr!!!
  
  
• mummy88: Tak tohle je hodně nečekaná a neplánovaná srovnávačka Na Mikyho fotku jsem narazila teď náhodou a Kristiánka vyfotila takto před pár dny. A ať mi nikdo netvrdí, že jsou stejní!
  
• jituska36 už má doma velkého kluka, se kterým vyráží na tábor: Zítra odjíždíme na hudební tábor. Jen já a Tobi. Upřímně se trošku bojim, jak zvládneme přizpůsobit režim táborovému programu, ale věřím, že to dáme!  Držte nám pěsti! 
  
  
•  levandulovy_caj umí na chalupě improvizovat: Chalupový kočárek :D

Meli jsme moznost testovat plenky Pampers Premium Care. Dostaly se k nam poprve. (Pouzivame od stejne znacky jen Sleep and Play). Na prvni pohled mi prisla plenka dost silna narozdil od tech co pouzivame,ale po vyzkouseni supr. Nevypadalo to jako by mela na sobe 5 latkovych plen jak jsem se obavala. Co se mi na plenkach libilo byl design. Obrazky byly pekne,nic prehnaneho a zadna divocina. Co me prekvapilo byl indikator vlhkosti. S tim jsem se nesetkala a popravde ani jsem nevedela co to je a kde ten zazracny prouzek je. Az po tydennim testovani jsem na to prisla :D Celkove na me plenky udelaly dobry dojem. Mala ma citlivou pokozku v oblasti plenek takze jsem se obavala aby se neosypala,ale nastesti je jeji pokozka prijala bez jedine znamky zarudnuti. Vydrzely celou noc bez proteceni ( mala spinka celou noc). Rano mela plenka nejmene pul kila,ale pyzamko i postylka byly naprosto suche. Za nas muzu doporucit. Vim,ze kazdemu ditku vyhovovat nemusi to je individualni,proto prosim toto neberte jako vnucovani produktu jen pro to,ze jsme ho meli zadarmo. Doporucuji ho proto, ze opravdu ,,za nas,, splnuji to co maji. Jen co bych vytkla jsou dve veci. 1) nevonely mi,ale to je spis vec nazoru a mozna i proto,ze jsme zhyckane vuni nami pouzivanych a za 2) cena- beru kvalitu,ale myslim si,ze ne kazda maminka at uz chce dat svemu detatku to nejlepsi je ochotna dat treba 400 za balik plenek,ktere maji zhruba na 2 tydny. Rekla bych,ze Pampers ma i levnejsi plenky s kvalitou techto porovnatelnych,ale o znatelne levnejsi.

Takze zaver plenky super,cena celkem des. 

Ano, opožděně, ale přece 🙂

S Josefinou jsme dostali na testování dudlík space & učící hrníček magic cup. Josefince byl nedávno rok, dudlík používá na spaní a na uklidnění, prostě je dudlíková. Co se týká pití, tak s tím hodně bojuje. Kojím jí ráno po probuzení, před spaním a během noci. Přes den se stává, že odmítá pít vodu, tak jí nakojím, aby nebyla vyprahlá. Všemožné lahvičky a učící hrnečky od všech možných značek mám doma nakoupené a zkoušíme.

NUK DUDLÍK SPACE

Tak tím jsem naprosto nadšená! I když má dudlík celou noc, není ráno otlačená. Opravdu suprově splňuje to, co se uvádí na obalu. 

Dudlíky NUK jsem preferovala od začátku, ale tyto space dudlíky jsou absolutně TOP. Píše se, že mají vylepšený tvar ve tvaru bradavky - to posoudit nemohu 😀 Ale každopádně Josefina ho hned akceptovala.

Jediné co mi chybí, je nějaký pěkný řetízek. Bohužel ty plastové NUK se mi nelíbí a tím pak hyzdí pěkný design Space dudlíků.

V prodejnách PEPCO se s kreativními sadami, s blížícím se podzimem, roztrhl pytel. My jsme se rozhodly všechny vyzkoušet, abychom vám v krátkých recenzích mohly přiblížit, jak vypadají sady uvnitř balení, jak se s nimi manipuluje, jak je děti zvládají a, v neposlední řadě, jak vypadá výslední výrobek. 

