"Nikdy jsem neměla problémy s menstruací ani ničím jiným. Pak jsem se ale seznámila s nynějším manželem, začala s ním bydlet a kvůli studiu brát hormonální antikoncepci, kterou jsem brala cca 4 roky. Následovala svatba, vysazení antikoncepce a snažení o miminko," začíná vyprávět jedna z maminek svůj příběh o tom, jak těžká byla cesta k miminku. 

"Bohužel menstruace stále nepřicházela, ale pokládala jsem to (dle kamarádek) za normální. Po půl roce jsem se odhodlala jít k doktorovi, který mi oznámil, že mám vzhled polycystických vaječníků. Byla to pro mě rána, začala jsem plašit, hledat si informace. Moc jsem se bála diagnózy PCOS, která se ale naštěstí nepotvrdila. Nicméně moje problémy vyřešeny nebyly a přesto, že hormonální profil byl v pořádku, menstruace stále nikde. Rozčilovalo mě, že doktor tvrdil, že to nemám řešit, že na IVF je času dost a jistě počnu normální cestou. Jenže jak?"

V dnešní době má spousta párů problémy s otěhotněním. Dříve se o tom tolik nemluvilo, ale dnes jistě každá z vás zná někoho, kdo si na miminko musel počkat nebo jste si možná i vy prošla touto zkušeností. Jaké faktory mají obecně negativní vliv na početí? A co nejvíce škodí ženské a mužské plodnosti?

„Byla jsem zoufalá, protože jsem od malička snila o dětech. Práce v mateřské školce, kde jsem denně potkávala děti a miminka, mi situaci neulehčovala. Psychicky jsem to nesla dost špatně, protože švagrová už měla 3 zdravé děti a v manželovi problém taky nebyl. Dostala jsem vyvolávací injekci, po které se sice menstruace spustila, ale to bylo taky naposledy. Pak se čekalo, jestli dorazí další. Pobolívalo mě dost břicho, ale menstruace nikde. Čekalo mě nemilé překvapení, když doktor našel 5 cm cystu. Opět jsem dostala injekci, cysta do třech dnů praskla, následovalo něco jako menstruace.”

Když se dlouho nedaří otěhotnět

Každý člověk je individuální a proto nelze zobecnit, jak dlouho by mělo trvat, než otěhotníte. Výzkumy ukazují, že zdravé páry, které mají pravidelný pohlavní styk, počnou obvykle v průběhu prvního roku (jedná se o 80 % těch, co se snaží o miminko). Dalším 10 % se to povede v průběhu dalšího, tedy druhého roku. Pokud je vám do 35 let, snažíte se o miminko rok a stále se nedaří a chcete tento problém řešit s pomocí lékařů, doporučuje se právě v tuto chvíli začít situaci řešit. U starších žen se doporučuje navštívit lékaře dříve, již po půl roce, kdy se otěhotnění nedaří.

Kolikrát jste tuhle větu už slyšeli? A kolikrát jste ji svému chlapci řekli? Přijde vám OK, nebo vám pije krev jako mně?

Nejčastěji ji slyším od tatínků nebo dědečků. Proč mě čílí? Tak zaprvý je to lež. Brečí všichni. Zadruhý umí napáchat hodně škody – potlačování emocí k ničemu dobrýmu nikdy nevedlo. A zatřetí nesnáším jakýkoliv dělení na chlapy a ženský – ve smyslu, že je jedno pohlaví lepší než druhý.

Ohleduplný tatínek

Naposledy jsem tuhle větu slyšela v čekárně u lékaře. Zazněla z úst tatínka a byla určená jeho synovi, který vycházel z ordinace s propíchnutým zánětem středního ucha. Ten „milý“ otec k tomu ještě přidal další věty hodné k tesání: „To přece nebolí!“ a „Brečet můžeš venku.“ ☹

Klukovi bylo cca sedm let a vypadal, že ho to fakt bolí.

Typická ukázka, jak by to opravdu vypadat nemělo…

“Dobrý den, moc prosím o radu nebo ještě lépe vaši případnou zkušenost. Jsem rok a půl po porodu, který byl bezproblémový, ale personál z něj přesto udělal dost traumatický zážitek. Nejhorším následkem (kromě mé psychiky) je jizva po nástřihu, která i s okolím pořád bolí a je citlivá, navíc se s ní psychicky nemůžu srovnat a pořád se tam skoro nemůžu dotknout, hned je mi do breku... S manželem sex fakticky nemáme, mám pocit, že násilí u porodu mi sexualitu v podstatě zničilo. Zkoušela jsem všechno možné, ale bezvýsledně a už jsem z toho zoufalá. Na plastiku to není (potvrzeno od více odborníků, včetně soukromého plastického chirurga), a je fakt, že na pohled to není nejhorší. Četla jsem nedávno něco o vaginálním mapování, myslíte, že by mi mohlo pomoct?”

