Krásné dobré ráno všem!

Jak jsem slibovala, je to tady!;) I dnes, v rámci letní akce s ostatníma holkama, budete mít krásnou příležitost zasoutěžit si - tentokrát o balíček #dove a #babydove pro vás a vaše nejmenší! Těšíte se? Doufám, že jo!

Namíchala jsem pro jednu z vás směs oblíbených výrobků, tak snad se bude líbit. Obsahem bude tentokrát vše, co vidíte na obrázku níže. Jedná se konkrétně o Matcha kolekci Dove Nourishing Secrets - tělové mléko a antiperspirant bez alkoholu, navozující příjemný pocit svěžesti i díky krásně jemné vůni sakury🙂 Tohle duo ocení jedna z vás, maminek. A pro vaše drobečky je nachystána cestovní verze sprchového gelu Sensitive, mycí tableta, šampon a vlhčené ubrousky z řady Rich, specifické svojí jemnou vůní i konzistencí. Vše vhodné i pro ta nejmenší miminka. 🌹

Tak! Pokud jsem vás trošku nalákala, vrhneme se do podmínek soutěže! Vše, co musíte pro zařazení do slosování udělat, je odpovědět na jednu jednoduchou otázku (a splnit nějaké ty další body, viz. níže). A jelikož se tento týden věnujeme cestování a všemu okolo něj, zajímalo by mně, jaké bylo podle vás

NEJZAJÍMAVĚJŠÍ MÍSTO, KTERÉ JSTE NAVŠTÍVILI?
- AŤ UŽ V ČR, ČI MIMO

- Komentář s libovolně dlouhou odpovědí přidejte zde pod článek

- Dejte like tomuto článku a článku od @kristinandbaby Týnky

- Zapojit se můžete do půlnoci 23:59 14.8.2019

Výherkyni vybere generátor náhodných čísel během následujícího dne, tj.15.8.2019🙂

Tak šup!

Držím palce a moc se těším na tipy k cestování!🙂

Irča & Baby Dove & Dove

Zkusíme se úplně vyhnout obecným informacím, které snadno najdete na webových stránkách, v tomto případě ZOO Praha, případně v diskuzích, které se tohoto tématu týkají. Pojďme na to trochu jinak - projdeme si ZOO jako rodiče! Dnes v Praze, příště zase jinde! 

Příjezd

Návštěvu zoologické zahrady v Praze není od věci si naplánovat. Pokud ji chcete navštívit v sezóně, doporučuji vyhnout se víkendům. V posledních letech prošla výraznou rekonstrukcí (zejména "díky" povodním v roce 2002, kdy byla zničena velká část zahrady) a tak není divu, že je považována za jednu z nejkrásnějších v Evropě. V roce 2015 dokonce získala 4. místo ve světovém hodnocení portálu TripAdvisor. Stručně řečeno - o víkendech je tady dost plno (a dost znamená opravdu dost, zažili jsme i dny, kdy na počítadle návštěvníků bylo něco přes 16 000).

Pokud jste stále ještě majiteli kočárku, bude se vám s ním v takovém počtu lidí velmi špatně manipulovat. Cesty a chodníky tady nepatří k těm nejširším. No a pokud už jsou vaše ratolesti "běhací", je poměrně snadné je v takovém počtu lidí ztratit z dohledu (pokud je nechcete celou dobu svírat za ruku). Ve dnech vyšší návštěvnosti je také dobré počítat s všudypřítomností front - počkáte si u občerstvení, toalet, přebalovacích pultů. Hlavně se ale může stát, že se vaše dítě některá zvířata prostě neuvidí, protože i u výběhů je zkrátka opravdu nával. 

Dost podobně jsou na tom slunečné prázdninové a sváteční dny.

Tip: zabavte děti tím, že si budou postupně odškrtávat, která zvířátka už viděly. Využít můžete buď knížky/mapky, které dostanete zdarma na pokladnách. Kreativnější z vás mohou takovou knížku vyrobit. Obrázky do ní můžete buď sami nakreslit, nebo použít z internetu. 

Z vlastní zkušenosti - tuto ZOO si nejvíc užijete ve všední/pracovní dny a nebo v zimě. Bez tlačenic, bez front. A nemusíte se bát pustit ruku potomstva. Zimní návštěva má také své nezaměnitelné kouzlo (pokuste se tedy vyhnout vánočním svátkům a předem si na webových stránkách ověřte, do kdy mají otevřeno, provozní doba v zimních měsících bývá výrazně kratší). Díky hojnému počtu vnitřních pavilonů vaše děti uvidí téměř všechna zvířata. Osobně musím říct, že jediné úskalí má zimní zoo v tom, že v pavilonech je samozřejmě teplo, takže se neustále oblékáte/svlékáte. 

Zahrada sama o sobě je poměrně rozsáhlá (cca 10 km cest), takže pokud víte, že máte doma malého nechodiče, nebo je prostě ještě příliš malý, než aby dokázal chodit sám, a chcete-li si ušetřit do budoucna nervy s unaveným prckem, máte možnost si hned při příchodu zapůjčit u hlavního vchodu golfky nebo trakař. Služba je zdarma, potřebovat budete jen OP (v případě cizinců pas). 

Občerstvení

Jako rodič jsem si už tak nějak zvykla, že za dětská jídla je většinou považován smažený kuřecí řízek, hranolky, smažený sýr, případně dětská svíčková (rozumějte normální svíčková s méně knedlíky). Stejně tak je to ve většině občerstvení. Pokud neděláte svačiny doma a preferujete pro děti něco jiného, než výše vyjmenované, za pozornost stojí stánek U supa (hned u jižního vchodu, otevřena v létě i v zimě, posezení pouze venku). Na jídelním lístku najdete nabídku salátů, vegetariánská (i veganská) jídla, čerstvé polévky. Vše velmi chutné. 

S dětmi můžete bez obav navštívit také restauraci Oceán (u hlavního vchodu, otevřena celoročně a posedět se dá i uvnitř). Tady je nabídka dětských jídel o něco rozšířena. Často mají ryby (velmi dobře udělané), takže do dětského menu ani nemusíte sáhnout. 

Z mého pohledu rozhodně stojí za zmínku občerstvení U vyder (najdete ho u vyder). Kromě kávy si zkrátka musíte dát jejich palačinky! Jsou úžasné! Pozor na to, že tento stánek je jedním z mála, kde vám neohřejí dětskou stravu. Pokud tedy chcete zavítat na kávu a palačinku a přitom nakrmit i svou ratolest dobrotou ze skleničky, můžete si skočit do nedalekého občerstvení U Hrocha. 

Poslední osvědčené a odzkoušené občerstvení je restaurace Gulab u Údolí slonů. Informace spíš pro dospělé - vaří tu (mimo klasiku) také indickou kuchyni (tedy na poměry restaurace v zoologické zahradě, nečekejte indický personál apod.). 

Téměř u každého občerstvení také najdete toalety, které jsou většinou vybaveny přebalovacím pultem (a většinou jedním). Pokud se trefíte do dne, kdy je návštěvnost vysoká, očekávejte fronty. Pokud návštěvu necháte na zimu tak jistě oceníte, že dítko nemusíte odstrojovat do úplné zimy, protože jsou vytápěné. 

Jak ušetřit nohy

S největší pravděpodobností se nevyhnete setkání se ZOO vláčkem. Nám se velmi osvědčila kombinace půl zoo vláček/půl zoo pěšky. Přeci jen, 2,5 letý capart těžko odchodí celý den a golfky jsou u nás zapovězené. 

Vláček jezdí ve spodní i horní části zahrady. Jen pozor na to, že je nespojuje! Jedna jízda vyjde dospělého na 30 Kč, dítě 2 - 15 let 20 Kč. Tras vláček objíždí několik. Osobně doporučuji využít vláček v horní části zahrady, kde jsou úseky mezi zvířátky delší a jedná se spíš o obory (zebry, koně převalského, apod.). 

Tip: Jedním z hlavních taháků jsou gorily nížinné. Starší děti můžete cestou do ZOO zabavit aplikací do chytrých telefonů Strážce pralesa, která je zaměřená právě na gorily. 

Co rozhodně nevynechat

Jak je již zmíněno výše - jižní a severní část zahrady není spojena vláčkem. Zato je spojena lanovkou, kterou většinou nevynecháme. Pro našeho malého je to vždycky velký zážitek! Pokud už jsou vaše děti větší a jsou fanoušci dinousaurů, lanovku si odpusťte a poctivě si vyšlápněte kopec kolem Gočárova domu. Cestu nahoru lemují dinosauří "vykopávky", kosti, trilobiti apod. 

Druhou atrakcí, kterou oceníte zejména v horkém počasí, je jakási miniosvěžovna kousek od hlavního vchodu a restaurace oceán (za obchodem se suvenýry). Jedná se o malé "potůčky", kde si děti, a koneckonců i dospělí, mohou svlažit nohy. A protože děti většinou milují hraní ve vodě, bývá jich tam hromada, takže si nakonec celkem dobře vyhrají i spolu.

Za doporučení stojí také Velemlokárium. Pokud byste patřili k lidem, kteří si před vstupem řeknou, že na mloky zrovna zvědaví nejsou, děláte chybu. Není totiž mlok, jako mlok. Tihle jsou skutečně hodně velicí (největší mlok měří 155 cm)! Navíc se jedná o velmi krásný pavilon, kde mohou děti nahlédnout také pod akvária ve skalní prohlubni.

Za klasiku už potom považuji dětskou zoo, kde je možné zakoupit krmení (5 Kč) a nakrmit kozy a ovce. Dětská zoo se nachází ve spodní části zahrady u výběhů domácích zvířat. Ty jsou dělané tak, že si připadáte téměř jako na statku, což mohou ocenit zejména děti z měst.

Něco (jenom) pro děti

Pokud už vaše ratolesti omrzela zvířátka, můžete je vzít do rezervace Bororo v dolní části, která slouží jako odpočinková zóna pro rodiny s dětmi. Opravdu velká dětská prolézačka, která spojuje několik malých domečků v různých výškových úrovních, navíc ve stylovém provedení. Děti se vyblbnou, pohrají si a vy si můžete v klidu vydechnout u kávy v přilehlé kavárně. Jen je potřeba počítat s tím, že obtížnost prolézaček je trochu vyšší a samotné dítě je může využít až jako šestileté. Pokud je váš potomek mladší, u kávy si nejspíš nevydechnete, protože budete lítat s ním🙂.  

Zdroj obrázků: pixabay.com, upload.wikimedia.org

Vaginální mykóza je velmi nepříjemným problémem, se kterým se za svůj život setká prakticky každá žena. Je spojena s nepříjemným vaginálním dyskomfortem, který nám může zkazit vytouženou letní dovolenou.

Jak vlastně mykóza vzniká?

Původcem vaginální mykózy je kvasinka Candida albicans, která žije běžně ve střevě. U některých žen je přítomná v omezeném množství i v pochvě a nedělá žádné obtíže. Problém nastává když dojde k přemnožení kvasinky na úkor lactobacilů, které jsou zodpovědné za přirozenou ochranu pochvy před patogeny.

Jak poznám mykózu?

Vaginální mykóza se typicky projevuje nepříjemným svěděním zevního genitálu a pochvy. Pokud je přítomen i výtok, tak je většinou bílý tvarohovité konzistence.

Léčbu je možné zahájit volně prodejnými antimykotiky, které můžeme zakoupit v lékárně. Jako doplňkovou léčbu je možno použít vaginální výplachy. Velmi důležitá je aplikace vaginálních probiotik pro obnovu přirozené poševní flory - tedy lactobacilů. 

Jsou nějaké rizikové faktory pro vznik mykózy?

Všeobecně jsou k mykózám náchylní jedinci s oslabenou imunitou. Dále vzhledem k tomu, že kvasinka má velmi ráda cukr, tak se jí daří u pacientů s cukrovkou.

Dalším rizikovým faktorem pro vznik mykózy je systémová léčba antibiotiky. Toto je modelová situace, kdy si žena doléčí angínu a několik dní po ukončení antibiotické léčby se objeví nepříjemné příznaky vaginální mykózy. 

Velmi důležitou roli hraje také stres. V období většího psychického vypětí jsou ženy více náchylné k mykózám.

Existuje nějaká efektivní prevence?

V prevenci vaginálních mykóz hraje hlavní roli aplikace lactobacilů a snížený příjem cukrů ve stravě - tzv. protikvasinková dieta. 

Dále je důležité nevytvářet v oblasti genitálu prostředí vhodné pro množení kvasinky - to je vlhko a teplo.  V letních měsících je tedy důležité nezůstávat dlouho ve vlhkých plavkách a nosit  prodyšné, nejlépe bavlněné, spodní prádlo. Tady je opravdu důležité vzít si k vodě dvoje plavky a po vykoupání se před opalováním převléknout do suchého. 

Jak zabránit vzniku mykózy po koupání?

Často je vznik vaginální mykózy spojen s návštěvou bazénu. Představa, že žena "chytla kvasinku" v bazénu je však mylná. Situace je taková, že chlorovaná voda v bazénu zabije v pochvě hodné lactobacily a tím vzniká prostor pro množení kvasinek.  V tomto ohledu je méně rizikové koupání v moři. Ženy, které trpí vaginálními mykózami můžou používat tampony s probiotiky. Jedná se o poševní tampony, které ze sebe uvolňují lactobacily a tak posilují přirozené poševní prostředí již při koupání.

Co si vzít na dovolenou do lékárničky?

Jelikož je vaginální mykóza doprovázená velmi nepříjemnými symptomy, které nejedné ženě už zkazily dovolenou, je dobré mít po ruce první pomoc. Do lékárničky na dovolenou bych určitě doporučila přidat volně prodejné antimykotikum, probiotické tampony a lactobacily.

Přeji všem Koníkovkám krásné léto bez kvasinek 🙂

Léto se nám rozběhlo přímo raketovou rychlostí, slunce pálí, až to hezké není, a tak se potřebujeme před ním chránit. Víte ale, jak se vybírá přípravek na opalování, co znamená číslo ochranného faktoru a jaký typ UV filtru je nejlepší? Jestli tápete, čtěte dál.

Sluneční záření je životadárné, ale také zrádné. Opalovací krémy nás dokážou částečně ochránit proti UVB složce záření, která způsobuje opálení až spálení pokožky a může se podílet na vzniku rakoviny kůže. Míru ochrany proti UVB záření uvádí číslo SPF neboli ochranný faktor. Někteří výrobci uvádí též číslo UVA PF, což je ochranný faktor proti UVA záření, kterého je ve slunečním svitu převaha. Obecně se nepovažuje za škodlivé, ale právě ono stojí za stárnutím pleti, sluneční alergií a tvorbou vrásek a pigmentových skvrn. Číslo ochranného faktoru říká, kolikrát déle smíme pobýt na slunci bez spálení oproti tomu, za jak dlouho bychom se spálili bez krému.

Čím víc, tím líp?

Říkáte si, že by bylo nejlepší pořídit si rovnou nejsilnější výrobek s faktorem 50+? To není dobré řešení. V praxi platí, že za silnější ochranu si také připlatíte. Proto je dobré se výběrem trochu více zabývat. To, co ušetříte na hodnotě UV faktoru, můžete pak raději investovat do krému s kvalitnějším složením.

A jak tedy určíme, jak silný krém potřebujeme? Nejprve je třeba zjistit, jaký má naše kůže fototyp. Ty existují celkem čtyři, podle toho, kolik pigmentu kůže obsahuje. Také je dobré si rozmyslet, zda budete přípravek používat v Čechách nebo na dovolené u moře. Posledním atributem je, zda se jedná o začátek opalovací sezóny nebo za sebou již nějaký pobyt na sluníčku máte. V prvních dnech opalování volíme faktor silnější, později můžeme z nároků slevit.

Z výše uvedeného můžeme odvodit, jak dlouho se můžete slunit. Dejme tomu, že jste fototyp 2, na slunci můžete pobýt 10 minut bez ochrany. Použijete-li krém s SPF 12, můžete na slunci bezpečně strávit 10x12 minut, čili 120 minut celkem.

Není krém jako krém

Nyní, když víme, jaký faktor si chceme pořídit, je načase věnovat pozornost typu UV filtru. Ty se dělí na chemické UV filtry (syntetické) a fyzikální (nebo také minerální).