Dnes vám představuji DIY sadu Ušij si zvířátko. 

Co sada obsahuje?

Sada se skládá z perforovaných filcových částí těla zvířátka, plastových nalepovacích očí, vatelínové výplně, bavlněných nití různých barev, plastové šicí jehly.

Jak to funguje?

Systém sešívání zvířátka je z obrázků zřejmý na první pohled. Za pomoci plastové jehly se k sobě jednotlivé filcové části, které jsou na přislušných místech perforovány, přišívají. Až vznikne tělo zvířátka, které se na závěr vyplní vatelínem a sešije. HOTOVO!

Zbývá nám posledních pár plenek, tak je čas na závěrečné zhodnocení 🙂.

Musím říct, že jsem po předchozích zkušenostech s plenkami Premium Care měla od téhle nové řady vysoká očekávání. A jsem mile překvapená, že ve většině plenky obstály na 1👍.

Jako první jsem se zaměřila na výdrž plenky, dcera je noční spáč, takže od plenky očekávám, že vydrží déle, než avizovaných 12 hodin, a to plenky Premium Care opravdu vydržely! 🙂 Konkrétně nejdelší doba, co je měla dcera na sobě, bylo nějakých 14 hodin. Po této době byla plenka opravdu plná, ale přesto zadeček zůstal suchý 👍.

Také je pro mě hodně důležitá tloušťka plenky, protože nesnáším, když má dítě na zadku obrovskou bouli 😄a tyto plenky jsou příjemně tenké (ne tak, jako třeba jiné druhy Pampers, ale zase nemůžu chtít, aby plenka vydržela dlouho a k tomu byla ještě supertenká 😉).

Vnitřní povrch plenek je příjemně jemný a tak nějak mi přijde plenka krásně měkká. A taky jsem nadšená z indikátoru vlhkosti 😁 - jo, je to blbost, ale mně to vážně udělalo radost 😂.

Pak jsou tady ještě, pro mě asi zanedbatelné, další vlastnosti plenek, a to je design a "vůně" 🙂. Jo, obrázky na plenkách jsou pěkné, vkusné a není jim asi co vytknout. Ale popravdě je to to poslední, co mě na plenkách zajímá 😁.

LIPA LAND JE APLIKACE PRO SMARTPHONY A

TABLETY ZAŠTIŤUJÍCÍ HRY, AKTIVITY, POHÁDKY A

RELAXAČNÍ ZVUKY

- uvedeno, že je vhodná pro děti od 3 do 6let, dlě mě, ale i pro mnohem menší. Například rubrika RELAXACE již pro novorozence, které uklidňují různé šumy a zvuky. Pak naopak pro starší, kteří rádi tvoří, vyrábí a hrají hry. A pozor, tím myslím i hry venku i skupinové, ne jen na mobilu či tabletu! Najdete zde plno témat pro vás rodiče, o čem je s dětmi důležité mluvit, co by děti mohlo zajímat a spousty témat k diskuzi s dětmi.

LIPALAND říká:

“Věříme v sílu dětské fantazie, a proto jsme propojili všechny části
aplikace Lipa Land do příběhových světů. Má vaše dítě rádo piráty,
princezny nebo auta? V Lipa Landu si najde své hrdiny. Přečtěte si
třeba pohádku o cestě na Měsíc, učte se barvy při cestách po galaxiích
nebo si vyrobte vlastní raketu“

Jmenuji se Pavla a spolu se svou osmiměsíční dcerou Viktorkou uzavíráme kruh maminek, které byly vybrany k testování vybraných produktů značky NUK. Přiznám se, že to byla výzva. S touto značkou nemám žádné zkušenosti a mohla jsem si ji vyzkoušet a porovnat s konkurenční značkou. Předem bych ráda zmínila, že jsem maminkou dvou prcků a recenzi píši dle sebe co nejvíce prakticky a pravdivě. Názor a zkušenost ostatních maminek se může lišit. 

NUK dudlík Space 6 - 18M ( koala )

Viktorka je na dudlíčku od narození. Nyní koncem osmého měsíce už víceméně na spánek a občas venku na procházce. Dudlík Space mi bohužel za dobu testování nepřijala. Savička je tvarově trochu jinak ( ad. obrázek *) než savička konkurenčních značek na které je zvyklá.

