Tenhle článek bude taková obhajoba mého pohledu na hranice ve výchově. Toho jak to vidím já. Ale třeba to někoho inspiruje a víc se v tomhle uvolní (děti to rozhodně ocení 😉)

Volnost dětem souvisí s vnitřními hranicemi rodičů, a ty máme každý nastavené jinak, takže nikomu svůj pohled nenutím 😉 Tak jdeme na to:

Skákání po gauči

Je mi jasný, že pokud máte sedačku za x desítek (nebo dokonce stovek) tisíc, tohle se vám bude pouštět těžko. Ale mé argumenty pro manžela zněly takhle:

• Kdy jindy, než teď? Budou moct po něm skákat v dospělosti? V pubertě? Až budou vážit 20kg+? Dokud jsou to nicnevážící prťata, ani se o kondici gauče nebojím.
• Pohyb na měkkém nerovném povrchu je skvělý trénink pro rovnováhu a plosky nohou. Vlastně se tím posiluje celé tělo. (Taky se u sebe při cvičení zaměřujete na core? 😉) Pro silné kotníky, příčnou i podélnou klenbu a celkově zdravé nohy je takový gauč neocenitelnou cvičební pomůckou 😉
• Výška gauče nebývá nijak velká, takže případné pády tolik nebolí.
• Když se děti vyblbnou doma, nebudou vám dělat ostudu na návštěvách – budou saturované a cizí gauče budou respektovat.
• Nebudete muset kupovat trampolínu 😀 (No dobře, tohle u nás neobstálo, trampolína se koupila, protože nám řízečci začínají nabírat váhu až moc rychle 😝)

Lezení na parapety a jiné „nebezpečné“ kratochvíle

Můj bráška o víkendech vstává za rozbřesku, aby si užil volné dny. Vyspat se přece může v týdnu... Vždycky jsem nad tím kroutila hlavou, to já si naopak ráda přispím. Ale když čtu o tom, že mateřská a rodičovská je všechno, jen ne dovolená, dochází mi, že jsem mu podobnější, než jsem myslela. Tak o tom na výzvu @gradan napíšu víc.

Na dovolené s cestovkou jsem byla jednou. Nechali jsme se dovézt do resortu, odtamtud pak každý den vyjížděli na výlety po okolí. V bazénu jsme se vykoupali dvakrát (brzy ráno před odjezdem na výlet) a na pláž se šli projít poslední den před odjezdem. To byla má poslední dovolená s rodiči.

Pak jsem začala jezdit s kamarády s batohem do hor. Všechny věci na třítýdenní dovolenou v batohu na zádech, vážil skoro polovinu mojí váhy. První dva až tři dny jsme se jenom škrábali do kopce. Večer mě bolavá záda nenechala usnout a nad ránem jsem se často budila zimou. Celé dny jsem šlapala v promáčených botách a vodu jsme si odměřovali po douškách, protože k další studni bylo daleko. Jedli jsme brkaši z pytlíku se špekem nebo rýži s cibulí. K obědu byl chleba posypaný kořením, a když se nám kvůli špatnému počasí cesta o pár dnů natáhla, jen jsme z chleba oloupali plíseň a jedli ho také. Na hřebenech nebylo z čeho rozdělat oheň a soukromí při konání potřeby zajistil leda větší kámen. Myli jsme se jen občas, v ledovém potoce nebo v horském plese — mimochodem, nikdy jsem už nezažila takový pocit svobody a čistoty, jako když jsem si na skále po takové koupeli rozčesávala vlasy. Do spacáku jsem každý večer lezla absolutně vyčerpaná, ale plná zážitků a svobodná jako víla. 

Zažili jsme hodně věcí, které by si člověk nenaplánoval - úraz v rumunských horách daleko od civilizace, útok divokých psů, nebezpečné bouřky jen kousek pod horským hřebenem.Hlad, zimu, vyčerpání. Ponorku, hádky kvůli hloupostem, chvíle, kdy jsme se chovali jako blázni. Ale sílu z těchhle dovolených čerpám dodnes a nikdy nezapomenu. Zážitky nemusí být jenom pozitivní, hlavní je, aby byly silné, nezapomenutelné, dechberoucí.

A taková je rodičovská. Ráno si v klidu uvařím kafe a pak ho v klidu večer studené vyliju do dřezu. Spím pár hodin denně a občas se ani nestihnu najíst. Pořád někoho a něco nosím, a i když moje záda zoufale prosí o masáž, nemám hlídání, takže mají smůlu. Občas jsem tak unavená, že se mi pletou slova, a když mám chuť na salát, požádám manžela, aby mi podal jogurt...

Ale ráno mě místo budíku budí teplé tělíčko, které mi vleze pod peřinu. Místo tlačenice v ranním metru peču vafle, místo ranní porady skládám puzzle a místo nemožných řešení pro klienta hledám nejhezčí cestu kolem potoka k hřišti. Pak si sednu na lavičku a čtu si nebo lezu po stromech a stavím iglů. Nečtu výkazy, výroční zprávy, briefy a katalogy požadavků, ale encyklopedie a vzrušující knížky s nádhernými ilustracemi. Místo PR zpráv píšu pohádky o princeznách, co se jmenují jako mé dcery. Každý den se naučím něco nového a prožiju něco vzrušujícího.

Po dlouhé době se na mě usmálo štěstí a mohla jsem testovat krém a sprchový gel od La Roche-Posay Lipikar AP+.

Já i můj malý chlap jsme atopici. Zkouším na oba vše možné. Sama sobě si řeknu, že se nemůžu škrábat, ale dvouleťákovi to mám vysvětlit jak... 

Mě se to hodně zlepšilo těhotenstvím a po porodu se to vrátilo v malé formě. Během léta neni po ekzému ani stopy. Malý to má šílené. Přes léto lepší, ale být pořád někde u moře a na slunku není v mých silách. Bohužel. Klidně bych byla. Během testování se přišlo na to, že malému nedělá úplně dobře mléko a mléčné výrobky. Takže když to nejlépe zmizelo, dostal mléčné a bum, byli jsme na začátku. Ale zpět k testování. 

Přišla zpráva, že přijde balíček jeden nebo druhý den. A přišel. Zatímco mě z balíčku potěšily výrobky, malého výplň krabice. Ale co, oba jsme byli spokojení 🙂 

Hned první věc, co je super na první pohled, je ta, že jsou to lahvičky s pumpičkou. Takže k nanesení krému na ruku stačí jedna ruka. Což se často hodí, když druhou rukou chytám dítě... Krom toho, že stačí jedna ruka, si pohodlně namáčknu do ruky kolik krému chci. S produktama v tubě, co mám zkušenost, tak vždy tak najednou vyteče hodně... První koupání bylo zlo, naříkal, když jsem ho myla sprcháčem. Jestli naříkal proto, že vadilo mýdlo, nebo jen voda na místech s ekzémem, nevím. Ale další koupání už proběhlo dobře. Mazání krémem máme jako hru, sám se maže. Děsná zábava. 

Fotka nejhorších míst první den a za dva dny používání. Během dvou dní se to úžasně zklidnilo. A co víc, přestalo šílené škrabání před spaním! První noc se po nějaké době ještě škrábal, ale po namazaní zase klidně spal. Malý zázrak. Je to znát, když nenamažu pořádně večer všude a když to udělám poctivě. 

Zřejmě to nezní jako žádná věda. Jedna matka, jedna čtyřleťačka, 15 měsíční batole, jedno kupé ve vlaku a 248km kolejí. Rovnice s jednou neznámou- jak tohle asi dopadne? 

Budu k vám zcela úpřimná. Tato rovnice mě strašila už nějaký ten pátek a dnes jsem neměla na výběr. Musela jsem ji rozlousknout. Už sbalit sebe a ty moje dva pidi lidi do jediné cestovní tašky tak, abych ji byla schopna přesunout vlastnoručně z bodu A do bodu B se jevilo jako nadlidský výkon a potom, co jsem po příjezdu zjistila, že ten týden vlastně nemám co na sebe vím s jistotou, že byl nad moje sily.