- Krémy s chemickými filtry mají lepší roztíratelnost a většinou jsou levnější, účinek nastupuje 20-30 minut po natření. Tím bohužel jejich klady končí. Většina chemických filtrů čelí podezření z toho, že způsobují alergie, jsou hormonálně aktivní (vykazují přítomnost estrogenních látek s negativním působením především na mužskou hormonální rovnováhu) a mají bioakumulační potenciál (hromadí se v tkáních).

- Krémy s minerálními filtry bývají většinou dražší a hůře se roztírají. Mohou za to přítomné oxidy – většinou titaničitý a zinečnatý – které fungují jako zrcadlo odrážející UV záření. Také zanechávají bílou stopu na kůži. Účinkují ihned po nanesení a bývají voděodolné. Někteří výrobci začali používat nanočástice, které usnadňují roztíratelnost. Jejich bezpečnost je však stále diskutabilní (nanočástice pronikají do buněk a o jejich dalším osudu v těle toho zatím moc nevíme). Z nařízení EU musí být ve složení krému nanočástice jasně označeny.

Je libo přírodní?

Stejně jako jiné kosmetické přípravky, i opalovací krémy obsahují v různé míře další přídavné látky. Konzervanty, rozpouštědla, parabeny, parfémy. Někdy je velice těžké se probrat nesrozumitelným složením výrobku a najít vhodný kompromis. Existuje však i přirozená varianta opalovacích prostředků, kterou znaly již starověké národy. Tou jsou oleje různých druhů rostlin. Jejich výhodou je, že nemusíte pracně studovat složení. Nevýhoda je, že u nich nelze jednoznačně definovat ochranný faktor, který je u různých várek téhož oleje odlišný.

Nejznámější opalovací oleje jsou: olej z mrkvových semínek (SPF 38-40), olej z malinových semínek (SPF 28-50), arganový olej (SPF 30), olej z obilných klíčků (SPF 20). Kokosový a olivový olej mají SPF 2-8.

A pro děti?

Dermatologové nedoporučují děti mladší 1 roku vystavovat slunci a do 3 let dbát zvýšené opatrnosti - cílené opalování, jak mají v oblibě někteří dospělí, je naprosto nevhodné. Malé děti chráníme především oděvem a pobytem ve stínu. Nicméně pozor, i pod slunečníkem či markýzou nejsme zcela ochráněny, UV záření látkou částečně proniká.

Pro ochranu vašich nejmenších se snažte volit krémy co nejšetrnější. Upřednostněte raději minerální filtry před chemickými a důkladně prostudujte složení. Vyhýbejte se především přítomnosti parabenů a umělé parfemace. Jelikož je složení kosmetiky psáno v jazyce INCI, kterému běžný člověk téměř nerozumí, podívejte se na stránky slozenikosmetiky.cz, kde se dozvíte vše podstatné.

Ať už se rozhodnete jakkoli, mějte na paměti, že kůže je náš největší orgán, který kromě dobré vnější péče potřebuje i správnou výživu zevnitř. Důležité je také dodržovat základní pravidla opalování:

– vyhýbat se přímému slunci mezi 12. - 16. hodinou

– pravidelně obnovovat vrstvu krému nebo se chránit lehkým oblečením. To, že je již vaše kůže opálená, sice částečně chrání před bolestivým spálením, ale ne před ostatními vlivy UV záření.

Tipy na konkrétní značky opalovacích krémů můžete najít na fóru.

Zdroje: wikipedia.org, dermanet.cz, slozenikosmetiky.cz, rehabilitace.info

foto: pixabay.com

    Sladká Francie

    Vybaví se všem a každému něco docela jiného. Jednomu Paříž a památky, druhému spousta vinic, dalšímu třeba moře a slunečné dny s krásnými i zdvořilými francouzi. Sama patřím k těm, kteří se mohou těšit opalování u moře s nádhernou krajinou. V takových chvílích souhlasím, že Francie je skladká. Ale i zde je chléb o dvou kůrkách - v tomto případě sladké a hořké.  Proč je Francie i hořká má více důvodů, samozřejmě. Například základat zde rodinu může pro někoho znít až příliš hořce... 

    Spousty nastávajících maminek

    Ano, i já mohu potvrdit, že Francie je skutečně země s vysokou porodností. První šokující věcí pro mě bylo, že opravdu téměř každá maminka kolem 40-ti let tu má děti aspoň tři.

    Můj francouzský přítel má sám tři bratry, v plánu byl i čtvrtý sourozenec, který ovšem nevyšel. Sama proti početným rodinám nemám vůbec nic, naopak. Zato pro Francouze budete za podivína, pokud máte ve 30-ti pouze dvě děti, nedej bože jen jedno! 

    Důvod pochází z historie a také z dnešního sociálního systému. Kdo chce zůstat s dětmi doma, musí si pořídit aspoň 3. Poté si žena s přídavky na děti vystačí velmi dlouhá léta a čím více dětí tím lépe. 

    Nutno však dodat, že tuto výhodu zde využívají spíše cizinci z Afriky a z Arabských zemí. Ti však u čísla 3 zdaleka nekončí. Z nedávné studie vyplnulo, že ,,čistokrevní" francouzi vymírají. Teď už víte proč.  

   Od té doby, co jsem začala žít ve Francii jsem doslova obklopena těhotnými ženami. Moje dvě švagrové otěhotněly zároveň (každá s jiným a jinde samozřejmě 🙂 ) a vzápětí, to začaly být mé francouzské kamarádky v okolí.

     Neminulo to ani naši českou asociaci ve Francii. Zde je dokonce ve stejný moment těhotných 8 českých holek zároveň! Může za to možná jaro nebo že by tu bylo tak dobré klima? Nevím. Ale zatímco ředitelka asociace už se těší na novou třídu dětí do české školy v asociaci, my ostatní, jsme raději přemýšlely, jak ještě zvýšit funkci antikoncepce. Zde totiž člověk nikdy neví...

   Mateřská - česká versus francouzská 

    Ne, nepíšu vám o tom, kdo všechno je těhotný proto, že mám ráda drby. 🙂  Ale proto, že české kamarádky a ty francouzské přistupují ke svému mateřství diametrálně jinak. 

   Protože i já jsem vyrůstala v České republice, vždy pro mě bylo normální, že matka je se svým dítětem první +- tři roky doma. Dělala to tak moje maminka, i babička, tety, kamarádky, než děti šli do školky.

    Proto nezapomenu na šok jednoho večera u nás, v našem starém bytě, kde jsme bydleli. Pozvala jsem dvě těhotné švagrové k nám na večeři a přišla řeč na mateřskou. ,,No, to bude hrozný ty dva měsíce na mateřský doma, už se těším zase do práce." shodly se obě švagrové. Ještě štěstí, že jsem nepřipravovala rybu s kostma, protože mi skutečně zaskočilo. Říkala jsem si, že jsem možná jen špatně rozumněla. Ale nebylo tomu tak. 

Žena nejenom že po 16 týdnech (do tohoto času se počítají týdny před porodem a po) nic od státu nedostane, ale ani netuší, že někde to jde jinak! Platí se jen mateřská, rodičovská ne.

  Nejsmutnější na tom však je, že pro ni je čas na mateřské něco, co je jen nezbytně nutné a víceméně otravné. Co ji brzdí v její kariéře a seberealizaci. Být doma jen s dítětem je pro ni nesnesitelná představa.

        Když jsem objasnila, jak to funguje u nás, byl pro ně pohled na ženy s dětmi doma něco nemyslitelného. Kam by takhle přišlo jejich sebevědomí, kdybych zůstaly doma a co kariéra? S čím souhlasím je ta kariéra - po třech měsících na mateřské tu s vámi zaměstnavatel rozváže pracovní poměr, pokud se do práce nevrátíte. 

Znám i pár jiných maminek, které zůstaly se svými dětmi doma i přes tlak společnosti. Ale všechny mají jedno společné. Hádejte co? - Jsou to češky, žíjící ve Francii. 

    To, co českým ženám připadá samozřejmé, to zde ženy odmítají. Názory všech zdejších žen se shodují: ,,Žena dítěti se svými psychickými stavy doma jen škodí. Přenáší na něj chmury a ponorkovou nemoc a také špatnou náladu z toho, že nemá práci." Proto se tedy nejpozději 3 měsíčního miminka ujímá profesionál. Odložené novorozeně tu tak nikoho nevyvádí z míry. Přinejmenším zvláštní, že? Nebo proti přírodě? 

    Holky na hlídání 

    Pokud někdo z vás už někdy sháněl práci ve Francii či Anglii, napadlo vás někdy, proč zrovna nejvíce tam jezdí mladé holky dělat au-pair? Je tu po nich totiž největší poptávka!

   Po 10 týdnech po porodu odchází (konečně!) žena natěšená do práce, na své kolegyně, pauzu přes oběd a že si může obléci svůj kostým či zástěru.

Co bude s dítětem ji tolik netrápí. Je přeci v rukou dobře vyškolených lidí (tzn. nounou, au-pair, jesle a další nespočet zařízení). 

    Nikoho tu netrápí ani otázka, jak působí na dítě kolektiv před dovršením 3. roku, nebo že by si měli na sebe s maminkou zvykat. S těmito argumenty jsem zde nepochodila. Prý se takto dítě učí samostatnosti.Proto dítě již od narození spí pouze ve vlastním pokoji, nikdy s matkou v posteli. S myšlenkou, že ve Francii je dítě bráno asi stejně jako pořízení si domácího mazlíčka jsem s argumentováním přestala.

   Zcela běžnou věcí je tu správné načasování sehnání chůvy. Kdysi jsem viděla v obchodu lístek, že maminka shání chůvu na hlídaní pro dítě za 8 měsíců. Ne, nezůstala s dítětem doma déle, než je zvyklostí. Do narození dítěte zbývalo 6 měsíců. Nejsem pověrčivá, ale ve třetím měsíci těhotenství už shánět chůvu mi nepřijde zkrátka šťastné. 

Seberealizace nade vše - i nad kojení

    Že to tu takto chodí naprosto u všech jsem zjistila i díky své kamarádce, se kterou jsem měla možnost pracovat. Sehnala chůvu ve 4. měsící a v 5. měsíci už měla chůva podepsanou dokonce i pracovní smlouvu!

    V 7. měsíci jsem se od ní dozvěděla, že firma ve které pracuje je pro ní ,,jejím prvním dítětem" a tím vyjádřila myslím nejlépe vztah francouzských žen k mateřství. Když o týden později málem potratila kvůli stresu v práci, doktor ji nechal doma. Už! Pracuje ovšem stále aspoň z domova. Bohužel, toto není jediný případ, který znám. 

    Další věcí, kterou tu ženy odmítají je kojení. Ano, čtete správně. Určitě se najde i pár vyjímek. Pro dnešní generaci ale spíše platí, že tato praktika patřila spíš jejich babičkám a jedná se o přežité ,,zvířecí gesto." Proto se s kojením netrápí, ušetří si takto čas a starosti. ,,A na trhu už je pro ně dnes přeci spousty výrobků, ne?" říkají.

Závěrem 

    Co je tedy správné a co ne? Do poslední chvíle chodit do práce, odrodit, odpočinout od nejhoršího a zase zpátky do práce? Nebo se svému dítěti věnovat naplno i za cenu vlastní seberealizace a toho ,,být sama sebou" a ne jen mámou? Názor nechám na vás...

    Ne všechny státy mají mateřskou zařízenou jako ženy v ČR. V Anglii si na ní musí dokonce našetřit, Spojené státy americké patří mezi země s nejkratší mateřskou, na kterou vám stát nepřispěje ani dolarem, jen máte garanci, že vám zaměstnavatel podrží 12 týdnů místo. V Austrálii a na Novém Zélandu jsou podobná pravidla a tak ženy pracují až do porodu. A proto si této možnosti, maminky v ČR, važte.

  A co se týče mě? Možná už nyní vím, proč jsou někteří Francouzi tak studení a spoustu jejich dětí tak smutných. Může to být tím chladným vedením k samostnanosti a minimálním kontaktem s matkou? Nebo bytím mezi cizími lidmi už téměř narození?  To už je spíš otázka pro dětského psychologa. 

    A i když určitě existují vyjímky, sladkou Francii bych si v tomhle představovala úplně jinak. A co vy? 

Uvažujete o relaxu v teplých krajinách dříve, než se vaše dítě narodí? Přečtěte si naše tipy, jak to zvládnout bez zbytečných problémů!

Cestování je součástí životního stylu každého dnešního člověka a ani těhotné ženy nejsou žádnou výjimkou. Mnohé budoucí maminky se ho nechtějí vzdát. Přestože není nijak prokázáno, že by cestování vyvolávalo samovolný potrat či předčasný porod, je třeba, abyste znala veškerá rizika, ale i tipy, jak to všechno zvládnout v naprostém pořádku.

Cestování na kratší vzdálenosti, například na lékařskou prohlídku nebo do zaměstnání těhotné jen málokdy vadí. Pokud ano, je to způsobeno tím, že nastávající maminka trpí nevolností či je příliš unavená. Není to tím, že by to bylo nějak pro miminko či ženu nebezpečné. Pokud se však těhotná žena rozhodne řídit auto, musí dbát mnohem větší opatrnosti, neboť během těhotenství dochází ke zpomalení reakcí. Výborným pomocníkem a nedílnou součástí je i bezpečností pás pro těhotné, který vede přímo pod bříškem a nevyvíjí tak žádný tlak na dělohu. Mnoho budoucích maminek si dokonce vypíná airbagy, protože si myslí, že jsou nebezpečné. To je však velký omyl! Náraz břichem do tvrdého předmětu (volantu) je opravdu nebezpečný, a právě airbag ho dokáže výrazně zmírnit. Proto si nikdy airbagy nevypínejte.

Při cestách na větší vzdálenosti je třeba zvážit všechny okolnosti - cestu, lokalitu, hygienické podmínky, vlastní stav apod.

Před každým vycestováním se vždy poraďte se svým ošetřujícím lékařem! Především, pokud se chystáte na cestu letadlem. To totiž dokáže těhotenství z velkých tlakových rozdílů ohrozit. Nejbezpečnější je pro maminku i plod létání ve druhém trimestru. Do 28. týdne těhotenství lze létat bez omezení, ale v pozdějším stádiu těhotenství se může stát, že aerolinky přepravu nastávající maminky odmítnou.

Přečtěte si i další zkušenosti našich maminek, kde najdete další zajímavé tipy a triky, abyste si cestování užila vy i vaše miminko.

Foto: Unsplash.com

Hradům z písku už odzvonilo a je načase vyzkoušet nové hry, které vaše dítko budou určitě bavit.

Přemýšlíte, jak zabavit své dítko celý den na pláži? Vyzkoušejte některé z těchto originálních tipů a čas vám uteče jako voda. 

Hledání pokladu

Do měkkého suchého písku zahrabejte několik hraček a nechte své dítko, aby je našlo. Chcete-li ho namotivovat, pohřběte některé ze svých věcí, kterým písek neuškodí a předstírejte, že jste je ztratili. Váš potomek bude nadšen, že je mohl zachránit.

Sledování stopy

Vezměte si klacík a ve vlhkém písku kreslete čáru, po které vás má vaše dítko následovat. Až budete chtít, můžete si úlohy vyměnit.

Plážové kuželky

Vyhlubte v udusaném písku šest jamek a snažte se do nich trefovat třeba malými kamínky.

Hra se stíny

Vyzvěte své dítko, aby chytilo svůj stín. Jediné, co musí udělat, je stát na něm. Až se mu to podaří, vyměňte se.

Nechte se vést

Je skvělé mít v rukávu spoustu nápadů, ale dejte také šanci svému dítěti. Pokud je vaše dcerka fascinována mořskou řasou, buďte také. Když vám ji podá a pak ji chce zpět, spolupracujte. Pokud se budete občas řídit jejím vedením a projevovat zájem o to, co dělá, bude ještě zvídavější.

Závody s vodou

Každé dítko potřebuje kbelík a kelímek. Položte kyblíčky jen pár metrů od břehu a každému dítěti dejte do ruky kelímek. Vysvětlete jim, že až zakřičíte „Teď,“ musí vyběhnout, nabrat vodu z moře a běžet zpět ke kbelíku. Vyhraje to dítě, které první naplní kbelík po okraj. Tohle je skvělá hra pro větší děti.

