Můj bráška o víkendech vstává za rozbřesku, aby si užil volné dny. Vyspat se přece může v týdnu... Vždycky jsem nad tím kroutila hlavou, to já si naopak ráda přispím. Ale když čtu o tom, že mateřská a rodičovská je všechno, jen ne dovolená, dochází mi, že jsem mu podobnější, než jsem myslela. Tak o tom na výzvu @gradan napíšu víc.

Na dovolené s cestovkou jsem byla jednou. Nechali jsme se dovézt do resortu, odtamtud pak každý den vyjížděli na výlety po okolí. V bazénu jsme se vykoupali dvakrát (brzy ráno před odjezdem na výlet) a na pláž se šli projít poslední den před odjezdem. To byla má poslední dovolená s rodiči.

Pak jsem začala jezdit s kamarády s batohem do hor. Všechny věci na třítýdenní dovolenou v batohu na zádech, vážil skoro polovinu mojí váhy. První dva až tři dny jsme se jenom škrábali do kopce. Večer mě bolavá záda nenechala usnout a nad ránem jsem se často budila zimou. Celé dny jsem šlapala v promáčených botách a vodu jsme si odměřovali po douškách, protože k další studni bylo daleko. Jedli jsme brkaši z pytlíku se špekem nebo rýži s cibulí. K obědu byl chleba posypaný kořením, a když se nám kvůli špatnému počasí cesta o pár dnů natáhla, jen jsme z chleba oloupali plíseň a jedli ho také. Na hřebenech nebylo z čeho rozdělat oheň a soukromí při konání potřeby zajistil leda větší kámen. Myli jsme se jen občas, v ledovém potoce nebo v horském plese — mimochodem, nikdy jsem už nezažila takový pocit svobody a čistoty, jako když jsem si na skále po takové koupeli rozčesávala vlasy. Do spacáku jsem každý večer lezla absolutně vyčerpaná, ale plná zážitků a svobodná jako víla. 

Zažili jsme hodně věcí, které by si člověk nenaplánoval - úraz v rumunských horách daleko od civilizace, útok divokých psů, nebezpečné bouřky jen kousek pod horským hřebenem.Hlad, zimu, vyčerpání. Ponorku, hádky kvůli hloupostem, chvíle, kdy jsme se chovali jako blázni. Ale sílu z těchhle dovolených čerpám dodnes a nikdy nezapomenu. Zážitky nemusí být jenom pozitivní, hlavní je, aby byly silné, nezapomenutelné, dechberoucí.

A taková je rodičovská. Ráno si v klidu uvařím kafe a pak ho v klidu večer studené vyliju do dřezu. Spím pár hodin denně a občas se ani nestihnu najíst. Pořád někoho a něco nosím, a i když moje záda zoufale prosí o masáž, nemám hlídání, takže mají smůlu. Občas jsem tak unavená, že se mi pletou slova, a když mám chuť na salát, požádám manžela, aby mi podal jogurt...

Ale ráno mě místo budíku budí teplé tělíčko, které mi vleze pod peřinu. Místo tlačenice v ranním metru peču vafle, místo ranní porady skládám puzzle a místo nemožných řešení pro klienta hledám nejhezčí cestu kolem potoka k hřišti. Pak si sednu na lavičku a čtu si nebo lezu po stromech a stavím iglů. Nečtu výkazy, výroční zprávy, briefy a katalogy požadavků, ale encyklopedie a vzrušující knížky s nádhernými ilustracemi. Místo PR zpráv píšu pohádky o princeznách, co se jmenují jako mé dcery. Každý den se naučím něco nového a prožiju něco vzrušujícího.

Po dlouhé době se na mě usmálo štěstí a mohla jsem testovat krém a sprchový gel od La Roche-Posay Lipikar AP+.

Já i můj malý chlap jsme atopici. Zkouším na oba vše možné. Sama sobě si řeknu, že se nemůžu škrábat, ale dvouleťákovi to mám vysvětlit jak... 

Mě se to hodně zlepšilo těhotenstvím a po porodu se to vrátilo v malé formě. Během léta neni po ekzému ani stopy. Malý to má šílené. Přes léto lepší, ale být pořád někde u moře a na slunku není v mých silách. Bohužel. Klidně bych byla. Během testování se přišlo na to, že malému nedělá úplně dobře mléko a mléčné výrobky. Takže když to nejlépe zmizelo, dostal mléčné a bum, byli jsme na začátku. Ale zpět k testování. 

Přišla zpráva, že přijde balíček jeden nebo druhý den. A přišel. Zatímco mě z balíčku potěšily výrobky, malého výplň krabice. Ale co, oba jsme byli spokojení 🙂 

Hned první věc, co je super na první pohled, je ta, že jsou to lahvičky s pumpičkou. Takže k nanesení krému na ruku stačí jedna ruka. Což se často hodí, když druhou rukou chytám dítě... Krom toho, že stačí jedna ruka, si pohodlně namáčknu do ruky kolik krému chci. S produktama v tubě, co mám zkušenost, tak vždy tak najednou vyteče hodně... První koupání bylo zlo, naříkal, když jsem ho myla sprcháčem. Jestli naříkal proto, že vadilo mýdlo, nebo jen voda na místech s ekzémem, nevím. Ale další koupání už proběhlo dobře. Mazání krémem máme jako hru, sám se maže. Děsná zábava. 

Fotka nejhorších míst první den a za dva dny používání. Během dvou dní se to úžasně zklidnilo. A co víc, přestalo šílené škrabání před spaním! První noc se po nějaké době ještě škrábal, ale po namazaní zase klidně spal. Malý zázrak. Je to znát, když nenamažu pořádně večer všude a když to udělám poctivě. 

Když jsem dostala zprávu, že jsem byla vybrána na testování produktů Lipikar od La Roche-Posay, měla jsem neuvěřitelnou radost. Dvě děti jsou atopici a třetí se potýká s novorozeneckou seboreou. A tak jsem se nemohla dočkat, až čistící gel Lipikar Syndet AP+ a balzám Lipikar Baume AP+ vyzkoušíme.

Čistící gel Lipkar Syndet AP+ má neutrální, příjemnou “vůni”. Ani jedno z dětí nedráždil, nepálil a naopak, dcera a syn byli nadšení, že mohou mít v koupeli něco, co má aspoň trochu bublinek. Vyzdvihuji také pumpičkové balení, které je velmi praktické. Takže za nás super, protože mnoho mycích přípravků, zejména dceru, štípaly. Na tomto čistícím gelu je vyloženě napsáno, že je i na seboreu, takže jsme našemu tříměsíčnímu synovi hlavičku gelem myli, ač na zbytek tělíčka jsme na mytí nic nepoužívali.

Balzám Lipikar Baume AP+ má taktéž neutrální, příjemnou “vůni”, krásně se roztírá a opět pumpičkové balení je uživatelsky super. Nejmladšího syna se seboreou jsme po koupeli natírali od hlavy až k patě. Po týdnu mazání hlavičky a za použití hřebenu na vyčesání šupin, se mu hlavička krásně zlepšila. Pokračujeme v mazání a zatím není potřeba vůbec používat hřeben, protože se další seborea netvoří.

Druhý syn, rok a půl starý, měl několik posledních měsíců s atopickým ekzémem veliké problémy na kolenou a lýtkách. Nic nezabíralo, ani kortikoidy neměly žádný pořádný účinek. Naprosto upřímně píšu, že jsem nevěřila, že by nějaký balzám dokázal syna atopických fleků zbavit. O to víc jsem byla příjemně překvapená, že balzám opravdu zabral a úplně mu skvrny zmizely.

Čtyřletá dcera má taktéž atopický ekzém v jednom podpaží a podkolenní jamce, u kolena a na lýtkách. Zjistila jsem, že po sprše dcera na balzám reaguje dobře, ale jakmile ji mažu po koupeli, tak jak je kůže asi víc rozmočená, tak si stěžovala na štípání. Každopádně jí většinou sprchujeme a tak se nechala normálně mazat. Bohužel, u ní nenastalo žádné velké zlepšení, ani tedy zhoršení. Stav kůže na nohách je stále stejný. Akorát tedy v podpaží se ekzém krásně zahojil, takže i u ní mohu napsat, že účinek pozitivní byl, byť jen na jednom místě.

Jako dárek jsme ještě dostali malou knížečku Tajemství spánku, kterou děti často chtějí číst a syn jí s radostí prohlíží, takže už je dost používaná. Rozhodně děti moc potěšila, děkujeme.

Zřejmě to nezní jako žádná věda. Jedna matka, jedna čtyřleťačka, 15 měsíční batole, jedno kupé ve vlaku a 248km kolejí. Rovnice s jednou neznámou- jak tohle asi dopadne? 

Budu k vám zcela úpřimná. Tato rovnice mě strašila už nějaký ten pátek a dnes jsem neměla na výběr. Musela jsem ji rozlousknout. Už sbalit sebe a ty moje dva pidi lidi do jediné cestovní tašky tak, abych ji byla schopna přesunout vlastnoručně z bodu A do bodu B se jevilo jako nadlidský výkon a potom, co jsem po příjezdu zjistila, že ten týden vlastně nemám co na sebe vím s jistotou, že byl nad moje sily.

Každopádně, cestu jsme přežili všichni tři ve zdraví a tady je několik tipů pro maminky stejně starých dětí, jak zabavit především obě děti a nezbláznit se.

1. Jídlo. Spousta jídla.

    Jídlo bylo v uzavřeném kupé moji Alfou a Omegou. Myslím, že opít rohlíkem by se nenechali, proto jsem stavila na ověřené "kokyna", které doma běžně nedostívají, proto se pod tlakem situace oba usadili do svých sedadel a spokojeně křupali dinodaury a krekry. Alespoň první půlhodinku. 

2. Logistika

Těhotenství a porod je pro nastávající maminku krásné, ale zároveň náročné období. A to jak fyzicky, tak psychicky. Během tohoto období a zvláště pak, jak se blíží samotný porod, ženu napadá spousta otázek, které by potřebovala zodpovědět. Pokud je nastávající maminka prvorodička, otázek je tím více.

Pojďme se v dnešním článku podívat na časté a zajímavé otázky, které budoucí maminky napadají. Zároveň se dozvíte, jak to vidí porodní asistentka. Na zmíněné otázky odpovídá porodní asistentka Anna Kohutová.

Otěhotnění po potratu

Některé ženy, které si přejí otěhotnět, řeší spoustu otázek již před samotným početím. Pokud se delší dobu nedaří nebo v horším případě, žena potratí, tak se přirozeně začne ptát Proč? Proč zrovna já? Po potratu ženu často napadá, za jak dlouho bude moci po potratu a následné revizi znovu otěhotnět?

Revize, nebo-li kyretáž, je gynekologická operace, během které dojde k vyčištění dělohy po potratu. Lékař odsaje nebo vyškrábne obsah děložní dutiny. Tento zákrok je velmi bolestivý, proto se provádí v celkové anestezii. Po revizi je nutné chovat se jako v šestinedělí - vyhnout se zvýšené tělesné zátěži, nekoupat se a vynechat pohlavní styk.

Jak to vidí porodní asistentka:

Tohle těhotenství nebylo plánované, je výsledkem jednoho úletu🙂. Ale co už, je vidět, že jsme ještě zdraví a plodní a já si vlastně třetí dítě tajně přála, ale z praktických důvodů jsme to spíš zamítli.

Trochu vtipný je, že jsem se akorát zaregistrovala u nové gynekoložky a nechala si předepsat antikoncepci, abych si přes léto mohla lépe nastavit menstruaci a tak. Recept jsem založila do kabelky s tím, že začnu brát normálně od prvního dne příštího cyklu. No tak první den cyklu už nedorazil a ještě dlouho nedorazí🙂 .

Všechna těhotenství jsem měla bezproblémová a pěkná, ale tohle třetí bylo asi nejlepší. Žádné potíže, bylo mi dobře, chodila jsem do práce a dokonce jsem celkově přibrala nejméně ze všech těhotenství (v předchozích cca 20 kg).

Na konci těhotenství se ale samozřejmě nervozita stupňovala. Týden před porodem doma všichni nemocní: rýma, kašel, teploty, já nervózní a dny nekonečné…V pátek už moje nervozita hraničila se zoufalstvím, že nikdy neporodím nebo že až to začne, muž bude daleko, nestihne přijet nebo nebudeme mít kam dát děti na hlídání. Prostě krize…Večer jsem si šla lehnout už kolem 21 hodiny, abych tento hrozný den zaspala a probudila se do nového lepšího dne. Celý poslední měsíc mě dost trápila nespavost, takže když jsem se kolem 1 hodiny ráno probudila a nemohla znovu usnout, nijak mě to nepřekvapilo, šla jsem si udělat čaj a koukat na film…a v 1:30 jsem ucítila ono pověstné lupnutí a praskla mi voda. Ale nedělo se nic moc, pomaličku začaly slabounké kontrakce a voda odtékala jen slabě po troškách. Pomalu a potichu jsem si dobalila věci a tak za dvě hodiny jsem vzbudila muže, že teda pojedeme🙂. Ani se moc nedivil, proplížil se kolem dcerky, která spala s námi v posteli, a jeli jsme. Ještě jsem zavolala mé mamce, že tedy jedeme do porodnice a jestli by se přesunula k dětem nahoru, kdyby se náhodou probudily. (Bydlíme ve vícegeneračním domě s mými rodiči.)

Na příjmu jsme byli kolem 4 hodiny ráno, odtékající plodovka jasná, ale jinak nález nula nula nic (0,5 cm😀). Takže jsme se shodli, že to asi bude na dýl a muž se může jet ještě domů na chvilku dospat. (Porodnici máme 5 minut autem.) Pak jsem se přesunula do sprch a porodní asistentka (PA) mi dala klystýr. Jupí, tak poprvé ze tří porodů jsem ho stihla a nebudu se muset bát nehody u porodu😀.

Pak jsem měla sprchu, natočili CTG a přesunula jsem se na takový ten čekací pokoj. PA mi radila, ať si ještě lehnu a odpočívám, ať mám sílu, až přijde ten porod. No po chvíli jsem usoudila, že tohle už nezaspím a kontrakce jsem začala prodýchávat ve stoje (nechápu, jak při tom někdo může ležet🙂). Kolem 6:30 PA přišla, že ještě znovu natočí CTG než se vymění směna. Když viděla záznam tak jsme se shodli, že můžu směle vzbudit manžela, ať dorazí. Hned jsem mu volala, ať vstává, hodí do sebe něco malého k snídani a přijede🙂. Kolem 7 dorazil muž a představila se mi nová PA (ranní směna). Úplně se mi ulevilo, že je muž tady a že určitě stihne porod (minule to dopadlo tak že v době zrození dcerky přeparkovával auto🙂). Po chvíli už jsem začala trochu chytat paniku, že to jde nějak rychle a ať to radši zkoukne PA. PA kolem 7:30 konstatovala cca 6 cm, že už mám určitě půlku za sebou a že se přesuneme na porodní sál. Tam už jsem začala padat do toho správného polokomatu a stavu lehce mimo sebe (už to fakt bolelo a úplně jsem si říkala, kolik kontrakcí ještě dám), pak že už se mi chce jako tlačit a jestli můžu…se svolením PA že můžu a v 7:58 už byla venku Emička🙂. Jako tlačení bylo fakt hrozný, asi jsem si i trochu zakřičela, už jsem za ty 4 roky zapomněla jaký je to pocit na roztrhání😀.

První roky života dítěte jsou úžasné dobrodružství plné poznávání nových věcí. Jednou z nich je i úžasný svět jídla. Děti se nerodí s žádným předem daným návodem, který by jim říkal, co jim bude a nebude chutnat. Tato vlastnost se vyvíjí v počátečním období života. A jsme to právě my, rodiče, kdo mají ten krásný úkol být našim dětem správným a inspirativním průvodcem.

Říká se, že základy stravování, které se dítě naučí do tří let, pak s sebou nese celý život. Proto je potřeba vybírat do dětského jídelníčku především maso, zeleninu ale i ovoce a mléčné výrobky a další. Základem dětské stravy je tedy pestrost, díky které mají děti dostatek vitamínů a minerálů.

Děti by měly, podobně jako dospělí, jíst 5x až 6x denně. Jejich organismus se stále ještě vyvíjí, a tudíž je pro ně pravidelnost příjmu stravy velmi důležitá.  Na co je při stravování potřeba dále myslet je to, jakým způsobem dítě ke stravování povedeme. Měly bychom dbát na to, abychom mu předali nejen jídlo jako takové a uspokojily jeho potřebu, ale především mu vytvořili vztah k jídlu. Aby dítě vědělo, že stolování je určitý způsob rituálu, kdy má člověk klid a věnuje se jen tomu, co má na talíři.

Každá maminka jistě ví, co má svému dítěti dávat a jaké potraviny jsou pro něj vhodné. Sama jsem ale začala číst etikety u dětských výrobků až před půl rokem. Nenapadlo mě, že by některé mohly obsahovat zbytečně moc soli nebo cukru. Pokud vaříte doma, tak to máte jednoduché, prostě nesolíte a cukr (bílý řepný) nepoužíváte. Níže vám zkusím vysvětlit proč tomu tak je…

Pozor na sůl u malých dětí!

Sůl do jídelníčku nejmenších určitě nepatří. Z běžné stravy děti získávají dostatek minerálních látek, včetně sodíku a chloridu, které jsou rovněž obsaženy v soli. Stejně jako v případě sladkostí platí i u soli, že si na ni děti velmi rychle zvykají a zvyšují její příjem. Pak je poměrně obtížné naučit je na méně slané nebo dokonce neslané potraviny. Sůl má přitom negativní vliv na kardiovaskulární systém a podílí se na řadě civilizačních onemocnění.

„Tak trochu váhám, zda mám malého budit na kojení. Podle laktační poradkyně ano, jinak nebude správně přibírat. Včera jsem ale byli u doktorky a za týden přibral 200 gramů, což je v pořádku. Abych ho nakojila alespoň sedmkrát za 24 hodin, tak ho musím asi dvakrát budit. V noci a ráno se budí sám. Mám tedy pokračovat s buzením nebo můžu například jedno kojení vysadit, pokud spí?“

Kojení se jeví jako ta naprosto nejpřirozenější věc na světě. S příchodem miminka na svět ale najednou nejedna maminka zjišťuje, že to ani zdaleka tak jednoduché není. Ze všech stran útočí často protichůdné rady od kamarádech, maminky, babičky a v neposlední řadě i odborníků. Jak to vlastně s tím kojením je? Je opravdu jednoduché a přirozené nebo naopak něco, co rozhodně nefunguje samo od sebe?

V dnešním článku jsme pro vás připravili spoustu užitečných informací spolu s odpověďmi certifikované laktační poradkyně z poradny na Modrém koníku na některé otázky, které trápí nejednu maminku. A pokud zde odpověď na svou otázku nenajdete, klidně to můžete zkusit ve zmíněné poradně.

Kojení je nejpřirozenější věc na světě. Nebo ne?

Příroda je mocná a vše má dobře promyšlené. Proto může maminka nakrmit své dítě hned po narození. První je na řadě mlezivo, nažloutlá tekutina obsahující velké množství bílkovin, minerálů, vitamínů a protilátek. To dostává miminko asi tři až čtyři dny, než se začne tvořit mateřské mléko. Čím častěji své miminko necháte pít, tím více mléka se tvoří. Proto se neřiďte žádnými hodinami a časy. Zkrátka kojte podle jeho potřeby. Pamatujte si, že kojení není jen o hladu a jeho tišení. Vaše dítě se u prsu uklidňuje, užívá si blízkost matky, odpočívá. Proto neexistuje žádná umělá výživa, která by přesně kopírovala mateřské mléko.

„Moje dcera bude mít za týden 3 měsíce a vyžaduje kojení po 2 hodinách, poslední dny vydržíme vzácně 3 hodiny. Je to v pořádku? Můj zdravý rozum mi říká, že mám kojit dle hladu a chutí miminka, ale mám v mysli i slova naší pediatričky, že by malá měla vydržet 3 hodiny a mít nakojeno i za 7 min (já kojím cca 15–20 min). Když jsem jí začala kojit častěji, je usměvavější. Logicky si i říkám, že s věkem roste potřeba mléka a jak jinak si má zvýšit laktaci, když ne častějším kojením,“ ptá se maminka v poradně.

Syn od počátku atopického ekzému trpí na výskyt ložisek zejména na nožičkách a loktech. Často se mu výsev objevil i na obličeji, to nejčastěji v zimním období. Jako největší problém ekzému vnímám nejen jeho přítomnost, ale i jeho povahu. Jednou je ekzém suchý a za dva dny se povaha ložiska změní na mokvavý a hnisavý. Nebylo výjimkou, kdy se do kůže dostaly i bakterie a museli jsme podstoupit antibiotickou léčbu. V nejhorších časech mokvajících ložisek jsme byli nuceni použít i kortikoidy, přičemž nemusím maminkám dětí trpících atopickým ekzémem představovat např. Locoid či Fucidin.

Při obdržení kosmetiky La Roche-Posay jsem byla velmi mile překvapena krásným a vzhledným obalem. Vyhovoval mi i praktický uzávěr s aplikátorem, což jsem ocenila zejména při koupání, kdy jsem s mokrými dlaněmi sahala po flakónku. Hutný bílý krém se na kůži výborně aplikoval, přičemž jeho vůně byla spíše nevýrazná, neparfémovaná. Syna čistící krémový gel nepálil ani nesvědil, tudíž v první zkoušce úspěšně obstál.

Druhý flakón obsahující relipidační balzám proti podráždění a svědění pokožky nás též mile překvapil. Opět nevýrazná, ale jemná vůně. Na rozdíl od gelu je barva balzámu bílá, čímž lze přípravky rozlišit. Co ale musím vyzdvihnout, tak je výborná konzistence, která stojí za naprosto bezproblémovou aplikací balzámu, navíc se velmi dobře vstřebává. Balzám se výborně roztírá a tak nebyl nejmenší problém krém aplikovat i do špatně dostupných míst, jakými pro nás jsou právě podkolení jamky. Bohužel jsme museli testování po pár dnech přerušit, protože synův ekzém opět změnil povahu a ze suchého se stal mokvající. Nepřisuzuji to ovšem výrobkům La Roche-Posay, protože u nás je tento problém dlouhotrvající a proto i léčba je problematická.

Výsledkem bych tedy chtěla říct, že mě více nadchnul čistící krémový gel do sprchy a koupele, který jsme mnohem víc využili a který i nadále využíváme. Pokožka se zklidnila a nesvědila.

Závěrem bych chtěla říci, že bych ocenila výraznější odlišení flakónků, protože jejich označení SYNDET a BAUME je pro mě téměř nicneříkající, stejně tak barevné odlišení. Raději bych si na přípravku přečetla sprchový gel či balzám, a to ideálně na přední straně, abych nemusela přípravky neustále otáčet.

#test_larocheposay2 a #sleepikar #recenze

Slíbila jsem vám, že o víkendu spustím jednu menší soutěž s Viledou. A ten okamžik je právě tady. Hurá!

Jaká je soutěžní otázka?

Jakou domácí práci máte nejméně rádi? Je to vytírání, žehlení nebo snad vaření?

O co budeme soutěžit?

O fialový hadřík Actifibre a Inox houbičku (2 ks v balení). Vítězek bude tentokrát 5!

Pro účast je potřeba splnit dvě podmínky:

Pokaždé, když jsem si u kamarádek pochovala jejich prcka a pohladila je po tváři, překvapilo mě, jak hladké tvářičky mají. Dcera je tak heboučké nikdy neměla. Takže mě opravdu potěšilo, že jsme byli vybráni právě na testování přípravků LIPIKAR AP+ od značky La Roche-Posay.

Než balíček přišel, zjistila jsem, že synovi se vrátila seborea. O to víc mě testování potěšilo a těšila jsem se. S dcerou jsem u lékařů byla několikrát. Její tváře byly hrubé, pupínkaté, v chladu červenaly. Přes zimu se to vždy zhoršilo. Podobnou vyrážku má i na pažích. Na bolest nebo svědění si, naštěstí, nikdy nestěžovala. Jeden lékař řekl, že to je stavba pokožky a že se to věkem srovná. Druhý řekl, že to je atopický ekzém a dal nám léky na alergii. Léky bez úspěchu a věk zatím taky nic nezmohl. Byla jsem proto zvědavá na přípravky. 

Testovali jsme přípravky La Roche-Posey Lipikar Syndet AP+ a La Roche-Posey Lipikar Baume AP+. 

LA ROCHE-POSAY LIPIKAR SYNDET AP+

Čisticí krémový gel pro pokožku se sklonem k atopickému ekzému. Je vhodný na velmi suchou a citlivou pokožku novorozenců, kojenců, dětí a dospělých se sklonem k atopickému ekzému. Také pro vlasovou pokožku kojenců a pro odstraňování šupin na pokožce hlavy u dětí. Gel okamžitě zklidňuje, je proti podráždění a svědění. Neobsahuje mýdlo ani parfémy. Již během sprchování pomáhá zmírňovat projevy pokožky se sklonem k atopickému ekzému. 

S gelem se mi moc dobře ,,pracovalo". Moc příjemná konzistence, krásně se roztíral a pěnil tak akorát. Netvořil příliš mnoho pěny. Vůně byla příjemná, nic vtíravého a pokud se dětem dostal do očí, vůbec neštípal. Dcera se každý večer těšila na koupání. Jako další plus pro mě je dávkovač a průhledná lahvička, kdy je vidět, kolik gelu ještě zbývá. Za dva týdny testování jsme spotřebovali necelou čtvrtku a to se děti koupou každý den. Stačí opravdu malé množství. 

Jako dítě jsem prý mívala rukavičky, abych se nerozškrábala. Zhruba kolem jednoho roku se u mne začaly projevovat sklony k alergiím a astmatu. Celé dětství až do maturity jsem zápasila s úpornými stavy, buď mi tekla vodová rýma, jezdili jsme na pohotovost, když jsem se dusila nebo jsem škrábala ekzém. Přinášelo to takové chvilkové uspokojení. Léčebna nezabrala, o zdravé stravě se toho moc nevědělo. O to víc mne zabolelo, když mi řekli v několika měsících dcerky o atopickém ekzému.

Okamžitě jsme se obě vrhly na eliminační dietu. Já už tedy na dietě byla kvůli histaminové intoleranci, ale bylo nutné to ještě zpřísnit. A to hlavně, aby přes kojení dcera nedostávala zakázané potraviny. Něco jako dvojitá dieta. Dieta po dietě. Trošku psycho. 

První flíček se jí objevil krátce po prvním očkování. Nato jsme se ocitly v nemocnici s bronchitidou. To mne tolik vlastně neděsilo, protože to je jako můj stín z dětství. Bylo mi líto dcerky, protože si vzpomínám, kolik úsilí mne stálo jít do školy po noční laryngitidě. Začala jsem tedy koukat po heslech jako "netoxická domácnost", začala prát v octu a pracím gelu, když se začaly zavádět příkrmy, první ovoce, babičky dostaly instrukce k tomu, co mohou malé vozit na mlsání a pečlivě to dodržovaly. Viděly, co to stojí úsilí číst v obchodě seznamy, obcházet lékaře. V té době jsme také cvičily Vojtovku, já rehabilitovala ochrnutý lícní nerv (následek prochlazení po porodu v nemocnici) a v té době jsme také hodně řešili výsledky z imunologie, kde se ještě objevila v první měsících jejího života také trombocytopenie. Je vám asi jasné, že trvalo zhruba rok, než jsme vybředly z toho všeho. Naučily jsme se vařit, odmítat na návštěvách "zakázané věci". Nyní po třetí dávce očkování, které jsme kvůli zdraví rozložily do období zdraví a klidu, se zase objevilo cosi jaterního. Takže nyní zkoumám Gilbertův syndrom a jak podpořit imunitu. 

Do budoucna mám obavy ze dvou věcí - jídlo ve školce a MMR, které budeme na jaře doočkovávat. Všechny tyto věci, včetně alergie na bílek, aj. jsou jen dočasnou kontraindikací. Takže nezbývá, než věřit celostní medicíně a doporučením naší pediatričky (díky Bohu za ni!). 

Bude to znít divně, po týdnu nevyspání ze střevní chřipky, ale zázraky se dějí zejména v detailech. Třeba, že nám babičky vozí borůvky a maliny místo jiných produktů. Že zkouším různá mléka, nemléka. Že už skoro nepeču, protože to vlastně nemůžeme. A to, co můžeme, že si vychutnáváme vklidu. Bez výčitek. Že jíme spoustu věcí, které jsme neznali (quinou, tapiokové dezerty) a chroupeme mrkev. Čerstvou, drobnou, protože jí dělá dobře, ikdyž je na seznamu zakázaných potravin. Je to alchymie, každému atopikovi totiž to tělíčko funguje jinak. 

A protože psychika je také velmi důležitá, snažíme se naší "posádce" udržovat přiměřeně dobrou náladu. Ikdyž to není vždycky snadné. 

Rýma, kašel, bolest v krku, teplota ... Pokud jste nemocná vy sama, je to na nic. Pokud je nemocné vaše dítě, je to ještě horší. Lomcuje s vámi nejen únava, ale především strach a beznaděj. Protože není nic horšího, než starost o nemocné dítě.

Po probdělé noci se pokusíte vstát. Vypadáte spíš jako chodící mrtvola než jako dobře naladěná maminka. Hrnek s kávou máte v ruce dříve než otevřete oči. Při pohledu do zrcadla, s kruhy (spíš s pytli) pod očima a nevyspalou tváří zhodnotíte, že lepší to nebude, a zrcadlům už se radši vyhýbáte. Oblečete sebe i dítě a vydáte se do jámy lvové – do čekárny. Pěšky. Autem. Autobusem. Je to jedno, protože přesun je únavný a náročný nezávisle na způsobu přepravy. Před vstupem do ambulance v duchu vyslovujete modlitbu, hned po ní zaklínadlo a nakonec vzýváte všechny přirozené i nadpřirozené síly, aby ta čekárna nebyla plná. Samozřejmě, jako vždy vás nikdo nevyslyšel. Proklínáte všechno popořadě a říkáte si, že příště si budete radši přát jednorožce. To bude reálnější přání. Co se dá dělat, vcházíte do přeplněné čekárny plné kašlíků, rýmiček, virů, bakterií.

Nevnímáte tváře dětí, vidíte pouze choroby, které může vaše dítě chytnout. Při vašem štěstí je jasné, že si domů nějaký ten suvenýr odnesete celkem určitě.

Spojení CRP test jste asi už u lékaře v ambulanci slyšeli. Tento šikovný test z kapky krve zjistí, jestli vám v těle zuří virová nebo bakteriální infekce. Pokud se ve vašem těle usídlily bakterie, pravděpodobně bude třeba nasadit antibiotika. Nyní si ale takový test můžete udělat i doma. V pohodlí a bez čekání v přeplněné lékárně plné různých bacilů.

A jak tato věcička funguje? Jednoduše. Rychle. Stanoví hladinu C-reaktivního proteinu, který je významným indikátorem probíhající infekce a zánětu.

Běžná viróza přijde rychle a rychle také odejde. Tělo bojuje a poradí si s ní. S bakteriální infekcí je to však horší a složitější. Prvním krokem k tomu, abyste zjistili, zda utíkat okamžitě k lékaři, je tento praktický pomocník.

Samotné mateřství je pro ženu tak náročným životním úkolem, který se projeví na tváři i zdraví nejedné maminky. Když tělo “vyrábí” nový život, který je zakončen porodem, stojí ho to mnoho sil. Stejně tak i pozdější péče o miminko, domácnost, postupná výchova dětí a péče o ně je minimálně v některých okamžicích vyčerpávající i pro odolné a zdravé ženy.

Mezi ženami, které si přály mít vlastní rodinu, jsou i ty, kterým plné zdraví nebylo dopřáno. Mnoho z nich, které bojují s fyzickým postižením nebo chronickou chorobou, si po dlouhých úvahách a dávce statečnosti svůj sen o rodině splnilo.

Z příběhů mnoha odvážných žen si můžete přečíst rozhovor se dvěma z nich, které se navzdory svému fyzickému handicapu rozhodly, že se nechtějí podřídit své nemoci a pokusí se být dobrými mámami, i když často potřebují samy více péče a pomoci.

Eliška, která od dospělosti trpí roztroušenou sklerózou a mnoha dalšími potížemi, které se k RS přidaly, je v důsledku poškození nervů na vozíku a velmi se jí zhoršil zrak. Svého prvního syna porodila až ve 35 letech, po deseti letech čekání na okamžik, kdy byla poprvé schopná vysadit své léky a otěhotnět.

Anička trpí od dětství neurologickým onemocněním, které je pojmenováno jako fibromyalgický syndrom. Trápí ji silné bolesti, svalová ochablost a nedostatek energie. S onemocněním, na které doposud neexistuje účinná léčba, chtěla bojovat i tak, že si přála mít možnost stát se mámou a žít jako zdraví lidé.

Jaké to je, být máma, která má zdravotní omezení a jen málokdy jí je dobře, nám obě ženy vylíčily v rozhovoru. Povídaly jsme si hlavně o boji s osudem a touze po lásce.

1. zápis:

Vychovávám své dítě nejlépe, jak umím

Já přeci nemůžu za to, že mi nikdo nedal v porodnici návod. Nikdo mi neřekl, že to dítě tak rychle vyroste a nikdo mě ani neupozornil na to, že to dítě se začne prosazovat a bude taky něco chtít.

Jako je pravda, že jsem se od malička starala o našeho psa, ale tomu když jsem řekla NE, tak to prostě platilo. Ale to dítě, slovu NE zřejmě vůbec nerozumí nebo ho nezná. Možná jsem mu měla NE říkat už v těhotenství, když mě kopal do žeber a tlačil mi na močový měchýř. Stále mi, ale nejde do hlavy, kde jsem proboha nabrala 35 kilo? Že by to bylo z těch vitamínů pro těhotné? No to už je teď fuk, mám zdravého krásného chlapečka

Když se narodil, všichni se divili

Nenarodil se nám malý hrošík, je pravda, že si ho fotili a říkali, že tohle tady ještě neměli, ale já furt nevím, co je tak fascinovalo. Váha našeho dítěte byla normální 6kg a 60cm, krásné baculaté miminko. Jo uznávám, nevešel se nakoupených velikostí 56, 62, 68, ale rovnou skočil na 74, což jsem doma samozřejmě neměla. Takže ne, že jsem přibrala já a potřebuju celý nový šatník já, ale musím nakoupit celý nový šatník včetně plen svému novému miminku. Těším se!

Ráda bych se s vámi podělila o naše zkušenosti s produkty LIPIKAR AP+ od značky La Roche-Posay, které jsme měly možnost s našimi dcerkami testovat.

Starší dcerka netrpí žádnými kožními problémy, výjimečně se jí umí udělat nějaký pupínek nebo slabá vyrážka, ale zase zmizí. U mladší, skoro tříleté dcerky, to máme trošku horší. Už když byla miminko, několikrát se jí udělaly různě růžové flíčky. Nikdy nám nebyl diagnostikován atopický ekzém ani jiná kožní nemoc. Předpokládám tedy, že to pokaždé musela být reakce na něco - na ovoce, kyselý okurek, nový prášek a jiné příčiny. Použila jsem tedy pokaždé produkt určený proti svědění a na vyrážku. Na svědění většinou zabral. Růžové flíčky jsem mazala tím, co mi bylo doporučeno. Někdy to zabralo hned, jindy to trvalo déle.

Je těžké něco léčit, když nevíte, o jakou nemoc se vlastně jedná a taky nechcete pořád na dítěti něco zkoušet. Přesto jsem moc vděčná za možnost vyzkoušet právě přípravky La Roche-Posay řady Lipikar AP+ určené pro velmi suchou a citlivou pokožku novorozenců, kojenců, dětí a dospělých se sklonem k atopickému ekzému a alergii.

Nastalo období (zima), kdy mladší dcerka, která má normálně suchou pokožku, ji má ještě o mnoho sušší, tvoří se šupinky a já tak úplně nevím, čím ji pořádně mazat, abych jí pokožku dostatečně a kvalitně promazala. Aby nenastalo svědění a zmiňovaná vyrážka, případně růžové fleky. Také ji má celkem citlivou a ne každý produkt jí vyhovuje. Nyní, asi před měsícem, se jí objevila vyrážka, možná ekzém? (Na kožním mi paní doktorka tak úplně neřekla o co konkrétně se jedná). Zinkový olej dcerce nepomohl, ba naopak - ještě více rozdráždil, dostala na to kortikosteroidy - mast.  Neměla jsem z toho radost, ale už jí bylo třeba opravdu ulevit! Proto jsem velmi ráda, že jsme mohly zkusit jiné přípravky, díky kterým se snad takovým problémům příště vyhneme.

Hned první večer, kdy nám přišly produkty, jsme se s dcerkou vrhly na testování. Ve vaně jsme na koupel použily Lipikar Syndet AP+ čistící krémový gel. Není nijak zvlášť parfémovaný, ve vaně trochu pění. Normálně máme zakázáno používat do vody jakékoliv produkty, tak byla dcerka ráda, že má ve vodě konečně pár bublinek.

Po koupeli jsem ji namazala balzámem Lipikar Baume AP+ po celém těle. Balzám se krásně roztírá, opět není nijak parfémovaný. 

„Maminky blíží se zápisy do prvních tříd. Co je potřeba zvládnout? Děkuji.“ Zápis do první třídy základní školy je velkou událostí v životě dítěte i rodičů. Už si nebude chodit hrát do školky, ale začne se učit a mít i nějaké povinnosti. Pokud nevíte, co musí budoucí školáček znát, určitě se vám hodí náš článek.

Zápis je tedy takový slavnostní den, a tak k němu přistupujte. Připravte se na něj, ale rozhodně dítě nestresujte. Dítěti by se mělo ve škole líbit, mělo by do ní chodit rádo. Pozornost věnujte i učitelce, která ho dostane na starost. Má podle vás mezi dětmi zdravý respekt nebo ne? Ono totiž není důležité jen k zápisu přijít, ale také vybrat tu správnou školu a správnou paní učitelku.

Zápisem do školy dítě přihlašujete ke školní docházce v určité škole. Jeho funkcí je i prověření školní zralosti dítěte. Základní školu si můžete vybrat podle svého uvážení, a dokonce máte možnost jít i na několik zápisů různorodých škol. Přijetí žáka není vždy samozřejmostí. Podle školského zákona musí ředitel nebo ředitelka školy přijmout přednostně děti, které mají trvalé místo pobytu v příslušném školském obvodu a zároveň nesmí překročit stanovenou kapacitu tříd.

Seznam přijatých dětí bývá zveřejněn na stránkách školy a u vstupu do školy. Každé dítě mívá svůj registrační kód, který dostane při zápisu a pod ním je pak vedené.

Jak vybrat ideální školu pro vás?

„Moje dvojčata dostala při letošním zápisu do základní školy roční odklad. Základní školu jsme volili víceméně hlavně díky blízkosti k bydlišti, ale nyní když mám čas, začínám uvažovat, jestli nevybrat školu klidně dál, ale kvalitnější. Chtěla bych se Vás zeptat, podle čeho jste vybírali ZŠ pro své děti a co je podle Vás důležité, aby škola poskytovala?“

Na českém trhu máte aktuálně spoustu možností, čím potěšit vaše drobečky. Časopisy pro děti se mohou stát velmi oblíbenou a vděčnou kratochvílí zejména v okamžiku, kdy je venku opravdu ošklivé počasí, a nebo jste nemocní a ven zkrátka jít nesmíte.

V tomto článku najdete přehled části dětských časopisů na českém trhu i s přehledem jejich obsahu. Skvělou službu vám mohou udělat také v případě, že váš potomek už nechce po obědě spinkat a vy hledáte různé možnosti, kterými ho udržet v klidu a nějak tvořivě ho zabavit. Dětské časopisy totiž nejsou jenom pro děti, ale také pro rodiče. Najdete v nich obvykle i nějakou tu inspiraci a některé z nich jsou k inspirování rodičů přímo určené.

Časopisy jako inspirace pro rodiče a pomocník v učení dětí

O tom, že časopisy nejsou pro děti jen zábavou, ale také z velké části rozvíjejí hravě různé dovednosti nelze polemizovat. Vždyť většina časopisů je plná různých spojovaček, vystřihovánek, vyprávění podle obrázků a dalších úkolů, které děti velmi výrazně posouvají zejména z hlediska jemné motoriky - stříhání, lepení papíru, skládání papíru a mnoho dalších činností. Se zlepšováním jemné motoriky pak jde ruku v ruce například grafomotorika a správný úchop tužky.

Kromě rozvoje jemné motoriky přispívají také k podpoře mluvení a obecně vyjadřování - čtení příběhů, jejich převyprávění, vyprávění podle obrázků a také pomáhají vytvářet správné sociální návyky (většina příběhů pojednává o nějaké zápletce z běžného života - například školky a jejím správné, nebo také špatném řešení), pomáhají dětem se zapojením do provozu běžného dne (například úkoly týkající se řazení denních činností, denních jídel apod.) a rozvíjejí emoční inteligenci.

Pro rodiče pak mohou být velkou inspirací. Zřejmě většina z vás se někdy dostala do situace, kdy vám hlavou problesko - A CO TEĎ? Chvíle, kdy jste si řekly, že studnice nápadů vyschla a už opravdu nevíte co dál. A přesně pro tyto chvíle můžete mít různé časopisy schované pro strýčka příhodu a v pravý čas je vytáhnout.

„Dva dny před porodem jsem si ve sprše všimla, že ze mě vypadl kus čehosi, co jsem nedokázala identifikovat. Že je to hlenová zátka, jsem vyčetla až později na internetu. Už se to blíží, hurá. Třeba ještě večer porodím, honilo se mi hlavou, ale dva dny byl klid po pěšině. Třetí den jsem se cítila nesvá, odpoledne jsem šla třikrát po sobě vykonávat velkou potřebu. Ačkoli jsem s ní měla v těhotenství trochu problémy, teď to šlo úplně samo.

Večer mě při koukání na seriál zvedla z polosedu pichlavá bolest v podbříšku. Pak se třičtvrtě hodiny nic nedělo, následně ale přišli první poslíčci v podobě tvrdnutí břicha a bolesti, kterou jsem musela prodýchat. Dobelhala jsem se do vany, břicho si polévala horkou vodou a bolesti gradovaly vesele dál. Tak začal můj porod. Voda nepraskla, píchla ji až sestra v porodnici. Pak se všechno rozeběhlo tak rychle, že jsem nestíhala, kde je vlevo a kde vpravo.”

Snad každá nastávající maminka přemýšlí nad tím, jakým způsobem jí začne porod a jestli to pozná, že už je to doopravdy tady. Případně, když už má nějaké děti, tak řeší, jak to všechno logisticky a časově zvládnout - odvést děti na hlídání a včas dojet do porodnice. Čím více se blíží termín porodu, tím více na to obvykle budoucí maminka myslí. Na internetu najdete různé diskuze a rady na toto téma, zaměří se na něj i dnešní článek.

Před tím než začne porod

Nastávající maminka si toho většinou ani nevšimne, ale její tělo se začíná na porod připravovat dříve, než se objeví jasný signál, že je porod tady (kontrakce, odtok plodové vody). Některé maminky jsou překvapené, když je okolí upozorní, že jim kleslo bříško a že určitě do několika dní porodí, zatímco jiné se tak těší, až budou mít porod za sebou, že se s blížícím termínem každý den sledují a porovnávají, jestli už jim bříško kleslo.

Poklesnutí těhotenského bříška znamená, že se hlavička dítěte připravuje na vstup do pánevního vchodu. S touto změnou přichází nutnost chodit častěji na záchod, protože děloha více tlačí na močový měchýř, ale na druhou stranu se nastávající mamince začne lépe dýchat, protože jsou méně utlačovány plíce. Což je ke konci těhotenství vítaná změna.