Napadlo vás někdy, že únava, nechutenství nebo zvýšená teplota mohou poukazovat na onemocnění ledvin? Jedná se o druhý nejčastěji nemocný orgánový systém u dětí, hned po nemocech dýchacího systému. Pozornost na tuto problematiku vztahuje i fakt, že 8. březen je vyhlášen jako Světový den ledvin.

Nemocné ledviny bývají zrádné hlavně v tom, že se nemusí projevovat úplně typicky a dokonce mohou zanechat trvalé následky, které jsou často vážnějšího charakteru. Projevují se totiž velmi nespecificky a nikoho by při tak “klasických” příznacích nenapadlo, že budou postižené právě ledviny a močové cesty. Mezi příznaky totiž nejčastěji patří nechutenství, únava, bledost nebo ztráta zájmu o své koníčky a okolí.

Odborníci varují, že i pokud se vyskytne zvýšená teplota bez dalších příznaků (například bez kašle nebo rýmy), vždy myslete právě na ledviny. Zpozornět byste měli také v případě, že vaše dítě neroste nebo se pomalu vyvíjí.

Ledviny pracují děťátku už v děloze

Některé děti se dokonce už s poruchou ledvin narodí. Vrozené vývojové vady vylučovacího systému je možné odhalit už před porodem a pro vás jako pro maminku je pak snazší se s danou situací vyrovnat a na vše se připravit.

Během dětského vývoje se funkce ledvin rozvíjí postupně. Už plod v děloze má ledvinky, které pracují, ovšem nemají funkci doopravdy vylučovací. Odpadní látky z těla miminka  vylučují ledviny matky. Ledvinami miminka pouze protéká krev a výsledný produkt se dostává do plodové vody.

Stalo se vám někdy, že jste se ráno vzbudili a nechtělo se vám žít? A stalo se vám to víc dní po sobě? Mně jo a řeknu vám, že to není nic moc pocit.

Může to přijít polehoučku a může to taky přijít jako rána z čistého nebe. Já si teď zpětně všímám věcí, které na mě nenápadně pokřikovaly: „Eliško, zpomal! Shoříš jako PE-PO!“ Ale já neposlouchala. Pořád jsem si jela na těch svých dvěstě procent výkonu přes mrtvolky a nakonec jsem vyhořela úplně.

Vím, že jednou budu za tuhle zkušenost hrozně vděčná. Momentálně se z té ubíjející pasivity umím posunout jen skrz vztek a agresi. Mám na sebe zlost. Skutečnou, nefalšovanou a neředěnou. Jak jsem to mohla dopustit?! Vždyť mě všechny ty věci, které dělám, baví!

Jak můžu být, doprčic, vyhořelá, když se neustále realizuju? Mám práci, kde uplatňuju své vzdělání, mám skvělou rodinu, manžela, dům, nic mi nechybí. Ve volném čase žiju podnikáním. Prodávám svou první knihu, píšu druhou knihu. Hraju na kytaru a teď i na klavír a zpívám. Píšu blog.

Počkat... Nezdá se vám, že je toho ve výčtu nějak hodně? Jestli právě tohle nebude ten kámen úrazu, hm? Ty jedna multipotencionální umělkyně!

Víte, už kolikrát jsem slyšela, že když člověk chce něčeho dosáhnout, musí se zaměřit na jednu věc a té dávat všechnu energii. Nechtěla jsem tomu věřit. Já si přeci nemůžu vybrat jen jednu věc! Baví mě všechno! To zvládnu! Jsem šikovná holka – aspoň se to o mně říká.

Těhotenství je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy. Ovšem není to pro ženu nic jednoduchého. Během těhotenství se ženské tělo mění, orgány se přizpůsobují, uvolňují místo miminku a připravují se na velké vyvrcholení toho všeho - na porod. Hladiny hormonů začnou kolísat jak na horské dráze a vše je najednou jinak, než na co žena dosud byla zvyklá. Někdy se může vyskytnout i nepříjemné napětí v prsou. A právě to mohou být první známkou toho, že se z vás stane brzy maminka.

Každá žena je jiná a originální, každá se měníme trochu jinak a proto tyto “problémy a nepříjemnosti” týkající se prsou také každá prožíváme jinak. Jedna je přecitlivělá na dotyk, druhá cítí bolest, třetí může popisovat zvýšené napětí, další nemusí vnímat vůbec nic.

Všechny tyto pocity jsou dané tím, že se prsa zvětšují a rostou. Hlavně kvůli kojení - mléčná žláza se na celý akt musí připravit a hormony ji navádí k tomu, aby pořádně narostla a byla připravena produkovat mléko pro miminko. Při těhotenství se vám mohou prsa zvětšit až o několik velikostí! Stejně tak, pokud jste na svých prsou zpozorovala zvýraznění žilní kresby, je to úplně normální. Růst tkáně vyžaduje větší přísun krve a právě proto bylo potřeba, aby se dostatečně rozvinulo i cévní řečiště.

Bolet mohou klidně i celé těhotenství

Bolestivost začíná přibližně ve 4. týdnu těhotenství a trvá do konce prvního trimestru. U některých žen ale může provázet celé těhotenství. To naštěstí nebyl případ maminky, která se dělí o svou zkušenost: “Už pár dní před testováním případného těhotenství mě bolela prsa. Nejhorší byla doba, kdy jsem se převlékala a já si musela sundat podprsenku, která mi od bolesti trošku pomáhala. Pár dní nato jsem si udělala těhotenský test a ten mi potvrdil těhotenství. Bolest postupně odeznívala, a tak jsem si mohla od druhého trimestru užít bezbolestné a klidné těhotenství.”

Ovšem všechny nepříjemné pocity v prsou nemusí být nutně projevem těhotenství. Mohou být pouze rozladěné hladiny hormonů, provázet příchod menstruace nebo naopak upozornit na přicházející menopauzu.

V dnešním článku přinášíme rozhovor s Lídou Salemovou, která vysvětlí princip fungování Bachových esencí. A k čemu všemu jsou tyto kapky dobré? U dětí je záběr  široký: od hladší adaptace v šestinedělí, podpory kojení, přes snadnější zvládání růstu zoubků, zajištění lepší snášenlivosti očkování, zmírnění potíží s usínáním a spánkem, včetně úlevy od nočních běsů. 