Krabí chůze

Váš potomek bude fascinován zjištěním, že krabi chodí bokem. Zkuste nějakého najít, aby se mohl váš synek přesvědčit na vlastní oči a pak zkoušejte cupitat bokem společně.

Mořská panna

Usaďte své dítko do písku a kolem nohou a boků mu vytvořte ocas mořské panny.

Hra s ručníky

Pokud si myslíte, že vaše dítě potřebuje odpočinek, ale nechce si přestat hrát, tato činnost je ideální. Rozprostřete po zemi tolik ručníků, kolik je dětí a zatímco budete zpívat, děcka budou běhat z jednoho na druhý. Když přestanete, každý si musí lehnout na jeden. Nikdo nevypadne, vyhrává ten, kdo leží jako první.

Balanční chodníček

Do písku nakreslete dvě rovnoběžné čáry a zjistěte, zda vaše batole už má dostatečnou rovnováhu, aby mezi nimi zvládlo chodit. Pokud chcete, aby byl úkol náročnější, někde můžete vytvořit užší chodníček.

Smyslová jáma

Vydlabejte v suchém jemném písku alespoň čtyři mělké prohlubně a nalijte do dvou z nich mořskou vodu. Nyní bude vaše dítě zkoumat rukama i nohama rozdíly mezi mokrým, drsným a studeným pískem a mezi suchým a měkkým pískem. Snažte se dohlížet na to, aby si dítě nestrkalo písek do úst.

Pohřběte nohy

Zahrabte nohy své dcerky pískem a poté zazpívejte píseň o tom, jak jste použili silný písek, který se promění v beton. Při tom jej udusejte, aby byl opravdu těžký a můžete i zatancovat. Když jste to provedla a není naděje, že ještě někdy uvidíte dcerčiny nohy, řekněte jí, aby počítala do tří a vyskočila tak vysoko, jak umí.

Samozřejmě musíte být v šoku ze zjištění, že se dokázala z „betonu“ vymanit a znovu se pusťte do práce. Pokud je však vaše dítě citlivé, nejdříve mu jednoduše pokryjte nohy pískem a nechte jej vyskočit, aby pochopilo, jak celý proces funguje. V opačném případě by mohlo být opravdu zděšeno, že jeho nohy jsou navždy pryč.

Andělé v písku

Znáte to, když si lehnete do sněhu a pohybujete rukama nahoru a dolů a nohama do stran, až vznikne obrys anděla? Vyzkoušejte to samé v písku.

Želvy místo hradů

Pro nejmenší jsou želvičky mnohem zábavnější než hrady. Vytvořte dvě nízké, zaoblené hromady písku vedle sebe, jednu pro krunýř a druhou menší pro hlavu. Poté vyhlaďte písek do tvaru, který potřebujete, spojte dvě hromady krkem, poté vytvarujte čtyři jednoduché ploutve či nohy, najděte dva malé kameny pro oči a ozdobte krunýř mušlemi. V případě, že je písek dostatečně pevný, může na želvu vaše dítko vylézt.

Ještě nevíte, kam letos k moři vyrazíte? Tipy na skvělá letoviska pro rodiny s malými dětmi od ostatních maminek najdete tady. 

Zdroj: Pixabay.com

Léto pomalu, ale jistě klepe na dveře a s ním začíná i hlavní dovolenková sezóna. Období, kdy se snad každá rodina chystá někam mimo domov ať už v ČR nebo zahraničí.

Pro ty, kteří se rozhodli trávit dovolenou u moře, to znamená výběr destinace. V posledních letech vychází jako favorit v poměru “cena: výkon” Egypt.

Jenže okolo dovolené v Egyptě se objevuje spousta otazníků a rozhodování o tom, zda “jet či nejet” může být stejně náročné jako Hamletovo dilema o “bytí či nebytí”.

Tak se na to pojďme společně podívat. Při procházení internetových diskuzí, ať už tady na koníku nebo mimo něj, jsem zjistila, že v podstatě existují jen tři hlavní důvody proč do Egypta nejezdit. Ráda bych se s vámi o ně podělila.

Bezpečnost respektive nebezpečnost

Nejčastějším argumentem, proč se Egyptu vyhnout je strach.

"Hele já jsem opravdu hodně ustrašená, takže nejezdíme/nelítáme mimo ČR nikam, myslím aktuálně, kvůli terorismu. Ale ten Egypt mně přijde teda první na ráně. Tam určitě ne. Samozřejmě nic se stát nemusí, ale situace není zrovna dobrá a Bůh ví, co spustí Trump...." o tyto pocity se s ostatními maminkami podělila uživatelka @kaja2016.

V roce 2010 navštívilo Egypt 15 milionů turistů, což je víc než počet obyvatel naší země. Od revoluce v roce 2011 to je v Egyptě, ale s turismem dost nahnuté. Nejdříve se lidé báli jezdit kvůli politické nestabilitě, nepokojům a demonstracím proti režimu. Od roku 2014, kdy se vlády ujal prezident Sisi, se však situace stabilizovala a do země začali opět hojně jezdit turisté z celého světa.

V posledních dvou letech se ovšem Egypt stal útokem teroristů z ISIS. Tyto útoky byly v drtivé většině případů zaměřeny na bezpečnostní složky a odehrály se mimo turistická letoviska nicméně došlo i k útoku na ruské letadlo, které vezlo turisty domů z jejich dovolené v Sharm el Sheiku. Od tohoto incidentu nejezdí do Egypta Rusové, nicméně turistů převážně z evropských zemí a Číny od roku 2016 zase přibývá. V roce 2016 jelo do Egypta téměř 9 milionů turistů.

Před Velikonocemi se terčem útoků stali koptští křesťané na severu země. Tyto útoky vyvolaly v médiích velkou senzaci a spoustu lidí v panice ruší své letní dovolené.

Podle oficiálního stanoviska MZV (platném k 19.4.2017) však k tomu není důvod: "To se netýká cest s turistickými kancelářemi do letovisek při Rudém moři a návštěv významných staroegyptských památek, jejichž bezpečnost je zajištěna dostatečně. Bezpečnostní situace v turistických letoviscích na kontinentálním pobřeží Rudého moře a na jižní Sinaji, jako např. v Hurghadě, Marsa Alam či Šarm aš-Šajchu, je v současné době klidná."

Z diskuzí ve skupinách o Egyptě na facebooku lze říct, že Češi aktuálně do Egypta jezdí v hojném počtu a potvrzují, že je všude klid a na letištích či městech panují zvýšená bezpečnostní opatření. Někteří si stěžují např. na to, že jim důkladně kontrolují kufry, atd. ale shodují se, že přísné kontroly jsou nutné pro bezpečnost. Všichni se cítí bezpečně a užívají si dovolenou, pokud si stěžují, jedná se o nespokojenost s konkrétním hotelem.

Také maminka @ivf5 se s ostatními v diskuzi podělila o svou čerstvou zkušenost. "Ahoj, píšu, jak jsem slíbila. Jsme v Egyptě s malým tříletým chlapečkem dnes 12. den. Naprosto úžasná a zatím pro mě jedna z nejlepších dovolených a to cestujeme hodně. Bezpečnost naprosto 100 % a chování Egypťanů, že by vás na rukou nosili, jídlo výborné, počasí v únoru parádní..málo lidí, spoustu Čechů. Je pravda, že jsme v hotelu zaměřeném pro rodiny. Za mě super a úplně mě mrzí, že za tři dny domů☹ ".

Riziko průjmu

O tzv. Faraonově pomstě slyšel alespoň někdy každý a je to velký strašák, zvláště pro rodiny s dětmi. Obavy jsou samozřejmě na místě, protože malé děti se rychleji dehydratují a v cizí zemi, kde je zdravotní péče na pochybné úrovni je to o to hrozivější. 

Lidé, kteří toto nepříjemné průjmové onemocnění zažili se shodují na tom, že je to na 1-2 dny naprosto "odstavilo" a že se v podstatě nemohli hnout ze záchoda. Na druhou stranu dodávají, že jim velmi rychle zabral místní lék Antinal (dostupný za cca 30Kč v každé lékarně i ve formě sirupu pro malé děti) a ve většině případů ani nemuseli navštívit hotelovou kliniku.

Nutno taky říct, že ne každý, kdo zemi navštíví, faraona "dostane".  Jak to? Samozřejmě je to velmi individuální a záleží na síle imunitního systému jednotlivce, ale jelikož se nejedná o skutečnou faraonovu pomstu nýbrž reakci organizmu na virus, bakterie či změnu prostředí, dá se mu i velmi úspěšně předcházet. Více o tom, jak se na dovolené chránit před průjmem, si můžete přečíst v mém článku "Co dělat, abyste nestrávili většinu dovolené připoutáni k záchodu". 

Příliš teplo

Teploty v letních měsících, kdy se Češi nejčastěji chystají na dovolenou dosahují běžně kolem 35- 40 stupňů, na slunci i přes 40. To samozřejmě může být pro náš evropský metabolismus nepříjemné, protože na tyto teploty nejsme zvyklí. Ideální období pro návštěvu Egypta je duben - květen, kdy má vzduch kolem 28-30 stupňů a moře 23-24 stupňů nebo polovina září až polovina listopadu, kdy vzduch stále krásně kolem 30 stupňů a moře vyhřáté na 27-28.

Pokud ovšem chcete jet během letních prázdnin, nemusíte se bát, všechny 4* hotely a výše mají na pokojích klimatizaci, chlazené jsou i veřejné prostory hotelu, jako je restaurace, lobby apod. Lehátka mají slunečníky a moře i bazény nabízí celodenní osvěžení. Zároveň v Egyptě i v létě fouká příjemný vánek a díky nízké vlhkosti vzduchu je to teplo snesitelnější než u nás např. v paneláku. Důležité ale je nosit pokrývku hlavy a během největšího vedra, cca mezi 11:30- 14:30 se raději zdržovat ve stínu.

Když už jsem zmínila důvody proč ne, bude spravedlivé, když uvedu i důvody proč ano. Budete možná překvapeni, kolik jich je.

Cena

Egypt býval dlouhou dobu dovolená pro "bohaté" a lidé proto spíš volili jako alternativu levnější destinace jako Španělsko, Itálie a Řecko. Po úpadku  turismu (viz výše) a zároveň oslabení egyptské měny došlo, ale k výraznému poklesu cen a Egypt se v posledních letech stal velmi dostupným pro spoustu lidí. Když jsem procházela nabídku CK, Egypt se svým konceptem all inclusive vychází jako jedna z nejlevnějších variant. Ceny zájezdů se liší dle hotelů a termínů, ale k 20.4. 2017 se průměrné ceny za dospělou osobu na 8 dní pohybují kolem 8-13 tisíci korun ve 4* hotelu, případně mezi 13-20 tisíci korun za 15 denní pobyt.

Moře a podmořský život

Rudé moře patří mezi vůbec nejnavštěvovanější potápěčská místa. Lákadlem je značné množství korálových útesů a bohatství podmořského života. Rudé moře, korálové útesy a vraky lodí tak každým rokem lákají tisíce potápěčů z celého světa. 

I pokud zrovna neholdujete potápění či šnorchlování, budete okouzleni průzračnou čistotou a padesáti odstíny modré. Většina hotelů nabízí i krásné písečné pláže, nebo se můžete vydat na jednodenní výlet lodí na jeden z nedalekých ostrovů se zářivě bílým pískem, kde se budete cítit jako někde v Karibiku.

Podnebí - možnost celoroční dovolené

V Egyptě je celoročně suché a teplé podnebí. Slunce tu svítí 350 dní v roce a obloha je azurově modrá. V podstatě se tu střídají 3 roční období.

Zima je krátká a mírná, trvá zhruba od půlky listopadu do půlky března a zejména u Rudého moře se dá většinu času přes den i koupat. Nejchladnější měsíc je leden a první polovina února, zejména vlivem silného severního větru může být někdy opravdu zima, i přesto, že průměrné denní teploty se pohybují kolem 20 stupňů, na slunci potom mezi 25-28 stupni. Když ležíte v závětří, slunce krásně hřeje, voda má kolem 21-22 stupňů, ale většina hotelů nabízí vyhřívaný bazén. Zimní období je zároveň vhodné pro návštěvu památek.

Od půlky března začíná v Egyptě jaro, někdo ho nazývá prvním létem. Přes den je krásně teplo, ale ještě ne vedro, večery jsou chladnější (na lehký svetřík nebo tenkou mikinu) a moře se pomalu vyhřívá na příjemných 23-24 stupňů. 

Od června do září je v Egyptě léto, což znamená teploty nad 35 stupňů, moře okolo 26.

V podstatě máte v Egyptě záruku, že vám celou dovolenou neproprší, počet deštivých dní můžete spočítat na prstech jedné ruky a i když náhodou zaprší, trvá to chvilku a je stále teplo. Někdy (ale to taky velmi zřídka) vás může potkat písečná bouře, která trvá 1-2 dny, ale většinu času si budete užívat blankytně modré nebe.

Bohatá historie

Egypt není země bohatá pouze na svou historii. Vyspělá staroegyptská civilizace po sobě zanechala úctihodné památky, které jsou proslulé po celém světě. Kdo by neznal egyptské pyramidy v Gíze , které střeží sfinga, velkolepé chrámy v Egyptě, krásné reliéfy a papyrové svitky. Dochovaly se dokonce i šperky egyptských faraonů a královen.

Rozumná vzdálenost

Zhruba 4 hodin cesty letadlem vás děli od exotické destinace. O Egyptě se říká, že je to nejbližsí exotika za rozumné peníze.

Výhodný směnný kurz - levné nákupy

Po devalvaci egyptské měny (oficiální platidlo je egyptská libra) v loňském listopadu se nákupy pro turisty staly ještě výhodnější než před tím. S kurzem 18 liber za dolar a 19 liber za euro si můžete nákupy opravdu užít, aniž byste výrazně zatížili vaši peněženku. Vyplatí se koupit kožené kabelky a peněženky, ručníky či jiné bavlněné produkty, různé látky, tabák do vodní dýmky či cigarety. Spoustu výrobků v lékárně tu také najdete za zlomek ceny (například fenistil gel v přepočtu za nějakých 10Kč), stejně tak čerstvé džusy, datle, ovoce, aj.

Bohatá nabídka fakultativních výletů

Pokud se vydáte do Egypta, nemusíte se jen válet u moře. Ze všech turistických letovisek se pořádá řada velmi zajímavých výletů. Pokud vás zajímá historie, určitě stojí za to návštěva Luxoru a jeho okolí, případně plavba po Nilu až do Asuánu. K vidění lákájí i pyramidy v Gíze a historická část Káhiry. Pokud jste příznivci vodních a adrenalinových sportů určitě oceníte potápění, kite surfing, wind surfing, aj. Pokud cestujete s malými dětmi, určitě si taky vyberete. Tipy, kam a za kolik s dětmi na výlet v Hurghadě si můžete také přečíst u nás na koníkovi.

Jestli do Egypta jet či nejet, si nakonec každý musí zvážit sám. Riziko samozřejmě existuje vždy a všude a je jen na každém jednotlivci či rodině, aby si rozhodlo, co je pro ně to pravé.  V Evropě je taky krásné moře, například Mallorca či Řecké ostrovy jsou taky proslulé krásným koupáním. Pokud raději vynecháte letadlo, vždy je tu léty prověřené Chorvatsko. A koneckonců nádhernou dovolenou můžete prožít i v České republice.

Pokud stále váháte a rádi byste se poradili, zda do Egypta jet či ne, mrkněte do naší diskuze.

Uživatelka @marcicek84 v tom má jasno: "Ne žádná arabská země, vyhnout se tomu obloukem, kór s malými dětmi ne. Mě by nikdo nedostal ani do Tunisu, ani do Egypta ani do Turecka. No a kam bych jela, tak Bularsko, Řecké ostrovy, přes které nevedla migrační vlna (sever Kréty, Korfu, Lefkáda...), Španělsko Costa Brava nebo Baleáry a sever Itošky".

Naopak jiná maminka @michaelacikankova tvrdí, že rozhodnutí jet do Egypta nelituje.