Těmito slovy začíná jedna z mnoha diskuzí na fóru Modrého koníka. Žen, které se po porodu potýkají s problémy v sexuální oblasti, je bohužel mnoho. Ponechme nyní stranou důvody, které k nechuti v sexuálním životě vedou a zaměřme se na techniku, které se dotkla již sama tazatelka ve fóru - tedy k léčebné technice vaginálního mapování.

Téma intimity a sexuality je pro člověka tak osobní, že se asi málokdo pouští do rozhovoru o problémech v této oblasti s kýmkoliv na potkání. Tato technika však slibuje řešení problémů mnoha žen (nejen) po porodu a bylo by tedy škoda nevědět o možnosti, která by nám mohla pomoci. V následujících řádcích se tedy můžete teoreticky seznámit s těmi nejdůležitějšími body, které byste měly o této problematice vědět a pak už bude záležet jen na vás, zda budete chtít tuto terapii případně i vyzkoušet.

Co je vaginální mapování?

Vaginální mapování (český termín byl převzat z anglického Vaginal Mapping ) je léčivý postup, který je součástí metod Sexological Bodywork (tedy sexuologické práce s tělem). Ačkoli název zní pro někoho možná děsivě a mnozí si pod ním představují ledaco, je toto sousloví zcela přesné. Vaginální mapování totiž skutečně mapuje citlivost vaginální tkáně v pochvě ženy, čímž umožňuje právě zcitlivění vaginální tkáně a celého těla, léčení traumat a jejich uvolnění z paměti těla.

Kromě označení vaginální mapování se v českém prostředí můžete setkat také s pojmem vaginální akupresura - toto označení souvisí s léčebným přístupem - jednotlivá místa se totiž spíše s různě silným tlakem mačkají a masírují (jako při akupresuře).

Dát život dítěti je tou nejkrásnější věcí v životě ženy. Je to zázrak slovy těžko popsatelný. Jen vy jako matka víte, co za těhotenstvím, porodem, šestinedělím a každým dalším dnem v roli matky je radosti, bolesti, únavy a lásky. A jen vy jako žena víte, co to všechno udělalo s vaším tělem. Buďme pragmatické a praktické. Naštěstí je tu moderní estetická medicína, a tak nic není ztraceno.

Příliš velká vagina, inkontinence, špatný sex

Ženy po spontánních porodech se často potýkají s pocity volné vagíny někdy spojené s inkontinencí, a právě takové potíže umí plastická gynekologie velmi dobře odstranit. Pochvu a poševní vchod zúží lékař při chirurgickém výkonu zvaném vaginoplastika . Provádí se v celkové anestezii a výsledkem jsou pacientky (i jejich partneři) nadšené. Současně je možné při vaginoplastice provést také aplikaci kyseliny hyaluronové pod močovou trubici či aplikaci laseru, které zamezí inkontinenci. Laser je vhodné aplikovat zejména u lehčích forem inkontinence nebo pokud ještě plánujete děti.

Křečové žíly nemusí být jen na nohách

Křečové žíly v oblasti vulvy a v podbřišku se v těhotenství objeví asi už 4 % žen, často se ale vyskytnou i u netěhotných. Jejich příčinou je stejně jako u varixů na nohou žilní nedostatečnost. V Asklepionu se tímto velmi nepříjemným a intimním problémem zabývají zkušení cévní chirurgové, kteří používají nejšetrnější metody léčby jako lasery, radiofrekvenci, skleroterapii. Všechny výkony provádějí pod kontrolou ultrazvuku, minimálně invazivně. Opravdu není důvod se trápit tímto nepříjemným intimním problémem.

Prsa jsou symbolem mateřství, pečujte o ně

Budoucí maminky, které mají  první velké dilema, zda má smysl kupovat kojicí podprsenku, již za sebou a jsou rozhodnuty, že to smysl rozhodně má, čeká neméně náročná druhá část celé akce. Jak vybrat tu správnou kojicí podprsenku?

