Lässig je německá rodinná firma, kterou před více než deseti lety, v roce 2007, založili manželé Lässigovi. Od té doby posbírali množství ocenění, jejich produkty se prodávají po celém světě a v Německu patří k nejvýznamnějším značkám na trhu potřeb pro rodiče a děti. K tomu, aby se z jejich značky, při vyslovení jejíhož jména se nám Čechům jazyk zkroutí do ruličky, stala moje srdcovka, ale vedlo něco jiného. Co?

1. Top kvalita. Kolikrát v životě jsem si jen koupila kabelku, batůžek nebo cokoli jiného, co se po dvou letech rozpadlo… Tenhle koloběh se mi nelíbí. Je neekonomický, neekologický, ale hlavně mě nutí rozloučit se se svými věcmi v době, kdy si je opravdu zamiluji.  Věci s kolouškem, které máme, jsou po dvou a víc letech jako nové – a to je nešetříme!
2. Inovativní design. Lässigu nestačí dělat věci kvalitní. Nestačí ani, aby byly krásné. Ani propracovaná funkčnost se spoustou vychytávek by nestačila. Musí se to všechno spojit dohromady. A zjevně se jim to daří, protože několik jejich produktů dostalo ocenění za design Red dot a firma pak Top Innovator nebo Best brand award.
3. Týmový duch. U žádného jiného výrobce jsem ještě neviděla takový zájem o názor zákazníků. Lässig dokonce založil internetovou komunitu, kde ostatním ukazuje vyvíjené produkty a ptá se na jejich názory na použité materiály, funkčnost či vzhled. Také tam odtajňují připravované novinky. Jsem členkou a budu se starat, aby vám nic neuniklo!
4. Ohleduplnost k životnímu prostředí a udržitelnost. Jop. Kdo v posledních letech nemá udržitelnou kolekci, ať už je realita jakákoli, že ano. Ale Lässigovým to věřím. Vyrábějí z recyklovaných materiálů. Své produkty pečlivě testují, a to nejen těsně po výrobě, ale i po půl roce, aby měli jistotu, že se z použitých materiálů neuvolňují žádné škodliviny. Nestačí jim splnit limity dané německými normami. Nesmí se uvolňovat ŽÁDNÉ škodliviny. Osobně navštěvují továrny, kde se jejich zboží vyrábí, a dohlíží na výrobu i na to, že zaměstnanci pracují za férových podmínek.
5. Dobročinnost. Svůj úspěch sdílejí i s těmi, kdo měli v životě míň štěstí. Charita, dobročinnost, na to já slyším. Před Vánoci zabalili na podporu akce „Vánoce v krabici od bot“ hradbu z krabic, za kterou by se schoval celý tým spolupracovníků. Commit and Act, mezinárodní organizace, která podporuje traumatizované dívky a ženy v nejchudších zemích světa. Dále podpořili či podporují výsadbu stromů, budování studní, výstavbu a provoz dětských hospiců či terapii plaváním pro revmatické děti. Podporují postižené sportovce a snaží se postižené motivovat ke sportu, v rámci projektu Switch Kids posílají děti na čtyřdenní pobyty do rodin z jiných kultur, pomáhají iniciativě chránící žraloky nebo koloušky a útulek pro zachráněná zvířata, financují fotbalovou školu. Jasně, většina těch projektů míří na Německo. No a co? Na mě dělá dojem, že v tom byznysu neztratili srdce a dělají dobré věci. Na dobré věci u nás v České republice ráda přispívám ze svých peněz.
6. Srdeční záležitost. Tenhle bod nedovedu úplně přesně vysvětlit. Možná je to tím kolouškem ve znaku. Možná drobnými detaily – jemnou paspulkou kolem podsádky, citátem pro lepší den vedle cedulky. Možná kombinací všeho, o čem píšu v tomhle článku. Ale je snadné se do výrobků téhle značky totálně zamilovat. Tak pozor na peněženku!

Upřímně, jsem samozřejmě ráda, že práce ambasadorky na Modrém koníku je placená. Z působení ostatních ambasadorek je mi jasné, že je to docela náročná práce a občas budu muset pracovat i na úkor rodiny. Ale ta částka by nikdy nestačila k tomu, abych své jméno a tváře svých dětí spojila se značkou, které bych nevěřila. Součástí týmu značky Lässig se ale stávám s hrdostí a nadšením.