"Loni v říjnu jsme byli s dětmi v Hurghadě a i přes moje velké obavy ohledně bezpečnosti musím říct, že je to tam hlídané víc než u nás. V Praze je letiště průchoďák, sice chodí ozbrojení policajti pořád tam a zpátky, ale dovnitř se dostane každý. V Egyptě neexistuje, musíte se prokázat pasem a letenkou, pak teprve vás pustí do haly, samozřejmě i kontroly jsou přísnější než u nás. Po zkušenosti bych se vůbec nebála. Letos jsme vybrali Djerbu a taky v tom nevidím problém. Stát se může všude něco a abych dávala za dovolenou v Bulharsku jednou tolik, jenom proto, že se tam ještě nic nestalo, to si myslím, že je zbytečný."

Ať už pojedete na dovolenou letos kamkoliv, přeji vám krásné zážitky, super počasí a šťastný návrat domů. A nezapomeňtě se s námi podělit o váš názor!

zdroj: 

• http://www.dailynewsegypt.com/category/touriism/
• http://www.tradingeconomics.com/egypt/tourist-arrivals
• http://cestovani.idnes.cz/turisticke-trendy-pro-rok-2016-dij-/kolem-sveta.aspx?c=A151128_181235_kolem-sveta_hig
• http://www.dovolenaegypt.cz/pocasi.html 
• https://www.facebook.com/groups/1622085608078701/
• https://www.facebook.com/groups/544436775712575/
• https://www.facebook.com/groups/HurghadaEgypt/

zdroj fotek: vlastní, pixabay.com 

Kdy je dítě ideálně připraveno na letní tábor? Na tuto otázku se nedá odpovědět jednoznačně. I když u většiny táborů je v podmínkách hranice způsobilosti stanovená věkem, je to jen hrubá směrnice. Tu správnou chvíli musíte umět stanovit vy sami.

Letní prázdniny jsou dlouhé a často bývá problém, kam děti o prázdninách dát, když rodiče musí chodit do práce. Jako ideálním řešením se může jevit i dětský tábor. Děti se zde něco naučí, užijí si, „vyblbnou se“ a rodiče nemusí řešit po dobu pobytu žádné hlídání.

Kdy můžete poslat dítě na letní tábor?

Dětské tábor nejsou určitě vhodné pro příliš malé děti nebo takové, které nejsou zvyklé být nikde delší dobu bez rodičů. Obecně se dá říci, že vhodná doba pro nástup na tábor je okolo 7 let. V tomto věku se děti rádi seznamují se svými vrstevníky, mají mnoho energie, poznávají sami sebe v kolektivu ostatních.

Někteří lidé, zejména milující maminky, považují dětské tábory za nutné zlo, ale není tomu tak. Tábor, pokud je dobře vedený, umožní objevit dětem nové obzory, nové druhy sportů, naučí se být v kolektivu, objevují přírodu. Získávají přátelství na celý život.

Mnoho dětí se dostane k činnostem, které nemají jinak možnost poznat. Jezdí na kánoi, naučí se pracovat s mapou a orientovat se v přírodě. Stanou se samostatnými, osvojí si různé znalosti. Všechny tyto činnosti mají velmi pozitivní vliv na sociální cítění dítěte. Některé tábory jsou zaměřené i na různé výukové činnosti, například jazyky. Velmi oblíbené jsou tábory s anglickým jazykem.

Věk tak akorát

Na tábor neposílejte děti předčasně. Když je to příliš brzy (před šestým rokem), tábor si vůbec neužije a navíc si ho zařadí mezi nepříjemné vzpomínky a možná se do budoucna ochudí o mnoho úžasných zážitků. Stejně tak není dobré ani otálet (po desátém roce). Po desátém roce už se možná dítě ani neodhodlá nebo si zvykne, že tábory nejsou pro něj. Jestliže máte opravdu strach poslat své dítě na tábor samotné, můžete zkusit letní tábor pro rodiče s dětmi.

Co má dítě zvládat před odjezdem na tábor?

Dítě musí zvládat určité věci, aby pro něj nebyl pobyt na táboře spíše stres a zklamání. Musí se umět obsloužit, dojít si na záchod, obléknout se a najíst. Počítejte s tím, že i dítě, do té doby bezproblémové, může mít na táboře určité problémy. Nikdy nedostanete jednoznačnou záruku, že vaše dítě je už na tábor připravené, ale můžete si uvědomit, že něco je ještě potřeba zlepšit. Zkuste si udělat následující krátký test. Jestliže na většinu otázek odpovíte ANO, je vaše dítě nejspíš připravené na pobyt na táboře, pokud budou vaše odpovědi spíše NE nebo OBČAS, ještě možná nenadešel ten správný čas a je potřeba na některých věcech zapracovat.

• Dokáže dítě přespat u kamarádů či příbuzných bez problémů?
• Nebude se v noci?
• Spí celou noc?
• Je rádo v kolektivu dětí?
• Umí si říct o pomoc či podporu?
• Dokáže se sblížit s novými lidmi?
• Umí se vypořádat s různými situacemi?
• Má rádo nové zážitky?
• Dokáže si najít snadno kamarády?
• Dokáže se postarat o své věci a zavazadla?
• Umí respektovat pokyny lidí, kteří jsou jemu nadřazení?

Co dělat, když se dítěti stýská?

Je velmi pravděpodobné, že v prvních dnech se dítěti bude hodně stýskat. To je normální. Po pár dnech už by si ale mělo zvyknout a začlenit se do táborového režimu. Ten bývá velmi nabitý i právě z těchto důvodů. Pamatujte si, že většinou snáší odloučení děti lépe než rodiče. Proto ho před odjezdem podporujte, vynechejte plačtivé loučení. Nejhorší, co můžete udělat je to, že si ho ve chvílích stýskání odvezete z tábora.

Letní tábor by měl být pro dítě skvělým zážitkem, na který se budou těšit. Najdou si nové kamarády, naučí se mnoho nového a velmi často se jim ani nechce nakonec domů. Jen si vzpomeňte na své zážitky, kdy jste pomalu brečeli, když si pro vás rodiče na tábor přišli. Určitě tento zážitek dítěti dopřejte. Stojí to za to.

Zdroj obrázku: www.pixabay.com

Chtěli byste jet v létě na dovolenou k moři, ale máte strach, abyste se tam lidově řečeno, "nepoto"?

Největšími strašáky jsou Egypt, Tunis a podobné země, pravdou ale je, že ve všech "jižních zemích" (dokonce i Chorvatsko, Bulharsko, Řecko, Itálie, atd.) hrozí, že dostanete tzv. cestovatelský průjem. Poradíme vám, jak se před průjmem efektivně chránit.

Cestovatelský průjem

Cestovatelský průjem je nejrozšířenější onemocnění cestovatelů po celém světě, celosvětově se hovoří až o 10 milionech postižených touto "nemocí".

Ve většině případů bývá zdrojem nákazy Enterotoxigenní Escherichia coli (zkráceně ETEC), bakterie, která žije ve vodě, kde se můžou vyskytovat zbytky stolice. Nejčastěji se můžete nakazit v rozvojových zemích Latinské Ameriky, Afriky či Blízkého Východu a Asie. Nejohroženější skupinou jsou lidé se sníženou imunitou a diabetici, ale nakazit se může v podstatě kdokoliv.

Příznaky, léčba a průběh

Cestovatelský průjem většinou přichází velmi náhle ve formě vodnaté stolice, ve většině případů musí nakažený na toaletu 4-5 denně. Kromě průjmu se objevují i doprovodné symptomy jako jsou křeče v oblasti břicha, celková nevolnost a slabost, zvracení a může se objevit i horečka.

Většinou průjem vymizí sám během 1-2 dní, 90% úplně vymizí do týdne. Je důležité předejít dehydrataci organizmu, je vhodné doplňovat tekutiny s obsahem minerálů. Je nutné alespoň v prvních dnech dodržovat dietu, doporučuje se suchý bílý toast, rýže, brambory, samotné vařené těstoviny, banány, jablečné pyré. Vyhnout byste se měli kofeinovým nápojům a mléčným výrobkům.

Nasadit můžete také léky proti průjmu případně černé uhlí. Doporučuje se koupit v lékarně "místní produkt", který většinou zabírá lépe než vámi přivezené léky.

Ve vážnějších případech a pokud se průjem nelepší ani druhý den, je nutné navštívit lékaře, který předepíše antibiotika.

Prevence

Pokud budete dodržovat následující rady, snížíte si pravděpodobnost nákazy.

Opatrně s jídlem

Pokud jste v cizí zemi, je důležité hlídat si, co a kde jíte. I přesto, že all inclusive systém láká k hojnosti a nové země k poznávání cizokrajných pokrmů, vyplatí se však dodržovat tato pravidla.

1. Nepřejídejte se!
2. Nekupujte si jídlo z pouličních stánků.
3. Vyhněte se nepasterizovaným mléčným výrobkům včetně zmrzliny.
4. Nekonzumujte maso, ryby a mořské plody v syrovém (nebo nedovařeném) stavu.
5. Jezte jen dobře uvařené jídlo, které je servírováno horké.
6. Konzumujte jen takové ovoce a zeleninu, které si můžete oloupat.
7. Pozor na majonézy a omáčky, které nejsou v lednici.

Pozor na vodu

Člověk musí v horku doplňovat tekutiny, ne každý nápoj je, ale vhodný.

1. Vyhněte se vodě z kohoutku, studánek či pramenů.
2. Vyhněte se nápojům s ledem a ovocným džusům ředěným vodou z kohoutku.
3. Pijte jen nápoje v originálních baleních, které nejeví známky předchozího otevření.
4. Nepijte nic ledově vychlazeného.
5. Neplavte ve vodě, která může být znečištěná.
6. Na přípravu kávy a čaje používejte balenou vodu.
7. Na čištění zubů používejte balenou, nebo alespoň převařenou vodu.
8. Nepřehánějte to s alkoholem a nikdy ho nepijte s ledem.

Další tipy

1. Pozor na klimatizaci a náhlé ochlazení organismu.
2. Vždy před jídlem a po toaletě si důkladně umývejte ruce, doporučujeme vzít s sebou suchou dezinfekci.
3. Nedovolte malým dětem, aby strkhaly prsty do pusy a lezly po špinavé zemi.
4. Ujistěte se, že nádobí je suché a čisté než ho začnete používat.
5. Nepřehřívejte svůj organismus, přes poledne zůstavejte ve stínu.
6. Před cestou můžete nasadit probiotika.
7. Nikdy neužívejte léky na průjem jako prevenci (kromě probiotik).

Bohužel i v případě, že budete striktně dodržovat výše uvedené doporučení, není zaručené, že se vám cestovatelský průjem stoprocentně vyhne. Hodně záleží na síle vašeho imunitního systému. Zvláště pokud cestujete s malými dětmi, nezapomeňte si s sebou přibalit "pomocníky" jako jsou nápoje na hydrataci organizmu, dětské suchary, probiotika, a jiné vámi osvědčené věci.

zdroj:

• http://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/travelers-diarrhea/manage/ptc-20251730
• https://probiotics101.probacto.com/why-you-get-diarrhea-when-traveling-and-how-to-prevent-it-with-probiotics/
• http://www.medicinenet.com/script/main/art.asp?articlekey=46306

zdroj obrázků: pixabay.com 

Máte před sebou cestu s malými dětmi a dopředu se bojíte, že to bude cesta plná utrpení? Připravte se na všechny eventuality a cestu si dobře naplánujte. Sedět doma určitě nemusíte!

„Mami, kdy už tam budem?“ Kdopak by tuhle otázku někdy během cestování nezaslechl. Menší děti ji sice ještě nepokládají, ale také se umí velmi dobře ozvat, pokud je cesta podle nich už nudná a vyčerpávající. V první řadě je tedy důležité si klást cíle cestování, které jsou dětskému věku skutečně přiměřené a zhruba do pěti let dítěte myslet hlavně na jeho zájem. Mladšímu dítěte je totiž zcela jedno, v jak exkluzivním prostředí se nachází. Daleké cesty tedy raději do toho věku vypusťte a soustřeďte se na bližší cíle.

Buďte psychicky připraveni na vše

Cestování je mnohdy náročné pro dospělého, dítě pak unaví a mnohdy otráví dvojnásob. Neplánujte tedy dlouhý přesun, klaďte si reálné cíle. Nehoňte rychlost, naopak počítejte s tím, že s dětmi vám bude vše trvat mnohem déle, neboť se musíte přizpůsobit jejich potřebám a nikoliv naopak. Navíc jsou děti naprosto nepředvídatelné, počítat je možné opravdu zcela se vším, ba dokonce i s krajní variantou, že se odjet z nejrůznějších důvodů nepodaří. Buďte tedy psychicky připraveni na úplně všechny možnosti a nenechte se rozhodit a otrávit. Hlavní přece je, abyste byli spolu a v pohodě!

Autem je to nejlehčí

Cestování s malými dětmi je vždy nejsnazší v osobním automobilu, kdy jste vlastním pánem svého času a také itineráře. Vy sami si určíte, kde a kdy chcete zastavit, na cesty cesty se vydáváte sami, takže nebudete trpět tím, že pobrekávání vašeho dítěte by mohlo rušit někoho jiného. Pokud se vydáváte autem na cestu, dopředu si zjistěte, kde jsou jaká odpočívadla, kde je třeba alespoň mini hřiště pro děti. Určitě za ně budete vděčni. Přebalovací pult a jídelní židlička pro dítě se už dnes naštěstí stává samozřejmostí.

Nenechte je se nudit

Dopředu si připravte dostatek vhodné zábavy pro děti. To znamená jednak cédéčko s dětskými písničkami, dále vhodné hračky, což jsou variabilní plyšáci, kreslící tabulky, falešné mobily, či třeba interaktivní tabulky. Hračku dítěti nějaký čas před cestou zabavte, nebo pořiďte před cestou novou, aby ho zaujala. Připravte si také zobání pro dítě, které by mu zachutnalo, ale přitom jeho žaloudek nezatíží, ideální jsou třeba ovocné křupky, namíchejte několik druhů. Nestresujte se, že musíte ujet určitý počet kilometrů, cestu berte jako dobrodružství a nikoliv jako povinnost.

Autobusem to chce pevné nervy

Cestování autobusem s akčním batoletem je jen pro velmi odolné a odvážné jedince. Zhruba do věku tří let lze totiž jen těžko předpovědět, jak se zde bude dítě cítit a zda se nerozhodne celou cestu probrečet a snažit se autobus opustit. Takto se tedy raději přepravujte jen na krátké vzdálenosti, věřte, že snaha udržet dítě na sedačce, když ono chce prozkoumat celý autobus, je opravdu velmi vysilující. To samé platí o cestě letadlem. Cesty nad dvě hodiny raději neplánujte a počkejte si na ně, až bude dítě větší.

Speciální vagony usnadní cestování

Cestování vlakem může být naopak v některých případech celkem zábava. Některé vlaky totiž na děti myslí a připravují pro ně speciální oddělení, kde je například i místo pro kočárky, děti zde lze přebalovat a kojit. Takový servis najdete v dálkových spojích. V některých z nich se nachází dokonce i dětské kino a děti se mohou za jízdy dívat na pohádky. To potvrzuje i tatínek Tomáš: "Mám 24 měsíčního syna a cestujeme s ním už od 4 měsíců a všude. Nejlépe se nám ale jezdí vlakem. Jsme sami v kupečku pro dítě a matku a máme pohodlí. Malý se může i proběhnout. Autobus není moc pohodlný."

Prázdniny se blíží a vy přemýšlíte, kam vyrazit s vašimi dětmi, které jsou ještě docela malé? Doba naštěstí pokročila a už se jaksi nepředpokládá, že budete s dětmi sedět doma. Naopak, zařízení, kde vědí, že rodiny s dětmi jsou důležití klienti, přibylo a rodin s dětmi si zde váží.

Pobyty pro matky s dětmi

Velmi často se dnes organizují speciální pobyty pro matky s dětmi, které jsou jim šité přímo na míru. Takový pobyt koná v zařízení, které je dětem příznivé, takže zde najdete postýlky pro děti, přebalovací pulty, dětský koutek, hřiště apod. Dále je zde pro mámy s dětmi připraven program, který bude vhodný jak pro ně, tak pro děti. Chodí se například na společné výšlapy, na které můžete i s kočárkem, děti cvičí a hrají si. Pamatuje se ale určitě i na maminky. Jednak je pro ně připraveno nejrůznější cvičení, které mohou absolvovat i s dětmi, dále si mohou dopřát wellness, v některých případech se nabízí i hlídání dětí a maminky tak mají možnost si skutečně odpočinout.