Pokaždé, když jsem jí dala do pusinky dudlíček, natahovala a plivala mi ho. Nicméně designově ji zaujal a vysloužil si místo v postýlce mezi ostatními dudlíčky. Za nás perfektní design, ale typicky holčičí nám na trhu chybí. Díky tvaru se dudlík dobře a jednoduše čistí a přiložený box na sterilizaci je velmi praktický.

Co mi chybí je úchop na řetízek nebo šňůrku, protože když se řetízkek připne přímo k dudlíku, už se dotýká kůže miminka a ve spánku může i vyloženě vadit a tím se trochu ruší velká výhoda dudlíku Space, kterou je vzdušnost kolem pusinky dítěte. Co bych ještě malinko vytkla je cena ( průměrná ) za 1ks. Pro běžnou maminku to není úplně málo a bude přemýšlet zdali dudlíček zkusit nebo ne. Přiznám se, že mě by design přesvědčil tak či tak zkusit 🙂.

Netekoucí hrneček Magic Cup

Krásnou sobotu, přidávám slíbený článek 🙂

Pokud Vám gynekolog potvrdí tu zázračnou novinu, že jste těhotná, čekají Vás pravidelné prohlídky, během nichž se provádí i povinná vyšetření. Spadá sem např. měření krevního tlaku, kontrola hmotnosti, nebo vyšetření moče papírkem. V dnešním článku se ale budu věnovat, tak jak jsem slíbila, vyšetření krve, které se provádí kolem 10tt.

Každý gynekolog odebírá nastávajícím maminkám kolem 10tt několik zkumavek krve, ze kterých se provádí různá vyšetření – vyšetřuje se krevní obraz, krevní skupina a Rh faktor, screening protilátek proti červeným krvinkám (podstatné u žen s Rh faktorem mínus ), glykémie - tedy hladina cukru v krvi (proto je nutné být na lačno) a sérologický screening HIV, syfilis a virové hepatitidy. Vzhledem k mé profesi mikrobiologické laborantky bych se ráda podrobněji věnovala právě posledně zmíněnému. Pokud však máte otázky, nebo vás zajímá něco i k tomu ostatnímu, ptejte se a pokusím se odpovědět nejlépe, jak mi mé odborné vědomosti dovolí (státnice mám sice i z hematologie a biochemie, ale víte jak – co člověk pravidelně nepoužívá…)

Než začnu konkrétně o slíbeném screeningovém sérologickém vyšetření, nedá mi to, abych zde nezmínila takové základy, které by měl pacient dodržovat před odběrem krve. Mě to přijde zcela normální a jasné, ale už jsem opravdu zažila spousty neuvěřitelných postojů, včetně mé mamky, která se před odběrem krve nacpala tlačenkou se slovy – však cholesterol mi vyšetřovat nebudou, tak co plašíš? a aby to „napravila“, šla tam raději až v jedenáct dopoledne...

• Odběr žilní krve by měl být provádět v ranních hodinách – řada vyšetřovaných hodnot během dne kolísá
• Odběr by neměl být provádět po zvýšené fyzické zátěži (např. ani po noční směně) – zkreslení výsledku, případná nevolnost po odběru
• Odběr by měl být na lačno a to nejen v případě odběru na hladinu krevního cukru nebo tuků – zjednodušeně řečeno – pokud se před odběrem nebo pozdě v noci nacpete, v krvi bude kolovat příliš mnoho tuků a sérum nebo plazma potřebná k vyšetření bude tzv. chylózní – nebude čirá, ale mléčná, prostě plná tuků, což ve spoustě případů znemožňuje její vyšetření. Lékař žádající vyšetření se tak místo výsledků dočká akorát zprávy – chylózní sérum/plazma, nelze vyšetřit. Naopak, pokud se bojíte, že vám bude úplně na lačno špatně, suchým rohlíkem, rýžovým chlebíčkem apod. nic nezkazíte!
• Před odběrem byste naopak měli dodržovat pitný režim a ráno před odběrem vypít alespoň čtvrt litru vody, případně neslazeného! čaje, aby nebyly výsledky zkreslené dehydratací

A teď už ke slíbenému testování těhotných žen na HIV, syfilis a virovou hepatitidu B.