Tak konečně mám chvíli sepsat, co nás potkalo.. Bylo 22. října 2018, a my se s partnerem těšili na 3D ultrazvuk, že konečně uvidíme jak vypadá a komu je nejvíc podobné to naše zlato.. Do této chvíle celé těhotenství probíhalo bez problémů, obě předchozí screeningová vyšetření vždy dopadla na jedničku a nic nenasvědčovalo tomu, že by něco nemělo být v pořádku.. 

Když si nás pozvala paní doktorka dovnitř, tak už při prvním nějakém měření se jí nezdálo množství plodové vody, tak si vyžádala ještě názor pana doktora, který normálně pracuje v nemocnici U Apolináře. Mezi tím nám vytvářela krásné fotky, i když chvíli malý dělal drahoty.. No musím říct, že díky tomu množství vody máme nádherný fotky, poslední kterou nám paní doktorka chytila byla, jak se na nás malý usmívá, asi už tehdy nám chtěl naznačit, že všechno bude v pořádku Pan doktor opravdu potvrdil větší množství vody, které k mému týdnu těhotenství vůbec nesedělo.. Hned si nás vzal do vedlejší místnosti, kde nám udělal 3 screeningové vyšetření.. Krásně nám zase popisoval, co kde má, co je v pořádku, musím říct, že to na mě v tu chvíli působilo, jako by povídal pohádku... Takže když přišel na ten problém, který nám hned popisoval a vysvětloval, tak jsem ani já, ani partner hned nepochopili, že je to špatně, spíš to na nás působilo, že to tak má být.. Tak tedy k problému.. Hezky na ultrazvuku nám ukázal, jak malý polyká plodovou vodu, jak teče do žaludku, dál do duodena (dvanáctníku) a dál už nepokračovala, ale bylo krásně vidět, že se vrací zpět do žaludku, který byl kvůli tomu větší.. Ultrazvuk ukázal tzv. Double bubble - místo tenkého dvanáctníku byla jedna bublina a že žaludku druhá.. Všechno to pak vzalo rychlý spád... Hned z Hloubětína nás poslali na Karlovo náměstí, kde na nás čekala paní doktorka z genetiky.. Kde jsme spolu probrali možné i nemožné nemoci v rámci obou našich rodin.. Protože jsme se dozvěděli, že tato vývojová vada je ve většině případů přidružená vada. Tedy malému hrozil Downův syndrom a další vady srdce.. Panem doktorem nám byl doporučen odběr plodové vody, ke kterému se paní doktorka tedy moc neklonila, protože výsledky z prvního screeningu jsem měla riziko 1:13500. Srdíčko a všechny ostatní orgány měl malý v pořádku a pro můj vlastní klid jsem se rozhodla, že odběr plodové vody podstoupím. Hned ve středu mě objednali v nemocnici U Apolináře, kde mi zákrok provedl pan doktor ze screeningového centra.. Co se týče mě, tak jsem pondělí i úterý probrečela, protože jsem se strašně o malého bála, kdyby se potvrdila jiná a větší vada, tak jsem si nedovedla představit, že bych ho musela porodit, protože jsme byli s partnerem za jedno, že by jsme těhotenství ukončili.. Partner mi byl od začátku velkou oporou, a když jsem se v úterý málem složila, jak jsem samu sebe vynervovala, tak se chtěl balit z práce a přijet za mnou.. To už jsem ale seděla skoro na balkóně, zabalená v dece a musela zhluboka rozdýchávat.. Ve středu mě doprovázel na zákrok, který byl tedy dost rychlý a můžu to opravdu přirovnat k odběru krve z ruky.. Dokonce bych řekla, že to ten doktor uměl napíchnout líp, než nějaká sestra, kam chodím normálně na odběr krve.. Pan doktor i sestry byli moc milí a srandičkami mi situaci dost ulehčili.. Vodu jsem měla krásně čirou a zákrok proběhl rychle a o první část výsledků jsem si mohla volat už ve čtvrtek.. Takže jen přežít noc a vydržet asi do 10 dopoledne.. Byla to naše nejdelší noc.. Bylo to mnohem horší, než když jsme podzim předchozího roku čekali, jestli nám potvrdí mimoděložní těhotenství.. Tady už šlo totiž o naše skutečné miminko, o malou kopii svého táty, o fotbalistu, který mi dělal v břiše bubliny a dokázal šťoucat na několika místech najednou. Tolik jsme se báli.. Ale jsem vděčná, že mám vedle sebe skutečného chlapa, mojí oporu, mojí lásku.. A spolu zvládneme všechno. Druhý den jsem si volala sama o výsledky, doktorka nevolala, což bylo dobré znamení, protože kdyby volala, tak víme, že je něco hodně špatně.. Konečně když jsem se dovolala, a doktorka našla výsledky, tak mi spadl ten největší kámen ze srdce.. Malý je jinak v pořádku, pak čekat ještě měsíc na zbylé výsledky.. Ale těch už jsme se nemuseli bát, protože tyto vady nejsou běžně přidružené k malého vývojové vadě.. Od pondělí jsme si toho s partnerem o vadě dost načetli, já si pro svůj klid sepsala 2 stránky A4 otázek, protože hned v sobotu jsme měli domluvenou schůzku v Motole s paní doktorkou z dětské chirurgie.. Měli jsme opravdu štěstí, že všechno vzalo tak rychlý spád.. V sobotu nás paní doktorka více uklidnila, vlastně nám neřekla nic nového - všechno už jsme měli načtené.. Co jsme se tedy dozvěděli.. 