Vydejte se po vlastech českých, nebo k moři

Takto je možné vyrazit buďto po vlastech českých anebo i do zahraničí k moři. Vybírány jsou vždy resorty, které jsou „baby friendly“, kde je dostatečné zázemí pro děti a hlavně velká možnost vybití. Velmi často jsou tyto pobyty zaměřeny na sport, a to maminek i dětí. Pokud se ale chcete zde setkat s ostatními maminkami s dětmi a odpočinout si, nikdo vás do sportování nenutí. Trochu větší děti se zabaví samy mezi sebou a vy máte zase o starost méně. Tyto pobyty dnes organizují cestovní kanceláře, nebo organizace, které nabízejí cvičení maminek a dětí, či některá aktivní mateřská centra.

Nespokojte se s málem, jděte do hotelu, kde mají děti rádi

Pokud chcete vyrazit na rodinnou dovolenou, i u nás už můžete vybírat z opravdu široké nabídky hotelů, chat, chalup a kempů. Je jasné, že k cestování trocha toho nepohodlí patří, obzvláště, když cestujete s dětmi, ale nespokojte se s málem a volte takové zařízení, které na děti skutečně myslí, písek a pár prolézaček dnes už rozhodně nestačí. V hotelích, kde jsou děti skutečně vítány, toho totiž nabízejí mnohem více. Například vám zde půjčí chůvičky, můžete si koupit plínky do bazénu, děti vám zde pohlídají a to dokonce i na celý den, pokud chcete jet třeba na výlet, kde by se to dětem nelíbilo. Pro děti je zde připraven program, tvořivé dílničky, ale také třeba karneval, diskotéka, mohou se projet na koni, nebo se učit nějaký sport. Samozřejmostí je pak kuchyně uzpůsobená dětem, palačinky a smažený kuřecí řízek opravdu není jediné dětské menu na světě.

Jaké české wellness hotely doporučují maminky?

Než odjete na dovolenou, podívejte se do naší wiki na článek Jak se připravit na dovolenou s dětmi?

Přidejte se také do skupiny Dovolená v Česku a na Slovensku s malými dětmi, kde vám nejlépe poradí maminky!

Zkušenosti ukazují, že pro děti opravdu není důležité exotické místo, ale to, aby měly na prázdninách dostatek zábavy a pohody. Míst, kde jim to můžete dopřát, naštěstí přibývá.

Foto: Hotel Peklo

Když jedete na dovolenou určitě doufáte, že si celá rodina užijete spoustu legrace a vrátíte se plni energie, odpočatí a příjemně naladění. Pokud ale cestujete s dětmi, může se pro vás dovolená stát i noční můrou. Jak tomu předejít? Základ je vybrat pro vaši rodinu ubytování, které poskytne komfort jak vám, tak vašim dětem. Když budete mít pohodlné zázemí, hned je vyšší šance, že strávíte příjemnou dovolenou.

Ať už budete trávit prázdniny v Česku nebo v zahraničí, u moře nebo jezera, porádíme vám, na co se při výběru hotelu zaměřit.

Pohodlné spaní

Na dovolené, kde si všichni chcete odpočinout je důležité se dobře vyspat. Pokud cestujete s malým miminkem, které je zvyklé spát v postýlce, je dobré ověřit, zda hotel poskytuje službu zapůjčení dětské postýlky, případně pokud si povezete svoji, zda je v pokoji na postýlku dost místa.

Pokud máte větší děti, je dobré zjistit, jak je to s přistýlkou. Pokud máte 2 a více dětí (nebo jen jedno větší, ale chcete trochu soukromí) ověřte si, zda hotel nabízí rodinné pokoje (pokoj se dvěma ložnicemi, atd.). Pro delší pobyty určitě oceníte trochu víc prostoru.

Jídlo

V prvé řadě je samozřejmě potřeba zjistit, zda hotel nabízí stravování a jaké jsou možnosti (předpokládáme, že si nebudete chtít o dovolené sami vařit). Nabízí hotel také jídlo vhodné pro děti? Mají dětské menu, nebo speciální dětský bufet?

Ověřte si také, že v restauraci mají dětské židličky, případně stolek, kde se můžou vaše ratolesti u jídla usadit, tak jak jsou zvyklé z domova.

Pokud budete mít s sebou vlastní jídlo pro vaše dítě, je možnost si ho někde pohodlně ohřát? Samozřejmě mnohdy není problém si s sebou přibalit mističku, dětský příbor či jiné dětské nádobí, ale pokud by ho hotel nabízel, určitě to bude příjemné plus.

Koupelna

Jestli s sebou máte miminko, které se doma koupe ve vaničce, zjistěte, zda hotel má nějaké k zapůjčení, případně zda je v koupelně kromě sprchového koutu i vana, kde se můžou vykoupat starší děti.

Ostatní vybavení pokoje 

Jelikož v létě bývá někdy velmi horko a to nejen u moře, ale třeba i v Česku, ujistěte se, že je v pokoji individuálně ovladatelná klimatizace. To samé platí v chladnějším období pro topení. 

Samozřejmostí by měla být rychlovarná konvice, abyste mohli uvařit dítěti čaj, případně kaši či umělé mléko. Pokud vaše dítě papá příkrmy, určitě byste je měli zvláště v horkých měsících uchovávat v lednici.

Jasně, že jedete na dovolenou, abyste strávili čas venku a zažili nové věci, nicméně pro dlouhé večery, případně špatné počasí se hodí mít s sebou usb s oblíbenými pohádkami či písničkami, takže televize s usb vývodem v pokoji je určitě dobrá věc.

Lokalita

Jedete na dovolenou autem? Pak si nezapomeňte vybrat hotel s možností parkování, ať nemusíte tahat všechny věci a děti, kdoví jak daleko.

Pokud letíte letadlem, určitě budete unavení po cestě a natěšené děti, by mohly špatně snášet dlouhý transfer z letiště do hotelu. Vyberte proto hotel, který není daleko od letiště. 

Jestli plánujete poznávat okolí a jezdit na výlety a nemáte s sebou auto, je dobré zvolit hotel v blízkosti dopravních spojů či MHD.

Pokud jste zvyklý spát v tichu, ujistěte se, že hotel neleží na dopravní tepně a vám pod okny pokoje nebude každou půl hodinu projíždět nákladní vlak, či nad hlavou přelétat letadlo. Na vesnicích by vás taky mohly časně ráno vytáhnout z postele kostelní zvony, i když o to se možná stejně dobře zvládnout postarat vaše děti.

Zábava

Snem každé mámy je, aby se její ratolest na dovolené krásně zabavila a ona měla alespoň chviličku pro zasloužený odpočinek. Určitě si proto vyberte takový hotel, který nabízí bohaté vyžití pro děti. Samozřejmostí by měl být dětský bazén, s většími dětmi byste určitě ocenili alespoň menší aquapark.

Dětské hřiště a různé průlezky vám taky dokáží velmi zpříjemnit pobyt. Některé hotely nabízí dokonce dětský klub s animačními programy, většinou pro děti starší 4 let. Nebo například službu hlídání dětí, takže si můžete zajít na masáž nebo strávit příjemné chvíle s manželem.

Pokud máte v plánu se na dovolené koupat, ověřte si, že kvalita vody ve vodní nádrži v blízkosti vašeho ubytování splňuje hygienické normy a koupání v ní je bezpečné.

Jestli jedete k moři, určitě zvolte hotel v bezprostřední blízkosti moře. Ideální pro děti je písčitá pláž s pozvolným vstupem, kde si můžou hrát a dovádět.

Jelikož pěkné počasí se nedá na termín vaší dovolené objednat, je třeba počítat i s alternativou, že to nebude na koupání. Abyste se nenudili, vyberte takový hotel, kde je možnost výletů po okolí a program v případě horšího počasí.

Další služby

Nikdo si to nepřejeme, ale bohužel se někdy stane, že na dovolené onemocníme, nebo se stane úraz. Hlavně pokud budete v cizí zemi, určitě si ověřtě, že v hotelu nebo jeho blízkosti je lékárna a nemocnice, nebo alespoň hotelový lékař.

Během dovolené budete určitě vděčni za možnost nákupu, blízkost obchodu či supermarketu je tedy také jedním z kritérií, které byste měli zohlednit.

Když si hotel rezervujete sami, pohlídejte si, jaké jsou podmínky pro zrušení či změnu rezervace. Zvlášt u dětí člověk nikdy neví, jestli nebude nutné například kvůli nemoci dovolenou zrušit či přeložit.

Kdo někdy letěl na dovolenou letadlem (hlavně když se jedná o charterový spoj) ví, že časy odletů a příletů nekorespondují s časy check-in / check-out v hotelech. S malými dětmi určitě přivítáte možnost dřivějšího ubytování, případně pozdějšího odhlášení, abyste nemuseli "sedět na kufrech" v recepci a čekat než vám poletí letadlo.

A jaký je ten váš "hotel snů"? Máte nějaké oblíbené hotely, kam jezdíte s dětmi a rádi se tam vracíte? A co podle vás nesmí v hotelu chybět? Podělte se s námi o vaše zkušenosti!

zdroj obrázků: pixabay.com 

     Na dnešní interview jsem si pozvala paní Báru žijící tisíce kilometrů od České republiky, ve které se narodila ona i její 2 děti. Bára je naprosto úžasná a odvážná bytost. Jednoho dne sbalila rodině kufry a rozhodli se změnit svůj život v zahraničí. Jaké to pro ně bylo opustit svůj dosavadní život a začít žít úplně jinde?  Jak to snášely děti a co jim to přineslo a vzalo? Přemýšlíte, že byste se ráda s dětmi odstěhovala do zahraničí, ale nemáte odvahu? Pak je tu pro vás dnešní článek... 

Báro, na úvod bych tě čtenářům ráda představila. Pověz nám o sobě, co jsi dělala, než ses přestěhovala do zahraničí a co tě vedlo k rozhodnutí odjet se svou rodinou do zahraničí? 

    Když jsem byla mladší, snila jsem o tom, že si jednou založím svou firmu. Chtěla jsem svým podnikáním lidem pomoci, ne na tom bezpodmínečně vydělávat velké peníze. Sen se mi splnil, poté jsem se zamilovala a založila rodinu. Můj profesní život však upadal s tím, jak jsem se soustředila na rodinu a dostala jsem se do dluhů. Jednou mého manžela napadlo, že peníze by bylo nejrychlejší vydělat v zahraničí. Ale rozdělit se jako rodina se nám nelíbilo ani jednomu. Nezbývalo než tedy odjet všichni společně. 

     Nezdálo se ti takové rozhodnutí nebezpečné?

    Jasně, že jo. Přímo šílené. (smích) Ale věděla jsem, že to bude buď a nebo. Bylo to stejné jako riziko podnikání. Buď vyhraješ nebo zkrachuješ. Navíc jsem nikdy předtím v zahraničí nežila, ani pořádně nemluvila žádnou řečí, neměla žádný pořádný kapitál do začátku. Můj dnešní názor je, že do zahraničí s dětmi či bez nich nemůže odjet někdo, kdo pro to nemá potřebnou odvahu. A to je právě to, proč tolik lidí v životě nikdy nevycestuje, i když o tom sní. Myslím, že je to škoda. Protože odvážnému přeci štěstí přeje. 

    Jak ale vzali toto rozhodnutí tvoje děti?

    Synovi bylo skoro 6 let a dceři 3 roky, takže pro tu malou to nebyl takový zásah, jako pro syna. Ano, byl zmatený a bylo těžké my vysvětlit situaci, ujistili jsme ho, že své kamarády bude moct často vídat a že si najde ještě k tomu nové a každý den bude moci vidět moře. To ho uchvátilo, protože miloval lodě už odmala. Nevěděl, co ho čeká, ale popravdě nevěděli jsme to ani my a museli jsme před dětmi působit sebejistě. Ano, nebylo to jednoduché.

        Jaké byly začátky?

    Přesně, jak se říká: nejhorší. Popravdě, než jsem odjela, nevěděla jsem do čeho opravdu jdu. Realita byla daleko složitější. Všechny ty papíry, zůstat bez přátel, bez babiček. Hledala jsem práci a pracovala tzv. od píky, domů chodila  vyčerpaná, starala se o děti a po večerech jsem s nimi dělala domácí úkoly a tím se s nimi učila i cizí jazyk. Mnohokrát jsem to chtěla vzdát, ale nakonec to byly právě děti, které se rychle zadaptovaly a které mě stále držely v naději a mnohým věcem mě naučily. Nikdy předtím bych tomuhle nevěřila. 

    Ale  pro ně samotné to bylo zezačátku také těžké.

Nejhorší je asi první půlrok, než zjistíš, kde co je. Pokud neumíš dobře jazyk, tak se připrav na zoufalé situace např. u doktora, kdy potřebuješ vysvětlit, co je tvému dítěti, ale nemáš dostatečnou slovní zásobu. S malým dítětem se nedostaneš ani nikam moc ven, takže možnost naučit se jazyk je asi stejná, jako když se učíš doma za pecí. Jiné je to ve chvíli, kdy ti dítě začne chodit do školky, můžeš začít chodit do školy {jako já}, udělat si kurzy, vyjít mezi lidi. Pak se ale připrav, že ani to dítko to nebude mít jednoduchý…Dodnes si vzpomínam, jak malá seděla zoufale v poličce na věci a plakala, když jsem ji dala první den do školky. Neuměla jazyk, byla hozena do vody. Byla zoufalá, když nikomu nerozumněla. 

  Dva měsíce jen seděly a koukaly, bylo to těžké a byla to chvíle, kdy jsem si připadala jako nejen špatná máma, ale i člověk. Jediné na co jsem myslela bylo, že to bylo špatné rozhodnutí. 

    Na druhou stranu již po půl roce ale uměli mluvit plynule, našli si nové kamarády a doslova mi rostli před očima, mám na mysli vyspělost duševní. 

    Co vaší rodině přestěhování do zahraničí s dětmi dalo a co vzalo? 

    Více bylo určitě věcí, které nám to dalo. Těžké začátky stmelily naši rodinu ještě více dohromady. Nejen my, ale hlavně děti mají rozšířené obzory, mluví i více jazyky a to je k nezaplacení! Díky této zkušenosti si troufám tvrdit, že jsou daleko více vyspělejší, než jejich vrstevníci v ČR. Dalo mi to i poznání toho, že člověk se nesmí nikdy bát a když překoná překážky, výsledek stojí za to. 

    Co nám to vzalo? Určitě staré kamarády nás i našich dětí, naše životy už jsou velmi rozdílné. Naše děti, když přijedou na prázdniny k babičkám už jsou zkrátka někde jinde, než děti, které nikdy nebyli u moře a znají jen sídliště a paneláky. Ale na druhou stranu, jsou to stále děti, i když už budou za chvíli v pubertě, dokážou se stále přizpůsobit a pár kamarádů na prázdniny v ČR mají stále, takže v tom nevidím takový problém. Co mě spíš mrzí je, že nemůžou chodit k babičkám, kdy se jim zachce. To je na tom asi ta největší daň. 

    Co by jsi po své zkušenosti vzkázala svým čtenářkám? 

  Všem čtenářkám, kteréhokoliv věku, které mají děti a sní o odstěhování do zahraničí i s nimi, bych ráda tímto dodala odvahu. To je totiž to jediné, co potřebujete. I přes těžkosti v začátcích mi věřte, že jednou budete za své rozhodnutí rády. Nemůžu vám radit, co máte dělat či jak se rozhodnout, je to život váš a vaší rodiny. Hlavní je, když jsou vaše děti šťastné a vy s nimi, pak je úplně jedno, kde žijete. Podle naší zkušenosti jsme ale přestěhováním do zahraničí udělali to nejlepší, co jsme mohli a to pro celou naši rodinu.  Už jsme si našli svůj životní styl, umíme jazyk a víme jedno: do ČR se vracíme rádi, ale už jen na prázdniny. A tohle všechno mě přesvědčuje stále o tom, že to stálo za to! 

