Na začátku ledna jsem vyrazila s manželem a synem na dovolenou na Floridu. Teď neustále vzpomínám na zábavné parky od Disney a Universal Studios, ale také na pláže ve Fort Lauderdale. Také vzpomínám na to, jak je někdy tak náročné cestovat s batoletem, ale ty zážitky a vzpomínky stojí za to. Teď už se ale pojďme přenést na Floridu a já jen doufám, že vám můj článek přinese alespoň trochu léta do vaší mysli. Článek jsem rozdělila do dvou částí. 

Pro dovolenou na Floridě jsme se rozhodli poměrně spontánně. Plánovali jsme navštívit Havaj, ale jejich opatření proti Covid-19 se neustále mění a řada pláží a parků je zavřených. Na druhou stranu Florida je poměrně v “normálu”. Už dlouho jsem se chtěla vrátit do Disney parků a tentokrát tam vzít i syna. Díky mé práci v letectví jsme se nemuseli strachovat o přebookování letenek. Jako zaměstnanec mám neomezené letenky a to i pro nejbližší rodinu. Let do Orlanda na Floridě, kde jsou zmiňované zábavní parky, trval skoro pět hodin. Časový posun je od nás plus tři hodiny. Pro vás zase mínus šest hodin. Vždy se snažíme vybírat let tak, aby Maverick třeba část prospal. To už je v jeho věku poměrně složitější. Spí jen jednou denně a to kolem poledne. Na palubě si ale moc pěkně hrál, snědl si nějakou svačinku a pak usnul asi dvě hodiny před přistáním. Díky manželově práci máme spoustu věrnostních bodů na půjčovnu aut. Vždy, když je on pracovně pryč, tak mu zaměstnavatel platí půjčení auta v destinaci. Za každé půjčení dostává zároveň body, které pak může použít na půjčení auta zdarma nebo za malý poplatek. Zároveň jsme také využili služby “Meet and Greet”, kde na nás pracovník půjčovny čekal přímo u východu z terminálu. Už jsme měli přistavené auto - Chevrolet Tahoe. Krásné a velmi prostorné. 

Do hotelu jsme dojeli kolem jedné ráno. Maverick se probudil při přistání, ale naštěstí byl v dobré náladě. V Orlandu jsme byli ubytování v moc pěkném resortu - JW Marriott. Opět na manželových hotelových bodech z práce. Jen tak pro představu. Má nastřádáno přes milion bodů u Marriott. Tady vidíte, jak práce v letectví může být velice osamělá, neboť v těch hotelech jsou opravdu často. Tento resort měl několik bazénů pro různé věkové kategorie, hřiště, golfový areál a hlavně skvělé zázemí pro děti. Ráda bych se tam vrátila a pořádně si to tam všechno užila, jelikož při této návštěvě jsme na to moc neměli čas. Zdarma letenky, auta a hotely zmiňuji především proto, že to jsou věci, které nám opravdu umožňují cestovat často a když se mě teda někdo zeptá, jak to děláme, že si můžeme dovolit cestovat, tak to je více či méně moje odpověď. 

Ráno jsme vyrazili hned na snídani do hotelové restaurace. Není úplně běžné, že snídaně je v ceně pokoje. Stejně tak není bežné mít celkově zahrnutou stravu v ubytování. Tohle jsme si tedy platili zvlášť, i když díky manželově statusu s Marriott jsme nakonec za snídaně neplatili. Měli jsme limit $50. Pak jsme vyrazili na obhlídku dětského zázemí, kde si Maverick pěkně vyhrál. Moc se mu líbila motýlí farma a klouzačky. Po odpoledním spánku jsme vyrazili na mou narozeninovou večeři do Rainforest Cafe, které je v části Orlanda nazvané “Disney Springs”. Je to čtvrť plná restaurací a obchodů a většina z nich je v duchu Disney . Vybrala jsem ji speciálně pro Mavericka, neboť jsem věděla, že se mu bude líbit výzdoba restaurace. Večer jsme zakončili sladkou tečkou v podobě lahodných disney dezertů. 

Druhý den nás konečně čekala návštěva Disney parku Animal Kingdom. Jak už název napovídá, jedná se o park, kde jsou v hlavní roli zvířata, ale zase se nedá říct, že je to jen o nich. Hned po příjezdu na nás čekalo docela plné parkoviště. Park otevřel už v osm ráno. My dorazili před desátou.Lístky do parku jsme koupili online a museli jsme si vyzvednout kartičku. Jeden den v Disney nás vyšel na $120 za osobu, děti do tří let jsou zdarma. Ceny jsou jiné každý den. Naše první kroky vedly do světa Pandory z Avataru, což je nejnovější část tohoto parku. 

 Pandora je bez pochyby největším trhákem Animal Kingdom. Otevřely ji asi před třemi lety. Jestli Disney něco opravdu umí, tak jsou to detaily a vše je perfektně dotažené. V každém parku jsou zaměstnanci oblečeni v kostýmech, které třeba odpovídají stylu různé sekce parku. Pak tam jsou i tématické restaurace, obchody, suvenýry...no prostě je to jiný svět. S mužem jsme chtěli jít na jejich 3D ride nazvanou “Flight of Passage”, která perfektně simuluje let celou Pandorou. Ne není, to jen sezení před obrazovkou s 3D brýlemi. Toto video vám to pěkně ukáže: https://youtu.be/CHj1dDF4jVs

Snuggs. Já, nevěřící Tomáš, jsem si řekla, že to prubnu. Jak jsem byla z kalíšku nadšená, tak teď po druhém porodu to nějak už není ono. Nasbírala jsem slevy, uvrtala do toho další 3 baby a objednávka na 12 kusů byla na světě. Já si na zkoušku objednala jedny bikiny styl a dvoje klasický střih (jedny na normální MS a jedny na silnou na noc). Při těch slevách jsem se dostala na cenu cca 500 za kus a to už stálo za to dát přednost originálu před neznačkovou konkurencí, která nemá recenze tak super.

