Průjem je nepříjemnou záležitostí, se kterou se minimálně jednou v životě potýkal snad každý. Nejedná se o nemoc v pravém slova smyslu. Vodnatá stolice je obvykle známkou toho, že v našem těle nefunguje všechno tak, jak má. Přečtěte si, jak účinně bojovat s průjmem a jaké jsou osvědčené tipy našich babiček.

Dlouhé hodiny strávené na záchodě s ukrutnou bolestí břicha. Patálie spojené s běhavkou zažila v nějaké formě valná většina z nás. Při průjmu dochází k podráždění trávicího traktu a zrychlenému pohybu střev. Ty nedokážou vstřebat všechny tekutiny, které jsme přijali s potravou, a tak jejich přebytek vyloučí. Příznaky potíží netrvají dlouho, řádově jen několik dnů, střevní homeostaze se obvykle rychle obnoví sama. V některých případech však může průjem signalizovat i vážnější zdravotní problémy. Podle délky trvání obtíží rozlišujeme:

• akutní průjem – přichází náhle a na vině jsou obvykle viry a bakterie. Stejně rychle (během několika dní) také odezní;
• chronický průjem – bývá způsoben syndromem dráždivého tračníku. Postižený trpí buď řídkou stolicí a nutkavou potřebou dojít si na toaletu, nebo naopak zácpou. V některých případech se mohou tyto projevy i střídat. Na rozdíl od akutního průjmu se tento problém nevyřeší sám. Zahoďte stud a navštivte gastroenterologa, který vám zajistí potřebná vyšetření.

Pozor na dlouhodobě trvající problémy

Z akutního průjmu si nemusíte dělat těžkou hlavu, zpozornět byste ale měli, pokud ho doprovázejí další symptomy, jako je zvýšená teplota, nutkání ke zvracení a zvracení, zimnice, bolesti kloubů a svalů, celková slabost či únava. Také dlouhodobý charakter potíží vyžaduje návštěvu lékaře. Řídká stolice může být známkou vážnějších onemocnění, jako je Crohnova choroba či ulcerózní kolitida. Obě tyto nemoci spadají do kategorie zánětlivých onemocnění střev.

Když akutní průjem přetrvává

Zuzka Janešíková je autorka projektu Životem s dětmi, který má za cíl inspirovat rodiče, aby si život s dětmi užívali. Zejména je to ale také máma, která si život s dětmi sama užívá velmi a moc si přeje, aby i ostatní rodiče objevili to kouzlo, které nejde slovy popsat. Lze ho jen cítit a díky němu vnímat blízkost ke svým dětem.

V nové poradně Modrého koníka vám může pomoci v různých situacích. Mezi ty nejčastější, s nimiž se většina rodičů čas od času jistě setká, patří:

• Cítíš se vyčerpaná a nemáš dostatek trpělivosti.
• Stane se, že zakřičíš a pak si to vyčítáš.
• Uspat dítě v klidu je nadlidský výkon.
• Odchod z domu vám trvá 2 hodiny a často se neobejde bez slziček. 
• Roztržky mezi sourozenci o jednu hračku tě ubíjejí.
• Dělá si tvoje dítko co chce a ty už nevíš, jak mu to jinak vysvětlit.
• Máte na pořadu dne "období vzdoru" a ty z toho šílíš.
• Partner se ne vždy zapojuje a ty máš pocit, že jsi na to sama.
• Čas na sebe - tohle spojení už vůbec neznáš, protože už jsi to nějaký ten pátek nezažila.

Pokud se s těmito problémy také doma potýkáte, Zuzka ti může ukázat různé možnosti a cesty, jak si s dětmi život užívat. Jak pomocí vzájemné komunikace docílit toho, abyste se u vás doma cítili všichni v pohodě. Tak se nebojte zeptat, otázky můžete pokládat ZDE 🙂

Dobrý den, milé maminky, máme tu druhé lednové úterý a s ním přichází druhá milá soutěž o velkou zásobu dětských kašiček od Nestlé. Konkrétně v této druhé soutěži můžete vyhrát nemléčné vanilkové a mléčné švestkové kaše. 

🥣 NESTLÉ NaturNes nemléčná obilná BIO kaše vanilková je oblíbený příkrm určený pro kojence od ukončeného 6. měsíce věku. Vanilková příchuť patří k těm nejoblíbenějším, tak může být právě tato kašička sázka na jistotu. 😊 Jednoduchou přípravu jistě oceníte ať už budete připravovat snídaní či svačinku. 

🥣 NESTLÉ Nature’s Selection mléčná obilná kaše jablečno-švestková je vyrobena z pečlivě vybraných obilovin - pšenice a ovsa. Kaše je obohacena o jemnou chuť sladkých jablek a sušených švestek, které potěší malá bříška vašich jedlíků. Kaše je bez přidaného cukru a bez aromat a obsahuje 11 vitamínů a minerální látky. Vhodná též od ukončeného 6. měsíce věku dítěte.