Miluji Českou republiku. Ne, neděste se, nejde o pseudovlastenecké zvolání pravicového extremisty, nýbrž o vyznání vášnivé turistky. Zbožnuji českou krajinu, česká města, městečka i vesnice, boží muka u polních cest, české hospody a orosenou plzeň. A pokud ještě váháte, kam se v létě vypravit, dovolím si vám dát jeden tip na zapomenutou okrajovou část Vysočiny. Konkrétně oblast v okolí městeček Počátky, Žirovnice a Kamenice nad Lipou, kde jsme strávili krásné loňské léto.

Ubytovali jsme se u známých v Žirovnici, ale pokud bych si měla vybrat výchozí bod, zvolila bych k ubytování Kamenici nad Lipou.

Kamenice leží na půli cesty mezi Brnem a Prahou, Pelhřimovem a Jindřichovým Hradcem. Je to malebné městečko obklopené lesy, poli a lukami. Ráj pro rodiny

s dětmi i cyklisty. Nenajdete tu sice mnoho značených cyklostezek, ale pokud máte

k ruce mapu v mobilním telefonu, můžete si naplánovat výlet sami hustou sítí polních a lesních cest. Za cyklonávštěvu stojí vesničky Bozděchov, Bukovka a Betlém, kam dojedete po lesní asfaltce. U Betléma můžete ochutnat léčivou vodu z Vaňkovy studánky. 

Krásná cesta vede i k vesnici Častrov, přes Metánov na Lhotu-Vlásenici. Jednu

z nejhezčích vesnic na Vysočině, pár kilometrů od Kamenice. Koncem léta tam pořádají festiválek Vlásenické tvoření spojené se sochařským sympoziem. Sochy již vysochané lze vidět v nádherném arboretu nad vesnicí.

Jste-li zdatnější cyklisté, dojedete až do městečka Žirovnice, kde stojí krásný zámek se stálými expozicemi (prohlédnout si můžete vzácné gotické fresky) a sezonními zahrádkářskými výstavami. V zámeckém špýcharu děti potěší výstava o historii venkova a keramický betlém vytvořený žáky a učiteli ZUŠ z Humpolce. V blízkém pivovaru si zase můžete prohlédnout expozici knoflíkářství, perleti (Žirovnice byla proslavenou knoflíkářskou velmocí🙂), šicích strojů a pivovarnictví. Jen pivo se tu nevaří...Na to si můžete skočit do restaurace Artaban na náměstí. A nakonec se určitě projděte

v podhradí k zámeckému rybníku.

Při odpočinkovém dni vyražte na kamenický zámek s expozicí hraček nebo do pohádkového království skřítka Fábuly, kde na děti čeká dobrodružná cesta pohádkovou říší, dílničky a loupežnická hospůdka. A pokud chce rodičovská peněženka zakrvácet, pak doporučuji vyrazit do Kamenice v době od 12. do 16. července, kdy na zámku probíhá festival Hračkobraní - festival hraček z přírodních materiálů, dětských divadel i zajímavých rukodělných dílniček. Kávičku si dejte v zámecké kavárně a dopřejte si i výborný zákusek. Pak se jen tak projděte uličkami a obdivujte staré i modernější domy a domečky. Nad městem najdete starý židovský hřbitov a kousek od hřbitova překrásný lom, kde se můžete i vykoupat. Jste-li milovníci hřbitovů, tak zavítejte i na hřbitov městský, který stráží starobylá kaple. Kolem města je spletenec cest vhodných pro procházky i zmíněné cyklovýlety. Koupání nabízí i rybník Kalich či místní koupaliště. V Jindřichově Hradci a Pelhřimově jsou kryté bazény.

Ani milovníci vlaků nepřijdou zkrátka. Na výlet vyražte místní úzkokolejkou do Jindřichova Hradce, kde na vás čeká také spousta zážitků. Jen samotná procházka městem a podzámčím je báječná! Zámek asi celý za jeden den nestihnete prohlédnout, ale alespoň budete mít důvod se sem vrátit. Milujete-li nostalgii, vyjeďte si parním vláčkem. Dojet můžete až do Bystřice na hranicích s Rakouskem. Jen počítejte, že budete trochu od sazí🙂

Jindřichohradecké nádraží je trochu zklamání. Nenajdete tu žádnou občerstvovnu a celé je takové  neútulné. Nicméně Hradec nabízí množství malebných restaurací a kavárniček a echt nádražáckou atmosféru nasajete v Kamenici v hospodě U nádraží.  Ale nakouknout byste měli i do kamenického hotelu Berger, kde najdete historické fotografie města. Na dobrý hambáč zaskočte do fastfoodu Marty. Tuto návštěvu si nenechávejte na víkend, protože Marty o víkendu relaxuje a nevaří.

Další výlet můžete naplánovat do městečka Počátky. Zejména obdivovatelé Postřižin budou plesat. Na náměstí stojí kašna, kterou objížděla paní správcová a najdete tu, teď již chátrající, filmové kadeřnictví. Kousek za městem stojí Letohrádek Svatý Vojtěch

s krásnou zahradou a expozicí o slavné Popelce. (A jsou tam fotky Trávníčka zamlada🙂)

Máte-li čas, navštivte i Pelhřimov - město rekordů. Muzeum rekordů a Muzeum strašidel vám zaberou většinu dne, duchovno nasajte u bělostného kostelíku na Kalvárii (kousek od náměstí) a jídlo si dejte třeba v hotelu Slávie či v Hodovně na Kolíbce. Případně kousek nad Pelhřimovem v restauraci a wellness centru Farma. Romatici mohou vyjet směrem na Humpolec a těsně za městem odbočit vpravo do zahrádkářské kolonie, odkud pak vystoupají na vrch s chátrající kaplí. Z Pelhřimova je to nedaleko i k poutnímu místu Křemešník s periodicky vyvěrající léčivou vodou, křížovou cestou, nádherným kostelem a rozhlednou Pípalkou.

Vyrazit můžete i za historií na zříceninu hradu Choustník (zajděte i do skalního města) nebo  na pohádkovou Červenou Lhotu, kde každé léto o víkendech hrají dětská divadla.

A ubytování? To už nechám na vás. Můžete bydlet v romantickém kempu u rybníka,

v hotelu i v soukromí. Tak šťastnou cestu!!!

Zámecký areál Žirovnice: http://www.zirovnice.cz/profil.asp?p1=22614

Hračkobraní:  http://www.hrackobrani.cz/

Zámek Kamenice nad Lipou:  http://www.kamenicenl.cz/zamek/d-77788

Letohrádek Vojtěch:  http://www.svatyvojtech.cz/

Úzkokolejka : http://jhmd.cz/

Fábula: http://pohadkova-rise.cz/

Léto už se nezadržitelně blíží a vy možná přemýšlíte, na jaký tábor děti pošlete. I v letošním roce je pro ně připraveno široké spektrum prázdninových pobytů, od těch pro nejmenší, přes speciální, až po rekreaci u moře. Chcete vybrat svému dítku tábor na míru, na který bude ještě dlouho vzpomínat? Připravili jsme pro vás jednoduchý přehled, díky kterému se v letošní nabídce rychle zorientujete.

Klasické tábory jsou vhodné pro děti všech věkových kategorií, které hledají zpestření prázdnin se spoustou zážitků uprostřed přírody. Vyzkoušejte například tábor s organizací Medusa, na kterém si vaše dítě bude moci libovolně volit aktivity a program, který se jim bude nejvíc zamlouvat. V nabídce jsou dva turnusy.

Pokud máte malé dítě, které touží objevovat svět, přihlaste ho na tábor pro nejmenší. Tyto akce jsou určené pro děti od 4 do 10 let a od běžných táborů se liší především tím, že se o děti stará více dospělých a děti nejsou fyzicky přetěžovány, takže vaše ratolest bude mít zajištěný individuálnější přístup a dostatek péče. Můžete vybírat z pestré nabídky různých témat, například Mimoňové, Angry Birds nebo Scooby Doo.

Máte doma akčního kluka nebo holku? Vyzkoušejte adrenalinový tábor, který naplní jejich představy o dobrodružství. Díky velkému množství aktivit zapomene vaše dítko na čas a možná se mu ani nebude chtít domů.  Dobrým tipem je například Březová, kde mají děti k dispozici lanové centrum.

Těšíte se, až s partnerem strávíte romantickou dovolenou ve dvou u moře, ale chcete zdravý vzduch a slanou vodu dopřát i svému potomkovi? Vyberte si z nabídky táborů v přímořských letoviscích. Například s cestovní kanceláří Topinka se vaše dítko může vypravit do Chorvatska, Černé hory, Španělska a dalších jižanských destinací.

Chcete, aby se vaše ratolest vzdělávala zábavnou formou i během prázdnin? Vyzkoušejte jazykový tábor, na kterém si dítě vyzkouší, jaký je to pocit, když musíte komunikovat v cizím jazyce. V dnešním době se mu tato zkušenost jistojistě bude hodit. Jednou z možností je třeba jazykový tábor pro začátečníky a středně pokročilé v rekreačním středisku Kymevo Hrachov. 

Nechcete své dítko opustit ani na minutu z dohledu a rádi se s ním vrátíte do dětských let? V současnosti existují i tábory pro rodiče s dětmi, na kterých si v klidu užijete rodinnou dovolenou ve společnosti ostatních dospělých  a vaše děti si mezitím zpestří zábavu se svými vrstevníky. Vybrat si můžete třeba z bohaté nabídky rekreačního střediska Orientka. Tento typ táborů už také řeší maminky na našem diskusním fóru. 

Váš teenager už odmítá jezdit s vámi na dovolenou, ale nechcete ho doma nechat samotného? Řešením může být tábor pro teenagery v podobě pobytu u moře, klasického táboru nebo adrenalinového kempu.

Nevybrali jste? Možná vás zachrání některý ze speciálních táborů určený pro mladé výtvarníky, milovníky koní, vědátorky, tanečníky, herce, cyklisty a další.

Zdroj: pixabay.com

Znáte to, když před víkendem sedíte večer na gauči a zuřivě přemýšlíte, co podniknete o víkendu, abyste neseděli doma? A ono vás stejně nic moc nenapadá?

Tak to se mi stalo minulý týden. Asi dva dny jsem strávila myšlenkami nad tím, co budeme dělat. Kam půjdeme. První návrh byl Matějská. Když jsem si ale představila těch milion lidí a hledání místa k parkování, raději jsme tento nápad zavrhli.

A pak mě napadlo- Farmapark Soběhrdy! Chtěli jsme se tam podívat už dááávno, akorát mě (nevím proč) odrazoval.

Tentokrát jsme vyrazili a můžu vám říct- URČITĚ se zajeďte podívat! Farma je krásná, rozlehlá, a upravená. Dovolím si tvrdit, že je vidět, s jakou láskou se o ni starají. Všude, na každém kroku, jsou nějaké atrakce pro děti- pískovište, houpačky, trampolíny, prolézačky, dokonce se staví i vodní tobogán.

Výběhy pro zvířata jsou dost prostorné a když si u pokladny zaplatíte krmení, tak můžete s ošetřovatelkou dávát jídlo zvířatům až do pusy. Tedy jestli se dostanete na řadu 😉 Dětí je hodně a co si budeme povídat- tady nějaké čekání v řadě nefunguje. 

Akorát doporučuji, abyste se předem podívali na jejich stránky, kdy, v jakou dobu a kde tato krmení probíhají. Bohužel tam to už nezjistíte, nikde nejsou značeny. Což mě osobně bylo líto, protože jsme si krmení zaplatili. Nakonec se nám podařilo zúčastnit jenom jednoho a to celkem náhodou.

Určitě je lepší sem zavítat v teplém počasí. Venku je krásný výhled, super posezení i s občerstvením. Na piknik nebo procházku úplná bomba. S přibývajícím sluníčkem se návštěvnost bude určitě zvyšovat, o víkendech ještě víc- už teď bylo hodně lidí a to si troufám říct, že extra teplo nebylo. Tak jenom abyste s tím počítali 🙂

Pokud se vám stane, že se zkazí počasí nebo prostě už nebudete chtít být venku- nic se neděje! Naleznete zde obrovské kryté dětské hřistě se skluzavkami, skákacími hrady a prolézačkami. Dokonce tady najdete i kino 🙂 Vy si zatím můžete sedět v kavárně, popřípadě zajít do restaurace.

Je i možnost zaplatit si farma taxi, které Vás rozveze po celém parku, případně VIP krmení nebo jízdu na poníkovi 🙂

Mohu říci, že se nám Soběhrdy moc líbily a Laura o tom mluví doteď (i když jsem si 100% jista, že tu šílenou chřipku chytla v přeplněné dětské herně). Příště určitě pojedeme za většího tepla. Koupíme si buřta a opečeme na ohni (což je jedna z možností, které Farmapark nabízí).

Navštívili jste tuto malou Zoo u Benešova? Nebo máte v plánu návštěvu? Popřípadě mi klidně do komentářů napište další tipy na výlet, budu jenom ráda 🙂

www.recipefor30s.cz

https://www.facebook.com/recipefor30s/

https://www.instagram.com/recipefor30s

Když jsem potkala Amíka věděla jsem jedno, ne to, že bych s ním chtěla mít dítě nebo si ho vzít, ale to, že chci cestovat, hodně, daleko a často. Naštěstí k tomuhle nápadu byl Amík jako dělanej. Vlastně to byla jedna ze základních věcí, který se nám na sobě navzájem líbila. On už tehdy prokázal, že je na dobrodružství stavěnej a to když se rozhodl opustit rodnou brooklynskou hroudu a vrhnul se do pražský divočiny.

Rok po seznámení jsme byli na Novým Zélandě, kde jsme zjistili, že spolu můžem bejt a rozhodli se vydat na cestu manželskou. Po ušetření peněz a zajištení nechutnejch imigračních formalit jsme se rozhodli vydat na několik měsíců do Jižní Ameriky. Po návratu jsme zjistili, že nás to cestování pořád děsně bere a snili jsme. Snili jsme o roční cestě po světě. Našli jsme si práci a byt a pořád snili. Já našla další mnohem lepší práci, ale sen nás neopouštěl.

 Nakonec jsme se rozhodli s tím vším praštit a pustit se do opravdickýho plánování. Cesta se v našich myslích začínala formovat ze snění do reality. Amík dal výpověď. Já se pokusila, ale bylo mi tehdy nabídnuto půl roku neplacenýho volna. Po dospělým rozvažování jsme se rozhodli kejvnout na těch šest měsíců. Byl to kompromis, ale dobrej a navíc jsme si říkali, že kdyby se nám chtělo, tak to můžeme vždycky prodloužit.

Zabalili jsme náš oranžovej byt, dali kocoura na opatrování ke kamarádům, vyhodili náš gauč, přetáhli hromady krámů, tašek a neuvěřitelný množství pitomin k tchánům, naočkovali se strašlivejma bakteriema a konečně zabalili naše dva bágly a jeli jsme. Tak ono to samozřejmě až takhle jednoduše nešlo. Formalit jsme až na očkování moc neměli, ono není nad to vlastnit americkej pas, to těch víz ubude a hlavně jsme se nemuseli bát žádný jazykový bariéry, další výhoda života po boku Amíka.

Kam pojedem jsme si naplánovali docela dobře, věděli jsme akorát země s tím, že si ten zbytek vždycky cestou předem někde zjistíme. Tohle je náš osvědčenej styl cestování, neradi plánujeme a navíc plány jsou plány a realita je vždycky jiná. Plán cesty zněl Nepál a trekování v Himalájích, Thajsko a pobyt u kamarádů, Myanmar a Kambodža, další kus cesty měl být Indonésie a Uganda. Kambodža a Uganda se do naší agendy dostaly, protože Amík pracoval pro neziskovku, která měla místa v obou těhle zemích a oba dva jsme chtěli poznat jaký to je na místě.

26. ledna (to si pamatuju, protože mě na to upozornil facebook) jsme nasedli do letadla směr Praha. Tak žádná cesta by nebyla pořádná bez pořádnýho vykrmení máminou kuchyní a posilnění pravým českým pivem, který se dá sehnat i tady, ale neznělo by to tak poeticky.