* Hrozí nám předčasný porod. 

* Malý se musí narodit nejpozději do 37tt, protože by jinak byla placenta moc slabá na jeho vypuzení. 

* Malého čeká nejpozději do 24 hodin po porodu operace. 

* Dle jeho stavu ho budeme moct mít po porodu chvíli u sebe. 

Vzpomínky na dětství… Ty drobné maličkosti jako prázdniny u babičky a dědečka. Skákání gumy. Céčka, pogy, anebo to, co právě bylo v módě. Odřená kolena a nerozlučná přátelství. Běhání venku, dokud se nezačalo stmívat. Hračky jako mončičáci a tamagoči. Sladké vzpomínky na dětství, které nám vykouzlí úsměv na tváři. Očistí duši. Dobijí baterky. Přesně tyto vzpomínky ve mně vyvolaly nákupy v drogerii. Jak? Jediným pohledem…

Hledala jsem olejíček pro mého malého špunta. Prohlížela jsem si celou nabídku obchodu, až mi pohled spočinul na starém dobrém Aviril dětském oleji. Po pár minutovém útěku do říše vzpomínek na dětské časy jsem zvedla ruku a bez přemýšlení sáhla právě po tomto oleji. A jak to u mě občas (dobře, celkem často) bývá, když jdu pro jednu věc, odešla jsem s plnou taškou. Znáte to i vy? Jinak to nebylo ani tentokrát. Když v poslední době nemám možnost rozšoupnout se na nákupech oblečení, bot, či jiných potřebných nepotřebností, užívám si i takovýto běžný nákup. Praktický. Protože když jste na mateřské, i nákup potravin nebo drogerie je snadno vrcholem socializace, blaha a nákupního ráje. Hlavně bez dětí. S umytou hlavou. V čistém, nedomácím a nepoblinkaném oblečení. A tak jsem si to dovolila, nechala se unést tímto ne tak častým pocitem a nakoupila jsem další produkty z této řady, které ve mně vyvolaly ten příjemný nostalgický pocit vzpomínek na dětství. Přihodila jsem tak ještě dětský zásyp a krém na opruzeniny. Spokojená s nákupem jsem přešla na další položky v mém pomyslném nákupním seznamu. Co dalšího potřebuji jako matka? Přece vlhčené ubrousky. Hodně ubrousků. A tu jsem objevila, že Alpa, která je tu s námi už od roku 1913, má speciální řadu Batole pro ty nejmenší. Vzala jsem tedy vlhčené ubrousky a šla uspokojovat své nákupní chutě dál. Koupila jsem ještě dětský šampon, koupel a pleťové mléko s olivovým olejem. Tak a je to, nákupy mám hotové. Moje ženská stránka prahnoucí po marnotratném utrácení a chvilce klidu je uspokojená. Aspoň částečně 🙂

Doma už na mě čekal můj malý poklad, který mě přivítal s otevřenou náručí a křikem „mama“, který jsem ten den slyšela aspoň 348x. Chvilku o samotě jsem si užila, potřebovala jsem ji jako sůl, ale to jistě taky znáte. A přestože se vracíte zpět do známého kolotoče povinností a chaosu, netoužíte po ničem víc. Odpočinutá jsem se chystala otestovat své kosmetické úlovky na svém nejmenším. A rovnou všechny najednou. Na využití vlhčených ubrousků nebylo třeba čekat dlouho, příležitost se našla hned. Večerní rituál koupání, který u nás vždy vypadá divoce, jsme si zpříjemnili produkty Batole a Aviril. Všude bylo hodně vody, smíchu, vůně a dobré nálady. A když jsem po tomto náročném úkolu ukládala moje malé voňavé klubko spát, ještě dobrou půlhodinku jsem u něj ležela a užívala si jeho miminkovskou vůni. Protože přesně tak voní přípravky Batole. Jemně. Čistě. Miminkovsky. Není divu, že jsem při dalším výjezdu do obchodu doplnila náš arzenál o další produkty. A že jich je dost 🙂

