Krásný den všem uživatelům Modrého koníka. Je mi velkou ctí, že se Vám dnes můžu představit jako nová ambasadorka značky Femibion.

Na koníkovi jsem už tři a půl roku a za tu dobu jsem tu načerpala spoustu skvělých rad, poznala úžasné maminky, sama se stala mámou báječného syna a taky, jak si některé z Vás jistě vzpomenou, byla už jednou ambasadorkou. Byla to práce, která mě moc bavila a navíc krásně spojovala příjemné s užitečným. Poté, co mi tehdy skončila smlouva, jsem si užívala volného času a hlavně toho, že se nemusím tak často pohybovat on-line. Postupem času mi tahle práce ale začala svým způsobem i chybět. Takže jsem sem tam mrkla na koníka, jestli se nerýsuje nějaký zajímavý konkurz. Pár se jich objevilo, ale pořád to nebylo nic pro mě. Do konkurzu na ambasadorku jsem se chtěla, stejně jako tehdy, zapojit pouze v případě, že by se jednalo o značku, která by nějak souvisela s mým vzděláním, které bych důvěřovala a jejíž hodnoty a produkty bych tak mohla hrdě šířit. Když jsem sem v březnu koukla po delší době, vyskočil na mě článek – Hledáme novou ambasadorku pro Femibion! Zajásala jsem a hned večer odeslala formulář. A ač tomu sama nemůžu pořád uvěřit, ono to vyšlo!

Pro ty, kteří mě neznáte, bych se ve zkratce ráda představila. Jmenuju se Hanka, je mi čerstvě 36let a před patnácti lety jsem poznala toho nejbáječnějšího chlapa na světě. Po krásných, společně prožitých jedenácti letech jsem mu řekla ano a za dalších jedenáct měsíců se nám narodil náš úžasný syn. V červenci mu budou už neuvěřitelné tři roky.

Ještě trošku z profesního soudku - po maturitě v oboru zdravotní laborant jsem pracovala téměř šest let jako sestřička ve stomatochirurgické ordinaci. Stále mě to ale víc a víc táhlo k vystudovanému oboru a tak jsem nastoupila jako laborantka do mikrobiologické laboratoře Fakultní nemocnice. Tam bych se taky měla už za dva měsíce vracet po rodičovské dovolené. Při zaměstnání jsem si pak doplnila vzdělání studiem Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v oboru Zdravotnická bioanalytika a atestací v oboru mikrobiologie. Takže pokud Vás bude zajímat cokoliv ze zmíněných oborů, jsem Vám plně k dispozici 🙂

Jelikož se celý svůj profesní život pohybuji ve zdravotnictví, vnímám taky, jak je tahle doba náročná. Mimo jiné taky v tom, že člověk má k dispozici sice nepřeberné množství informací, ale někdy je dost těžké si z nich vybrat to pravé a taky je správně pochopit. V oblasti zdravotnictví to jde bez nějakých odborných znalostí prostě těžko, což vidím dost často ve svém okolí. A právě na tohle bych se tu chtěla hlavně zaměřit! Zprostředkovávat vám potřebné a odborné informace, ale podané tak, aby jim v pohodě rozuměl každý.

O Femibionu tu již bylo řečeno hodně – přece jen se tu s koníkem houpe už neskutečné čtyři roky. Věřím ale, že Vám o tomto doplňku stravy, obsahujícím kombinaci pečlivě vybraných látek pro ženy plánující těhotenství, těhotné nebo kojící maminky, dokážu přinést spoustu nových, užitečných a hlavně podložených informací. I když už dříve byl v mých očích Femibion top produkt, po absolvování školení jsem nadšená ještě daleko víc a vím, že tohle je přesně ta značka, které můžu hrdě dělat Ambasadorku. Pevně věřím, že vám ta kvanta skvělých, ale pro laika asi těžko uchopitelných informací, které jsem během několika hodin pečlivě nasávala, dokážu co nejlépe předat. Připravuji pro Vás také spoustu zajímavých informací, které souvisí ať už s těhotenstvím, jeho plánováním, nebo např. s kojením. Témat, kterým se tu spolu můžeme věnovat je ale nepřeberné množství - třeba péče o zuby během těhotenství, zdravé stravování… Troufám si říct, že jako bývala zubní sestřička, laborantka a nyní hlavně máma, dokážu reagovat na spoustu vašich dotazů. A s čím si nebudu vědět rady, zjistím na patřičných místech. Samozřejmě se také moc těším na všechny vaše dotazy, připomínky, postřehy – jsem tu pro vás!