Přesně na den před čtyřma lety, na svatýho Valentýna, jsme touhle dobou seděli někde v letadle směrem Kathmandu. Pamatuju si ten šok na letišti v Abu Dhabí, přesně jako z Tisíce a jedný noci, ženy v dlouhejch splývavejch abájách, chlapi v bílejch košilích a my dva s Amíkem v pohorkách, připraveni na zimu a sníh. Naše první seznámení s Nepálci ve frontě na letadlo, který bylo plný námezdních dělníků vracející se z bohatejch perskejch zemí domů do Nepálu.

Nás pár treku a dobrodružství chtivejch Evropanů, Američanů a jinak celý letadlo plný utahanejch většinou mladejch chlapů. kteří vezli domů výdělek a dárky. Tenhle rozdíl světů nás pak doprovázel skoro celej zbytek naší cesty a nejen tý nepálský. Ano, šok to byl už tehdy v Abu Dhabí na letišti, už tehdy byla vidět ta šílená propast mezi západem a východem, mezi superbohatejma státama a Nepálem, jedním z nejchudších států na světě.

Takhle tehdy na letišti přesně před čtyřma lety začala naše velká cesta.

https://www.facebook.com/Mamazavodou/

https://www.mamazavodou.blogspot.com

Na toto téma už tady nějaké články jsou:

Ostravsko-karvinské doly aneb kam po stopách uhlí a zamazaných mužů

Ostrava

Ale já se pokusím tyto informace ještě trošku rozšířit a přidat další.

Dolní oblast Vítkovic

Můžete si tady vybrat z různých okruhů:

Dětský svět techniky

Technicky zaměřená hernička pro nejmenší děti ale vyhrají si tady i starší (1-2. třída ZŠ alespoň dle mé zkušenosti). Hernička je rozdělená do různá "stanoviště" třeba stavba, kde můžou děti z plastových cihel stavět zeď. Vodní svět, kde si vyhrají s vodou - stříhají, stavějí přehrady... (doporučuju náhradní oblečení i když jsou tam zástěrky, které by je měly před vodou ochránit).

Tajemný les - děti tady plní úkoly, někdo se může bát, ale naše malá to v klidu prochází ve 3 letech, krmení zvířátek - děti prasátku, kravičce, kočičce a slepičce dávají jídlo a zvířátka reagují podle toho zda dostanou to co jí nebo naopak nejí (pro naše děti nejoblíbenější místo a nejvíc je baví cpát praseti žížaly aby slyšely jak se vzteká 😀) a důl, kde můžou sjet po skluzavce, přebíhají po lanech, vylézají nahoru, můžou koukat do periskopu a další.

Malý svět techniky U6

Určitě znáte z TV, je to určeno pro starší děti (máme osobní zkušenost s dětmi od 1,5 roku a zvládly to v pohodě) řekla bych tak od 4 let až po dospělé (nejvíc se nám tam vyřádí tatínek).

Je to technicky zaměřené a děti si můžou na všechno sáhnout. Hned na začátku si můžou vyzkoušet práci na soustruhu, kde dostanou dřevěný kolík a dlátko (zvládl i 4 letý syn), pak si můžou vylézt do mašiny. Španáním na kole prošlou elektrický proud do rádia, které se rozehraje, vyzkouší si že čím dál se tahá tyč tím snadněji se zvedne zátěž.

Nejoblíbenější místo našeho malého jsou simulátory - auto, autobus, motorka, to vše můžou děti řídit, stačí když si sednou na sedadlo a spustí hru, kdy řídí pomocí volantu/řídítek a pedálu. Tím končí hlavní sál a přesouvá se do dalších menších místností. tady se přiznám že si to tolik nepamatuju, protože už většinou bývají děti utahané. Hlavní sál nám většinou trvá skoro 2 hodiny.

Zatím mi přišla U6 nejlepší z celé oblasti.

Velký svět techniky

Tady jsme dneska byli poprvé a hned 2,5 hodiny (s dětmi 3 roky, 4 roky a 8 let). Měli jsme štěstí a natrefili na představení v divadle vědy ve třetím patře. Dnes bylo představení na téma elektřina. Vědci předváděli jak vzniká a přenáší se elektrický náboj. Představení trvalo asi půl hodiny a všem dětem se moc líbilo.

Celý svět je hodně interaktivní a můžete si tam spustit plno aplikací nebo se Vám na obrazovce ukazuje Vaše tělo jak jej neznáte třeba sken Vašeho tělo v průřezu nebo termokamerou kde máte chladnější a teplejší místa.

V jednom patře byl sál sponzorů, ale i ten byl skvělý, byla tam celá cesta jak se vyrábí ocel ze surového železa. Kamarád mi říkal, že se tady dala vyrobit i lžička, kterou jste si odnesli domů, toto dnes nefungovalo a bylo tam uvedeno, že pro velký zájem došly lžičky 🙂

Bylo to pěkné, ale myslím že tak pro děti od cca 10 let, naši si to sice užili ale nebylo to úplně pro ně.

Přikládám pár fotek co jsme dneska udělala.

Jak ve velkém světe techniky tak v U6 můžete najít kavárnu, kde si můžete dát nějaký dortík, bagetku nebo polévku abyste měli sílu na další prohlídku.

Bolt Tower

Na vrcholu vysoké pece vyrostla kavárna, tam jsem ještě nebyla, protože se tam platí vstupné a pak si můžete objednat (jestli jsem to pochopila z internetových stránek správně).

Multifunkční aula Gong

Přestavěna z plynojemu. Konají se zde koncerty a jiné kulturní akce. Já jsem tam byla pouze na dni otevřených dveří.

V červenci se zde koná festival Colours of Ostrava a loni měli návštěvníci vstup do světa techniky zadarmo.

Loni v létě probíhala soutěž s Technotrasou, kde byly zapojeny různé technické památky na severní Moravě mimo jiné i Dolní oblast, momentálně si mi bohužel k tomu nepodařilo nic dohledat.

Vzpomínky na 2. světovou válku

Do této kategorie bych zařadila i památky vztahující se právě k druhé světové válce.

Památník Ostravsko-opavské operace v Hrabyni

Postup sovětských voj z Opavska na Ostravsko byl velice těžký a stál spoustu životů, proto si zaslouží vzpomínku abychom nezapomněli.

Vedle památníku jsou umístěné tanky a děla, které jsou volně přístupné v jakékoliv roční době. V památníku je expozice války, kde si můžete prohlídnout rozbombardovaný dům, pustit zvuky války a další věci. Byli jsme tam i se 4 letým synovcem a prohlídku zvládl, procházíte sami, takže tempo prohlídky můžete přizpůsobit sobě.

Opevnění v Darkovičkách

V Darkovičkách můžete navštívit pevnost vybudovanou před druhou světovou válku na obranu naší republiky. Prohlídka je komentovaná a můžu jen doporučit, opět máme vyzkoušeno i se 4 letým dítětem.

To by pro dnešek stačilo.

Řekla jsem si, že každý den se bude snažit vytvořit článek podle našeho výletu v ten den. Dnes tedy výlet nebyl, ale budu psát o výletech do hor. Z Ostravy se můžete vydat do Beskyd nebo Jeseníků, vzhledem k tomu, že blíž je to do Beskyd budu psát o nich.

Pustevny

Pokud si budete chtít udělat krásný výlet vydejte se sem. Autem můžete dojet do Raztoky a nahoru se dostanete buď lanovkou nebo pěšky po silnici. Hned u horní stanice lanovky jsou nádherné chaty Libušín a Maměnka navržené  architektem Jurkovičem. Bohužel Libušín vyhořel a zatím ještě není opraven.

Až dojdete na Radhošť najdete tam sochu Cyrila a Metoděje a kostel jim zasvěcený. Vždy v červenci je zde směřuje spousta věřících i nevěřících aby oslavili jejich příchod. V tuto dobu sem raději nechodím 🙂

Nejlepší cesta z Pusteven dolů vede na koloběžce dolu zkopce po Knížecí. Koloběžku si s sebou brát nemusíte, můžete si ji nahoře půjčit a ještě Vám k ní půjčí i přilbu a dokonce i koloběžku s dětským sedátkem a můžete jet i s dětmi. Mě se to moc líbilo.

Ondřejník

K výletu na Ondřejník můžete použít vlak. Nastoupíte v centru Ostravy (třeba i na Stodolní) a vystoupíte až ve Frýdlantu nad Ostravicí nebo v Kunčičích pod Ondřejníkem a půjdete nahoru. My většinou chodíme z Frýdlantu,je to 3 kilometry a cesta je moc pěkná i když s dítětem na zádech Vám bude připadat asi dlouhá.

Nahoru můžete dojet i autem, ale co by to bylo za výlet, že?

Na Ondřejník se můžete vypravit v každou roční dobu, my to zvládli i v říjnu nebo v lednu. Najdete zde i občerstvení abyste měli dost síly na zpáteční cestu.

Lysá hora

I sem si můžete udělat výlet vlakem z centra Ostravy a půjdete buď z Frýdlantu nebo z Ostravice. Já osobně chodím raději z Ostravice, příjde mi to kratší.

Lysou horu můžete vidět i z Ostravy a snadno ji identifikujete podle vysílače, který na ni stojí.

Nahoře se samozřejmě můžete zase občerstvit před cestou zpět a posilnit se třeba horkou polévkou.

Cestou nahoru můžete potkat i mohylu Ivančenu, kterou začali skauti jako vzpomínku na svoje kamarády, kteří zemřeli za druhé světové války. Tvoří se tak, že přinesete svůj kámen, který tam přiložíte. Kámen ale musíte přinést s sebou, nikde v okolí už žádné kameny nejsou.

Kamenů už je tam tolik, že se měla přestavět, ale nevím jak to dopadlo, já sama jsem tam už dlouho nebyla, tak pokud někdo víte budu ráda když mě doplníte.

tipů kam na výlet v Beskydech je spoustu, já jsem vybrala tyto 3, které sama moc dobře znám. Pokud byste měli nějaký další tip, budu ráda když to doplníte do komentářů.

Na dovolenou se jezdí proto, aby měl člověk důvod k rozvodu. Ideálně ještě předtím, než zaplatí zálohu.

Jistě mi dáte za pravdu, že vybírání dovolené je nadějným šampionem v soutěži o nejvíc frustrující zážitek rodinné kariéry. Když už tu jugošku jednou zařadíte do své aktuální pětiletky, odstartuje mohutná vlna šílenství.

Naklepnete si portál s cestovními kancelářemi a hledáte... Respektive nehledáte, zatím jen zadáváte kritéria své dovolené. Destinaci, datum odjezdu a příjezdu, dopravu, stravu, jaký větřík má foukat, kolik rozviklaných klecí potřebujete pro své ratolesti  atakdále.

Vtom spatříte hotel snů. A za super cenu! Bezva! Rozkliknete všechny fotky, abyste se správně navnadili, ale když dorolujete až k finální kalkulaci ceny, vybafne na vás už značně méně výhodná cena odpovídající vašemu dvouměsíčnímu příjmu. Chvilku se rozčilujte, že tam nemají slevu na dítě, ale ten hotel je vážně senza, takže si necháte stránku otevřenou na liště. Pokračujete v lovu dovolené dále.

„Jenom tak se kouknu, třeba narazím na něco fakt výhodného!“ se ukáže být jakýmsi časovým vakuem. Dojde vám to tak o dvě až tři hodiny později, kdy máte v prohlížeci otevřených pětadvacet stránek s vážně senza zájezdy, které však mají jeden malý zádrhel – budete kvůli nim muset prodat auto i psa. Jo a ta třetí záložka zprava je levná alternativa, která je sice v jiné zemi, jiné kategorii, bez jídla a se švábem na posteli a kdoví – možná i bez moře, ale je to levné.

Člověk sršící nadšením jako kupříkladu má maličkost okamžitě běží za svou drahou polovičkou a překotně oznamuje, jakou tvrdou dřinu za uplynulé dvě hodiny udělal a že rodinná dovolená se rýsuje. Na to mu drahá polovička, zpravidla již méně entuziazmem sršící, odpoví něco v tom smyslu, že stejně asi na dovolenou letos nepojedeme a že na takový kraviny nemá čas.

No co, není přeci kam spěchat. Je teprve leden. Můžeme se přeci ještě v průběhu jara rozhodnout, že koupíme dražší, ale zato méně kvalitní zájezd.

Možná zkusím změnit destinaci... Třeba na „Doma na zahradě“ nebo „V krematoriu“ bude nějaká speciální sleva.

Po chvíli se jdu jen tak náhodou podívat, co dělá Pažout. A hádejte co! Sleduje zájezdy, syčák jeden! Nadšeně mi ukazuje jeden hotel za druhým. To je sice pěkné, jenže my přeci nikam nejedeme... Pánejo, to moře vypadá úžasně! Možná bychom měli...

Nene, kdepak, se mnou to nehne. Ani omylem. Letos prostě nikam nejedeme a basta. Ale támhle měli vážně super dětské hřiště...

Zdrceně odcházím uklidnit nervy na fejsbůk. Šlo by to skvěle, kdyby na mě za každým příspěvkem nevysakovala reklama na nezapomenutelnou dovolenou. A taky kdyby kolem nelítaly dvě neřízené střely, které kdovíkde uslyšely, že pojedeme k moři a rozhodly se pro jistotu už teď si sbalit své bábovičky a poprat se o přebytečnou lopatku.

Poté chvíli předstíráme, že nás ta dovolená vůbec nezajímá a ve skutečnosti je vlastně dobře, že nikam nepojedeme. Střídavě pod různými záminkami odbíháme, abychom každý na svém počítači překontrolovali stav hotelů v naší destinaci a jestli se tam náhodou za ty dvě minuty neobjevil nějaký nový hotel s bezkonkurenční nabídkou čekající jen na nás.

Nakonec oba téměř s brekem konstatujeme, že už nemáme na to, abychom dovolenou dál hledali a přesvědčujeme sami sebe, že je určitě lepší koupit si bednu šampáňa, lehnout si v obýváku pod palmu a čekat, až moře přijde k nám.

Epilog: Nakonec jsem Pažouta udolala. Našlo se jedno místo, které vyhovovalo našim požadavkům a cena se zdála být příznivá. S velkou pompou jsem odeslala nezávaznou objednávku a spát jsem šla s blaženým pocitem na duši, že už za necelých stopadesát dnů budeme u moře. Doslova mi moře šplouchalo celou noc v uchu. Pak mě Pažout nad ránem vzbudil a prohlásil, že nikam nejede, protože se mu zdálo o havárii letadla.

Letos teda asi vycestujeme jenom prstem po mapě.

https://www.facebook.com/umelecvdomacnosti/

http://umelecvdomacnosti.cz/?p=734

" .... A tady možná byl ten první okamžik, kdy jsme si řekli a dost, už se nenecháme žádným kočárkem omezovat!

A tak kračíme cestou necestou všichni tři s nosítkem či šátkem ve předu či v zadu, nosí maminka i tatínek, jak se nám zrovna chce..."

Nejraději jsme venku. Potkáte nás v horách, v polích, v lesích, prostě všude tam, kde je krásně tichoučko.

Než jsme byli tři, neznali jsme žadná omezení. Sebrali jsme se, kdykoliv nás to napadlo a někam jsme jen tak vyrazili.

Už před narozením syna nám ale lidé v okolí  říkali, že na některá místa budeme muset na nějakou dobu zapomenout, že nás to dítě bude omezovat.

Když se náš mrňous narodil, realita  byla ještě horší, než očekávání.

Nechtěli jsme se smířit s faktem, že teď minimálně rok budeme jen sedět doma a kroužit s kočárkem maximálně v nejbližším okolí.

A tak jsme si sehnali kočárek, který splňoval naše náročné požadavky pro jízdu v terénu a smířili se s tím, že holt budeme chvíli jezdit jen po cyklostezkách a na některá méně přístupná místa prostě zatím zapomeneme. Není přece všem dnům konec, že ano!

Naplánovat ale takový výlet, kde cesta bude splňovat požadavky pro kočárek a bude vést zajímavou krajinou se zastávkami, které budou stát za to, bude možné po cestě někde nakojit, přebalit a občerstvit i rodiče, je leckdy oříšek. A i náš tatínek, který je na plánování výletů opravdový expert, se u toho občas zapotil.