A víte co? Vlastně jsem u nich (nejen) v ten večer zůstala o něco déle. Čekala sice na mě kuchyně jako po výbuchu, prádlo v pračce, které bylo třeba pověsit, a i ten večerní film jsem chtěla vidět. Aspoň do prvních reklam. Ale řekla jsem si, že všechno počká. Kuchyně nikam neuteče, prádlo dám vyprat ještě jednou a ten film i tak nemám šanci dokoukat celý. Za to tyto krásné okamžiky tu nebudou napořád. Zpomalte, nehoňte se za dokonalostí a nesnažte se přizpůsobit této hektické době. Vychutnávejte si chvíle s těmi nejdůležitějšími. Užívejte si drobnosti a nasávejte vůni dětství a vzpomínek. A tak jsem tam teda ležela, užívala jsem si toho malého spícího človíčka, očichávala ho a vzpomínala…

Zastavte se na chvilku i vy a zavzpomínejte si na své dětství. Co vás napadne jako první? Popište nám tyto vzpomínky na vaše dětství a možná právě vám pošleme štědrý balíček přípravků, které se o vašeho mrňouse postarají od hlavy až k patě 🙂

-----

Už jste slyšela, že umělé nehty nejsou vhodné pro vaše zdraví? Že jejich nošení způsobuje rakovinu a další nepříjemné choroby? Péče o tělo je v dnešních dnech tématem číslo jedna a není divu, že mezi všemi těmi radami, které se na nás hrnou ze všech stran, je těžké se vyznat. Jak být krásná a přitom pořád zdravá? Které mýty o gelových nehtech jsou nepravdivé a zavádějící? A máme se vůbec čeho bát? Vybrali jsme 5 nejčastějších tvrzení, se kterými se můžete setkat, a podíváme se, co je na nich pravdy.

Umělé nehty způsobují rakovinu

Začneme tvrzením, které zní nejvíc hrůzostrašně. Žádný produkt na nehty distribuovaný do zemí EU nesmí obsahovat nebezpečné látky, které prokazatelně ničí zdraví. Před nákupem UV gelů a gel laků se proto ptejte prodejce, jaké je jejich složení. Obzvlášť si dejte pozor na látky jako je formaldehyd, toluen nebo dibutylftalát, který může ohrožovat reprodukční schopnosti a nesmí se v EU používat. Poraďte se s prodejcem i o tom, jak s produktem správně zacházet - spousta látek je neškodná, pokud zůstane na povrchu nehtu, ale může být nebezpečná při požití. Sledujte proto i varovné symboly na lahvičkách.

Gelové nehty zničí vaše přírodní nehty

Kvalitní a profesionálně odvedená modeláž nehtů naopak vaše přírodní nehty posílí - funguje jako ochranný plášť, který pomáhá proti zlomení a třepení nehtů. Pokud jste od kamarádek dostaly varování, že ony měly nehty zničené a vy tak dopadnete taky, věřte, že je to ve většině případů způsobeno neodborným odstraněním modeláže. Pokud si umělý nehet strhnete sama, pak se vám sloupne i vrstva vašeho přírodního nehtu, a pak je opravdu budete mít „jako papír”. Každý materiál je třeba z nehtů odstranit odborně. S tím vám pomůže vhodný pilník nebo bruska na nehty.

Pod umělými nehty bují plíseň a nehty nedýchají

Co si představíte pod pojmem dovolená? Zřejmě to budou písečné pláže nebo zasněžené hory, výlety přírodou a hlavně klid a čas pro odpočinek. Dovolená, kterou vám ale v novém videu Modrého koníka ukážou maminky, je trochu jiná. Přesto se všechny shodnou na tom, že je to ta nejkrásnější dovolená. Řeč je o mateřské a rodičovské dovolené!

I když během této dovolené maminky sotva opustí byt nebo dům, zažívají každý den nová dobrodružství. Ačkoliv nemají dostatek času samy na sebe a celý den obskakují toho malého človíčka, milují ho nade vše. Tohle spojuje maminky na Modrém koníku a spolu zde tvoří jedinečnou atmosféru. Web, kde se maminky dělí o radosti i starosti. Web, kde si maminky navzájem pomáhají, to je Modrý koník.