Ahoj ahoj, dětským dnem nám začal červen a tím pádem je jasné, že už za sebou máme květen 🌷 A protože celý květen jste mohli soutěžit ve skupině Fisher Price o zábavného plyšového společníka Rockita 🤖 čeká nás vyhlášení vítěze 🎉🎈🍀 Předně všem moc děkuji za příspěvky, sdílely jsme spolu naše oblíbené květiny a kromě toho, že máme každá jiný vkus, nás všechny myslím spojuje, že nám kytička udělá vždy radost 😍

Tak a teď už k vyhlášení vítěze, soutěžních příspěvků bylo 120 a generátor náhodných čísel vybral číslo 104, což je příspěvek od @petaov která má nejraději luční kvítí. Tak doufám, že stejnou radost jako kytička kopretin, udělá i hudební plyšák Rockit 😃

Tak gratuluji a určitě i v červnu vyhlásím nějakou soutěž ve skupině, tak to sledujte a mimo soutěže samozřejmě do skupiny můžete přispívat cokoliv ohledně hraček a potřeb pro prcky od Fisher Price 👶🎈⚽🎶😊👏

https://www.modrykonik.cz/group/8459/

První červnový den roku 1925 se poprvé začal slavit Mezinárodní den dětí. Je to den, ve kterém se připomíná, že děti znamenají budoucnost, a je tedy důležité pečovat o jejich blaho. Po celém světě se slaví 1. června, výjimkou jsou třeba Turci, kteří jej přitom začali slavit jako první. Mají ho stanovený na 23. dubna. V Československu byl Mezinárodní den dětí uznán v roce 1950.

Prvního června, v den, který patří všem dětem, se obvykle konají různé sportovní a společenské akce, které mnohdy mají i charitativní charakter. Lidé by si měli připomínat význam dětí pro budoucnost.  Jedním ze smyslů Mezinárodního dne dětí je, že rodina by měla být pohromadě a věnovat se sama sobě, přece všichni známe přísloví - kdo si hraje - nezlobí.

Pojďme si také společně zahrát. Následující tři dny to bude hra formou soutěže s Viledou.

O co budeme soutěžit?

5 z vás získá hadřík Actifibre a k tomu barevné Colors mikrohadříky, které určitě udělají radost vašim dětem, jakožto velkým pomocníkům.

Jaká je soutěžní otázka?

Máme tu vyhlášení výherce soutěže s Fisher Price 😊 Předně všem děkuji za komentáře, je vidět, že jste si den dětí ve většině případů užívali 🌷🍉☀️

A teď už to podstatné, ze 117 soutěžních komentářů vylosoval generátor náhodných čísel odpověď číslo 44 , kterou napsala @katkamal která s rodinou včera prostě vegetila a grilovala, což mi přijde jako skvělý program 😎 Tak moc gratuluji a doufám, že snídaňová sada udělá radost a podělíte se potom třeba i o fotku ☕🍩😍

Tak tuhle bleskovku máme za sebou,  užijte se krásný nedělní večer a už brzy vyhlížejte další soutěž 😘🍀🤩

Minulý týden jsem měla tu možnost a mohla jsem otestovat výrobky Mana. Jedná se o kompletně vyvážené jídlo v podobě nápoje. Důvod mého testování byl asi podobný jako u většiny maminek. Malé děti, starosti kolem domácnosti, honění nejen za prací a čas na přípravu jídla pro sebe nulová.

Když dorazil balík s Manou, byla jsem nadšená a hned ráno jsem začínala s testováním. První jsem testla Sunlight (tropické ovoce) a umíchala i plnou dávku z pytlíku. Chuť nic moc, ale dalo se to vypít, jen jsem to nedopila celé. 

Postupně jsem během ranního shonu vypila celou dávku. Sympatické mi bylo, jak to bylo rychlé a bezproblémové. Bohužel jsem za hodinu měla hlad a moje očekávání, že mě přejdou chutě na sladké se neuskutečnilo.

Jako druhou příchuť jsem zkusila místo svačiny Mana Origin (bez příchutě). Z touto příchutí jsem měla větší problém než s Tropic. Dala jsem asi čtyři doušky a nedopila to, opravdu to nešlo. Chutí mi Origin připomínalo lívancové těsto a vůní rozmíchanou sádru. Pro mě zklamání, že jsem to nezvládla a raději jsem trpěla hlady až do večeře a těšila se na opravdové jídlo.

Jako třetí v pořadí byla Mana Love (jahodovo-malinová). Ač jahody miluju, tak vypít namíchaný koktejl jsem nedokázala. Už od namíchání mě ta vůně spíše odrazovala. Přemohla jsem se a vypila půlku připraveného koktejlu. Jen změna, neměla jsem hlad za tak krátkou dobu jako na začátku testování. 

Poslední jsem vyzkoušela Mana Dream (čokoláda). Koktejl jsem měla jako svačinku po lekci cvičení a musím říct, že mi docela i chutnala. Že by to nejelpší na konec? Konečně se mi podařilo vypít celou namíchanou dávku. Jen chutě na sladké mě opět nepřešly. 😀 

Bylo to poprvé, co jsem se do nějakého testování přihlásila a hned úspěch. Měla jsem obrovskou radost, protože jsem o Maně věděla od samého začátku a přišlo mi to jako skvělá věc...

Když mi přišel balíček, byla jsem překvapena jeho velikostí. Měla jsem možnost vyzkoušet všechny 4 příchutě a to jak "udělej si sama",  tak i rovnou hotové, ideální na cesty. 

Zkusila jsem na Maně vydržet celý den a stoprocentně jsem se cítila mnohem lépe než po jídle. Měla jsem pravidelnou stravu a cítila zlepšení ve svém zažívání. Podarovala jsem i mamku a ta měla stejné pocity. Byly jsme moc mile překvapené.

Nejlepší ze všech byla příchuť Dream a také ta klasika ... Jinak červená a žlutá za mě opravdu nic moc, ráno jsem to nedokázala vypít, bylo to až moc umělé a práškové. Tyto příchutě se dle mého nepovedly a až si budu Manu kupovat určitě po nich nesáhnu. 

Cena Many v drogerii je cca 80,-Kč, což je vlastně cena levnějšího obědu.  Akorát podle mého je kvalita nesrovnatelná. Jediné, co si neumím úplně představit, je být kompletně na Maně, myslím si, že to pro tělo není ideální, ale jako forma rychlého jídla, když není tolik času, myslím, super. Manu všude chválím a určitě si ji i sama koupím . 

Jsem ráda, že jsem měla možnost tento zázrak vyzkoušet a že splnil moje očekávání. 

Tak tento #tag je bezva věc ! Nejenom, že se člověk dozví, pro mne (zahnívající) matku na RD je to i příjemné rozdmýchávání paměti a prastarých profesních dobrodružství !

Čili i já bych Vam tímto ráda přiblížila mojí práci, respektive  jedno  kariérní období v životě jedné zdravotní sestry...🙂

Jsem vystudovaná sestra specialistka pro ARO/JIP a před lety jsem si ještě doplnila bakalářské vzdělání v oboru ošetřovatelství, na magistru už jsem se nějak nezmohla.

Nicméně od začatku.Když pominu nějaké ty brigády v nemocnicích ještě při studiích, moje první velká pracovní zkušenost byla v USA,kde jsem strávila 18 měsíců a kde jsem pečovala o lidi s mentáním postiženim.Toto byla opravdu škola života a určitě se o tom někdy rozepíšu.

Po návratu jsem pak stravila skoro 2 roky jako sestra u lůžka na oddělení ARO, kde to bylo skvělé, leč  táhlo mne to opět ven.

Tentokrat jsem se rozhodla pro Saúdskou Arábii, zemi pohlcenou islámem,pouští a obrovským bohatstvím.

Je tomu několik měsíců, co jsem se rozhodla začít fotit soubor o maminkách s handicapem. Dnes bych ráda napsala o tom, co mě k tomu vedlo a trochu více napsala o své nemoci. O tom, jaké to je, být Myastenikem.

To, co mě přímo vedlo k tomu, abych jej začala fotit, byl nepříjemný komentář jedné zdravotní sestry (která ironií osudu sama má 2 děti), která mi řekla doslova: „Kdo s touhle diagnózou přivede sobecky na svět dítě?“

Tento komentář mě srazil na kolena na několik dní a popravdě, i dnes, kdybych tu ženskou potkala, nejradši bych jí jednu vlepila 😀. Ale tato bolest mě dovedla do dalších vzpomínek na x lidí, kteří měli potřebu se vyjádřit k mému životu a posuzovat můj zdravotní stav. Zjistila jsem ale, že nejsem jediná a že i ostatní s jakoukoli nemocí zažívají to samé.

