Všechno začalo někdy v Dubnu kdy Natálka začala chodit do školky. Vždy byla 3 až 4 dny v pohodě a pak přišla rýma. Ze začátku jsem myslela, že to bude jak všude čtu, jak si musí vybudovat imunitu,... Ale rýma se začala zhoršovat a jen jsem jí vyléčila šup byla tu znovu a s každou rýmou byla hned zelenější a zelenější... Doktorka by nejraději stále psala Pamycon, což se mi nelíbilo. Zkoušela jsem hodně babských rad i rady z internetu, dopovala Natálku vitamíny, probiotikami, změna stravy... Nic nepomáhalo. 

Už jsem byla opravdu naštvaná protože jsem v nové práci chvilku a nemohu si dovolit být s dcerkou doma a chlap si nechtěl pokaždé brát paragraf. Vyslala jsem tedy manžela s Natálkou k dr ať jí pořádně vyšetří a napíše Nám žádanku na imunologii. Doktorka se divila ale řekla, že pro Náš klid dostaneme nejdřív žádanku na orl a poté uvidíme.

Přišly jsme na odd. orl v Turnově kde ordinuje doktor Maťátko. Sympatický doktor Nám vysětlil jak bude celá kontrola probíhat. 

Potom přišlo na řadu samotné vyšetření. Nejdřív koukl do krku, potom omrkl ouška a šlo se na nos. Nejdřív jí do nosní dirky vložil tamponek namočený ve vodičce co měla okolí "umrtvit", pak jsem si šla s Natálkou na 10minut sednout do čekárny. 

Po 10minutách jsme šli zase dovnitř, tamponek doktor vyndal, vzal "hadičku se světýlkem" a tu zavedl Tálce do nosánku a hned bylo jasno. Natálka má velkou nosní mandli, je hlenovitá a evidentně je to zdroj nemocí- musí ven. Vypsal Nám žádanku a ještě ten den jsem měla zavolat do nemocnice a objednat se na operaci. Ani jsme dlouho nepřemýšlely a volily jsme nemocnici v Jičíně, neboť tam pan doktor Maťátko operace provádí. Dostaly jsme datum 19.10.2017.

Začal koloběh potřebných vyšetření. Odběr krve, předoperační vyšetření,...

Aktualizace: recenze maminek na hračky Fisher-Price® naleznete v našem fóru tady. 

----

Maminky, představujeme vám nové testování, které bude pořádně velké, zábavné, chytré a hravé. Dalo by se říct, že to budou takové malé Vánoce. Ano, to proto, že balík na testování obsahuje hned několik hraček značky Fisher-Price® pro vaše děťátko.

Mezinárodně uznávaná značka Fisher-Price® již více než 80 let vyrábí hračky tak, aby podporovaly vývoj vašich dětí a aby jim přinesly pozitivní emoce spojené s učením a hraním. A nejen jim, ale také vám, rodičům, kteří chtějí pro svá děťátka to nejlepší.

Učí se vaše děťátko rádo prostřednictvím hraní? Pak tohle bude testování přímo pro něj.

Co testujeme

Když jsem se rozhodla začít psát o úsměvných etapách našeho maratonu za potomkem, nenapadlo mě, na jak dlouhou cestu se s manželem vydáváme a čím vším si spolu projdeme.

Je to už rok a půl, co jsme skončili naše testovací kolečko v Motole a skoro tři roky, co se snažíme o dítě. Našeho hepáče jsme se zatím nedočkali a nebudu tvrdit, že to neseme statečně a jsme v pohodě. Jsou chvíle, kdy si sáhnete na dno, ale máte-li vedle sebe člověka, se kterým tohle všechno procházíte a on vás nenechá padnout, je život stále krásný ba co víc, bohatší o zkušenosti, které jste si sice nevyžádali, ale jsou hodně cenné.

Tak jak to tedy bylo dál…

V dubnu 2016 jsem se začala cítit poněkud psychicky vyšťaveně. Nebylo to jen kvůli dítěti, sešlo se toho víc a záchvaty paniky byly na světě. Kdo nezná - to máte nečekaně na pár minut pocit, že buď umřete nebo se zblázníte, ale fakticky vám fyzicky nic není, máte prostě jen úzkost, která se vymkne kontrole. Netušíte, kde se to ve vás vzalo ani co s tím a připadáte si jako blázen. Dozvíte se, že blázen nejste a že to má dneska každej druhej…lidově řečeno máte “nervy v kýblu”. Vyfasujete prášky, objednáte se na terapii a doufáte, že to zabere. Když pominu první týdny, kdy máte pocit, že usnete naprosto kdekoliv a kdykoliv - v průběhu jednání, na křižovatce na červený, na záchodě, ve stoje ve frontě v DMku…- tak prášky zafungovaly ukázkově a cítila jsem se zase ve svý kůži. 

VÝSLEDKY IMUNOLOGIE

V průběhu května nám přišly poštou výsledky z imunologie v Podolí. X stránek nesrozumitelných čísel a textu a závěr, kde jsme se dozvěděli, že i když mám doma nadsamce s dechberoucí armádou, tak moje imunita má asi taky nervy v kýblu a morduje všechno co se hne. Hned se mi vybavil Gandalf z Pána prstenů “…you shall not pass!”. Uplně ho tam vidim, jak stojí na mým čípku a mlátí kolem sebe holí. V Pánovi prstenů to pořešil temný démon Balrog, já dostala Prednison a kontrolu za 3 měsíce.

Pokud si s dětmi povídáme od dětství, vznikne pouto, které vydrží i v náročné pubertě. Povídáte si ale správně? Jak na to, abyste pomocí komunikace budovali vzájemnou důvěru a otevřenost, radí speciální pedagožka Mgr. Ivana Vlková.

Dejte najevo, že se zajímáte

Jak bylo ve škole? Máš hotové úkoly? - Z automatických otázek se nic nedozvíte, protože na ně si dítě navykne odpovídat automatickými odpověďmi. Pokud u toho navíc vaříte nebo pracujete na počítači, dítě nemá pocit, že by se mělo namáhat vyprávěním detailů, jelikož ho pravděpodobně stejně příliš nevnímáte. Najděte si na sebe chvíli, kdy si sednete a budete vést plnohodnotnou konverzaci. Například u večere nebo u snídaně.

Neptejte se jen na povinnosti

Pokud se dítěte budete ptát pouze co bylo ve škole, jestli má hotové úkoly a zda si uklidilo pokojíček, zafixuje si komunikaci s vámi jako něco nepříjemného. Ptejte se na kamarády, na nové hračky, které momentálně “frčí” nebo společně plánujte dovolenou. Chcete se dozvědět, v čem jsou vaše děti lepší než vy nebo jestli už někomu daly pusu? Netradiční témata vám nabídnou třeba Povídačky na cesty ze vzdělávacího konceptu Kvído od Albi. Více informací najdete na www.kvido.cz.

Odpusťte si hodnocení

„Rodičovství je jedním z nejvíce zatěžujících povolání. Kromě úžasných, rozkošných a hluboce uspokojujících okamžiků je provázeno přerušovaným spánkem a mimořádnými zkouškami trpělivosti a psychické pružnosti. Vaším úkolem je pomáhat dítěti s rozmanitou řadou emocí od záchvatu vzteku až po vzrušení a radost. Aby se z vás stali klidní, milující a empatičtí rodiče, musíte se v prvé řadě starat o sebe. Musíte umět rozpoznat, kdy máte špatnou náladu, a vyhledat pomoc a podporu v situacích, kdy potřebujete obnovit duševní a tělesnou rovnováhu.“

Kniha Margot Sunderlandové „Věda zvaná rodičovství“, kterou jsem doporučovala jako povinnou výbavu všech novopečných rodičů v článku „ 3 knihy, které by se měly fasovat už v porodnici“, a ze které je také úvodní citát,  se osvědčuje jako výborný průvodce nejen euforickým období prvních dní a týdnů po příhodu z porodnice, ale také v časech, kdy by člověk na svou roli rodiče nejraději na pár dní zapomněl.

Přestože by se kniha měla studovat dlouho před porodem, ne-li početím potomka, věřím, že řada rodičů k ní sahá až v případě, kdy již hledají konkrétní rady na zdánlivě neřešitelné situace vědy zvané rodičovství.

Pečovat o děti a vychovávat je, to je někdy opravdu věda. Ještě větší věda je se z toho nezbláznit a navzdory maximálnímu vytížení si zachovat alespoň zbytky zdravého rozumu. Jelikož se řada našich mužů a bezdětných kamarádek ještě stále tváří, že nechápou, z čeho po celém dni, kdy jsme „jen doma s dětmi“, můžeme být tak unavené a vyčerpané, je více než-li povzbuzující, že kniha zabývající se složitostmi lidského mozku, věnuje samostatnou kapitolu také všem pečovatelům a nutnosti věnovat nějaký čas také péči o vlastní duševní a tělesnou rovnováhu. Získáváme tak velmi příjemné ujištění, že při péči o děti a jejich výchově dostává rovnováha člověka opravdu na frak.

„Čas pro sebe hledám dost špatně, ale musím se snažit. Dosud jsem se zanedbávala a velmi negativně se to odrazilo na mé psychice,“ potvrzuje v diskuzním fóru na téma „Čas pro sebe“ uživatelka @konidana. “Každý týden si už dělám čas na to, že zalezu do vany alespoň na půl hodiny nebo na hodinu. Také cestou z práce relaxuji při chůzi lesem a často si dělám ještě zacházky, abych si samotu v přírodě užila třeba o 10 minut déle. Občas se odloučím od zbytku rodiny o víkendu. Ideálně si myslím, že bych potřebovala jeden celý den v týdnu nebo na střídačku alespoň 2h denně (i obden by asi stačilo), což je nehorázná utopie🙂“

Pokud doma funguje manžel, kterému lze děti odevzdat a utéct, dělejte to! Utopie se pak může proměnit v příjemnou realitu, říká uživatelka @odula: „Já se dvakrát, někdy třikrát do týdne prostě jen tak sbalím a vypadnu, nechám děti chlapovi a na hodinu dvě zmizím. Na nákupy, na procházku, na kafe. Zatím mi to jako duševní hygiena stačí.“

Přiznám se, že mě náš společnej život s Amíkem baví. Ono totiž takový soužití s partnerem z jiné země je strašně skvělý. Skvělý je v tom, že se člověk pořád něco nového učí, o sobě, o světě, o kultuře, učíte se žít s jiným jazykem a všechno kolem vás váš partner možná někdy nebo úplně vždycky chápe a vidí trochu jinak. Každého z nás totiž modeluje naše okolí ve kterém vyrůstáme. A nic nemodeluje víc než takové jídlo.

"Cože tys nevěděla, co to je pizza?!" Zděsil se Amík během jednoho z našich prvních rande, když jsem se mu přiznala, že jsem dřív znala Želvy Ninja než jsem ochutnala první pizzu. "Ne, neznala a vždycky jsem si během toho kreslenýho seriálu řikala, že to asi chutná děsně dobře." "To je ale strašný, vždyť tys žila vlastně v kulturní pustině!" Smál se dál Amík a směje se i dnes po třinácti letech soužití kdykoliv si vzpomene na tuhle historku. "To máš štěstí, že jsem tě zachránil a přivedl tě do města, kde se jí ta pravá pizza!" Dodává se svojí nemalou newyorskou pýchou Amík. Zeptejte se jakéhokoliv Newyorčana na to, kde se dělá ta pravá pizza a odpověď máte jasnou. "Jedině v New Yorku!!" A to vám řekne i Ital žijící v New Yorku první generaci.

Podobná historka následovala, když jsem poprvé jedla suši v jedný japonský restauraci na Novým Zélandu. "Ha ha ty máš ale takový štěstí, že jsem tě vytáhl ze tmy Prahy a ukázal ti co je svět!" Pravil Amík. "Tak hele musím ti něco nechat, když jsi ze země, kde národním hrdinou je Mickey Mouse." Nenechala jsem se tehdy ani teď já.  Ano, je to nefér, když si najdete takovýho rodilýho Newyorčana, člověka odchovaným jídlem celýho světa, je ale fakt, že halušky jsem ho naučila jíst já!

Co ale považuje Amík za klasiky americký jídlo? Tak hamburger z McDonalda to není, to vás zklamu.

1. Burákový máslo: "Hele tak udělej mini chlapíkovi k obědu do školy klasiku sendvič s burákovým máslem a džemem. To má rádo každý dítě!" Radí Amík, když vzdychám nad chybějícími nápady na další mini chlapíkův oběd. Ne, moje ruka tohle prostě nemůže udělat. Burákový máslo ač mi ukrutně nechutná jsem ještě ochotná koupit, ale napatlat ho na jednu půlku chleba a k tomu přilepit další chleba s marmeládou, tak to prostě moje středoevropské chuťové buňky nedají. Amík má smůlu a mini chlapík taky.

2. Smores: Dodnes mám v puse pachuť po marshmellows, který nám nosila babička a my dva s bráchou jsme je poctivě jedli, abychom se zavděčili. Kdo by to byl tehdy řekl, že se takový marshmallows mají ohřívat nad ohněm? "Počkej teď zažiješ pravou Ameriku a jídlo k ohni," povídal Amík v jednom obchodě zatímco nakupoval potraviny nutný pro Smores, lahůdku a sen každého malého kempovníka. Recept na Smores najdete na konci článku.

Nevím jak vy, ale já jsem se vždycky kynutého těsta bála jako čert kříže. „Jak je to s tím droždím? Má rádo teplo nebo chlad? A co když nevykyne? Proč musím tak dlouho čekat?“ A v neposlední řadě mi už jen to slovo „kynuté“ evokovalo, co se asi stane s mými boky, když to s ním přeženu. Přitom je tahle klasika našich babiček tak jednoduchá na přípravu a flexibilní co do použití (od sladkých moučníků, vánoček, mazanců přes slané copy se slaninou až po italskou pizzu). Když ho navíc obložíte ovocem a uberete cukru, máte lehkou sladkou tečku ke kávě, aniž byste přibrali.

Byl zrovna takový ten upršený den, a já se rozhodla zpříjemnit si ho nadýchanými buchtami s tvarohem a hrozinkami. Prostě klasika ke kávě a kníže jako od Boženy Němcové (i když já mám zrovna rozečteného dalšího Jo Nesba….). A protože jsem měla víkend sama pro sebe, tak jsem se rozhodla pro poloviční dávku. To, co vidíte na fotografiích, tedy vynásobte dvakrát a vyjde vám z toho milionová dobrota, která ani nestihne vychladnout.

Na těsto:

• 500 g hladké mouky
• 1/2 lžičky (opravdu velká špetka) soli
• 100 g másla
• 90 g krupicového cukru
• 1 vanilkový cukr nebo 8-10 g domácího vanilkového cukru
• pár strouhnutí citronové kůry
• 30 g čerstvého droždí
• 250 ml vlažného mléka
• 2 žloutky
• 50-75 g rozpuštěného másla na pomazání buchet a pekáče

Na náplň:

• 500 g měkkého tvarohu (ne z vaničky)
• hrst rozinek
• 2 vejce
• 3 lžíce cukru
• 1 vanilkový cukr (nikoli vanilinový)

Poctivý domácí jogurt z čerstvého mléka je prostě pochoutka. Vyjde levněji než kupovaný, jeho příprava není nikterak náročná a přesně víte, z jakých surovin je. Tak proč si ho nezkusit vyrobit?

                                                                foto: pixabay.com

Na výrobu cca 1 litru domácího jogurtu potřebujeme:

• 1l mléka
• 2 lžíce bílého jogurtu 

Mléko je nejlepší čerstvé, od farmáře nebo z trhu. O něco méně dobrá varianta je čerstvé mléko z obchodu (vždy naleznete v chladícím boxu). Trvanlivé mléko (krabicové, ošetřené UHT) k přípravě jogurtu nedoporučuji, chuť ani konzistence není dobrá. Výborné je i kozí mléko, ale jogurt z něj je vždy řidší.

Jogurt nám dodá prospěšné bakterie mléčného kysání. Je důležité, aby to byl jogurt, ve kterém jsou bakterie živé a nejsou přidány žádné zahušťující látky. Takové jogurty mívají ve složení napsáno pouze mléko (případně i sušené mléko nevadí) a jogurtové kultury.

Před nedávnem jsme pro naši dceru sháněli nějakou tzv. "krmící židli". Líbí se nám přírodní materiál jako je dřevo a tak jsme ani o plastové neuvažovali. Při hledání jsem narazila na rostoucí dřevěné židle - konkrétně od firmy WOOD PARTNER na stránkách nasezidlicky.cz . Zaujal mě především článek o jedinečnosti a také to, že jsou vyráběny v ČR a není to nějaký dovoz z Číny. Nakonec jsme si vybrali židli LUCA, protože se z ní dá jednoduše vytvořit další typ SANDY pro větší děti. V podstatě jsme ušetřili protože jsme koupily dvě židle v jedné a navíc nám nebude za rok stát nepotřebný kus nábytku někde na chodbě. Přídavný stoleček po roce demontujeme pro další použití židle a v případě potřeby ho můžeme zase vrátit zpět. Zajímavý je i článek na jejich stránkách o ergonomii sezení pod názvem "Deska nebo ergonomický sedák?" Myslím si, že v tomto mají velkou pravdu. Jsem ráda, že jsme si židli pořídili, a že se s vámi mohu podělit o první zkušenosti.

Vendy 

NOVÁ KAPITOLA VAŠEHO ŽIVOTA ZAČÍNÁ PŘÍCHODEM VAŠEHO VYTOUŽENÉHO MIMINKA.

Narozením dítěte se Vám otevírá nové období života plné štěstí a radosti. Toto období ale může být spojeno i s nejistotou, obavou a strachem, zda budete vždy schopni rozpoznat všechny potřeby a reakce svého miminka. 

Správně identifikovat dětské projevy je pro mladou maminku častokrát náročné. Obrací se na kamarádky, internet, porodní asistentky a nakonec hledá pomoc u pediatra. Je to přirozené. Dítě velmi rychle roste, každý den se naučí něco nového a jeho reakce se neustále mění a vyvíjí.

Časem se mladá maminka naučí rozumět svému děťátku, jeho potřebám a náladám. Dokáže ho uklidnit, rozesmát, pozná proč pláče, co se mu líbí a co ne, co ho trápí. 

Připravili jsme Vám stručný návod, jak rozpoznat a správně se vypořádat s jedním z nejčastějších problémů, který malá miminka dokáže pěkně potrápit – opruzená pokožka. 

Zároveň Vám přejeme, abyste podobné situace zvládali úspěšně a prožívali jen okamžiky radosti, štěstí a lásky se svým děťátkem.

Lidské tělo se během života vyvíjí. Největší změny jsou patrné u dětí, které se mění doslova mrknutím oka. Ale i na dospělé kůži zaznamenáváme změny na pokožce dané nejen věkem.

1) Sluníčko nám to občas vypeče

Dětské pokožka je náchylnější ke spálení než ta dospělá, protože je tenčí. Malé děti by se neměly nadměrně vystavovat přímému slunečnímu záření, natož se opalovat. Mažte je krémem s vysokým SPF. Mnoho dospělých pečlivě dbá na péči o svá dítka, ale na sebe zapomínají. I svou pokožku chraňte opalovacími krémy, nejen při slunečných dnech. Kůže si zaslouží péči i v zimě. Od sněhu, stejně jako od vody se sluneční záření dobře odráží. Prevence je zásadní pro eliminaci dalších kožních problémů.

2) Člověk = oblíbená pochoutka pro komára

Bodavý hmyz útočí na všechny věkové skupiny stejně. Nejvíce ho však přitahují lidé s krevní skupinou 0¹. Lidskou krví se živí pouze samičky. Komáří sliny jsou vyhodnoceny tělem jako cizí látka. Tělo vypustí histamin, který pak dráždí kůži. Přirozenou reakcí je poškrábat se. Léčba pomocí krému či gelu obsahujícího antihistaminika pomůže ulevit od příznaků. Fenistil gel má navíc chladivý účinek.

3) Svědění kůže bývá spíše příznakem. Po příčině pátrejte jinde.

Předem prosím, že si nepřeju pod článkem debaty o bezpečnosti porodu doma 😀 Mám už dvě domarozené holčičky, takže rodit doma pro mě nebylo nic nového, přesto respekt z porodu byl. Ještě 2týdny před porodem jsem si nějak neuvědomovala, že vlastně bude muset ven 😀 Věřím, ale že vše je vždy tak jak má ... Venoušek s námi prožil hodně ošklivé období, opravdu hodně stresu, strachu a bezmoci - celý ten čas probíhal soud o moji nejstarší dcerku s expřítelem, který mi ji jednoduše chtěl vzít. Že se k nám chystá mimi klouček jsem věděla delší dobu, proto jsem mu už předem řekla, ať přijde jen pokud ví, že vše dobře dopadne. Zpočátku jsem si byla lehce nejistá, jestli nepřišel jako "náhradník" za starší dcerku. Po předchozích těhotenstvích jsem byla rozhodnutá jít jen na 2-3 ultrazvuky. Naštěstí jsem díky Jitka Blábolilová našla pana doktora a brzy jsem našla i porodní asistentku 🙂 a tak jsem opravdu šla jen na2 ultrazvuky a na kontroly k PA. U holek jsem poctivě cvičila a připravovala se , teď byli úplně jiné starosti ... soud mi opravdu dceru vrátil, zanedbanou ale vrátil a celé léto jsme ji chystali do 1.třídy. Naštěstí mám muže, který má kouzelné ruce a dělá kraniosakrální terapii, měl se mnou plno trpělivosti a pečlivě se o mě staral . První dva porody byli naprosto odlišné. První pomalý, dalo by se říct bezbolestný a druhý rychlý, intenzivní a hodně bolestivý. Možná i proto jsem měla docela respekt, přece jen intenzita druhého porodu mě před těmi 3mi lety docela šokovala. 

Venoušek se začal hlásit, že chce na svět asi tak v 1h ráno, kdy mi cosi luplo v bříšku, voda ale netekla a když děloha ztvrdla nebylo to nic s čím by se nedalo spát a tak jsem prostě unavená z předešlého dne spala. Vím jen, že mě občas tlak v podbřišku vzbudil a bylo mi to divné. K ránu jsem se tedy divila, proč mám v kalhotkách hlen-čistý bílý. Ale jak jsem vstala bylo mi to již vcelku jasné.Stahy už najednou byli dost intenzivní. V tu chvíly jsem psala PA, že teda asi vážně rodím. Muž vybalil půjčený bazenek, ale za pár minut jsem mu už říkala, že to je zbytečné. Táhlo mě to do ložnice, kde jsem si pod sebe stihla dát akorát podložku. Přišla už jen jedna slabá kontrakce a za ní už doslova fičák. Asi 4 dlouhé tlačící kontrakce cca prý po minutě. Stačila jsem jen mít ruku mezi nohama, tlačit a řvát jako lvice 😀 Tatínek držel hlavičku a čekal, než dorotuje a narodí se celý ... porodní asistentka dorazila asi půl hodinky po narození, krásně nás opečovala a pak už jsme jen odpočívali za ruchu dvou starších nadšených holčiček...

Ve chvíli, kdy ohlásíme další charitativní dražbu, začne nám takových dotazů chodit hodně. Odteď už nebudu muset každému jednotlivě proces vysvětlovat, ale odkážu ho na tenhle článek😉 Určitě to vrtalo hlavou spoustě z vás, takže čtěte.

Začne to tak, že nám někdo napíše, že má kamarádku, sousedku, švagrovou, kolegyni manžela..., která má nemocné dítě a že by jim rád pomohl. Přihlásit se nám může i sama rodina, ale to se stává málokdy. Maminka (samozřejmě i tatínek, ale pro zjednodušení) nemocného dítěte nemusí být registrovaná na MK, může ji tu aktivně zastupovat třeba ta kamarádka. Máme to radši kvůli zpětné vazbě a i kvůli vám dražitelům. Lépe se sbírají peníze pro někoho, koho odtud znáte a s kým už třeba nějakou dobu jeho starosti prožíváte. A taky je moc milé, když tu maminka s účastníky dražby komunikuje nebo vloží fotku, jak se dítě veze v novém vozíku nebo jak byly za peníze z dražby na rehabilitaci v lázních.

Pokud nám chcete o nějaké potřebné rodině dát vědět, nejdřív se s nimi spojte vy. Vysvětlete jim, o čem dražba je a jestli by se vůbec zapojit chtěli, ne každý o to stojí. Také je potřeba vědět, že peníze z dražby nedostane rodina "na ruku" a nelze  je použít na běžný provoz domácnosti. I když to je často největší svízel, když maminka zůstane s dítětem doma a tatínek nevydělává dost nebo dokonce vůbec není. Peníze z dražby se dají použít jen na zdravotní pomůcky, rehabilitace, ošetřovatelské služby apod. Jejich využití musíme úřadům dokladovat, takže to funguje v praxi tak, že proplácíme faktury, které nám rodina posílá, až do celkové částky, kterou u nás mají.

Když tohle všechno rodině povíte a zapojit se chtějí, pošlete nám na ně emailový kontakt a my se jim ozveme. Budeme po nich chtít osobní údaje, povídání o dítěti a jejich rodině, lékařské zprávy nebo třeba i fotky, na co potřebují peníze, kolik to stojí... Je to kvůli prověření jejich údajů a taky k představení dítěte tady mezi vámi.

Všechny údaje o dítěti a rodině evidujeme dlouhodobě, pro každého mám extra složku v počítači. A když přijde čas přípravy další dražby, vybíráme z aktuálně vedených dětí to jedno nebo víc, pro které se bude dražit tentokrát. Aby ten těžký výběr nebyl jen na nás organizátorkách, hlasují pro jednotlivé děti všichni, kdo do dané dražby vyrábí výrobky. Výtěžek dražby se pak věnuje dítěti s největším počtem hlasů. Ostatní děti "nevypadávají", zařadíme je do hlasování zase v příští dražbě.

Rekapitulace v kostce:

Tak a je to tu. Nadešel čas změny. Rozhodla jsem se skoncovat s masem. Vlastně i s mlíkem, když je to teď tak trendy. Nemám šajn, co vlastně budu jíst, ale to je fuk. Je to in, no ni? Navíc ta zvířata atakdále.

Od prvního momentu se člověk cítí tak trochu lehce. Vlastně jak jinak, když mu neustále kručí v břiše. Člověk JE lehký. Protože jede na prázdno.

Navíc je to povznášející pocit. Doslova. Věřte nebo ne, ale když dvakrát denně choupete čočku, hrách a podobné zrní, tak skutečně trošičku levitujete, a čekáte, až vás někdo z blízkých sundá ze stropu, v horším případě poletujete v gravitačním poli.

Je to fajn pocit. Pokud teda jedete v drogách, kdy přes nahánění růžových jednorožců nemáte čas myslet na to, že padáte hladem. Ve stavu střízlivosti totiž nebývá než ohlodávat stoly a závěsy.

Ráda bych vám to shrnula hezky den po dni, jak si užívám ony povznášející pocity. Ale bohužel mi hlad znemožňuje uvažování. Tak to vezmu na přeskáčku.

Ohlodávání čehokoliv z hladu je celkově vzato nejčastější činností z celého dne. V časové náročnosti snad konkuruje už jen mixování rostlinného mléka, smoothies a jiných pokusů s jasným cílem ošálit žaludek. Pokud vám nevyhovuje ohlodávání stolů a jiného nábytku, můžete si nahnat vápník okousáváním omítky ze zdi.

Pamatujete si ten díl ze seriálu přátelé, kdy se Rachel ráno budila na veselý, optimistický zpěv souseda z protějšího bytu? Tak přesně takové rána tady máme. Musím říct, že počasí nemohlo být lepší, za co jsem ráda, jelikož nejsem připravena dát létu sbohem. Teploty se pohybují kolem 28, ale New York bývá odpoledne už hodně rozpálený, tak bych tipla o dost víc. 