Vydat se jen tak na delší výlet bez plánu typu, kdyžtak se někudy prochroštíme, je prakticky nemožné. Jednou jsme zkusili a tatínek půl kilometru vláčel se slovy "vracet se přece nebudeme" kočárek v rukách a já mrňouse v šátku, který jsem používala do té doby jen občas.

A tady možná byl ten první okamžik, kdy jsme si řekli a dost, už se nenecháme žádným kočárkem omezovat!

A tak kračíme cestou necestou všichni tři s nosítkem či šátkem ve předu či v zadu, nosí maminka i tatínek, jak se nám zrovna chce.

A přiznám se, že raději nesu na zádech mrňouse než batoh se sváčou.

A jak to máte u vás?

Přečtěte si i mé další články na http://my3vtom.cz

Najdete mě i na FB https://www.facebook.com/my3vtom/

Tak, kde začít Vaše putování.. asi by se mělo začít Orlovou, když už představuji své město.  Určitě se ke mně můžete stavit na kafe a mohu s Vámi projít staré město, ukázat knížky s dobovými fotkami, projít místa, kde to ještě v 60.-70.letech tepalo životem.. dneska už zůstaly bohužel jen poslední zbytky a je mi smutno z vyprávění mamky, babičky i dědy, kteří dávnou slávu Orlové ještě pamatují. 

A nyní bych Vás vzala po živých stopách hornictví, můžete se projet do Karviné přes Doubravu a Karvinou-Doly anebo Orlová-Lazy a Karviná, kde je stále aktivní těžba a je možné na vlastní oči alespoň z povzdálí vidět, jak to vypadá kolem dolu,  kaliště,  haldy, vlnité cesty. I to vše je hornictví.

Pokud chceme jít po samotných stopách horníků, určitě se zastavte v Ostravě na Prokešově náměstí, kde je Magistrát města Ostravy a vyhlídková věž.  Určitě stojí za to se podívat na kraj z ptačí perspektivy, hned před vámi je vedení OKD (ostravsko-karvinské doly) a v dálce nezbytné těžební věže.

Směrem na Michálkovice je Důl Michal. Důl je nyní národní kulturní památkou. Vřele návštěvu doporučuji, okruhy mapují cestu havíře od příchodu do práce až po cestu do těžební budovy, dále pak prostory strojoven a parního stroje, návštěva nádvoří i haldy. Místo je navíc velmi fotogenické a pokud se i trefíte, bývají večerní dny otevřených dveří.

Máte už hlad a chce něco stylového?? Tak místní MHD anebo autem se dostanete kousek dál, ve směru na Hlučín, do Ostravy-Petřkovic. Zde stojí Landek park, kde si troufnu říct, najde každý to své. Mladý, starý, děti, maminky s dětmi, sportovci i jen lidé, kteří si chtějí odpočinout anebo zažít aktivní den, nooo dny. Tak a zpět k tomu „kusu žvance“. Stojí zde Harenda u Barborky, kde dobře vaří, udělají vám zde oslavu narozenin anebo svatbu apod. Interiér je stylový 🙂 

Samotná cesta k Landeku stojí za to, po levé straně je stráň s bývalými hornickými domky a cesta je z kočičích hlav. Zanedlouho je před Vámi vstupní brána s vrátnicí a po pravé straně i parní lokomotiva, kde se dá vylézt, pokochat se a vyfotit🙂

Po zaplacení vstupného (můžete jen do areálu anebo pak na jednotlivé okruhy) se dostanete do objektu bývalého dolu Anselm. Po cestě se můžete podívat na expozici důlního zařízení, které vás kolikrát překvapí svými rozměry. 

První okruh, na kterém se začíná, je historie hornictví a zde se dozvíte takřka vše v kostce, nechybí interaktivní expozice. Následně jste odesláni (pro mě asi na nejzajímavější expozici) a to přímo do podzemí.  Sfáráte do podzemí a jste necelou hodinku pod zemským povrchem, kde se dozvídáte další informace a vidíte na vlastní oči, co vše obnáší horničina. Zde jsem vzala nejednu svou návštěvu, i švýcarskou a i zarytí odpůrci stísněných prostor byli nadšeni. Jen doporučuji pevnější obuv a nebát se ušpinění, zvláště pokud bývá po dešti. Ale už jsem tu byla i v žabkách. 

Venku navíc jezdí i důlní vláček, který má trasu na plácku před dolem a koleje zasahují přímo i do důlní budovy. Do vláčku se vleze i 2metrový muž. Pro děti to je zážitek a nebudou chtít vylézt🙂 Poslední expozice je báňské záchranářství, kde se dozvíte vše o historii, nechybí četné ukázky a taky pietní deska zahynulých záchranářů. Bez těchto lidí, v minulosti a ani nyní, si nemůžeme hornictví představit a snad budou mít jen cvičné výjezdy.

Pokud toho nemáte ještě dost,  kousek od hlavního vstupu po levé straně je stezka, kterou se dostanete k nalezišti Landecké Venuše. Je to příjemná procházka. U stezky je socha mamuta a pračlověka.

V areálu se nachází i sportovní areál, kde si najde každý to své – opičí dráha, tenis, badminton apod.

Tak a poslední místo spojeno s hornictvím, jeho následky -  je halda Ema. Jedná se o nejvyšší místo v Ostravě, v haldě stále probíhají procesy a na mnoha místech je země teplá a vyvěrá kouř. Z haldy máte nádherný pohled na Ostravu.

To je tak v kostce vše, co vám mohu nabídnout po stopách horníků v ostravsko-karvinském regionu. Rozhodně toho není málo a jeden den vám stačit rozhodně nebude.

Pokud však jste po technice a průmyslu Ostravska zapálení, vřele doporučuji areál Dolní oblast Vítkovic.  Zde si najde své doslova každý. Už od malých dětí až po babičky a dědečky. Vychutnejte si kouzlo budov a expozic, které okousal zub času a znovu se jim vrací jejich zašlý lesk. Zejména pro malé děti je určena expozice Dětský svět, kde si s dětmi vyzkoušíte různé profese jako např. prodavač, lékař, bagrista, hudebník apod. Kouzelné místo pro děti a pro ty starší jsou připraveny expozice Malého a Velkého světa techniky. Nově je také otevřená vyhlídka a kavárna na vysoké peci č.1. Dolní oblast nabízí i prohlídku po celém svém areálu a na tu se letos moc a moc těším…  třeba se tam potkáme🙂

Toto je jen stručný výcuc z mála, který můj region po technicko-průmyslové stránce nabízí, zejména v hornické oblasti. Pokud máte jakékoliv jiné otázky, potřebujete poradit s čímkoliv, klidně se mi ozvěte na @kami1984 a pokusím se pomoci…

Mou vizí je, aby i lidé s širšího okolí věděli, že Karvinsko skýtá nemalé poklady a je škoda tento okres a oblast kolem něj zavrhnout🙂

Děkuji za týdenní pozornost, spolupráci a třeba s někým na viděnou….

Kamila

V Podyjí je mnoho nádherných tras ke krásným výletům. Některé cesty jsou pro kočárky a malé děti nevhodné, ale jsou zde i nádherné trasy, kam jsme vyrazili s dítětem v břiše a v kočárku. Tak se nechte pozvat na malé výlety!

Mezi naše nejoblíbenější výlety patří ten z hraniční obce Čížov do rakouského města Hardegg. Po příjezdu do Čížova půjdete po vyznačené asfaltové cestě přes vesnici, kde se můžete občerstvit v místní hospůdce nebo zajít do návštěvnického centra Národního parku Podyjí. Na konci obce si nelze nevšimnout zbytků tzv. železné opony – strážné věže, jehlové a ježkové zátarasy a oplocení z ostnatého drátu. Tato železná opona oddělovala státní hranice s Rakouskem za dob komunismu. 

Naštěstí dnes je již dnes tato hranice průchozí a tak se můžete vydat směrem na Hardeggskou vyhlídku, odkud vidíte nejmenší rakouské městečko Hardegg jako na dlani. Toto město vzniklo jako podhradí hradu Hardegg z 11. století, známé jako centrum řemesel. Jeho slávu mi však v historii vzalo město Retz, známé především svou produkcí vína, nicméně v 19. století znovu přilákalo spoustu návštěvníků za účelem jejich rekreace. Bohatý cestovní ruch ale zkazila výstavba Vranovské přehrady s elektrárnou, neboť se tím ochladila voda na 10°C, znemožnila koupání v řece a odlákala návštěvníky. Definitivní konec dovolených v Hardeggu přinesla 2. světová válka a uzavření hranic s Československem. Celá trasa měří 10 km (včetně cesty zpět), dá se projet i na kole. Těsně před cílem je trasa docela z kopce, takže je potřeba šetřit síly na cestu zpět (do kopce) a dávat pozor na děti na odrážedlech. 

Další pěknou procházkou je cesta na vyhlídku Králův stolec. Naše trasa začíná na historickém Hradišti, odkud se napojíme na cyklotrasu 5000 dobře sjízdnou i pro kočárky, po ní projdeme Hradiště, okolo polí až do lesa, kde se napojíme na žlutou turistickou značku.  Na vyhlídce je nádherný rozhled na údolí řeky Dyje ve všech ročních obdobích, v dřevěném altánu je možno posvačit a odpočinout si. Tento altán byl zbudován v roce 1922. A proč se jmenuje Králův? Podle pověsti odtud sledoval polský král Jan III. Sobieski v roce 1683 přechod svých vojsk přes Dyji, když táhl na pomoc Turky obležené Vídni. Na Králův stolec vedou i jiné trasy, jedna z nich z nedalekých Mašovic a touto trasou jdeme okolo bývalého Andělského mlýna.

Když už jste v Podyjí, neměli byste zapomenout navštívit také jednu z nejznámějších a nejstarších vinic v Česku - Šobes. Auta necháme na kraji obce Hnanice a dál už půjdeme pěšky, možno i s kočárkem do terénu. Po značené cestě jdeme podél vinic, od kterých zabočíme doprava do lesa. Po cestě, která je mírně z kopce, dorazíme k řece Dyji a přejdeme přes visutý most. Na malebné louce, která se před námi rozprostírá, můžeme obdivovat jedinečnou floru Podyjí a trochu si odpočineme, protože nás čeká stoupání do kopce na vinici Šobes. To je naštěstí jen krátké a tak po zasloužené námaze si zde dospělí mohou objednat sklenku místního vína ve stánku. Zpátky můžeme stejnou cestou, nebo můžeme pokračovat po navazující cyklostezce až do obce Podmolí.

Samozřejmě, že výletů v Podyjí, ať už na české nebo rakouské straně hranice, je nespočet - na zámek Vranov nad Dyjí, odkud vede několik tras do Podyjí, na Kraví horu ze Znojma, na Havranická vřesoviště a další. Krajina okolo patří mezi největší unikáty u nás vzhledem k charakteru říčního koryta se svými meandry, skalami a nádhernými lesy, které střídají pestré louky. I díky tomu, že bylo za dob komunismu toto hraniční pásmo přísně střežené a vstupovala sem pouze hraniční stráž a ojediněle sem zbloudil nějaký odvážný místní houbař, je zde příroda opravdu panenská a je třeba se k ní také takto chovat.

Pokud tedy budete ve Znojmě nebo v jeho okolí, nenechte si ujít tento přírodní unikát!

Ráda bych Vám něco pověděla i o Ostravě, ale opět to nebudou žádné historické údaje, spíše jak jí vnímám, kam chodíme rádi z návštěvami z jiných měst.

Určitě jste už slyšeli Černá Ostrava, Ostrava ocelové město republiky a jiné názvy, ale já myslím, že tyto zažitá klišé už dávno neplatí. Když máme návštěvu většinou se všichni diví jak moc je Ostrava zelená, přijedou a čekají černé špinavé město, které je zalaleno kouřem, ale většinou narazí na spoustu zeleně a krásnou oblohu (máme štěstí, že většinou když máme návštěvu není inverze 😉).

Jinak s čím souhlasím jsou slova písně Jarka Nohavici "Ostrava je region specifičny", i když asi každý si myslíme, že místo kde jsme se narodili a žijeme je jedinečné 🙂

Hornické muzeum Landek

Většina našich návštěv chce jako první vidět hornické muzeum. Muzeum je jedinečné v tom, že v něm provází havíři v důchodu, kteří kromě strohé historie mnohdy přidají i vlastní zážitky. Ovšem některým návštěvám vadí, že používají spoustu ostravských výrazů, kterým oni nerozumí.

Navštivit muzeum lze i s dětmi, byli jsme tam s 2,5 letým synovcem a zvládl dvě hodinové exkurze, ale pravda je, že jsme na něho byli 3 dospělí. Cestou z muzea je možné se občestvit v místní harendě, zatím jsme se tam vždycky dobře najedli.

Pokud si chcete udělat procházku, je možné vypravit se na rozhledu, která je nad muzeem. Letos jsme tam vyrazili s dětmi a moc se nám to líbilo, krásná procházka lesem plným spadaného listí. Byli jsme na výletě autobusem, takže jsme si nemuseli dělat starosti s tím, abychom se vrátili zpátky a z rozhledny jsme pokračovali do Koblova.

Nová radnice

Cestou z Landeku jsme si většinou udělali zastávku v centru Ostravy a vyjeli výtahem na věž nové radnice, odkud je výhled do okolí. Za dobrého počasí je možné vidět i Beskydy nebo Polsko. Pohled z radniční věže většinou všechny přesvědčí, že Ostrava skutečně není černá ale zelená, protože hned vedle radnice jsou Komenského sady.

Slezsko-ostravský hrad

Slezsko-ostravský hrad povstal z popela jako bájný fenix. Když jsme měli na gymplu v angličtině povídat o našem městě a profesorka zmiňovala nějaký hrad v Ostravě tak jsem byla hrozně překvapená, protože jsem o něm nikdy neslyšela. Dnes je hrad vyhledávaným místem pro svatby a kulturní akce. Já osobně tam nejraději chodím na shakespearovské slavnosti, protože atmosféra se nedá srovnat s obyčejnou návštěvou divadla.

Ale na hradě si najdou své i děti, naše byly nadšené z čertovské školy a akvarií.

Miniuni

Dalším místem kam zajít je třeba Miniuni, kde najdete miniatury staveb z celé Evropy a pár let už tam je i sedm divů světa, které se mi moc líbí, když už téměř žádné z nich nestojí. Co se týče dětí, tak zatím jsme vypozorovali, že jim se nejvíce líbí malý vláček, který projíždí mezi exponáty a děti dokáží dlouho s ním běhat (synovec to ve 2,5 letech zvládl víc jak 30 minut 🙂)

Co se našim dětem také líbilo bylo dobývání hradu, kdy si za 10 korun můžete zahrát na dobyvatele nebo obránce a vzduchovými děly metat měkké míčky na protivníky. Jen je potřeba si vzít opravdu hodně mincí 😀. Nebo jsem viděla starší děti jak házely míčky rukama a tak ušetřily.

Dolní oblast Vítkovic (Dětský svět techniky a U6)

Dolní oblast Vítkovic je část Vítkovických železáren, která už dneska nefunguje, ale budovy byly přestavěny, aby přinášely i nadále užitek. V bývalém plynojemu je dneska aula, kde se pořádají koncerty, z vysoké pece je Bolt Tower, která má na svém vrcholku restauraci. Pořádají se zde hudební festivaly Colours of Ostrava nebo Ostrava v plamenech. Vznikly zde muzea/výuková centra, které mají přivést děti k technice. My jsme zatím navštívili dětský svět techniky, což je vlastně hernička, kde jsou jednotlivá technická stanoviště jako opravna aut, staveniště, důl, televizní studio, hudební studio a další, navštívili jsme s dětmi 1,5  roku - 6  let a šem se moc líbilo.  U6 je už pro trošku starší návštěvníky, ale díky tomu, že si tam můžou děti všechno osahat, vyzkoušet, není problém jít tam i s předškolními dětmi. My tam ztrávili hodinu a půl a byli bychom tam i déle ale děti už měly hlad.

Pohled na Vítkovice je za dne naprosto obyčejný, ale když jsou večer nasvícené stane se neobyčejným (alespoň pro nás milovníky techniky 😉).

To jsou asi místa kam bereme kamarády nejčastěji, doufám, že i Vám se líbily.