Bulimie

Bulimie, lat. bulimia nervosa je závažná, život ohrožující porucha příjmu potravy. Je charakterizovaná cykly záchvatového přejídání se, zvracením a následným hladověním ve snaze zbavit se přijatých kalorií. Pacient není schopen ovládnout touhu po jídle. Tyto epizody jsou charakterizovány pocity viny, deprese, diskomfortu ze sebe samého a nutričním strádáním.

Je třeba si uvědomit, že se nejedná o nemoc těla, ale mysli! I na první pohled normální člověk může být vážně nemocný.

Výskyt bulimie

Tato porucha se vyskytuje u 1 - 2 % u mladých žen mezi 14. - 25. rokem života. 80 % pacientů s bulimií představují ženy. Objevuje se 9x častěji u žen (dívek) než u mužů (chlapců). Zároveň to ale nevylučuje možnost výskytu nemoci i u starších lidí. I když je pravda, že většinou u starších lidí je to z toho důvodu, že se z nemoci nikdy pořádně nevyléčili.

Kvůli hladomorům v rozvojových zemích je tato nemoc spíše ve vyspělých státech.

Přičiny

Neexistuje jedna příčina onemocnění. Jedná se o tzv. civilizační onemocnění. Na prvním místě je samozřejmě genetická predispozice. Pokud se poruchy příjmu potravy vyskytují v rodině, je dost pravděpodobné, že i potomci budou touto nemocí trpět. Nemusí tomu tak ale být v každém případě.

Dále je o to pak o souhře okolí, ve kterém se daný jedinec vyskytuje. Ať už je to kombinace nespokojenosti sám se sebou, nízkého sebevědomí, nátlaku od okolí, v případě mladších slečen i strach z dospělosti, slabá odolnost vůči stresu. Příznivě na tyto rizikové skupiny nepůsobí ani média, kde na každém rohu vidíme dokonalé modelky s krásnými vypracovanými těly, kdy jen ty štíhlé jsou brané jako ideál krásy. Často se tato nemoc může vyskytnout i u člověka, který si právě prošel nějakou kritickou situací, jako je například smrt v rodině, neúspěch v práci, domácí násilí nebo rozvod². U některých pacientů se může rozvinout i na základě špatných vzpomínek a zkušeností z dětství.

Klinické projevy

Jedinci s bulimií mají neuvěřitelnou touhu po jídle, kterou neumí ovládnout. Nechávají se jí unést a ztrácí sami nad sebou kontrolu. Následuje přejezení se, po kterém je pacient ze sebe znechucen, je nešťastný, že to udělal znovu, má výčitky svědomí. Nepředstavujte si to však tak, že si dáte o víkendu u rodičů svíčkovou se šesti, nadšeně hlásíte, jak to bylo výborné a že jste se totálně přejedli. Toto je jiné. Nemocný je schopen na jeden zátah spořádat třeba tři tabulky čokolády, balíček chipsů, vaničku zmrzliny, potom sušenky, Marsky, Snickersky, bonbony. Pak když dojdou všechny tyhle nezdravé věci, začne do sebe tlačit i relativně normální potraviny. Jako je třeba obložené pečivo, ořechy, sýry, někdy si i uvaří třeba těstoviny. Začne to všechno tím, že má na něco chuť, pak se neudrží a spořádá i další věci, na které si myslí, že má chuť a končí to nekontrolovatelným tláskáním jednoho přes druhé. Většinou pak jídlo ani dobře nerozkouše a jen ho polyká. Často se stává, že když na pacienta přichází záchvat, jde si nakoupit, nechá v obchodě třeba tři tisíce korun a pak to všechno sní. Takže je potřebné rozlišit, zda se jedná o “přejezení” od oběda nebo záchvat. Pro ještě lepší představu, běžný průměrný člověk by měl přijmout přibližně 2000kcal za den. (Samozřejmě se to liší v závislosti na pohlaví, výšce, váze, atd.) Člověk, kterého přepadne bulimický záchvat, přijme klidně i nad 7000kcal. Což je docela značný rozdíl.

Na rozdíl od anorexie je bulimie nemoc, které si je většina pacientů vědoma. Po záchvatu přejezení ale převládá pocit špatného svědomí ze sebe sama a oni cítí potřebu se jídla v sobě “zbavit” a to už jakýmkoliv způsobem. Nejčastěji asi “vyhrává” zvracení, takže se odebere do koupelny, kde pustí vodu a vyzvrátí veškerý obsah. Dále je pak populární, ale zato velmi nebezpečné, nadužívání projímadel a odvodňujících léků. Tato forma se celkově nazývá purgativní a znamená, že se jedinec snaží mechanicky zbavit jídla, které předtím snědl.

Pak se vyskytuje druhá skupina bulimiků, kteří si v důsledku přejezení se nastaví přísný režim hladovky a několikahodinového cvičení s myšlenkou, že to všechno spálí a že se to jakoby vynuluje. Tato forma bulimie je označovaná jako nepurgativní. Znamená to, že pacient se snaží vykompenzovat záchvat nastavením přísného režimu.

Příznaky přejedení se

Jak už je zmíněno výše, pacient je ovládán přehnanou touhou po potravě, kterou prostě musí sníst. Oni neví, jak vypadá porce normálního zdravého člověka. Proto ze začátku přejídání si svou nemoc ještě úplně nepřizná, protože jednou se to může stát přeci každému. Nemocné na tom je to, když se záchvaty opakují často. Jak nemoc postupuje, spořádané množství jídla stále roste a pacientovi dochází, že má problém.

Většina pacientů se za sebe stydí, takže nejsou schopni jíst před ostatními lidmi, jídlo si schovávají do pokoje, pod postel, do skříně, aby ho pak při správné příležitosti mohli spořádat. V případě purgativní bulimie pacienti po záchvatu odcházejí do koupelny, kde se pokouší vyvolat zvracení. Je nutné si uvědomit, že nejde jen o to, aby nepřibrali a zachovali si postavu. Protože, jak jistě víte, trávení živin začíná už v ústech. Může také nastat situace, že se člověk tak hodně přejí, že je mu prostě zle a neuvěřitelně těžko. Ovšem to samozřejmě není důvod ani řádná omluva k vyzvracení obsahu svého žaludku. V případě nepurgativní bulimie se pacient odebere třeba do posilovny, kde může hodiny cvičit a dostát tak pocitu, že to ze sebe vypotí.

Fyzické a psychické projevy bulimie

Samozřejmě pacient má typický vzhled, podle kterého se dá poznat, že je nemocný, pokud na to máte podezření. Protože se jedná primárně o psychickou poruchu, člověk není v pořádku po této stránce. Jak už jsem psala, nemoc je vyvolávána celou řadou těžkých životních situací, kterými si nemocný musel projít a ty jsou tedy následovány příslušnými emocemi. Deprese, úzkosti¹, posedlost sebou samým, neustálé kontrolování se, řešení své hmotnosti a strach z přibírání (v pozdějších fázích onemocnění). Časté zvracení se také na těle podepíše. Je zničena především dutina ústní a koutky, ve kterých se mohou vyskytovat drobné ranky, kvůli refluxu žaludečního kyselého obsahu. Stejně tak mají nemocní sníženou kvalitu zubů. Protože zvracení je nejčastěji vyvolané tzv. prstem do krku, mají pacienti sedřené prsty.

Dále se typicky u nemocných vyskytují výkyvy hmotnosti, a to právě ze střídajícího se přejídání a následného hladovění a extrémního cvičení. Proto dejte pozor, abyste nezavrhli nemocného jen proto, že “přeci vypadá normálně”!

Následky

Jedná se o velmi vážně onemocnění, které může poškodit celý organismus. Ať už od neustále zmiňovaného trávicího traktu, který dostává neuvěřitelně zabrat. Z celé řady postižení se nejčastěji vyskytují zánět jícnu a žaludku a žaludeční vředy, právě kvůli neustálému dráždění velkým množstvím potravy a následným nefyziologickým otočením jeho směru v touze ho ze sebe dostat. Dále také nesmíme opomenout poruchy trávení, které vznikají v důsledku nadužívání laxativ, takže průjmy¹, zácpy³, bolesti břicha⁴. V neposlední řadě z důvodu nedostatku živin dochází k metabolickému rozvratu, pacient má málo živin, ze kterých nemůže jeho tělo fungovat.

Samozřejmě, stejně tak jako u případu anorexie, trpí dva orgány ze všeho nejvíce. První z nich je mozek, který ke své normální funkci běžně potřebuje 120g glukózy na den, což je dost velké množství. V případě sníženého množství je tedy pacient unavený, zmatený, slabý, může trpět závratěmi, dvojitým viděním a dalšími neurologickými problémy. Druhý extrémně náročný orgán na energii je srdce. Musí každou minutu přepumpovat všechnu naši krev, které je průměrně 5 litrů. Pokud nemá dostatek živin, dochází k nepravidelnému pulsu, tzv. arytmii, která bohužel ve většině případů vygraduje do horšího stadia a později z ní vzniká srdeční selhávání. To znamená, že srdce ztrácí schopnost pumpování a vypumpuje méně, což je tedy život ohrožující stav.

A jak je už psáno výše, trpí celý organismus. Takže z nedostatku živin dochází ke zhoršování kvality nehtů, vlasů, kůže, pacient se dostává do hormonálních rozvratů, jako je třeba u žen nepravidelná menstruace. Ztrácí svalovou hmotu, celkově slábne a hrozí mu například křečové stavy.

Diagnostika

Přiznání si této nemoci a začít ji řešit je velmi těžká situace. Část pacientů si ji přizná samo, ale většinou je potřeba dalšího člověka na to, aby ji začala nějak řešit. Nemocní se za ni stydí a myslí si, že daný problém mají jen oni. Proto je právě potřebný někdo další z jejich okolí, komu se buď svěří a nebo kdo má podezření, že s nimi není něco v pořádku.

Diagnostika zahrnuje podrobnou anamnézu, takže takový ten “výslech” od lékaře, kdy ho zajímají všechny podrobnosti o vašem životě a o vaší rodině. Samozřejmě následuje kompletní fyzikální vyšetření pohledem, pohmatem, poklepem a poslechem. Dále vyšetření krve a moči, aby se zjistilo, jak moc vaše tělo strádá a jakou léčbu z hlediska výživy potřebuje. V případě nálezu poškození orgánů může být pacient poslán na nějakou ze zobrazovacích metod, jako je třeba rentgen, ultrasonografie nebo CT. A to nejdůležitější ze všeho - konzultace s psychiatrem, který začne problém řešit tam, kde vznikl a ne jen jeho následky.

Léčba

Léčba trvá dlouho a zahrnuje řešení psychických i fyzických problémů. Ve vážných případech je potřebná hospitalizace, kde nemocniční personál dohlédne na návrat do fyziologického stavu. Psychiatr předepisuje nejčastěji antidepresiva na zlepšení psychického stavu nemocného a podstupuje s ním terapie. Samozřejmě nemocný nemá tušení, jak vypadá normální porce jídla, takže je potřebné, aby se to během hospitalizace naučil. Je tedy často nutná konzultace s dietologem nebo nutričním terapeutem, protože cílem léčby by měl být správně vybudovaný vztah k jídlu ze strany nemocného.

Pokud je nemoc odhalena a řešena v brzkých stadiích, stačí ambulantní, ale intenzivní léčba. Pacient musí být od lékaře dostatečně informován o své nemoci, o normálních porcích a dostat kontakt, na který se v případě problémů může kdykoliv obrátit.

Bude jeho každodenní povinností si zaznamenávat jídelníček, připisovat k němu své pocity, myšlenky, zjistit třeba, které potraviny mu nesedí, kdy ho přepadává touha po jídle apod. Spousta pacientů si tak uvědomí, že se přejídají třeba kvůli nudě a nebo jídlem potlačují stres.

Pokud jste se v popisu bulimie našli, neváhejte a vyhledejte odbornou pomoc nebo se někomu svěřte. V daném problému rozhodně nejste sami a říct si o pomoc není ostuda! Naopak, svěření se vám může ukázat směr, kterým se vydat, abyste se nemoci zbavili a výrazně tak zlepšili kvalitu svého života.

Bulimie a těhotenství

Jedním z následků bulimie je porucha menstruačního cyklu - úplné vymizení menstruace² nebo její vynechávání. Když žena nemá menstruaci, znamená to, že neovuluje⁶ a nemůže tak otěhotnět. Tyto ženy mají problém otěhotnět. Proto by měla o své nemoci informovat svého gynekologa a v případě touhy po miminku se snažit z nemoci co nejdříve vyléčit.

Když žena otěhotní, hrozí jí i plodu různé komplikace. Pro ní je například riziko vzniku cukrovky², depresí, zvýšení krevního tlaku¹ nebo dokonce potrat¹³. Pro plod je tedy riziko předčasného porodu²⁰, nízké porodní váhy, pomalejšího vývoje nebo dokonce mentální retardace a dalších vývojových vad. Pokud je matka opravdu velmi dlouho v nutričním deficitu, hrozí bohužel i narození už mrtvého plodu.

Více o bulimii na Modrém koníku

• Diskuzní témata: Bulímie. Má někdo zkušenost?

Použité zdroje

1. https://www.nationaleatingdisorders.org/bulimia-nervosa
2. https://web.archive.org/web/20150328211051/http://www.womenshealth.gov/publications/our-publicati...
3. https://web.archive.org/web/20190420225945/https://www.helpguide.org/
4. http://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/bulimia/basics/definition/con-20033050
5. https://web.archive.org/web/20160729065754/http://www.displus.sk/article_285.htm
6. https://www.wikiskripta.eu/w/Bulimie

Použité zdroje obrázků

1. http://www.max-reger-gymnasium.de/images/Ung/Bulimie1.jpg
2. http://www.max-reger-gymnasium.de/images/Ung/Oral_Manifestation_of_Bulimia.jpg
3. https://pixabay.com/cs/