Můj první porod nedopadl podle mých představ. Celé těhotenství jsem si užívala, těšila se z bříška a trochu se bála porodu, ale tak šlo to nějak dovnitř, musí to jít i ven, že... Prostudovala jsem si jak to chodí v dané porodnici a jelikož tam psali o všem co jsem tenkrát chtěla, porodní plán jsem si nepsala... Můj plán byl rodit co nejvíc přirozeně... Malého jsem 5 dní přenášela, už jsem z toho byla unavená a nakonec si nechala udělat hamiltona... vlastně už zpětně ani nevím jestli nakonec pomohl nebo ne... Někdy v jednu  v noci mi začala pomalu odtékat narůžovělá voda, jenom maličko ale tekla... všude se psalo že do dvou hodin má člověk dorazit do porodnice a tak jsme tedy kolem půl třetí dorazili... proběhly běžné vyšetření a jelikož se nic nedělo, nechali nás na hekárně... O půl sedmé mě doktor vyšetřoval a že prý přece nebudeme čekat 24 hodin do noci a zavedl mi popoháněcí tabletku. Věřila jsem mu, je to lékař no ne? Do půl hodiny nastaly šílené kontrakce, jela jedna za druhou a v nesmírné intenzitě, tak strašně mě bolely kyčle že jsem brečela a sténala bolestí a nakonec to vzdala a nechala si "ulevit." dali mi nějakou kapačku... bolest nepolevila ale kapačka mě totálně sjela... Většinu doby jsem proseděla na baloně a manžel mě podpíral. Pak jsem se svalila na postel a už jen ležela. Přesun na sál jsem si musela "vyřvat" když přišla tak silná kontrakce že jsem zařvala na celé oddělení a přiletěly sestry a odvekly mě tam, chvilku před tím mě doktorka posílala ještě do sprchy, že je ještě bzry... No už velkou část hekárny mám v mlze a také porod, vím že tam byl doktor který mi tlačil na břicho, že mě okřikovali že nemám křičet a že jsem špatně dýchala a tlačila, ale mě to prostě nešlo... malý se narodil v 10,32... ano vím byl to super rychlý porod ale ta bolest byla šílená šílená šílená... po porodu mi malého hned sebrali, pak ho přinesli zabaleného jak vánočku a ani mi ho nedali přiložit kvůli vpáčeným bradavkám že to bez kloboučků nemá cenu... nakonec jsem si přiložení vydupala trošku oklepaná znovu na hekárně... Po porodu jsem byla hotova ještě několik hodin po porodu se mi motala hlava a nebyla jsem schopná vstát... jelikož sestry na šestinedělí vykládají o kojení hodně nepravd a neumí pomoci při plně vpáčených bradavkách, kojení nám nešlo a mlíko se spustilo až doma...

Po tomto zážitku jsem se zařekla že takto už to víckrát fakt nechci... když jsem čekala druhého syna četla jsem a hledala informace a věděla co přesně chci a nechci. Sepsala jsem si porodní plán... Přenášela jsem opět 4 dny ale tentokrát hamilton neproběhl. Vlastně nevím kdy mi odtekla plodovka, já to nezaznamenala, ve středu jsem byla na poslední kontrole kdy mi doktorka řekla že se nic nechystá a že třeba o víkendu se to nachystá... přišla jsem domů docela zoufalá a pobrečela si... V noci ze čtvrtka na pátek jsem začala mít kontrakce které mě sice v určitých intervalech budily ale dalo se to ještě zaspat. Od zhruba 6/7 začaly být v pravidelnějších intervalech... Zhruba od 8 jsem si je už začala měřit pomocí aplikace, pořád se mi ale nezdály nějak hrozné, jo musela jsem se polohovat a prodýchávat ale šlo to... Slyšela jsem že 20minutová sprcha to rozsekne, po ní se mi intervaly prodloužily ale bolest zintenzivněla... po prvním porodu jsem věděla houby jak to přirozen probíhá, ale byla jsem nervní a tak jsme zhruba v 11 přijeli do porodnice s tím, že nevím jestli rodím či ne, kontrakce byly co 6-12 minut... přijali mě na 4cm otevřenou a 45m drželi na pásech, vyptávali se monitorovali, dali kapačku na streptokoka... po třičtvrtě hodině mě poslali na hekárnu a ať se převleču a přijdu na klistýr... šla jsem tam s pocitem to si dělají srandu vždyť to bolí jak čert... chtěla jsem jít ještě čurat ale už to nešlo. bolest začala být nesnesitelná a já se svalila na všechny čtyři zadek dala co nejvýš s tím že asi teda nesmím ještě tlačit a funěla jsem si tam, tělo si to samo prodýchávalo... přiletěla sestra a sprdla mě co zdržuju a co dělám že nejsem převlečená a co dělám že vypadám že rodím že ať jdu teda na postel že se podívá... na posteli mi oznámila že rodíme a ať tlačím... no nechtělo se mi rodit na rovné posteli a tak jsem mezi kontrakcemi přeběhla na sál a tam na pár zatlačení byl malý na světě, doktoři ani nestihli doběhnout, rodily mě PA... malého chtěly sebrat, ale připomněla jsem se s bondingem... a taky se mi konečně splnil, dvě hodiny jsme se muchlovali na hekárně... kam jsem si mimochoem po porodu odešla sama... na šestinedělí mě jako druhorodičku nechali úplně bez "podpory" a já za to tak byla vděčná, kojila jsem a kojila tedy přes kloboučky, malý byl na prsu tak často a tak dlouho jak chtěl a já už druhý den začínala mít mlíko... odcházela jsem rozkojená a během šestinedělí kloboučky úplně odbourala a to mi tvrdily sestry že s mými prsy bez kloboučků nikdy kojit nebudu...

Kdybych měla rodit dotřetice zase bych to nechala na "přírodě" tělo  i mimi ví, jak na to... jen se nenechat zviklat... Jo a rady, že se jede do porodnice až v tedy když to bolí tak že nemůžete mluvit a chodit... no to bych rodila v autě... Vím že druhý porod je asi vždy lehčí, ale když bych měla srovnat bolest u vyvolávaného a přirozeného, tak u přirozeného to byla procházka růžovou zahradou... bolelo to ale díky uvolňování oxitocynu a dalších látek které neblokovaly léky, se to dá zlvádnout celkem lehce...

Úvodem: Už několik let žiju na Novém Zélandu a ke zkušenostem s místním turismem a vzdělávacím systémem mi přibyla ještě zkušenost s místním porodnictvím. Rozhodla jsem se ji sdílet, kdyby to třeba někoho zajímalo nebo přišlo vhod.

Zdravotní péče na NZ

Na státem hrazenou základní zdravotní péči má nárok každý občan NZ, dále každý kdo má vízový status "Resident", nebo za určitých podmínek člověk s pracovním vízem v určitém zaměstnaneckém poměru. Na bezplatnou základní péči v těhotenství (včetně porodu a šestinedělí) má nárok každý kdo má nárok na bezplatnou zdravotní péči nebo žena která sama o sobě tento nárok nemá, ale její partner ano.

Vzhledem k nedostatku specialistů lékařů je ovšem tato zdravotní péče omezenější než v ČR. Veškeré běžné zdravotní obtíže lze řešit pouze prostřednictvím obvodních lékařů, kteří teprve mohou dát žádanku ke specialistovi, uznají-li to za vhodné.

Pilířem péče v těhotenství je tzv. LMC ("Lead Maternity Caregiver"), což je ve většině případů porodní asistentka (občas obvodní lékař s rozšířenou aprobací v oblasti porodnictví). Gynekologové jsou vyhrazeni pro rizikové případy, případně pro ty co si zaplatí soukromou kliniku. LMC provází rodičku od začátku těhotenství po konec šestinedělí.
Porodní asistentky mají své ordinace, kde provádí pravidelné kontroly během těhotenství a vypisují žádanky na další testy (krev, ultrazvuk apod.), dále řídí porod (je-li bezproblémový, nemusí se na porodním sále ukázat nikdo jiný než porodní asistentka a rodičky doprovázející osoba) a provádí pravidelné kontroly rodičky a miminka v šestinedělí.

Těhotenská péče - srovnání s ČR

Jestli existuje něco, co všechny děti bez ohledu na věk nejvíc ocení, pak je to čas, který jim věnujete, a vaše plná pozornost. Ideálním prostředkem, jak spolu trávit čas a věnovat si vzájemnou maximální pozornost, je společné tvoření. Vánoce jsou ideálním časem jak na vytvoření takových chvil, tak skvělá příležitost, jak si něco hezkého vyrobit.

Dekorací, které se dají k vánoční atmosféře vytvořit, je nepřeberné množství, záleží na vaší fantazii, na věku dětí a na časových možnostech - ale i maličkost, kterou spolu vyrobíte, vám bude připomínat hezké společné chvíle a zároveň dotvářet rodinnou vánoční atmosféru.

Stromeček z věcí nalezených na procházce

Vyrobit si tento stromeček znamená dvě zábavy v jednom. V prvním kroku si udělejte hezkou procházku do nejbližší přírody a nasbírejte si různě velké klacíky. Jejich velikost si doma můžete jednoduše upravit kleštěmi nebo malou pilkou - kdo nemá dílnu plnou nářadí, menší klacíky určitě půjdou zmenšit i za pomocí kuchyňské pilky na pečivo.

Po příchodu z procházky si můžete dát dobrý horký čaj a něco dobrého a pustit se do tvoření. Klacíky si na stole vyrovnejte tak, jak si představujete velikost vzniklého stromečku, a s mezírkami je svazujte provázkem nebo vlascem k sobě. Tahle část bude asi nejtěžší, budete se muset rozdělit na držící a vázací pracovníky, ovšem drobný nácvik spolupráce je přesně to, co je na společném tvoření to nejlepší.

Vzniklý stromeček si můžete ozdobit, jak se vám a dětem líbí. Použít můžete kratší řetěz se světýlky, sušené ovoce, ozdobičky, které používáte na skutečný vánoční stromeček. Fantazii se meze nekladou. Ozdobičky můžete připevnit drátkem, lepidlem i provázkem, kterým jsme vázali stromek.

„Nevidím problém v tom pořídit domů zvíře, když po něm děti touží a rodiče nejsou proti a jsou si vědomi toho, že většina péče o zvíře padne na ně a jdou do toho s tím, že se postarají. Ano, zvíře není hračka, ale nevím, proč by se dětem do domácnosti nemohl pořídit mazlíček, se kterým budou vyrůstat.“ Kdyby to bylo jen na dětech, mnoho rodin by svou domácnost sdílelo s celou zoo. Naštěstí o tomto rozhodují dospělí, kteří ovšem velmi často poleví a zejména o Vánocích se nechají obměkčit ke koupi nějakého toho zvířátka. Je vůbec zvíře vhodným vánočním dárkem a ve kterém věku jsou děti schopné se o ně opravdu postarat?

Než pořídíte pod stromeček nějaké zvířátko, zamyslete se dobře nad tím, zdali je zvíře vůbec vhodným dárkem. Často se stává, že prvotní nadšení z nového člena velmi rychle opadne a po pár dnech ho lidé chtějí vrátit. Jenže zvíře není věc, kterou si můžeme jen tak vzít a zase vracet, jak se nám zlíbí.

Kdy se děti dokáží postarat opravdu o zvíře?

„V kolika letech byste tak považovali za vhodné pořídit vašim dětem nějakého domácího mazlíčka? Nemyslím pejska, ale třeba křečka, morče apod. Já uvažuji, že bych dceři (3,5 roku o Vánocích) pořídila od Ježíška morčátko – je mi jasné, že čistit a krmit ho budu já, ale chtěla bych, aby se dcera také starala a zvykla si. Co myslíte?“ ptá se maminka z diskuze Kdy pořídit dítěti zvířátko.

Pokud je přání vlastnit zvíře opravdu upřímné a dlouhodobé, není nic krásnějšího, než dítěti vyhovět a pod stromeček dát nejkrásnější dárek. Děti se ovšem – až na výjimky – nejméně do věku 12-15 let o žádné zvíře samy starat nedovedou. Pokud se pro nákup rozhodnete, mějte na paměti, že veškerá péče bude především na vás. Úklid, venčení, krmení, čištění pelíšku či akvária, a to ne na rok nebo na dva, ale na spoustu let. 

Samozřejmě nejlépe vědí sami rodiče, zda jsou děti schopné dostát svým závazkům. Vyzkoušet to mohou tím, že zpočátku přidělí dětem nějaké úkoly, které musí pravidelně vykonávat – třeba zalévání květin apod. Je vhodné si předem domluvit, co se bude dít, když svým závazkům nedostojí. Také je možné přihlásit dítě do nějakého chovatelského kroužku. Za pár měsíců poznáte, zda máte doma opravdového milovníka zvířat nebo šlo jen o chvilkovou zábavu.

Bezpečnost dětí je pro rodiče nadevše. Bohužel s nimi nemohou být pořád a poskytovat jim dostatečnou ochranu. I když sebevíc chtějí. Alespoň trochu jim v ochranitelské roli mohou pomoci chytré hodinky s GPS lokátorem. Slyšeli jste o nich?

Dětské hodinky Gator – telefon a lokátor pro Vaše děti

Děti potřebují volnost a kamarády

Je to sice hrozná představa, že rodiče už nejsou pro své děti středem vesmíru, ale takový je prostě život. A aby se rodiče nemuseli strachovat, kde se potomek s kamarády právě teď nachází, jsou tu chytré hodinky.

Dětem poskytnou volnost, rodičům přehled o pohybu dítěte. Navíc můžete dětem kdykoli zavolat, aniž by s sebou musely nosit mobil. A ony zase mohou zavolat Vám. Nebo poslat zprávu.

Pro jak staré dítě jsou hodinky určené?

S tímhle článkem asi nebude souhlasit hodně lidí. Ale já si nemůžu pomoct. Mně se současný způsob Vánoc, jak je prezentovaný ve většině rodin, prostě nelíbí. „Napiš dopis Ježíškovi a pak buď hodný, jinak ti ty věci nepřinese.“

Svým dětem odmítám lhát

Proč bych jim měla říkat, že dárky nosí Ježíšek, když jim je s láskou vybíráme my s manželem?

Proč bych je měla strašit, že žádné dárky nedostanou, pokud budou zlobit? (Chtěl by Ježíš, abychom takhle jeho osobu zneužívali k manipulaci s dětmi? Jakkoliv si připadám nevěřící, o tomhle silně pochybuju! 😉)

Proč vyhrožovat dětem, že je odnese čert do pekla, pokud nebudou hodné? (Co to vlastně je, být hodný? Znamená to poslouchat na slovo? Neprojevovat žádné emoce? Být potichu? Chcete tohle pro své děti? Já teda ne.)

Nechci svoje děti balamutit – ani ve jménu strachu, ani ve jménu „kouzla Vánoc“.

Tak máme za sebou první dětskou oslavu narozenin, Maximek už má rok, neuvěřitelně to uteklo! Ale rozhodně to byl důvod k oslavě, protože ten rok byl plný radosti, úžasných zážitků a nové lásky. Pojali jsme to celkem ve velkém, protože i já a můj muž máme narozeniny v prosinci (kdyby nebyl Maxim nedochvilný po rodičích a narodil se v termínu, měli bychom to pěkně muž 4., Maxim 14. a já 24. ale Maxim ty čtyřky narušil a je 16. 😉 ). Každopádně, oslavu jsme sice měli v kavárně, protože k nám do obýváku by se 30 hostů nevešlo, ale připravovali jsme sami pohoštění, tak tady je pár tipů, které třeba využijete i vy 🙂

Ozdoby pohoštění - připadá mi to až moc triviální, ale přeci jen 🙂 Našla jsem si na internetu volně ke stažení pěkné ilustrace, ty jsem pomocí raznice vyřízla z tvrdého papíru a tavnou pistolí nalepila na párátka, špejle a papírová brčka. Stejnou ilustraci jsem ve větším připravila i jako ozdobu na dort 🙂  Nápis na dort je ještě triviálnější, z barevného papíru jsem vystřihla malé vlaječky a fixem na ně napsala písmenka. Vlaječky jsem nahoře ohnula a přilepila k provázku. Na dort jsem měla připravené 2 papírová brčka, do kterých jsem vyrazila díru a do té potom provázek provlékla a přivázala. Brčka jdou do dortu snadno zapíchnout a je to 🙂

Co upéct a připravit - nekonečné téma přípravy každé oslavy a večírku u mně jednoznačně vyhrává listové těsto, jsem opravdu vděčná tomu, kdo jej vynalezl 🙂 Takže za sebe i spokojené hosty doporučuji upéct slané koláče z listového těsta.

Základ je listové těsto, dávám do koláčové formy vyložené pečícím papírem (potom se dá na pečícím papíru nakrájené i podávat 😉 ) a vejce se smetanou (dávám 4 vejce a 250 ml smetany na jeden koláč). Další náplň dle fantazie, já jsem tentokrát volila tyto 3 kombinace:

• kozí sýr, cherry rajčata a jarní cibulka,
• cibule, slanina, žampiony (předem osmahnuté v pánvi), gouda,
• špenát, nastrouhaný česnek, gorgonzola (špenát jsem dala listový mražený),

náplň stačí rozprostřít na těsto, osolit, opepřit a zalít vejci se smetanou. Peču v troubě cca 30 minut na 180°. Koláče jsou skvělé i studené, dají se upéct den předem, takže v den oslavy už žádné pečení a sledování hodinek u trouby 🙂

Ve středu 13.11 jsem dokončila poslední záležitosti, které jsem chtěla před porodem stihnout. Byla jsem na konci 37 týdne a nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla druhý den rodit. Snad jen pocit, když jsem seděla ve vaně, měla jsem pocit, jako bych seděla na něčem. Jako bych měla něco uvnitř, co tam dřív nebylo. Ráno jsem se probudila v 6:30, manžel byl naštěstí doma, protože jsme měli jet na poslední prohlídku k mému gynekologovi, než mě předá do porodnice. Pohla jsem se cítila jak ze mě něco vytéká, pomyslela jsem na klasický výtok, ale když jsem zatlačila, teklo toho víc. Zkusila jsem ještě jednou a zase. Už jsem to zažila se Samantou, tak mi bylo jasně, co to je. Poslala jsem muži sms, ať mi přinese ručník, že mi praskla voda a nemůžu vstát. Samanta spala vedle mě.

Došla jsem do koupelny a sledovala jak mi voda odtéká do vany. Je to tu. Dnes se miminko narodí. Když tok vody zeslábl, vzala jsem vložku a šla řešit hlídání pro dceru. Připravila jsem snídani, pro jistotu dobalila věci do porodnice a obvolala svou porodní asistentku. Ta mi sdělila, že pokud chci rodit s ní, musím jet do porodnice, že má směnu. Doma jsem vůbec nebyla schopná se uklidnit, pořád jsem jen řešila, co ještě musím zařídit a jak mám připravit porodní lůžko, kdybych rodila doma, hlavně jsem ani nestihla vše přečíst a zařídit. Nakonec jsem se rozhodla, že tedy pojedeme do porodnice. Dcerku si odvezla kamarádka, já si dala dlouhou vanu a v 11 jsme vyrazili do porodnice v Neratovicích.

V 11:30 jsem se na oddělení sešla s mou PA, vzala mě do koupelny, natočila monitor a pozvala primáře ať mě vyšetří. To se prý musí, ale pak, že už se o mě bude starat jen ona. Od koupele jsem měla kontrakce po 2 minutách, ale v porodnici mi PA sdělila, že to nejsou kontrakce, ale povolené vazy, že ještě nerodím a chvíli to potrvá. Ubytovala jsem se na pokoji, pak mi donesla oběd a matraci, na kterou jsme si s mužem lehli a šli odpočívat. Ležela jsem a jen vnímala nepravidelné bolesti, které velmi rychle nabíraly na intenzitě a zesilovaly. Ve 13:30 už jsem nevydržela ležet a musela do dřepu, což mi trochu pomohlo. Proběhlo jen pár kontrakcí, když jsem muže požádala ať najde PA. Hned jak přišla mě radši vzala na porodní sál. Tam jsem se akorát svezla na žíněnku, PA přihrála míč o který jsem se opřela a pro něco šla, když jsem ucítila, jak miminko leze ven. Zavolala sem ať mi někdo sundá kalhotky, čehož se hrdinně ujal muž a pak už mě jen držel za ruku. Potila jsem se a mezi kontrakcemi dostávala napít maliníkového čaje. Vůbec jsem netlačila a abych netlačila, pouštěla jsem sílu ven ústy. No takhle jsem ještě nikdy neřvala. Jasně jsem cítila jak miminko prolézá a rotuje v mém těle. Pak přišla kontrakce, kdy jsem to nevydržela a zatlačila, cítila jsem, že miminko už je úplně na kraji a pak kontrakce ustaly. Jako by se chtělo rozloučit, dořešit si nějaké resty nebo si jen naposledy užít pobyt v děloze. Dlouho se nic nedělo, když přišla další mohutná kontrakce, já navzdory varování PA jsem pořádně zatlačila, cítila jsem jak se napínám a trhám a tu úlevu, když hlavička prolezla. PA mě vyzvala ať tedy zatlačím ještě jednou a miminko bylo venku. Leželo pode mnou a já si jej zvedla, celé mokré, špinavé a nádherné. Podívala jsem se a viděla, po 9 měsících jsem konečně zjistila, že jsem měla pod srdcem druhou holčičku. Láskyplně jsem jí přivítala a další 3 hodiny nedala z ruky. Než přišel pediatr, na malinkou se podíval a změřil, žádný cvičení a věšení za nožičky, žádné injekce. Dostala vitamin K v kapkách a pak mi ji vrátili. Odvezli nás na pokoj, kde jsem měla malinkou celou dobu u sebe v posteli. Manžel si ji do té doby ani nepochoval. Ale pro mě to bylo moc důležité.

Když to porovnám s prvním porodem, tak natržení nebolelo ani zdaleka tak jako nástřih, šití (1 steh) jsem skoro nezaznamenala a hned jsem mohla bezbolestně sedět. Byl to nádherný zážitek, který mi zahojil šrámy po prvním porodu. Jsem nesmírně vděčná, za tuto zkušenost a za mé dokonalé dcerušky 🙂

"Mně se nejvíc osvědčilo nestresovat a nemít pocit, že když nebudu mít vše perfektně uklizeno tak se zbořil svět. Myslím že uklízím průběžně celý rok a abych si předvánoční čas zabila šíleným úklidem všech skříní, mytím oken v mrazu apod. Raději chodím s malou na vánoční trhy, chodíme bruslit atd. Co se cukroví týče, tak doma pečeme s malou jenom perníčky. Jeden den jedeme k babičce a pomáháme jí s pečením a pak si z toho trochu cukroví vezeme domů. Prostě mám ráda předvánoční pohodový čas, který se snažím užít v klidu a v pohodě, abych si jednou mohla říct, že jsem dceři vždy připravila krásný advent a pohodové Vánoce," svěřuje se jedna z maminek na Modrém koníku, jak se staví k předvánočnímu šílenství ona.

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Po tom, co jsme se tak nějak kolektivně dostali do kolečka konzumu, se však svátky stávají spíše honem za dokonalostí a množstvím. Množstvím nakoupených dárku, množstvím jídla a množstvím tlaků na to, abychom to vše zvládli včas a hlavně dokonale.

Vánoce s dětmi jsou po letech dospívání a dospělosti zase zábavné. Radost a očekávání našich dětí nás motivuje k tomu, aby byly svátky co nejdokonalejší. Nepředstavujeme si ale dokonalost úplně jinak, než jak ji máme hledat? Jenže právě kvůli dětem se letos nemusíte honit. Děti mají své představy o svátcích úplně někde jinde, než si myslíme. Hezké svátky vidí v pohodě, pospolitosti, pozornosti, kterou máte čas jim věnovat. Pokud se budete několik týdnů před svátky honit, budete nervózní, vzteklá a unavená, jeden hezký den ani hora dárků tento čas dětem nenahradí.

Pro svůj klid můžete zvládnout všechno. Jen si trochu vypomožte tam, kde nestačíte. Ukousněte si svojí dávku pohody, i když se v honbě za vánoční pohodou musíte postarat o děti, domácnost, zvířata a ještě chodit do práce. Pokud jste přesně ta žena, která nabývá dojmu, že se musí změnit v superhrdinku, aby dokázala vytvořit krásnou vánoční pohodu, následující řádky budou přesně pro vás.  

Nehoníte se za hezkými svátky úplně zbytečně?

Pokud v sobě máte pořád tendence být nejdokonalejší máma, která všechny přípravy na Vánoce zvládne sama, brzděte. Zavzpomínejte na to, co pro vás jako pro dítě bylo na svátcích nejkrásnější. Co si sama pamatujete z Vánoc, kdy jste byla tak malá, jako jsou teď vaše děti? Určitě to nebyly hory jídla, perfektně uklizený byt a nekončící množství dárků pod stromečkem. Spíš to bude vzpomínka na babičku, která vás držela v pokoji na okně a vyhlížela s vámi Ježíška, zatímco vaši rodiče instalovali dárky pod stromek. Možná to bude vzpomínka na procházky sněhem s vašimi rodiči, cesta k prarodičům, kapr, co se s vámi koupal ve vaně. Světýlka ve všech oknech. Kolo, které bylo pod stromečkem, a na kterém vás váš táta naučil jezdit, i když byl metr sněhu.

Správná postel zatočí s mizernou náladou i se špatnými známkami – poradíme Vám, jak vybrat tu nejlepší a na co rozhodně nezapomenout!

Věděli jste to? Do kvalitní postele bubáci strašit nechodí! Dovolte svým dětem zamilovat se do postele – zbavíte se večerního odmlouvání, kruhů pod očima, nočních můr i jiných strašidel! Vhodná dětská postel přinese úlevu celé rodině.

1. Bezpečnost na prvním místě

Než vyrazíte na nákupy, zvažte, jaká by vlastně měla být ideální postel, kdo ji bude používat a jaké jsou Vaše speciální požadavky. V zásadě by měla být pohodlná, nezávadná, krásná, pevná, kvalitní, dostatečně prostorná a hlavně bezpečná. Na bezpečnost dbejte zejména u dětských patrových postelí. Právě s palandami souvisí pochopitelná nutnost dostat se nejen nahoru, ale také dolů. Především pro menší děti by mohl být úzký a kolmý žebřík velkým rizikem. Měl by proto být široký alespoň 30 cm, dětské chodidlo se do něj musí vsunout alespoň do hloubky 9 cm. O něco bezpečnější jsou schody a možnou variantou je také skluzavka.

Děti přitom nepadají jen z výšky, ale snadno spadnou z jakékoli postele, tím spíš, pokud je lůžko velmi úzké. Tady je dobré zvážit, zda se nevyplatí pořídit rovnou postel s širší ložní plochou, např. 120x200cm nebo i 140x200cm. Tady už mají děti dostatek prostoru pro příjemné převalování a pohodlný odpočinek.

U úzkých postelí pro malé děti je dobré zajistit kvalitní zábranu. U patrových postelí je zábradlí u horního lůžka často samozřejmostí. Mnohdy se ale rodiče spokojí s nižší kvalitou, se kterou souvisí také celková stabilita nábytku. Děti si pak mohou nejen ublížit, ale také se jim špatně spí, pokud se u běžného převalování postel kýve, vrže a působí nestabilně.

Na druhý porod nemusím vzpomínat tak pracně jako na první, je to teprve čtrnáct dní, co se nám narodila naše sladká holčička.

Pohlaví věděl teda jen tatínek, paní doktorka mi pro něj dala papírek a mě to nikdy netahlo se do něj podívat, ikdyz ležel pořád v kuchyni pod nosem.

Nicméně na posledním ultrazvuku jsem se neprozřetelně koukla mezi nožky a vidim tam pytlík😉

Tak jo překvapení teda nebude, volám to manželovi a ten mi nechápavě říká, že na onom papírku od doktorky je napsaná holčička😀

Ha takže nakonec to překvápko bylo pro oba. Ja byla celé těhotenství přesvědčená, že to bude kluk. No opak byl pravdou a mně dochází pořád pomaličku, že mám holčičku. 

Tajně jsem si ji přála😉

“Jaké si Vánoce uděláš, takové je budeš mít. Např. v rodině manžela nevedli stromek, u nás nikdy nesměl chybět. Takže máme stromek vždy vysoký do stropu. Krásně voní. Miluju Vánoce, jejich vůni a atmosféru. Peču cukroví, i malá dcerka mi pomáhá s perníčky nebo zdobí pomeranč a jablko hřebíčkem, zdobíme stromeček, vyrábíme věnce a svícny, cinká tu andělské zvonění, ač nevěřící - chodíme si pro Betlémské světlo (nevadí, že nám cestou domů třikrát zhasne), podívat se do kostela na Betlém a Ježíška, píšeme dopis pro Ježíška. V obchodech se v té době zdržuji minimálně, snažím se nehonit se. Dárky připravuji s předstihem, s úklidem se nestresuji, uklízím přeci průběžně. Chodíme s malou sáňkovat, koulovat se, stavíme sněhuláka, poté si s manželem dáme svařák. Pravidelně se i s dětmi setkáváme s přáteli na předvánoční večeři v restauraci. Mezi svátky se setkáváme s rodinou.” Přesně těmito slovy shnula kouzlo Vánoc jedna z našich uživatelek. Napsala to krásně, že?

Vánoce obecně patří k těm nejoblíbenějším svátkům během celého roku. Děti je milují. Aby taky ne, vždyť na ně čekají samá krásná překvapení v podobě dárků, o které si napsaly Ježíškovi. Nutno dodat, že pro dospělé Vánoce znamenají kromě radosti a rodinné pohody také spoustu starostí a zařizování, ale nemusí to tak být.

Vánoce by nikoho neměly stresovat, lidé by se měli naučit užít si je a místo předhánění se s počty cukroví, uklizenějším bytem a honosnějšími dárky se vrátit zpátky ke kořenům. Vánoce pojmout jako krásný a poklidný čas strávený s těmi nejbližšími - rodinou a přáteli. Ono se to snadněji řekne, než udělá, ale věřte, že jakmile si v hlavě nastavíte vánoční pohodu, budete Vánoce milovat víc než kdy dříve. A k tomu vám může pomoci i dodržování tradic a vánočních zvyků. Především pokud máte děti, bude je to bavit, budou nadšené a hlavně si s sebou do života ponesou zážitky, které jednou předají zase svým dětem. Pojďme se společně podívat na ty nejznámější a nejkrásnější vánoční zvyky, které si můžete užít i vy doma, se svými potomky.

Dopis Ježíškovi

Pokud máte malé děti školou či školkou povinné , určitě o dopisu pro Ježíška slyšíte již s příchodem podzimu (ne-li dříve). Děti se na Vánoce většinou moc těší a lákají je především dárky, které jsou s nimi spojené. Dopisy Ježíškovi se píší snad v každé rodině s malými dětmi. Napsaný dopis se poté přichystá na místo, odkud si ho může Ježíšek vyzvednout, až poletí kolem.

O rodinnou tradici a pěknou vzpomínku se s námi podělila i jedna z uživatelek Modrého koníka: “Když byly holčičky menší, malovaly na dopisní papír, co se přejí od Ježíška. Pokud byla kresba složitější, dopomohla jsem např. před 6.rokem na vytouženou aktovku s kočičkou kočičku sama domalovat. Dopis jsme pak daly do obálky a holčičkám jsem tam napsala JEŽÍŠKOVI. Dopis si každá z holčiček sama zalepila a dala za okno před spaním. Pokud tam byl dopis ještě druhý den (pokud jsem zapomněla po usnutí dopis z okna stáhnout ), zamaskovala jsem to větou: no jo, Ježíšek musí stihnout ještě do Vánoc oběhnout tolik dětí. Dnes večer to určitě stihne! No a další den ráno už tam dopis nebyl - Ježíšek si pro něj přišel. Ovšem sranda byla, když mi jednou dopis uletěl. Já šupajdila dolů 5 pater, abychom ten dopis někde na sídlišti ráno nepotkaly cestou do školky. Mimochodem malované dopisy Ježíškovi mám všechny schované v krabici vzpomínek. Až do nich jednou děvčátka jako dospělá nahlédnou, určitě se budou nad nimi usmívat stejně jako já “

Probudí se vaše děťátko, jakmile s kočárkem přestanete pohybovat?  Máte starší děti kterým se potřebujete věnovat a nemůžete, protože miminko v kočárku pláče a vyžaduje houpání?  Tak právě pro vás je určeno houpadlo Rockit!

Určitě se Vám již stalo, že jste potřebovala další pár rukou. Jeden na houpání, druhý na vyndávání nákupu na pokladní pás či do auta. Nebo starší dítě potřebovalo vaši pomoc a to druhé v kočárku ne a ne to pochopit a stále vyžadovalo houpání. Určitě byste sama našla spoustu další situací, při kterých musíte mít ruce na kočárku, ale přitom je potřebujete mít i někde jinde. Tak přesně na takové situace je určen Rockit.

Vědecké testy dokazují, že úroveň vibrací houpadla Rockit napodobuje normální ruční houpání kočárku. Speciálně navržený pohyb houpadla je dokonce jemnější než pohyb kočárku při jízdě po dlažbě. Přenosné houpadlo Rockit je navíc mimořádně testováno podle nejpřísnějších bezpečnostních norem.

Rockit získal ve světě spoustu ocenění. V ČR a SR se prodává od července a i za tak krátkou dobu si získal spoustu maminek, které na něj nedají dopustit.

Na výstavě FOR KIDS  2018 v Letňanech dokonce získal ocenění nejvyšší. Porota jej shledala nejlepším výrobkem veletrhu a ocenila cenou Gran prix.

Jak se Rockit používá?      

Byli jsme vybrání na testovaní rybího oleje Möller's ,rybí olej je získávaný z jater tresky.Obsahuje vitamin D, který je nezbytný k normálnímu růstu a vývoji kostí a zubů, DHA podporuje mozkovou činnost a vitamin A přispívá k udržení normálního stavu zraku a společně s vitaminem D podporuje i imunitní systém. Doporučená denní dávka je 5 ml.No a tak jsme se dali do testovaní.

Když balíček došel okamžitě jsme ho otevřeli a velké překvapení bylo,že balíček obsahuje dvě láhve,jednu s citronovou přichutí a druhou s přichutí žvíkáček ideální pro děti.Hned jsme lahvičky otevřeli i s přítelem,který měl velké předsudky že to bude prostě klasická rybina,kterou si pamatujeme asi všichni z dětství,kdy nám to nutili maminky a nebo babičky,ale velký omyl oleje nádherně voněli žádná vůně po rybině a chuť no prostě olej,ale také nešla citit rybina za což dávám velké plus.

Dlouho sem hledala nějaký rybí olej,který nepůjde citit rybinou a díky šanci testovaní rybího oleje Möller's sem ho našla.

Dětská postel Reverse multifunkční - bílá

Každé ráno davám synovi na lžičku rybí olej s přichutí žvíkáčky,moc mu nechutná,ale poslušně svoji dávku oleje vypije.Já se ujala oleje s citronovou přichutí,který je skvelý a mimochodem i výborný do salátu.Musím říct že zatím nikdo z nás není nemocný což je skvělý,protože syn poslední dobou býval nemocný dost často,ale jestli je to přímo olejem to nevím,každopádně olej budeme i na dále užívát a uvidíme jaký vliv má na imunitu.

 #test_mollers #recenze  #zkusenosti_mollers

Před dvěma lety jsme si s přítelem pořídili byt. Součástí bytu byla kuchyň s vestavěnou lednicí. I přesto, že lednice byla v době zakoupení bytu pouze 6 měsíců „stará“, po pár měsících užívání, jsme museli konstatovat, že je zkrátka hrozná, technologií zastaralá, a vnitřní prostor byl velikostí ve výrazném nepoměru k prostoru, který lednice v kuchyni zabírala. Lednice byla navíc hlučná a znepříjemňovala nám rodinné večery. Doma mám tři kluky, co by pořád jenom jedli a nemáme k dispozici jiné chladné místo k uskladnění potravin, než lednici. Potřeba větší lednice byla víc než aktuální.

Jsem pravidelnou uživatelkou Modrého koníka, kde hledám rady, inspiraci a stejně tak se ráda podělím o nějakou zkušenost ze svého života. Jako příjemný bonus této webové stránky je možnost účastnit se testování nejrůznějších věcí. Tentokrát to byla možnost testovat nové lednice od společnosti Samsung a to ve třech různých velikost. Když jsem spatřila  lednici, s celkovým objemem 365 l, vzpomněla jsem si na tu naší lednici, řekla si, to by byla super příležitost a zapojila se do soutěže. Těžko popsat pocity, když jsem zjistila, že jsem byla vybrána k testování ale byl to pocit štěstí. Nemohla jsem se dočkat, až mi lednici přivezou, následující dny byly nekonečné.

Před dvěma týdny mi zazvonil telefon, i když byl dlouho očekávaný, trochu nás doma zaskočil, na druhé straně telefonu byl servisní technik společnosti Samsung se zprávou, že za 30 minut, přivezou lednici. Bylo to tak narychlo, nebyly jsme připraveni a protože v kuchyni nemáme místo navíc, rychle jsme se pustili do rozebírání kuchyně, abychom mohli vyndat starou lednici a na její místo dát lednici novou.

Lednici nám domů dovezli dva servisní technici od Samsungu z Liberce, byly úplně suproví, vyvezli nám lednici do bytu, vybalili z ochranných obalů, které si sebou zase odnesli. V dostatečné míře nám poskytli informace o lednici. Tak nějak si představuji perfektní servis, asi se to k nim nedostane, ale zaslouží si velké poděkován.

Lednice na první pohled vůbec nevypadá špatně, design broušeného a zalakovaného hliníku působí elegantně ale přesto neutrálním dojmem, lze použít jak do moderní kuchyně tak do klasické dřevěné, od Samsungu dobrá volba. V naší šedo-bílé kuchyni jí to ale sluší jako by tam patřila už dávno. S lednicí se dobře manipuluje, díky kolečkům, může s ní pohybovat bez větší námahy jedna osoba, což je super i do budoucna, usnadní mi to úklid prostoru, kde je umístěna.

Jako první nás čekalo otočení otvírání dveří. Výměna nám trvala trochu déle ale to bylo způsobeno pečlivostí přítele, který nechtěl na lednici něco poškodit. V tištěném návodu byla výměna dobře popsána a myslím, že každý trochu šikovný člověk, je schopný si dveře otočit.

"Vymlouváme se na to, že náš potomek je oplácaný proto, že naše rodina má obézní geny a dítě je po nás zdědilo? Buďte si jisti, že si to pouze nalháváme, protože dětská obezita nesouvisí s dědičností, ale především se stravovacími a pohybovými návyky v současném vysoce toxickém obezitogenním prostředí," říká odborník na dětskou obezitu. 

Úvodní povídání o dětské obezitě s předním obezitologem MUDr. Zlatkem Marinovem a jeho ženou MUDr. Cecílií Marinovou, MBA, patrony projektu S dětmi proti obezitě, startuje pravidelné rozhovory na toto téma.

Co vlastně znamená dětská obezita?

Nadváha je takové navýšení hmotnosti, která nevede ke zdravotním obtížím. Obezita je takové zmnožení tukové tkáně, které má vážné zdravotní následky. Obezita je vždy závažné onemocnění. Dětská obezita představuje vedle možných psychologických následků především také závažné zdravotní problémy, protože až v 80 % pokračuje obezitou v dospělosti. Obezita je spouštěčem tzv. metabolického syndromu, ke kterému patří zvýšená hladina krevních tuků, vysoký krevní tlak a zvýšená inzulinová rezistence. Tyto odchylky zvyšují riziko rozvoje cukrovky 2. typu, nádorů a kardiovaskulárních chorob, které významně zkracují délku života.

Než rodič navštíví lékaře, jak má možnost sám poznat, jestli je jeho dítě obézní?

Nadváhu každý skryje pod tričko, ale v plavkách už je vidět. Obezita se pod žádným oblečením neschová. Stačí se podívat na dětské filmy z našeho dětství a přijdeme na to, že dívka z filmu Metráček má vlastně jen trochu vyšší nadváhu, kterou v dnešním akvaparku ani nikdo nezaznamená. Všichni trpíme obezitogenní slepotou a když někdo z rodičů přeci jen něco zaznamená, už je mnohdy pozdě.

Kdo by o nich neslyšel. Side by side chladničky neboli americké dvoudveřové lednice, kdy v jedné části máte chladící prostor a ve druhé části ten mrazící. Dříve jste ji mohli vidět v amerických filmech a seriálech, dnes je jí ale plný trh a kupují si je nejen velké rodiny, ale i tací, kteří potřebují prostor v lednici nebo by rádi využívali filtrovanou vodu či led, protože tohle vše americké lednice nabízí. A dnes za přijatelné ceny.

My jsme šťastní, že jsme mohli lednici RS67N8211B1 energetické třídy A++ od firmy Samsung testovat.

Americké lednice, jak všichni víme, jsou obrovské. Tato má dokonalé míry š 91 cm x hl 77 cm x v 1,78 m. A s její váhou 122 kilogramů to dva instalatéři od Samsungu neměli jednoduché. A to ji nesli „jen“ pár metrů. Myslete tedy na to, že její přemísťování není jen tak. Avšak když už tahle kráska po hodině rozbalování stála na místě, bylo vhodné říci jen: „VAU“ (s otevřenou pusou samozřejmě). Lednice Side by side působí luxusně a její velikost Vás zaskočí, pokud na ni nejste zvyklí. Ale zvyknete si rychle, to Vám ZARUČUJI. Mně také okouzlila pro svou jedinečnou černou nerez barvu. Opravdu naší kuchyni sedne jako prdel na hrnec.

 Konkrétně tato lednice vlastní tyto funkce a programy, které se staly smyslem našeho testování:

 Technologie SpaceMax - díky které má chladnička ještě více úložného prostoru než běžné modely. Celkem 609 litrů. Police v lednici i dveřích jsou opravdu extra hluboké a tak tam můžete vkládat například džusy ve dvou řadách.

 Technologie Twin Cooling Plus - neboli oddělený chladicí systém pro lednici a mrazák. Technologie hlavně zabraňuje mísení vůní různých druhů jídla.

Jak voní Vánoce? Ty moje jednoznačně opojně a štědře. Po skořici, marcipánu a čokoládě. Jejich vůně je nakažlivá a šíří kolem sebe radost a spokojenost. Přesně tak si představuji vůni Vánoc. Pokud se ještě ve vašem okolí tato známá vůně nezačala rozšiřovat, vyčarujte si ji sami. S kuchyňským robotem Klarstein Bella Rossa to zvládnete lusknutím prstu. Vlastně stisknutím knoflíku ;)

Kuchyňský robot je kamarád, se kterým budete zřejmě trávit hodně času. Proto vybírejte důsledně, aby vám do kuchyňské výbavy přibyl kvalitní produkt, který vám bude nejen usnadňovat práci, ale i dělat radost. Kuchyňský robot Bella Rossa tyto podmínky pro ideální kuchyňský vztah určitě splňuje 🙂 V balení naleznete:

• 1x kuchyňský robot
• 1x nerezová miska
• 1x hnětací hák pro těžká těsta, jako je kynuté nebo chlebové těsto
• 1x hnětací hák pro rovnoměrné míchání i většího množství těsta
• 1x šlehač pro vzdušné hmoty, jako je sníh z bílků nebo piškotové těsto

Manuál, který je v balení přiložen, sice není v českém jazyce, ale jednoduše si ho stáhnete zde.

Tento šikovný, červený krasavec perfektně zapadne do předvánočního chaosu. Barva ho pasuje na dokonalou (nejen) vánoční ozdobu a jeho výkon na ideálního pomocníka, bez kterého si už pečení nebudete umět představit. Díky 3 různým nástavcům vám ochotně poslouží při jakémkoliv receptu. Hnětení, mixování, míchání či šlehání? Hnětací hák si neporadí pouze s kynutým těstem, ale zvládne například i perníkového těsto. Míchací hák spolehlivě a důkladně vše promíchá a díky metličce není problém připravit krásné nadýchaný korpus či pevný sníh.

Někdy je třeba míchat jemně, jindy je třeba přidat na rychlosti. Přesně tak jako v životě. V případě robota Bella Rossa máte na výběr 6 různých rychlostí, které si poradí s každým úkolem na jedničku.