Jsem nadšená. Jako fakt. Když jsem to četla poprvé, strašně se mi to eklovalo. Vůbec jsem si to neuměla představit. Ale upřímně, to i tampony před lety. To i kalíšek před lety. No, tak jsem to zkusila. Pár mých postřehů a odpovědí na mé otázky pro stejně tápající a sbírající odvahu zkusit.

* Mám MS spíš normální až slabší, přes den na dva tampony a nejsou nikdy úplně durch, kalíšek v nejsilnější dny se od rána do večera náplní do cca dvou třetin. Sliznice spíš míň, někdy minimálně. Takže pro tenhle typ MS fakt nemají chybu. Nedokážu říct, jak jsou vhodné pro silnější MS, hodnotím jen ze svého pohledu.

* Vážně neprotečou? Ne, fakt ani kapička. Dokonce jsem jak poděs první dva dny měla na sobě ještě druhé bílé kalhotky, abych případnou nehodu viděla dřív než na židli, pohovce atd. Na záchod jsem chodila kontrolovat furt  🤣🤣🤣

* Vážně nešustí? Fakt ne. Na rozdíl od konkurence tam není žádná nepropustná fólie. Takže tam technicky nemá co šustit. Ani v ruce nešustí. Přiznám se, že nedokážu říct, jak je možný, že někomu šustí, když tam není nic, co by to způsobilo. 

* Vždyť nejsou prodyšné, to v tom budu celý den? Jsou prodyšné. Jsou vyrobeny z nějakých spešl nanovláken, žádná fólie. Ano, není to bavlna, takže pro háklivý asi nic vhodného, ale pocit umělotiny z nich rozhodně nemám.

Dobrý den, maminky, dnes bych chtěla v krátkosti zauvažovat nad pojmem „sourozenectví“. Sama mám mladší sestru a tři dcery, tak snad vás zaujmou i moje vlastní zkušenosti. A budu moc ráda, když k tomuto článku připojíte i vlastní zážitky. 

Zapřemýšlely jste někdy nad tím, jak nás sourozenci ovlivnily nebo ovlivňují? Jde vůbec zařídit, aby měly sourozenci vždy jen pěkný a harmonický vztah?

Nevím, jak tomu bylo u vás ve vašem dětství, ale my se ségrou jsme byly buď nerozlučné kamarádky, které společně bojovaly nejen proti dinosaurům, ale také často proti rodičům. 😊 Nebo jsme vymýšlely lumpárny a dokázaly jsme se poprat jako ti kluci. Obě jsme spolu soupeřily, ale také jsme se dokázaly společně starat o domácí mazlíčky - o společného pískomila a zebřičky. Naše společné dětství provází spoustu nezapomenutelných historek, které zná celá široká rodina nazpaměť, ale stále jsou k popukání. Všechny tyto historky pro mě znamenají silné zážitky, které mě ovlivnily a jsem za ně opravdu moc ráda. 

Vzpomínáte na nějaké okamžiky z dětství, kdy byste si nedokázaly představit, že by tenkrát s vámi váš sourozenec nebyl? Já se například od útlého dětství bojím tmy. A vůbec si nedokáži představit, že by tenkrát v těch nespočetně mnoho nocích moje sestra se mnou nebyla a nikdo by mě nedržel až do rána za ruku. 

Sourozenectví je vlastně taková sociální laboratoř, ve které se experimentuje se vzájemnými vztahy. V kolektivu se děti učí, jak spolu vycházet, spolupracovat, soutěžit či si pomáhat. Na druhou stranu se naučí nejen se přátelit, ale také odcizovat či si zachovat klidnou tvář při prohře. Sourozenci se podporují a snaží se spolu dennodenně vycházet. Když dítě nastoupí do školky nebo školy, při komunikaci, v gestech i mimice uplatňuje to, co se naučil v sourozeneckém světě. A to může být dost dobrá výhoda, nemyslíte?

SEDM TIPŮ, CO DĚLAT, ABY PRÁVĚ VAŠE DĚTI MĚLY PĚKNÝ SOUROZENECKÝ VZTAH :

Poslední rok je rokem změn a pro mnoho lidí je velmi náročný. Donutil nás trávit více času doma a to často obnáší i zvýšenou potřebu zabavit děti, navíc teď přes zimu, nebo v určitých životních obdobích, jako je potřeba nemoc, karanténa, potřeba rodičů pracovat, případně v důsledku počasí. A nebo prostě si jen chvíli sednout a vypít si kávu a povykládat s partnerem. 🙂

Pojďme se opět vzájemně inspirovat!

Podělte se s ostatními maminkami o inspiraci, jaká je u vás doma „top“ činnost, která vaše děti zaručeně zabaví a kterou rádi dělají. Pokud je to možné, uveďte věk dětí. Televizi umíme zapnout každá, ale pojďme být trochu kreativní, nápadité, předejme své zkušenosti a osvědčené rady ostatním.

Leckdy není potřeba hledat žádné složitosti a stačí naprosto jednoduchá činnost a děti mají o zábavu postaráno! 🙂

V soutěži můžete vyhrát jeden z oblíbených produktů Joie, a tím je lehátko Joie Dreamer Fern, které je vhodné pro nejmenší miminka. Takže pokud nějaké mimčo doma nebo v okolí máte, nebo plánujete, zapojte se! I ty z vás, které na děti teprve čekají určitě nějaká fajn činnost napadne. 

A jak se tedy do soutěže zapojit? Pravidla jsou velmi jednoduchá:

Oslabená imunita je velký problém. Kvůli ní zůstáváte doma se svými malými dětmi, nebo samy ulehnete do postele a přijdete o část peněz ze své práce. A to je samozřejmě nepříjemné. Z toho důvodu jsme si pro vás připravili článek, ve kterém se dozvíte, jak posílit imunitu, tak, aby už si na vás žádná nemoc netroufla.

Zima je velmi náročné období. Venku je temno, větrno a chladno. A vy, celé rozlámané, musíte brzo ráno vstávat a jít do práce, kde budete v kontaktu s nachlazenými kolegy, nebo s jinak nemocnými lidmi. Pak už stačí být jen dlouhodobě ve stresu, nebo si jednou zapomenout umýt ruce a neštěstí je na světě.

Aby se zbytečně nesnižovala kvalita vašeho života a byly jste stále v dobré kondici, začtěte se do následujících několika odstavců, které vás informují o tom, co vše pro sebe a své zdraví můžete udělat.

Příznaky oslabené imunity

Oslabená imunita se většinou přihlásí o slovo tím, že jsme více nemocné. Kromě nachlazení nás může trápit třeba zápal plic. V neposlední řadě to může mít vliv i na další věci, které s tím nemusí na první pohled souviset. Můžeme trpět třeba kožními vyrážkami a ekzémy, nebo problémy, které souvisejí se stavem dutiny ústní. Jasným ukazatelem nestandardně fungující imunity jsou pak autoimunitní choroby a poruchy.

Podpora imunity přírodní cestou

2) Nezapomínejte, že pocity a vztahy, které prožívají děti v online světě jsou reálné

Ač se Vám může zdát, že situace, které dítě prožívá v on-line prostředí mohou být malicherné, pro dítě to tak být vůbec nemusí. Nesnižujte váhu prožitků svých dětí.

Měli jste i Vy někdy pocit, že někdo zlehčoval to co prožíváte? Jak jste reagovali?

Pěkný den a Naberte kurz

Jana

Milé maminky, po dlouhé době jsem si pro Vás připravila zase tu zábavnou soutěž, která Vás vždy tolik baví. 😊

I když to za okny zatím nevypadá, jaro už se brzy začne probouzet a letošní krásná sněhová zima pomalu usne. 

„Věci lásky jsou věci života. 

Po čase zimním přichází jaro,

po beznaději vzniká naděje,

po hrůzách noci zasvítává den.“ 

Dosahujete při milování orgasmu? Mnoho žen přiznává, že to se svým partnerem nedokáže a nebo že orgasmus dokonce nikdy nezažily. Sex je krásný způsob, jak se s partnerem fyzicky i emocionálně sblížit. Ale bez orgasmu a potěšení může být milování méně uspokojivé a často se z něj stává jen povinnost pro udržení rodinné pohody. Proč si ženy neužívají sex stejně jako muži? Dá se orgasmus naučit? A proč je uspokojivý sex pro šťastný vztah důležitý?

Orgasmická propast

Až 95 % mužů dosahuje při sexu orgasmu, ale jen 65 % žen vyvrcholí při pohlavním styku, a to ještě nepravidelně. Tento jev se nazývá orgasmická propast. Problém s dosahováním orgasmu znepokojuje ženy po celém světě a často jim zasahuje i do vztahu s partnerem.

A proč to tak je? Hlavní důvod je ten, že ženský orgasmus je mnohem komplikovanější než mužský. Ženské tělo jednoduše nevyvrcholí jen „narážením dvou těl do sebe“. Naše hlavní erotogenní zóna totiž není vagína, ale klitoris.

Klitoris, výstupek kůže nad malými pysky, je zodpovědný za ženskou rozkoš a orgasmy. A právě toto místečko je při sexu často zanedbávané. Dobrá zpráva je, že drtivá většina žen se stimulaci klitorisu dokáže naučit. A stejně tak i dosahování orgasmu při sexu.

Co je orgasmus a proč je důležité ho mít?

1) Rodiče jsou vzorem pro své děti, nelze tedy po nich chtít něco, co sami neděláte

A jak je to u Vás? Kolik času na technologiích strávíte za přítomnosti dětí Vy?? 😈

Pěkný den a Naberte kurz

Jana

"Pořád sedí na mobilu nebo v pokoji na počítači. Když s tím chci pracovat vždycky se jenom pohádáme..."

Internet přináší spoustu výhod, ale zároveň spoustu rizikových situací - ať už je to tajné vkládání peněz do hry, smutek z ukradeného účtu nebo posměch či hecování herních kamarádů.

Věděli jste, že 9. února byl Den bezpečnějšího internetu? My jsme se rozhodli, že jej podpoříme sérií obrázků s tipy, které Vám mohou pomoci najít cesty jak s dětmi o hraní mluvit, na co se soustředit a jaké jsou možné limity, které se dají nastavit.

Budu ráda, když se zapojíte do komentářů ať už Vašimi zkušenostmi nebo dotazy 🌼

Na první tip se můžete těšit dnes v šest hodin 🎉🎈

Mějte pěkný den a Naberte kurz

Tento článek se mi nepíše snadno. A tohle je už asi pátá verze. Moc se neumím loučit, ale zároveň vím, že rozloučení se je důležitý proces. Dnes se s vámi loučím jako ambasadorka Dr.Brown's na Modrém koníku.

V listopadu 2019 jsem spatřila na hlavní stránce "Koně", že se hledá ambasadorka pro značku Dr.Brown's, kterou jsem znala a aktivně používala jejich antikolikové lahve. Jak jsem zjistila, tato značka v České republice vůbec nebyla známá. Vlastně mě to trochu překvapilo, ale zároveň také namotivovalo se do konkurzu přihlásit. I tak jsem si vlastně nemyslela, že by mě vybrali jako ambasadorku. Bydlím na druhém konci světa, na MK jsem byla nováčkem a nikdy jsem nic podobného nedělala. Před Vánoci na mě ale čekala nadílka v podobě milého e-mailu, který mi oznámil. že jsem byla vybrána na pozici ambasadorky a velice ráda jsem tuto nabídku přijala.

Chtěla jsem nejenom prezentovat značku Dr.Brown’s ale také mateřství a vše s ním spojené. To dobré a to špatné. V té době jsem zápasila s poporodní úzkostí a problémy s kojením. Modrý koník a ambasadorování bylo takovou mojí až skoro terapií. Strašně mě bavilo se s vámi vždy spojit, nadhodit nějakou diskuzi a prostě si pokecat. Na začátku jsem se i bála, že mě mezi sebe třeba nepřijmete. Byla jsem vystresovaná českou gramatikou a musela jsem si “vygooglit” překlady slovíček do češtiny. Modrý koník byl příjemným spojením s mojí domovinou a také mi vždy poskytnul alternativní pohled na mateřství a jak se co dělá v Čechách vs. v USA.

Úlohou ambasadorky je prezentovat značku a sžít se s ní, ale tím to nemusí končit. Myslím si, že jsme to s Dr.Brown’s naprosto přirozeně zvládli. Ambasadorování mi také pomohlo se vypsat ze svých nelehkých pocitů. Kdybych nebyla ambasadorkou, tak bych asi nenapsala “Můj (ne)kojící příběh”, který byl pro mě ránou do bolavého místa. Jenže jsem také věděla, že by mohl někomu pomoc. Vaše reakce mě příjemně překvapily a tehdy jsem si asi uvědomila, že ženy chtějí slyšet takové příběhy a jako ambasadorka bych se neměla bát jít s kůží na trh. Často jste tedy vedly i “nesluníčkové” diskuze, kde jste se mohly vyzpovídat z vašich pocitů a zjistit, že v nich nejste sami. A takovou komunitu jsem jako ambasadorka chtěla podpořit. 

Po roce s Dr.Brown’s se tedy loučím. Je to těžké loučení, ale sama cítím, že si potřebuji tak nějak celkově odpočinout a trávit méně času on-line. Ono to opravdu není jen o vložení jedné fotky denně a něco k tomu napsat. Za prací ambasadorky je velká příprava. Na začátku této úlohy jsem si dala za cíl ambasadorování dělat poctivě, odpovídat na vaše dotazy a zapojovat se v diskuzích. Tak nějak jsem zjistila, že s batoletem mám mnohem méně času, než s miminkem (šokující, že). S Modrým koníkem se ale neloučím. Určitě sem budu dále přispívat a žádat vás o rady. Slíbila jsem vám nějaké články a také mě zajímá jak se vy všichni máte. Potkala jsem zde spoustu skvělých maminek a navázala jsem virtuální přátelství. Až je mi opravdu líto, že se v reálném životě asi nikdy nepotkáme. 

Chtěla bych upřímně poděkovat skvělým dámám, které zastupují Dr.Brown's v České a Slovenské republice. Naše spolupráce byla profesionální, ale zároveň také velice vřelá. Vážím si jejich důvěry a vždy jsem oceňovala to, že mi při prezentaci této značky daly volnou ruku. Poděkování patří také zástupcům Modrého koníka, kteří se starají o chod této komunity a také o ambasadorky. Slova díků také patří všem minulým a současným ambasadorkám, které jsem měla tu čest poznat. Vždy jsem si užila naše společné akce a moc dobře se mi spolupracovalo. A samozřejmě velké díky patří hlavně vám, maminkám z Modrého koníka. Za to, že jste mě sledovaly, četly a třeba si pořídily “brownovský” produkt na moje doporučení. A děkuji vám, že jste mě sledovaly, i když vaše děťátko nebylo ve věkové kategorii mé značky. 

Na jaře jsem si říkala - pohoda, to zvládneme. S postupujícím časem, stále se neblížícím koncem a stoupajícím počtem karantén mám pocit, že si i sama pro sebe potřebuju udělat revizi. Co děláme, proč to děláme a jak to děláme. Aktivity v karanténě 4.0. 

Stála jsem si za tím na jaře a stojím si za tím dál - řád a pořádek je kámoš! A do toho řádu už zbývá jen promítat různé aktivity. Náš rozvrh najdete v jednom ze starších článků. Zůstává - více méně - beze změny. 

Rozvojové aktivity

Využít ten čas ke zlepšení sebe sama, podnikání, práci, rodičovství - pořád je prostor. Digitální doba dneška rozvoji vyloženě nahrává. Až si říkám, že je někdy těžké oddělit zrno od plev. 

Podcasty - tady se zatím hledám. Jdu primárně po osobnostech a poslouchám Petra Máru a Cukrfree. A taky Jirku Charváta v podcastu MallTV. Dodávám, že za vaše tipy budu moc ráda!

Online webináře/přednášky/kurzy - pravidelně se snažím jet angličtinu na platformě onlinejazyky.cz. Tady mám koupený kurz, jeden pro sebe a jeden pro Kýšu. Používám aplikaci Duolingo (teď ve free verzi), snažím se hodně číst (i když někdy to fakt není jednoduchý🙂). Mimo jiné mám také přístup do vzdělávací platformy Seduo, kde se dají najít fajn kurzy z oblasti IT, HR, rozvoje a podobně. 

Už dlouho jsem si pro vás nepřipravila žádnou soutěž, tak tady máte jednu tématickou 🙂

Protože co se k produktu jako je Femibion hodí víc než svátek zamilovaných, Valentýn? Ano, určitě spousta z vás namítne, že jde o převzatý svátek, že v Česku je tradiční první máj… určitě souhlasím. Ale proč nevyužít jakékoliv vhodné příležitosti, obzvlášť v této nelehké době.

Takže slibuju, že pokud bude zájem, domluvím pro Vás další ceny a letos si těch soutěží uděláme víc.

Všude kolem sebe vidím samé nastávající maminky, i spousta celebrit se chlubí bříškem (Martina Pártlová, Patricie Pagáčová, Nikol Štíbrová…), takže šířit povědomí o důležitosti kvalitního stravování, ale i doplňování důležitých makro/mikro živin právě v období těhotenství je myslím více než na místě. A Femibion zůstává i přes velký počet konkurenčních přípravků jedničkou na trhu!* Je to doplněk stravy obsahující pouze pečlivě vybrané látky, které nastávající maminky potřebují ve zvýšené míře a je často velmi obtížné získat jejich dostatečné množství z běžné stravy. Navíc jako jediný na trhu nabízí přípravek vyvinutý přímo na míru pro kojící maminky.

A o co si tedy zasoutěžíme dnes?

Výhra bude tentokrát zaměřená na maminky, které své děťátko ještě nemají v náručí, ale již ho nosí pod srdcem  -  výhrou bude krásný valentýnsky laděný balíček obsahující dvoutýdenní balení Femibionu 2 a vykrajovátka na sušenky. Navíc tento balíček můžou vyhrát rovnou tři z vás!

Únor není pouze měsícem lásky, ale i novinek a nových příležitostí ❤ Hledáme totiž novou Ambasadorku pro Nestlé!

Naše skvělá @88petule vám přinášela zajímavosti, informace a tipy ze světa kojenecké výživy. Nicméně čas je nekompromisní a děti rostou jako z vody, proto hledáme novou Ambasadorku, která by spolu se svým prckem převzala po Petře žezlo.

Značka Nestlé Baby je s vámi a s vaším děťátkem od samého začátku. Kojenecké mléko BEBA je součástí prvních okamžiků šťastných a spokojených dětiček. Dětská výživa je zase doprovází na cestě plné poznávání a pokroků. Historie značky sahá až do roku 1866, kdy byla založena. Jméno nese po lékárníkovi a vynálezci jménem Henri Nestlé, který stojí i za zrodem prvního revolučního produktu firmy, kterým byla náhradní dětská mléčná výživa.

Značka Nestlé Baby ví, že každá maminka chce pro své děťátko pouze to nejlepší. Proto přináší široké spektrum produktů, které jim pomáhají s každodenními radostmi i starostmi mateřství. Kromě kojeneckých mlék a speciálních kojeneckých mlék nabízejí i kaše, ovocné kapsičky, sušenky, mléčné dezerty či mlíčka s kaší.

Jaká by měla být Ambasadorka?

Maminka, kterou hledáme, by měla být pozitivní, aktivní a komunikativní žena s děťátkem od 6 měsíců, které netrpí potravinovými alergiemi. Oddanost značce, zkušenost a spokojenost s produkty Nestlé a BEBA jsou samozřejmostí. Budoucí Ambasadorce by neměla chybět chuť do psaní a focení, neboť nás prostřednictvím příspěvků, článků a fotek bude nejen bavit, ale také informovat a vzdělávat. Proto by měla být otevřená novým výzvám, být aktivní na sociálních sítích a chtít se rozvíjet a rozšiřovat své znalosti. Měla by to být zkrátka šikovná, cílevědomá maminka, která se s radostí vydá na novou, dobrodružnou cestu, na kterou vás vezme s sebou.

Znění článkuAhojte som.tu nová neviem kde mam napísať mám dcérku 1 ročnú a zistili doktori že jej prestala rátať hlavička má44 cm veľkosť hlavy no povedali že je to asik nejaký syndróm bola som snou na CT a výsledky ešte neprišli a neviem čo mám robiť či sa už niekto stretlo s takým niečom mám sa báť? Prosím napíšte keď ste sa s takým niečím stretli ☹☹☹už 6 mesiace sa stým naťahuje me ale doktori stim nerobia nič len ju sledujú a desia maa a pred 2 dňami ma poslali na CT

Rozhodla jsem se s vámi podělit o mou zkušenost při hledání přivýdělku na rodičáku.

Docela by mě zajímalo, jak to zvládají ostatní rodiny žít z jednoho platu plus rodičovského příspěvku.

Sama můžu říct, že pro nás je to docela masakr. Snažíme se s mužem vybudovat domov, máme tedy hypotéku. Nějaký malý obnos peněz spolkne splátka auta. Další peníze padnou za běžné výdaje jako plyn, elektřina, internet apod. Po přestěhovaní na vesnici přibyl jeden nemalý výdaj a to benzín, který padne na cestu do Brna kvůli práci a Sárinčiné škole.

Osobně bych řekla, že nemáme nadstandardní výdaje... a přesto musím obracet každou korunu někdy i dvakrát.

Když jsme s mužem oba pracovali, naše příjmy dohromady byly okolo 45-50tis. Dokonce i mateřská byla moc fajn. No a pak nastal zlom – rodičák. Ono když člověk má najednou příjem o 16 tisíc menší, je to znát.

Mám rodičák 9400kč – jestli je to dost nebo málo, si zhodnotí každý sám...

Kde vlastně začít?Asi u toho,že jsme se o malého zase snažili delší dobu,ale jen 2 roky,ne jak u Matyáška,ty 4 roky.

Do caru jsme taky chodili,manžel měl špatné spermie.V prosinci 2019,jsme měli jít na IUI,ale vykašlali jsme  se na to a snažili jsme se doma,brala jsem první cyklus femibion 1,měřila BT a dělala ovu testy,manžel bral poctivě vitamíny na zlepšení spermii.Ovulaci jsem měla 12.1.2020 na narozeniny třetího syna.Ejhle 21.1.2020 jsem našla pidi ducha na TT.

Měla jsem TP 2.10.2020,chtěla jsem po dvou sekcích,rodit přirozeně,ale bohužel skrz bolesti jizvy po CS,jsem skončila znova na císaři,ale ten byl narozdíl od těch prvních dvou plánovaný.15.9.2020 jsem byla na poradně a tam říkám doktorce,že mě bolí jizva a asi přirozený porod nezvládnu,dobře naplánovali jsme císaře 😀.Ejhle přijďte zítra a 17.9.2020 budete mít císaře.Došla jsem do čekárny,tam na mě čekala mamka a tak jí říkám,za 2 dny jdeme rodit a zítra mám nástup,mamka mi říká ,,jéva tak rychle?´´.

Na druhý den,se mnou jela mamka do porodnice a domlouvaly jsme se ze sestřičkami,kdy má mamka za mnou na ten druhý den dojít.Sestřičky říkaly,že na sál půjdu tak kolem půl 12.

Mamka teda došla ráno kolem 10 hodiny,ale bohužel jsme musely čekat,delší dobu,protože se plánované operace protáhly.

Mno pak slyším mé jméno,paní Bendiková,pojďte za námi,tak jsem šla,sestřička mi říká,vemte si oddací list aj,a jdeme na sál.Cévkovali mě poprvé před podáním anastézie,au to byla bolest 😀 kňučela jsem,nemohla jsem chodit,chtěla jsem si jí vyndat,k tomu jsem brečela,že mám strach z toho císaře,i když to byl už třetí,ale toto jsem prostě nezažila,že byl plánovaný a viděla jsem věci okolo 😀 

Časté močení se běžně připisuje ženám. Především kvůli tomu, že mají buď hyperaktivní močový měchýř, nebo kvůli častým infekcím močového ústrojí. V neposlední řadě jde o jeden z prvních příznaků těhotenství. Je ale časté odbíhání na toaletu bezpodmínečně nutné? Na to se mrkneme v našem dnešním průvodci.

Těhotenství je pro mnoho žen obdobím radostného očekávání. Z láskyplného vztahu s jejich partnerem vzniká nový člověk, o kterém si vytvářejí spletitou síť představ. Jak asi bude vypadat? Jak se bude chovat? A co z něj jednou vyroste?

Ovšem, každá žena, která je těhotná, nebo si tímto stavem už někdy v minulosti prošla, velmi dobře ví, že těšení se mohou dost narušovat vedlejší příznaky. Jako jsou oteklé nohy, bolavé kyčle, nevolnosti a časté močení v noci, kvůli kterému se nelze pořádně vyspat. 

Jelikož jde o velmi specifický stav, rozhodli jsme se, že mu věnujeme celý tento článek.

Časté močení u žen

Časté močení u žen má celou řadu zcela vysvětlitelných příčin. Někdy prostě jen neodhadneme množství tekutin, které se rozhodneme přijmout. Což pak vede k častému odbíhání na záchod. Hodně nervózní ženy může trápit hyperaktivní močový měchýř. Třeba před dlouhou cestou autem, nebo před důležitým pracovním setkáním. 

Začíná to vždy stejně. Radost při pohledu na těhotenský test s dvěma čárkami. Štěstí. Místy i nejistota a strach. A obrovská zodpovědnost. Aby vás ta cesta, na kterou jste se vydaly, dovedla do šťastného cíle.

Úspěšně jste zdolaly všechny počáteční otazníky v hlavě. Zvládly jste nevolnosti, které rozhodně nepatří k příjemné části těhotenství. Zvykly jste si na svoje tělo, které se mění. Začaly jste se těšit na svoji novou roli. A potom to přijde. Nedostatek železa. 

Při druhém těhotenství jsem myslela, že se mu vyhnu. Stravovala jsem se ukázkově, ale i tak jsem poznala, že je to tady. Ano, nedostatek energie, únava, nesoustředěnost a podrážděnost patří k těm klišé, které o těhotných ženách často slýcháme. K tomu bledost, vypadávání vlasů a jakási vnitřní nepohoda, když víte, že něco není v pořádku. Tušila jsem, že v tom není pouze stav, kdy se mi zvětšuje břicho a stává se domovem malého podnájemníka. Po krevním testu jsem zjistila, jak se věci mají. Nedostatek železa. Zase znovu... 

Strašák jménem nedostatek železa

Během prvního těhotenství jsem si prošla peklem. Příroda je sice velká čarodějka, ale není všemocná. Někdy je třeba vzít péči a zodpovědnost do vlastních rukou. Kromě vitamínů pro budoucí maminky je důležité dodat tělu potřebné množství železa. Ne vždy je to však možné jen prostřednictvím stravy bohaté na železo. I když se snažíme jíst zodpovědně, někdy je potřebné sáhnout po efektivních doplňcích stravy. A tak jsem „vyfasovala“ minerální železo, které jsem poctivě užívala. Alespoň jsem se o to snažila. Protože, a to mi věřte, jsem si nikdy nemyslela, že budu ze záchodu odcházet se slzami v očích. Doslova a bez přehánění.

Jako prvorodička jsem přistupovala ke všemu opravdu zodpovědně, ale zároveň jsem byla z mnohých věcí vystrašená. Kromě nepříjemné zácpy, která se stala strašákem všedních dní, to byly i křeče a bolesti břicha. Nemusím vám říkat, jaké stresy jsem prožívala, když jsem nedokázala bolest břicha konkrétně identifikovat. Byl to jen protest mých střev? Nebo je příčina někde jinde a něco se děje s miminkem? A to je něco, co žádná těhotná zažívat nechce. Mít strach, zda je všechno v pořádku...

Protoze vim , ze hodne z Vás zajímá jak vše pokračuje dal tak napisu takhle hromadné pokračování .

Uz v nemocnici jsem rikala dr zda to nemůže byt Pims , řekla mi, ze to nezná a neví co to je ze ona je doktor . Kdyz tak o tom přemýšlím , dělala ze syna simulanta ... s touto diagnozou jsem hned útočila na patology , kteří mi řekli , ze to ne .. rikala jsem , ze treba jsme covid prodělali a nemusíme o tom vedet .. jedine co mi řekli bylo ze to byl zánět , pro me bylo jasne ze to byl Pims . 

S patology jsem byla celou dobu ve spojení , neustále mi rikali , ze nic neví , ze byl úplně zdravý .. ze neví ani mechanismus smrti ..po třech měsících mi řekli , ze to pošlou jeste do jiného pracoviště  , ze si neví rady .. a ze se to tedy vše zase posouvá , neustále jsem jen slyšela at pockam at vydrzim ze vše trva atd .. za tři dny mi volali ze mají zprávy z te druhé nemocnice - ze to byla akutní leukémie . Kdyz mi tohle oznámili moje reakce byla ze je to neskutecna blbost , syn nemel žádné potíže , nedělali se mu modřiny , nekrvacel, nehubnul , nebyl unavený , všimla bych si toho .S touto diagnozou jsem se odmítla smířit , tak jsem se okamžitě spojila s doktory a patology ze zahraničí , sháněla jsem veškeré podklady , abych dokazala , ze to opravdu byl Pims .. před 14 ti dny jsem volala na patologii kdy tedy bude pitevni zprava , protoze policie to uzavřela jako  usmrcení z nedbalosti ( ze strany doktoru ) po prošetření postupu lékařky a postupu léčby . Bylo mi řečeno ze do týdne to bude .. po týdnu nic tak jsem znovu volala a řekli mi ze čekají na zprávu z toho druheho pracoviště a ze tam pojedou pro vzorky aby si je vzali zpet .. Mezitím si právník vyžádal veškerou zdravotnickou dokumentaci , ja zasla na policii s podezřením ze se mi vše zda divne ... sepsali jsme další výpověď ..Dnes mi volal právník , ze se mu ozvali z toho druheho pracoviště a ze žádné zprávy ani zmínky a nic nemají , ze se u nich nic takového neřešilo , jestli to nemohlo byt někde jinde ... tohle kdyz mi řekl tak jsem konečně pochopila , ze me tušení bylo na miste .. (Dekuju Tonicku ze mi pomahas ❤️) moje právní zastoupeni ma vše nahrané , přesto kdyz dnes volali na patologii jim tvrdili , ze v tom druhem pracovišti to bylo , ze tím , ze uz to vrátili tak to tam nemají vedené ... blbost ! 

Absolutně moje podklady nestudovali , kdyby ano zjistili by ze pims a leukémie mají po smrti dost podobné projevy v kostní dřeni .. navíc dva a pul měsíce nezjistí zaklad jako je leukémie ? A zjisti to pak jinde hned po třech dnech ?! Blbost ! Vzorky nam policie zajistila a převzala si je paní z Brna která , jasne řekla ze se o leukemii nejedna !! Do ted to bylo tezke , ale vim , ze teprve začne boj ... Shromazdujeme veškeré důkazy a zprávy abychom to konečně mohli medializovat a tvrdě se do toho obout! 

Stále nemam pitevni zprávu , stále na neco čekáme , a jedine co vim je to , ze nikomu v tomhle státě nevěřím !!! 

Dekuji všem co na nas mysli a co věří ve spravedlnost ❤️ 

Jestli přežiju další dva roky batolecího blázince u nás doma, tak přežiju všechno...

Jen doufám, že se tomu časem budu smát. Teď mi ale do zpěvu moc není.

Jak se mám srovnat s frustrací nikdy nekončící práce, která dost často přijde vniveč.

Každý večer moje oblečení vypadá, jak kdybych jej používala místo ubrousku – ne to jen krmím naší Leu, když už jsme u toho krmení, tak v lepším případe jídlo končí na zemi, na oblečení nebo v tom horším případě na zdi, vysavač pomalu nedávám z ruky, jakákoliv nepozornost je tvrdě trestána – zapomenutá židlička znamená, že má Leuš na dosah věci na stole jako např. telefon, sklenici s pitím, ovladač od tv... Ještěže máme ty interiérové dveře, protože koupelna a záchod byly velmi atraktivní místa ke hraní a fascinace záchodovou štětkou je neskutečná. I odpadkový koš je velmi zajímavá věc a což takhle myčka plná špinavého nádobí... Ano vše jí zajímá, ale moje energie na to být neustále ve střehu není neomezená a musím předvídat každý krok nemluvě o tom, že musím hlídat nepozornost starších holek, kde co nechávají... uf a to byl jen malý výčet aktivit našeho batolete.

Bohužel není kam utéct a ani kde načerpat energii.

Teuška ted z batolete vyrostla a nahradila jí Lea. Celkem mě čekají 4 roky nepřetržité práce s batolaty. Od rána do večera sedm dní v týdnu...

Zamýšleli jste se někdy nad tím, proč se někomu, kdo se jako pěstoun nebo osvojitel stará o přijaté děti, říká právě „náhradní rodič“? V čem tkví ta náhrada něčeho tak přirozeného a v lidské společnosti zakořeněného, jako je rodičovství?

Náhradou se většinou rozumí dodání něčeho, co chybí, výměna nefunkčního za lepší, fungující. Ale je to tak i u rodičovství? Opravdu dochází k dodání něčeho nového, lepšího, fungujícího? No, v ideálním případě ano. Protože někdy je lepší i něco málo, než nic. A někdy zase nový stav převyšuje očekávání.

Je to pořádně těžké, nahradit něco nebo někoho, koho vlastně ani nahradit nejde. Se ztrátou rodiče totiž dítě přichází o část sama sebe. Bohužel už nikdy nedoroste, jako ocas ještěrky, a tak si tenhle tvoreček běhá po světě jaksi nekompaktní. To, že jeho chybějící část nemusí být hned vidět, je asi jasné. Někdy není vidět dlouhá léta, neobjeví se v žádné poznatelné podobě. Někdy vykukuje hned a okatě. Někdy se maskuje a schovává za jiné projevy. Ale prostě tam není a možná taky čeká, zda se někdo ujme toho nelehkého úkolu a pokusí se mu alespoň částečně nahradit to, co chybí.

Slovo náhradní mi zní trochu hanlivě. Náhrada se totiž jen těžko může měřit ze své podstaty s tím původním, originálním kouskem. Říká se, že není důležité biologické rodičovství, nýbrž to psychologické. Tedy, že není důležitý jen ten, kdo má k dítěti pokrevní vztah, ale hlavně ten, kdo pečuje. Ale ono je důležité obojí. Jasně, může být těžké si to přiznat – že i ten, kdo se nechce, nemůže nebo nedokáže starat o své dítě, má určující vliv na jeho život. I když ho třeba dítě nikdy nevidělo nebo už nežije. Ale je to tak. Naší součástí jsou i naši pokrevní nebo chcete-li biologičtí rodiče, ať už jsou bezvadní nebo mají své stíny. A dokud to nepochopíme a nepřijmeme (či přeneseně nepodpoříme v tomto uvědomění své děti, sami sebe ve vztahu k přijatým dětem), budeme pořád o něco zakopávat a prát se s neviditelnými překážkami.

Čím déle pracuji v oboru náhradní rodinné péče, tím více si uvědomuji, jak je celý systém postavený hlavně na dobrých duších, které se snaží přes překážky systému doklopýtat k cíli. K cíli v podobě dosáhnutí mety „jsem systémem schválen jako budoucí náhradní rodič“; pak k další metě „máme svěřené vytoužené dítě/ děti“. A když se jim to povede a oni se prokousají všemi záludnostmi, čeká na ně za cílovou páskou malý tvoreček, často se zlomeným srdcem (a to „zlomení“ se projevuje opravdu pestře). A oni začínají závodit znovu. Se systémem, s biologickými rodiči, s kořeny jejich dětí, s domněnkami, s mýty o přijatých dětech, s nepochopením ze strany ostatních, s radami „odborníků“.

Náhradní rodiče považuji za superhrdiny. Už jsem jich potkala tolik, každý z nich byl jiný, ale přece měli všichni něco společného – odhodlání a víru, že to, k čemu se zavázali, má hluboký a velký smysl. Je velká škoda, že takových dobrých duší je čím dál tím míň. Ubíjí je systém? Jsou lidé více zahledění sami do sebe a nejsou nasměrovaní na pomoc druhým? Bojí se, že přijdou o své pohodlí, soukromí, životní standart…? Kdo ví…

Trvá to už dlouho. Na jaře jsme doufali, že nám stačí zatnout zuby, přečkat pár týdnů izolace, schovat úsměv za roušky a svět bude opět v pořádku. Místo toho už téměř rok dokola ztrácíme přehled, jaká opatření jsou aktuálně “ty v platnosti”, omezujeme svůj sociální, pracovní a taky rodinný život v dobré víře, že když se budeme chovat zodpovědně, tohle šílenství pomine a budeme zas všichni hepijakdvagrepy. 

Důležité je ale neztrácet naději v lepší zítřky a snažit se z aktuální situace vytěžit maximum pozitivních zážitků, rozdávat radost a užívat si chvíle s rodinou, které jsou mnohým z nás teď dopřány. 

Zaručených tipů, jak přežít karanténu jsme už slyšeli nespočet. Já jsem se rozhodla nabídnout vám několik námi vyzkoušených, které se nám osvědčily jako nejlepší varianta, jak spolu fungovat mezi čtyřmi zdmi.

1. Vytvořte si rituály. Denní režim je superdůležitý. Ráno budíček, pak snídaně,

hygiena, procházka se psem, kreativní hry, oběd, odpočinek u TV nebo v posteli,

svačinka, procházka, hraní, koupání, čtení a spánek. Je to pro nás fajn, protože se i

A pro dnešek i s ÚHKT- ústavem hematologie a krevní transfuze. Konečně jsem se totiž dostala na vyšetření, jestli jsem přenašečkou hemofilie. Z původních cca 14 dnů, do kdy měly být hotové testy od Máti, byli skoro tři měsíce. Ale nestěžuju si, nepospíchám na to. Původně před zjištěním jsem stejně chtěla začít zkoušet druhé dítě až v létě, aby mi to vyšlo skrz práci a rodičák.
Když už jsem měla žádanku, tak objednání do ÚHKT trvalo asi 3 týdny, což není tak strašná čekací doba. Vím od jiných maminek, že čekali i 4-6 měsíců. Na výsledky mám volat za 2-3 týdny. 
Klasicky na lačno jsem odevzdala celkem 8 zkumavek krve. Naštěstí odběr probíhal přes aplikační křidélka a já je konečně viděla “v akci”. Touhle pomůckou totiž budu aplikovat Máťovi faktor a ikdyž k tomu mám respekt, je to o dost jednodušší, než aplikace přes klasickou jehlu. Ono by to u takhle malých dětí ani moc nešlo, žilní systém je ještě hrozně slabý a hrozí, že u každé aplikace se žíla zjizvý a bude problém do ní aplikovat dál.

Po odběru jsem měla ještě sezení s paní doktorkou ohledně rodinné anamnezy, přijde mi, že už znám dopodrobna nemoci strýčka z třetího kolena.. samozřejmě s nadsázkou.

No a po ÚHKT jsme jeli směr Motol. Už o víkendu jsem psala, že díky naší nepozornosti se Matěj zranil. To co by u jiného dítěte vyřešila náplast, u hemofilika je to složitější. Ruka stále krvácela ještě včera večer, tak jsme pro jistotu jeli a já byla připravená na to, že budeme aplikovat.
Paní doktorka Zavadská se na to podívala a naštěstí už to tolik aktivně nesáklo, že jsme se domluvili na kontrole ve čtvrtek a odjizdeli jsme opět bez aplikace. Dál podáváme exacyl. Moc si nedovedu představit, jak bude probíhat první aplikace faktoru, protože to co Máťa předváděl během převazu bylo hrozný. Celkově mi přijde, že čím dál tím víc špatně snáší jakékoliv omezení, i třeba v posteli, když spí. Nesmím na něj sahat, nesmím ho hladit, chce si usnout v klidu sám, ale musí vědět, že tam jsem. No.. střelce nezapře chlapec.
Tak na nás myslete ve čtvrtek, ať neaplikujeme a máme klid.

Jinak kdyby se někdo chtěl podívat, koník mě oslovil ohledně rozhovoru o Máťovo hemofilii, tak přikládám link: 

https://youtu.be/g6uQvLC6zLE

Ještě jednou děkuji za příležitost k rozhovoru, třeba to do budoucna nějaké mamince pomůže 😊. 

Ahoj maminky, 

dnes jsem si pro vás připravila další bleskovou soutěž s Jamieson. Vitamínů v zimních měsících není nikdy dost a já mám dnes pro TŘI z vás připravené JAMIESON VITAMÍN D3 KIDS 400 IU TABLETY NA CUCÁNÍ S PŘÍCHUTÍ JAHODY PRO DĚTI. Věděly jste, že tento Jamieson produkt opravdu zazářil v dTestu? Pokud produkt neznáte, tak vám ho velice ráda stručně představím. 

Vitamín D je potřebný pro optimální růst a vývin kostí u dětí. Vitamín D3 na cucání s jahodovou příchutí v tabletách ve tvaru medvídka pandy. Je vyroben z přírodních zdrojů, neobsahuje aspartam, umělé příchutě a barviva.

Tato bleskovka běží do středy 10.února 2021 23:59 a zapojíte se do ní následovně:

1. Dej LIKE této soutěži

2. Odpověz na soutěžní otázku a odpověď napiš do komentářů: