Aktualizace: recenze na praktický Veroval DUO CONTROL Pažní tlakoměr a Veroval  infračervený dotykový teploměr 2 v 1 naleznete v našem fóru. 

---

Co je důležitější než zdraví vaší rodiny? Říká se, že kdo má zdraví, má všechno, a je to pravda. Pečujte o sebe a své blízké, všímejte si toho, co vám říká vaše tělo a nenechte nic na náhodu. V současném, moderním a technologicky vyspělém světě si můžete i v pohodlí domova zjistit první příznaky zárodku choroby a nebo sledovat váš současný stav.

Maminky, vítejte při novém testování, se kterým se svému zdraví kouknete na zoubek s Veroval produkty od značky Hartmann.

Co testujeme

Veroval DUO CONTROL Pažní tlakoměr

Kde při stálém zaměstnání najít dostatek času na sebe, rodinu, nebo své koníčky?

Co o prázdninách s dětmi?

Kdo se o ně postará, když marodí?

To jsou otázky, které pálí snad každou maminku.

Každý den žijeme pod nadvládou neúprosně tikajících hodinových ručiček. Žijeme ve stresu, který se podepisuje na našem vzhledu, vztazích i zdraví. Počítáme dny do výplaty.

Není divu, že podvědomě hledáme alternativy, jak z tohohle začarovaného kruhu ven. Že se 42% žen nevrací po mateřské do původního zaměstnání. Že hledáme cesty, jak najít čas na život.

Už odmala jsem posedlá uchováváním vzpomínek: ve skautu jsem vždycky měla na starosti kroniku, mnoho let jsem si vedla deník, dodnes si schovávám všemožné ústřižky, vstupenky, letáčky a jiné upomínkové předměty. K tomu zcela samozřejmě v dnešní době patří fotky. Co mám děti, fotím opravdu hodně. Děti rostou strašně rychle, takže se snažím jejich dětství zpomalovat alespoň tímto způsobem. Někdy v době, kdy měl můj starší synek pár měsíců, jsem objevila scrapbook a project life. Pro neznalé: jedná se o způsob zaznamenávání rodinných vzpomínek ve formě fotoalb, kdy fotky prokládáte nejrůznějšími texty, popiskami, vzpomínkami atd.

V současné době vedu již čtvrté album a troufám si říct, že je to momentálně jeden z mých hlavních koníčků, který mě již stál poměrně hodně času i peněz.

Koníková testování mě již nějakou dobu nechávají poměrně chladnou, ale když se objevilo testování tiskáren fotek, naprosto jsem se nadchla. O tiskárně Selphy jsem už hodně slyšela, několik mých kamarádek ji má a já si ji už několik let přála pod stromeček. Zatím vždy musela ustoupit něčemu "důležitějšímu", a proto jsem se rozhodla, že ji prostě vyhraju v testování. Napsala jsem komentář, proč zrovna já bych měla vyhrát a od té chvíle sebevědomě rozhlašovala, že za pár dní vyhraju tiskárnu, protože si ji prostě strašně moc přeju a hlavně ji strašně moc potřebuju. A jak se říká, když si něco přejete, celý vesmír se spojí, aby to uskutečnil, a já opravdu jednoho krásného dne obdržela e-mail, že jsem byla vybrána na testování tiskárny. Radost neskutečná a ještě znásobená tím, jak se všichni mí blízcí divili a já jen opakovala "jsem vám říkala, že jsem na to stvořená, že to bylo jasný" 🙂

Takže, Koníku a Canone, díky moc za tuto příležitost a po tomto dlouhém a emotivním úvodu nyní přistoupím k samotnému testování 🙂

Poštou jsem v malém balíčku obdržela vysněnou Canon Selphy. Věděla bych si rady i se Zoemini, ale Selphy byl prostě můj sen, takže radost největší 🙂

Začínáme se zprovozněním tiskárny

Když se mi narodil Daník, potkala jsem typ lidí, o kterých jsem neměla ani tušení: Supermatky.

Jak je poznáte? Přijdete k nim domů, mají perfektně uklizený byt. Nikde ani smítko, parapety jsou krásně čisté, v knihovně ani stopa po prachu a z podlahy můžete jíst. Také ona je perfektní. Nikdy není rozcuchaná, nenosí vygajdané tričko (které vytahalo dítě, jelikož se pořád sápe do výstřihu), nehádá se s manželem a vůbec nikdy jí neruply nervy. Ale nejdokonalejší je dítě. Všechno dělá s předstihem tabulek. Na bříško se otáčí ve 3 měsících, samo chodí v osmi, předvádí zvířátka, žvatlá slůvka (v době, kdy vaše dítě řekne maximálně tak „Gí“). I přes používání dudlíků, lahví, brček a plastových lžiček, nikdy nemělo bojkot kojení. A samozřejmě je hodné. Nedělá scény. Nevyžaduje kojení na veřejnosti, jelikož se kojí dle intervalu, nikdy nepláclo cizí dítě lopatkou po hlavě, nikdy nevzbudilo nebohého otce tím, že ho hryzlo do palce u nohy. Je také velmi čistotné, nemá fleky na bodýčku, a co se vylučování týče, kaká do nočníčku, nikdy se nevydělalo na nejdražší koberec v bytě a nikdy ho nenapadlo óňo rozmatlat po pračce do tvaru kruhu.

Člověk tam přijde, případně o ní čte a připadá si jako neschopná matka. S tím, že moje dítě není tabulkové, jsem se už smířila, ale když jsou to „prohry“ na všech frontách, tak se člověk ptá, co dělám vlastně špatně?

Překvapivá je odpověď, že pravděpodobně nic. Faktem je, že my lidi chceme vypadat před druhými lépe. A tak je docela dost dobře možné, že před návštěvou 3 dny šůrujeme byt, sebe a vlastně i dítě, o nedostatcích nemluvíme a zároveň se maminky rády chlubí, co dítě už umí. Jenomže tímto vlastně nevědomě zvyšujeme ten tlak na tu druhou (a vlastně i na sebe) a vlastně na kohokoliv, kdo přijde. Chtě nechtě, každý aspoň trochu srovnává. Ale přitom nemusíme vypadat dokonale, ani byt nemusí být dokonalý. Nemusíme se chlubit, co všechno se dítě naučilo, můžeme sdílet i nezdary nebo dětské lumpárny. Mimochodem, když už jsme u těch lumpáren, většina výše zmíněných v prvním odstavci se u nás v domácnosti opravdu stala, snad až na tu lopatku, ale věřím, že i to je otázkou času.

Řekla bych, že každá matka ze sebe dokáže udělat supermatku, i když jí není. Každý má něco, co může natolik vyzdvihnout oproti druhému, že si druhá strana může připadat neschopně. Jenže to chce určitou míru empatie. Když mám kamarádku, která je nešťastná z toho, že její dítě nejí, neměla bych vyzdvihovat, že Daníček sní všechno olivou počínaje, kojením konče.

Ale jsou děti, které se věci nenaučí tak snadno, jako jiné, i když se maminka opravdu snaží. Mám-li mluvit za sebe, hodně špatně jsem nesla, že Daník stále nechtěl chodit sám a každý se v okolí ptal, jestli už chodí. Nakonec chodit začal, ale mezi posledními v jeho věku. A stále dost špatně nesu, že ještě nemluví, byť vím, že rozumí, když chci, aby něco přinesl, tak to přinese, ale mluvit, to ne. Mám pak pocit, že je to tím, že se mu nedostatečně věnuju, ale málokdo ví, že pokud chci, aby se cokoliv nového naučil, musím mu to opakovat do zblbnutí cca 3 měsíce a až pak se novému kousku naučí.

“Ahoj maminky, potřebuji radu a vaši podporu. Syn se mi začal teď v roce zničehonic strašně vztekat, ať už se jedná o oblékání a nebo přebalování. Vzteky se zvrátí dozadu, většinou se snažím alespoň nohou zabránit, aby se nepraštil do hlavy, pak leží na zádech, kope nohama, šoupe se po zemi a strašně ječí. Většinou ho nechám, odcházím od něj a nevšímám si ho. Ale když ho potřebuji obléknout a nebo přebalit, stejně to nějak musíme zvládnout. Poraďte mi prosím, jak to řešíte?”

Pokud zabrouzdáte do diskuzí, v nichž si povídají maminky, určitě podobných příspěvků najdete hodně. V určitém věku si totiž podobným stavem procházejí snad všechny děti a jejich maminky jsou z toho více či méně zoufalé. Hned na úvod je potřeba podotknout, že to časem přejde. Ale snad každá máma se chce tohoto nešvaru u svých dětí zbavit co nejdříve. V tomto článku si povíme něco o tom, proč to ti malí raubíři vlastně dělají a také se budeme věnovat tipům, které vám toto nepříjemné období pomohou zvládnout co nejrychleji a hlavně s klidnou hlavou a zachovaným duševním zdravím.

Snad téměř každá maminka si kdysi ještě jako malá holčička hrála s panenkami. Také se při těch vzpomínkách usmíváte? Panenky nám neodporovaly a dělaly všechno, co jsme potřebovaly. Opravdová miminka však zpočátku brečí a čím jsou starší, tím více se vztekají. Z našeho pohledu samozřejmě naprosto zbytečně. Z jejich pohledu my zase děláme zbytečné věci, které ona nechtějí. Nebo je děláme v dobu, kdy jim to nevyhovuje. Ano, chápete správně, řeč je o všech těch nutných a nudných záležitostech jako je třeba přebalování, mytí pusinky, podávání léků a třeba i o takové úplně zdánlivě neškodné činnosti - oblékání a převlékání.

Proč se děti u oblékání vztekají?

Důvodů může být mnoho a někdy třeba ten pravý důvod ani nezjistíte. Dítěti může být zima, nebo naopak teplo. Může být unavené, přetažené. Nebo prostě chce v určitou chvíli dělat něco jiného a vy ho prostě zdržujete. Souvislost je možné najít i s obdobím vzdoru, kdy si dítě buduje vlastní uvědomění a s ním i související sebedůvěru. Ať tak či onak, vztekající se dítě je naprosto normálním a běžným jevem a možná vás uklidní informace, že dítě, které se nikdy nevzteká, prostě a jednoduše neexistuje.

Ačkoliv se období vzdoru mnohdy líčí jako noční můra všech rodičů, jako doba neustálého konfliktu a jako boj „kdo s koho“, měli bychom si uvědomit, že nic z toho, co dítě dělá, není projevem agresivity, není to porucha osobnosti ani odchylka od zdravého vývoje. Naopak. Všechny popisované změny v dětském chování jsou známkou toho, že náš potomek dorostl do dalšího období vývoje. Období vzdoru tedy není vadou či patologií. Jejen nutným vývojovým krokem a zvládání jeho projevů je pro dítě podstatně náročnější než pro rodiče.

Dopovat se přírodními vitamíny v zimních měsících nám přijde jako samozřejmost a nezbytná zbraň proti bacilům. Věděli jste ale, že pro konzumaci ovoce neplatí v zimě a v létě stejná pravidla? Tato pravidla ale nevymyslel žádný odborník na zdravou výživu, ani šaman, právě naopak, určuje si je náš organismus sám. Třeba já osobně jsem byla hodně překvapená, že přestože žiji celý život v domnění, že jíst hodně ovoce je v zimě ta správná cesta ke zdraví, není tomu úplně tak.

Jak to tedy je? Pravda je taková, že v zimě, jelikož je zima (to je překvapení, že jo?), potřebuje naše tělo zahřát. A to nejen zvenčí, ale i zevnitř. Nicméně, nadměrná konzumace ovoce má na organismus právě opačný efekt a prochlazené tělo se stává snadným cílem pro viry a bakterie. 

Několik pravidel

Na facebooku Stravování podle pěti elementů jsem narazila na tenhle seznam zásad, které bychom měli dodržovat při konzumaci ovoce v zimě a nemůžu se s vámi o ně nepodělit:

• pro dostatečný příjem vitamínů a minerálů dejte přednost kořenové zelenině a kvašenému zelí před nadměrnou konzumací regionálního ovoce. Konzumace tepelně upravené zeleniny by měla převažovat nad konzumací zeleniny syrové.
• pokud chcete zpestřit svůj jídelníček citrusovými plody a jiným cizokrajným ovocem v zimě, doporučuji si připravovat tzv. rychlé kompoty. Nakrájíte např. pomeranče a mandarinky na kousky , zalijete vodou s trochou jablečného moštu, přidáte cejlonskou skořici, zázvor a hřebíček a necháte chvíli jemně prohřát. Takové kompoty potom můžete konzumovat s nakvašenou obilnou kaší k snídani a nebo jako svačinku s namočenými ořechy. Stejným způsobem můžete připravovat i rychlé kompoty z jablek a hrušek. Zahřáté ovoce s kořením se již v těle chová úplně jinak než ovoce syrové. 
• citrony doporučuji používat při vaření na dochucování a pokud pijete rádi vodu s citronem, přidejte ještě plátky zázvoru a zalijte si je horkou vodou a po doušcích popíjejte. 
• sušené ovoce má v zimě své velké opodstatnění. Ovoce zbavené vody dodá energii, potřebné mikroživiny, ale neochlazuje. Ideální svačinka je hrstka sušeného nesířeného ovoce s hrstkou namočených ořechů, které stabilizují hladinu krevního cukru a zabraňují vyloučení nadměrného množství cukru do krve.
  

Já osobně se snažím jíst vždy sezónní zeleninu a ovoce, což v zimě úplně nejde, a tak jsem se dokonce, poučena moudřejšími, naučila v zimě upřednostnit mraženou zeleninu před tou "čerstvou" z pultů supermarketů. Mrazím si jak vlastní, tak kolikrát sáhnu po té z obchodu, jelikož si myslím, že kvalita a výživové hodnoty těch zamražených hned po sklizení jsou určitě lepší, než těch pěstovaných kdoví jak a kdoví kde, zrajících někde v kamioně na cestě z teplých krajin. V zimě ale sáhnu i do spíže pro zavařeniny a jako zdroj vitamínu C preferuji kysané zelí a jíné kyslé mňamky.

„S Dornovou metodou jsem se už setkala, kamarádka mé kolegyně se tím živí, tak jsem se byla jednou nechat srovnat. Pak jsem se pár dnů nemohla pohnout, ale výsledek se dostavil, moje bolavá záda polevila. Akorát jsem pak nechodila pravidelně a doma necvičila, takže se mi bolest vrátila zpátky,” popisuje svou zkušenost jedna z maminek na Modrém koníku.

Dornova metoda dokáže pomoci se spoustou problémů vzniklých na základě pohybového aparátu. Je také velmi vhodná u dětí. Rozhodně se jí nebojte a vyzkoušejte ji, budete mile překvapeni, co všechno dokáže.

Zakladatelem Dornovy metody je pan Dieter Dorn, majitel pily v městečku Lautrach v Německu. Dieter Dorn trpěl bolestmi páteře. Dozvěděl se o jednom sedlákovi, který prý uměl pomoci lidem s tímto problémem. Navštívil ho a byl ohromen tím, jak mu dokázal sedlák rychle pomoci od bolesti. Sedlák později zemřel a pan Dorn se rozhodl na základě nově získaných zkušeností také takhle lidem pomáhat. Měl úspěchy a dále tuto metodu intuitivně rozvíjel. Dnes je známá pod pojmem Dornova metoda a díky školením a kurzům ji ovládá spousta terapeutů po celém světě.

Rychlá a účinná pomoc

Principem této metody je jemná manuální terapie, při které se klouby a obratle uvádí na milimetr přesně do správné polohy. Následně může v těle lépe proudit energie a uvolňují se fyzické i psychické blokády. Tím dochází k okamžité úlevě od, mnohdy chronické, bolesti. Ve většině případů bude stačit jedno až dvě kompletní ošetření, někdy bude potřeba docházet na terapii po určenou dobu pravidelně. Délka terapie se odvíjí od konkrétního problému, který chcete vyřešit a také od toho, zda budete dodržovat pokyny, které po terapii dostanete.

Budete muset také aktivně spolupracovat, to znamená cvičit podle pokynů doma. Nebojte se, cviky jsou snadné a zvládne je opravdu každý. Navíc jde jen o pár minut denně. Důležité je také poznat svoje špatné pohybové návyky a změnit je na ty správné. Jinak nemůže dojít k nápravě, protože si budete stále fixovat to špatné. Typickým příkladem je sezení s nohou přes nohu. Trapeut vám srovná rozdílnou délku končetin, ale tímto sedem si “vytahujete” nohy z kyčelního kloubu, takže problém s rozdílnou délkou nohou bude přítomen nadále a terapie bude zbytečná.

Když se na Koníku objevila výzva k přihlášení pro testování BILLA Naše BIO, neváhala jsem ani chvilku. Vaření mě baví, focení ještě víc a vymýšlet zdravé a jednoduché snídaně a další jídla, to je pro mě taková každodenní výzva.

Naštěstí k mé velké radosti jsem byla pro testování vybrána, a tak nic nebránilo tomu začít.

Prvním krokem bylo vyzvednutí 500 Kč poukázky v předem vybraném obchodě BILLA, což nebyl žádný problém, všichni byli milí a po ověření identity mi byla poukázka vydána.

Krok druhý, vybrat BILLA Naše BIO produkty v hodnotě poukázky a nakoupit. Do BILLA chodím poměrně často, jednak proto, že je jedním z nejbližších obchodů, ale též kvůli otevírací době, přehlednosti obchodu, sortimentu a také kvalitě potravin. 

Potraviny BILLA Naše BIO poznáte jednoduše. Všechny mají stejné logo, v regálech jsou ještě označené cedulkou s tímto logem.

Nevýhodou však je, jak jsem vzápětí zjistila, že zdaleka ne na všech místech cedulka je, takže pokud jdete produkty Naše BIO kupovat poprvé, mohou se hůře hledat.

"Od malička jsem si přála mít holku... Pak jsem našla na testu dvě čárky a od té chvíle jsem začala pochybovat. Je tam ta holčička nebo není? Nevolno mi bylo jenom slabě (to ukazovalo spíš na kluka), nicméně prvotrimestrální akné a převažující chuť spíš na sladší jídla ukazovalo zase spíš na holčičku (maso jsem v těhotenství moc nemusela, snědla jsem ho, ale nepochutnávala jsem si, zato jsem ulítávala na hruškovém džusu a tvarohovém Míšovi a obecně na zmrzlinách)... Vysněnou holčičku nakonec máme a u druhého je tedy v podstatě jedno, co to bude, i když já bych přece jen radši opět další princeznu. Manžel naopak zase kluka, aby byl páreček. Hlavně, když to bude zdravé."

Patříte také mezi budoucí maminky, které ihned po strávení informace, že čekají miminko, začala sžírat myšlenka, že nutně potřebují znát pohlaví svého budoucího miminka? Pokud nevydržíte čekat na druhý těhotenský screening, který se provádí kolem 20. týdne těhotenství a už na něm lze pohlaví miminka dobře určit, vyzkoušejte několik babských rad. Jak si vyvěštit, zda se vám narodí holčička nebo chlapeček?

"S manželem jsme se nějakou dobu snažili o miminko - nebyli jsme pár, který by to dal na 'první dobrou', první těhotenství navíc skončilo potratem. Cca dva měsíce po potratu jsme jeli na odpočinkovou víkendovku a vzpomínám si, že jsem měla velice intenzivní pocit, že tentokrát to vyjde a že to bude holčička. Nebylo to jen tušení, prostě jsem to věděla.

Ten víkend jsem otěhotněla a už ve 20. tt potvrdili holku. Během těhotenství jsem dokonce měla sen, ve kterém jsem svou dceru viděla - byl jí asi rok, měla hnědé vlásky a modré oči."

Test s jedlou sodou

Mezi nejznámější triky, jak zjistit pohlaví budoucího miminka již brzy po potvrzení těhotenství, je test, který stojí málo peněz a přináší spoustu zábavy. Výsledek není tak úplně vědecky nepodložený. Některé zdroje tvrdí, že průkaznější je tento test až po 13. týdnu těhotenství. Pokud jste hodně nedočkavá, můžete si ho zopakovat několikrát.

Celý proces věštění z jedlé sody spočívá ve vysypání malého množství jedlé sody do hrníčku nebo skleničky a zalití malým množstvím vaší moči. Vyhodnocení testu je jednoduché – pokud soda zašumí, čekáte chlapečka, pokud nenastane reakce žádná, čekáte holčičku.

Znáte ty obrázky – očekávání versus realita? Určitě se jim můžete zasmát. Ale pouze do okamžiku, než je nezačnete prožívat na vlastní kůži.

Očekávání: Máte vytvořené příjemné zázemí, máte kde bydlet, stabilní práci, máte se rádi. Po rozumné diskuzi se dohodnete, že je správný čas na potomka. Ten přijde do měsíce bez jakýchkoliv problémů a jediné dilema je, jak to oznámit partnerovi. Prolustrujete celý Pinterest, najdete tu nejhezčí možnost a vašemu drahému z toho nadšení vhrknou do očí slzy radosti. Ráno se budíte odpočatá, naplněná radostí a řešíte jen to, jak před kolegy zamaskovat tu zář, která vám jde z tváře z radostného očekávání. Píšete si deníček pocitů, s radostí nakupujete pro drobečka první kousky oblečení, stejně jako těhotenské oblečení s elastickým bříškem, abyste se cítila pohodlně. Partner vám večer masíruje nohy, říká vám, jak vás miluje, a pravidelně vám maže bříško, aby se rostoucí poklad i jeho maminka cítili pohodlně. Chodíte na cvičení pro těhotné, jste plná energie a všechno je jako z pohádky.

Realita: Máte vytvořené příjemné zázemí, máte kde bydlet, stabilní práci, máte se rádi. Po rozumné diskuzi se dohodnete, že je ten správný čas na potomka. Odběhne měsíc, dva, tři, sedm … Po roce jednoho rána konečně na testu najdete onu vytouženou druhou čárku, jakkoliv ji vidíte jenom pod speciálním úhlem, při plném osvětlení a s jistou dávkou představivosti. Okamžitě ji ukážete partnerovi, který tam samozřejmě nic nevidí, a tak se na něho patřičně naštvete a zahájíte tichou domácnost. Po dvou dnech je čárka dostatečně silná i pro mužské oko a vy mu test ráno nastrčíte mezi dveřmi se slovy: „Tak, tu máš, jsem ti říkala, že jsem těhotná!“. Tím pádem máte vyřešené dilema, jak mu to oznámit. Za pár dní už začínáte mít celkem slušnou jistotu, že se test nemýlil. Každé ráno vám totiž příprava do práce trvá asi o půlhodinu déle, protože si musíte promluvit se záchodovou mísou o životně důležitých tématech. V práci si o vás myslí, že jste buď propadla alkoholismu, nebo drogám, čemuž nasvědčuje vaše zesinalá pleť, kruhy pod očima a pravidelné odcházení na toaletu, odkud se vracíte se zvláštně prázdným výrazem ve tváři. A místo nakupování malých roztomilých dětských věciček a užívání si těhotenství, si toužebně přejete, aby ten malý tvor konečně vylezl a bylo vám dobře (to je ta naivita prvorodiček, které ještě neví, co je čeká). 

Asi vám nemusím říkat, do které kategorie patřím já. A když už mi začalo být alespoň trochu lépe a nezvracela jsem jen při pomyšlení na jídlo, přišel další sympatický společník: těhotenská rýma. Řeknu vám, mít neustále plný nos, je náročné. Víc než náročné. Nos máte červený jako alkoholik v posledním stádiu, stromy okolo vás se třesou, že i z nich se stanou kapesníky, které spotřebováváte na tuny, a manžel se odstěhoval z ložnice do pokoje pro hosty, protože prý se to vaše chrápání „nedá vydržet“. Moje protesty, že je to jenom trénink na probdělé noci až se malé narodí, úplně vyignoroval (měl asi utkvělou představu, že děti celé dny a noci prospí, nebo co). A tak jsem naběhla do lékárny, že potřebuji něco proti rýmě. Ochotná magistra mi nabídla asi 15 různých sprejů. Na můj dotaz, který z nich je vhodný v těhotenství na mě hodila soustrastný pohled, spreje vložila zpět do police a vytáhla mořskou vodu s tím, že ji mám vyzkoušet. Tušila jsem, že to nebude mít velký úspěch, ale s nadějí, že alespoň zafunguje placebo efekt, jsem si ji hned po návratu domů stříkla do nosu. Vrátila jsem se ve vzpomínkách na poslední dovolenou a vlnu, co mi šplouchla do tváře tak silně, že mi propláchla dutiny. A to bylo asi tak všechno, žádný zázrak se nekonal. A tak jsem začala sondovat na internetu, co by mi mohlo pomoci. A našla jsem přípravek Sinulan forte express, který slibuje uvolnění nosu a HLAVNĚ ho mohou používat i těhotné a kojící ženy. Ou jé! Okamžitě jsem vběhla do lékárny a koupila si svoje první balení. Ani jsem nečekala, až dojdu domů, a hned jsem ho použila. První skutečný nádech po dlouhé době byl neuvěřitelný. Měla jsem pocit, že cítím i to, co budou mít na oběd na sídlišti kilometr daleko. Byla to tak náhlá úleva, že jsem se málem rozplakala. Pár dní na to mě přestala bolet hlava a známí se mě v telefonu přestali ptát, proč zase řvu. Musím říct, že i díky tomuhle, pro mě zázračnému spreji, bylo moje těhotenství snesitelné, a dokonce bych řekla, že jsem si ho začala skutečně užívat.

Tak, jako každá budoucí máma, jsem dávala pozor, aby se k děťátku v bříšku nedostaly žádné škodliviny, a proto jsem byla ochotná používat pouze výrobky, které jsou na přírodní bázi a nezpůsobují návyk mámy ani dítěte. A to tento sprej splňuje ve všech bodech! K spreji jsem se pravidelně vracela i během kojení naší dcery, kdykoliv mě přepadla chřipka nebo nachlazení. Sprej zalehlé dutiny vždy do pár minut uvolnil a já se mohla alespoň v rámci možností věnovat nekonečnému hraní s naší malou nezbednicí.

A teď jsem těhotná znovu. Víte, jak se říká, že první těhotenství je nejhorší a potom už je to jen lepší? Tak já jsem asi právě ta výjimka potvrzující pravidlo, potvrzující, že tomu tak skutečně není. Začátky druhého těhotenství byly identické (pouze s tím rozdílem, že se miminko jen tak „přihodilo“ bez velké snahy). Tentokrát jsem však šla na jistotu a jakmile začal muž vyhrožovat, že se odstěhuje do pokoje pro hosty, začala jsem opět používat tenhle skvělý mentolový sprej. A jak to tak vidím, bude mým věrným společníkem až do porodu.

Postel je nepostradatelnou součástí dětského pokoje. Velmi nepostradatelnou, protože přímo ovlivňuje vývoj dítěte. Při jejím výběru je zapotřebí zohlednit několik faktů. A vzhledem k tomu, že je dnešní nabídka dětských postelí rozmanitá, vám výběr bude trvat déle. Dejte si čas a nikam nespěchejte.

Vzhled dětské postele

I přesto, že vzhled dětské postele není tím nejdůležitějším pro kvalitní spánek dítěte, je prvním faktorem, který vás může ovlivnit. A nejen vás, především vaše děti. Vzhledem k tomu, že je dnes na trhu dostupná celá řada postelí coby pirátská loď, formule jedna, domeček na hraní či dokonce postel se skluzavkou, se vám dětem bude jen těžko vysvětlovat, že je postel sice pěkná, ale pro vás velikostně či cenově nevhodná.

Proto doporučujeme porovnat hned několik podobných postelí, vybrat ty nejlepší podle následujících parametrů a pak nechat dítě, ať si z vašeho užšího výběru vybere samo. Bude nadšené.

Velikost dětské postele

Velikost dětské postele je důležitá nejen vzhledem k rychlému růstu dítěte, nýbrž i kvůli omezené velikosti dětského pokoje. Jestli nechcete za tři až pět let kupovat postel novou, kvůli tomu, že vaše dítě vyrostlo, doporučujeme se už teď poohlédnout po větších postelích, které dítěti vydrží i 10 let. Například je celkem zbytečné kupovat dětskou postel dítěti ve věku nad 10 let, protože co nevidět bude potřebovat větší. Proto se v tomto věku, pokud to prostor v pokoji dovolí, zaměřte na postele 120x200 cm či větší. Nezapomeňte však na úložný prostor, ten je v tomto věku stále nepostradatelný, ať už v podobě zásuvky nebo boxů pod postel.

Myčka nádobí byla věc, kterou jsem si poprvé pořídila až letos do našeho nového domečku. A strašně jsem se na to těšila... až zaklapnu dvířka a o něco později vyndám  čisté, umyté nádobí.

Nikdy předtím jsem myčku neměla. Neměla jsem tedy ani žádné zkušenosti a stále jsem ještě ve fázi zkoumání, co všechno dovede, jak to dovede a které prostředky jsou nejlepší pro dosažení nejlepšího výsledku - absolutně čistého nádobí.

Tablet už jsem vyzkoušela několik druhů a když se objevila možnost testování tablet Sunlight, zkusila jsem se přihlásit, protože jsem je doposud neznala.

Když tablety přišly, byla jsem ráda, že jsou uvnitř ještě zvlášť zabalené a není snadné se k nim jednoduše dostat. To ocení každá hospodyňka, která má doma 16-měsíčního rošťáka, pro kterého jsou kuchyňské skříňky mocným lákadlem a který je natolik fyzicky zdatný, že ani obsah horních skříněk pred ním není v bezpečí.

Z toho jsem měla vážně radost. A o den později ještě větší, když jsem zjistila, že se nemusí obal rozstřihnout, ale že se tableta dává  do myčky celá v tom obalu. Navíc i přes obal příjemně voní.

Samotné testování proběhlo u mě na výbornou.

Na začátku, než se rozepíšu o tom, jak u nás testování probíhalo, bych moc ráda poděkovala za příležitost si to zkusit.

Ani jsem moc nečekala, že by nás vybrali, a proto po najití zprávy od #konik_testuje jsem byla v šoku. Do šance něco testovat jsem se přihlásila po druhé. 

A jak to vše začalo ...

V den, kdy nám měl být doručen balíček, jsem stále čekala, až se mi řidič ozve, že mi ho veze. Díky tomu, že jsem testovala úplně poprvé, jsem si nedokázala představit, o jak velké balení půjde.

Když mi pán řidič předal balíček, byla jsem v šoku. Říkala jsem si, co v tom asi je, že je to tak malé. Už přes krabici bylo hodně cítit jak tablety voní. 🙂

Naše 2,5 leté dvojčátka Klárka a Lucka k tomu chtěli pořád čuchat. Vonělo to nám všem.

Focení je moje vášeň. Ten pocit, když přemýšlím o kompozici, hledám ten nejlepší úhel pro záběr, správnou světelnost... Když se mi pak konečně podaří, aby scéna vypadala tak, jak si představuju (což je hlavně s dětmi občas fakt náročný úkol), a já konečně mačkám spoušť, prožívám pocity opravdového nadšení. Až doteď jsem tím končila. Fotky jsem upravila, v nejlepším dala jednu nebo dvě na nějakou sociální síť a pak se občas radovala prohlížením soukromých alb. K vytištění jsem se nikdy pořádně nedostala - stále jsem na to neměla čas (morál, energii...). Když jsem potřebovala nějakou fotku vytisknout - například jako dárek - na poslední chvíli jsem pak běhala do fotolabu a fotky tiskla v automatech. Můj dům byl plný prázdných rámečků, které jsem občas koupila s tím, že je jednou zaplním. A pak do mého života vstoupil Canon Selphy a tak nějak se to všechno změnilo.

Mám hodně ráda přístroje, které jsou určeny jen pro jeden účel – myslím, že díky tomu nemusí dělat kompromisy a výsledný produkt pak vypadá bezvadně. Canon Selphy je maličká tiskárna, která funguje na principu tepelného tisku a jdou na ní vytisknout jen fotky. Na fotopapír postupně nanáší barevné fólie. Tiskne rychle, efektivně a řekla bych, že za velmi solidní cenu – jedna fotka vyjde zhruba na 7 korun (což je zhruba stejně, kolik platím za fotky v automatu). No a kvalita? Kvalita je srovnatelná. Občas mám pocit, že barva fotek není tak intenzivní, jak si přeji – hlavně některé odstíny červené mi přijdou příliš světlé a málo intenzivní, ale popravdě, já nejsem s kvalitou vytištění fotek na 100% spokojená nikdy.

Tiskárna má několik možností úpravy barvy přímo na displeji, ale tam nevidím jakoukoliv využitelnost – na tak maličkém displeji, doslova na slepo, nejde cokoliv relevantně upravit. Co se mi ale líbí, je možnost tisknout koláže. Sama o sobě si je upravuje docela pěkně (bohužel jí do toho nejde nijak zasáhnout), a je moc fajn, jen tak pro radost si vytisknout pár fotek v koláži a vzít si je třeba do práce 🙂 Nebo poslat pohledem babičce!

No, našla jsem i nějaká negativa. První je vedení kabelu vzadu za tiskárnu – je to v místě, kde prochází při tisku papír a mně se podařilo kvůli špatnému vedení kabelu pokazit první fotku. Pak se mi také stalo, že se mi několik fotek prostě nepovedlo vytisknout – tiskárna je nenačetla. Nevím proč – nepomohla změna názvu, nepomohlo přeuložení fotky... Nepomohlo nic :( Asi se naší Selphy ty fotky prostě nechtělo tisknout 🙂 Poslední negativum je, že se mi nepovedl spárovat tiskárnu s telefonem přes wifi :( A že se tu o to pokoušela banda IT expertů (bez sarkasmu).

Obecně jsem ale nadšená! Miluju značku Canon (mám už několikátou řadu zrcadlovky Canon a momentálně intenzivně šetřím na další) a miluju svojí malou Selphy. Určitě si musím pořídit i velkou Pixmu, po které už delší dobu pokukuju! Tisk je jednoduchý a rychlý. A ten pocit, když mi fotka, kterou jsem dopoledne vyfotila s dětmi v lese, vyjede večer z tiskárny a já si jí přidám na nástěnku, je naprosto úžasnej! Jediné, čeho lituju, je to, že jsem si jí nepořídila už dřív. Jestli váháte, tak doporučuju – ta tiskárna prostě stojí zato!

#test_canon2 a #recenze #zkusenosti_canonselphy

"Nehormonální nitroděložní tělísko jsem měla 4 roky. Rok ho mám venku a konečně jsem se odhodlala sepsat svou zkušenost. Zavedení tělíska - bez jakékoli medikace či znecitlivění. Proběhlo v období těsně po šestinedělí, zavedení hodně bolelo, doktorce to moc nešlo, několikrát jí vypadly nástroje... ale přežít se to dalo. Špinila jsem mírně, asi týden, dva.

Při sexu tělísko nijak nevadilo, v podstatě jsem o něm nevěděla. Menstruace se mi výrazně zesílila a zůstala silná i rok po odstranění tělíska. Zatímco dříve jsem měla menstruaci velmi slabou (stačila mi v pohodě intimka anebo tampon mini, délka byla 2, max. 4 dny), po zavedení tělíska menstruaci předcházelo minimálně 4 - 7 denní špinění a menstruace byla velice silná po 3 dny (to jsem běhala na záchod co hodinu a kolikrát mi protekl ten nejsilnější OB tampon i noční alwayska). Pak ještě cca 3 dny krvácení slabší a na konci pár dní špinění. Nicméně jsem si zvykla.

Bohužel jsem po 4 letech od aplikace dostala akutní zánět dělohy, příčinou je dle lékařů právě nitroděložní tělísko (prý se to někdy stává). Do té doby jsem na záněty, výtoky, kvasinky, nic z toho nikdy netrpěla. Rozvoj zánětu a následné celkové sepse byl velmi prudký a měla jsem obrovské štěstí, že jsem to přežila - drobné následky mám dodnes. 
Byla jsem v práci, jen odpoledne jsem se cítila unavenější. Cestou z práce jsem nakoupila a domů jsem přišla navečer unavená. Měla jsem zvýšenou teplotu a postupně mě trochu pobolívala záda, jako při MS. Jelikož jsme měli jet na dovolenou, nechala jsem se manželem odvézt pro jistotu na pohotovost.

Z domu jsem odjížděla docela v pohodě, s teplotou okolo 38 °C. Za půl hodiny u lékaře jsem měla horečku skoro 40 °C a poté stále stoupala. Ihned mi vzali krev na prokázání přítomnosti infekce - výsledky měly být do 2 h. Za 1,5 h mě vzala doktorka dovnitř, bylo mi hrozně zle, přestávala jsem vnímat, v ordinaci jsem zkolabovala, sotva sestřička zavřela dveře. Prodělala jsem akutní zánět dělohy s celkovou sepsí. Půl roku jsem skoro nefungovala a teď, po roce, mi stále zůstaly nějaké drobnější následky. Lékaři říkali, že přijet o dvě hodiny později, tak tu nejsem. Zakázali mi jakékoli další nitroděložní tělísko, mám zákaz znovu otěhotnět (nutili mě do sterilizace, tu jsem zatím odmítla) a jelikož mi hůře zabírala antibiotika, tak mě strašili, že příště bych již podobnou infekci pravděpodobně nepřežila. Když to shrnu, to tělísko mi za to opravdu nestálo," vypráví svůj příběh jedna z maminek a popisuje negativní zkušenost s nitroděložním tělískem.

Zkušenosti každé ženy jsou jiné a existuje zase naopak mnoho žen, které si nitroděložní tělísko nemohou vynachválit. Tak se na to pojďme podívat objektivně, ať může každá z vás zvážit, zda si tuto antikoncepci nechat zavést, či ne.

Co je to nitroděložní tělísko?

Do testování jsem se chtěla zapojit z několika důvodů. Naše stará tiskárna od konkurenční značky nás přednedávnem opustila a u nás na vesnici není žádná možnost si nechat cokoli vytisknout. A já potřebuji tisknout pořád něco, např. obrázky pro zvelebení domácnosti, všelijaké dokumenty, kupóny, obrázky a nápisy do fotoalb a také různé aktivity na zabavení syna.

S tím, že budu vybrána, jsem vůbec nepočítala a měla jsem velikou radost. Děkuji tedy koníkovi a Canonu, že jsem dostala možnost tiskárnu otestovat.

Kurýr mi nejdříve předal krabici s tiskárnou a za chvíli se vrátil s tím, že mi dal asi špatný balík. Ale ne, nakonec jsme zjistili, že balíčky jsou dva. Jeden obsahoval tiskárnu a druhý náhradní sadu inkoustů a fotopapíry. Což bylo pro mě veliké překvapení, s tiskem fotografií jsem vůbec nepočítala. Ještě jsem čekala, jestli se náhodou kurýr nevrátí ještě s balíčkem, který bude obsahovat obyčejné papíry. Ale čekala jsem marně. To by mohlo být pro jiné testující problém, ale my máme naštěstí zásobu papírů.

Ihned jsem krabici vybalila, tiskárnu odstrojila od ochranných igelitů, zapojila do zásuvky a pustila se do instalace.

Vše proběhlo hladce dle návodu a spojení s počítačem se povedlo bez komplikace. Propojit se dá i s telefonem či tabletem, ale to se přiznám, jsem nezkusila. Jsem spíš počítačový typ.

Co se ale nepovedlo - to, že jsem si do druhého dne myslela, že tiskárna neumí česky. Stalo se to díky tomu, že na dotykovém displeji chybí posuvná postranní lišta, takže mě nějak nenapadlo sjet dolů a myslela jsem si, že umí jen třemi cizími jazyky. V noci jsem nad tím přemýšlela a říkala jsem si, že to snad není možné, aby neuměla češtinu. Tak jsem ji hned ráno zapnula, zkusila a ejhle, ona to umí 🙂

Když koník oznámil "výběrové řízení" na testerky tiskáren od Canonu neváhala jsem ani vteřinu. Tiskárna je něco co je doma MUST HAVE pokud máte školáka, hlavně pokud máte školáka, který se rozhodl, že napíše vlastní knížku a mermomocí chce, abyste to vytiskli.

Další věc, která je u nás doma MUST HAVE, je tiskárna na fotky. Já totiž fotím mega moc a miluji fotky na stěnách, v rámečcích, nebo na lednicích připnuté magnety. Pamatuji si, že se svým ex jsme měli fotky nalepené i na zdích nebo na dveřích. Takže jak říkám, důvodů l tomu se přihlásit bylo víc než dost. Tak jsem sepsala to nejlepší co jsem ze sebe dostala, vybrala jednu z těch lepších fotek moji malé a pak posílala všechnu svoji energii a přání do vesmíru, aby se mi to splnilo.

SPLNILO! Jaké ale bylo moje rozčarování, když jsem místo super tiskárny PIXMA obdržela ZOEMINI. Při tom svém nadšení jsem prostě blbě opsala název. No co, stane se, a vesmír vám vždycky přinese to, o co si řeknete. Mě přinesl tiskárnu na fotky a tady je její recenze. 

1) Tiskárna je velká asi jako nejnovější iPhone a není nijak těžká. Takže se vejde do kabelky i do kapsy, což je vlastně to, k čemu byla stvořena. Doma si ji nabijete a musím říct, že výdrž je docela pěkná. A pak, tradá na párty, a rovnou tisknout fotky s přáteli, které si pak můžete vložit do peněženky nebo ve veselé náladě dokonce někam nalepit. Tím ale nemyslím pouliční sloup. Nechcete přeci podporovat vandalizmus a taky nechcete, aby město, vyrážející druhý den do práce, vidělo na zastávce autobusu vaši fotku s brčkama v nose, kopající do sebe několikátý panák.

2) Tiskárnu ovládáte aplikací z mobilu nebo tabletu a funguje na bluetooth, takže se k ní může připojit každý, kdo je v dosahu a aplikaci má v telefonu. Což je další výhoda, pokud je vás větší parta přátel. Třeba na dovolené nebo na chatě.

3) Jako první nevýhodu jsem zaznamenala malý zásobník na fotky. Fotopapíru se do něj vejde jen 10 kusů. Balíček se prodává po 20 kusech za 200 - 400 korun, což cenu jedné fotky dělá kolem 10-20 korun, což mě osobně přijde jako drahý špás. A pokud bych si jí měla pořídit, protože ji chci a mám na ni, v tomto okamžiku bych si to rozmyslela. Samozřejmě, můžete googlit a hledat levnější zinková fotopapíry, ale ty jsem nezkousela, takže jak na něm fotky vypadají, nemůžu sloužit.

Málokdy se přihlásím k nějakému testování, ale jelikož u nás frčí myčka každý den minimálně jednou denně, říkala jsem si, že otestovat tablety do myčky Sunlight je přesně testování pro nás.

V krabičce bylo dvacet tablet all in 1, což mi vyhovuje, protože do myčky nedávám ani sůl, ani lesk, vždy kupuji právě tablety ve kterých toto všechno je.

A teď k pár technickým informacím o naší velké pracantce myčce na nádobí. Máme značku Bosh Silence a program používám Auto 55°C -65°C, který myje něco kolem dvou hodin. Druhů a značek tablet jsem už vyzkoušela mnoho, jelikož kupuji většinou ty, které jsou zrovna v akci. Do nějakých úplně levných se většinou nepouštím, i když už jsem je taky měla. Taky jsem nezkoušela měkké (sáčkové), pouze klasické tvrdé tablety.

Tak, a jak dopadlo testování u nás? Nikdy nádobí neoplachuju, opravdu až na pár výjimek, a talíře, hrnce, všechno dávám do myčky tak, jak “nám to upadne od ruky”. Vyzkoušela jsem připálenou smetanu, opravdu zaneřáděné nádobí a dokonce si manžel i pochvaloval, že mu přijdou skleničky lesklejší. Moc mi vyhovovalo, že se tableta dává do myčky v “sáčku”, který se rozpustí a nemusí na ně člověk šahat rukama. Tablety mě voněly a upřímně nechápu, že někdo může říct, že smrdí. Ale tak sto lidí, sto názorů. Řekla bych, že si poradily se špínou tak na 99%. Protože bylo i něco, co se neumylo, ale ani jsem si nemyslela, že by se to umylo. Ale jinak hodnotím tablety suprově a jsem opravdu spokojená s výsledkem. Na druhou stranu je třeba napsat, že jsem se nesetkala s tabletama do myčky, se kterýma bych nebyla spokojená a rozdíly jsou opravdu minimální.

Také bych ráda poděkovala za možnost testování a určitě za nás doporučuji vyzkoušet!

#test_sunlight  #recenze #zkušenosti_sunlight

Nejprve bych moc ráda poděkovala #konik_testuje za to, že nás k testování vybral. Ještě nikdy jsme nic netestovali a snad ani "zadarmo" nedostali 🙂

V den, kdy měli tablety dorazit, jsme očekávali kurýra a ono celé dopoledne nic. V poledne jsem šla pro Lukyho do školky a koukám, že balíček mi ležel na schodech. Tak mě to zase hned trochu naštvalo. Byla jsem doma a zvonek funguje, trochu nám opravují silnici, takže všude kolem spousta lidí. Klidně by si někdo z nich mohl balíček vzít, když viděl, že ho tam kurýr nechal jen tak ležet a tedy mohli předpokládat, že doma nikdo není. Nemám tohle chování pošťáků ráda. Ale hlavní je, že tablety tam na nás počkali a my se mohli pustit do testování 🙂

Jako první mě překvapila velikost balení. Přiznám se, že tak malé jsem ještě neviděla. Ale třeba bylo jen pro testování. Dále mě překvapila i vůně, která mě osobně tedy voněla moc hezky, i když poprvé silně. Později jsem jí už tolik nevnímala, tedy voněli mi moc hezky, ale nepřišlo mi to nijak silné. 

Další věc byla to, že v krabici byl ještě další igelitový pytlík. Ten je, myslím, už trochu navíc a šetřila bych v dnešní době dalším zbytečným plastem, když už tablety jsou v pevné krabici a dále každá ještě ve svém vlastním obalu. Běžně používám tablety Denkmit Revolution, které jsou také v pevné krabici a pak už jen každá ve svém obalu. Určitě jako veliké plus vnímám to, že každý malý obal na tabletě se nemusí už rozbalovat, což se nemusí ani u "mích" Denkmit Revolution, ale setkali jsme se s několika, které se museli zvláště rozbalovat.

Hned při prvním testování jsme tablety vůbec nešetřili a myli zapékací misku od sekané. Zapékací misku jsme nechali předem jen krátce odmočit, nic jsme na ní rozhodně nedrhli. A tedy byli jsme neskutečně moc mile překvapeni jak krááásně byla mísa umytá! Žádné jiné tablety, co jsme kdy vyzkoušeli, určitě připečené pekáče takhle krásně neumyli! 

Ale nešetřili jsme tablety ani při žádném dalším mytí a poradili si i s mastnýma pánvemi, hrnci od kaší i pudingu. Krásně lesklé a bez fleků byli vždy všechny skleničky! Nádherně lesklé a bez fleků byli i příbory, které se v naší myčce myjí v horním šuplíku. Což obojí s tabletami Denkmit tedy vždy tak není. 

Když jsem objevila na Modrém koníkovi testování produktů značky Billa a ještě v BIO kvalitě, neváhala jsem ani chviličku, protože mám Billu velmi ráda a hodně často nakupuji produkty Billa, které jsou podle mě velmi chutné, kvalitní a za dobrou cenu 🙂. Říkala jsem si: “Pokud by mě vybrali, mohla bych zjistit, jak chutnají produkty naše BIO, které jsem sice v prodejně zaregistrovala, ale zdálo se mi to dražší a dosud jsem nic nekoupila.“ A tak jsem se pokusila co nejlépe zodpovědět otázku: „Jaká je vaše ideální snídaně?“ Jedna z posledních vět byla, že svojí rodině uvařím, co jim na očích uvidím a je jedno, jestli je 5 ráno nebo 10 večer 🙂 A je to tak!

A byla jsem velmi překvapená, že mě do testování bio produktů v Bille vybrali. K testování jsem si vybrala prodejnu v Přerově v Galerii Přerov, kam chodím nejčastěji. Ale když jsem přišla na prodejnu, tak nikdo o žádném testování nevěděl a čekala jsem několik dní než se vše vyjasnilo. Nicméně všichni se snažili, abych své poukázky měla rychle u sebe a mohla se pustit do testování 🙂. A tak jsem se do toho pustila... Při prvním nákupu padla poukázka na 300 Kč, za kterou jsem nakoupila jablíčka, tvaroh odtučněný, farmářský jogurt, krémový sýr (typu lučina), sýr gouda 48% tuku, rajčata cherry, mouku pšeničnou - celozrnnou a zelený čaj. A už v obchodě jsem si skládala, co dobrého upeču. Jasná volba padla na jablíčkový koláč, který moji kluci mají moc rádi.

Takže, na jablečný krémový koláč potřebujeme:

1 balení esíček

100 g másla

1 polévková lžíce skořice

Konečně jsem měla čas si sednout hezky v klidu k notasu a můžu se vrhnout na napsání recenze na vitamíny. A na začátek bych chtěla moc poděkovat, protože jsem si fakt nemyslela, že bychom mohli zrovna my vyhrát testování Marťánků... byla to bezva zkušenost 🙂 A doufám, že zas něco budem testovat 🙂

Tak a ted od začátku 🙂

Jeden den u nás zazvonil pan pošťák a dovezl balíček. Jee, to bylo radosti. Kluci byli oba dva zrovna nemocní, tak vitamíny přišly vhod. Hned jsme začali s testováním. 

Mladší syn Vojta testoval sirup Marťánky FUTURA pro děti od 1 do 3 let.

Sirup byl chuťově moc dobrý, trošku víc sladší, konzistence připomíná hustotou přesnídávku. Myslím si, že pro takové malé děti ideální. Vojtík sice trošku záviděl staršímu bráchovi "bonbonky", ale vždy se nechal ukecat na sirupek 🙂

Starší syn Marek testoval cucací tablety Marťánky FUTURA pro děti od 3 do 6 let.

Sedím v autě a s úsměvem sleduji cestu, kterou si to již poněkolikáté tento měsíc míříme s manželem do porodnice. Tentokrát to není jen „nanečisto“ na prohlídku. Konečně je to tady.

Dětská postel se skluzavkou Dany - bílá

Tomáš mě chytne za ruku, když prodýchávám další kontrakci. Přicházejí po pěti minutách – celou noc mě při každé bolesti láskyplně objímal.

„Ani jsem si nestihla zazpívat,“ napadne mě, když stah skončí.

„Tak do toho,“ pobídne mě manžel, který by si obyčejně raději nasadil sluchátka, než aby slyšel můj falešný zpěv.

Spustím na plné pecky Přejdi Jordán.

„Myslím si, že do hodiny bude venku,“ povídá mi Tomáš povzbudivě. To ale ještě netušíme, že náš synek se chce uvnitř ještě pořádně ohřát…

V první řadě bych ráda poděkovala @konik_testuje za vybrání k testování tablet do myčky Sunlight. I když se zrovna sešlo hodně věcí a časově to bylo pro mě náročné, tak tablety jsem řádně otestovala.

Ale pěkně od začátku. Tablety mi přišly v pomačkané krabici, za což ale může dopravce, takže to neřeším. Co mě ale hned zarazilo, byla velmi výrazná vůně, která pronikala nejen igelitovým sáčkem, krabicí ale i přepravním obalem (kartonem). Jsem z těch, co nemají rádi silné vůně a parfémované přípravky, takže toto bylo u mě velké minus. Někteří píší, že časem vůně tak intenzivní není, ale mě tedy "vůní" neustále čpí celá kuchyň. Z tohoto důvodu si u mě asi trvalé místo tyto tablety nenajdou.

Ještě než se pustím do recenze jako takové, bylo by dobré napsat v jaké myčce byly tablety testováy. Jedná se o myčku Beko DIN 28430 se třetí příborovou přihrádkou a přídavným ramenem Aqua Sense, které jse ale v průběhu testování nespouštěla. Mycí program jsem (krom dvou pokusů) pouštěla můj nejoblíbenější ECO, který myje při 50 stupních. Jeden pokus jsem volila program na poloviční náplň a druhý program jsem zkusila zkrácený program. V myčce mám kvůli extrémně tvrdé vodě sůl (bez ní si mytí netroufám pouštět, ale leštidlo jsem nepřidávala. A teď už tedy samotná recenze.

Když jsem krabici rozbalila, našla jsem v ní pytlík, ve kterém jsou ještě jednotlivě balené tablety v obalu, který se nesundává a rozpustí se při mytí.

To považuju za klad, že člověk nemusí sahat přímo na tabletu, ale pro zkrácený program za mínus. Tableta se při něm úplně nerozpustila, což jsem očekávala. U jiných tablet, které nejsou v obalu mám ve zvyku tabletu půlit, čož tady není možné (tedy je, pokud tabletu vybalím, ale pokud budu dodržovat to, že to není třeba). Co mi přijdě škoda je, že pytlík s tabletami není znovu uzavíratelný, což by možná trochu pomohlo zmírnit linoucí se vůni po kuchyni.

Nepochopila jsem ale papírovou krabici. Očividně by mela mít systém "znovuzavírání" pomocí průřezu a na druhé části "zobáčku", který by se do díry zastrčil. Toto se mi ovšem nepovedlo, jelikož díra je cca o 0,5 cm kratší než příslušný zobáček. Ani po zasunutí nejdříve jednoho rohu se mi tam druhý zastčit nepodařilo.

Když se před pár dny objevila na Modrém koníku nabídka na testování tablet do myčky, hned jsem si řekla: "Ano, naše rodina je ten pravý kandidát!" A i když jsem v reakcích pod nabídkou byla tak sto padesátá, přesto nás vybrali! (Důkaz, že na Koníku opravdu čtou všechny komentáře). Balíček jsem si nechala poslat do školy, a když mi paní vrátná volala do kabinetu, že ho tam mám, hned jsem měla veselejší den. Jenže pak mě přepadly pochybnosti. Jsem totiž strašně konzervativní a už roky používám jen jedny kapsle do myčky, jsem přesvědčená, že jsou nejlepší. Jak teď budu psát negativní recenzi?

MOJE RODINA

Před 21 lety jsem si vzala za manžela skvělého chlapa. To jsem ještě netušila, jaký kříž mě s ním čeká. Má totiž celkem přísnou dietu, takže nemůže jíst v žádné restauraci ani jídelně. K tomu mám doma dva puberťáky, kteří jsou odmalička nejedlíci. Sice chodí na oběd do školní jídelny, ale často si říkám, proč ty obědy platím. Takže po příchodu domů nadzvedávají pokličky hrnců na plotně. A pak mám pětiletého mrňouse, o kterém paní učitelka ve školce prohlásila, že takového nejedlíka už tam dlouho neměli. Podtrženo, sečteno, vařím opravdu každý den (někdy dvě jídla), polévku obden, cca každé tři dny něco peču. Asi nemusím zdůrazňovat, že bez myčky si svou kariéru hospodyňky neumím představit!

MOJE MYČKA

Moje myčka je stařenka, letos oslavila 12 let! Před ní jsem měla ještě jednu. Myčka je prostě náš průvodce během celého manželství. Předpokládám, že na starší a obyčejnější myčce nikdo na Koníku netestoval 🙂.

MOJE TABLETY SUNLIGHT

„Imunitní systém našeho organismu je důležitým ukazatelem kvality fungování našeho těla. Nezdravý životní styl, nedostatek důležitých živin, minerálů a vitamínů v potravě a v neposlední řadě i vysoká úroveň psychického stresu zatěžují organismus,” říká MUDr. Magdaléna Záchová, praktická lékařka, která v rámci své praxe využívá homeopatie a přírodní léčebné metody. Lidé pak hledají rychlé řešení v podobě jednoho léku “na všechno” - hlavně se rychle uzdravit a nastoupit do práce.

Vše kolem nás se začíná připravovat k zimnímu spánku, po krásném babím létě přichází krátké dny, sychravé počasí a plískanice. A jak jsme připraveni my a náš organismus? Na to nám odpoví náš imunitní systém.

Tak jako se příroda připravuje na zimní klid i my se musíme připravit na toto období.
A jak na to, to nám poradí MUDr. Magdaléna Záchová:

1. Pozor na přetopené místnosti!

PROBLÉM: Začínáme topit a málo větráme, aby teplo neutíkalo. Ale pozor na suchý vzduch v místnostech. Je velkou zátěží na sliznice a ty jsou pak náchylné k virům.

ŘEŠENÍ: Doporučuje se dodržovat správná vlhkost vzduchu, ať již zvlhčovači či mokrým ručníkem na topení. Správná vlhkost se pohybuje mezi 40 až 60 %. Je nutné i preventivně pečovat o naše sliznice. Ideálně je proplachovat mořskou solí, a to jak preventivně, tak i při prvních příznacích podráždění. Sůl je účinná dezinfekce. Dále se doporučuje preventivní používání éterických olejů v místnostech, kde spíme i kde pracujeme (např. Eucalyptus, levandule, máta). Velmi účinná je i prevence a léčba homeopatickými léky jako je Echinacea angustifolia či Ferrum phosphoricum.