V každé rodině jednou nastane situace, kdy rodiče musí dítě nechat doma samotné. Tento den D(ůvěry) by měl nastat tehdy, až na to dítě bude připravené. Jak to zjistit? S tím vám pomůže psycholožka Mgr. Juliana Ambrová.

Kdy je vhodný čas nechat dítě doma o samotě? V jakém věku?

Je těžké přesně říci, v kterém věku už může rodič nechat dítě doma samotné, na to neexistuje přesné pravidlo. Obecně se za jakousi hranici pokládá 10. rok života dítěte, ale můžeme to rozšířit na období mezi 9. - 12. rokem. U mladších dětí se předpokládá, že nejsou dostatečné zralé a nemají dostatek zkušeností, aby dokázaly správně vyhodnotit kritickou situaci a podle toho se zachovat. Samozřejmě, existují i výjimky, ale nedá se na to stoprocentně spolehnout. Ten správný věk by ale měli vyhodnotit rodiče, kteří nejlépe znají své dítě a vědí, co dokáže zvládnout a co ne.

Dítě, které necháváte doma samotné, by mělo v první řadě zvládat samoobslužné aktivity jako samostatné jedení nebo návštěva WC. Mělo by už umět telefonovat a znát nazpaměť důležitá telefonní čísla nebo používat některé spotřebiče. Rodiče by měli nechat dítě samotné jen tehdy, když jsou si jisti, že se dokáže na chvíli o sebe postarat. Jinak jejich ratolest vycítí nejistotu a bude se samotě bát.

Pokaždé by však měli být rodiče opatrní a nezapomínat i na zákony. Podle zákona by nemělo doma bez dozoru zůstávat žádné nezletilé dítě - a to ani na hodinku. Při nahlášení na policii nebo sociálce by mohli mít nepříjemnosti.

Zajímavé. To jistě mnoho rodičů nevědělo. Dal by se klasifikovat i čas? Jak dlouho může zůstat dítě doma v tom kterém věku? Např. V 9 letech hodinku, v 10 letech 2 hodiny atd.?

Na začátek bych chtěla poděkovat Modrému koníkovi, že pořádá všechny druhy soutěží a možností testování nových nebo opravdu dobrých produktů. Je báječné mít možnost ozkoušet takové produkty, jako například testy Veroval. O jejich existenci jsem věděla jen okrajove, velmi mile mě překvapili. 

(K sepsání recenze používám i moje týdenní příspěvky, abych na nic nezapomněla, takže se budu hodně opakovat.)

A jakým testem jsme začali? Naší volbou č. 1 byl test na lepek. Proč? Celiakii mám já i moje sestra, a proto jsem chtěla vědět jak na tom je náš Honzíček, opravdu nechci, aby to byla dědičná choroba, což ona bohužel je, ale naděje tam pořád je.

Po otevření krabičky jsem ihned šla studovat návod, protože v balíčku bylo spoustu “serepetiček”. Nakonec mi to nepřišlo tak složité, ale k provedení testu jsem potřebovala i pomoc tatínka. Ono pichnout do prstu malého nezbedu neni žádná sranda. Teprve při provedení jsem pochopila, proč jsou v balení dvě jehličky (na obrazku ty oranžové věcičky). Když se jednou netrefite je okamzite nefunkcni, což může být problém, pokud pokazíte oba pokusy.

Potom už byl test velice rychlý. Po zdařilém píchnutí do prstíku se okamžite spustila krev, takže ji fofrem nabrat a dát trubičku do připraveného roztoku, aby se  vše dalo promíchat. Do toho panika, krve teklo hodně, takže rychle kapesníky a zalepit prstíček náplastí, než malý umaže nejen sebe, ale i tatínka.

No, zadarilo se!! Posledním krokem bylo nabrat krev do pipetky a kápnout jí do testu. Následovala chvilka napětí.... A pak už jen skakat radosti ke stropu s malymu v ruce!!! Výsledek byl negativní, bude moct dál papat lepek a nebude mít takové omezení jako maminka s tetou. 

Diabetes I. typu postihuje stále více dětí v předškolním věku. Zkušenost s tímto onemocněním mají i maminky na Modrém koníku, které radí, co nepodcenit při prevenci a jak se s cukrovkou u svých dětí naučit žít.

Jde o autoimunitní onemocnění, při kterém si organismus, často po nějakém prodělaném 'stresu', začne ničit vlastní buňky. Imunitní systém se 'zblázní' a tvoří protilátky proti svému vlastnímu tělu. Zatím se neví, proč u někoho vznikne a u jiného ne. Nejčastěji jde o selhání tvorby inzulínu v Langerhansových ostrůvcích pankreatu. Na vině není člověk samotný. Zkrátka je to nemoc, které se dá těžko zabránit.

Proč vzniká?

Do jisté míry se na vzniku diabetu u nejmenších může podílet genetika. Pokud cukrovku máte vy nebo váš partner, je o to větší šance, že s ní bude zápasit i vaše dítě. Ale jak dokazují mnohé zkušenosti maminek, diabetes I. typu se často objevuje i u dětiček, u kterých se nikdo v rodině s podobným problémem nesetkal. Zažila to například i Andrea: "Mojí dcerce je 6 let a má diabetes I. typu. Pícháme jí inzulín už rok. Není to jednoduché, ale ani tak hrůzostrašné. Zvykli jsme si. Je to zejména o kázni a kvalitě stravy, kterou jí. Spustila to u nás štítná žláza. Nikdo v rodině dosud cukrovku neměl."

S vlastní zkušeností se podělila i Anna, u její dcery zjistili diabetes I. typu, když jí byly 4 roky: "Od té doby jsme na inzulínu, nyní je to už 8. rok. Je to velmi náročné. Přitom nemáme v rodině nikoho, kdo by měl cukrovku tohoto typu. Dovolím si dát jednu dobrou radu - nedávejte dětem příliš mnoho sladkostí. Raději zvolte ovoce. Ať si příliš brzy nezvyknou na sladké chutě."

Velká žízeň napoví

Jak ušetřit na mateřské nebo rodičovské dovolené? Ptáme se každý měsíc. Zaplatíte účty, nájem, inkaso, takový paušál, jiný paušál a zůstane vám bídná částka na hospodaření. Ano, dámy, je to těžké, ale ve většině případů se to dá zvládnout.

K takovému receptu potřebujete přísady jako skromnost, trpělivost a chuť. Hlavně chuť. Pokud si řeknete, že se něco nedá, tak se to opravdu nedá. Jde o to, jaký zaujmete postoj. Chcete ušetřit na mateřské? Tak vzhůru do čtení!

První měsíc si udělejte testovací. Odložte si i klidně jen 200 Kč tak, abyste na ně nemohli sáhnout v žádném případě. Protože vědomí, že jsem si sice penízky odložila, ale kdykoliv na ně mohu sáhnout, vytvářejí rezervu, se kterou počítáme a kterou podvědomě započítáváme do našeho rozpočtu. Zde je malý seznam, který vy samy můžete v diskuzi rozšířit o vámi ověřené tipy.

POTRAVINY

"Moje mamina stále říkávala: Nejvíce můžeš ušetřit na potravinách. A u vlastního děťátka vidím, že je to pravda. Když je člověk zvyklý na nějaký ten standard, který musí během rodičovské dovolené opustit, je to těžké, ale dá se to." Takže k věci:

• Pokud máte kousek půdy, nebo možnost někde něco pěstovat a uskladnit (i kdyby jen na balkoně), jednoznačně to udělejte. Špenát, brokolice, rajčata, papriky, okurky, různé typy ovoce, ty nejsou velmi náročné na péči. Pokud nemáte možnost pěstování, je třeba využít sezónní prodeje na trhu, sledovat prodejce online, chodit sbírat lesní ovoce a vše mrazit. "My jsme jako děti jedli šest dní v týdnu bramborová jídla (halušky, bramboráky, placky, francouzské brambory, bramborové polévky na sto způsobů) a v neděli jsme měli kuře. Vitamíny jsme získávali např. z mražené malinové či jahodové dřeně. A málokdy jsme byli nemocní."
• Co se týče jídla pro děti, je výborné sterilizovat zeleninové či masové výživy. A můžete si navařit na týden nebo i měsíc dopředu. Ovocné výživy si můžete navařit a sterilizovat na celou zimu (jablka se dají sehnat i zdarma). "Já své malé dělávám na večeři např. pudink s kompotem, rýži v mléce či krupici. Jídla, na kterých jsme vyrůstali i my."
• Vařit jednoduše. Opravdu nemusíme jíst maso každý den. Je jen důležité, abychom přijímali dostatek živin v jiných potravinách. Výborná jídla jsou např.: zeleninové polévky, brokolicová omeleta, bramboráky, zapékané těstoviny. A sytá: Fazolová polévka (klasická, na zeleno, na kyselo), čočková, zelňačka, bramboračka. Luštěniny mají mnoho prospěšných živin.
• Sledovat letáky. Do obchodu chodit se striktním seznamem. Co nepotřebuji, jednoduše nekoupím (maminky, v tomto bodě musíme být na sebe přísné). V hypermarketech mají pár hodin před závěrečnou výrazné slevy na pečivo. Ve speciálních koutcích najdete potraviny s končícím datem spotřeby různého sortimentu jako maso (koupím více a hodím do mrazáku), jogurty, sýry.

Aktualizace: recenze žen na německé mašinky Klarstein naleznete v našich diskuzích. 

---

Pokud rády trávíte čas v kuchyni a příprava rychlých a chutných jídel vám přináší stejný požitek jako mlsání, zbystřete pozornost!

Tentokrát jsme si pro vás připravili testování designových mašinek Klarstein, jejichž pestré barvy vám ihned padnou do oka.

Co testujeme?

Testujeme kuchyňské spotřebiče, konkrétně multifunkční hrnec, multifunkční mixér, kuchyňské roboty, zmrzlinovač, sušičku s Jogurtovač a také stolní a rakletovací gril.

Už tu mám poměrně dlouho rozepsaný další článek týkající se první pomoci. Tentokrát takové zdánlivě lehké téma, klíště...

Taky už jsme si jedno přinesli domů. Jejich sezóna je v plném proudu. Na tématu vytahování klíštěte je vidět, jak se odborníci neshodnou i na tak banální věci. Někdo říká točit, někdo kývat, olej ano, jen ne olej, mýdlo ano, mýdlo ne…

Na čem se ale všichni shodnou, je, že klíště je potřeba nějak vyndat. Ideálně rychle a vcelku. Vyndáme ho tak, jak nám to jde nejlépe. Klíště sice není šroubovací, takže ho nevytočíte, ale krouživé pohyby třeba tyčinky do uší bývají docela efektivní a klíště se brzy pustí. Jsou i speciální pinzety na klíště nebo taková miniaturní páčidla, do kterých se klíště zachytí a jednoduše vytáhnou. Poměrnou novinkou na trhu jsou speciální přípravky, které klíště údajně okamžitě zabijou.

(staženo z https://www.siera.cz/cz-kategorie_0-0.html?filtry%5Bvyrobce%5D=DING%20WALL)

Další věc, která je důležitá, je dezinfekce. Ideálně jódová, pokud tedy „pokousaný“ nemá na jód alergii. Desinfekce před, ale hlavně po vytažení klíštěte je nutná!

Na klíště pokud možno nesahám rukou a neničím ho třeba rozmáčknutím mezi nehty (bléé) nebo upálením na sirce – jeho tělní tekutiny mohou být infekční.

Blížil se Kryštofův 6.měsíc a já zvažovala kurzy plavání. Nakonec jsem se rozhodla  a zapsala ho k Malým pirátům. Shodou okolností jsem na Modrém koníkovi narazila na tesování plavacích plen Huggies. Neváhala jsem a napsala jsem. Po několika dnech mi bylo oznámeno, že jsem byla  vybránam čemuž děkuji koniku🙂. 

Po složitější komunikaci s dopravcem In-Time jsem konečně měla plavky doma a mohlo se začít testovat. 

Tak jako každý pátek jsem vyrazila s plnou taškou věci na kurz plavání. Nechyběly samozřejme naše nové plenky Huggies ve velikosti 2-3. Plenky Huggies little swimers mají nádherný design, což jsem zatím ocenila jenom já😍 u testera to snad přijde co nevidět.

Zpočátku jsem měla obavy zda našem piratovi  budou plavky sedět, jelikož má něco málo přes 7 kilo a blížil se k horni doporučené hranici 8 kilo. Po vyzkoušeni byly, ale obavy zbytečné, plavky mu sedly jak se říká “jako hrnec na prdel”.

Konečně se mohlo do vody🐬. Po 30 minutách našeho společného  času stráveného ve vodě plenky obstály na jedničku. Oproti jiným konkurenčnim značkám, které jsme měli možnot vyzkoušet.  Plenky nikde nepadaly, nerozlepovaly se a netlačily. O propustnosti toho napsat moc nemůžu, jelikož můj pirát do vody nekaká i tak  můžu s čistým svědomím plavací  plenky Huggies little swimers doporučit všem maminkám a jejich malým plaváčkům.

Vítejte zpět u kočárkového seriálu, dnes na téma velikost korbičky a pohodlí miminka! Vše záleží samozřejmě na tom, jak velké miminko se vám narodí. Variantu najdete i pro miminko, které přerostlo průměr.

V našem úvodním článku jste se seznámili se všemi důležitými aspekty, které je dobré vzít v potaz v okamžiku, kdy se rozhodujete, s jakým kočárkem budete brázdit ulice. Dnes se podíváme trochu blíž na velikosti korbiček.

Není korbička jako korbička

Jak jste se již dočetli - průměrná porodní váha miminka je cca 3 300 gramů a jeho délka se drží okolo 50 centimetrů. Samozřejmě se rodí děti větší i menší, čísla, která máte před sebou, jsou průměrem. V dnešní době absolvujete v rámci svého těhotenství mnoho vyšetření, která dokážou poměrně přesně odhadnout, jak velké miminko skutečně porodíte. A tím byste se měly řídit v okamžiku, kdy kočárek vybíráte.

Průměrná velikost korbiček se obvykle u kočárků pohybuje pod 80 centimetrů na délku a 35 centimetrů na šířku. Počítáte-li s tím, že vám dítě nepůjde do sportovní sedačky dřív, než bude samo sedět, počkáte si zhruba do 10 měsíců. Samozřejmě je každé miminko zcela jiné, právě to vaše může sedět dřív, nebo také později. Podle průměrných růstových grafů jsou 10 měsíční děti vysoké mírně přes 70 centimetrů (chlapci asi 74, děvčátka pak 72 centimetrů). Což znamená, že u průměrně velikého miminka je velikost průměrné korbičky v 10 měsících "tak akorát". 

Pro větší miminka

Když se rodičům narodí postižené dítě, je to pro ně obrovská rána a najednou vůbec neví, co si počít a jak bude jejich život nadále vypadat. Ať už je to mentální postižení, autismus, sluchové či zrakové postižení, nebo těžší vady řeči, vždy jde pro rodiče o novou a velmi náročnou situaci. Většina z nich neví, kde hledat pomoc a informace, přitom v České republice existují speciální centra určená přímo pro tyto případy.

Pokud se rodiče nebo někdo známý dostane do situace, že se mu narodí postižené dítě, nejsnazší a nejrychlejší způsob, jak se dostat k relevantním informacím, je zavolat na linku EDA: 800 40 50 60. Jde o první celorepublikovou krizovou linku a chat pro rodiče dětí s postižením, dětí po úrazech či ohrožených ve vývoji. Zde vás mimo jiné odkážou na to správné a nejbližší středisko rané péče.

Jak střediska rané péče fungují?

„K nám domů dojíždí  paní z rané péče a 'hraje' si s malým, má spoustu edukačních hraček, trénujeme téměř vše, pomalu a postupně. Díky nim jsme začali používat i obrázkovou komunikaci a příště přiveze i komunikační knihu, která nahradí v určité míře klasickou komunikaci slovní, když dítko nemluví. Bude to zase pomocí obrázků, dítě si ukáže a vybere samo, co by chtělo na jídlo, hraní, co by chtělo dělat. Je toho víc, rozhodně myslím, že stojí za to je kontaktovat. Za tuhle péči jsme nic neplatili.”

Střediska rané péče jsou zařízení poskytující komplexní odbornou pomoc, poradenství a podporu pedagogům, ale hlavně také rodičům, kteří vychovávají postižené dítě. Jsou určena dětem od narození do sedmi let. Těchto center není moc, jsou rozmístěna různě po republice, ale rozhodně se vyplatí do nich dojíždět, protože jejich pomoc je pro rodiče nedocenitelná.

Střediska rané péče existují pro všechny typy postižení: zrakové, kombinované postižení, tělesné, mentální, sluchové, vady řeči, ale i autismus a jiná postižení.

Gel Ritex KINDERWUNSCH podporuje přirozené početí. Zjistěte víc v tomto rozhovoru s lékařem Miroslavem K. a paní Vendulou, která touží po děťátku.

Veronika: Miroslave, co si myslíš o používání podobných gelů?

MUDr. Miroslav K.: Nejsem vůbec proti, naopak, pokud to ženě pomůže zvlhčit pochvu a užít si lépe plánovaný sex, který má vest k početí miminka, jsem jedině pro.

Veronika: Vendulo, ty jsi žena, která se snaží otěhotnět… Co si o gelu myslíš ty?

Vendula: Já už jedno dítě mám, otěhotněla jsem, ani nevím jak… Takže jakékoliv pomůcky, zaručené rady a podobně mi byly proti srsti.

Veronika: Ale gel jsi přeci jen vyzkoušela, co na něj říkáš?

Dítě a plena patří v naší kultuře neodmyslitelně k sobě, stejně jako leckdy problematické období učení na nočník. Přemýšleli jste někdy o tom, jak to dělají tam, kde jsou pleny nedostatkovým zbožím? Dnešní článek vám ukáže i jiné možnosti dětské hygieny.

Různé odborné zdroje mluví o tom, že dítě je schopno si své vylučovací

potřeby uvědomovat a ovlivňovat až od jistého věku. Často se uvádí hranice 18 nebo 24 měsíců. To ale vůbec nekoresponduje se zkušenostmi rodičů, kteří se svými dětmi praktikují tzv. bezplenkovou komunikační metodu (BKM).

"Pamatuju si první čurání venku. Malému byly 4 týdny, probudil se a signalizoval, že chce čurat. Byla jsem trochu nejistá, ale věděla jsem, že syn prostě chce a já mu chci vyhovět. Bylo teplo, byli jsme v parku a synek na sobě měl jen tričko a polodupačky. Ty jsem mu svlékla, sundala plenku, co nosil 'pro jistotu', chytila ho pod kolínky a dřepla jsem si s ním ke stromu. Dítě začalo spokojeně čurat. Šla kolem paní s nákupem a když to celé viděla, byla z toho chuděra tak paf, že zakopla a tašky vysypala," popisuje své zkušenosti s bezplenkovou komunikační metodou koníkovka ssassi.

Principy bezplenkové komunikační metody

Filozofie bezplenkové metody je taková, že už od narození si je miminko vědomo své potřeby vylučování. Protože jako spousta jiných mláďat nechce konat potřebu ve svém "hnízdě", dává svým opatrovatelům signál, že je čas na vyměšování. Pokud budete pozorná a všimnete si signálu - může jím být například neklid, vrtění a kňourání miminka - máte jen malou chviličku, abyste zareagovala. Malá miminka nevydrží svou potřebu odkládat déle než pár vteřin, ale s přibývajícím věkem se tento čas prodlužuje a větší kojenec už nějakou tu minutku vydrží.

“Ahoj, tak už jsem tu zase s dalším týdnem svého těhotenství, tentokrát už s třetím. I nyní se můžete těšit jak na informace o tom, co se děje v tuto dobu v ženském těle, tak na to, jak tyhle chvíle prožívám já.”

“V minulém článku, který se zabýval 1. a 2. těhotenským týdnem jsem se zmínila o tom, že se vlastně nejedná o těhotenské týdny v pravém slova smyslu - ale už tento týden může být všechno jinak. U většiny žen totiž 15. - 21. den menstruačního cyklu dochází k ovulaci - a to je právě ta chvíle, kdy se může všechno změnit a rozhodne se o tom, zda se tento měsíc začne psát příběh nového života, nebo zda budu muset v touze za otěhotněním pokračovat další měsíc (případně další měsíce). To zní hodně důležitě, že?”

Co to vlastně je ta “ovulace”?

Ovulace je označení okamžiku, kdy vaječník uvolní zralé vajíčko a to se vydává na svou cestu přes vejcovody do dělohy. Tento čas není nijak dlouhý - zdroje uvádí, že putování vajíčka trvá zhruba 24 hodin. Má tedy jen jeden den na to, aby došlo k oplodnění. Zato spermie jsou na tom o poznání lépe, ty jsou schopny přežít 3 - 5 dní. Pokud dojde během ovulace k oplodnění, tak se oplodněné vajíčko uhnízdí v děloze. Pokud k oplodnění nedojde, začne žena za několik dní svůj další menstruační cyklus, kdy bude mít další šanci pokusit se  otěhotnět.

V každém cyklu žena ovuluje zpravidla pouze jednou, ale může se stát, že dojde k uvolnění více vajíček najednou (a pak nastává hromadná radost v podobě vícerčat). Výjimkou nemusí být ani anovulační cykly (tedy menstruační cyklus, kdy nedojde k uvolnění vajíčka). Velice zřídka se stává také to, že v jednom cyklu se uvolní vajíčko dvakrát - pokud se tento vzácný jev stane, probíhá druhá ovulace do 48 hodin po té první.

“Teď už nezbývá než doufat, že opravdu ovuluji a mám tedy tento měsíc vůbec reálnou šanci otěhotnět. Některé mé kamarádky (především tedy ty, co už za sebou mají jeden či více porodů) už dobu ovulace bezpečně poznají podle zvláštní bolesti břicha. Já u sebe nepoznám nic, tak mi nezbývá než se spolehnout na to, že je s mým tělem a cykly vše v pořádku. Vlastně ještě existuje možnost sledování bazální teploty a provádění ovulačních testů.”

Rektální rourka, pro někoho název možná neznámý a svým způsobem i děsivý, ale bát se není čeho: „Nám nepomohlo nic kromě rourky. Večer co večer jsem to nevydržela a trápení ukončila rourkou. Malý se prostě bez ní nevyprděl a nevykakal. Trvalo to 9 měsíců, než se začal pořádně hýbat, sedět. Rourek jsem měla několik. Nebát se, namazat zadek něčím klouzavým, rourka pak sama zajede, kam až to půjde. Za tu úlevu miminka to stojí. Je to rychlé. Kapky ani zahřívání nepomohlo.“

Bez bolesti bříška díky trubičce

Rektální rourka či trubička do konečníku, je průhledná nebo oranžová gumová trubička, která se používá u malých miminek, když je trápí prdíky, bolesti bříška a tzv. tříměsíční kolika. Jeden konec trubičky je zaoblený a druhý mírně rozšířený.

Tato malá trubička tedy pomáhá ulevit od nadýmání a bolesti a to téměř okamžitě. Postup při zavedení je jednoduchý a zvládne ho každá maminka. A nemusíte se bát, že miminku ublížíte, trubička je opravdu pružná a měkká.

Jak tedy na to?

1. Miminko položte na záda a lehce promasírujte bříško, někdy už jen tohle pomůže.
2. Zaoblený konec trubičky trošku namažte olejíčkem, ať jde snadněji zavést do konečníku.
3. Zvedněte nohy miminka a přidržujte je nahoře, druhou rukou zaveďte trubičku zaobleným koncem do konečníku, stačí cca 1 – 2 cm hluboko. 
4. Po zavedení už jen počkejte, až trubičkou odejde přebytečný plyn, děťátko se vyprdí a vytáhněte.

Obyčejně většina z nás čistí dětské lahvičky s pomocí čisticího prostředku, nejčastěji nějakého jaru. Někdo pak sáhne po přípravcích určených především na dětské nádobí, ovšem ani tyto přípravky nejsou úplně bez chemie. Ten, kdo chce poněkud šetrnější řešení, musí to zkusit jinak.

Kompromisy s minimem chemie

Nejjednodušším způsobem, jak lahvičky vymýt bez použití chemie, je horká voda a kartáč. To však ne vždy stačí. Myjete-li tak ale lahvičky pravidelně, alespoň předcházíte tvorbě velkých usazenin.

Čas od času se ovšem neubráníme mastnotě z mléka, usazeninám z čaje nebo určitému zápachu. V těchto případech je vhodné vzít na pomoc některé pomocníky – čisticí přípravky.

Samozřejmě i mezi čistícími přípravky lze najít takové, které obsahují minimum chemie. Jsou to v podstatě kompromisy, které jistě uvítají maminky, které se snaží zbytečné chemii z nejrůznějších důvodů vyhýbat, ale moderních přípravků se vzdát nechtějí.

Zázračné suroviny z kuchyně

Dostaly jsme s Tamuš možnost testovat plavečkoplenky Huggies a chceme se podělit o pár zkušeností 🙂

Prvně přišlo zklamání ve formě dopravce, který nám balíček měl doručit... balíček se k nám dostal o týden později...  Ale to bylo  zapomenuto hned, jak jsem balíček převzala.

Plavečky mne osobně překvapily hned po rozbalení. Jsou krásně obrázkové, barevné, myslím že děti musí určitě zaujmout. Mě zaujal materiál, není tak „umělý“ a šustivý jako u značky, kteru jsme do té doby používaly.

Docela jsem se těšila, jak je prvně prubnem 🙂

Oblíknout do nich náš pytel blech bylo trošku náročnější, ale mají super zapínání, které připomíná suchý zip, takže jdou bez potíží kdykoli jednoduše upravit, což vidím jako velké plus právě pro neposedná dítka. Plavky dobře sedí i kolem nožiček, kde jsou pěkně pružné a zadrží přesně to co mají. Což naše Tamuš na vlastní kůži okusila při posledním plavaní. Žádny nechtěný plaváček bokem :D

Skvěle obstály i co se týče „nacucanosti“, rozhodně nedělají zadečku airbag plný vody jako ostatní značky. 

A poslední, za nás největší plus, nevadí ani její náročné citlivé pokožce!

Vařila myšička kašičku, tomu dala kupovanou, tomu zase domácí. A co u vás?

S podáváním příkrmů přicházejí na řadu další radovánky kojeneckého života. Dětské grimasy jsou při seznamování se s novými chutěmi rozkošné! Ale někdy zábava právě zde končí.

Jedny děti nechtějí jíst domácí, jen kupované. Druhé naopak. Jiné zas nechtějí jíst vůbec nic. Jedlíci pak nemají dna. Mámy jsou na tom také různě. Některé nestíhají vařit, u jiných se vyvařuje od rána. Jsou i takové, které mají s dětmi stále nějaké aktivity a kupovanou výživu vždy po ruce. A další se vaření nevzdávají, ani když jedou na cesty. Které jsou na tom lépe?

Fyziologická fakta

• vývoj renálních a gastrointestinálních funkcí je ukončený ve věku 4 měsíců, proto se zavedení příkrmů nedoporučuje dříve,
• plně kojeným dětem se příkrmy přidají v 6. měsíci života, protože výživa výhradně mateřským mlékem je již nedostačující (pro nízký obsah zinku, železa, proteinů )
• u dětí na umělém mléce se s přikrmováním začíná v ukončeném 4. měsíci
• trávení a enzymatické funkce zažívacího traktu se musí na přechod na pevnou stravu adaptovat. Proto se tělo nastartuje jednosložkovými příkrmy zeleninového druhu, po 10 - 14 dnech se přidá maso, později ovoce.

Fakta o podávání příkrmů

Omalovánky, pastelky, fixy. To je oblíbená zábava našich dětí, která funguje spolehlivě. Ale i obyčejné malování můžeme dětem zpestřit a připravit jim tak zábavu klidně na celé odpoledne. Vyzkoušejte následující nápady.

Budeme se věnovat malování s nejmenšími dětmi. Nezapomínejte proto především na bezpečnost a pokud má vaše dítě stále období "šup se vším do pusy", pořádně ho hlídejte! Na trhu se samozřejmě dají sehnat různé eko nebo jedlé barvy, ale pokud budete ostražité, vystačíte si i s těmi normálními. 

Pastelky, fixy

Vytvořte vašim dětem "malovací cestu", která se potáhne klidně celým bytem. Ideální je, když bude tato zábava kolektivní - čím víc dětí, tím lépe. 

• pastelky, fixy
• bílé papíry
• izolepa

Na podlaze bytu vytvořte "cestu" z bílého papíru. Velmi dobře ji připevněte izolepou, přeci jen po ní děti budou třeba i chodit. Nechte děti cestu omalovat od začátku až do konce. Na konci na ně může čekat třeba i sladká odměna. Zajímavá varianta této malovací zábavy může být i to, že cestu uděláte z různých stránek omalovánek. 

Když jsem byla se synem  Dominikem vybraná na testování plenek Huggies Little Swimmers byla jsem moc ráda, syn má plavání velice rád.

Zvolila jsem velikost do 8 kg, syn v tu dobu měl 7 kg. Bohužel ale plenky byli malé, bála jsem se, že tedy nebudeme testovat. Naštěstí po dohodě s MK mi byl zaslán balíček s větší velikostí.

Testování mohlo začít a tak jsme vyrazili na naše oblíbené plavání.

Plenky Dominikovi byli malinko větší ale díky suchému zipu po stranách

seděli krásně. 

Druhý den jsme zkoušeli plenky i ve vaně doma a velká spokojenost.

Pokud máte doma miminko, tak víte, jak náročný je to úkol uspokojit všechny jeho potřeby. Některá miminka se prvními měsíci života doslova propláčou, o jiných člověk téměř neví. Víte, jak se dá komunikovat s nejmenšími, i když sami ještě nemluví?

Pláč je formou komunikace

"Když přijde večer a čas spinkat, tak můj 7 týdenní chlapeček mívá hysterické záchvaty breku, přímo řevu. Není nijak k utišení! Je přebalený, napapaný, odříhnutý. Nic mu nemůže chybět, ale jakmile se položí do postýlky, je zle. A to pak nepomůže nic. Dudlíček, hlazení, mazlení, nošení, drncání. Prostě řve a řve třeba i hodinu v kuse. Nevíte, čím to může být?" ptá se maminka v našem fóru. A takových dotazů najdeme mnoho a mnoho. Čím to?

Když se narodí nový človíček, je zcela závislý na svých rodičích. Příroda to však uměla zařídit tak, aby se i ten malý bezmocný tvor dokázal přihlásit o to, co právě potřebuje. Jeho první formou komunikace je pláč. Každá maminka ví, jak umí být takový dětský pláč frustrující - zvlášť, pokud nevíte, co vlastně miminko chce. Nebojte se, i u pláče se dá s trochou praxe a štěstí rozeznat, jaký je jeho důvod.

Vysoký, ječivý pláč bývá ten nejhorší, signál bolesti, kdy dítě někdy doslova řičí. Poprvé se s ním pravděpodobně setkáte při bolestech bříška, při takzvaných "tříměsíčních kolikách".  Jak se s takovou kolikou vypořádat se můžete dozvědět z naší wiky, je to totiž věda!

Miminko také může plakat, protože má hlad, je mu zima či horko, nelíbí se mu mokrá plena, je unavené nebo potřebuje vaši náruč. V těchto situacích už bývá o něco těžší rozlišit, o co se jedná. Někdy vám prostě nezbyde nic jiného, než vyzkoušet více možností a uvidíte, co zabere. Někdy naopak ihned vytušíte, že od posledního přebalení uteklo dost času nebo že je právě čas na svačinku.

Děti se nejlépe učí nápodobou a odposlechem. Navíc milují verše a rýmy a reagují na ně lépe než na běžnou komunikaci. Pokud spojíte každodenní činnosti s říkankou, básničkou nebo písničkou, přidáte nějaký ten jednoduchý pohyb a za pár dní se dostaví úspěch v podobě prvních pokusů o napodobení.

Na říkanky není nikdy brzy! Začít s nimi můžete už, když je miminko v bříšku. Nepodceňujte tohle období. A hlavně se nestyďte k miminku promlouvat. Zhruba od 28. týdne těhotenství vás slyší.

Přebalovací říkanka

"Když byl můj syn malé miminko, oblíbili jsme si kromě ukolébavek tuhle říkanku:

Koulela se ze dvora (jemně ručičkama předvádíme kutálení),

takováhle brambora (rozpažením ručiček naznačíme její velikost).

Když máte alergickou rýmu, nejotravnější na tom není jen to, že kýcháte, nebo posmrkáváte. Je to ten podrážděný nos. Určitě znáte ten pocit. Minulý víkend jsem jel po celém týdnu v práci s rýmou na delší výlet na kole. Ale naštěstí něco zachránilo můj „trip na bajku“ (neumím si představit, že bych celý den jezdil na kole s podrážděným nosem, měl jsem jiné starosti).

Po testovaní konik_testuje nám zůstalo pár krabic s papírovými kapesníčky KLEENEX. Prostě jsem je měl položené na svém stole a nějak jsem je nevnímal. Nuže, v pondělí minulého týdne mě postihla výše vzpomínaná alergická rýmička. Tak jsem po nich sáhnul. Pořád smrkat, to přece není život. A tak jsem rezignovaně čekal, až mě začne bolet a pálit nos. Ale ono to nepřišlo. Uvědomil jsem si to až v pátek, když jsem začal přemýšlet nad tím, jak dopadla kampaň a četl recenze od vás.

Já jsem sice věděl, že to jsou kapesníčky s nějakým balzámem, ale je to doopravdy poprvé, co smrkám tak často a nos nic. Jako kdybych ani rýmu neměl.

I tento bod s tím určitě souvisí. Teda s celkovou kvalitou produktu. Celkem často používám kapesníčky na uklízení pracovního stolu. Ano, protože piju kávu, čaj, stále něco jím na pracovním stole, a stále dokážu ten stůl nějakým způsobem zabordelit. Tyto kapesníčky nejsou z těch, které vstřebávají tekutinu a tekutina tak prosákne. Dokonce jsem každý kapesníček KLEENEX použil vždy vícekrát. Proč je to tak velká výhoda? Protože nemusím stále běhat pro novou krabici kapesníků nahoru🙂 Což línému človeku, jako jsem já, celkem vyhovuje...

Jednou za čas máme testovaní, kterého se zúčastním i já. A jednou za čas mě ten produkt také osloví. Tento už bude mít své místo na mém stole natrvalo 🙂

Ruku na srdce, ty naše děti nás někdy hrozně štvou... věčně neposlouchají co jim říkáme, dohadují se mezi sebou, neplní si svoje povinnosti...😈😇

Je toho spousta a máte někdy pocit, že zrovna ty vaše děti patří k těm nejzlobivějším.

Není to tak!!! A hodně se mi ulevilo, když to teď zas vím!!!😊😎

Eli nám v pátek odjela na školu v přírodě a my měli v sobotu dvě děti na hlídání (aby nám nebylo smutno😁).

Od soboty vím líp, než kdy jindy, jak úžasné naše děti jsou!!!

Teď pozor, to není kritika kamarádky, ani jejích dětí. Její děti jsou prostě jiné, mají jinou výchovu... kamarádka je moc fajn, máme se rády.

Asi tak před sto lety by toto téma nebylo ničím zajímavé. A aby o tom někdo ještě psal na internetu!? (Samozřejmě, pokud by existoval). Porod doma s porodní bábou byl jedinou možností, jak přivést malého človíčka na svět. Dnes je vše jinak a i přes to některé ženy chtějí to samé. Za jejich rozhodnutím porodit doma jsou různé důvody.

Zdeňka Solaříková je matka dvou dětí a obě porodila plánovaně doma, s pomocí svého manžela. Cesta k tomuto rozhodnutí trvala velmi dlouho. Začíná v jejích devatenácti letech, tenkrát jí byla diagnostikovaná Crohnova choroba. Její stav byl velmi vážný. Bez léků na celý život to nešlo. A založit si rodinu? To už vůbec!

Po rodině jsi toužila už od devátenácti let. Jaké byly lékařské prognózy?

Doktoři mi řekli, že rodina zůstane mým snem a mám být ráda, pokud to zvládnu já bez větších následků. S co nejmenším počtem operací... Byla jsem opravdu mladá a s tímto závěrem jsem se nehodlala smířit. Hledala jsem tedy i alternativy.

Co všechno jsi musela podstoupit kvůli terapii Crohnovy choroby?

Byla jsem na řízené detoxikaci, jedla ajurvédské čínské i české bylinky. Mezitím jsem docházela ke své gastroenteroložce v Praze. Nic nefungovalo. Jednoho dne jsem si přečetla článek o souvislostech stravy s nemocemi a začala měnit svůj jídelníček. Studovala jsem do hloubky principy výživy, živočišné i rostlinné bílkoviny a jejich působení na autoimunitní choroby. Upravila jsem stravu, začala jsem zařazovat zelené potraviny.

Miminko v inkubátoru je takovým dojemným tématem. Pokud to řekneme jednoduše, je to skříňka, která dětičkám pomáhá přežít a usnadňuje jim dny, dokud nebudou schopny fungovat bez něj, u svých rodičů. Úžasná a skvělá věc, kterou nám přinesl pokrok. V rozhovoru s primářkou neonatologického oddělení v Humenném MUDr. Marií Vasilovou se dozvíte odpovědi na různé otázky ohledně miminek "bydlících" v inkubátoru.

Jak jsme si řekli, je to taková zázračná skříňka. Na co však primárně slouží? Víme, že se tam léčí nedonošené dětičky. Jak a v čem inkubátor dokáže pomoci?

Pokud se dítě narodí nedonošené, má podle stupně nezralosti nezralé i orgány a funkce, které mu neumožňují hned po narození dokonale se přizpůsobit okolnímu prostředí a existovat v něm. Na překlenutí tohoto období se používají různé typy inkubátorů. Inkubátor je zařízení, které pomáhá alespoň částečně nahradit mámu a její dělohu, i když je třeba říci, že ani nejdokonalejší inkubátory nenahradí úplně všechny podmínky, které má plod v děloze své mámy.

Samozřejmě, máma je přeci jen máma. Když mluvíte o děloze ... Jak moc teplo mají dětičky v inkubátoru? A jak v děloze?

Je to velmi pěkné přirovnání. Ano, lze říci, že se snažíme přizpůsobit teplotu v inkubátoru tak, aby to bylo srovnatelné s prostředím v děloze. Říkáme, že v inkubátoru se snažíme vytvořit termoneutrální prostředí, aby se teplota dítěte, které je v něm uloženo, pohybovala od 36,5- 37,5 ° C, měřené v konečníku. Čím je nedonošené dítě nezralejší, tím vyšší teplota v inkubátoru musí být nastavena, aby se udržela termoneutralita prostředí. Inkubátory jsou vybaveny čidly, které kontinuálně sledují např. kožní teplotu dítěte.

Setkala jsem se s tím, že některé dětičky se zakrývají a některé ne. Je to kvůli teplu? Nebo i dotyku, aby něco na sobě cítily?

Aktualizace: recenze maminek na set barevních dudlíků a na praktickou samosterilizační lahvičku LOVI naleznete tady.

---

Maminky, vítejte při novém testováním, se kterým budou vaše miminka spokojená a usměvavá... Pokud se ovšem umí usmívat s dudlíkem nebo lahvičkou v puse. Testovat totiž budeme dudlíky a samosterilizující lahvičky značky LOVI. Pokud zrovna přemýšlíte nad tím, jak zkombinovat kojení a krmení z láhve, pak je testování skvělá příležitost. Dudlíky a savičky LOVI totiž nenarušuji sací reflex miminka.

Čtěte proto dál. 🙂

Co testujeme

Budeme testovat dva sety dudlíků a samosterilizující lahvičky značky LOVI. Dudlíky a savičky LOVI nenarušuji sací reflex miminka a proto nemusíte mít obavy z kombinace kojení, krmení z láhve a používání dudlíku.