Každopádně, cestu jsme přežili všichni tři ve zdraví a tady je několik tipů pro maminky stejně starých dětí, jak zabavit především obě děti a nezbláznit se.

1. Jídlo. Spousta jídla.

    Jídlo bylo v uzavřeném kupé moji Alfou a Omegou. Myslím, že opít rohlíkem by se nenechali, proto jsem stavila na ověřené "kokyna", které doma běžně nedostívají, proto se pod tlakem situace oba usadili do svých sedadel a spokojeně křupali dinodaury a krekry. Alespoň první půlhodinku. 

2. Logistika

Těhotenství a porod je pro nastávající maminku krásné, ale zároveň náročné období. A to jak fyzicky, tak psychicky. Během tohoto období a zvláště pak, jak se blíží samotný porod, ženu napadá spousta otázek, které by potřebovala zodpovědět. Pokud je nastávající maminka prvorodička, otázek je tím více.

Pojďme se v dnešním článku podívat na časté a zajímavé otázky, které budoucí maminky napadají. Zároveň se dozvíte, jak to vidí porodní asistentka. Na zmíněné otázky odpovídá porodní asistentka Anna Kohutová.

Otěhotnění po potratu

Některé ženy, které si přejí otěhotnět, řeší spoustu otázek již před samotným početím. Pokud se delší dobu nedaří nebo v horším případě, žena potratí, tak se přirozeně začne ptát Proč? Proč zrovna já? Po potratu ženu často napadá, za jak dlouho bude moci po potratu a následné revizi znovu otěhotnět?

Revize, nebo-li kyretáž, je gynekologická operace, během které dojde k vyčištění dělohy po potratu. Lékař odsaje nebo vyškrábne obsah děložní dutiny. Tento zákrok je velmi bolestivý, proto se provádí v celkové anestezii. Po revizi je nutné chovat se jako v šestinedělí - vyhnout se zvýšené tělesné zátěži, nekoupat se a vynechat pohlavní styk.

Jak to vidí porodní asistentka:

Tohle těhotenství nebylo plánované, je výsledkem jednoho úletu🙂. Ale co už, je vidět, že jsme ještě zdraví a plodní a já si vlastně třetí dítě tajně přála, ale z praktických důvodů jsme to spíš zamítli.

Trochu vtipný je, že jsem se akorát zaregistrovala u nové gynekoložky a nechala si předepsat antikoncepci, abych si přes léto mohla lépe nastavit menstruaci a tak. Recept jsem založila do kabelky s tím, že začnu brát normálně od prvního dne příštího cyklu. No tak první den cyklu už nedorazil a ještě dlouho nedorazí🙂 .

Všechna těhotenství jsem měla bezproblémová a pěkná, ale tohle třetí bylo asi nejlepší. Žádné potíže, bylo mi dobře, chodila jsem do práce a dokonce jsem celkově přibrala nejméně ze všech těhotenství (v předchozích cca 20 kg).

Na konci těhotenství se ale samozřejmě nervozita stupňovala. Týden před porodem doma všichni nemocní: rýma, kašel, teploty, já nervózní a dny nekonečné…V pátek už moje nervozita hraničila se zoufalstvím, že nikdy neporodím nebo že až to začne, muž bude daleko, nestihne přijet nebo nebudeme mít kam dát děti na hlídání. Prostě krize…Večer jsem si šla lehnout už kolem 21 hodiny, abych tento hrozný den zaspala a probudila se do nového lepšího dne. Celý poslední měsíc mě dost trápila nespavost, takže když jsem se kolem 1 hodiny ráno probudila a nemohla znovu usnout, nijak mě to nepřekvapilo, šla jsem si udělat čaj a koukat na film…a v 1:30 jsem ucítila ono pověstné lupnutí a praskla mi voda. Ale nedělo se nic moc, pomaličku začaly slabounké kontrakce a voda odtékala jen slabě po troškách. Pomalu a potichu jsem si dobalila věci a tak za dvě hodiny jsem vzbudila muže, že teda pojedeme🙂. Ani se moc nedivil, proplížil se kolem dcerky, která spala s námi v posteli, a jeli jsme. Ještě jsem zavolala mé mamce, že tedy jedeme do porodnice a jestli by se přesunula k dětem nahoru, kdyby se náhodou probudily. (Bydlíme ve vícegeneračním domě s mými rodiči.)

Na příjmu jsme byli kolem 4 hodiny ráno, odtékající plodovka jasná, ale jinak nález nula nula nic (0,5 cm😀). Takže jsme se shodli, že to asi bude na dýl a muž se může jet ještě domů na chvilku dospat. (Porodnici máme 5 minut autem.) Pak jsem se přesunula do sprch a porodní asistentka (PA) mi dala klystýr. Jupí, tak poprvé ze tří porodů jsem ho stihla a nebudu se muset bát nehody u porodu😀.

Pak jsem měla sprchu, natočili CTG a přesunula jsem se na takový ten čekací pokoj. PA mi radila, ať si ještě lehnu a odpočívám, ať mám sílu, až přijde ten porod. No po chvíli jsem usoudila, že tohle už nezaspím a kontrakce jsem začala prodýchávat ve stoje (nechápu, jak při tom někdo může ležet🙂). Kolem 6:30 PA přišla, že ještě znovu natočí CTG než se vymění směna. Když viděla záznam tak jsme se shodli, že můžu směle vzbudit manžela, ať dorazí. Hned jsem mu volala, ať vstává, hodí do sebe něco malého k snídani a přijede🙂. Kolem 7 dorazil muž a představila se mi nová PA (ranní směna). Úplně se mi ulevilo, že je muž tady a že určitě stihne porod (minule to dopadlo tak že v době zrození dcerky přeparkovával auto🙂). Po chvíli už jsem začala trochu chytat paniku, že to jde nějak rychle a ať to radši zkoukne PA. PA kolem 7:30 konstatovala cca 6 cm, že už mám určitě půlku za sebou a že se přesuneme na porodní sál. Tam už jsem začala padat do toho správného polokomatu a stavu lehce mimo sebe (už to fakt bolelo a úplně jsem si říkala, kolik kontrakcí ještě dám), pak že už se mi chce jako tlačit a jestli můžu…se svolením PA že můžu a v 7:58 už byla venku Emička🙂. Jako tlačení bylo fakt hrozný, asi jsem si i trochu zakřičela, už jsem za ty 4 roky zapomněla jaký je to pocit na roztrhání😀.

První roky života dítěte jsou úžasné dobrodružství plné poznávání nových věcí. Jednou z nich je i úžasný svět jídla. Děti se nerodí s žádným předem daným návodem, který by jim říkal, co jim bude a nebude chutnat. Tato vlastnost se vyvíjí v počátečním období života. A jsme to právě my, rodiče, kdo mají ten krásný úkol být našim dětem správným a inspirativním průvodcem.

Říká se, že základy stravování, které se dítě naučí do tří let, pak s sebou nese celý život. Proto je potřeba vybírat do dětského jídelníčku především maso, zeleninu ale i ovoce a mléčné výrobky a další. Základem dětské stravy je tedy pestrost, díky které mají děti dostatek vitamínů a minerálů.

Děti by měly, podobně jako dospělí, jíst 5x až 6x denně. Jejich organismus se stále ještě vyvíjí, a tudíž je pro ně pravidelnost příjmu stravy velmi důležitá.  Na co je při stravování potřeba dále myslet je to, jakým způsobem dítě ke stravování povedeme. Měly bychom dbát na to, abychom mu předali nejen jídlo jako takové a uspokojily jeho potřebu, ale především mu vytvořili vztah k jídlu. Aby dítě vědělo, že stolování je určitý způsob rituálu, kdy má člověk klid a věnuje se jen tomu, co má na talíři.

Každá maminka jistě ví, co má svému dítěti dávat a jaké potraviny jsou pro něj vhodné. Sama jsem ale začala číst etikety u dětských výrobků až před půl rokem. Nenapadlo mě, že by některé mohly obsahovat zbytečně moc soli nebo cukru. Pokud vaříte doma, tak to máte jednoduché, prostě nesolíte a cukr (bílý řepný) nepoužíváte. Níže vám zkusím vysvětlit proč tomu tak je…

Pozor na sůl u malých dětí!

Sůl do jídelníčku nejmenších určitě nepatří. Z běžné stravy děti získávají dostatek minerálních látek, včetně sodíku a chloridu, které jsou rovněž obsaženy v soli. Stejně jako v případě sladkostí platí i u soli, že si na ni děti velmi rychle zvykají a zvyšují její příjem. Pak je poměrně obtížné naučit je na méně slané nebo dokonce neslané potraviny. Sůl má přitom negativní vliv na kardiovaskulární systém a podílí se na řadě civilizačních onemocnění.

„Tak trochu váhám, zda mám malého budit na kojení. Podle laktační poradkyně ano, jinak nebude správně přibírat. Včera jsem ale byli u doktorky a za týden přibral 200 gramů, což je v pořádku. Abych ho nakojila alespoň sedmkrát za 24 hodin, tak ho musím asi dvakrát budit. V noci a ráno se budí sám. Mám tedy pokračovat s buzením nebo můžu například jedno kojení vysadit, pokud spí?“

Kojení se jeví jako ta naprosto nejpřirozenější věc na světě. S příchodem miminka na svět ale najednou nejedna maminka zjišťuje, že to ani zdaleka tak jednoduché není. Ze všech stran útočí často protichůdné rady od kamarádech, maminky, babičky a v neposlední řadě i odborníků. Jak to vlastně s tím kojením je? Je opravdu jednoduché a přirozené nebo naopak něco, co rozhodně nefunguje samo od sebe?

V dnešním článku jsme pro vás připravili spoustu užitečných informací spolu s odpověďmi certifikované laktační poradkyně z poradny na Modrém koníku na některé otázky, které trápí nejednu maminku. A pokud zde odpověď na svou otázku nenajdete, klidně to můžete zkusit ve zmíněné poradně.

Kojení je nejpřirozenější věc na světě. Nebo ne?

Příroda je mocná a vše má dobře promyšlené. Proto může maminka nakrmit své dítě hned po narození. První je na řadě mlezivo, nažloutlá tekutina obsahující velké množství bílkovin, minerálů, vitamínů a protilátek. To dostává miminko asi tři až čtyři dny, než se začne tvořit mateřské mléko. Čím častěji své miminko necháte pít, tím více mléka se tvoří. Proto se neřiďte žádnými hodinami a časy. Zkrátka kojte podle jeho potřeby. Pamatujte si, že kojení není jen o hladu a jeho tišení. Vaše dítě se u prsu uklidňuje, užívá si blízkost matky, odpočívá. Proto neexistuje žádná umělá výživa, která by přesně kopírovala mateřské mléko.

„Moje dcera bude mít za týden 3 měsíce a vyžaduje kojení po 2 hodinách, poslední dny vydržíme vzácně 3 hodiny. Je to v pořádku? Můj zdravý rozum mi říká, že mám kojit dle hladu a chutí miminka, ale mám v mysli i slova naší pediatričky, že by malá měla vydržet 3 hodiny a mít nakojeno i za 7 min (já kojím cca 15–20 min). Když jsem jí začala kojit častěji, je usměvavější. Logicky si i říkám, že s věkem roste potřeba mléka a jak jinak si má zvýšit laktaci, když ne častějším kojením,“ ptá se maminka v poradně.

V první řadě bych opět chtěla poděkovat Modrému koníku za možnost vyzkoušení a otestování sprchového gelu a krému od značky La Roche-Posay.

Naše Eliška, pro kterou bylo testování určeno, má problémy s pletí už od narození. Nikdy to nebylo takové to hlaďounké a jemné miminko, ale vždy naše malé struhadlo 😉 Už jsme vyzkoušeli spousty krémů, ale nikdy nebylo nic 100 % ☹

Když dorazil balíček, tak jsme se hned vrhli do vybalení a následně do testování. Bohužel, u nás nejde nic normální cestou a tak to bylo i s tímto testováním. Po natření krémem se Eli hned osypala. V žádném případě to ale nedávám za vinu této značce, protože tento problém u Elišky máme zatím s každým krémem ☹

Po dohodě jsme tedy krém vyřadili z testování a pokračovalo se jen s mycím gelem. Každopádně se vůbec nebojím toho, že by tento krém u nás jen tak ležel (natírací plochy máme u nás doma dostatek 😉)

LIPIKAR SYNDET AP+ Čisticí gel

Tento čistící gel je pro pokožku se sklonem k atopickému ekzému. Řekla bych, že je spíš bez vůně a má krémovou konzistenci. Krásně ve vodě udělá pěnu (což ocení děti, které pěnu nemohou). Bohužel, samotný gel ale Elišce jen tak nepomohl. Pokožku má stále velmi suchou (což je samozřejmé, když ji nemůžeme promazávat).

Syn od počátku atopického ekzému trpí na výskyt ložisek zejména na nožičkách a loktech. Často se mu výsev objevil i na obličeji, to nejčastěji v zimním období. Jako největší problém ekzému vnímám nejen jeho přítomnost, ale i jeho povahu. Jednou je ekzém suchý a za dva dny se povaha ložiska změní na mokvavý a hnisavý. Nebylo výjimkou, kdy se do kůže dostaly i bakterie a museli jsme podstoupit antibiotickou léčbu. V nejhorších časech mokvajících ložisek jsme byli nuceni použít i kortikoidy, přičemž nemusím maminkám dětí trpících atopickým ekzémem představovat např. Locoid či Fucidin.

Při obdržení kosmetiky La Roche-Posay jsem byla velmi mile překvapena krásným a vzhledným obalem. Vyhovoval mi i praktický uzávěr s aplikátorem, což jsem ocenila zejména při koupání, kdy jsem s mokrými dlaněmi sahala po flakónku. Hutný bílý krém se na kůži výborně aplikoval, přičemž jeho vůně byla spíše nevýrazná, neparfémovaná. Syna čistící krémový gel nepálil ani nesvědil, tudíž v první zkoušce úspěšně obstál.

Druhý flakón obsahující relipidační balzám proti podráždění a svědění pokožky nás též mile překvapil. Opět nevýrazná, ale jemná vůně. Na rozdíl od gelu je barva balzámu bílá, čímž lze přípravky rozlišit. Co ale musím vyzdvihnout, tak je výborná konzistence, která stojí za naprosto bezproblémovou aplikací balzámu, navíc se velmi dobře vstřebává. Balzám se výborně roztírá a tak nebyl nejmenší problém krém aplikovat i do špatně dostupných míst, jakými pro nás jsou právě podkolení jamky. Bohužel jsme museli testování po pár dnech přerušit, protože synův ekzém opět změnil povahu a ze suchého se stal mokvající. Nepřisuzuji to ovšem výrobkům La Roche-Posay, protože u nás je tento problém dlouhotrvající a proto i léčba je problematická.

Výsledkem bych tedy chtěla říct, že mě více nadchnul čistící krémový gel do sprchy a koupele, který jsme mnohem víc využili a který i nadále využíváme. Pokožka se zklidnila a nesvědila.

Závěrem bych chtěla říci, že bych ocenila výraznější odlišení flakónků, protože jejich označení SYNDET a BAUME je pro mě téměř nicneříkající, stejně tak barevné odlišení. Raději bych si na přípravku přečetla sprchový gel či balzám, a to ideálně na přední straně, abych nemusela přípravky neustále otáčet.

#test_larocheposay2 a #sleepikar #recenze