Všechny ženy ve videu jsou reálné

Žádné profesionální herečky, žádné nereálné kulisy - vše, co ve videu uvidíte, je stoprocentně pravé. Protože tohle jsou skutečné ženy, které navštěvují stránky Modrého koníka. Maminky, které ukazují, jak vypadá život na mateřské dovolené bez příkras a ideálů.

V polovině února tohoto roku Modrý koník vyhlásil výzvu a hledal maminky, které by si chtěly "zahrát" ve videu. Přihlásilo se 17 odvážných žen, ze kterých Modrý koník vybral 5 maminek. Natáčení probíhalo přímo u nich doma. Patří jim velký dík za odvahu a statečnost. Dvě z pěti statečných maminek jsou xantista a reiricha.

Spouštíme YouTube kanál Modrého koníka

Krásný den všem!

Mám velkou radost, že se vám mohu představit jako nová ambasadorka Modrého koníka. A hlavně mám radost, že vám mohu představit německou značku Lässig s mým milým kolouškem ve znaku. Právě tuto značku zde budu jako ambasadorka zastupovat.

Jmenuji se Zuzana, je mi 38 let a jsem máma tří malých čertíků – pětileté Terezky, tříapůlletého Davídka a půlroční Jasminky. A hlavně manželka báječného chlapa, Ondřeje, bez nějž by nic z toho nebylo. Taky jsem redaktorka, editorka a korektorka, vystudovaná učitelka, milovnice koček, želviček a čokolády, vášnivá čtenářka, malířka a snaživá švadlenka (věčná začátečnice), skautka (odtud také pochází má přezdívka), která se ráda prochází po městě a ještě raději po lese. A miluju dobré jídlo! No, a taky krásné, kvalitní, promyšlené a užitečné věci, což ze mě už před několika lety udělalo fanynku značky Lässig.

Lässig v němčině znamená ležérní či nedbalý, hlavně je to ale příjmení Claudie a Stefana, kteří tuhle rodinnou firmu založili. Moc se mi líbí jejich filozofie a přístup k podnikání. Nestačí jim vyrábět designově vydařené a kvalitní věci, kladou důraz i na ekologii a udržitelnost. Vyrábějí z recyklovaných materiálů, pečlivě je testují, zda neuvolňují škodliviny, zakládají si na svém týmu zaměstnanců a část zisku navíc dávají na charitativní účely. 

V Německu a ve Švýcarsku je tahle značka hodně oblíbená, u nás ji ale skoro nikdo nezná. Jsem moc ráda, že mám takovouhle příležitost, pomoci to změnit. Připravuji pro vás zajímavosti o značce, recenze produktů, soutěže a spoustu dalšího.

Pokud chcete mít vše z první ruky a dozvědět se mnohem více, než kolik se vejde do mého blogu, zvu vás do nově vzniklé skupinky Lässig pro mámu, pro děti, pro rodinu. Budu moc ráda, když se přijdete pochlubit svými „koloušky“ a podělit o zkušenosti, nebo jen nakouknout a hledat inspiraci.

    Na Modrého koníka jsem přišla v roce 2013 jako čerstvě vdaná manželka a rozhodnutí mít děti byl vlastně zcela logický krok v naší další cestě. Takže jsem jen přešla z beremese, částečně ze zvědavosti, protože sem přecházely skoro všechny nevěsty, které měly svatbu v termínu jako já a mě hrozně zajímalo, jaké budou jejich další osudy.  Částečně pak taky kvůli informacím. Možná se budete smát (a já se tomu teď rozhodně řehtám na celé kolo), ale tenkrát jsem netušila nic o ovulaci, prostě jsem si myslela, že je možné otěhotnět kterýkoliv den cyklu🙂 Ale mohlo být hůř, že jo, mohla jsem taky věřit na čápa🙂

    Až na Modrém koníku jsem pochopila, že pokud chci mít mimíska, musím tuleníčko s manžou naplánovat na poměrně krátké časové období🙂 Je to zvláštní, ale tyhle věci nám  nějak ve škole neřekli. Jediné, co jsme se ve škole ohledně početí dozvěděli, byl jakýsi příběh o neposkvrněném početí, a ten se nás naštěstí netýkal. Zaplaťpábůh🙂

    Na základě spousty nových informací se ze mě časem stala maminka dvou úžasných chlapečků a z místa, které jsem chápala jako místo odreagování, zábavy a pochopení, se pro mě stalo i místo pracovní. Stala jsem se ambasadorkou. Mou pracovní náplní bylo být v tomto prostoru hodně aktivní a seznámit vás s tím, že někde v Praze se konají veletrhy, kde můžete pro své děti pořídit snad cokoliv vás napadne  - veletrhy For Kids, For Toys a For Babies. Rok uběhl jako voda a moje mise je u konce (stejně jako pracovní smlouva). Předpokládám, že moje hlásná trouba zafungovala dobře a nenajde se zde nikdo, kdo by o existence výše zmíněných veletrhů nevěděl. A to bylo hlavním cílem mojí ambasadorské mise a přišel čas rozloučit se. 

    Ambasadorkou jsem byla strašně ráda a je mi líto, že už nebudu. Nicméně se na všem snažím vidět i klady a docela se tak těším na dobu, kdy budu moct být na stránce aktivní jenom, když budu mít chuť. A ne každý den. Dokonce několikrát.

    Takže vy, co mě a moji rodinu máte rádi, nebojte, rozhodně zde nekončím. To vlastně ani nejde, protože mi tu spousta z vás přirostla k srdci a ráda sleduju, co je u vás nového. Jsem tu ráda. Ode dneška jsem zase jedna z vás - maminka bez reklamy. Minimálně té zaplacené - i nadále se s vámi totiž moc ráda podělím o doporučení na hračky, místo na výlety, recepty, atd.

    Na závěr chci říct jedno obrovské díky všem, které jsme mě a mé ambasadorské posty četly, lajkovaly, komentovaly, soutěžily, atd. Bez vás by to nešlo a nebylo by to ono. Obrovské poděkování si zaslouží také @gradan - šedá eminence Modrého koníka, který má na starosti ambasadorky (a mnoho dalšího) - většina z vás ho sice nezná, ale tohle je šéf, kterého bych přála každé z nás - je férový, vždy se snaží udělat pro vás maximum a kromě toho je taky moc milý. Vivi, ještě jednou díky. Poděkování samozřejmě letí i za @dominika_c, se kterou spolupráce bohužel trvala jen chvíli.

“Naše domácnost produkuje tolik kompostovatelného odpadu, až je škoda, že to vyhazujeme do směsných kontejnerů. Bydlíme v paneláku, chatu se zahrádkou nemáme, jen lodžii mimo byt, takže možnosti jsou omezené. Na vermikompostování jsem přišla terpve nedávno a je to  perfektní metoda, která se nám hned zalíbila a osvědčila,” vypráví svou zkušenost jedna z maminek v diskuzi.

Základním principem vermikompostování je schopnost žížal přeměnit rostlinné zbytky na vermikompost. Bioodpad se tak může efektivně přeměnit na organické hnojivo, které následně můžete využít při pěstování rostlinek jak doma, tak na zahrádce. A ještě ke všemu je vhodný i do bytu. Vermikompostování má řadu výhod, pojďme se na ně společně podívat!

Základem vermikompostování jsou žížaly

Mnoho lidí, když slyší něco o žížalách, se otřese a naskočí jim husí kůže. Přeci jen to nejsou nejkrásnější tvorové pod sluncem. Spousta z vás teď znechuceně čte tyto řádky a říkáte si, že kompost, ještě nedejbože v bytě, musí strašně smrdět. Jenže opak je pravdou - žížaly ve vermikompostéru jsou právě tím důvodem, proč z něj nevychází žádný zápach.

Říkáte si, jak je to možné? Bioodpad se v kompostu rozkládá pomocí bakterií. Žížaly nemají zuby a proto čekají, než se zbytky v kompostu začnou rozkládat a pak ho začnou pojídat samy. To zaručí vermikompost stále svěží a půdu v něm krásně čistou.

A co je vlastně ten vermikompost?

„Pro vyšší věk podstoupím odběr plodové vody. Chtěla bych se zeptat vás maminek, co přesně dokáže odhalit? Nejde mně o Downa, to je jasné. Spíše např. cystická fibróza, rozštěpy, špatné srdce, zakrnělé končetiny, tedy rozsah vad, které miminko může mít. Děkuji předem.“

Těhotenství není jen radost, ale také spousta různých vyšetření, která mají za úkol odhalit možná zdravotní rizika pro vás i pro miminko. Některé diagnostické metody jsou pak důležité k odhalení vad plodu. Mezi ně patří i amniocentéza neboli odběr plodové vody. Musíte se jí opravdu bát? Jak vlastně vyšetření probíhá?

Odběr plodové vody je velmi častým a nejdéle používaným výkonem v prenatální medicíně. Nebolí a riziko případných komplikací je velmi malé. V České republice 1 % a prenatální centra uvádí dokonce riziko do 0,5 %. Přesto z něj některé ženy mají doslova panický strach. Ze samotného zákroku i z čekání na výsledky. Ty totiž nevíte hned, ale přibližně do 14 dnů.

Jak se provádí odběr plodové vody?

„Manžel jako opora šel se mnou. Pan doktor mě nejdřív vyšetřil, poté zavolal manžela k samému zákroku. Zkontroloval ještě plod. Miminko bylo moc hodné, zrovna asi spinkalo, nevrtělo se, a tak pan doktor nemusel mít nikterak obavu, že by mu ublížil. Manžel mě držel za ruku a já to opravdu potřebovala, protože jsem se moc bála. Přes ultrazvuk jsem sledovala jehlu a dítě. Nebolelo to, spíš bych to přirovnala k určitému tlaku.

Pan doktor odebral 18 ml plodové vody. Ukazoval mi jí a konstatoval, že je krásně čirá, snad malinké povzbuzení, že je všechno O.K. Ještě mi pár kapek nakapal na ruku, abych věděla, co je to za vodu, jak se tam princezna má a jak je jí tam krásně teploučko. Pan doktor pak ještě zkontroloval miminko, zda je všechno v pořádku. Vše bylo, tak jak mělo a já mohla jít domů.“

Mé první tehotenství bylo mimodeložní,byl mi odebrán vejcovod.Snaha po třech letech skončila u IVF které napoprvé vyšlo.

Byla středa, já v 35tt a šla jsem na kontrolu do nemocnice. Doktorce se nelíbil ultrazvuk zavolala si staršího lékaře. Špatné ozvy,dítě neprospívá musí ven.Tohle jsem nečekala. Okamžitě vyvolávací tablety,zabrala skoro hned. Bylo okolo 13 hodiny.Já měla hrozné nervy,bála jsem se.Kontrakce byly ale asi to nebylo tak hrozné jak to všichni popisují🙂 Ráno 8.4 byla kontrola a pak už to šlo nějak rychle.Bandáže, kanyla ....jako že cože?císaře? Klepala jsem se hrozně... Volala jsem manžela ať jede nenechává mě v tom samotnou.Na sále bylo spousta personálu.Ale přes můj třes obdivují anestezioložku,že mi napíchla epidural.Povídala si se mnou o nemocnici ve který jsem pracovala,pořád mě uklidňovala,přístroje pískaly.Měla jsem vysoký tep,tlak.A najednou se ozval Tonda🙂 křičel takovým tichým hlaskem a já začala hrozně brečet.1620g a 44 cm štěstí. Tonícka přemístily na nedonošence mě na jip.Říkám si super večer snad ty nohy ucítím a půjdu za Toníčkem.Omyl.Odpoledne bolest v podbřišku jako no prostě velká. Říkám si to je asi ta děloha stahuje se....Opět přístroje pískaly...Přiběhla doktorka,pak doktor s ultrazvukem a já opět na sál. Krvácela jsem...Probudila jsem se na ARu s transfuzí... Bylo to šílené chtěla jsem být se svým synem.Asi po týdnu jsme mohly být u sebe...Nekojila jsem,nerozjelo se mi to.Celé své šestinedělí jsem strávila na nedonošencích.Domů jsme odcházeli s Toníkovou váhou 2100g.Dneska je z něj velký chlapák,miluji ho....I když jeho začátek života byl pro nás oba těžký

Kdopak z nás by neznal rčení: “Co Čech, to muzikant” a právem jsme na to jako národ hrdí. Hře na hudební nástroj jako mimoškolní aktivitě se věnuje velká část dětí školou povinných. Pokud i vy chcete, aby se váš potomek věnoval této bohulibé činnosti, ale nevíte, kdy je ten nejlepší čas na to začít, zbystřete. Podobné otázky si klade i mnoho rodičů na Modrém koníku.

“Ahoj, zvažujeme, zda dát dítko od příštího roku do ZUŠ. U nás jsou hodiny rozděleny na nauku (povinná 1x týdně) a "praktické hodiny" hry na nástroj (1x týdně). Po 3. roce výuky pak musí děti povinně navštěvovat i hodiny orchestru či sborového zpěvu (tj. docházka 3x týdně). Je to u vás také tak? A jaké jsou vaše zkušenosti se ZUŠ, dali byste tam už prvňáčka?” V tomto článku najdete odpovědi na ty nejzásadnější otázky, které vás v souvislosti s hrou na nástroje napadnou.

Kdy je nejlepší doba na to, aby dítě začalo hrát na hudební nástroj?

Začít hrát na hudební nástroj se dá samozřejmě kdykoliv v průběhu celého života. Tím je ovšem spíše myšleno to, že nikdy není pozdě. Rodiče ale asi bude více zajímat, od kolika let může jejich ratolest s hrou na nějaký hudební nástroj začít. Odpověď na tuto otázku však bohužel není jednoznačná, protože záleží hned na několika faktorech. Jedním z těch nejdůležitějších faktorů je to, jaké dítě je a zda je schopno porozumět pokynům, které jsou mu udělovány učitelem a zda je také ochotno je plnit.

Hra na hudební nástroj je mnohdy těžká cesta, která dítěti postaví do cesty mnoho překážek. Je vaše dítě vytrvalé, nebo se u prvního nezdaru vzdává? Chce na hudební nástroj hrát samo od sebe, nebo jen proto, že to chcete vy? Na tyto otázky je potřeba si popravdě odpovědět. Hra na nástroj musí vycházet ze zájmu dítěte, jen tak mu bude přinášet uspokojení a radost. A jako rodič také rozhodně musíte počítat s tím, že přijdou chvíle, kdy i dítě, které hudbu a hru na nástroj od počátku milovalo, nebude chtít věnovat svůj čas právě cvičení a tréninku.

Většina učitelů hudby a pedagogických odborníků se shoduje v tom, že ideální dobou, kdy je vhodné s učením se na hudební nástroj začít, přichází kolem 5. roku života dítěte (samozřejmě existují i výjimky). V tomto věku je zpravidla dítě již schopno přesně chápat, co se po něm chce a navíc udrží pozornost po delší dobu. Tuto skutečnost reflektuje i většina ZUŠ (pozn. redakce - základní umělecké školy či “Lidušky”) a začíná brát děti právě v tomto předškolním věku, zpravidla do přípravných tříd, ve kterých se snaží rozvíjet celkovou hudebnost dítěte.

Začalo jaro a to pro mnohé z nás znamená mimo jiné i plánování letní dovolené. Někteří rádi cestují po Čechách, jiní se zase raději vydají do hor a poměrně velká skupina českých turistů zamíří také k moři. Zatímco nad účastí miminka na dovolené po krásách českých se moc nezamýšlíme a bereme ho prostě s sebou, s plánovanou dovolenou u moře už to tak jednoduché není.

Především v očích starší generace se zdá cestování s miminkem do vzdálených zemí zbytečné a riskantní. Ale je to opravdu tak? Je rodič, který vyveze své roční dítě letadlem k moři, nepřekonatelný hazardér? Rozhodně ne, stačí dodržet pár tipů a i s malým dítětem můžete zažít báječnou dovolenou, na kterou budete dlouhá léta vzpomínat, jako například uživatelka jituss:

“My jsme se v neděli vrátili z dovolené s miminkem a malá vše zvládla na jedničku, od letadla až po pobyt nebyl jediný problém. Je fakt, že to každé miminko zvládá asi jinak a je pravdou, že to naše je celkově hrozně pohodové, ale myslím, že když člověk dodržuje to, na co je miminko zvyklé, tak se to dá v pohodě zvládnout. Jela bych klidně zase hned, tady je na nás zima. My si užili týden teploučka v Černé Hoře  a nemělo to jedinou chybu.”

Každý rodič zná své dítě nejlépe

Pokud začínáte plánovat dovolenou s malým miminkem, je potřeba si zodpovědně odpovědět na několik otázek:

• Jsem na plánované dovolené schopen svému dítěti zajistit vše, co potřebuje ke své spokojenosti?
• Hrozí na místě dovolené nějaké reálné nebezpečí?
• Jak moje dítě snáší cestování a celkově pobyt jinde než ve svém známém prostředí?

Proč je kůže drsná a napnutá, pokrytá drobnými šupinkami, často svědí nebo má silné sklony k zánětům? Hlavní příčinou je porušená ochranná kožní bariéra.

Ochranná „zeď“ pokožky

Přirozená ochranná bariéra pokožky se skládá z:

• lipidů (tuků), bohatých na nenasycené mastné kyselin (zejména kyselinu linolovou), které vytváří pružné spoje mezi buňkami rohové vrstvy,
• tzv. přirozeného hydratačního faktoru, který je tvořen ureou a kyselinou mléčnou, jež stabilizují obsah vody v kůži.

Tato vrstva za normálních okolností chrání pokožku před zvýšeným odpařováním vody a také před škodlivými látkami zvenčí, které mohou pokožku podráždit a často bývají impulsem k novému vzplanutí nebo zhoršení atopického ekzému.

Ochranná kožní bariéra může být oslabována například: