"Nikdy jsem neměla problémy s menstruací ani ničím jiným. Pak jsem se ale seznámila s nynějším manželem, začala s ním bydlet a kvůli studiu brát hormonální antikoncepci, kterou jsem brala cca 4 roky. Následovala svatba, vysazení antikoncepce a snažení o miminko," začíná vyprávět jedna z maminek svůj příběh o tom, jak těžká byla cesta k miminku. 

"Bohužel menstruace stále nepřicházela, ale pokládala jsem to (dle kamarádek) za normální. Po půl roce jsem se odhodlala jít k doktorovi, který mi oznámil, že mám vzhled polycystických vaječníků. Byla to pro mě rána, začala jsem plašit, hledat si informace. Moc jsem se bála diagnózy PCOS, která se ale naštěstí nepotvrdila. Nicméně moje problémy vyřešeny nebyly a přesto, že hormonální profil byl v pořádku, menstruace stále nikde. Rozčilovalo mě, že doktor tvrdil, že to nemám řešit, že na IVF je času dost a jistě počnu normální cestou. Jenže jak?"

V dnešní době má spousta párů problémy s otěhotněním. Dříve se o tom tolik nemluvilo, ale dnes jistě každá z vás zná někoho, kdo si na miminko musel počkat nebo jste si možná i vy prošla touto zkušeností. Jaké faktory mají obecně negativní vliv na početí? A co nejvíce škodí ženské a mužské plodnosti?

„Byla jsem zoufalá, protože jsem od malička snila o dětech. Práce v mateřské školce, kde jsem denně potkávala děti a miminka, mi situaci neulehčovala. Psychicky jsem to nesla dost špatně, protože švagrová už měla 3 zdravé děti a v manželovi problém taky nebyl. Dostala jsem vyvolávací injekci, po které se sice menstruace spustila, ale to bylo taky naposledy. Pak se čekalo, jestli dorazí další. Pobolívalo mě dost břicho, ale menstruace nikde. Čekalo mě nemilé překvapení, když doktor našel 5 cm cystu. Opět jsem dostala injekci, cysta do třech dnů praskla, následovalo něco jako menstruace.”

Když se dlouho nedaří otěhotnět

Každý člověk je individuální a proto nelze zobecnit, jak dlouho by mělo trvat, než otěhotníte. Výzkumy ukazují, že zdravé páry, které mají pravidelný pohlavní styk, počnou obvykle v průběhu prvního roku (jedná se o 80 % těch, co se snaží o miminko). Dalším 10 % se to povede v průběhu dalšího, tedy druhého roku. Pokud je vám do 35 let, snažíte se o miminko rok a stále se nedaří a chcete tento problém řešit s pomocí lékařů, doporučuje se právě v tuto chvíli začít situaci řešit. U starších žen se doporučuje navštívit lékaře dříve, již po půl roce, kdy se otěhotnění nedaří.

Poslední dobou s nadšením pozoruji, že mezi maminkami i dětmi začínají být  víc a víc populární vzdělávací a rozvijecí hry a hračky. Bohužel se za tímto trendem ukrývá i velký byznys a většinou si rodiče za tyto vychytávky pěkně připlatí. Proto jsem se rozhodla, že svým dětem budu hry tohoto typu vyrábět doma. Nápad pěkný, ale skutek utek. Nicméně, s blížícím se termínem Katčiny dětské oslavy jsem byla přinucena začít chystat program pro směsici dětí, které si Katka pozvala. A tak vzniklo naše podomácku vyrobené hmatové pexeso, přizpůsobené ke hře dětí od dvou a půl do pěti let. jelikož má u nás doma velký úspěch, rozhodla jsem se o návod, jak na něj, podělit i s vámi.

Co budeme potřebovat?

• libovolný počet jednobarevných balónků

• malé snadno od sebe odlišitelné předměty- 2x tolik co balónků

• pás kartonu, sololitu, dřeva, plastu, prostě čehokoli, co nám poslouží jako "hrací plocha"

Jak na to? 

Musíme se rozloučit s Janou, která byla Femibionu skvělou Ambasadorkou, protože má jiné povinnosti a už se této práci nemůže věnovat naplno. Odvedla velký kus skvělé práce, přinášela mnoho zajímavých informací, dokázala i odborně poradit a edukovat budoucí maminky, a proto ji moc děkujeme. A toto je prostor pro maminky, které mají ambice dělat něco kreativního a nevšedního, spojit příjemné s užitečným.

Ambasadorka pro Femibion je:

• komunikativní,
• vždy pohotová,
• precizní a přesná,
• aktivní,
• kreativní,
• optimistická,
• a dobře naladěná maminka, která je také přátelská, důsledná a otevřená.

Femibion je především značka, která pomáhá maminkám a budoucím maminkám, stará se o ně, je laskavá a nápomocná. Jejich Ambasadorka by měla mít tyhle vlastnosti.

Budoucím maminkám by taky měla přinášet také nové a zajímavé informace o plánování těhotenství a těhotenství samotném

Práce Ambasadorky na koníku ti dá:

Kolikrát jste tuhle větu už slyšeli? A kolikrát jste ji svému chlapci řekli? Přijde vám OK, nebo vám pije krev jako mně?

Nejčastěji ji slyším od tatínků nebo dědečků. Proč mě čílí? Tak zaprvý je to lež. Brečí všichni. Zadruhý umí napáchat hodně škody – potlačování emocí k ničemu dobrýmu nikdy nevedlo. A zatřetí nesnáším jakýkoliv dělení na chlapy a ženský – ve smyslu, že je jedno pohlaví lepší než druhý.

Ohleduplný tatínek

Naposledy jsem tuhle větu slyšela v čekárně u lékaře. Zazněla z úst tatínka a byla určená jeho synovi, který vycházel z ordinace s propíchnutým zánětem středního ucha. Ten „milý“ otec k tomu ještě přidal další věty hodné k tesání: „To přece nebolí!“ a „Brečet můžeš venku.“ ☹

Klukovi bylo cca sedm let a vypadal, že ho to fakt bolí.

Typická ukázka, jak by to opravdu vypadat nemělo…

Tento článek bych ráda věnovala všem maminkám resp. všem ženám, které mají strach z řízení... 

Když si vzpomenu na svoje řídící začátky, bylo mi necelých 19 let, když jsem si udělala řidičák. Těšila jsem se na něj jak babka na důchod. S řidičákem jsem si potom připadala prostě už opravdu dospělá. No jo, ale taky mi došla ta zodpovědnost s tím spojená - což je samozřejmě dobře. Zodpovědnost je dobrá vlastnost, ale nesmí k tomu přibýt i strach. 

Strach nás může opravdu paralyzovat do takové míry, že z nás řidiček zůstanou jen spolujezdci. A to je velká škoda.

No jo, jenže jak se toho strachu zbavit? JEŽDĚNÍM... Opravdu! 

Když si vzpomenu na svoje řidičské začátky, tak to bylo opravdu výživné 🙂

Jak jsem už psala výše, řidičák mám od necelých devatenácti, ale hezkých pár let byl ukryt hluboko v peněžence. Dokonce jsem si kupovala vlastní auto aniž bych jej před koupí projela - tak moc jsem se stresovala z ježdění přes den. Za volant jsem si sedala v noci abych poodvážela kamarády z pařeb. Přes den jsem si sháněla řidiče. 

“Dobrý den, moc prosím o radu nebo ještě lépe vaši případnou zkušenost. Jsem rok a půl po porodu, který byl bezproblémový, ale personál z něj přesto udělal dost traumatický zážitek. Nejhorším následkem (kromě mé psychiky) je jizva po nástřihu, která i s okolím pořád bolí a je citlivá, navíc se s ní psychicky nemůžu srovnat a pořád se tam skoro nemůžu dotknout, hned je mi do breku... S manželem sex fakticky nemáme, mám pocit, že násilí u porodu mi sexualitu v podstatě zničilo. Zkoušela jsem všechno možné, ale bezvýsledně a už jsem z toho zoufalá. Na plastiku to není (potvrzeno od více odborníků, včetně soukromého plastického chirurga), a je fakt, že na pohled to není nejhorší. Četla jsem nedávno něco o vaginálním mapování, myslíte, že by mi mohlo pomoct?”

Těmito slovy začíná jedna z mnoha diskuzí na fóru Modrého koníka. Žen, které se po porodu potýkají s problémy v sexuální oblasti, je bohužel mnoho. Ponechme nyní stranou důvody, které k nechuti v sexuálním životě vedou a zaměřme se na techniku, které se dotkla již sama tazatelka ve fóru - tedy k léčebné technice vaginálního mapování.

Téma intimity a sexuality je pro člověka tak osobní, že se asi málokdo pouští do rozhovoru o problémech v této oblasti s kýmkoliv na potkání. Tato technika však slibuje řešení problémů mnoha žen (nejen) po porodu a bylo by tedy škoda nevědět o možnosti, která by nám mohla pomoci. V následujících řádcích se tedy můžete teoreticky seznámit s těmi nejdůležitějšími body, které byste měly o této problematice vědět a pak už bude záležet jen na vás, zda budete chtít tuto terapii případně i vyzkoušet.

Co je vaginální mapování?

Vaginální mapování (český termín byl převzat z anglického Vaginal Mapping ) je léčivý postup, který je součástí metod Sexological Bodywork (tedy sexuologické práce s tělem). Ačkoli název zní pro někoho možná děsivě a mnozí si pod ním představují ledaco, je toto sousloví zcela přesné. Vaginální mapování totiž skutečně mapuje citlivost vaginální tkáně v pochvě ženy, čímž umožňuje právě zcitlivění vaginální tkáně a celého těla, léčení traumat a jejich uvolnění z paměti těla.

Kromě označení vaginální mapování se v českém prostředí můžete setkat také s pojmem vaginální akupresura - toto označení souvisí s léčebným přístupem - jednotlivá místa se totiž spíše s různě silným tlakem mačkají a masírují (jako při akupresuře).

Dát život dítěti je tou nejkrásnější věcí v životě ženy. Je to zázrak slovy těžko popsatelný. Jen vy jako matka víte, co za těhotenstvím, porodem, šestinedělím a každým dalším dnem v roli matky je radosti, bolesti, únavy a lásky. A jen vy jako žena víte, co to všechno udělalo s vaším tělem. Buďme pragmatické a praktické. Naštěstí je tu moderní estetická medicína, a tak nic není ztraceno.

Příliš velká vagina, inkontinence, špatný sex

Ženy po spontánních porodech se často potýkají s pocity volné vagíny někdy spojené s inkontinencí, a právě takové potíže umí plastická gynekologie velmi dobře odstranit. Pochvu a poševní vchod zúží lékař při chirurgickém výkonu zvaném vaginoplastika . Provádí se v celkové anestezii a výsledkem jsou pacientky (i jejich partneři) nadšené. Současně je možné při vaginoplastice provést také aplikaci kyseliny hyaluronové pod močovou trubici či aplikaci laseru, které zamezí inkontinenci. Laser je vhodné aplikovat zejména u lehčích forem inkontinence nebo pokud ještě plánujete děti.

Křečové žíly nemusí být jen na nohách

Křečové žíly v oblasti vulvy a v podbřišku se v těhotenství objeví asi už 4 % žen, často se ale vyskytnou i u netěhotných. Jejich příčinou je stejně jako u varixů na nohou žilní nedostatečnost. V Asklepionu se tímto velmi nepříjemným a intimním problémem zabývají zkušení cévní chirurgové, kteří používají nejšetrnější metody léčby jako lasery, radiofrekvenci, skleroterapii. Všechny výkony provádějí pod kontrolou ultrazvuku, minimálně invazivně. Opravdu není důvod se trápit tímto nepříjemným intimním problémem.

Prsa jsou symbolem mateřství, pečujte o ně

Děti jsou radostí našeho života. Záleží nám na nich. Proto se staráme o jejich radost, chceme jim dopřát šťastné a bezstarostné dětství. Do každého dne by měly vstoupit plni elánu a připravení čelit všem nástrahám. Ať už jde o narozeninovou oslavu nebo rozbité koleno.

Na drobnostech záleží

Každý nový den začíná ránem. Po probuzení bychom se měli cítit odpočatí. K tomu nám může dopomoci i správně zvolené povlečení. Vždyť v něm trávíme velkou část dne. A u dětí to platí dvojnásob.

Jak vybrat dětské povlečení?

Na výběr povlečení do dětského pokoje je třeba klást větší důraz než na výběr dospěláckého povlečení. Dbejte na správnou volbu materiálu, design i funkčnost.

Materiál

Budoucí maminky, které mají  první velké dilema, zda má smysl kupovat kojicí podprsenku, již za sebou a jsou rozhodnuty, že to smysl rozhodně má, čeká neméně náročná druhá část celé akce. Jak vybrat tu správnou kojicí podprsenku?

Že je výběr padnoucí kojicí podprsenky hotová věda, o tom vědí své i uživatelky Modrého koníka. Proto jsme tento kousek šatníku podrobili zevrubné analýze a sepsali následující desatero. Devět z deseti bodů by mohlo s výběrem pomoci. S desátým krokem bude výběr bez práce.

Desatero pro výběr padnoucí kojicí podprsenky

1) ČAS

Kojicí podprsenku je vhodné vybírat v posledních týdnech před porodem. Prsa se na tvorbu mléka připravují průběžně během celého těhotenství. I když se během několika prvních dní  po porodu pak ještě nalévají při tvorbě mléka, ve většině případů nebývá změna tak markantní, aby se do dobře vybrané kojicí podprsenky po spuštění laktace ňadra nevešla.

Kojicí podprsenka také bývá součástí seznamů toho, co si sebou přibalit do porodnice, proto se doporučuje vybírat ji ještě před porodem.

První co musím zmínit před samotným začátkem mého příběhu je, že teď když už konečně mohu porovnat dva porody, byl jeden hrozný a druhý krásný, než sem rodila dceru byla sem přesvědčená, že porod se synem byl krásný a vesměs vím, že je to dobře, protože sem se nebála a naopak se na druhý porod těšila. Termín porodu byl 18. 12. 2018, k tomuto datu se ani nedostaneme. Byla neděle 9. 12 a mě večer začali neskutečné, pravidelné bolesti, nepomáhala sprcha, nic. Po konzultaci se setrou v porodnici, sem měla čekat, jestli se to zhorší, trvalo to celou noc a ráno všechny bolesti odešli. Odpoledne to ale začalo, ťřes, zimnice, teplota 38,5, cítila sem se ale dobře, opět sem volala do nemocnice a tam mi řekli, že se mám přijet ukázat. Po všech možných vyšetřeních zjistili, že mám pyelonefritidu (zkrátka zánět), přijali mě a dávali kapačky s antibiotiky, bylo mi hrozně, doma syn, se kterým sem nikdy nebyla odloučena víc jak na den, věděla sem, že se má dobře, ale stejně. Na chodbě samá maminka s mimčem a já jak idiot stále 2v1. Ve středu přišel verdikt, že infekce se neléčí a bylo by lepší porod vyvolat a následně mě léčit dál už samostatně. Indukce tedy připravena na 14. 12. Hysterie začala, ne ani tak na venek, ale uvnitř sem měla šílený strach, měla sem načteno a po zkušenostech z okolí a všemožných příběhů, že je to nejhorší, vyvolávané,

že to v mnoha případech končí sekcí. No a já? S porodním přáním se mi vzdaloval sen o krásném porodu. 

V předvečer porodu, sem si řekla o tabletu na spaní, abych aspoň měla trochu energie, jinak bych samou nervozitou neusla, v 6 hodin ráno budíček, pásy, přechod na předporodní pokoj. Zarazilo mě, že nedostanu ani najíst, takže sem si vyžádala housku, koukali na mě jak na cvoka, že jíst nemůžu, ale já přece nebudu rodit hladová! 7:00 zavedena první tableta, 30 minut ležení, bolesti začali defakto hned, mírné, snadno prodýchávající, následně 20 minut pásy a volný pohyb. 9:00 zavedena další tableta, bolesti se začali stupňovat a už šli v leže dost těžko prodýchat. Opět 30 minut ležení, 20 minut pásy, po pásech se mě sestra zeptala jakou chci přípravu na porod, nechápala sem, takže to je celé? Rodím? Ano, rodíte. Dali mi klystýr a šla jsem na porodní box. 11:00 Bolesti docela šly, dali se prodýchat tak nějak hezky, zanedlouho dorazil přítel, celou dobu mi byl obrovskou oporou, podával mi pití, pomáhal, přesouval, držel, ale co nejvíce... mlčel a mazlil se se mnou, hladil a věřil mi. Po prasknutí vody, sem se naložila do vany, to bylo hodně příjemný, teplá voda mi obrovsky pomáhala, ovšem, neotevírala sem se. Zanedlouho přišla lékařka, že bychom kdyžtak zkusili oxytocin, odmítla sem a to velmi striktně. Řekla, že teda ještě počkáme, ale že za hodinku už ho pokud bude nález stejný zkrátka dáme. Kontrakce začali být už šílené a snad co půl minuty, bylo asi 13:00 a já stále na 2-3 prsty, myslela sem, že to nikdy neskončí, zanedlouho už sem si řekla o něco na bolest do svalu, když ale přišla sestra s jehlou ke mě, odmítla sem to, s tím, že to ještě vydržím. Vydržela sem, po všech možných polohách, ukrutných bolestech otevřená konečně aspoň na 5 cm, zanedlouho ale přišlo to ukrutné nutkání tlačit, bylo brzo a já začala panikařit, křičela sem a prosila, že chci říznout, PA mě uklidňovala, konějšila, uklidnila sem se, moje panika trvala sice jen asi 2 minuty, ale do dnes se za ni velmi stydím, mohla sem si to odpustit. Začala sem být hrozně unavená, malátná a zoufalá. Nevydržela sem a řekla si o něco silného na bolest, PA mi teda dala velikou infuzi s nízkou dávkou opiátů, která mě měla jen uvolnit, ale neutlumit. Kapala chvilku, dvě kontrakce, 8 cm a hurá! Musím říct, že když mi oznámila, že sem otevřená na 8, vyvalila sem oči, najednou sem úplně ožila a zvolala, že teď už je mi to jedno, že teď už zvládnu všechno. Lékařka přišla, nohy nahoru, chytnout a tlačit, samotné tlačení bylo najednou tak jednoduchý, zatlačila sem jednou, hlavička venku, podruhé a byla tu. Naše dcera Anna, 3360 g. a 49 cm. Já bez natržení. Skvělý porod. Nechali nás všechny 3 samotné, proběhl bonding, celé porodní přání mi splnili do puntíku, bylo to skvělé. Přisála se po hodině bondingu a do konce druhé hodiny se mě nepustila. Spala se mnou celou noc v posteli přidundlá k tělu a já už druhý den měla aspoň mléko 🙂 Byla to ohromná jízda!