Jsem maminkou dvou dětí. Mám syna a dceru. Synovi je dva a půl roku, dcerka má tři měsíce. Ty tři měsíce, co je s námi, mi stačily k tomu, abych pochopila, jak moc nechápaly ostatní maminky, kamarádky a dokonce i moje vlastní maminka, když jsem jim vyprávěla, jak je to se synem obtížné. Syn byl od narození uplakané miminko, naspal jen pár hodin denně, celé noci jsme si ho s manželem střídali a chovali. Trápilo ho bříško, později zoubky, očkování vždy provázely horečky atd. Byl velice živé a společenské dítě. Od 4 měsíců jsme ho brala na cvičení s miminky, pak na plavání, angličtinu a snažila se ho všemožně včlenit do dětského kolektivu. Ovšem dost často to končilo průšvihem, náklonnost k dětem projevoval objímáním, ale nejednou se do nějakého dítka u toho i zakousl. Hlídala jsem ho, jak to šlo, ale ne vždy jsem to uhlídala a opravdu nikomu nepřeju vysvětlovat cizí mamince, že to syn nemyslel zle a že se za něj moc omlouvám a tak do nekonečna... Vyvrcholilo to, když mu byly necelé 2 roky, opět proběhl jeden kousací incident, tentokrát byla jeho obětí krásná blonďatá holčička v dětském koutku. Její babička tam přede všemi na mě začala křičet, že zavolá ochranku a co s tím hodlám dělat a jak to budeme řešit. Strašně jsem se omlouvala, syna rychle sbalila a jeli jsme pryč. Cestou domů jsem skoro neviděla přes slzy. Strašně mě to mrzelo. Vždyť jsem mu neustále vysvětlovala, že nemůže ostatní děti kousat, že je to bolí, ale nebylo to nic platné. Tou dobou jsem již byla těhotná. Děsilo mě, jak se bude chovat k miminku, jak tohle zvládneme. Vyhledávala jsem na internetu rady psychologů, radili kde co, ale v jednom se shodovali všichni, chce to čas, některé děti to prostě dělají a zhruba mezi 2-3 rokem se zklidní. 

O pár měsíců později jsme dali syna na 3 dny v týdnu do školky. Je neuvěřitelně zničující přijít do školky a poslouchat, že tahá holčičky za vlásky nebo kouše do dětí. Připadala jsem si jako malá holka, kterou paní učitelka kárá za špatné chování. Domů jsem jezdila s brekem. Měsíc na to přišla na svět dcerka. Hodně kamarádek mi tvrdilo, že s příchodem sourozence se syn zklidní. Přiznám se, že jsem v to doufala. Stalo se. Sice má pořád přebytky energie, ale je to kluk, takže je živější, ale přestal ubližovat dětem a hlavně ségru chrání a hlídá. 

A jak se mi podařilo pochopit pohled ostatních maminek na toho našeho ďáblíka? Velice jednoduše, dcerka je anděl. Spinká, krásně baští, bříško ji netrápí, zapláče jen občas, takže konečně chápu, co je pohodové mateřství, jak vypadá hodné a klidné dítě a jak musí takový divočejší kluk vypadat pro někoho, kdo nemá děti nebo má doma andílka. Většina takových lidí vás hned odosudí, že si nejste schopni své dítě pořádně vychovat a koukají na vás skrz prsty. 

Kouzlo dětí spočívá i v tom, že je každé jiné, s některými je to snadné, s jinými je to trochu obtížnější. Nám nezbývá než se s tím smířit a podle toho ke každému dítěti přistupovat a zároveň respektovat i ostatní maminky. Věřte, že mnohdy dělají, co je v jejich silách a co považují za nejlepší a stejně se jejich Pepíček nebude chovat tak ukázkově, jako sousedovic Anička, které stačí jednou vysvětlit, že z okna se skákat nebude, Aničku pak ani nenapadne to zkusit, zatímco Pepíčka nezastaví ani dětské zámky na oknech. 

Často se setkávám s tím, že ženy řeší péči o jizvu po císařském řezu. Jejich hlavní starostí ale je, jak bude po zákroku jizva vypadat nebo už jsou po něm a jizva se jim nelíbí na pohled. Bohužel je to ale jen malá část toho, co je třeba v důsledku řezné rány řešit.

Co je to jizva

Jizva je tkáň, která má jinou strukturu, než tkáň, kterou prošel řez. Jedná se o vazivovou tkáň, která má jinou funkčnost, jinou mikroskopickou strukturu a jiné biomechanické vlastnosti, než např. kůže či svalovina, které byly rozříznuty. Taková tkáň už nikdy nebude jako dřív, bude se chovat jinak. Obvykle je jizva (vazivová tkáň) tužší, má tendenci se stahovat, a pokud se o ránu nepečuje dostatečně dlouho, důsledně a co nejdřív po zákroku, mohou se jednotlivé vrstvy tkání (kůže, podkoží, svalovina) na sebe “přilepit” v důsledku hojivých procesů a vzniknout srůsty. Tím se zhorší prokrvení v jednotlivých tkáních a změní se metabolismus (tedy přivádění výživných látek do tkáně a odvádění odpadních látek z nich).

To vše pak může zapříčinit do budoucna potíže, jako je necitlivost dané oblasti řezu nebo naopak dlouhodobá přecitlivělost, stahování struktur směrem dovnitř, což může mít za následek bolesti zad a okolních kloubů a změna jejich funkce (a následné přetěžovaní kloubu) atd.. V případě císařského řezu mohou vzniknout v důsledku hlubokých srůstů menstruační potíže (bolestivost, neobvyklé krvácení, špinění) a v některých případech i potíže s otěhotněním či donošením plodu. Také špatně zhojená jizva může ovlivnit funkci pánevního dna, což může mít za následek potíže s únikem moči, sestupem dělohy, bolesti pánve a zad apod. Nekvalitní jizevnatá tkáň po císařském řezu také bývá důvod, proč u dalšího těhotenství lékaři nedoporučují porod přirozenou cestou nebo nedoporučí následné těhotenství vůbec.

Jak tedy o jizvu pečovat

Cílem je mít jizvu/tkáň funkční, měkkou, “normálně” citlivou, bez srůstů a s pozitivním vztahem k ní.

Jak jsem porodila

překlepy a chyby vloženy 🙂

(není to horor, můžou číst i prvorodičky)

Dnes je to přesně 21 dní, kdy na svět vykoukla ta moje malá křivochcalka (tak jí říká babička). A já už tak nějak zpracovala, co bylo a nebylo skutečné a proč a můžu o tom napsat.

Jak víte, oba termíny porodu jsem propásla. Holce se prostě ven nechtělo a já už byla úplně zoufalá. Doma jsem brečela každý večer už od 28.12. Dělala jsem všechno možné i nemožné, kromě sexu a ricinového koktejlu, všechno mě bolelo, měla jsem obrovské břicho a ač jsem uklízela jak pominutá, beztak se u mě nic nehnulo. Hamilton mi udělat nešel a tak jsme se s doktorkou v Neratovicích domluvily, že v pondělí 8.1. , kdy budu 41+3, nastoupím na vyvolání. Co Vám budu říkat, hlavou se mi honilo všechno možné, ale měla jsem o malou strach, už jsem jí chtěla mít u sebe, zbavit se toho břicha a těch bolestí, vyspat se a tak celkově už ukončit to těhotenství, které pro mě bylo jen trápením, i když jsem ho prožila ve směs bez problémů. 

Ráno přijela neteř aby odvedla děti do škol a my s mužem vyjeli s tím, že když do 11 neporodím, tak on pojede vyzvednout děti a já si to odrodím sama a případně to stihne kamarádka aby tam se mnou byla. To jsem mimochodem taky obrečela. I to že mi mají vyvolávat jsem obrečela, chtěla jsem aby to bylo spontánně, abych chlapa v noci probudila a nebo mu ráno oznámila, že dneska pojedeme a ne aby to bylo takto naplánované.

Nedávno jsem s jednou maminkou řešila její strach z blížícího se porodu v porodnici. Postupně jsme společně odkrývaly skrytá zákoutí její mysli a podívaly jsme se na zoubek i jejímu traumatu z předchozího porodu prvního miminka. Naučila jsem ji některé vizualizační a relaxační techniky, které při porodu mohou pomoci  a úspěšně jsme přepsaly otisk negativního porodního zážitku z prvního porodu tak, aby dalšímu porodu nestál v cestě.

Abych zmírnila její úzkost z nemocničního prostředí, vzpomněla jsem si, že jsem kdysi u jedné porodní asistentky viděla „porodní oltář“ a tak jsem pro ni připravila jeho cestovní verzi, kterou si mohla vzít s sebou do porodnice.

Porodní oltář možná vypadá esotericky, ale ve své podstatě se jedná o účinnou vizualizační pomůcku, která napomáhá soustředění a zklidnění, posiluje záměr porodit tak, jak si přejeme a je také zdrojem, ze kterého můžeme čerpat vnitřní sílu spojením se s předměty, které pro nás mají hlubší význam.

Porod totiž není jen fyzická záležitost. Porodní oltář může v průběhu porodu pomáhat ve chvílích, kdy se maminka cítí zahlcená. Stává se tak oázou klidu a koncentrace, když se žena potřebuje spojit sama se sebou a se svým miminkem a vrátit se do svého vlastního středu . Je přípomínkou toho, že porod je i psychospirituální zkušenost, která může být značně posilující!

Většinou si do porodnice balíme tašku plnou praktických věcí.

Cestovní porodní oltář může být kouskem domova v cizím prostředí, kde se některé ženy cítí velmi zranitelné. Ve chvílích, kdy je nám po porodu v porodnici smutno může mít hluboce utišující efekt, protože si do krabičky můžeme jednoduše schovat drobnosti, které nám teplo domova připomínají. Navíc se dá snadno zaklapnout a uklidit do tašky v případě, že nám nejsou příjemné pohledy a poznámky okolí.

Za celých 6 měsíců jsem se neměla čas přemýšlet o tom jak to vlastně zvládají jiné maminy. Řídila jsem se s vím instinktem a říkala jsem si že přírodě stejně neporučíš. Včera jsem po dlouhých měsících potkala kamarádku s holčičkou  jen o 4 měsíce starší než je náš Štěpánek. Kamarádka celá vysmátá já naprosto vyřízená měla jsem právě za sebou 3 týdny růstu zubů mého broučka.Jsme si vyprávěli o různých věcech a ta kamarádka o které tu píši mi jen řekla to já vůbec neznám tuhle únavu já nekojím a malá mi spí v kuse celou noc, nějaké noční koliky jsou mi cizí mám přece holčičku.Po rozhovoru s ní jsem si řekla že o svých 6 měsících né o 6 nedělích napíši.

Začnu tedy od začátku a to tím jak mě přítel celých 1 rok přesvědčoval že po 5 letech našeho soužití je čas na miminko ,jen že já miminko nechtěla ,nikdy jsem ho nechtěla s nikým jsem ho nechtěla ale nakonec po celém roce jsem povolila a tedy začala jsem se připravovat a ono hned na poprvé se povedlo, pak následovala šílených 9 měsíců které byly pro mě dlouhé, nudné a přesto jsem se na porod těšila až to nudné ,dlouhé období skončí to že porod bude strašný jsem věděla a řádně se připravila ale na to že 6 neděl bude stát za prd jsem věděla ale pořád jsem si říkala ,že pak budu ta šťastná mamina z reklamy na mateřství. No ani po 6 měsících tomu tak není.

Porod shrnu jen několika větami  tom psát nebudu. Cesta autem prozvracená a dalších šílených 6 hodin též, mimčo mělo pupeční šňůru okolo krku tak že to nebylo zrovna ideální.To co následovalo po porodu bylo krásný to miminko sevřít v náručí na první pohled jsem se zamilovala a opravdu jsem toho malého drobečka milovala a takoví pocit lásky jsem zažila poprvé a nemít děti tak ten pocit nepoznám. Ovšem na pokoji 6 nedělí to začalo najednou moje miminko bylo tu a já ho nesnášela kvůli té bolesti kterou jsem zažila, dokonce mi vadilo první den na něj se jen podívat a když jsem se na něj podívala tak to bylo jen brečící cosi … zní to divně ale ta  počáteční láska nějak zmizela a nebo se přeměnila. Já jsem věděla že se o něj musím postarat a že to i udělám jak nejlíp budu umět ale ale. No už když jsem byla těhotná tak v noci řádil tak že jsem poslední 4 měsíce v noci nespala a spala sem tam přes den a po porodu to byl noční živel. Mamina co byla se mnou na pokoji tak měla holčičku moc mě podpořila v mém nočním utěšování toho malého vetřelce,uřvance a i sestry mě pdpořily a malého si brali abych se aspoň trochu vyspala. Kojení mi nedělalo problém i péči jsem zvládla na jedničku tak po 4 dnech jsem šla domů. Přítel měl dovolenou celých 14 dní moc mi pomáhal on byl s malým vzhůru od 9 až do 8h rána a nosil mi ho po 1,5 na kojení a já spala. V 8 šel spát a já se starala o to šíleně uřvané dítě o toho vetřelce který mě tak strašně ublížil, tak moc bolestivě.14 dní se překulilo a mě nastali dlouhé noci nakonec po dalších cca 14 dnech se malí začal otáčet a jakž takž spal v noci tak že jsem si říkala aspoň něco ovšem měli jsem kontrolu na kyčlích a široké balení 4-5 plínek přes den i noc .Během pár dnů se objevili koliky a další probdělé noci a tlačení bobků najednou jsem i já byla ta mamina která byla ráda za každej pšouk a bobek dítěte přesně ta matka kterým jsem se  smála a měla je ze blázny. Mamka mi řekla že až se začne víc pohybovat prý cca 3 měsíc tak už bude po kolikách tak že zase další světlo moc jsem se těšila ( TEĎ ZPĚTNĚ SI ŘÍKÁM ZDA TO NEMOHLO BÝT I TÍM ŠIROKÝM BALENÍM NEMOHL SE KLOUDNĚ HÝBAT) padl 3 měsíc a další kontrola na kyčlích ano ok široké balení 2 plíny přes noc do konce 4 měsíce no tak to uteče a bude líp konečně a musím říci , že skutečně bylo malej prděl sice jak starej páprda ale smál se a noční buzení bylo jen ojediněle ovšem šli jsme na očkování a mě napadlo se zeptat zda vadí když malej měl 3 dny zvíšenou teplotu DR.že pro jistou odebereme moč a uvidíme jestli dáme očkování. Ani tentokrát mi to nevyšlo a další problém moč v krvi a bílkoviny hned nás hnala do nemocnice kde si nás ihned nechali po celím 1 dni konečně přišly na to co to bylo a zánět močových cet tak že antibiotika po týdnu jsme odcházeli domů a dobírali antibiotika doma no další boj, malej nezá  lžíci jak mu t dát no injekční stříkačkou no super k tomu ke všemu jsme nemohli ven celí týden,pak další týden nesmíme mezi lidi zase super a to  měl být první advent a trhy a mi zase hnili doma. Po celím měsíci jsme byly vyléčení ovšem s podezřením na vrozenou vadu a testy každých 14 dní. Přehoupl se listopad a nastal předvánoční čas už jsem si říkala že bude konec a budeme zdraví a užijeme si vánoce já budu kojit do konce 6 měsíce a jako matka neselžu a pak budou příkrmy a začínala jsem cítit že by to už konečně mohlo být ono. No nebylo musela jsem za čít další boj a to s mojí váhou rapidně klesala dolů já mela už jen 48kg dětská doktorka mě poslala na vyšetření k obvoďákovi no a okamžitě přikrmovat malého a vy jíst hodně pravidelně a zdravě .No jsme na konci 6 měsíce já mám stále 48 kg váha nejde dolů malej je zdravej a už vážíme skoro 9kg. A máme další boj rostou nám zoubky dva na ráz a moje bezesný noci jsou opět tu.

A teď se chci vrátit na začátek díky té mojí kamarádce jsem začala přemýšlet kdy se z malého vetřelce vlastně stal ten můj brouček.Ta láska k němu tady vlastně na jednou je. Jen jsem jí asi v tom zápalu boje nepostřehla. A díky té kamarádce jsem si uvědomila že mi nevadí kvůli němu nespat a být s ním vzhůru, nevadí mi když se na něj podívám. Vlastně bych se na něj mohla dívat pořád. Vlastně jsem jednou z těch spokojených mamin.  A mimochodem přítel mě přesvědčuje o 2 mimču no moc se mi do toho nechce.

Většina malých dětí, novorozeňátka, kojenci a často i batolata, mají neklidný a přerušovaný spánek. Snad každá maminka to zná. Když si konečně po celodenním maratonu péče o dítko a o domácnost sedne ke knížce nebo usne, obvykle se během chvilky ozve kňourání, v horším případě rovnou pláč malého človíčka. A takto se to opakuje klidně i několikrát za noc.

Pokud má dítě jakýkoliv problém – nepohodlí, nachlazení, chlad či teplo, nebo třeba moc či málo plné bříško, buzení bývá intenzivnější. Všechny známe potřeby svého děťátka a s většinou věcí si víme rady a snažíme se jim předcházet. Na stravu našich dětí dbáme víc než na svou. Chráníme jejich spánek i na úkor svého pohodlí, příliš netopíme a jsme odbornice na různé spací oblečky či pytle, pohádky, zpívání a bílý šum.

Vyzkoušely a udělaly bychom naprosto cokoliv, aby naše dítko bylo v klidu a spokojené.

Když ovšem přijde nachlazení, dostáváme se do úzkých. Co teď? Jak děťátku ulevit? Můžu léky z lékárny? Není to zbytečně moc chemie pro tak malý organismus?

Strach o dítě se střídá s potřebou mu pomoci a ulevit, která většinou proporcionálně roste s intenzitou pláče a počtem probdělých hodin. Léčba nachlazení jde totiž ruku v ruce s dostatečným spánkem a odpočinkem, ale jak jej docílit, když se nám zlatíčko stále budí a je neklidné? 

Vyzkoušela jsem BabyBalsam od VICKS, který přináší dětem okamžitou úlevu i při nachlazení a zároveň zklidnění, které je tak důležité pro navození spánku. Spolu s jemnou masáží hrudníčku a bříška jsou miminku dopřávány příjemné pocity z láskyplných dotyků rukou matky a zároveň krásné vůně. Balzám je speciálně vyvinut pro tu nejjemnější dětskou pokožku - pro děti už od 6 měsíců. Příjemně se roztírá, nelepí a na kůži zanechá příjemný zvláčňující efekt. Taková masáž je potěšením nejen pro miminko, ale i rodiče. Nevtírává a jemná vůně BabyBalsamu obsahuje ty nejlepší ingredience pomáhající i při nachlazení a neklidu: rozmarýn, levandule, mentol, eukalyptus a extrakt z Aloe Vera.

Maminky, rýmu, alergie a ucpaný nos znáte příliš dobře, že ano? Procházky s dětmi, výlety v přírodě, dovolené nebo jen trávení volného času se neobejde bez kapesníčků a smrkání. Smutná realita, která má ovšem příjemné a spolehlivé řešení v podobě mořské vody pro nosní hygienu značky Stérimar.

A tato v naší zemi velice známá a oblíbená značka hledá svou Ambasadorku!

Začátky značky Stérimar jsou spojené s vášní ke sportu. Vodní lyžař Francouz Francoise Herlemont trávil hodně času ve vodách Atlantiku a netrpěl díky tomu rýmou. Chtěl pocit dokonale propláchnutého nosu dopřát i ostatním, takže v roce 1975 uvedl pod značkou Stérimar vůbec první mořskou vodu pro nosní hygienu na světě. Do České Republiky se Stérimar dostal v roce 2003 a dnes nabízí tato značka mnoho přípravků – pro dospělé i pro ty nejmenší.

Značku Stérimar k nám přináší farmaceutická firma Merck, která působí v České republice od roku 1991. Zabývá se výrobou a distribucí léčiv, zdravotnických prostředků, doplňků stravy, ale také vývojem technologií, chemických sloučenin apod. Navíc již více než 350 let je řízena a vedena rodinou Mercků.

Jaká by měla být Ambasadorka Stérimar?

Kreativní, spolehlivá, komunikativní a akční maminka preferující zdravý životní styl, kterým žije i její celá rodina. Měla by být ve věku 30-40 let s minimálně jedním dítětem. Výraznou výhodou je zdravotnické vzdělání jakéhokoli stupně.  Ambasadorka by taky měla být samostatná a přemýšlivá s chutí se učit, cílevědomá, zodpovědná a přátelská.

Rozhovor s porodníkem Antonínem Pařízkem

http://https://video.aktualne.cz/dvtv/dvtv-22-1-2018-tereza-engelova-antonin-parizek-pavol-fejer/r~3c3a43ccff8b11e7ad1e0cc47ab5f122/?redirected=1516708034

Bohužel je škoda, jak moc je z rozhovoru s panem porodníkem znát ten despekt, se kterým se dívá na ty, kteří by rádi pro příchod svého miminka na svět zvolili tradiční cestu - tedy porod doma.

Velmi ráda takové rozhovory poslouchám. Zajímavý na nich totiž není jen názor daného člověka, ale také jazyk, kterým svůj názor prezentuje.

Dlouhodobě mě udivuje, jak se v českých médiích rozmáhá nešvar "rodících mužů".

Na ukázku cituji některé titulky:
MUŽ ODRODIL MIMINKO S POMOCÍ NÁVODŮ NA YOUTUBE
MUŽ ODRODIL SVÉ DÍTĚ O PŮLNOCI NA SILNICI
POSLANEC VYSLOUŽIL: ODRODIL SI SVÉ DÍTĚ V AUTĚ
OTEC NA PŘÍBRAMSKU ODRODIL CESTOU DO PORODNICE VLASTNÍ DÍTĚ

v prvním těhotenství jsem používala jiný krém na strie naštěstí žádný strie nemám ani jednu ale po krému jsem měla mokré i tričko  I RUCE :(

zkusila jsem tenhle olejicek a na testovani a jsem spokojená počet strii stále nula,mazala jsem 2x denně a uplný opak jak při krému , když si kůži promasírujete přiměřeným množství oleje, pokožka ho dokonale absorbuje a Vy už chvíli po použití necítíte žádnou “mastnotu”.

První, co mě ovšem na tomto doslova zázračném oleji upoutalo, byla jeho úžasná vůně do které jsem se zamilovala  🙂 

Můj syn denně mazal bříško a neměl vůbec mastné ruce  🙂

 při dalším těhotenství si ho určitě pořídím  jinak jsem moc spokojená  tet už mám jen na dně trošičku takže přiště doporučuji dvě balení :D  

Mluvit jsme se naučili už jako děti, ale mnohdy vůbec netušíme, co vlastně říkáme. A přitom naše slova nám ukazují, co si vlastně myslíme.

Všimli jste si někdy, co říkáte o vaší postavě, co říkáte o sobě? Většinou to nejsou žádná superlativa. A pak se divíte, že vám nejde hubnutí, podnikání, že jste nespokojeni atd.

Takže, teď je nejvyšší čas, začít si všímat slov.

A nepůjde o ledajaká slova. Půjde o slova, která vám začnou měnit život.

Přitom jde o jednoduchou větu, která začíná slovem PŘEMÝŠLÍM.

Nejdříve vám uvedu několik příkladů: