Miluju voňavou kosmetikou jenže jako atopik si ji moc neužiji. A tak si alespoň užívám voňavé děti 😁 Hlavně to moje malinké. Mustela je tedy přesně něco pro mě.

Balíček testované kosmetiky obsahoval čtyři produkty:

• Masážní olej
• Jemný čistící tělový a vlasový gel
• Hydratační tělové mléko
• Krém proti opruzení

• Jako první mě zaujal masážní olej. Nádherně voní i když chápu, že tato vůně nemusí být pro každého. Olej se krásně roztírá, nezanechává mastný film a nemastí oblečení. Rozprašovač nestříká všude kolem, což je za mne super. Rozhodně pro mne TOP

• Gel na mytí těla a vlásků je pro mne příjemná změna třeba na léto, protože jinak koupeme v linoleové kyselině, po které je miminko mastné. Gel pěkně pění a voní.

• Krém na zadeček proti opruzeninám je krásně pudrový a malému vyhovuje lépe než Bepanthen, který je hodně mastný a opruzení ještě zhoršuje. Jako prevence je určitě super. Navíc super balení, bezva na cesty.

Všichni kolem vám budou tvrdit, že ne - a budou vám "doporučovat" ať přerušíte, protože ve vás přece roste nový život a vy se nesmíte stresovat! Po pravdě, hodně záleží na vás, jak  velký stresař jste a jak vás ta škola vlastně baví. 

Já šla do miminka s tím, že školu zvládnu a nebudu přerušovat. Těhotná jsem někdy od konce října, takže mi bylo jasný, že v prvním trimestru stres přijde během zimních
zkoušek a hezky před porodem si dám letní zkouškové. Sranda :D !  Během prvního trimestru jsem byla opravdu hodně unavená, do toho jsem
 se v prosinci s přítelem stěhovala do vlastního bytu, abychom mohli opravdu fungovat
 jako pořádný pár. Všechno bylo v pohodě, dokud se nedostavily první nevolnosti. Nejdřív jsem se cítila nemocně, pak mi bylo na zvracení, ale nic víc - až do Vánoc. Šla jsem si takhle o Štědrý den rán za mamkou na návštěvu a
doslova jsem na každém rohu zvracela ... mamka z toho byla nadšená, že je to známka toho, že se miminko vyvíjí - já už tak nadšená nebyla :D. Celé Vánoční svátky jsem psala seminárky, abych mohla v lednu na zkoušky. Chodila
jsem spát pravidelně kolem sedmé večer, protože jsem byla dost unavená. Do toho jsem zvracela a nemohla cítit maso. Říká se, že těhotná žena má zvláštní chutě, u mě to byly spíš nechutě. Maso mi smrdělo tak moc, že když jsem vařila pro přítele, tak on byl ten, co to musel míchat - jediný, co jsem mohla jíst aniž by mi bylo zle, byly a jsou koblihy s
nugátem :D To se mě drží i teď. Radši si dám sladké pečivo, než omáčku. Na zkoušky jsem tedy vždycky jela se zázvorovými lízátky a po cestě si kupovala koblihy.
A teď něco málo k učení se - vždycky jsem se snažila připravit na zkoušky tak, abych to dala. Motivací byl u mě strach a to, že když tam nic neřeknu, udělám ze sebe blbce. Musím říct, že v životě se mi tak hrozně neučilo. Těhotný mozek pro mě osobně znamená mozek, co si nic nepamatuje, i kdybyste na učení měli tunu času - nesoustředíte se, pořád si hledáte věci, co vás v těhotenství čekají, porodní plán máte sestavený už ve třetím měsíci.... no děs. Stres před zkouškou vždycky dělal to, že jsem musela na fakultu od školy chodit pěšky, protože jsem prostě pořád zvracela. Čím víc ve stresu jsem byla, tím víc se to miminku nelíbilo a mě bylo zle. Nakonec jsem s lízátkem v puse dala všechny zkoušky a mohla si trošku oddychnout. Pak přišly referáty a prezentace v dalším semestru, to bylo jiné kafe.Studuju humanitní obor, takže jsem měla snad na každý předmět referát nebo něco v tom smyslu - prostě hodně mluvení před
plnou aulou. Na tohle jsem úplně připravená nebyla. Jsem hrozný stresař, všeho se bojím a mám problémy s vyjadřováním před cizími lidmi. V únoru tedy začal letní semestr a já od března měla až do května každý týden něco... takže jsem až do května
 zvracela, pak už převážně jen ze stresu. Upravily se mi spánkové pochody, takže jsem
tak od dubna chodila spát kolem desáté - ačkoliv jsem od sedmé byla nepoužitelná. Malá krásně rostla a já se začala kulatit  - Konečně! Člověk na to čeká takovou dobu a ještě v
pátým měsíci poslouchá, že to není vidět .... Teď jsem ve 33.tt a doktor mi na třetím ultrazvuku řekl "slečno, kde máte břicho"...
 takže asi tak :D přitom momentálně vážím 92 kg! Sice na to nevypadám, ale bohužel no ... vypadám jenom tlustě, nikoliv těhotně....
Když se to postupně začalay ve škole dovídat holky, odsunula jsem se tak nějak ze středu na periferii kamarádství - ani nevím proč, být těhotná přece neznamená být nemocná a nakažlivá. Většina na mě jen tak jako blbě kouká a to je vše. Přitom jsem se nijak nezměnila - jejich přístup mě utrvdil o těhotenství nějak nemluvit, když jsem začala cítit první pohyby, nechala jsem si to pro sebe .. ne, že by se mě někdo ptal, ale prostě jsme pak už spolu probíraly jen školu. Teď po mě většina chce zápisky, protože vědí, že jsem celou dobu na ty hodiny chodila a psala si... ono taky co jsem měla dělat, škola teď je prostě moje jediná povinnost. No a teď probíhá letní zkouškové, chodím spát pravidelně kolem půlnoci, stresuju se jak blázen, protože to  nejde ovlivnit, ale už mi zbývají jen dvě zkoušky a test, takže to už zvládnu. Musím se učit cca 3 až 4 dny na zkoušku, abych mohla být v klidu .... ačkoliv to reálně vypadá tak, že se učím max 2 dny před, protože mi vždycky do toho něco vleze :D... Důležitý je, že to zatím vychází a teď už by to mělo být jen v pohodě. Většina učitelů už může i vidět, že jsem těhotná - samozřejmě žádné výhody to nemá, hodnější nejsou, jak sispolužáci kolem myslí. Včera se mě akorát učitel po zkoušce zeptal, kdy že mám termín a jestli budu přerušovat.Termín mám na konci července a přerušovat v plánu nemám. .. Samozřejmě, kdyby to
jinak nešlo, tak to udělám. Co vám budu povídat, bude to sranda, ale stojí to za to, na malou se těšíme a ve chvílích, kdy se stresuju se jí omlouvám, že jí takhle zlobím. Pevně doufám, že to na ní nezanechá následky.
Takže podtrženo sečteno, studovat se v těhotenství dá, ale počítejte s tím, že se budete muset přizpůsobit tomu, jak vám je. Když vám tělo řekne, že je unavené, je zbytečný se nějak přetahovat. Prostě jděte spát. Nic neodkládejte na poslední chvíli, protože únava, nevolnosti a všechno možný vám prostě do toho vleze. Snažte se za dobře odvedenou práci chválit nebo se nějak odměňovat - mám jedničku ze zkoušky a taky nové šaty :D A hlavně, když už se stresujete a jinak to prostě nejde, snažte se, aby to bylo co nejkratší dobu - nikdo nechce mít pak doma malé neurotické miminko. Vždycky, když jsem ve stresu, hladím si bříško, aby malá věděla, že je všechno v pořádku. Na závěr všem studujícím maminkám, nebo ženám, slečnám v očekávání přeju pevné nervy  🙂 Budou zapotřebí :D
Terka 

Jedna bláznivá sestřenka, jeden zdánlivě bláznivý nápad a jeden úplně perfektně strávený den v rodinném kruhu. Tak zhruba takhle by se dal popsat náš výlet do středověké krčmy, zámku a pivovaru v Dětenicích.

Zlatým hřebem naší dětenické výpravy se jednoznačně stal rytířský turnaj. Ten úplně pohltil nejen malé kluky, ale i jejich pradědu a praprababičku. A popravdě – i nás rodiče. Celý rytířský turnaj je vlastně nádherně (a opět vtipně 🙂) sestavený příběh o 4 pánech a jednom šaškovi, kteří mezi sebou soupeří na kolbišti. Rytířské vystoupení má pod taktovkou skupina Ordo Kromen a její členové jednoznačně umí! Krásné kostýmy, skvělá jízda na koních, různé středověké zbraně, výborné kaskadérské kousky, to všechno vás při turnaji čeká. A mimochodem – jsou to i skvělí herci a perfektně pracují s publikem! A kromě toho mají také facebookové stránky, kde můžete nasát atmosféru a podívat se pro představu na pár videí. A úplně nejlépe – jeďte prostě do Dětenic a tam si je vychutnejte naživo – každý víkend na kolbišti od 14 hodin! Protože přesně jak se píše na stránkách dětenic – NENAVŠTÍVÍŠ – NEZAŽIJEŠ!  Mrkněte na blog www.hola-sova.com.  A pozor - celý červen mají děti vstupné zdarma!🙂

Naše dcera je skoro dudlíková královna, má ho bohužel ve svých skoro 3 letech stále na spaní... Vyzkoušela jich mnoho a bylo jí jedno, jakou značku. Zpočátku dudlík trochu odmítala, ale přesvědčili jsme ji, že dudlík je fajn (až moc 😀).

Syn dostal dudana už v porodnici, stejně jako dcera. Občas dudlík odmítá a navíc je trochu vybíravý, co se druhu týče.

Byli jsme vybráni do testování dudlíků a lahvičky Lovi z kolekce Botanic, z čehož jsem měla velkou radost, protože design je opravdu velmi povedený 🙂

Dudlík Lovi (0-3 měsíce)

Dudík syn přijal bez problému okamžitě a jako hlavní tester s ním byl a je spokojený 🙂

Zda dudlíky narušují nebo nenarušují sací reflex miminka se samozřejmě za 14 dní zjistit nedá.

Prázdniny se nezadržitelně blíží a s nimi i doba spojená s dovolenými, výlety, navštěvami památek, poznávání všech koutů naší Země.

Pokud máte rádi pěší turistiku a pobyt v přírodě stejně tak, jako moje rodina, třeba Vám tento článek pomůže v rozhodování a tu letošní dovolenou strávíte v Českém ráji.

A když ne tu letošní, tak třeba tu příští 🙂

Zajímavostí Českého ráje je fakt, že se v roce 1955 stal první CHKO tehdejšího Československa. Hlavním důvodem byla potřeba chránit unikátní skalní města.

Celková rozloha činí  181 km² a ke stávajícím oblastem CHKO se přidala i oblast Maloskalska,Kozákovska, Klokočských skal, Prachovských skal a oblast mezi Kněžmostem a Sobotkou.

Pro snažší putování Českým rájem vznikla ve třicátých letech Zlatá stezka, jejiž cílem bylo propojit nejzajímavější lokality Českého ráje přírodního charakteru, ale i zajímavosti stvořené člověkem v minulosti i době nedávné, spolu s ubytovnami a restauracemi, které byly ve vlastnictví či správě Klubu Českých turistů (zdroj: www.zlatastezkaceskehoraje.cz ).