Že je výběr padnoucí kojicí podprsenky hotová věda, o tom vědí své i uživatelky Modrého koníka. Proto jsme tento kousek šatníku podrobili zevrubné analýze a sepsali následující desatero. Devět z deseti bodů by mohlo s výběrem pomoci. S desátým krokem bude výběr bez práce.

Desatero pro výběr padnoucí kojicí podprsenky

1) ČAS

Kojicí podprsenku je vhodné vybírat v posledních týdnech před porodem. Prsa se na tvorbu mléka připravují průběžně během celého těhotenství. I když se během několika prvních dní  po porodu pak ještě nalévají při tvorbě mléka, ve většině případů nebývá změna tak markantní, aby se do dobře vybrané kojicí podprsenky po spuštění laktace ňadra nevešla.

Kojicí podprsenka také bývá součástí seznamů toho, co si sebou přibalit do porodnice, proto se doporučuje vybírat ji ještě před porodem.

Téma Kouzelné čtení - pro nás hodně dlouho uzavřená kapitola (vysvětlím proč), která se nám otevřela, aniž bychom o to sami usilovali 🙂 (vysvětlím jak). Každopádně musím s klidným srdcem říct, že jsem strašně ráda, že se to stalo!

Pro vás, kteří vůbec nevíte, oč jde - Kouzelné čtení je velmi zdařilý a neuvěřitelně promyšlený vzdělávací koncept od společnosti Albi, ve spolupráci s dětskými psychology a Českým rozhlasem. Má podtitulek "Nechte knihy mluvit." a přesně to se vlastně svým způsobem děje. Základní výbavou kouzelného čtenáře je elektronická tužka (v tuto chvíli se prodává verze tužky E8800 se dvěma tlačítky v přední části, pod obličejem tužky). A samozřejmě alespoň jedna kniha, aby tužka měla co číst. 

Celé čtení je založené na kódové čtečce, která je umístěna v hrotu tužky (zastrčena uvnitř, takže je eliminováno jeho poškození). Tužka se pak přikládá k obrázkům nebo textu v knize. Obrázky a text jsou opatřeny speciálním (skrytým) kódem ve stránkách, který obsahuje zvukový záznam a ten je následně tužkou přečten. Díky této technologii si tak knížku dokáže "přečíst" i malý nečtenář. Knihy vznikají ve spolupráci s dětskými psychology, takže o kvalitu obsahu nemusíte mít obavy. Jsou rozděleny podle věku - od dětí předškolních, ale klidně i mladších. Například sérii Zpívánky si umím představit klidně pro dvouleté děti.

A teď už přímo ke knize Hravé učení. Je určena předškolákům - dětem ve věkovém rozmezí 3 - 7 let, takže je akorát pro Kýšu. A protože to byla jeho vůbec první knížka, stala se jaksi samozřejmě tou nejoblíbenější. Teď už jich má samozřejmě víc, ale tato stále vede!

U každé knihy je základem to, že musí být nahraná v tužce - tedy její audiosoubor musí být nahraný v tužce. Jakmile kupujete tužku v sadě s nějakou knihou, máte asi 100 % jistotu, že tam bude. Pokud se náhodou stane, že tužka nereaguje, mrkněte "do ní" pomocí přidaného kabelu, v počítači se vám zobrazí veškeré soubory, které jsou v ní nahrané přesně podle toho, jak se jednotlivé knihy jmenují. Pokud kniha nahraná není, je postup poměrně jednoduchý - na stránkách Kouzelného čtení si danný soubor vyberete, stáhnete do počítače a opět pomocí kabelu stáhnete do tužky.

Kompletní recenze knihy Hravé učení na webu http://www.hola-sova.cz

Napadlo vás někdy, že únava, nechutenství nebo zvýšená teplota mohou poukazovat na onemocnění ledvin? Jedná se o druhý nejčastěji nemocný orgánový systém u dětí, hned po nemocech dýchacího systému. Pozornost na tuto problematiku vztahuje i fakt, že 8. březen je vyhlášen jako Světový den ledvin.

Nemocné ledviny bývají zrádné hlavně v tom, že se nemusí projevovat úplně typicky a dokonce mohou zanechat trvalé následky, které jsou často vážnějšího charakteru. Projevují se totiž velmi nespecificky a nikoho by při tak “klasických” příznacích nenapadlo, že budou postižené právě ledviny a močové cesty. Mezi příznaky totiž nejčastěji patří nechutenství, únava, bledost nebo ztráta zájmu o své koníčky a okolí.

Odborníci varují, že i pokud se vyskytne zvýšená teplota bez dalších příznaků (například bez kašle nebo rýmy), vždy myslete právě na ledviny. Zpozornět byste měli také v případě, že vaše dítě neroste nebo se pomalu vyvíjí.

Ledviny pracují děťátku už v děloze

Některé děti se dokonce už s poruchou ledvin narodí. Vrozené vývojové vady vylučovacího systému je možné odhalit už před porodem a pro vás jako pro maminku je pak snazší se s danou situací vyrovnat a na vše se připravit.

Během dětského vývoje se funkce ledvin rozvíjí postupně. Už plod v děloze má ledvinky, které pracují, ovšem nemají funkci doopravdy vylučovací. Odpadní látky z těla miminka  vylučují ledviny matky. Ledvinami miminka pouze protéká krev a výsledný produkt se dostává do plodové vody.

Stalo se vám někdy, že jste se ráno vzbudili a nechtělo se vám žít? A stalo se vám to víc dní po sobě? Mně jo a řeknu vám, že to není nic moc pocit.

Může to přijít polehoučku a může to taky přijít jako rána z čistého nebe. Já si teď zpětně všímám věcí, které na mě nenápadně pokřikovaly: „Eliško, zpomal! Shoříš jako PE-PO!“ Ale já neposlouchala. Pořád jsem si jela na těch svých dvěstě procent výkonu přes mrtvolky a nakonec jsem vyhořela úplně.

Vím, že jednou budu za tuhle zkušenost hrozně vděčná. Momentálně se z té ubíjející pasivity umím posunout jen skrz vztek a agresi. Mám na sebe zlost. Skutečnou, nefalšovanou a neředěnou. Jak jsem to mohla dopustit?! Vždyť mě všechny ty věci, které dělám, baví!

Jak můžu být, doprčic, vyhořelá, když se neustále realizuju? Mám práci, kde uplatňuju své vzdělání, mám skvělou rodinu, manžela, dům, nic mi nechybí. Ve volném čase žiju podnikáním. Prodávám svou první knihu, píšu druhou knihu. Hraju na kytaru a teď i na klavír a zpívám. Píšu blog.

Počkat... Nezdá se vám, že je toho ve výčtu nějak hodně? Jestli právě tohle nebude ten kámen úrazu, hm? Ty jedna multipotencionální umělkyně!

Víte, už kolikrát jsem slyšela, že když člověk chce něčeho dosáhnout, musí se zaměřit na jednu věc a té dávat všechnu energii. Nechtěla jsem tomu věřit. Já si přeci nemůžu vybrat jen jednu věc! Baví mě všechno! To zvládnu! Jsem šikovná holka – aspoň se to o mně říká.

Těhotenství je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy. Ovšem není to pro ženu nic jednoduchého. Během těhotenství se ženské tělo mění, orgány se přizpůsobují, uvolňují místo miminku a připravují se na velké vyvrcholení toho všeho - na porod. Hladiny hormonů začnou kolísat jak na horské dráze a vše je najednou jinak, než na co žena dosud byla zvyklá. Někdy se může vyskytnout i nepříjemné napětí v prsou. A právě to mohou být první známkou toho, že se z vás stane brzy maminka.

Každá žena je jiná a originální, každá se měníme trochu jinak a proto tyto “problémy a nepříjemnosti” týkající se prsou také každá prožíváme jinak. Jedna je přecitlivělá na dotyk, druhá cítí bolest, třetí může popisovat zvýšené napětí, další nemusí vnímat vůbec nic.

Všechny tyto pocity jsou dané tím, že se prsa zvětšují a rostou. Hlavně kvůli kojení - mléčná žláza se na celý akt musí připravit a hormony ji navádí k tomu, aby pořádně narostla a byla připravena produkovat mléko pro miminko. Při těhotenství se vám mohou prsa zvětšit až o několik velikostí! Stejně tak, pokud jste na svých prsou zpozorovala zvýraznění žilní kresby, je to úplně normální. Růst tkáně vyžaduje větší přísun krve a právě proto bylo potřeba, aby se dostatečně rozvinulo i cévní řečiště.

Bolet mohou klidně i celé těhotenství

Bolestivost začíná přibližně ve 4. týdnu těhotenství a trvá do konce prvního trimestru. U některých žen ale může provázet celé těhotenství. To naštěstí nebyl případ maminky, která se dělí o svou zkušenost: “Už pár dní před testováním případného těhotenství mě bolela prsa. Nejhorší byla doba, kdy jsem se převlékala a já si musela sundat podprsenku, která mi od bolesti trošku pomáhala. Pár dní nato jsem si udělala těhotenský test a ten mi potvrdil těhotenství. Bolest postupně odeznívala, a tak jsem si mohla od druhého trimestru užít bezbolestné a klidné těhotenství.”

Ovšem všechny nepříjemné pocity v prsou nemusí být nutně projevem těhotenství. Mohou být pouze rozladěné hladiny hormonů, provázet příchod menstruace nebo naopak upozornit na přicházející menopauzu.

V dnešním článku přinášíme rozhovor s Lídou Salemovou, která vysvětlí princip fungování Bachových esencí. A k čemu všemu jsou tyto kapky dobré? U dětí je záběr  široký: od hladší adaptace v šestinedělí, podpory kojení, přes snadnější zvládání růstu zoubků, zajištění lepší snášenlivosti očkování, zmírnění potíží s usínáním a spánkem, včetně úlevy od nočních běsů. 

„K přírodní léčbě mě před 20 lety přivedla vlastní závažná nemoc, se kterou mi bohužel klasická medicína i přes mnoho vyšetření a léků nedokázala pomoci. To byl pro mě tehdy šok, do té doby jsem spoléhala výhradně na lékaře. Šlo o velmi náročné období, ale vděčím mu za velké změny v životě, které mě nakonec dovedly k tomu, že se 8 let věnuji celostnímu léčení profesionálně. Začínala jsem etikoterapií a studiem Bachových esencí.

Práce s nimi mi potvrdila, že velká část našich tělesných i psychických obtíží má příčinu v psychice a to dokonce i tam, kde bychom to vůbec nepředpokládali. Bez práce s příčinami (ne následky) se nemoc nelepší nebo se vracívá. Začala jsem se věnovat vícero metodám, které se mi velmi osvědčily při práci právě proto, že jsou celostní - tedy berou v úvahu celého člověka, jeho vývoj a prostředí, které ho obklopuje. Absolvovala jsem výcvik v rodinných konstelacích, uvolňování emočních bloků (EFT), kraniosakrální terapii, speciálních masážích vycházejících z psychoterapie a ušní akupunktuře. Poslední roky se věnuji také čínské medicíně a psychoterapii orientované na tělo.”

Lído, co to jsou vlastně Bachovy esence a na jakém principu fungují?

Bachovy esence jsou přírodní léčivé kapky, které se vyrábí z rostlin. Používají se od 30. let 20. století a jejich jméno pochází od anglického lékaře dr. Edwarda Bacha, který původně pracoval jako bakteriolog. Pro nás jako uživatele je důležité, že Bachovy esence nejsou homeopatika ani výtažky – tedy nemusíme hlídat odstup od jídla a je možné je použít kdykoliv během dne. Zároveň je tak mohou užívat i těhotné ženy, novorozenci, vážně nemocní lidé nebo silní alergici. A lze je kombinovat i s alopatickými (klasickými) léky, nevadí si ani s psychofarmaky.

Bachovy esence fungují na principu vibrační rezonance. Nesou vysoce harmonickou energii. Ta dokáže harmonizovat naši energii, která je v chaosu (pokud cítíme např. strach, vztek, netrpělivost, neklid, depresi, vyčerpání). Představte si to, asi jako když s pomocí ladičky ladíme třeba piano. Účinek je postupný, ale velmi efektivní. Navíc nehrozí žádné zhoršení na začátku užívání ani závislost.

Téměř každá žena tu a tam cítí, že to „není ono“. Ať už se jedná o nějaké svědění, pálení, výtok anebo nepříjemný zápach. Přitom tyto obtíže nemusejí být nijak intenzivní, dají se často vydržet. Zde mluvíme o vaginálním dyskomfortu.

Ten je v drtivé většině případů způsoben změnou složení „mikrobiálního osazenstva“ vaginy, obvykle přemnožením anaerobních bakterií (méně často kvasinek) na úkor standardních obránců vaginálního kompartmentu – specializovaných vaginálních laktobacilů. Toto stává z celé řady příčin – nadměrná hygiena, menstruační změny, pohlavní styk, koupání, prochladnutí, nevhodné prádlo atd.

V řadě případů ženy vyhledávají samoléčbu v lékárně a nejpoužívanějšími prostředky jsou zde nepochybně lokální výplachy, které zredukují počet bakterií ve vagině. Tyto prostředky však nejsou selektivní a připraví těžké časy nejen nezvaným hostům (anaerobním bakteriím), ale i přirozené biologické ochraně – laktobacilům.

Po takovémto zásahu můžeme buď doufat, že se stav sám od sebe upraví – tedy že se ve vagině zase namnoží „ty správné“ bakterie – anebo můžeme tento stav podpořit přirozenou biologickou léčbou. Tou jsou specializované vaginální laktobacily. Jako obsahuje například GYNIMUN INTIM PROTECT na podporu a obnovení vaginální flóry.

V lékárně najdeme celou řadu probiotických produktů, avšak jen málo z nich obsahuje opravdové vaginální kmeny laktobacilů – tedy bakterie, jejichž přirozeným domovem je právě a jen vagina a které jsou maximálně vybavené pro osídlení, rozmnožení a obranu vaginy. Místo toho někdy vidíme nespecifikované, obvykle střevní laktobacilové kmeny a někdy dokonce jen kyselinu mléčnou nebo jiné okyselovadlo. Používání takových prostředků připomíná situaci, kdy bychom si na zahradě za domem vybudovali rybníček a pokoušeli se do něho nasadit mořské ryby místo línů a sumečků.

Selektivní vaginální laktobacily vynikají vynikající přilnavostí (adhezí) k vaginální sliznici, na níž jsou schopné vytvořit ochrannou vrstvu. Jsou to schopní producenti kyseliny mléčné, která vaginální prostředí okyseluje a vytváří tak nepříznivé podmínky pro jiné „zájemce“. Navíc produkují peroxid vodíku, který kriticky vadí anaerobním bakteriím a nemají ho rády ani kvasinky. A neposlední řadě produkují antimikrobiální látky (jakási laktobacilová antibiotika), které ještě více znepříjemňují pokusy o osídlení vaginy nezvaným hostům.

Vzhledem k poměrně tristní situaci v zemi, kdy je podle oficiálních čísel již desetina lidí v exekuci, se pojem insolvence nebo osobní bankrot skloňuje poměrně často. V platnost také brzy vstoupí zákon, který podmínky insolvence upravuje tak, aby byla dostupnější více lidem.

Ačkoliv ekonomická situace je u nás stále lepší, mnoho rodin žije na hranici existenčního přežívání. Z každého desátého člověka staršího patnácti let, u kterého je vedeno exekuční řízení, pak ale musíme vybrat také ty, jejichž finanční situace je v podstatě neřešitelná - někteří mají exekucí tolik, že není v jejich možnostech mít o nich přehled a zároveň je splácet.

Jednou z nadějí, jak se z dluhové pasti vymanit, je možnost vstoupit do osobního bankrotu, který je u nás již několik let možný i pro fyzické osoby. Mnozí využívají i společné oddlužení manželů, které dokáže řešit finanční potíže v případech, kdy jsou dluhy vedeny na oba z manželů.

Osobní bankrot je mechanismus, po jehož schválení zůstává jednotlivci na přežití jen takzvaná nezabavitelná částka, která se vypočítává z platu, její výše se u průměrných měsíčních platů pohybuje kolem deseti tisíc korun. Osobní bankrot pak trvá pět let, během nich je dlužník povinen zaplatit alespoň 30 % z dlužné částky.

Jak se žije z nezabavitelné částky, když máte rodinu a malé dítě, nám zprostředkuje Lenka, která insolvenčním procesem prošla.

Jak osobní bankrot funguje?

Osobní bankrot je proces, který není samozřejmý a nevzniká na něj nárok. Na to, aby ho dlužník získal, potřebuje souhlas soudu. Ten na základě údajů, které dlužník poskytne, rozhodne o tom, zda má dlužník dostatek financí na to, aby mohl pravidelně splácet a zaplatil tak alespoň 30 % z částky, kterou dluží.

Na rozhodnutí, zda má na oddlužení nárok, nemá vliv počet dluhů, které má, musí být však minimálně dva vůči různým institucím a dluhy musí být alespoň 30 dní po splatnosti. Důležitá je celková částka, kterou žadatel dluží, a výše částky, kterou může každý měsíc zaplatit.

Pokud soud osobní bankrot schválí, oddlužení trvá pět let a během nich musí dlužník zaplatit minimálně 30 % ze svého dluhu.

Výhodou společného oddlužení manželů je, že pokud mají dluhy i manžel a manželka, mohou je spojit v jedno řízení - vyhnou se tak administrativě, mzda je krácena u obou manželů. V praxi je to tedy tak, že dva průměrně vydělávající manželé žijí po dobu pěti let z částky kolem 20 tisíc korun. Pokud mají v péči děti, částka, kterou si mohou ponechat, se navyšuje.

Krom srážek ze mzdy jsou pak dlužníci povinni insolvenčnímu správci, který jim je přidělen, ohlašovat veškeré movité a nemovité dary, případná dědictví nebo výhry. Všechny peníze, které převýší rámec nezabavitelného minima, musí dlužník odevzdat a splatit jimi svůj dluh. Pokud by se zjistilo, že si přivydělává bokem či zatajil jinak získané finanční prostředky, oddlužení by bylo zastaveno a mohlo by skončit konkurzem - tedy zabavením veškerého majetku. Všechny dluhy by navíc dlužník musel začít splácet znovu se všemi úroky.

Jak to vše začalo?

Dostala jsem možnost otestovat 5 voňavých produktů značky Silan. Silan, samozřejmě, znám, před testováním jsem mimo jiné opakovaně kupovala modrou vůni Fresh sky, která mě dostala svou svěžesti a jemností poté, co se rozleží. Když jsem tedy zjistila, že mohu otestovat další vůně, byla jsem nadšená. 

Jaké produkty jsem testovala? 

1. Silan Sensitive - vůně určená i pro naše nejmenší

2. Silan Supreme - "parfémová" vůně 

3. Silan Aromatherapy - aviváž s vůní kokosu

Scéna jako Brno!

Děti zas někde objevily plastovou lžící na obouvání bot – takovýho toho hada z IKEY, znáte?

Každý držel jeden konec a tahali vší silou a vřeštěli ty klasický slogany (Já to měl první! To je moje! Já to chci! …)

S manželem jsme na to hodili oko a mimicky se domluvili, že to tentokrát zkusí rozuzlit on. Ještě utrousil „co s tim? Přece nemá cenu zjišťovat, kdo to měl první!“ A já bohorově (plna důvěry v něj): „Vždyť víš, co jim říkat… “

Takže šel na to:

„Martínku, ty chceš toho hada, viď?“ „Uááááá!“

Velmi dlouho přemýšlím nad tím, jak asi těm našim biologickým maminkám bylo v době, kdy ty naše děti přišly na svět. Jak se cítily v době před porodem a ve chvíli, kdy na porodním sále oznámily personálu, že třeba dítě po porodu ani nechtějí vidět a už vůbec ne o něj pečovat? Cítily strach? Cítily hanbu? Beznaděj? Potřebu utéct?

Jak se k nim asi chovali lékaři a sestry? Měly respekt a pochopení, nebo je odsuzovaly? Podpořili maminku v jejím rozhodnutí, nebo na ni tlačili, aby se rozhodla jinak? Vždyť dát dítě do adopce, přece není v pořádku a je to odsouzeníhodné…

Informoval nemocniční personál nebo sociální pracovnice maminku správně o tom, jaké má možnosti? O tom, že může dítě dát do přímé adopce nebo do pěstounské péče na přechodnou dobu a že umístění do ústavu je až krajním a pro dítě velmi traumatizujícím řešením?

V jak velkém kontrastu této velmi těžké a smutné situaci je tu porod maminky, která své dítě s láskou toužebně očekává. Porod maminky, která si pro větší komfort svůj i dítěte povolá sebou k porodu úžasnou podporu v podobě duly.

Velmi mě proto překvapilo, když jsem nedávno zjistila, že dula může doprovázet k porodu i maminku, která z jakýchkoliv důvodů nemůže nebo nechce následně o dítě dále pečovat.  Překvapilo mě i to, že některé duly doprovod k takovému porodu považují za obrovskou výzvu a moc rády by takovým maminkám pomohly!

O tématu jsem měla možnost mluvit s dulou a terapeutkou Květou Cermanovou. Květa je kromě jiného také adoptivní maminka, takže je jí toto téma velmi blízké. Maminky k porodu doprovází už více než 18 let a také vede školení a kurzy pro nové duly.