Dalo by se říct, že se předsudky dělí na dva tábory. Ten první tábor usnul v historii někde v období za minulého režimu, kdy byli postižení odsouváni na okraj společnosti, do ústavů a nebylo jim dovoleno fungovat, jako normální lidi. Protože to nebyl člověk, kterého chtěli ve společnosti vídat. Společnost pro ně byla jen pro zdravé a „normální“ jedince (s čímž má naše společnost problém dodnes nejen v otázce handicapovaných). Bylo to motivováno politicky. V případě 2. světové končili ještě hůř.

Ano, je štěstí, že žijeme v dnešní době, kdy nám za nemoc nehrozí smrt ani odsunutí na okraj společnosti. Přesto tento model tady fungoval tak dlouho, že pro mnohé je problém, že i handicapovaní chtějí žít normální život. Chtějí chodit ven, cestovat, mít rodinu a děti, užívat si života. Jako každý jiný. Společnost si stále ještě nezvykla.

Často tento pohled vídám u zdravotníků, zvlášť u těch, kteří jsou přepracovaní. Proč? Inu, ona zdravotní sestra, která mi řekla, že jsem sobec, totiž pracuje na Gerontopsychiatrii. Což je psychiatrie pro seniory. Sestra měla pravděpodobně jednu, možná dvě zkušenosti s Myastenií. Která nejen že u každého vypadá úplně jinak, ale mění se i s věkem. Je logické, že žena v produktivním věku na tom nemusí být tak špatně, jako sedmdesátiletá babička, které se už přidružily i potíže s věkem a pak té sestře přijde, že toto onemocnění je příliš těžké na to, aby vůbec mohl mít někdo s Myastenií děti.

Do testování Many jsem se přihlásila asi ze tří hlavních důvodů. První byla zvědavost 😊 Druhá to, že zkrátka nestíhám. Mám dvě děti, 3 a 5 let, začala jsem znovu chodit do práce, k tomu domácnost, zahrada, v podstatě nulové hlídání…  Někdy se mi stane, že prostě nestíhám připravit si něco k jídlu. A třetí důvod byl ten, že se snažím trochu zhubnout a co si budem povídat, nejhorší nepřítel hubnutí jsou právě ty chvíle, kdy nestíháte, máte hlad, ale ne už čas ani příležitost řešit to něčím vhodným. V takových chvílích buď sáhnu po něčem, co si pak vyčítám (ať už je to bageta, hamburger nebo třeba nějaká sladká tyčinka), a nebo ten hlad tak nějak překonám, vydržím a potom mě samozřejmě dožene vlčí hlad, kdy se nacpu čímkoliv v jakémkoliv množství. Proto mě testování Many zaujalo a rozhodla jsem se taky zkusit štěstí. A jak moje testování probíhalo?

Dorazil ke mně balík, který obsahoval čtyři příchutě nápoje, vždycky po 3 lahvičkách, 4 velké sáčky s práškovou variantou ve stejných příchutích a odměrku pro přípravu prášku.

Jako první jsem zkusila neochucenou variantu ve formě nápoje a musím přiznat, že přišlo celkem velké rozčarování. Nikdy jsem nějaké takové instantní věci, proteinové nápoje ani nic podobného nezkoušela, takže jsem nevěděla, co mám čekat. Představit jsme si při vší fantazii dokázala maximálně tak něco jako jogurtový nápoj 😅 Mana má ale o dost hustší konzistenci, tím, že se pije při pokojové teplotě, to ještě víc vynikne.

Chuť je prostě specifická 😎 Trochu mi připomíná palačinkové těsto, trochu pudinkový prášek, hodně něco, co neumím nazvat 🙂  Každopádně první lahvičku jsem vypila s velkým sebezapřením a děsila se, jak tímhle stylem otestuju všechno ostatní 😅 Druhý den jsem dala Maně šanci výběrem příchuti Dream, do které jsem vkládala svoje poslední naděje. Miluji totiž všechno s příchutí kakaa a čokolády, jak je něco v „hnědé variantě“, tak mi to chutná, ať je to cokoliv 😊 A to se mi potvrdilo, protože i kakaová Mana mě nadchla. Chutná jako kakao, ve kterém není moc cukru, zato je tam opravdu poctivá dávka kakaa – kombinace přesně pro mě.

Další v pořadí byly příchutě Love a Sunlight. První růžová s příchutí jahod a malin je pro mě nakonec asi nejslabší, chutná tak nějak nejvíc chemicky. Žlutou Sunlight – tropické ovoce, jsem si nechala na konec, nemám tyhle typy příchutí v lásce. Nakonec mě ale docela potěšila, možná proto, že tropické ovoce mi opravdu nepřipomíná 😎 přijde mi spíš vanilková.

Během testování jsem samozřejmě i hledala a zkoumala na internetu, co se o Maně dočtu a jaké mají dojmy ostatní, kdo ji ochutnali. Všude jsem narazila na recenze, jak je výborná, není chemická, má příjemnou chuť … Asi to tak bude v porovnání s ostatními podobnými produkty, proteinovými drinky z prášku a podobně. Pro mě jako „normálního člověka“, který je zvyklý na běžné obyčejné jídlo a s něčím takovým se potkal poprvé, bylo opravdu první seznámení s Manou překvapivé a tak trochu šokující.

 Zdraví a výhody hluboké relaxace

Pomoci meditace a relaxace můžeme zlepšit svůj život a to úplně každý stačí se rozhodnout a začít konat akci.

Doporučuji si vytvořit z meditace a relaxace každodenní rituál a věnovat se tomu každý den a výsledky se velice brzy dostaví.

Toto jsou jen některé z vědecky prokázaných přínosů meditace a hluboké relaxace a jejich vliv na naše zdraví: tělo mys a duši. 

1. Zvýšená imunita 

Zdá se, že relaxace zvyšuje imunitu u pacientů s rakovinou. Studie na státní univerzitě v Ohiu zjistila, že progresivní svalová relaxace, když je denně prováděna, snižuje riziko recidivy karcinomu prsu. V jiné studii v Ohio State, měsíc relaxačních cvičení posílil přirozené zabíjeni rakovinotvorných buněk u starších lidí, což znamená větší odolnost vůči nádorům a virům.

2. Emocionální rovnováha

Ahojky holky,

rozhodla jsem se, vám napsat jak a proč a kdy to začalo. 

Upřímně si myslím, že jsem si to přivolala sama, ale ne mou chybou. Už v neděli kdy jsem šla jen pro mléko do menšího obchůdku hned u našeho paneláku. Všechno bylo ok Až do té doby než jsem šla domů. Problém byl v tom, že se porouchal výtah..! No nezbývalo mi nic jinýho než  jít po schodech až do pátého patra. Dýchala jsem jako těžký kuřák, necítila jsem nohy.. Už ve druhém patře jsem nemohla. Doma jsem si musela sednout, dýchat a už nic nedělat, páč mi tvrdlo bříško, ale bolesti jsem neměla..Bříško se po hodině sklidnilo, takže to bylo v pořádku.

Výtah opravili až k večeru.

V pondělí 27.5. jsem v pohodě vstala, vzbudila přítele do práce, rozloučila se s ním a pak se věnovala Danielce (Převléct, přebalit, nakrmit...atd) Když jsem měla chvilku otevřela jsem MK a napsala jsem tu, že se nic neděje, že mám přesně za měsíc termín porodu atd..spoustu z vás to četla.

Danielka pak usnula a já potřebovala pár věcí koupit co mi chybělo na oběd. Oblíkla jsem se a šla. A co se mi nestane? Otevřu vchodové dveře a sousedka vytírá a říká "Dobrý den, musíte po schodech, výtah zase nejede už jsem volala opraváře a jsou na cestě" v tu chvíli jsem si přála mít kouzelnou hůlku a mávnutím výtah opravit. No..šla jsem pomalu po schodech..abych dýchala pravidelně.

V první řadě bych chtěla MK poděkovat za možnost testování, nikdy předtím jsem o Maně neslyšela a ani se o žádné podobné produkty nezajímala, protože se snažím instantním jídlům vyhýbat. Takže velice děkuji za tuto zkušenost 🙂 

Přemýšlím, jak celou závěrečnou recenzi uchopit, aby to nevypadalo, že musím chválit, protože jsem něco dostala zadarmo. Tak to totiž vůbec není, i když moje prvotní KZ vůbec pozitivní nebyly. 

Když přišel balíček, byla jsem velmi překvapena jeho tíhou a vším, co obsahoval. Okamžitě jsem se nedočkavě pustila do prvního nápoje, byla jsem fakt strašně zvědavá, jak bude chutnat. A přišlo první zklamání, vůbec, ale vůbec mi nechutnal. Konzistence na mě byla šíleně hustá i půl hodiny po pár locích (ano, ani jsem ho nedopila celý) jsem cítila pachuť. 

Po této zkušenosti jsem začala googlit, sakra samé pozitivní recenze, všem chutná 😱 To jsem opravdu tak divná ? 😱 Do dalšího testování jsem se moc nehrnula, měla jsem obavu co to zase bude 🙈  Další dva pokusy dopadly podobně. Do pití jsem se vyloženě musela nutit. Připomínal mi ATB sirup 🙈. 

Ale pak to přišlo, honila mě mlsná a vzhledem k tomu, že se snažím lehce zhubnout, místo čokolády jsem sáhla po Maně v prášku, kterou jsem si namíchala dle sebe. Špatně se teda rozmíchává, takže doporučuji sáhnout po mixeru, smoothiemakeru atp. No zkrátím to, vypila jsem ji s takovou chutí, že jsem až byla v šoku. Toto se opakovalo i další dny. 

Nevím jestli to přirovnat hladu, psychice, ale já jsem si nakonec Manu opravdu zamilovala. 😍 Až mě mrzí, že tak rychle mizí 😂

Sedíte v ordinaci. Díváte se na doktorku. Posloucháte, co Vám říká... a hlavou se Vám honí, že je to nějaká blbost. To přeci nemluví o Vás...

Ale pěkně popořádku. Před 4 lety jsem porodila Davídka. Císařem kvůli nezhoubnému myomu na děloze. Vše bylo ale v pořádku... až na tu bouli, která se mi na začátku těhotenství objevila na krku. Podle endokrinologa uzel na štítné žláze. Domluvili jsme se, že po porodu půjde celá ven. Jasně, po porodu se objednám. Jenže znáte to... šestinedělí, pak se to nehodí, pak do toho něco vleze, pak než vás vezmou, pak než dají termín... K operaci jsem se dostala až 11 měsíců po porodu. Histologie dopadla špatně a výsledkem byl karcinom. To bylo poprvé, kdy jsem slyšela to slovo, co nikdo nechce nikdy slyšet - rakovina. Nečekala jsem to, vůbec ne. Jela jsem si přeci jen nechat vyndat stehy po operaci. Naštěstí je rakovina štítné žlázy jedna z těch "lepších" a dá se dobře léčit. Byla jsem na radiojodu, pak pravidelné kontroly v nemocnici. Všechny výsledky byly v pořádku. Jupí. Po roce od operace mi dovolili znovu otěhotnět. Trvalo to sice ještě pár měsíců, ale podařilo se a loni v říjnu jsme se dočkali vytoužené holčičky.

I tentokrát bylo těhotenství v zásadě bez problému, i když jsem znovu rodila císařem. Pro jistotu, protože děloha byla ztenčená kvůli odoperovanému myomu. Terezka byla od začátku moc šikovná a na rozdíl od bráchy se i kojila bez problémů bez kloboučků. Od Vánoc začala trochu zlobit u kojení z levého prsa. Ale nějak jsme to zvládly. V únoru nastal bojkot... oboustranný. I ten jsme překonaly. Našly jsme polohu, ve které celkem pila, i když o dost méně než z druhého prsa. No co, říkala jsem si. Tak prostě preferuje to pravé. Takových dětí je... postupně ale začala pít méně a méně a prso začalo postupně otékat. Od Velikonoc se nenapila už ani jednou. Prso oteklo, zčervenalo. Ale neměla jsem žádné teploty, horečky. Říkala jsem, že tedy retence. Takže vyzkoušet babské rady. Nahřívat, odstříkat, zchladit. Trochu se mi ulevilo, ale žádná sláva to nebyla. Minulý týden jsem se konečně dostala na gyndu, aby se na to podívali. Rozhodnutí bylo jasné - okamžitě na mamografii. Ani tam se jim to nelíbilo a další den hned magnetická rezonance a biopsie. Výsledek budu znát v pátek, ale vypadá to téměř jistě na nádor. Navíc zánětlivý a velmi agresivní. Bohužel jsou nejspíš zasažené i uzliny a metastázy i na játrech.

Pláču, brečím, hystericky vzlykám a pak si zase říkám, že to přeci není pravda. To se přeci netýká mě. Čeká mě další vyšetření a konzultace s onkologem, kde se rozhodne o další léčbě. Čeká mě dlouhá a těžká cesta. Moc si přeji, aby na jejím konci byla (aspoň relativně) zdravá máma dvou malých dětí. Všichni mě drží nad vodou a moc si toho vážím. V neposlední řadě i má úžasná virtuální kamarádka Iva @ivakalinova Díky za to, jaká jsi.

Takže maminky... neřeště blbosti, nehádejte se, radujte se z každého okamžiku. Nikdy nevíte, kdy se vám svět obrátí vzhůru nohama.

Menorca 2018 – hotel Aquamarina RECENZE

Chtěla jsem si pro sebe sepsat pár věcí na památku na naši první společnou dovolenou u moře, ale napadlo mě, že možná to někomu pomůže při výběru dovolené, protože když se člověk rozhoduje, kam vyrazit, shání povětšinou, co nejvíce informací o daném místě.

Na Menorcu jsme odlétali z Prahy 24.8.2018 po osmnácté hodině. Zvolili jsme si délku pobytu sedm dní, protože to byla naše první dovolená s dětmi, kterým v té době bylo 3 a 5 let. Trošku jsme se báli, jak to budeme zvládat, zvlášť když mladší syn měl ve vodě sebevražedné sklony, a že je v hloubce a neumí plavat, ho netrápilo, což jsme věděli z návštěvy plaveckých bazénů, kdy se pokoušel všemožně vymanit ze sevření.

V letadle jsme dostali místa až téměř vzadu – nebyla to poslední sedadla, ale byla poslední obsazená a za námi již nikdo neseděl, což bylo skvělé, protože děti vcelku nadšeně vše komentovaly, a ne všichni jsou na to zvědaví. Vzhledem k tomu, že sedadla jsou po třech a my byli čtyři, jedno místo jsme měli přes uličku, ale zbylá dvě byla opět volná, takže kluci před vzlétnutím pendlovali.

Jakmile se blížila doba odletu, přinutila jsem je (vlídným slovem samozřejmě) usadit se, ale jen chvilku na to nám oznámili, že si ještě počkáme, protože není volná letová cesta. Naštěstí jsme měli ještě zásobu bonbónu, tak se to dalo tu necelou hodinku vydržet.

A hurá letíme!

Už jsem si moc přála, aby ses narodila, ale byla jsem dost nemocná. Kašel mě dávil, rýma bránila dýchat a stále se mi vracely teploty. Možná to byl právě důvod, proč se naše dcera rozhodla svůj pobyt v břiše ukončit. 

Byla neděle 12. 5. 8 hod. ráno, já byla 38 + 2, když mě starší syn (3 roky) přišel vzbudit: "Mamí, kakajó!" a u chystání kakaa mě rozbolel podbřišek, nebo spíš spodní půlka toho obřího břicha. Říkám si, že to jsou možná poslíčci, pár takových jsem během těhotenství měla. Za pár minut znovu. Bolest jako silná menstruace, nic, co bych nezvládla. V klidu jsem si obstarala syna, ale už jsem se po očku dívala po hodinách, protože přicházely jedna za druhou. V noci jsem se zase zpotila, tak jsem neváhala a zaplula do sprchy. Bolest nepřešla. Už jsem tušila, že jde možná o kontrakce, ale netroufala jsem si odhadovat, kolik hodin mám ještě před sebou, tak jsem v klidu seděla v kuchyni a přemýšlela. Neměla bych si ještě nalakovat nehty?! 😀 (den předtím jsem je odlakovala, a u mě jsou holé nehty zárukou zlámání) Hlavně se musím najíst! (poučila jsem se z chyby u prvního porodu, kdy jsem byla celý den hlady) Takže jsem zbagrovala 2 rohlíky s náloží nutelly, a šla vzbudit muže: "Tatínku, nechci tě strašit, ale radši zajdi se psem, nějak mě bolí břicho..." I když jsem mluvila naprosto klidně, vytřeštil oči, vyskočil z postele a začal se oblíkat 😀 Když se vrátil, řekli jsme si, že projistotu zavoláme babičce a dědovi, jestli jsou dnes volní, a mohli by případně pohlídat syna. Bylo tak kolem čtvrt na deset. Seděla jsem v obýváku u televize a sledovala čas. Kontrakce přicházely v dost nepravidelných intervalech - 4, 6, 8, 5, 7 min., pořád snesitelné s lehkým prodýcháním. Muž ze mě nespouštěl oči: "A nechceš už jet ?! Do kdy jako budeme čekat?" Tak jsem do vyhledávače zadala - "kdy jet do porodnice" a první odpověď zněla - "když máte kontrakce 2 hodiny a zhruba po 5 minutách". Tak jo, tak před desátou jsme se začali sbírat...

První porod mi v porodnici moc nevěřili, takže jsem nevěděla na čem budeme po příjezdu do porodnice dnes. Řekla jsem sestřičce, že mám kontrakce přibližně co 5 minut, od 8 ráno, tak mě hned vedla do kabinky, že se můžu převléct do noční košile - wow, takovou rychlost jsem nečekala. Prohlédl mě doktor, prý jsem volně na prst, což není žádný závratný nález, ale určitě si mě tam nechají. Hlavou mi prolétlo, jak dlouho tam proboha budu ležet... Vzali mě rovnou na porodní boxy, ten den jsem rodila jediná, takže všude bylo ticho a všichni měli čas jen na mě 😉 Po troše papírování a informací, přišla kontrola porodní asistentkou: "Hm, jste na 3, takže dnes to asi bude." Trochu se mi ulevilo, ale na druhou stranu mi vysvětlili, že díky streptokokům mi nebudou píchat vodu pro urychlení, protože by bylo vhodné nechat 4 hodiny působit antibiotika. Kontrakce už začínaly být nepříjemné, takže tímto mě moc nepotěšili. Nechali mě s mým mužem osamotě, s tím že si můžu jít klidně do sprchy. No ano, šla jsem! Díky prvnímu porodu jsem věděla, že hopkání na míči v horké sprše kontrakce krásně utlumí. Tam mi bylo fajn... Bohužel přišli na to, že mám skoro 38°C a měla jsem po srandě. Aby měli přehled, že je naše miminko v pořádku, musela jsem od té doby ležet na monitoru, na levém nebo pravém boku, a to už jsem při kontrakcích funěla jak lokomotiva. Dokonce přistoupili i k píchnutí vody. 

Uvědomila jsem si, že nemám pojem o čase, že vnímám jen bolest při kontrakcích a doufám, že prodleva mezi nimi bude co nejdelší. Několikrát jsem pomyslela také na to, že rodím rozhodně naposled. Anglicky hovořící porodní asistentka mě občas pohladila a řekla: "it´s O.K., it´s fine..." a obložila mi záda i spodek horkým obkladem. Když si můj muž odskočil, držela mě při kontrakci za ruku... Najednou cítím, že moje tělo chce tlačit, tak říkám chlapovi: "zvoň!". Všichni se seběhli, a protože už byly vidět vlásky, dovolili mi tlačit. To byla úleva... Chtělo to pár zatlačení, aby šla ven hlavička a zvlášť bylo třeba vytlačit ramínka. A pak najednou byla venku. Místo plakání spíš jen tak bečela jako ovečka, byla pomačkaná ale krásná. Nástřih tentokrát nebyl, jen pár stehů na drohných trhlinkách. Já jsem dnes byla vyspaná, najezená a ještě jsem si porodila naši sladkou dceru - když to shrnu, tak to byl krásný den 😀 A tak si říkám, kolik je hodin, bude tak 5 odpoledne ne? Muž:"Je půl druhé. Podtrženo sečteno, 5,5 hodiny. Terezko, děkuji :-*

Tak hezky od začátku. Do testování KetoDiet jsem se přihlásila hlavně ze zvědavosti. Věřím, že vesmír nám pošle to, co zrovna potřebujeme. A já vážně potřebuju zhubnout, vesmír mi to utvrdil. O ketonové dietě jsem mnohé četla, včetně zahraničních webů. Tak jsem to musela zkusit. A ejhle! 

Produkty:

Ty jsem si nejdřív otestovala, abych věděla, zda se pouštět do ketonové diety.

Croissant se mi vryl do srdce, naprosto boží chuť a pokud jste spíš na sladké, je to výborná alternativa ke croissantu "normálnímu". Chuťově mňam, výživově pecka! 

Vanilkový pudink je ovšem velké zklamání. Nemůžu si pomoct, ale tohle jsem do sebe tlačila jen z povinnosti. (Tedy abych ho otestovala) Po pár šancích, které dostal, si prostě nenašel místo v mém srdci. Cítím v něm prostě prášek, není to vůbec jako klasický pudink a zkrátka se to nedá sníst.

Káva s čokoládovou příchutí byla mou největší touhou, kterou jsem nemohla udržet a tak z testovaných produktů šla na řadu jako první. Velmi silná káva mi ale dala velmi zabrat, zjemnila jsem si ji mlékem a více naředila, pak už se to dalo. V oblibě ji tedy ale nemám.