V pondělí jsme ráno vyrazily na snídani- jako obvykle. Tentokrát byl cíl jasný a to Eggs v Soho, ale co se nestalo- cestou jsme narazily na hezké posezení venku a neodolaly jsme. Personál byl moc milý, dali na stůl automaticky čerstvou vodu (takže hned velké plus) a jídlo bylo perfektní. Měly jsme avo toast, míchaná vajíčka se špenátem a na závěr pravé americké lívance s ovocem a javorovým sirupem. Mňamka!

Pak jsme se chvilku courly, já totiž hrozně chtěla jednu kabelku od Rebecci Minkoff, ale obchod otevíral až v 11. Nakonec jsem stejně nepořídila, neměli ji :-/

Tak jsme vyrazily nejdřív na Top of the Rock. Kupovala jsem předem CityPass, který vyjde o dost levněji, přeskočíme fronty na lístky a mohly jsme si vybrat 3 památky nebo atrakce, které navštívíme. Tohle byla jedna z nich.

Výtah nás vyvezl na 64 podlaží během pár sekund. Tu chvilku jsem se bála, aby moje snídaně nebyla všude kolem 😀 Chvíli jsem dokonce měla pocit, že začnu levitovat.

Ale nakonec jsme byly nahoře.  Cestou nás stihly vyfotit a my vyplázly 50$ za 3 fotky 😀 A ne, nemusely jsme je kupovat, ale byla to hezká památka...

Často je nepravidelná menstruace považována za "nezdravou". Bohužel nás takto mylně někteří gynekologové informují a snaží se nepravidelnost řešit hormonální antikoncepcí, injekční "vyvolávačkou" apod. Ani jedno však příčinu neřeší a spíše poškodí zdraví ženy a jejího hormonálního systému.

Zdravý menstruační cyklus NEMUSÍ být pravidelný!

Zdravý menstruační cyklus je takový, ve kterém proběhla ovulace a od ní zhruba za 12 až 16 dní přijde menstruace.

Pokud je tato doba kratší, může být potíž s otěhotněním (vajíčko se nestihne uhnízdit a odejde s menstruační krví).

Přesnému stanovení data ovulace nepomůže ani pocit (ovulační bolesti, hlen), ani ovulační testy (často velmi nepřesné), ani ultrazvukové vyšetření lékařem (opět často zavádějící).

Pomoc nabízí tzv. Symptotermální metoda, kdy si měříte teplotu (nejčastěji v pochvě) a sledujete změny děložní hlenu, eventuálně na čípku. Tato metoda je přesná a pomůže vám zorientovat se ve svém cyklu.

Když v roce 1976 přišel Peter Röhrig s konceptem svých dětských produktů, znamenalo to malou revoluci na trhu s výrobky pro ty nejmenší. Spojil totiž dvě dosud oddělená odvětví - atraktivní design a lékařsky ověřenou funkčnost výrobků. Od té doby již MAM ušel dlouhou cestu, ani o malý kousek však neslevil ze svých zásad. Každý výrobek je před uvedením na trh pečlivě testován a schválen lékařskými odborníky. Jedinečnost však dětské produkty MAM rozhodně neztrácejí díky svému designérskému týmu, který každý rok přichází s novými originálními kolekcemi, které milují děti i rodiče. Značka MAM je zárukou kvality, kterou zákazníci oceňují na 5 kontinentech, ve více než 60 zemích po celém světě již více než 40 let.

Pro dítě je dudlík jedním z prvních blízkých přátel. Dokáže ho uklidnit a ukolébat ke spánku. Jelikož děti v prvních měsících života tráví s dudlíkem v pusince mnoho času, je důležité, aby byl správně tvarován a nedocházelo tak k špatnému vývoji ústní dutiny a následně i růstu zoubků. Savička dudlíku tedy musí mít úzký krček a zároveň být měkká. Přesně takovou mají všechny dudlíky MAM, navržené ve spolupráci s ortodontisty a dětskými zubaři. Vzhledem k tomu, že i rodiče potřebují svůj klid, další z potřebných funkcí dudlíku je jeho přijetí dítětem. Dudlíky MAM mají sametovou savičku s povrchem jemným jako pokožka, který dětem připadá důvěrně známý. Z průzkumů vyplývá, že savičku MAM kladně přijalo 94 % dětí. Ochranný kryt dudlíků MAM se svým oblým tvarem, předcházejícím otlačeninám, kopíruje tvar dětského obličeje, velké větrací otvory navíc zajišťují maximální průchod vzduchu, čímž zabraňují zarudnutí a podráždění pokožky v oblasti úst. Jako všechny výrobky MAM jsou i dudlíky vyráběny v těch nejvyšších standardech kvality, neobsahují BPA ani BPS a jsou tak bezpečnou volbou pro vaše nejdražší.

Jelikož MAM sleduje nejnovější trendy i průzkumy, rozhodl se vytvořit dudlíky Perfect. Zubní experti se totiž shodují, že čím tenčí a měkčí krček savičky je, tím menší tlak je vyvíjen na dásně a zoubky. Tím dochází ke snížení rizika křivých zoubků a nesprávného skusu. Dudlíky MAM Perfect mají o 60 % tenčí krček savičky a je 4krát měkčí než většina běžných srovnatelných silikonových dudlíků.

Jako všechny MAM dudlíky jsou i dudlíky Perfect opatřeny knoflíkem, díky kterému se dudlík nemůže zaseknout v dětských ústech. Snadno na něj lze připnout i certifikovaný pásek, který je bezpečný a odpadá pokušení použít stuhu nebo provázek, s nimiž hrozí riziko udušení. Pokud chtějí rodiče předejít zmatenému nočnímu hledání ztracených dudlíků, MAM nabízí dudlíky Perfect i ve variantě Night. Díky svítícímu knoflíku je snadné dudlík najít nejen pro rodiče, ale i pro děti samotné.

Velkým oblíbencem maminek po celém světě se stala lahev MAM Anti-Colic, díky jejímuž používání je dle průzkumu u 80 % novorozenců sníženo riziko koliky a minimalizována plynatost a výskyt regurgitace. Díky patentovanému dnu s větracími otvory může vzduch při krmení volně odcházet, děti vzduch nepolykají, mohou pít svým vlastním tempem a jsou tak uvolněné jako při kojení. Jemná savička lahve se navíc u dětí těší velké oblíbenosti – 94 % dětí ji kladně přijme. Neméně významným benefitem je pro maminky také samosterilizační funkce lahve, díky které je lahev během 3 minut hygienicky čistá!

Sortiment výrobků MAM je opravdu široký, kromě lahví a dudlíků zahrnuje také dětské hrnky, kousátka, pomocníky pro krmení a kojení, pomůcky pro péči o ústní dutinu a mnohé další. MAM je hravou volbou pro děti i rodiče, kteří si mohou být jisti, že jejich malý poklad dostává ty nejlepší výrobky, bez jakéhokoliv rizika, s originálním designem a spoustou praktických funkcí. Vyberte si více než 40 let zkušeností, bezpečnost a osobitost. Vyberte si MAM!

Proč je každodenní péče o dětskou pokožku tak důležitá? V prvních dnech a měsících života potřebuje vaše dítě spoustu láskyplné péče a kontaktu s pokožkou. Koupání a pečování o jeho pokožku je nejlepší příležitostí, jak mu ukázat, co pro vás znamená.

Když miminko přebalujete, mluvte na něj něžně a dejte mu najevo svou lásku pomocí jemného hlazení. Impulzy se dostávají skrz pokožku do mozku a napomáhají tak zdravému fyzickému i emocionálnímu vývoji.

Víte, kolik plenek bude vaše miminko potřebovat? Děti potřebují plenku průměrně po dobu 27 měsíců, protože spolehlivě si říct, kdy potřebují na nočník, dokážou děti až na konci druhého nebo začátku třetího roku svého života. A i později může docházet k malým nehodám. Během tohoto plenkového období je nutné plenku měnit zhruba pětkrát až šestkrát denně, což činí celkem něco přes 4 000 plenek.

Jemná pokožka dětského zadečku je vystavena různým zdrojům podráždění, jelikož miminko vylučuje do plenky zhruba pětkrát denně. Pokožka pod plenkou se tak může rychle stát zarudlá, podrážděná a bolestivá. Nejlepším řešením je v tomto případě prevence. Měňte plenku během dne každé čtyři hodiny, pokud je zadeček podrážděný i častěji. V noci však miminko kvůli výměně plenky nebuďte, potřebuje svůj spánek. Pokožku pod plenkou nezapomeňte vždy důkladně očistit pomocí vody nebo vhodných vlhčených ubrousků a nechte ji oschnout. Teprve poté naneste tenkou vrstvu krému na opruzeniny.

Být čisté a suché miminko není důležité pouze pro zdraví vašeho dítěte, ale i pro jeho celkový pocit spokojenosti. Výměna plenky se může stát vhodným časem pro něžný kontakt s miminkem. V tuto dobu ho zahrňte polibky a sladkými slůvky. Pokud je v pokoji dostatečně teplo, nechte Vašeho drobečka na několik minut bez plenky. Tato doba nejen prospěje jeho pokožce, také si můžete užít spoustu zábavy během masírování jeho nožiček.

Jelikož o dětskou pokožku je potřeba pečovat již od prvního dne, vyvinul Sebamed dětskou kosmetiku Baby Sebamed, která se vyznačuje především výbornou snášenlivostí s dětskou pokožkou, díky tomu je vhodná i pro děti atopické či ekzematické. Všechny přípravky mají pH 5,5, které podporuje správný vývoj a obnovu kyselého ochranného pláště, u malých dětí velmi náchylného. Kosmetika Baby Sebamed je klinicky a dermatologicky testována a je neustálé prověřována dermatology i předními klinikami. Rodiče si díky širokému portfoliu značky mohou pořídit všechny produkty, které budou pro své maličké potřebovat. Baby Sebamed nabízí řadu přípravků k mytí miminka, které je hlavním bodem péče pro zdravou pokožku, dále výrobky určené ke kompletní péči při přebalování a samozřejmě i krémy a oleje pro následnou hydrataci a masáže, které miminku uleví a upevňují vztah mezi rodičem a dítětem.

Předem se omlouvám za chyby a překlepy, doufám že mi to odpustíte. 

    Než začnu psát o samotném porodu trochu vás seznámím s mým těhotenství, protože neustále přemýšlím ,kde se stala chyba a jestli jsem něco neudělala špatně. Že jsem těhotná mi paní doktorka potvrdila před Vánoci 2016 s termínem porodu 30.7.2017, takže čas oznámení příchodu nového člena rodiny byl jasný. 🙂 Jelikož máme v rodině dost špatné skoré pro donošené děti šla jsem na prvotrimestrální skreening a tam jsem řekla že máme v rodině nespočet potratů a předčasných porodů i o více než 8 týdnů. Screening dopadl na výbornou a díky rodinné anamnéze a nízkému PAPP - A ( nevím přesně zda se to tak píše) jsme se domluvili pro jistotu od 20.týdne na udržování UTROGESTANEM. CelÉ těhotenství jsem měla strach, zda neporodím dřív a zároveň jsem se rozhodla, že nebudu jíst těhotenské vitamíny, abych neměla velké dítě, koupila jsem si jednosložkové doplňky stravy (vápník, k. listovou a později jsem dostala předepsané železo. 

    Abychom se tedy dostali k samotnému porodu dne 30.7.2017 jsem ještě ani jednou nepocítila žádné poslíčky to už jsem začala chodit 3x týdně na pásy a kontroly do nemocnice. Už v tuto chvíli jsem cítila, že asi nebude vše v pořádku (znáte ten vnitřní pocit), navíc neustálé ataky příbuzných jako např.: kdy už to bude, jaktože to ještě není, atd. mě opravdu na psychice nepřidaly. Měla jsem hrozný strach z vyvolání, protože jsem četla že když nebudu mít alespoň CS 6 že většinou vyvolání nemá ani smysl.  Neustále jsem se nepřipravovala k porodu, necítila jsem sebemenší poslíčky a nic takového a tak tomu bylo i 11.8.2017, kdy jsem byla poslané na vyvolání( nebo spíše jak říkal pan doktor přípravu k porodu) s CS 4 - 5 s tím že dnes to určit nebude. Zajela jsem si domů pro tašku do porodnice, vyvenčila jsem našeho vyděšeného psíka (asi něco tušil) ,zavolala jsem manželovi, že jedu do porodnice ale ať nespěchá ,že to dnes nejspíš nebude. 

    Vyvolávací tabletu jsem dostala v 9:30 prý je to nepříjemné, ale mě to tedy nevadilo, můj první strach překonán. Do půl hodiny mi nastoupily slabé kontrakce, které trvaly maximálně hodinu, pak ustaly a já jsem si na porodním pokoji lehla na postel a že budu spát, protože to samozřejmě dneska nebude. Po asi půl hodině spánku mě probudilo takové divné lupnutí a znovu nastoupily kontrakce, ale takové jiné a silnější. Zrovna mě přišla zkontrolovat porodní asistentka, tak prý mě udělá i kontrolní pásy. Začala mě vyšetřovat a odtékala plodová voda, první informace od porodní asistentky byla že je voda kalná (v tu chvíli mě popadl hrozný strach co bude s malým v břiše) a druhá byla, ať zavolám manželovi ať příjde, ale že to bude nejdříve večer. Zavolala jsem tedy manželovi, ať v klidu skončí v práci, vyvenčí doma psa a přijede. Kontrakce jsem měla už tak od 12 hodin co 3 minuty, chtěla jsem trochu odpočívat, ale nervozní manžel mi pořád telefonoval proč mu nepíšu a nevolám. Pomáhala mi sprcha, to byla opravdu úleva. Po další hodině porod postupoval dobře, to mě trochu uklidnilo. V 6 večer přijel už manžel byla jsem vyčerpaná, protože jsem již několik hodin měla kontrakce co 3 minuty, uklidňovalo mě jen to jak byl personál klidný, říkala jsem se že kdyby se něco dělo, tak by se tvářili jinak.  Poprosila jsem ho, ať mě při kontrakci masíruje záda, to mi bylo taky příjemné. Při střídání směn v 7 večer mi bylo řečeno že už jsem dlouhou dobu na stejném nálezu, tak ať jdu skákat na míč,Skákání mi bylo hodně nepříjemné tak jsem se domluvili že půjdu do vany, že se třeba začnu rychleji otevírat. Vana mi teda moc dobře nedělala. V tu chvíli přišel jiný doktor s dotazem jak má být miminko velký (samozřejmě jsem řekla že jak to mám vědět,poslední ultrazvuk byl odhad na 3,6 kg) a že by to viděl na kapačku jestli s tím budu souhlasit, že musíme posílit kontrakce. Kapačku jsem dostala do vany a v tu chvíli jsem měla nesnesitelné kontrakce, jedna ustupovala a bez pauzy začínala druhá. Kapačka mě neskutečným způsobem unavila, že jsem nevěděla jestli se ještě udržím na nohou. Položila jsem se na postel na vyšetření a pak doktor mě vyšetřil a že pořád porod nepostupuje ať zkusím tlačit. Tlačit jsem zkoušela chvíli, přitom zkoušeli chvaty zevnitř i z venku aby porod uspíšili a nic. Doktor si odskočil a přišel s tím že to vypadá na císařský řez, prý je u mě nejspíše nepoměr mezi pánví a velikostí miminka, to mě opět polil studený pot a prve jsem nechtěla, že zkusím ještě tlačit, pořád nic ( hlavička nenaléhala na porodní cesty). Začali jsme dělat kontrolní pásy a tam už byla tachykardie miminka, navíc se mi malej zkroutil v břiše úplně špatně, v tu dobu bylo rozhodnuto do půl hodiny prý určitě neporodím, tak jsem tedy souhlasila s císařem. Rozhodla jsem se pro epirurální anestezii, při císaři jsem ztrácela hodně krve tak mi byla na sále šílená zima a klepala jsem se jak ratlík. Ale nejhezčí zvuk byl po chvíli brekot našeho Martínka. Jsme s manželem oba dva drobnější postavy a měli jsme miminko 4.050 g a 52 cm narozeno 11.8. 22.57 . Doktor mi po císaři vysvětloval že jsem neměla šanci miminko porodit, že bylo velké a ještě natočené tak že by se nenarotovalo do porodních cest. 

    Trvalo mi dva měsíce než jsem se alespoň trochu srovnala s tím že jsem musela na císař, ještě teď pořád přemítám co jsem měla udělat jinak abych nepřenášela, neměla tak velké miminko, aby se mi nezkazila voda, ale nikde jsem ještě odpovědi nenašla. Musím se spokojit s tím že já i malej jsme zdraví a že nám malej teď už dělá jenom radost. 🙂

    Možná by to manžel a personál popsali trochu jinak, ale já jsem to vnímala takto. Doufám že jsem vás neunavila tak dlouhým článkem, ale ulevilo se mi to takto popsat. 

Bezcílně bloumám po bytě a poklízím.

Takhle uklizeno u nás doma ještě nebylo.

Nervózně tikám očima na velké hodiny visící v kuchyni.

Odtikávají minutu po minutě a mě to přijde jako hodiny.

Beru do ruky koště a zametám, myslím, že už za posledních deset minut potřetí.

Nemyslím na to co dělám, potřebuji jen zaměstnat hlavu a nemyslet na ni.

Aktualizace: recenze maminek na fermentované mléko Hami 6+ naleznete v našem fórum tady a tady. Přejeme příjemné čtení. 

---

Máme pro vás skvělou zprávu!

Jedinečné fermentované mléko Hami 6+, které jsme na koníku v minulosti už úspěšně otestovali a pozitivně zhodnotili, otevírá testování pro další bříška. A vy máte šanci se toho zúčastnit!

Prožijte to s Hami! A dejte nám prostřednictvím recenze vědět váš názor.

Co testujeme

Nedávno jsem se trošičku rozepsala o tom, jak vypadá život na malém statku se čtyřmi dětmi, jak máme zorganizovaný den, jak to u nás celé funguje. Možná to bylo někomu inspirací, pro někoho uklidněním, že nic nemusí být tak složité jak to vypadá, pro někoho pobavením... Pro mě osobně je to ohlédnutím a vzpomínkou, protože život se mění, vše se mění, a co je dnes, nemusí být zítra...

Začal nám nový školní rok a my jsme se rozhodli udělat jeden zásadní krok. Rozhodla jsem se učit své děti doma. Důvodů je víc, např. více volného času pro děti, méně stresu pro mě... Více svobody, lepší přehled o tom co je mým dětem vtloukáno do hlaviček a individuální přístup ke každému z nich...

A tak mám doma třeťáka, druháka, předškoláka a dvouleté batole... K tomu stádo ovcí, koně, psa, kočky, drůbež a králíky. Tohle už si přímo žádá dokonalou organizaci. Nepodcenila jsem to a začala si vše organizovat a plánovat již o letních prázdninách. Ovšem člověk míní, život mění, a tak se mé představy v některých bodech mírně míjí s realitou, náš rozvrh vyučovacích "hodin" jsme museli párkrát změnit (teď už je snad dokonalý), některé své plány jsem musela přehodnotit.

Musím říct, že kromě toho, že je to o dost náročnější, než jsem si představovala, je to především pro mě také o dost víc obohacující, než jsem čekala. V životě by mě nenapadlo, že se díky svým dětem naučím tolik věcí. Že mě jejich individuální potřeby svým způsobem donutí přemýšlet nad takovými věcmi, jako je třeba způsob učení čtení, psaní, matematiky a nebo angličtiny... A že těch způsobů existuje! A pokud chce člověk dosáhnout opravdu úspěchu, musí být schopen mnohdy ustoupit od svých požadavků, představ a plánů a pouze a jednoduše naslouchat svému dítěti.

Kromě toho ale také zjišťuji, že učit jedno dítě je zajisté pohoda, ale učit jich více v různých ročnících je opravdu velmi náročné a troufám si říct, že snad ještě nikdy můj mozek nedostával tak moc zabrat. Velký obdiv tedy patří všem učitelkám dvoj- či trojtřídek, jsem ráda že jednu takovou znám osobně, protože některé zkušenosti je přecejenom lepší od někoho převzít, než je získávat trnitou cestou sama. Co se týče batolete a vymýšlení co s ním, aby nás alespoň občas nechalo v klidu pracovat, tam mi asi nikdo moc neporadí, ale zvyk a čas snad udělá svoje 🙂

Ovšem veškeré naše úsilí také není bez výsledku. Nemůžu sice říct, že je to vyloženě pohoda, jak mnozí zkušení rodiče vyučující své děti doma tvrdí, ale můžu se s klidným svědomím a velkou pýchou pochlubit, že jsou naše děti ve všech předmětech celkem dopředu. Druhák nejspíš nebude mít v češtině ve druhém pololetí co dělat, třeťák počítám tak od dubna se začne nudit... Máme začátek školního roku, ve kterém se naše děti poprvé v životě začaly učit anglicky, a už mluvíme ve větách, tvoříme otázky, odpovědi, zápor, známe minimálně 100 anglických slovíček... Prostě nemusíme meškat čas čekáním na pomalejší spolužáky, veškerý čas i úsilí věnujeme tomu, o čem víme, že nám nejde, nemusíme psát žádné testy ani zkoušet u tabule... Děti škola baví, někdy si s pracovním sešitem sednou ještě v pyžamu, tak, jak ráno vstanou... Jindy se učí samy od sebe, mimo vyhrazený čas, protože je to prostě baví a zajímá...

Dnešní uspěchaná doba nedává člověku prostor dělat věci po staru, v souladu s přírodou. Nutí nás používat jednorázové hygienické potřeby, jednorázové pleny... Život si tím sice podstatně zjednodušíme, ale co s tím odpadem pak bude? Nad tím už se málokdo z nás zamyslí a dál raději neřeší. Někdo má možná strach na to vůbec pomyslet.. a to z dobrého důvodu: Například rozklad jednorázových plenek je odhadován na 250 až 500 let a průměrné dítě spotřebuje takových plenek za plenkové období až tunu. A to je odpad, který se nedá recyklovat! Málokdo si také uvědomuje, že skládky odpadu nejsou bezedné a že pomalu ale jistě bude docházet místo pro jeho uložení. Například skládka za naším městem už musela být rozšířena a když ji vidím z okna vlaku, mrazí mě z toho. Hotové svahy odpadu, které tu budou až 5krát déle než trvá jeden lidský život!

Majákem v temnotách jsou skupinky uvědomělých žen a matek, které cítí, že svět není na jedno použití. Používají látkové plenky a menstruační kalíšky namísto jednorázových plenek a vložek či tampónů. Nechci opomenout ani ty, kteří poctivě třídí odpad a zamýšlí se nad jeho minimalizací alespoň na úrovni spotřebitele. Všichni ti učí své děti hodnotám důležitějším, než peníze na kterých je dnešní společnost založena.

A proč tohle všechno píšu právě tady a teď? Protože doufám, že tím přesvědčím další lidi, aby se připojili ke snaze zachránit tenhle svět pro své děti.

To stojí za zvážení, ne?

------raggedymum--------

info o délce rozkladu a spotřebě plen z článku viz odkaz http://streetzurnal.cz/jednorazove-pleny-tikajici-bomba-na-ekologickem-poli/ 

Téma ženské neplodnosti, ale i té mužské je v současné době velice aktuální. Náš životní styl, posunutí doby prvního plánovaného těhotenství na pozdější věk, velká míra stresu a vysoké životní tempo, civilizační choroby, ovzduší, které dýcháme, voda, kterou pijeme, a špatné stravovací návyky ovlivňují náš reprodukční systém, a nebude to asi v budoucnu lepší. Ale to jsou jen takové obecné řeči, které vám řekne lékař, aby vás uchlácholil. Z mého pohledu takové vysvětlení ničemu nepomůže.

Někdy může ženu zablokovat i to, že miminko příliš chce a nemyslí na nic jiného. To už je skoro takové lidové rčení, které vám řekne kdejaká kamarádka. Ani to vám asi problém nevyřeší. Jak totiž chcete jen tak přestat chtít něco, kolem čeho se točí celý svět!?

Jak to, že když jsou žena i muž úplně zdraví se jim nedaří otěhotnět nebo ženě miminko udržet?  Podle mého názoru to poukazuje na jinou oblast než je fyzické zdraví, environmentální vlivy nebo emoce. Poukazuje to na oblast spirituality, do které je potřeba se ponořit, aby se problém vyřešil.

Nemám svou vlastní zkušenost s neplodností a věřím, že je to strašlivě těžké nemyslet na miminko, když si jej tak moc přejete. Je obtížné vše pustit z hlavy a nechat miminku volný průběh, když jste zdravá žena v nejlepších letech a děťátko k vám stále nepřichází. Ale soucítím s vámi a chtěla bych vám tímto článkem pomoci a podpořit vás.

Mým záměrem je přivést vás na myšlenku, že můžete udělat ještě něco víc než jíst hormony, navštěvovat kursy hormonální jógy, jít na akupunkturu, jíst tuny ananasu nebo cvičit metodu Mojžíšové. Ačkoliv vše uvedené vašemu tělu určitě může pomáhat a až na ty hormony je fakt super. Chci vás tímto článkem motivovat, abyste zkusily hledat příčinu a ne hojit následky. To znamená obrátit pozornost sama na sebe a zeptat se, proč se mi to děje a najít vysvětlení ve svém srdci nebo si obstarat terapeuta, se kterým můžete svůj problém otevřeně řešit.

Na internetu si můžete vybrat a seznámit se se spoustou technik, jako třeba terapie metodou one-brain, diagnostiku automatickou kresbou, kraniosakrální biodynamiku, regresní terapii, holotropní dýchání, ruš apod. Ale vždycky vás to chtě nechtě přivede k práci na sobě samotné.

Opravdu?

Toto pravidlo při společné večeři, jedné z mých nejoblíbenějších chvilek dne, nedodržujeme. Táta vypraví, nejen co a jak v práci. Máma vypraví, co a jak nejen na domácí půdě a náš 18 měsíční syn do toho vstupuje komentáři  "po svém".

Kdy se pravidlo "u jídla se nemluví" objevilo? Po válce s nástupem dětí do jeslí a mateřských škol? A když se traduje v rodinném prostředí, je opravdu důvodem obava, že zaskočí sousto?;) A co výjev tradiční  italské večeře? Platí kraj, jiný mrav?

Kdy jindy by si měla rodina spolu povídat, než když se po návratu z práce, školy... potká u společné večeře. Všichni na sebe dobře vidí, nic je nerozptyluje. Teda nemělo by. U nás doma ctíme pravidlo vypnutého počítače a odložených telefonů mimo stůl. Někdy mi dá dodžování pravidla zabrat víc, než bych si kdy u sebe byla dřív ochotna připustit, bohužel.

A až teprve nedávno, jsem si uvědomila, že jsem tuto frázi doma, zvláště od prarodičů, slýchavala a že u nás rituál jídla probíhal více méně beze slov. Tak nevím, možná až nás bude víc? Děti budou hlučnější, budou se dohadovat, budou nám odmlouvat, nebo budou mít dotazy, na které bude těžké a nepříjemné odpovídat? Pak možná fráze u stolu zazní?;) Chce se mi slíbit, že ne. 

Tip k rozvíjení řeči dnes patří právě chvilce společného hodování a můžete za něj poděkovat mé mamce. Podělím se s vámi o vzpomínku z mého dětství. Když jsme doma seděli už hladoví za stolem a mamka ještě potřebovala dokončit poslední dodělávky s obědem či večeří, hrála se u nás hra: "Všechno lítá, co má peří" Znáte ji? Má máma ji zná ze školky. My ji teď hrajeme lehce obměněnou a v těchto variantách.