Je mi velkou ctí, že vám mohu představit novou ambasadorku pro Femibion! Femibion je především značka, která pomáhá maminkám a budoucím maminkám v jejich nejhezčím období – při plánování těhotenství, v jeho průběhu i v době, kdy se miminko narodí. Stará se o ně, je laskavá a nápomocná. 

Takovou jsme vybírali i naši novou ambasadorku, a tou je od dnešního dne Hanka alias hanica83 🙂 Sledujte proto její profil, kde postupně najdete spoustu užitečných informací i zajímavých soutěží. Pro ty z vás, které se budou chtít o značce a produktech Femibion dozvědět více, povede Hanka skupinu Femibion: Když žena ví, co potřebuje. Neváhejte se proto připojit i tam. Hanka vás bude zásobovat důležitými informacemi a praktickými radami. 

Přeji ti, Hanko, za sebe i celého koníka hodně štěstí! Ať se ti v nové roli daří a tvůj start je hladký. Těšíme se na všechny tvé příspěvky 🙂

Pěkný slunečný den přeji

Eva

Vaření x skleničky.

.

Nebudu se tajit tím, že kupujeme i skleničky. 

Maximkovi, ale také vařím a teď mi moc pomáhá tato parádní kniha od @kniha_mesice .

.

Je v ní spousty receptů od těch nejzákladnějších jednoduchých až po ty pro starší děti. .

       Pondělí 3. června 2019. Původní termín porodu. Dnes se naše holčička měla narodit.  Avšak Miriam si krapet pospíšila a rozhodla se přijít na svět o něco dříve.

       Říká se, že každé těhotenství je jiné, což mohu jen potvrdit.  Celé první těhotenství probíhalo ukázkově a bez potíží. Patřila jsem mezi ty šťastné, pro které bylo těhotenství opravdu úžasné období, cítila jsem se skvěle jako nikdy, veškeré kontroly probíhaly na výbornou, vlasy a nehty rostly nesmírnou rychlostí, pleť jen zářila, nabírala jsem jen na těch správných místech, a ve směs do 5. měsíce o těhotenství věděli jen ti nejbližší. O to větší šok pro všechny předčasný porod v 28+5tt byl.

      Těhotenství bylo nečekaným, ale moc chtěným, překvapením. Vždy jsem si přála dvě děti. Avšak po zkušenostech s předčasným porodem v prvním těhotenství jsem měla obavy, zda riskovat a podstupovat vše znovu. Ale mateřské pudy a především pocity, aby Magdalénka nebyla sama, vždy zvítězily a obavy šly stranou. Když jsem však otěhotněla, obavy opětovně udeřily v plné síle. “Opravdu to chci vše podstoupit znovu? Co když se tentokrát narodí dítě ještě dříve? Co když hospitalizace nebude tak bezproblémová jako poprvé? Co když nastanou komplikace? Co když bude postižené? Chci vlastně vůbec druhé dítě? Jak to budu zvládat? Co když .. ?”

      Druhé těhotenství bylo náročné již od samotného začátku, kdy jsem v 7+1tt začala slabě krvácet. Překvapivě zachovávám klid, pravděpodobně hematom. Zda je něco špatně, bude jen lepší, když vše skončí hned na začátku, než později. Kontrola na gynekologii v 7+3tt potvrzuje prasklý hematom a viditelnou srdeční akci. Dítě je v pořádku.

       Těhotenství držíme v tajnosti, což je díky abnormálně silné únavě a nechutenství velmi náročné. Další kontroly u gynekologa a I. trimestrální screening v  jsou zcela v pořádku a chystáme oznámení rodině formou vánočního dárku. I přes dobré zprávy mě můj vnitřní hlas nenechává usnout na vavřínech a začínám vyjednávat školku pro dceru pro případ “co kdyby náhodou” a byla bych hospitalizována.

       Kdo by to byl řekl, že okamžik “co kdyby náhodou” přijde tak brzy. Den před Silvestrem (17+6tt) se po předešlém nachlazení a silném kašli dostavily bolesti podbřišku a přestávám cítit pohyby. Pro jistotu se tak vydávám na pohotovost. A je to tu. Verdikt - otevřená na prst a nutná hospitalizace pro riziko potratu. “To snad ne?! Proč? Proč se to musí dít zase? Proč mně?” Chce se mi zoufalstvím brečet.

Po 144 odvysílaných dílech pořadu TvMiniUni na ČT:D se na přání dětských diváků rozhodli jeho tvůrci přesunout televizní pořad na plátna kin a napsali originální scénář, který propojuje loutkové postavy s herci jako je Bára Poláková, Pavel Liška, Jiří Havelka či Miroslav Krobot. Právě teď hrajeme o rodinnou vstupenku na speciální premiéru v přírodě, která proběhne 7. 6. večer v Klecanech u Prahy za účasti herců i tvůrců filmu, takže je opravdu na co se těšit. 

A co ve filmu uvidí malí diváci?

Televize TvMiniUni vysílá, a i tentokrát tvrdí, že odpoví i na ty nejvšetečnější dětské otázky. Ovšem popravdě pan Vrána dnes nemá moc dobrou náladu, a tak žádá pana praještěra Voráčka, aby vybral jenom lehké otázky a ty složité vyřadil… Ale pozor!!! Žádné otázky od dětí tu nejsou, všechny zmizely! A s nimi zmizel i lapač otázek. Do TvMiniUni navíc začínají volat znepokojení rodiče. Něco se stalo s jejich dětmi. Najednou už se na nic neptají, nemají žádné otázky! Žádné proč, nač, jak, kde, kolik, a co když?

Všem z TvMiniUni začíná být jasné, že se děje něco závažného. Rozjíždí se velké pátrání plné dobrodružství i záhad. Stopy nakonec vedou až k Velké herně, kterou řídí chlapeček Bambíno a strašidelná a nepříjemná paní Konvičková. Spolu ukradli lapač otázek, aby všem dětem vysáli z hlav jejich otázky. Na Bambína totiž nemá jeho maminka čas a táta po jedné hádce odešel a vůbec… Rodiče jsou často nespokojení, když se jich dětí na něco ptají, nemají čas, potřebují pracovat a chtějí ticho a klid. Tak teď mají všichni, co chtěli. Klid bez otázek. Bez nich je ale nuda a taky chybí odpovědi. Jak tohle celé dopadne?

Jak se do soutěže můžete zapojit? 

Napište nám do komentářů, na jakou nejvšetečnější otázku jste zatím svým dětem museli doma odpovídat vy, a jak jste z toho vybruslili. Čas máte do čtvrtečního poledne, potom vybereme tu nejvšetečnější otázku ze všech a její autorka získá vstupenku na premiéru filmu pro celou rodinu, která se bude konat 7. 6. v Klecanech za účasti herců i tvůrců filmu. Těšíme se! 🙂

Krásný den všem uživatelům Modrého koníka. Je mi velkou ctí, že se Vám dnes můžu představit jako nová ambasadorka značky Femibion.

Na koníkovi jsem už tři a půl roku a za tu dobu jsem tu načerpala spoustu skvělých rad, poznala úžasné maminky, sama se stala mámou báječného syna a taky, jak si některé z Vás jistě vzpomenou, byla už jednou ambasadorkou. Byla to práce, která mě moc bavila a navíc krásně spojovala příjemné s užitečným. Poté, co mi tehdy skončila smlouva, jsem si užívala volného času a hlavně toho, že se nemusím tak často pohybovat on-line. Postupem času mi tahle práce ale začala svým způsobem i chybět. Takže jsem sem tam mrkla na koníka, jestli se nerýsuje nějaký zajímavý konkurz. Pár se jich objevilo, ale pořád to nebylo nic pro mě. Do konkurzu na ambasadorku jsem se chtěla, stejně jako tehdy, zapojit pouze v případě, že by se jednalo o značku, která by nějak souvisela s mým vzděláním, které bych důvěřovala a jejíž hodnoty a produkty bych tak mohla hrdě šířit. Když jsem sem v březnu koukla po delší době, vyskočil na mě článek – Hledáme novou ambasadorku pro Femibion! Zajásala jsem a hned večer odeslala formulář. A ač tomu sama nemůžu pořád uvěřit, ono to vyšlo!

Pro ty, kteří mě neznáte, bych se ve zkratce ráda představila. Jmenuju se Hanka, je mi čerstvě 36let a před patnácti lety jsem poznala toho nejbáječnějšího chlapa na světě. Po krásných, společně prožitých jedenácti letech jsem mu řekla ano a za dalších jedenáct měsíců se nám narodil náš úžasný syn. V červenci mu budou už neuvěřitelné tři roky.

Ještě trošku z profesního soudku - po maturitě v oboru zdravotní laborant jsem pracovala téměř šest let jako sestřička ve stomatochirurgické ordinaci. Stále mě to ale víc a víc táhlo k vystudovanému oboru a tak jsem nastoupila jako laborantka do mikrobiologické laboratoře Fakultní nemocnice. Tam bych se taky měla už za dva měsíce vracet po rodičovské dovolené. Při zaměstnání jsem si pak doplnila vzdělání studiem Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v oboru Zdravotnická bioanalytika a atestací v oboru mikrobiologie. Takže pokud Vás bude zajímat cokoliv ze zmíněných oborů, jsem Vám plně k dispozici 🙂

Jelikož se celý svůj profesní život pohybuji ve zdravotnictví, vnímám taky, jak je tahle doba náročná. Mimo jiné taky v tom, že člověk má k dispozici sice nepřeberné množství informací, ale někdy je dost těžké si z nich vybrat to pravé a taky je správně pochopit. V oblasti zdravotnictví to jde bez nějakých odborných znalostí prostě těžko, což vidím dost často ve svém okolí. A právě na tohle bych se tu chtěla hlavně zaměřit! Zprostředkovávat vám potřebné a odborné informace, ale podané tak, aby jim v pohodě rozuměl každý.

O Femibionu tu již bylo řečeno hodně – přece jen se tu s koníkem houpe už neskutečné čtyři roky. Věřím ale, že Vám o tomto doplňku stravy, obsahujícím kombinaci pečlivě vybraných látek pro ženy plánující těhotenství, těhotné nebo kojící maminky, dokážu přinést spoustu nových, užitečných a hlavně podložených informací. I když už dříve byl v mých očích Femibion top produkt, po absolvování školení jsem nadšená ještě daleko víc a vím, že tohle je přesně ta značka, které můžu hrdě dělat Ambasadorku. Pevně věřím, že vám ta kvanta skvělých, ale pro laika asi těžko uchopitelných informací, které jsem během několika hodin pečlivě nasávala, dokážu co nejlépe předat. Připravuji pro Vás také spoustu zajímavých informací, které souvisí ať už s těhotenstvím, jeho plánováním, nebo např. s kojením. Témat, kterým se tu spolu můžeme věnovat je ale nepřeberné množství - třeba péče o zuby během těhotenství, zdravé stravování… Troufám si říct, že jako bývala zubní sestřička, laborantka a nyní hlavně máma, dokážu reagovat na spoustu vašich dotazů. A s čím si nebudu vědět rady, zjistím na patřičných místech. Samozřejmě se také moc těším na všechny vaše dotazy, připomínky, postřehy – jsem tu pro vás!

@yoyobookssk ! Takhle bych začla tuhle recenzi 💙

.

Opravdu 🔝 propracované učící knížky, knížky pro nejmenší i větší děti, dokonce i knížky do vody !💦

.

Kam je vezmu sebou, tam mají úspěch. A hned se všichni ptají, kde jsou ke koupi.

.

Ahoj ahoj, dětským dnem nám začal červen a tím pádem je jasné, že už za sebou máme květen 🌷 A protože celý květen jste mohli soutěžit ve skupině Fisher Price o zábavného plyšového společníka Rockita 🤖 čeká nás vyhlášení vítěze 🎉🎈🍀 Předně všem moc děkuji za příspěvky, sdílely jsme spolu naše oblíbené květiny a kromě toho, že máme každá jiný vkus, nás všechny myslím spojuje, že nám kytička udělá vždy radost 😍

Tak a teď už k vyhlášení vítěze, soutěžních příspěvků bylo 120 a generátor náhodných čísel vybral číslo 104, což je příspěvek od @petaov která má nejraději luční kvítí. Tak doufám, že stejnou radost jako kytička kopretin, udělá i hudební plyšák Rockit 😃

Tak gratuluji a určitě i v červnu vyhlásím nějakou soutěž ve skupině, tak to sledujte a mimo soutěže samozřejmě do skupiny můžete přispívat cokoliv ohledně hraček a potřeb pro prcky od Fisher Price 👶🎈⚽🎶😊👏

https://www.modrykonik.cz/group/8459/

Krásné pondělí! Jak jste si vy, vaše děti a vaše vnitřní dítě užili Den dětí? Věřím, že byl plný smíchu, radosti, balonků, cukrové vaty, zmrzliny a třeba klaunů a jízd na kolotoči!

Úderem včerejší půlnoci skončila naše soutěž ke Dni dětí s PEPCO, za účast ve které všem moc děkuji. Hrozně moc mě potěšily vaše komentáře. Našla jsem v nich spoustu věcí, které já sama dělám taky a jsem ráda, že vím, že přesto jsem pořád normální. 🙂

A koho vnitří dítě se bude radovat ze společenské hry Nesmějte se? Štěstí se usmálo na @kat295.

Moc gratuluji a všem, které jste nevyhrály, posílám alespoň srdíčko. <3

Užijte si sluneční den! 

Katka & PEPCO

První červnový den roku 1925 se poprvé začal slavit Mezinárodní den dětí. Je to den, ve kterém se připomíná, že děti znamenají budoucnost, a je tedy důležité pečovat o jejich blaho. Po celém světě se slaví 1. června, výjimkou jsou třeba Turci, kteří jej přitom začali slavit jako první. Mají ho stanovený na 23. dubna. V Československu byl Mezinárodní den dětí uznán v roce 1950.

Prvního června, v den, který patří všem dětem, se obvykle konají různé sportovní a společenské akce, které mnohdy mají i charitativní charakter. Lidé by si měli připomínat význam dětí pro budoucnost.  Jedním ze smyslů Mezinárodního dne dětí je, že rodina by měla být pohromadě a věnovat se sama sobě, přece všichni známe přísloví - kdo si hraje - nezlobí.

Pojďme si také společně zahrát. Následující tři dny to bude hra formou soutěže s Viledou.

O co budeme soutěžit?

5 z vás získá hadřík Actifibre a k tomu barevné Colors mikrohadříky, které určitě udělají radost vašim dětem, jakožto velkým pomocníkům.

Jaká je soutěžní otázka?

Jakmile vykoukne sluníčko a venku to je na kraťasy a tričko, byl by hřích toto krásné počasí nevyužít k výletům a sportu. Pokud máte děti, můžete pro ně najednou vymyslet nespočet aktivit od plavání, jízdy na kole či bruslích, až po výlety do přírody.

Odřeným kolenům, škrábancům nebo puchýřům se bohužel sem tam nevyhnete - v takových chvílích přichází na řadu náplasti Spofaplast, které zraněné místo ochrání a vy i děti můžete pokračovat v aktivitě. Náplasti Spofaplast však slouží také jako prevence všech drobných zranění a jsou voděodolné, takže je nezastaví ani vodní sporty.

Co testujeme?

Maminky a jejich děti, které vybereme na testování, vyzkouší na vlastní kůži:

• Voděodolné náplasti Spofaplast s motivem Tattoo, které jsou určeny pro děti.
• Voděodolné náplasti Spofaplast Max Hold, které ocení především maminky, ale jsou vhodné i na dětskou pokožku.

Dámské kabelky a kabelky maminek jsou známé tím, že v nich najdeme téměř všechno - od peněženky až po plenky a jídlo. Náplasti, které chrání a děti baví barevnými motivy, by měly být nedílnou součástí těchto kouzelných tašek.

Když jsem zjistila, že budu testovat výrobky Mana byla jsem velmi potěšena. Do testování jsem se přihlásila, proto, že můj den je jako každé maminky hlavně "za pohybu".  Já sama se snažím jíst lehčí dietní jídla, 3x do týdne chodím běhat a cvičím.Velmi ráda vařím pro svou rodinu, hlavně českou kuchyni. Bohužel, ale tu už moc nemusím já. Mezi mé koníčky patří i focení dětí a  ne vždy si stihnu speciálně i pro sebe uvařit. Takže, zjištění o testování mi udělalo velkou radost! Protože podle výrobců je Mana  vyvážené  jídlo v podobě nápoje. Tělu by měl tento drink dodat vše, co potřebuje. A mělo by Vás dokonale zasytit. Tak hurá jdeme testovat!

Když mi balíček kurýr přivezl, neodolala jsem a jako první nápoj jsem ochutnala kakaový nápoj. Jsem zvyklá dávat si k snídani ovesné kaše, rýžové kaše, jogurty, tvarohy s ovesnými vločkami. Musím říct, že tohle byla příjemná změna. Nápoj mi připomínal opravdu kakao. Jako odpolední svačinu jsem zvolila žlutý nápoj Sunlight, byl provoněný ovocem. Chuť mi vyhovovala a opravdu jsem byla ráda, že nemám nutkání sáhnout po nějaké sladké muslli tyčince. Připadala jsem si najezená a ani ne tolik těžká.

Další den jsem si k snídani připravila ovesnou kaši s ovocem, skořicí odměrkou Mana Sunlight. Misku jsem snědla celou a měla dobrý pocit sytosti. Báječný start do nového dne.

Pokračovala jsem v podobě svačin, obědů a večeře. Je pravda, že mezi nápoji jsem si dala nějaké to ovoce, ale rozhodně jsem neměla pocit nějakého velkého hladu. Následující den mě čekalo focení a tak jsem neváhala a nápoj Mana Love vzala s sebou. Vůní připomínal jahody. Ten mi chutnal také. A odpoledne jsem zvládla bez pocitu hladu odfotit.

Musím říct, že sama jsem problém s konzumací nápojů neměla, ale asi je to spíše tím, že jsem zvyklá na kaše, proteinové nápoje. Pro někoho, kdo by chtěl Manu vyzkoušet, bych doporučila smíchat právě třeba s jahodami, nebo jogurtem. Velmi oceňuji to, že jsem po nápoji nebyla těžká, nafouknutá a že jsem neměla nutkání sáhnout po něčem sladkém.

Takže za mě ano, pokud bych neměla možnost sednout si k teplému vyváženému jídlu, které si v klidu rozkoušu a sním. Rozhodně raději, než bagetu, čokoládu jednoznačně po nápojích Mana sáhnu. Také se mi líbí i vyšší obsah bílkovin, který jsem ocenila hlavně po cvičení. Tím bych ho doporučila, třeba začátečníků, kteří začínají cvičit, nebo mění svůj životní styl, jako takový příjemný "Mana start".

Máme tu vyhlášení výherce soutěže s Fisher Price 😊 Předně všem děkuji za komentáře, je vidět, že jste si den dětí ve většině případů užívali 🌷🍉☀️

A teď už to podstatné, ze 117 soutěžních komentářů vylosoval generátor náhodných čísel odpověď číslo 44 , kterou napsala @katkamal která s rodinou včera prostě vegetila a grilovala, což mi přijde jako skvělý program 😎 Tak moc gratuluji a doufám, že snídaňová sada udělá radost a podělíte se potom třeba i o fotku ☕🍩😍

Tak tuhle bleskovku máme za sebou,  užijte se krásný nedělní večer a už brzy vyhlížejte další soutěž 😘🍀🤩

LITUJI, SOUTĚŽ UŽ SKONČILA :(

Jednoho dne vyrosteš, odejdeš ode mě pryč a nebudeš víc chtít polechtat, nebudeš chtít spát se mnou v posteli…

Budeš se sám oblékat, nebudeš chtít, abych tě vedla za ruku, abys udělal krok, nepoběžíš za mnou se slzami v očích, když se budeš bát tmy, nebudeš mě zrakem hledat v davu…

Budeš se divit, proč ti volám několikrát za den, proč se tě snažím najít v davu, budeš se divit, proč ti chci zapnout knoflík na košili a proč tě chci držet za ruku.

Budeš mě někdy nenávidět, zavírat přede mnou dveře, ptát se, proč zrovna já jsem tvoje máma.

Budu cítit jak ve svém vnitru umírám, ale přes srdce naplněné slzami opět zaklepu na tvoje dveře, protože máma svoje dítě neopouští.

Minulý týden jsem měla tu možnost a mohla jsem otestovat výrobky Mana. Jedná se o kompletně vyvážené jídlo v podobě nápoje. Důvod mého testování byl asi podobný jako u většiny maminek. Malé děti, starosti kolem domácnosti, honění nejen za prací a čas na přípravu jídla pro sebe nulová.

Když dorazil balík s Manou, byla jsem nadšená a hned ráno jsem začínala s testováním. První jsem testla Sunlight (tropické ovoce) a umíchala i plnou dávku z pytlíku. Chuť nic moc, ale dalo se to vypít, jen jsem to nedopila celé. 

Postupně jsem během ranního shonu vypila celou dávku. Sympatické mi bylo, jak to bylo rychlé a bezproblémové. Bohužel jsem za hodinu měla hlad a moje očekávání, že mě přejdou chutě na sladké se neuskutečnilo.

Jako druhou příchuť jsem zkusila místo svačiny Mana Origin (bez příchutě). Z touto příchutí jsem měla větší problém než s Tropic. Dala jsem asi čtyři doušky a nedopila to, opravdu to nešlo. Chutí mi Origin připomínalo lívancové těsto a vůní rozmíchanou sádru. Pro mě zklamání, že jsem to nezvládla a raději jsem trpěla hlady až do večeře a těšila se na opravdové jídlo.

Jako třetí v pořadí byla Mana Love (jahodovo-malinová). Ač jahody miluju, tak vypít namíchaný koktejl jsem nedokázala. Už od namíchání mě ta vůně spíše odrazovala. Přemohla jsem se a vypila půlku připraveného koktejlu. Jen změna, neměla jsem hlad za tak krátkou dobu jako na začátku testování. 

Poslední jsem vyzkoušela Mana Dream (čokoláda). Koktejl jsem měla jako svačinku po lekci cvičení a musím říct, že mi docela i chutnala. Že by to nejelpší na konec? Konečně se mi podařilo vypít celou namíchanou dávku. Jen chutě na sladké mě opět nepřešly. 😀 

Ahoj všichni a krásný den dětí všem prckům 🎉🎈👶 máme krásné počasí ideální k rodinnému výletu, ochutnávání ovoce nebo zmrzliny a samozřejmě ke hrám 😍🍦🍉🎶 Tak snad si najdete chvilku i pro soutěž s Fisher Price 🍀 mám tu totiž krásnou sadu pro nejmenší, kteří svět objevují hlavně hmatem a pusinkou 😃

Vyhrát tedy můžete tento snídaňový set pro miminka, takže (nejen) ráno si mrňous může vypít svoji kávičku - hrkátko ☕ pochutnat si na koblížku - kousátko 🍩 a přečíst noviny - šustítko 📰 A co pro výhru musíte udělat? Je to snadné 😉 :

1) dát like tomuto příspěvku 👍 

2) napsat do komentáře jak dnešní den dětí trávíte 💬 nejen s dětmi, pokud miminko teprve čekáte, klidně můžete také soutěžit 🤰

3) soutěžíme o snídaňový set a to do půlnoci 1.června 2019 ☕🍩📰 

Výherce určí následně generátor náhodných čísel 🔢 držím palce všem soutěžícím prckům 🍀🍀🍀

Bylo to poprvé, co jsem se do nějakého testování přihlásila a hned úspěch. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem o Maně věděla od samého začátku a přišlo mi to jako skvělá věc...

Když mi přišel balíček, byla jsem překvapena jeho velikostí. Měla jsem možnost vyzkoušet všechny 4 příchutě a to jak "udělej si sama",  tak i rovnou hotové, ideální na cesty. 

Zkusila jsem na Maně vydržet celý den a stoprocentně jsem se cítila mnohem lépe než po jídle. Měla jsem pravidelnou stravu a cítila zlepšení ve svém zažívání. Podarovala jsem i mamku a ta měla stejné pocity. Byly jsme moc mile překvapené.

Nejlepší ze všech byla příchuť Dream a také ta klasika ... Jinak červená a žlutá za mě opravdu nic moc, ráno jsem to nedokázala vypít, bylo to až moc umělé a práškové. Tyto příchutě se dle mého nepovedly a až si budu Manu kupovat určitě po nich nesáhnu. 

Cena Many v drogerii je cca 80,-Kč, což je vlastně cena levnějšího obědu.  Akorát podle mého je kvalita nesrovnatelná. Jediné, co si neumím úplně představit, je být kompletně na Maně, myslím si, že to pro tělo není ideální, ale jako forma rychlého jídla, když není tolik času, myslím, super. Manu všude chválím a určitě si ji i sama koupím . 

Jsem ráda, že jsem měla možnost tento zázrak vyzkoušet a že splnil moje očekávání. 

K přihlášení do testování produktů Mana, mě vlastně ‘‘uvrtal‘‘ můj muž. Stále se snaží žít zdravěji, hodně cvičí a hledá alternativy k svačinám a taky hladinu toho, jak svoje stravování vyvážit. A tak mu Mana test, přišel jako zajímavá myšlenka. Já jsem si v duchu říkala, že když už do toho půjdu, tak se ale rozdělíme, že sama potřebuji nastavit a nastartovat rozumný, stravovací režim.

Letos mi bylo 40, každý den vozím naše tři děti 30 kilometrů do školy, pak se vracím domů šít do dílny, starám se o dům, větší množství zvířat a drůbeže. Když si dám ruku na srdce, musím přiznat, že péči o sebe zanedbávám ve všech směrech. Nejsem na to pyšná, ale stále je potřeba dělat ‘‘něco důležitějšího‘‘ a navíc neumím úplně dobře hospodařit s časem. A tak mě myšlenka občasného nahrazení jídla ‘‘krabičkou‘‘ nadchla!

Štěstí se na mě usmálo a do testování jsem byla vybrána. Věřím, že nic se neděje náhodou a že jsem se měla dozvědět víc, nejen o produktu Mana, ale i o sobě 😉

Ve slíbený den, dorazil velký balík, který obsahoval všechny produkty řady Mana, které jsou v současné době na trhu. 

• 4 kusy prášku mana s váhou 430 g. Každý sáček by měl nutričně pokrýt jídlo na jeden den, ideálně rozdělené na pět dílů. Cca 400 kalorií na porci.
• 12 kusů krabičkového pití, balené po 330 ml, 1 krabička se rovná jednomu ‘‘plnohodnotnému‘‘ jídlu.
• 1 kus nerezové odměrky na práškový produkt.

Každá ze čtyř vyráběných příchutí (klasik MARK4, Dream, Love a Sunlight) v balíku byla zastoupena jedním sáčkem a čtyřmi ‘‘pitíčky‘‘. Stejně, jako ostatní testující mě trochu mrzelo, že v balení nebyl šejkr. Nejdřív čistě proto, že se mi tahle láhev líbí, později z daleko pragmatičtějšího důvodu, bez mixéru, je prášek téměř nerozpustitelný. Navíc si myslím, že v ženském testovacím kolektivu, by designová láhev, přinesla produktu plusové body 😉 😀 

Tak tento #tag je bezva věc ! Nejenom, že se člověk dozví, pro mne (zahnívající) matku na RD je to i příjemné rozdmýchávání paměti a prastarých profesních dobrodružství !

Čili i já bych Vam tímto ráda přiblížila mojí práci, respektive  jedno  kariérní období v životě jedné zdravotní sestry...🙂

Jsem vystudovaná sestra specialistka pro ARO/JIP a před lety jsem si ještě doplnila bakalářské vzdělání v oboru ošetřovatelství, na magistru už jsem se nějak nezmohla.

Nicméně od začatku.Když pominu nějaké ty brigády v nemocnicích ještě při studiích, moje první velká pracovní zkušenost byla v USA,kde jsem strávila 18 měsíců a kde jsem pečovala o lidi s mentáním postiženim.Toto byla opravdu škola života a určitě se o tom někdy rozepíšu.

Po návratu jsem pak stravila skoro 2 roky jako sestra u lůžka na oddělení ARO, kde to bylo skvělé, leč  táhlo mne to opět ven.

Tentokrat jsem se rozhodla pro Saúdskou Arábii, zemi pohlcenou islámem,pouští a obrovským bohatstvím.

Je tomu několik měsíců, co jsem se rozhodla začít fotit soubor o maminkách s handicapem. Dnes bych ráda napsala o tom, co mě k tomu vedlo a trochu více napsala o své nemoci. O tom, jaké to je, být Myastenikem.

To, co mě přímo vedlo k tomu, abych jej začala fotit, byl nepříjemný komentář jedné zdravotní sestry (která ironií osudu sama má 2 děti), která mi řekla doslova: „Kdo s touhle diagnózou přivede sobecky na svět dítě?“

Tento komentář mě srazil na kolena na několik dní a popravdě, i dnes, kdybych tu ženskou potkala, nejradši bych jí jednu vlepila 😀. Ale tato bolest mě dovedla do dalších vzpomínek na x lidí, kteří měli potřebu se vyjádřit k mému životu a posuzovat můj zdravotní stav. Zjistila jsem ale, že nejsem jediná a že i ostatní s jakoukoli nemocí zažívají to samé.

Dalo by se říct, že se předsudky dělí na dva tábory. Ten první tábor usnul v historii někde v období za minulého režimu, kdy byli postižení odsouváni na okraj společnosti, do ústavů a nebylo jim dovoleno fungovat, jako normální lidi. Protože to nebyl člověk, kterého chtěli ve společnosti vídat. Společnost pro ně byla jen pro zdravé a „normální“ jedince (s čímž má naše společnost problém dodnes nejen v otázce handicapovaných). Bylo to motivováno politicky. V případě 2. světové končili ještě hůř.

Ano, je štěstí, že žijeme v dnešní době, kdy nám za nemoc nehrozí smrt ani odsunutí na okraj společnosti. Přesto tento model tady fungoval tak dlouho, že pro mnohé je problém, že i handicapovaní chtějí žít normální život. Chtějí chodit ven, cestovat, mít rodinu a děti, užívat si života. Jako každý jiný. Společnost si stále ještě nezvykla.

Často tento pohled vídám u zdravotníků, zvlášť u těch, kteří jsou přepracovaní. Proč? Inu, ona zdravotní sestra, která mi řekla, že jsem sobec, totiž pracuje na Gerontopsychiatrii. Což je psychiatrie pro seniory. Sestra měla pravděpodobně jednu, možná dvě zkušenosti s Myastenií. Která nejen že u každého vypadá úplně jinak, ale mění se i s věkem. Je logické, že žena v produktivním věku na tom nemusí být tak špatně, jako sedmdesátiletá babička, které se už přidružily i potíže s věkem a pak té sestře přijde, že toto onemocnění je příliš těžké na to, aby vůbec mohl mít někdo s Myastenií děti.

Do testování Many jsem se přihlásila asi ze tří hlavních důvodů. První byla zvědavost 😊 Druhá to, že zkrátka nestíhám. Mám dvě děti, 3 a 5 let, začala jsem znovu chodit do práce, k tomu domácnost, zahrada, v podstatě nulové hlídání…  Někdy se mi stane, že prostě nestíhám připravit si něco k jídlu. A třetí důvod byl ten, že se snažím trochu zhubnout a co si budem povídat, nejhorší nepřítel hubnutí jsou právě ty chvíle, kdy nestíháte, máte hlad, ale ne už čas ani příležitost řešit to něčím vhodným. V takových chvílích buď sáhnu po něčem, co si pak vyčítám (ať už je to bageta, hamburger nebo třeba nějaká sladká tyčinka), a nebo ten hlad tak nějak překonám, vydržím a potom mě samozřejmě dožene vlčí hlad, kdy se nacpu čímkoliv v jakémkoliv množství. Proto mě testování Many zaujalo a rozhodla jsem se taky zkusit štěstí. A jak moje testování probíhalo?

Dorazil ke mně balík, který obsahoval čtyři příchutě nápoje, vždycky po 3 lahvičkách, 4 velké sáčky s práškovou variantou ve stejných příchutích a odměrku pro přípravu prášku.

Jako první jsem zkusila neochucenou variantu ve formě nápoje a musím přiznat, že přišlo celkem velké rozčarování. Nikdy jsem nějaké takové instantní věci, proteinové nápoje ani nic podobného nezkoušela, takže jsem nevěděla, co mám čekat. Představit jsme si při vší fantazii dokázala maximálně tak něco jako jogurtový nápoj 😅 Mana má ale o dost hustší konzistenci, tím, že se pije při pokojové teplotě, to ještě víc vynikne.

Chuť je prostě specifická 😎 Trochu mi připomíná palačinkové těsto, trochu pudinkový prášek, hodně něco, co neumím nazvat 🙂  Každopádně první lahvičku jsem vypila s velkým sebezapřením a děsila se, jak tímhle stylem otestuju všechno ostatní 😅 Druhý den jsem dala Maně šanci výběrem příchuti Dream, do které jsem vkládala svoje poslední naděje. Miluji totiž všechno s příchutí kakaa a čokolády, jak je něco v „hnědé variantě“, tak mi to chutná, ať je to cokoliv 😊 A to se mi potvrdilo, protože i kakaová Mana mě nadchla. Chutná jako kakao, ve kterém není moc cukru, zato je tam opravdu poctivá dávka kakaa – kombinace přesně pro mě.

Další v pořadí byly příchutě Love a Sunlight. První růžová s příchutí jahod a malin je pro mě nakonec asi nejslabší, chutná tak nějak nejvíc chemicky. Žlutou Sunlight – tropické ovoce, jsem si nechala na konec, nemám tyhle typy příchutí v lásce. Nakonec mě ale docela potěšila, možná proto, že tropické ovoce mi opravdu nepřipomíná 😎 přijde mi spíš vanilková.

Během testování jsem samozřejmě i hledala a zkoumala na internetu, co se o Maně dočtu a jaké mají dojmy ostatní, kdo ji ochutnali. Všude jsem narazila na recenze, jak je výborná, není chemická, má příjemnou chuť … Asi to tak bude v porovnání s ostatními podobnými produkty, proteinovými drinky z prášku a podobně. Pro mě jako „normálního člověka“, který je zvyklý na běžné obyčejné jídlo a s něčím takovým se potkal poprvé, bylo opravdu první seznámení s Manou překvapivé a tak trochu šokující.