„K přírodní léčbě mě před 20 lety přivedla vlastní závažná nemoc, se kterou mi bohužel klasická medicína i přes mnoho vyšetření a léků nedokázala pomoci. To byl pro mě tehdy šok, do té doby jsem spoléhala výhradně na lékaře. Šlo o velmi náročné období, ale vděčím mu za velké změny v životě, které mě nakonec dovedly k tomu, že se 8 let věnuji celostnímu léčení profesionálně. Začínala jsem etikoterapií a studiem Bachových esencí.

Práce s nimi mi potvrdila, že velká část našich tělesných i psychických obtíží má příčinu v psychice a to dokonce i tam, kde bychom to vůbec nepředpokládali. Bez práce s příčinami (ne následky) se nemoc nelepší nebo se vracívá. Začala jsem se věnovat vícero metodám, které se mi velmi osvědčily při práci právě proto, že jsou celostní - tedy berou v úvahu celého člověka, jeho vývoj a prostředí, které ho obklopuje. Absolvovala jsem výcvik v rodinných konstelacích, uvolňování emočních bloků (EFT), kraniosakrální terapii, speciálních masážích vycházejících z psychoterapie a ušní akupunktuře. Poslední roky se věnuji také čínské medicíně a psychoterapii orientované na tělo.”

Lído, co to jsou vlastně Bachovy esence a na jakém principu fungují?

Bachovy esence jsou přírodní léčivé kapky, které se vyrábí z rostlin. Používají se od 30. let 20. století a jejich jméno pochází od anglického lékaře dr. Edwarda Bacha, který původně pracoval jako bakteriolog. Pro nás jako uživatele je důležité, že Bachovy esence nejsou homeopatika ani výtažky – tedy nemusíme hlídat odstup od jídla a je možné je použít kdykoliv během dne. Zároveň je tak mohou užívat i těhotné ženy, novorozenci, vážně nemocní lidé nebo silní alergici. A lze je kombinovat i s alopatickými (klasickými) léky, nevadí si ani s psychofarmaky.

Bachovy esence fungují na principu vibrační rezonance. Nesou vysoce harmonickou energii. Ta dokáže harmonizovat naši energii, která je v chaosu (pokud cítíme např. strach, vztek, netrpělivost, neklid, depresi, vyčerpání). Představte si to, asi jako když s pomocí ladičky ladíme třeba piano. Účinek je postupný, ale velmi efektivní. Navíc nehrozí žádné zhoršení na začátku užívání ani závislost.

Téměř každá žena tu a tam cítí, že to „není ono“. Ať už se jedná o nějaké svědění, pálení, výtok anebo nepříjemný zápach. Přitom tyto obtíže nemusejí být nijak intenzivní, dají se často vydržet. Zde mluvíme o vaginálním dyskomfortu.

Ten je v drtivé většině případů způsoben změnou složení „mikrobiálního osazenstva“ vaginy, obvykle přemnožením anaerobních bakterií (méně často kvasinek) na úkor standardních obránců vaginálního kompartmentu – specializovaných vaginálních laktobacilů. Toto stává z celé řady příčin – nadměrná hygiena, menstruační změny, pohlavní styk, koupání, prochladnutí, nevhodné prádlo atd.

V řadě případů ženy vyhledávají samoléčbu v lékárně a nejpoužívanějšími prostředky jsou zde nepochybně lokální výplachy, které zredukují počet bakterií ve vagině. Tyto prostředky však nejsou selektivní a připraví těžké časy nejen nezvaným hostům (anaerobním bakteriím), ale i přirozené biologické ochraně – laktobacilům.

Po takovémto zásahu můžeme buď doufat, že se stav sám od sebe upraví – tedy že se ve vagině zase namnoží „ty správné“ bakterie – anebo můžeme tento stav podpořit přirozenou biologickou léčbou. Tou jsou specializované vaginální laktobacily. Jako obsahuje například GYNIMUN INTIM PROTECT na podporu a obnovení vaginální flóry.

V lékárně najdeme celou řadu probiotických produktů, avšak jen málo z nich obsahuje opravdové vaginální kmeny laktobacilů – tedy bakterie, jejichž přirozeným domovem je právě a jen vagina a které jsou maximálně vybavené pro osídlení, rozmnožení a obranu vaginy. Místo toho někdy vidíme nespecifikované, obvykle střevní laktobacilové kmeny a někdy dokonce jen kyselinu mléčnou nebo jiné okyselovadlo. Používání takových prostředků připomíná situaci, kdy bychom si na zahradě za domem vybudovali rybníček a pokoušeli se do něho nasadit mořské ryby místo línů a sumečků.

Selektivní vaginální laktobacily vynikají vynikající přilnavostí (adhezí) k vaginální sliznici, na níž jsou schopné vytvořit ochrannou vrstvu. Jsou to schopní producenti kyseliny mléčné, která vaginální prostředí okyseluje a vytváří tak nepříznivé podmínky pro jiné „zájemce“. Navíc produkují peroxid vodíku, který kriticky vadí anaerobním bakteriím a nemají ho rády ani kvasinky. A neposlední řadě produkují antimikrobiální látky (jakási laktobacilová antibiotika), které ještě více znepříjemňují pokusy o osídlení vaginy nezvaným hostům.

Před pár dny jsem tady na blogu zveřejnila fotku mého nového úlovku, kterým jsem si udělala radost a velice mile mě překvapila vaše reakce. Spousta z vás mi psala a ptala se, což mě moc těší, a proto jsem se rozhodla vám vaše dotazy zodpovědět touhle krátkou recenzí.

Sešítek na recepty naleztene v prodejnách PEPCO v oddělení kreativních potřeb a školních pomůcek anebo mezi kuchyňským náčiním. Rozměr jednotlivých stránek je 20,5cm x 20,5cm. Šířka knížky včetně kroužkové vazby je 22,5cm. 

Sešit obsahuje prostor na zapsání 90 receptů rozdělený do 5 sekcii a tak můžete mít recepty pěkně rozdělené na dezerty, hlavná jídla, saláty, atd.

Výrobce ale myslel i na náš přehled ve světě gastronomie a tak na prvních několika stránkách naleznete třeba obrázkový "slovník" se všemi druhy sushi, pojmenování jednotlivých druhů steaků, sýrů, těstovin. Vyřešili nám dilema, v jaké skleničce podávat který druh nápojů, jak dlouho vařit vajíčko podle požadované tvrdosti a další věčné dilemata hospodyněk. 

A pokud sbíráte recepty z časopisů a od známých, určitě vás, stejně jako mě, potéší obálka na první stránce pro zakládání receptů, které jste si zatím nestihli zapsat, anebo chcete vyzkoušet dříve, než si je uchováte ve svém receptáři.

Mě obzvlášť potěšila dvoustránka s 24 nálepkami. Už se těším na zavařovací sezónu. 🙂

Vzhledem k poměrně tristní situaci v zemi, kdy je podle oficiálních čísel již desetina lidí v exekuci, se pojem insolvence nebo osobní bankrot skloňuje poměrně často. V platnost také brzy vstoupí zákon, který podmínky insolvence upravuje tak, aby byla dostupnější více lidem.

Ačkoliv ekonomická situace je u nás stále lepší, mnoho rodin žije na hranici existenčního přežívání. Z každého desátého člověka staršího patnácti let, u kterého je vedeno exekuční řízení, pak ale musíme vybrat také ty, jejichž finanční situace je v podstatě neřešitelná - někteří mají exekucí tolik, že není v jejich možnostech mít o nich přehled a zároveň je splácet.

Jednou z nadějí, jak se z dluhové pasti vymanit, je možnost vstoupit do osobního bankrotu, který je u nás již několik let možný i pro fyzické osoby. Mnozí využívají i společné oddlužení manželů, které dokáže řešit finanční potíže v případech, kdy jsou dluhy vedeny na oba z manželů.

Osobní bankrot je mechanismus, po jehož schválení zůstává jednotlivci na přežití jen takzvaná nezabavitelná částka, která se vypočítává z platu, její výše se u průměrných měsíčních platů pohybuje kolem deseti tisíc korun. Osobní bankrot pak trvá pět let, během nich je dlužník povinen zaplatit alespoň 30 % z dlužné částky.

Jak se žije z nezabavitelné částky, když máte rodinu a malé dítě, nám zprostředkuje Lenka, která insolvenčním procesem prošla.

Jak osobní bankrot funguje?

Osobní bankrot je proces, který není samozřejmý a nevzniká na něj nárok. Na to, aby ho dlužník získal, potřebuje souhlas soudu. Ten na základě údajů, které dlužník poskytne, rozhodne o tom, zda má dlužník dostatek financí na to, aby mohl pravidelně splácet a zaplatil tak alespoň 30 % z částky, kterou dluží.

Na rozhodnutí, zda má na oddlužení nárok, nemá vliv počet dluhů, které má, musí být však minimálně dva vůči různým institucím a dluhy musí být alespoň 30 dní po splatnosti. Důležitá je celková částka, kterou žadatel dluží, a výše částky, kterou může každý měsíc zaplatit.

Pokud soud osobní bankrot schválí, oddlužení trvá pět let a během nich musí dlužník zaplatit minimálně 30 % ze svého dluhu.

Výhodou společného oddlužení manželů je, že pokud mají dluhy i manžel a manželka, mohou je spojit v jedno řízení - vyhnou se tak administrativě, mzda je krácena u obou manželů. V praxi je to tedy tak, že dva průměrně vydělávající manželé žijí po dobu pěti let z částky kolem 20 tisíc korun. Pokud mají v péči děti, částka, kterou si mohou ponechat, se navyšuje.

Krom srážek ze mzdy jsou pak dlužníci povinni insolvenčnímu správci, který jim je přidělen, ohlašovat veškeré movité a nemovité dary, případná dědictví nebo výhry. Všechny peníze, které převýší rámec nezabavitelného minima, musí dlužník odevzdat a splatit jimi svůj dluh. Pokud by se zjistilo, že si přivydělává bokem či zatajil jinak získané finanční prostředky, oddlužení by bylo zastaveno a mohlo by skončit konkurzem - tedy zabavením veškerého majetku. Všechny dluhy by navíc dlužník musel začít splácet znovu se všemi úroky.

Jak to vše začalo?

Dostala jsem možnost otestovat 5 voňavých produktů značky Silan. Silan, samozřejmě, znám, před testováním jsem mimo jiné opakovaně kupovala modrou vůni Fresh sky, která mě dostala svou svěžesti a jemností poté, co se rozleží. Když jsem tedy zjistila, že mohu otestovat další vůně, byla jsem nadšená. 

Jaké produkty jsem testovala? 

1. Silan Sensitive - vůně určená i pro naše nejmenší

2. Silan Supreme - "parfémová" vůně 

3. Silan Aromatherapy - aviváž s vůní kokosu

Scéna jako Brno!

Děti zas někde objevily plastovou lžící na obouvání bot – takovýho toho hada z IKEY, znáte?

Každý držel jeden konec a tahali vší silou a vřeštěli ty klasický slogany (Já to měl první! To je moje! Já to chci! …)

S manželem jsme na to hodili oko a mimicky se domluvili, že to tentokrát zkusí rozuzlit on. Ještě utrousil „co s tim? Přece nemá cenu zjišťovat, kdo to měl první!“ A já bohorově (plna důvěry v něj): „Vždyť víš, co jim říkat… “

Takže šel na to:

„Martínku, ty chceš toho hada, viď?“ „Uááááá!“

Velmi dlouho přemýšlím nad tím, jak asi těm našim biologickým maminkám bylo v době, kdy ty naše děti přišly na svět. Jak se cítily v době před porodem a ve chvíli, kdy na porodním sále oznámily personálu, že třeba dítě po porodu ani nechtějí vidět a už vůbec ne o něj pečovat? Cítily strach? Cítily hanbu? Beznaděj? Potřebu utéct?

Jak se k nim asi chovali lékaři a sestry? Měly respekt a pochopení, nebo je odsuzovaly? Podpořili maminku v jejím rozhodnutí, nebo na ni tlačili, aby se rozhodla jinak? Vždyť dát dítě do adopce, přece není v pořádku a je to odsouzeníhodné…

Informoval nemocniční personál nebo sociální pracovnice maminku správně o tom, jaké má možnosti? O tom, že může dítě dát do přímé adopce nebo do pěstounské péče na přechodnou dobu a že umístění do ústavu je až krajním a pro dítě velmi traumatizujícím řešením?

V jak velkém kontrastu této velmi těžké a smutné situaci je tu porod maminky, která své dítě s láskou toužebně očekává. Porod maminky, která si pro větší komfort svůj i dítěte povolá sebou k porodu úžasnou podporu v podobě duly.

Velmi mě proto překvapilo, když jsem nedávno zjistila, že dula může doprovázet k porodu i maminku, která z jakýchkoliv důvodů nemůže nebo nechce následně o dítě dále pečovat.  Překvapilo mě i to, že některé duly doprovod k takovému porodu považují za obrovskou výzvu a moc rády by takovým maminkám pomohly!

O tématu jsem měla možnost mluvit s dulou a terapeutkou Květou Cermanovou. Květa je kromě jiného také adoptivní maminka, takže je jí toto téma velmi blízké. Maminky k porodu doprovází už více než 18 let a také vede školení a kurzy pro nové duly.

V předchozích článcích jsem se podělila o to, jak jsme si doma nastavili náš "režim" kontaktního rodičovství, které (možná pro připomenutí) spočívá zejména v těchto prostředcích: bonding po porodu, kojení, nošení dětí, společné spaní, důvěra v pláč dítěte a vyvážený rodinný život včetně vymezování hranic. 

My tedy naší cestou praktikujeme kontaktní rodičovství v podstatě už 14 měsíců a já s postupem času zjistila, že to vlastně nestačí. Jako já si opravdu myslela, že se naučím být kontaktní rodič a máme vyhráno 😁 No jo, jenomže koukněte na těch 6 prostředků kontakního rodičovství. Bonding byl vyřešen první den života. Kojení, nošení, společné spaní sice klidně dál pokračuje, ale v roce a více už vlastně řeší pouze primární potřeby dítěte. V pláč dítětě dále důvěřujete a snažíte se vymezovat (asi hlavně sobě v hlavách ale reálně i dítěti) hranice, ale jaksi je víc a víc situací, ve kterých může pláč dítěte propuknout, kdy musí hranice zafungovat . A ten pláč a hranice jsou vlastně až důsledek určitých situací a vjemů. No a tím víc se rodiče musí soustředit na ty situace a vjemy a naučit se v nich chovat a zacházet sami se sebou i s dítětem. No a tam už jaksi teorie o kontaktním rodičovství nestačí. Což je celkem velká trable, že 😉

Takže kam jsme se po kontaktním rodičovství vydali my? Dalším (hodně širokým) směrem rodičovství, které myslím plynule navazuje na kontaktní rodičovství, je rodičovství respektující. Do toho se dá zařadit hodně autorů a hodně dílčích přístupů, což je na jednu stranu super a na druhou stranu to tím vlastně klade na rodiče o to větší nároky, aby se v dané problematice zorientovali a nastavili si ten přístup přesně tak, jak potřebují (znáte to, když si můžete vybrat ze 40 druhů zmrzliny tu nejlepší zrovna pro vás a to rozhodování je tím širokým výběrem o to náročnější, je to dost podobné a také si každý z nás nakonec vybere jinou zmrzlinu, protože každému z nás chutná nejvíc jiná). No takže zatímco kontaktní rodičovství byla cesta celkem jasná a jednoduchá, tak pokračovat cestou respektujícího rodičovství je o něco těžší a z mého pohledu to vyžaduje větší přípravu.

V rámci našeho domácího modelu bohužel nemám moc času na četbu (Maximek je s námi večer hodně dlouho vzhůru a když hlídá pár hodin babička, tak se věnuji většinou práci) a osobně lépe vnímám informace a rady lépe osobně než z literatury. Takže tohle neberte jako nějaké doporučení, ale prostě jako informaci, jak se v tom snažím zorientovat já 😉 Co se týká četby, tak za teoretický základ jsem si zvolila autorku Naomi Aldort a její knihu Vychováváme děti a rosteme s nimi, která pěkně vysvětluje, co se v mysli dítěte v určité situaci děje a jak bychom my jako rodičové měli postupovat nejen v těch okamžicích konfliktních (kdy se dítě vzteká, něco jej bolí, je smutné atd.) ale i ve chvílích radostných. Asi ta hlavní myšlenka, kterou já si z jejího konceptu přináším, je o tom, že bych primárně měla brát ohled na to dítě (toto prosím nezaměnit za to, že by pro matku mělo být dítě na prvním místě, na prvním místě musí pro sebe být matka sama 😉 ), vždy v dané situaci být dítěti oporou a v sobě si oddělit svá očekávání o tom, jak se dítě má chovat nebo jaké má být, od reality, a přijmout dítě takové jaké je a takové jej bezpodmínečně milovat. Tohle zní asi celkem jednoduše, protože přece každý milujeme své dítě a v hlavě si říkáme, že i když třeba nebude mít vysokou nebo mu nepůjdou sporty, přece jej budu pořád milovat. Ale určitě každý z nás zažil situace, kdy dítě řve, vzteká se, mlátí hračkami a podobně, kdy nám v hlavě vůbec neběží myšlenka "já ho tak miluji", ale myšlenka úplně opačná a dost možná zahrnující i vulgarismy. Proto je fajn přečíst si nějakou takovou knihu, která rodiče v tomto směru posune a přitom vlastně "vrátí" v čase. Alespoň já jsem se u četby v myšlenkách sama často vrátila do svého dětsví a vybavovala si své pocity a situace, ve kterých jsem jako dítě nebyla s postojem rodičů spokojená a pomohlo by mi něco úplně něco jiného, než co praktikovali rodiče. Z literatury jsou v tomto směru dále hodně oblíbené například tituly Aha rodičovství a Respektovat a být respektován.

Dál v téhle oblasti čerpám informace a zkušenosti už tou osobnější cestou, jak jsem výše zmínila. Třeba od Ireny Kubantové (Montessori praxe), která dělá semináře primárně o montessori, ale protože je to hodně propojené, tak velikou měrou i právě o respektujícím rodičovství. Vlastně díky hledání montessori hraček a doporučení, jsem se k Ireně dostala i já. Můžete si třeba pustit nějaká její videa na YouTube, jestli vás osloví 😉 Mně tenhle osobnější způsob předávání informací a zkušeností sedí víc, nejen proto, že se můžu ptát i na dotazy, ale ta lidská stránka je prostě pro mě přidána hodnota. Takže ač jsem to sama jako bezdětná nikdy nepředpokládala, tak si čas od času zajdu na seminář o montessori/výchově, třeba na téma komunikace, vzteku, mocenských her, zapojení dítěte v kuchyni atd. Osobně jsem vždycky po 3 hodinách semináře pozitivně naladěná a příjemně utvrzená v tom, že jdu dobrou cestou. A proto vám to sem píši, že je fajn mít zdroj informací, který vám sedne a hlavně, který vám zároveň s informacemi dodává i potřebnou rodičovskou sebedůvěru. Pro mě je absolvování semináře efektivně využitých několik hodin, během kterých mi někdo, kdo si nastudoval poznatky mnoha autorů, dal je vhodným způsobem dohromady a předá mi z nich to hlavní, prostě opravdu efektivní, protože za těch pár hodin bych já všechnu tu literaturu neměla šanci přečíst. Takto jsem to hodně vnímala třeba na semináři Mirky Misákové o mocenských a dalších hrách s dětmi. 

Někdo žádný zdroj informací o rodičovství nepotřebuje (ovšem dost rodičů má jen falešný pocit, že nepotřebuje) a intuitivně dělá věci tak, jak jsou v rámci respektujícího směru doporučovány. Ale většině rodičů určitá "příprava" prospěje. Ostatně na zaměstnání se také připravujeme studiem, školeními, učením se cizích jazyků, praxí pod dohledem... A rodičovství je naše nejzodpovědnější "zaměstnání", takže snaha zorientovat a zdokonalit se v něm, je jistě na místě, i kdyby měla perfektním rodičům jen potvrdit, že to dělají perfektně 😉

Na úvod bych chtěla napsat, jak jsem byla mile překvapená, kolik toho přišlo. Čekala jsem jednu aviváž. Přišlo celkem pět výrobku. 

- aviváž Supreme 

- aviváž kokosová 

- aviváž Sensitive 

- Perfume Pearls - Magic Affair (dále fialove kuličky)

- Perfume Pearls - Fresh Joy (modré kuličky)

Tak a dnes tu máme něco pro malé sportovce! Ale ne, sportovní nadání není s tímhle míčem potřeba, je s ním totiž zábava i když jej jen kutálíte po zemi 😉

Zpívající míč je měkký, dobře se drží, nahoře má malé třásně, aby se dobře držel i jednou rukou a uvnitř má strojek, který, jak jinak dle názvu, zpívá 🙂 Takže ať už si s míčem budete posílat po zemi, kutálet jej, kopat do něj, nebo s ním dítě bude jen třášt, tak míč bude zpívat legrační písničky a hlášky o barvách, počítání a fotbalu. 

Míč je určený pro děti od 6 měsíců, takový prcek do něj bude samozřejmě jen plácat, ale reakce míče se mu bude určitě líbit 😉 Výhodou pro takového mrňouse ale určitě bude to, že míč se mu narozdíl od těch "opravdových" nikam nezakutálí 🙂

Za nás je to taková milá hračka, písničky a hlášky povzbuzují dítě k dalším pohybům s míčem, což se vždycky hodí (utahat ty malé nezbedy trochou sportu)  a přijde mi celkem bezpečný, že jej dítě nehodí nebo nekopne nějak vysoko, kde by mohlo něco rozbít 🙂

Skvělá volba zábavy nejen pro budoucí malé fotbalisty 🙂

Vitamín D, nazývaný také sluneční vitamín, je pro člověka důležitý vitamín. Jeho nedostatek může způsobit spoustu obtíží a nemocí. Jednou z možností, jak ho získat, je vystavovat se (přiměřeně) slunečnímu záření. Lidské tělo si sice dokáže přes léto udělat zásoby vitamínu D, bohužel ne u všech lidí jsou dostatečné, aby z nich tělo mohlo čerpat přes zimní měsíce. V zimních měsících tak mnozí lidé a děti trpí, kvůli nedostatku slunečního záření, nedostatkem vitamínu D.

Vitamín D se řeší hlavně u novorozenců a kojenců, kdy při první návštěvě u pediatra dostane dítě kapky vitamínu D. Stejně tak to hodně řeší vegani, kteří tím, že nejí živočišné produkty, také mohou trpět jeho nedostatkem. Běžně se stravující člověk to ale neřeší. A pokud ano, jsou to spíše výjimky. Ale nedostatkem vitamínu D jsme ohroženi všichni.

Kdy jste ohroženi nedostatkem vitamínu D

• nedostatečné vystavování se slunečním paprskům - sluneční záření přispívá k tvorbě vitamínu D v kůži, pokud na sluníčko moc nechodíte, jste ohroženi jeho nedostatkem (klasický případ jsou lidé pracující v uzavřených budovách nebo staří lidé, kteří už nechodí vůbec ven). Právě v zimních měsících jsme jeho nedostatkem ohroženi všichni (pokud si naše tělo nestačilo udělat zásoby z léta) děti i dospělí a proto se doporučuje vitamín D doplňovat. Získáte ho potravou a nebo potravinovými doplňky. Studie zjistily, že se u většiny lidí během zimních měsíců dostane hladina vitamínu D na spodní hranici normy, nebo dokonce až pod limit.
• u lidí, kteří mají trávicí problémy, například celiakii (alergii na lepek), zánětlivé onemocnění střev nebo jim byla část střev operativně odstraněna, dochází také k nedostatku vitamínu D
• lidé, kteří mají poškozenou funkci jater a ledvin, trpí nedostatkem, protože tyto orgány se podílí na přeměně vitamínu D z neaktivní formy na aktivní, kterou je naše tělo schopné vstřebat
• také kojenci jsou ohroženi nedostatkem tohoto vitamínu - zejména ti, kteří jsou pouze kojení, protože v mateřském mléku ho nemusí být dostatek, proto se jim od první návštěvy u pediatra dodává ve formě kapiček (dříve dostávaly miminka rybí tuk)
• hladinu vitamínu D snižují také některé léky
• v neposlední řadě jsou nedostatkem vitamínu D ohroženi obézní lidé

Je jasné, že někteří lidé mohou patřit do více rizikových skupin (například obézní člověk, který nechodí moc na slunce a tak dále). A nedostatek vitamínu D je na světě.

Pozor na opalovací krémy a sklo - zabraňují tvorbě vitamínu D

Velmi dlouho jsem se snažila představit si, co asi ty naše přijaté děti zažily v nejútlejším věku ve chvíli, kdy z různých důvodů ztratily maminku¨, a jak se asi  musí cítit v momentě, kdy o ně začne pečovat maminka náhradní? Jak si takové zranění představit a jak pochopit, proč vlastně naše děti tak často sekají a kopou kolem sebe a lásku oplácí atakem, vztekem nebo lítostí?

“Představte si, že je to podobné, jako když se poprvé zamilujete a svou lásku ztratíte. Zlomí vám to srdce. A pak přijde jiný, nový partner. Vy chcete znovu věřit v lásku, ale bojíte se uvěřit po tom velkém zklamání a bolesti. Nakonec začnete pomalu věřit, ale občas se stane, že nový partner vám toho původního v něčem připomene…

Vybudování opětovné důvěry trvá déle a někteří, pokud prošli velkým zklamáním, si tu opravdovou, hlubokou důvěru, nevybudují už nikdy, i když se okolí bude snažit sebevíc. Láska od rodičů a hlavně od matky by měla být bezpodmínečná – vlastně naivní, stejně jako ty první lásky.“

Za tohle úžasné a trefné vysvětlení děkuji Elišce Kotrbaté. Mladé a velmi zajímavé ženě, která se díky svému vlastnímu onemocnění naučila jednu velmi zajímavou terapeutickou metodu. Díky této a dalším terapeutickým metodám pomáhá rodičům a dětem obnovit přirozené napojení mezi rodičem a dítětem.

Eliško, jak jste se tedy k senzorické integraci, jak se tato terapeutická metoda jmenuje, dostala? Je možné k tomu třeba vystudovat nějaký speciální obor?

Já jsem vystudovala psychologii a speciální pedagogiku, ale přišlo mi to celé takové prázdné, teorie bez dalšího obsahu. Takže, když jsem se díky svému onemocnění seznámila s jednou velmi zajímavou neuropsycholožkou z Ruska a následně měla možnost u ní celé dva roky pozorovat její práci, ptát se a dostávat odpovědi, moc mě to naučilo.

Nedávno jsem byla vybrána na testování produktů značky Silan. Byl mi odeslán balíček, ale co osud nechtěl. V den, kdy mi měl být balíček doručen, volal kurýr, že je balíček poškozený a teče z něj. Pochopitelně jsem ho odmítla a myslela si, že to je konec mého testování. Avšak holky koníkovky mi poslali nový balíček a já se nemohla dočkat, až začnu testovat.

K testování mi přišlo:

1. Silan Aromatherapy + Coconut Water, Scent & Minerals
2. Silan Sensitive
3. Silan Supreme Romance
4. Silan Perfume Pearls Fresh Joy (modré)
5. Silan Perfume Pearls Magic Affair (fialové)

Zkušenosti uvádím na pravou míru tak, jak jsem byla nebo nebyla spokojená 🙂

Jako první jsem vyzkoušela Perfume Pearls Maggic Affair. Ještě nikdy předtím jsem žádné perličky nezkoušela, takže jsem byla opravdu zvědavá. Dle pokynů jsem je nasypala do bubnu pračky za pomocí víčka. Už při aplikaci byla vůně hodně silná, těšila jsem se na výsledek. Po vytažení prádla byla vůně snad ještě intenzivnější. Pro někoho by to mohlo být příliš, ale pro mě, jako milovnici voňavého prádla, to bylo milé překvapení. Určitě si z této řady ještě nějaké koupím 🙂 

Další na řadu přišla tahle „růžovka” s názvem Silan Supreme Romantic. Aviváž jsem zkoušela už v minulosti, takže jsem věděla, do čeho jdu. Jak sem již zmiňovala, mám ráda silné, intenzivní vůně, takže mi voněla. Svoji vůni zanechá dlouhodobě i na prádle.

Cestování s kočárkem je další z disciplín, kterou se musí mámy naučit a ovládat tak dobře, aby v městské džungli dokázaly přežít. Na auta si musíte dělat řidičák, na přepravu vašeho pokladu v pojízdné boudičce vás nikdo nepřipraví.

Nechte si poradit, jaké vychytávky o cestování MHD nasbíraly zkušené spolubrzditelky kočárků na Modrém koníku a co radí maminkám guru hromadné přepravy - Dopravní podnik Hlavního města Prahy na svém webu.

Zásada číslo jedna: Dobrá kolečka!

Většina z maminek má jako první kočárek nějakou dvou/trojkombinaci, což jsou z valné většiny kočáry s obřími koly. Velká výhoda na kostkách, na dlažbách, ale i při nájezdu do dopravního prostředku - zvláště pokud se zaaretují.

Velká kola se málokdy v chodníku zaseknou, kočár péruje, parádně zvládá několikacentimetrový schod z nástupního ostrůvku do tramvaje nebo busu. Dokonce absentuje neskutečně příšerný zvuk klapajících koleček například po zámkové dlažbě, se kterým se setkáte ihned, jak vaše miminko vyroste z hlubokého kočárku a přesedláte na nějaký sportovnější model.

Sportovní korby z kombinovaných kočárků bývají těžké, velké, nepraktické a tak z valné většiny přichází zklamání a následná koupě golfek nebo sporťáku - ty ovšem mívají kola i o polovinu menší a naučit se s nimi jezdit po dlažbách a rozmlácených chodnících chce čas. 

Holky, co rady čtěte? 

Knihy otevírají dveře do neodolatelného kouzelného světa. Udělejte všechno pro to, aby se tyto dveře otevřely i vašim dětem. Čtěte si s nimi, hrajte si a zažijte krásné chvíle, díky kterým si vytvoříte neobyčejné vzpomínky. Tentokrát nebudete testovat, budete si hrát a vydáte se na dobrodružnou cestu, na kterou jen tak nezapomenete.

Co budeme testovat

Je nesmírně důležité, abychom dětem dopřáli únik do knižního světa. Obzvlášť v této uspěchané době jsou společné chvíle při knize nebo hře nesmírně vzácné. Věnujte dětem co nejvíc času. Je to to nejvíc, co jim můžete dát. My se postaráme o to, aby byly tyto společné chvíle nejen zábavné, ale i pohádkové. Naše magické produkty hledají novou rodinku a chtějí se stát součástí vašich společných chvil a vzpomínek.

Kniha Medvěd Wrr: Po přečtení zavřít!

Znáte ten pocit, kdy se začtete do knihy a její příběh vás zcela pohltí? Tak přesně tohle se stalo i medvědovi Wrr. A to doslova! Medvěd Wrr se ocitne v opuštěné továrně na knihy a po tom, co se do jedné z těchto knih začte, stává se její součástí. Musí čelit pirátské bandě, která se snaží získat moc nad strojem na výrobu knih a podmanit si tak celý knižní svět. Zažijte jednou velké dobrodružství! Příběh knihy pohltí každého malého i velkého knihomola. Pozor však na pirátského kapitána. A jak říká název, nezapomeňte knihu po přečtení zavřít.

Karetní hra pro děti 5+

Šestinedělí je obdobím plným změn. Tou největší změnou je, že jste se dočkala a narodilo se vám miminko, což zasáhne do chodu celé rodiny. Změny ale nastávají i v těle novopečené maminky. Začínáte kojit, cítíte, že se vaše hormony vzbouřily, vaše tělo se čistí po porodu. Jaké fyziologické změny se odehrávají v těle maminky první týdny po porodu? Co můžete očekávat?

Šestinedělí je období bezprostředně po porodu, kdy dochází k největším změnám v těle maminky a celkově ke sžívání se s miminkem. Těchto šest týdnů můžeme rozdělit na rané šestinedělí (prvních 10 dní po porodu), kdy žena začíná kojit a hojí se jí poporodní poranění, a na pozdní šestinedělí, kdy se už začíná žena cítit lépe a užívá si první týdny se svým miminkem.

Co se děje s dělohou po porodu

V těhotenství vážila děloha zhruba 1 000 g. Již první dny po porodu můžete pozorovat, že se děloha rychle zmenšuje. Na konci šestinedělí váží přibližně 80 g a zůstane o trochu větší než před otěhotněním. Tento proces se nazývá zavinování dělohy. Je způsobem hormony, které se začínají uvolňovat již při porodu a zejména po porodu. Dochází při něm ke stahování dělohy (smršťování svalových vláken) zpět do původní podoby. Zavinování dělohy je bolestivé zhruba jako silnější menstruace. Pokud žena kojí, děloha se zavinuje více a také to více bolí. Ale není to nic, co by nešlo přežít. Uvádí se, že zavinování dělohy je bolestivější u vícerodiček než u prvorodiček.

Jedna uživatelka Modrého koníka píše tipy na lepší zavinování dělohy: „Kojit a spát na břiše, pokud to dovolí prsa, když tak si břicho vypodložit. Tím se bude děloha lépe zavinovat. Já rodila počtvrté a můj doktor mi sdělil, že mám dělohu tak krásně zavinutou, jako kdybych nerodila. A že by to nějak moc bolelo, se říct nedá, spíš při začátku kojení je cítit tlak v podbřišku, ale pocity máme každá jiné.”

Zároveň se zavinováním dělohy dochází k odchodu tzv. očistků. Očistky jsou vlastně odumřelá povrchová vrstva sliznice dělohy, která začne po porodu přirozeně odcházet z těla ven. Zpočátku jsou velmi silné, postupně se jejich množství snižuje. Stejně tak se mění jejich barva. První dny po porodu jsou jasně červené, poté hnědnou, žloutnou až zbělají a nakonec odchází průzračný hlen. Očistky odchází jak po vaginálním porodu, tak po porodu císařským řezem. V tomto období se neobejdete bez poporodních vložek. Odcházení očistků není příjemné, ale je to naprosto přirozené. Očistky jsou živnou půdou pro bakterie, proto je nutné dbát na zvýšenou hygienu.

Tak jsem si konečně našla chvilku času na shrnutí těhotenství a porodu č. 2. 😀

Vždy jsme s manželem chtěli mít deti "brzy po sobě". Když tedy dcera oslavila v srpnu 2017 prvni narozeniny, začali jsme mluvit o tom, že bychom se pokusili ještě o toho chlapečka ❤. V té době jsme koupili větší byt a na jaře se měli stěhovat...

Já, přestože jsem ještě kojila, jsem už chodila do práce (na zkrácený úvazek) a opravdu jsem si to užívala. Dcera na mě přestala být tolik lidí závislá a já měla pocit, že na té rodičovské tolik "nezblbnu". Ale jako porodní asistentka jsem v práci stále vídala tu krásu rodícího se života a tím víc to chtěla zažít znovu...

No, takže jako novoroční předsevzetí jsme si dali miminko 😊

Počítali jsme, že to bude chvilku trvat, než se zadaří... proto bylo velké překvapení, když jsem dvě čárky na TT našla již na začátku února 😃  Hlavou se mi honily myšlenky, jakože zrovna nás potkalo štěstí, že se podařilo "napoprvé", když někomu se nedaří několik let. (Jedni naši známí za sebou totiž měli tři neúspěšné IVF a já jsem jim miminko hrozně moc přála, protože neznám lepší a hodnější lidi, než jsou oni dva... No, jim se nakonec také zadařilo a na konci listopadu chovali také 😊)

Ale zpět k nám. Druhé těhotenství začalo stejně jako to první- opět mi bylo špatně a každé ráno jsem trávila s hlavou v záchodě, ale s druhým trimestrem nevolnost přešla a já si mohla užívat bezproblémového těhotenství 🙂 jen mě stále pronásledoval pocit, že je to divné, jak je to všechno v pohodě, že to nebude jen tak, že se určitě něco musí stát, že se něco pokazí... asi nějaká paranoia 🙈 protože se nepokazilo nic.

Krásný páteční večer!

Jak jsem slíbila, tak konám🙂 A nebudu to dlouho protahovat! 

Pro začátek bych chtěla všem poděkovat za krásnou účast, vaše texty si vždycky moc ráda pročítám a zjišťuju, jak vlastně "fungují" a vypadají životy či příběhy ostatních. U některých jsem se dojala, jinde pobavila....Ale každý jeden příspěvek byl originál a jsem moc ráda, že jste se rozhodly jej opět sdílet se mnou i dalšími uživatelkami. ❤ 

A teď už tedy k vyhlášení🙂 

Generovány byly tři z vás a vybrána byla tato čísla:

1, 53 a 3. Jmenovitě to jsou: @mamamili , @renatka16 a @terka555 ! 

"Každá žena by si před otěhotněním měla nechat otestovat funkci štítné žlázy a pak i během prvního trimestru. Osobně mi můj doktor řekl, že se to velmi zanedbává. I zdravá žena by v těhotenství měla jíst jídlo s vyšším obsahem jódu, aby mohla štítná žláza fungovat za dva! Já se léčím na hypothyreózy 8 let. Problém nastal po prvním těhotenství. Než jsme zjistili, co se v mém těle děje, štítná žláza mi dala dost zabrat. Teď jsem pod dohledem a je to v pořádku," dělí se o svou zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku.

Jód, latinsky Iodum, chemická značka I, je pro život nezbytný prvek patřící do skupiny halogenů. Jeho přítomnost je nutná pro správný vývoj a růst organismu a pro funkčnost hormonů štítné žlázy. Doporučená denní dávka se pohybuje mezi 150-200 μg, záleží hlavně na věku a stavu organismu. Více ho potřebují děti, těhotné a kojící ženy. V dnešní době už ale není problém získat doporučenou denní dávku v běžné stravě, nedostatek jódu už se naštěstí také vyskytuje spíše vzácně, tzv. endemicky. To znamená, že jen v určitých ohraničených částech světa a kvůli malnutrici (=podvýživě).

Z kterých potravin jód čerpat?

Zdrojem jódu je moře, hlavně mořské plody, ryby, jejich produkty, řasy a jodidovaná sůl. To znamená, že se do soli uměle jód přidává, aby ho nebyl v potravě nedostatek. Také ho můžeme získat z mléka, mléčných výrobků a vajec. U živočišných produktů záleží obsah jódu na množství v půdě a na tom, jak se moc se jódovaná půda dostává ke zvířatům.

Musíme si také uvědomit, že pokud potraviny prochází tepelnou úpravou, část jódu se z nich ztratí. Vždy můžete ještě sáhnout po přípravcích s jódem z lékárny a prvek tak uměle dostávat do vašeho těla.

Jód a štítná žláza

Tak nás to znova doběhlo. Můžeme to nazývat jakkoliv, chřipka, prochladnutí, viróza, kašlík nebo rýmička. Název pro tyto podzimní a rané jarní nemoci vůbec není podstatný. Podstatné je totiž to, co to udělá s vaší rodinou.

Obraz z naší nedávné domácnosti: dvě děti s věčnou nudlí u nosu si stěžují na škrábání v krčku, muž umírá na gauči a vy tiše trpíte. Protože mámy neumírají, mámy přece vyléčí celou rodinu. Až potom, když už jsou všichni jakž takž zdraví, až potom odpadáváme do postelí a nejsme schopné běžného fungování. Případně se nadopujeme léky a nemoci „přechodíme“.

Ale věděli jste, že přechodit takovou chřipku je velmi nebezpečné? Přechozená chřipka nebo jiná viróza znamená často komplikace na celý život. Virové onemocnění totiž nekončí, když zmizí teplota. Tělo potřebuje ke zotavení ještě několik dalších dní a tento čas označujeme jako rekonvalescenci. Je to doba, kdy se všechny imunitní procesy dostávají do normálu a tělo začíná hromadit energii na každodenní fungování. Časté podceňování rekonvalescence po virózách může mít za následek spuštění autoimunitních onemocnění s často doživotní léčbou a výrazně sníženou kvalitou života. Myslete na to, až budete v blízké budoucnosti nemocná běhat okolo celé rodiny.

My, mámy, jsme totiž takové hrdinky. Často nepřiznáme, že nám samotným je zle, protože přece, kdo se postará o děti. Mnohé babičky stále pracují a nejsou tak k dispozici. Nemoci jsou proto strašákem pro mnohé rodiny.

A tak jsme tam všichni čtyři potichu na gauči celý týden trpěli. Střídali jsme se v teplotách a někdy jsme i losovali, kdo vstane a udělá čaj. Kdo dá léky. Kdo dá dětem jíst. Kdo dojde do obchodu, abychom nezahynuli hladem. Kdo doběhne do lékárny. Lékárna tentokrát padla na mě. Silou vůle jsem se tedy posbírala a odhodlala se jít nakoupit spreje, pastilky, kapky a tabletky, zkrátka všechno, co by nám mohlo pomoct přežít tuto malou katastrofu.

„Zase jste tu?“, ptá se mě lékárnice. Nevýhodou malého města je, že vás všichni znají. A vidí, i když nevypadáte právě dobře.

Chci se zeptat, je tu skupinka pro rodiče postižených dětí??