Jednoduchá pravidla pro druhou lednovou soutěž :

1) Dejte LIKE tomuto článku

2) Do komentáře pod tento článek napište zkušenost s nějakým baby produktem od Nestlé. Pokud máte zkušenosti s více Nestlé produkty, můžete vložit více komentářů – pro každý produkt jeden komentář. Počet vašich komentářů je neomezený. 

Dneska jsme měli další kolo v Motole. Byla to plánovaná kontrola na hematologické ambulanci a následovala po ní schůzka s genetičkou, protože už mají Matějovi výsledky.
Den před Motolem jsem vždycky nepříjemná sama sobě, nevím co mám čekat, jestli náhodou nemá už ty modřiny tak velký, že by muselo dojít k aplikaci faktoru nebo jestli je to ještě v mezích normy.
Na ambulanci se vždycky loučíme slovy: ať se vidíme za co nejdelší dobu a hlavně bez úrazu. Už jsem psala předtím v KZ, že Mates si 23.12. udělal obří monokl o roh stolu i přes to, že máme ochrany rohů.
Pan primář se ptal jak to dlouho mizelo a Máťu kontroloval. Dostali jsme pochvalu i přes to, že teď má jeden větší hematom na ruce v podpaždí, kterou jsme mu udělali my, když jsme ho chytali při pádu ze židle. Máťa dostal pochvalu i za to, jak hezky chodí, že to se moc u hemofiliků nevidí. Netuším jestli je to způsobené tím, že při zakrvácení je nožičky bolí, ale i já už bezpečně poznám, kdy Mates nemá svůj den a je vidět, že ho bolí “celé tělo”.
Většinou má i místa s hematomy teplejší, celkově si ulevuje a spíš si hraje v sedě, nebo se po mě “válí”. Další termín nejdřív za dva měsíce, což je super, čím méně cest do Motola, tím lépe, bude jich i tak mít dost.
U paní doktorky na genetiku se potvrdila genová mutace a já dostala konečně žádanku do ÚHKT na odběry- důvod- potvrzení nebo vyvracení mě jako zdravé prenašečky hemofilie a hlavně mi bylo vyloženě řečeno, že nás prosí, abych do té doby, než budou výsledky nebyla těhotná.
Já sama jak už jsem psala to neplánuju, mám v tomhle nastavený blok a hranici, kterou nehodlám překročit, ale i tak, mi nebylo úplně hej, když jsem poslouchala znovu o IVF a podobně. Obdiv všem maminkám, které tohle musí nebo museli absolvovat, aby měli doma svoje vytoužené miminko.

Je to asi dva dny, kdy jsem na FB narazila na podobný příspěvek, jaký jsem já dávala par mesicu zpět do skupiny hemojunior. Rodiče nově zjistili diagnózu u syna. S paní jsem si psala a nechci psát detaily, protože je to hodně soukromá věc, ale když jsem pak večer usinala, úplně se mi vrátil ten den, kdy i my jsme se dozvěděli, že existuje hemofilie a že ji náš Matěj má. Poslední dobou mi přijde, že už to beru víc a víc jako součást toho, jak zijeme a že se když to přeženu prestavam cítit pokorně vůči téhle nemoci. Tohle mě zase trochu vrátilo na začátek, ale jsem rada, že jsem si mohla s paní vyměnit pár zpráv a třeba ji i trochu uklidnit, protože mě to hodně pomohlo, když to stejné udělal někdo jiný pro mě.

Ještě takový dodatek, pár z Vás se mě ptalo, jak vypadají modřiny hemofilika, ale já ještě nejsem úplně ok s tím tohle zveřejnit, tak se nezlobte. 😊 

Děti spí. Dnes večer to oběma trvalo do čtvrt hodiny. Pohádka! Rýma odsátá, slzičky otřené, jedno dítě vyčůrané (kéž to vydrží až do rána), druhé přebalené (kéž to plína vydrží až do rána), prso nahradil dudlík (kéž to... no však to už znáte samy).

Děti spí. Nádobí umyté, hračky naházeny do kouta, abychom o ně v noci po cestě na záchod nezakopávali (ne, v tom lepším případě to sice do rána určitě nevydrží, ale aspoň to stihneme, navíc je jen otázka času, kdy budeme vzhůru i s druhým a zase odsávat rýmu). Čas na to, odložit mateřský plurál, sáhnout po kvalitní literatuře a pokračovat v sebevzdělávání. Haha. Ha. Ne. 

Už tu zase jak trubka sedím půl hodiny s mobilem v ruce, sjíždím mateřské weby, premýšlím nad nákupem nových bačkůrek, rozčiluji se u diskuzí na sociálních sítích a jsem v sedmém nebi, že po mně nikdo nic nechce. Můžu se zvednout a jít na záchod. Sama! Nikoho nemusím hlídat, aby si nerozbil hlavu o držák na toaletní papír, a nikdo se mě nepřijde na nic zeptat!

(A mami? Ano, miláčku?

Co teď je? Odpoledne.

A pod námi je co? Taky záchod.

WEF: "Předpovědi" pro rok 2030 - Můžeme to udělat v konkrétních termínech!
Autor: Dirk Müller
https://www.cashkurs.com/demokratieplattform/beitrag/wef-vorhersagen-fuer-2030-was-koennen-wir-konkret-tun/?fbclid=IwAR2N9_v-zAHWKYlyDqz9BifYjiMkJnV26ilicQWaYjdsxZmaAQ13Ymi2Uko
Světové ekonomické fórum (WEF), mluvci orgán světových ekonomických elit, nam zveřejnilo sve cile cíle pro rok 2030 v neuvěřitelně upřímném video spotu. Jak se s tím můžeme vypořádat – a co může každý z nás skutečně udělat, aby se připravil?
Tato doporučeni "Co mohu dělat!?" – videné z mého osobního hlediska, jsem pridal na konci článku. Doufám, že vám pomohou.
1."You´ll own Nothing and you´ll be happy. Whatever you want you´ll rent.“
Nebudeš nic vlastnit a budeš šťastný... protože vám za poplatek půjčíme vše, co potřebujete. Samozřejmě, někdo musí vlastnit všechny věci, které si půjčíte. Budete zcela v naší moci, protože kdykoli jste neposlusni, zvýšíme poplatek za půjčku nebo vám to přestaneme půjčovat. Proč my tyto věci vlastníme a nepůjčime vam to, když nas to dělá tak šťastne!? ... Protože nejsme ani z poloviny tak blby jako ty!
2.„The US won´t be the world´s leading superpower. A handful of countries will dominate.“
USA už nebudou dominantní supervelmocí... a ani nikdo jiný... protože oslabíme ty do tedka silné státy do té míry, že už nikdo nebude moci dominovat. Tak budeme moci diktovat všem předním politikům, tem zavislym na nasich penezich a vlivu, co mají ve svych narodech prosadit. Tim budeme udrzovat rovnovahu sil a popř. je vyprovokujeme proti sobě. Žádný stát a ani budoucí politik uz nikdy nebude dost silný na to, aby se proti námi postavil.
3.„You won´t die waiting for an organ donor. We won´t transplant organs. We´ll print new ones instead.“
A samozřejmě my budeme rozhodovat o tom (ty už nic nevlastníš) kdo dostane orgány k transplantaci. Dostane to jenom ten jehož život stojí za to, aby žil – a nekdo bohužel nedostane nic protože byl zatřiděn jako zbytečný jedlík. Etika už nebude platná. Dárcovstvi orgánů uz nemusí být dostupné všem, protože tyto orgány budou pouhym ekonomickym předmetem na trhu nabídky a poptávky.
4.„You´ll eat much less meat. An occasional treat, not a staple. For the good oft he environment and OUR health.“
Jojo, my myslime nas, ne tebe. Prece jsme rekli MY!!! V budoucnu budete jíst hmyzí hamburgry a náhražky masa. . . skutečné maso bude pouze při zvláštních příležitostech. To vsechno budeme delat pro životní prostředí a NAŠE zdraví (teď mám na mysli NÁS
https://www.zerohedge.com/geopolitical/world-economic-forum-encourages-plebs-eat-weeds-drink-sewage
5.„A billion people will be displaced by climate change. We´ll have to do a better job welcoming and integrating refugees.“
Miliarda lidí opustí svou bývalou vlast a my budeme muset nad tim intenzivneji pracovat, aby se u tebe cítili dobře a abys ty proti tomu nekladl odpor. Každý má právo vybrat si své budoucí místo pobytu, protoze pro nas jste si vsichni rovni. Tedy stejne bez práva a nedůležiti. Nám to je jedno, kdo a kde nám bude sloužit. Protože nejste jeste vsichni stejni, udelame z kazdeho vas stejne rovnopravneho.
6.„A billion people will be displaced by climate change. We´ll have to do a better job welcoming and integrating refugees"
Znečišťovatelé ovzduši budou muset platit za emise oxidu uhličitého. Za uhlík bude celosvětove jednotná cena. Uděláme fosilní paliva všeho druhu tak drahá, že si je nikdo z vás už nebude moci dovolit. To pomůže, aby se fosilní paliva dostala do historie.
7.„You could be preparing to go to Mars. Scientists will have worked out how to keep you healthy in space. The start of a journey to find alien life?“
Připravte se na to, že se brzy potvrdi existence mimozemského života, protože pokud chcete lidi spojit do jedne komunity, vždy potřebujete "my" a "ty ostatní" a "Novou hranici" jako společný cíl. Brzo se nám povede ovládnout cely svět a k tomu potřebujeme vytvořit "Jeden svět" a "Jedno lidstvo", které nám budou oddani. A pak potřebujeme vytvořit take "ostatní"... a ti mohou samozřejmě pocházet pouze z jiné planety. Proti těm ostatním “tam venku" se musíme sjednotit a musíme vytvorit "Novou hranici" v nekonečném vermiru". Žádný vládce nikdy nevládl nad říší, aniž by nepoužil skutečného nebo imaginárního nepřítele zvenčí jako scénáře trvalé hrozby, který ospravedlňuje to či ono opatření nebo aby jednoduše lide staly za vládcem proti „společnému nepříteli“. Proč bychom se my měli bez teto vyhody obejít?
8. Western values will have been testet to the breaking point."
Západní hodnoty (Lidská práva a demokracie) selhaly.Výraz západní hodnoty zahrnuje lidská práva, zejména právní stát a demokracii, jakož i individualismus a toleranci. Ano, to vam rikame zcela otevrene. Západní hodnoty (Lidská práva a demokracie) selhaly.Byla to pěkná epizoda soudobých dějin, ale nás to nadlouho omezilo v plném výkonu moci. Ale teď, naštěstí pro nás, jsme to přivedli ke konci. Připravte se na opak každého z nich. Protože my víme, co je dobré a správné - pro nás - a budeme se organizovat centrálně tak, jak to dělali všechny rozumné elity před těmito směšnými západními hodnotami.
9.„Checks and balances that underpin our democracies must not be forgotten.
Nesmí se zapomenout na kontrolu a rovnováhu sil. Ani my nezapomeneme: -) ... určitě budeme kontrolovat ty z vás, na které přeneseme odpovědnost, a zajistíme, aby se nikdo z vás nestal příliš mocnym ... rozhodne se budeme řídit zásadou „Rozdel a panuj".
Jak jsem na zacátku zminoval, nadále uvádim mé myšlenky, co by každý jednotlivec mohl udělat pro naši společnost.
Ad 1) Sledujte, abyste získali co největší ekonomickou nezávislost. Žádné leasingové auto, ale platte v hotovosti... a pokud najdete starši model bez satelitního připojení, tím lépe. Ne Spotify, ale spíše CD s přehrávačem. Ne Kindle, ale kniha z papíru. Ne půjčovna kol, ale vlastni jizdni kolo, ktere je treba udrzovat v pojizdnem stavu.
Ad 2) Spolehněte se co nejméně na státní instituce. Posilujte soukromá osobní přátelství a sítě v analogovém (ne digitálnim) prostoru. Pokud máte pochybnosti, pomohou vám víc než státní instituce... Řekové to vědí po staletí.
Ad 3) Snažte se abyste zůstali zdraví tak dlouho, jak je to možné. Sport, výživa, pozitivní přístup k životu. Jakmile se stanete závislými na zdravotním systému, již nejste zcela nezávislý.
Ad 4) Méně masa není vůbec špatné. . . Pokud se nyní podíváme na dobrou kvalitu a původ a raději jíme méně a rozumne. Jestliže si na to zvykneme, pak to pro nás nebude tak těžké, až se to stane novou normou.
Ad 5) Soucastná národnost a etnicka přislusnost se rozpustí – i když ne zcela dobrovolně. Ale potřebujeme soužiti a komunitu, protože lidstvo odevždy existovalo ve společnosti. Tahle komunita je přímo kolem nás. Skuteční přátelé, rodina, sousedé, sportovní kamarádi a hobby komunity. Pojďme kultivovat nejdůležitější komunity přímo kolem nás. Členství ve skupinách v osobním prostředí bylo vždy cennější a důležitější než národní příslušnost.
Ad 6) udržujme si mobilní nezávislost v tomto elektrifikovaném světě. Ješte dlouho potrvá, než vozidla se spalovacim motorem a veteráni (!?) budou vykázány z ulic. Nechte si kolo a dejte se znova na turistiku. Každá forma individuálního pohybu je kus svobody. Když “jini” rozhodnou, kdo může nastoupit do letadla, vlaku nebo autobusu, kdy a za jakých okolností (zdravotní pas atd.), měli bychom být spokojeni s každým kusem individuální možnosti pohybu, která není závislá na vůli ostatních.
Ad 7) Již nyní se množí (pripravuji nas) články v renomovanych publikacich, údajně stejně renomovanych zdrojů o "kontaktu" s "něčím z venku". Buďme připraveni na to, že cetnost techto zprav se zvýší a v určitém okamžiku se stane to, co se tak často děje: včerejší konspirační teorie se stane obecnou znalostí zítřka. Nezáleží na tom, jestli je ten příběh pravdivý nebo ne. Je to nezbytný cíl, aby se lidstvo sjednotilo, tim že konečne všichni budou veřit na tu stejnou “pohádku”. Nenechme se z toho vyděsit, až se zprávy zhustí. Ale zaznamenáme to - a pokud k tomu dojde - lhostejně, aniž bychom se nechali pobláznit. "Mimozemšťané!? ... Ano, ano... Já vím... vyridte jim pekne pozdrabe, a odejdete...."musím jít na tenis".
Ad 8) Přestože velká část naší předchozí demokracie byla spíše iluzí než realitou, je důležité, abychom ji nenechávali zničit, ale abychom ji zachovali všude tam, kde je to možné - a především abychom ji žili.
Nemůžeme změnit velký svět, ale můžeme udělat tu malou část světa, kde se pohybujeme každý den. Pokud to udělá velke mnozstvi lidí, pak... a teprve potom... se zmeni celkový obraz.(Kaleidoskop)
Takže to je přesně to, co můžeme a musíme udělat. Každý den být příkladem pro naše bližní, žít a osvojit si hodnoty, které považujeme za cenné a žádoucí, a nenechávat se ovlivnovat iluzemi druhych.
Založme komunitu, přinášejme do našeho životního prostředí mír, respekt a porozumění. A co je nejdůležitější, zůstaňme pany našich myšlenek a emocí a nedovolme, abychom byli nuceni k negativním myšlenkám a emocím. Jsme to, co si myslíme, a naše myšlenky vytvářejí realitu.
A nakonec stále existuje naděje, že tento přehnaný kritický pohled na plány do budoucna je zcela neopodstatněný a že nakonec to bude skutečně tento odvážný a krasny nový svět, který nám muži, ženy Svetoveho ekonomickeho fora vykreslují. I to je mozna volba. Než to budeme vědět, zbývá ještě devět let. Do té doby si užívejme života s radosti a vdecnosti na teto krasne planete, infikujme tim druhe a predejme to dalsim generacim.
Delejme to, co bychom meli delat vzdy ..... to nejlepsi

Ahoj 🙂 

V bazaru nám přibývá hodně inzerátů, přibývají nové kategorie a proto hledám nové moderátorky bazaru, které by v bazaru chtěly pomáhat.

Pokud ráda v bazaru nakupuješ/prodáváš a záleží ti na tom, aby byl náš bazar kvalitnější a bezpečnější, přidej se k nám. 

Všechno důležité se dozvíš ode mě a v naší skupině, kde si navzájem radíme a pomáháme.

Každá moderátorka má svou kategorii, které se podle vlastních možností věnuje. Větší kategorie mají více moderátorek, které mají dohodnutý systém spolupráce.

Další články o bazaru Modrého koníka:

Hluboká korbička, sporťák nebo golfáč. Nic vám to neříká? Nebojte – po přečtení tohoto článku už od sebe jednotlivé dětské kočárky v klidu rozeznáte. A navíc zjistíte, který z nich je pro vás a vaše miminko ten pravý.  

Kočárek vybírejte podle věku dítěte

Dětské kočárky se od sebe liší především tím, pro jak staré miminko jsou určeny. V hlubokém kočárku budete vozit několikaměsíčního kojence, ve sporťáku dvouleté batole a v golfovém kočárku svezete unaveného tříletého caparta.

Klasický hluboký kočárek

Kočárek s hlubokou korbičkou se zpravidla pořizuje ještě před narozením miminka, které v něm budete vozit přibližně 6–9 měsíců. Při výběru kočárku dbejte na to, aby byla korbička dostatečně prostorná – v zimních měsících do ní totiž budete miminko ukládat zabalené v objemném fusaku. Co potěší každou maminku, je odpružení, díky kterému uspí i toho největšího uplakánka, a spodní úložný prostor například na nákup. 

Připravte se ale také na to, že hluboký kočárek nepatří k těm nejpraktičtějším. Je poměrně těžký, hůře se s ním manipuluje a složit ho bývá takřka nadlidský úkol, zvlášť když v druhé ruce držíte miminko. 

Silvestr je dávno za námi a na nás čeká ještě jedno "Silvestrovské překvapení"! 🤗 

Ve skupině Fisher-Price jsme soutěžili o nočník s tučňákem a někdo z vás jej bude mít už brzo doma. Všem, kdo se účastnili, děkuji za zapojení do soutěže a za Vaše krásné příspěvky s předsevzetím/přáním do roku 2021 🥰  

🍀 Na koho se tentokrát usmálo štěstí?🍀 

Nočník vyhrává uživatelka s příspěvkem ve skupině Fisher-Price č. 30, který vylosoval generátor náhodných čísel, tj. @zuzurox ️🏆 🎁 😍  Moc gratuluji! ❤️ 

A jelikož se mi moc líbil její příspěvek, všem vám ho tu odcituji, protože má skutečně něco do sebe 😉 Díky ❤️

"Předsevzetí si téměř nedávám, jen snad, že se nebudu trápit pro věci, které neovlivnim, nezměnim."

Víte, co je krevní faktor? Rh+ a Rh-? Já věděla, že existují a že mám faktor negativní (ten méně častý) a musím si dát pozor, abych po každém těhotenství (i po tom nepovedeném) dostala jakousi injekci. Ale rozhodně jsem nevěděla, že kvůli tomu může být moje dítě zesláblé a hladové.

Obecně může nastat problém, tzv. Rh konflikt, a to když matka rh negativní porodí dítě rh pozitivní. V nejhorších případech může dojít až k poškození mozku dítěte. U nás díkybohu (snad) k ničemu takovému nedošlo. Problém pak vzniká kojením - matka předává v mléku dítěti látky, které urychlují rozpad červených krvinek, dítě má pak zvýšený bilirubin a všechny klasické “příznaky” jako u běžné novorozenecké žloutenky. Jen bilirubin stále neklesá, ale tím jak je dítě den ode dne starší, se zvětšují limity na to, kdy je to již hraniční a ohrožující hodnota.

Ale začnu od začátku. Už na porodním boxu se syn nechtěl přisát, později ani na pokoji. Ihned mi dali kloboučky na kojení, ale ani tak se nepřisál, resp. přisál, nic neteklo, tak to hned vzdal. Čili jsem byla ráda, že se spustilo alespoň mlezivo, ale na mléko jsem mohla zapomenout. Ládovala jsem se tedy homeopatikama, pila tři litry tekutin denně. Z porodnice jsem odcházela s tím, že syn je plně na umělém mléku (UM). Doma jsem to s pomocí kojících čajů a odsávačky zvládla a mléko se spustilo, přes klouboučky si syn něco vzal. Nicméně ještě zpět k pobytu v porodnici. Třetí den se malému začaly zvyšovat hodnoty bilirubinu, nakonec si ho odnesli na fototerapii - svícení pod modrým světlem. Vzhledem k tomu, že jsem nekojila, tam zůstal bez přerušení a mé přítomnosti celé jedno odpoledne a noc. Ráno po odběrech hodnoty klesly a pak nás pustili domů. Bohužel jsme se tam druhý den museli opět vrátit a celou noc byl zase na svícení. Jak jsem psala výše, doma se nám pak povedlo nějak se sladit a UM jsem mohla vyřadit a ze syna bylo plně kojené dítě. A já měla radost, že mu mohu dát to nejlepší pro něj. Ze začátku bylo vše v podstatě normální, jen měl neustále na ručičce modřinky, jak mu pořád brali krev. Bilirubin lehce pomalu stoupal, ale tím jak byl syn starší, se “povolené” hodnoty posouvaly.

Takto to šlo celé šestinedělí. Jenže ke konci už se syn v noci budil co hodinu a půl a další hodinu byl na prsech. Pokud samo mléko neteklo, pustil se a brečel nebo zkusil sát a usínal. Musela jsem ho u toho budit a snažila jsem se, aby se aspoň trochu najedl. Za hodinku a půl nanovo a takto celou noc. Přes den to bylo lepší, to vydržel hodiny dvě. Zoufale jsem se snažila na internetu najít nějaké informace, neustále jsem jen četla, že je to normální, že kojení není jednoduché, že musím vydržet, že mám kojit na požádání, zkoušela jsem různé polohy, různé kloboučky i bez kloboučků...až jsem jednou narazila na informace ohledně převařování (ve skutečnosti je to spíše pasterizace, protože nesmí dojít k bodu varu) mateřského mléka. Rozhodla jsem se, že to zkusím. A tady nastal další problém. Vzhledem k tomu, že tvorba mléka reaguje na poptávku a syn nebyl schopný vytáhnout mléka více, ustálila se mi tvorba na cca 40ml. Víc jsem prostě na jedno odsátí nedala. Syna jsme krmili stříkačkou přes prst, aby si neodvykl na prso. Tím, že to dostal naservírované bez práce, toho najednou vypil fakt hodně, ale moje tělo prostě nebylo schopno takové množství mléka vyprodukovat. A to ani přes opět nasazené kojící čaje, homeopatika a odsávání.

V tomto momentu manželova mamka volala své známé pediatričce (bydlíme v jiném městě, takže k ní syn chodit nemůže), která se ihned sama zeptala, zda nemáme odlišné rh faktory. S kladnou odpovědí následně sama přesně popsala chování syna, aniž bychom ji něco říkali. Chudinka byl tak zesláblý, že nedokázal pořádně z prsa sát, a tak měl pořád hlad. A já mu pořád dávala mléko, kterým přijal další, pro něj v tuto chvíli, špatné látky a jeho problém se zvětšoval. Začarovaný kruh. Jediné možnosti tedy byly převařovat, dokrmovat UM a doufat, že pak se zase rozjede laktace na plno nebo přejít na UM. Po tomto zjištění a týdnu nespání jsem byla na zhroucení. Nedokážu nakrmit vlastního syna, trpí několik týdnů hladem, musí se trápit..všechny podobné věci se mi honily hlavou. Nedalo se nic dělat. Musela jsem se sebrat a situaci řešit. Dala jsem mu tedy dávku UM a potom spinkal 4 hodiny v kuse. Bylo mi ho fakt líto. Několik týdnů mít hlad a nemoci si o to nějak říci, aby rodiče pochopili. 

Když se teď podívám zpětně na fotky, syn byl opravdu hodně oranžový a vyhublý (nicméně v tabulkách byl až do 6.týdne v normě). Pro mě to bylo moje krásný malý miminko (nutno dodat, že syn má snědší pleť po mně, takže ani po odeznění žloutenky se z něj nestalo růžové miminko). Toto je fotka z doby, kdy mu byl jeden měsíc.

Dobrý den, milé maminky. Jak jsem před pár dny zmínila, v průběhu ledna si se mnou a Nestlé můžete zasoutěžit rovnou ve čtyřech soutěžích. Novoroční Nestlé maraton vám přinese soutěž každé lednové úterý. Dnes tedy začínáme PRVNÍ SOUTĚŽÍ. 

V první soutěži můžete vyhrát zásobu kojeneckých mlék BEBA COMFORT 2 HMO, které jsou vhodné pro děti ve věku 6 – 12 měsíců. 

Jednoduchá pravidla pro první lednovou soutěž :

1) Dejte LIKE tomuto článku

2) Do komentáře odpovězte krátce na otázku : „Do jakého věku, si myslíte, že je ideální podávat kojenecké mléko?“ (odpovídejte na otázku tak, jak to cítíte/nebo si myslíte vy ♥)

Soutěž probíhá od teď do 9.1.2021 do půlnoci.

Tohle nebude žádný moudrý článek o tom, jak se s rozvodem vypořádat bez ujmy snadno a rychle. Tenhle článek je moje zpověď. Zpověď, kterou chci uzavřít kruh a žít. Nový život. I když byly poslední měsíce náročné, světýlko na konci tunelu vůbec nebylo tak vzdálené, jak se na začátku jevilo a za tunelem čekal nejen klid a štěstí, ale i láska a pochopení. A to je to, vo co gou. Ale pěkně popořádku.

Naše společnost má takovou divnou tendenci lepit všem etikety. Jednomatka, kojící matka, bio matka… Máme nějakou prapodivnou potřebu mít vše označené. Přesně. A tak se stalo, že mi loni ke všem možným označením přibyla další nálepka: ROZVEDENÁ. 

Pro mě totálně nepředstavitelné a neočekávané, něco co jsem celý život jistým způsobem snad i odsuzovala (protože kde je vůle, tam je cesta, že jo…) a najednou se to stalo mojí realitou. Ze dne na den jsem ztratila všechny jistoty, všechny ideály… Můj život byl vzhůru nohama a já byla najednou ztracená ve vákuu, kde jsem poletovala ze strany na stranu a nemohla došlápnout, nemohla si najít pevný bod, kterého se chytit. 

Člověku se v takové chvíli hlavou prohrne nespočet otázek bez odpovědí. „Mohla jsem něco udělat jinak? Lépe? Je to moje chyba? Jsem pořád dobrá máma? Panebože, co si z toho ty děti ponesou?! Co řeknou lidi?” Je to neskutečný nápor na psychiku. Na jedné straně jsem byla máma, která ve svých očích totálně selhala, na jiné jsem byla zhrzená žena, která přišla o svojí důstojnost, na další holka, která měla zlomené srdce… Ale paradoxně, hned na začátku jsem věděla, že je to to nejlepší, co se mi mohlo stát, když jsem se na to koukala sobecky…

Nic se neděje jen tak, samo od sebe. I našemu rozchodu předcházely týdny, možná měsíce nedorozumění, hádek, smutku, vzteku, pláče. Člověk se snaží vždycky přijít na to, jestli mohl tomu všemu předejít, jestli neměl přeci jen upozadit své štěstí a potřeby trochu víc, jestli by to za štěstí těch dětí přeci jen nestálo. Protože, řekněme si upřímně: bezdětní ať se rozvádějí kolik chtějí, ale rozpad manželství, ve kterém jsou děti, má nejzásadnější dopad právě na ně. A u nás tomu nebylo jinak. Chtě- nechtě člověk prostě i své emoce přenáší na děti. A nejen emoce, ale kolikrát si, bohužel vybíjí vztek, smutek… Ale to s tím chodí, takový život prostě je a já nejsem výjimka. Kolikrát jsem na ně vyletěla kvůli pitomosti a pak jsem se jim omlouvala. Byla jsem prostě psychicky v zadeli, přestože, dle svědectví okolí, jsem byla hodně nad věcí. Jo, to jsem byla. Částečně. Ale uvnitř mě to sžíralo neskutečně.
Člověk se nechce chovat jako idiot, ani k tomu odcházejícímu partnerovi, ani k dětem, ani k nikomu, ale občas to prostě neustojí. Naštěstí ale vše přichází a odchází… Co bolí, přebolí. Rany se nejspíš nikdy neztratí ale přestanou bolet, zacelí se a zůstanou jen malinkaté jízvičky. Každá takováhle rána nás ale zocelí. A to říkám z vlastní zkušenosti. Je ze mě docela jiný člověk. Jsem najednou tak hrozně silná, dospělá, soběstačná a nezávislá. Jsou i těžký dny, to je jasný, ale ty máme v životě všechny. A víte na co jsem přišla? Že to nejdůležitější v životě je být šťastný. Ať to stojí, co to stojí a když to nejde, tak prostě zavřít dveře a jít dál, najít to štěstí jinde…

Štěstí je totiž věc, kterou nikomu dát nemůžete. Štěstí musí být v člověku. Člověku můžete dát lásku, objetí, teplou večeři, rodinu… Dokud ho to nenaplňuje a nedělá šťasným, šťastný nikdy nebude, ač vy očekáváte, že když tohle všechno má, zákonitě šťastný být musí. Ale ne, nemusí a tam problémy začínají a, bohužel, ty naše i skončily. A když ve vztahu chybí komunikace, to štěstí nikdy nepřijde. Ne vždycky se protipóly přitahují, ne vždy dokáží různé druhy žít v symbióze… Tak, jak je každý vztah o dvou lidech, tak je o nich i každý rozchod, a proto vím, že máme na všem stejný podíl viny. 

Ahoj, 

jednou nohou jsme vstoupili do nového roku a přitom doufáme, že bude lepší než ten minulý. Ale rozloučit se musíme nejen s rokem 2020, ale i se dvěma skvělými ambasadorkami. O co snáze se nám loučí s minulým rokem, o to těžší je rozloučení s našimi ambasadorkami @michaelllas a @vanea 🙂 Kdo je na koníku „jako doma“, určitě ví, o koho se jedná ;)

@michaelllas zastupovala firmu Sunar a provázela nás světem dětských chutí. Mimo to, že byla jednou z nás a nechala nás nahlédnout do svých všedních dní, nás zásobovala množstvím soutěží a především spoustou zajímavých a užitečných informací (nejen) o dětské stravě. Nevím, jak vám, ale mně budou její články strašně chybět. Věřím však, že Míša bude na koníku nadále aktivní a že o ní ještě uslyšíme ;)

@vanea vás zase pozvala do voňavého a jemného světa kosmetiky starající se o tu nejjemnější pokožku našich nejmenších. Irčo, děkujeme za tvoje posty, inspirace, soutěže, oku lahodící fotky a zkrátka všechno, co jsi během působení jako Ambasadorka pro Baby Dove vytvořila. Také věřím, že i ty zůstaneš Modrému koníku věrná a občas nám dáš vědět, jak se máš 🙂

Děvčata, doufám, že vám tu mezi námi bylo dobře, že vám to hodně dalo, posunulo vás to vpřed a budete na tyto časy vzpomínat s úsměvem. Přeji vám, aby vám další životní etapa přinesla jen to nejlepší a ať se vám splní vše, co si přejete. 

Budeme rádi, budete-li s námi sdílet vaše zážitky i nadále, ať už bude vaše další cesta jakákoliv 🙂 

Otevřel se mi úplně nový svět. Svět, kde je snad každé téma kontroverzní, kde dělám všechno špatně a všichni kolem ví mnohem líp, jak bych se měla o své děti starat a jak je vychovávat. Dlouho jsem s tím bojovala, protože jsem od malička hodně pokorná a každý názor beru jako možný a že je třeba se nad ním zamyslet.

Při vší pokoře a zcela upřímně přiznávám, že před prvním dítětem jsem také měla své předsudky a některé chování jsem naprosto odsuzovala a nechápala. Osud mi postavil do cesty mou první dceru. Byla velmi náročná, plačtivá a manžel mi tou dobou moc nepomáhal. Vlastně vůbec. Spíš si stěžoval, že kvůli neutuchajícímu řevu je unavenej, nevyspalej a nemá vůbec čas na své koníčky. A já neměla čas ani na pořádnou sprchu. Zažila jsem skutečně absolutní ztrátu svobody. Nemoct jít na záchod, když potřebuju, umýt se, vyčistit zuby, spát, odpočívat, když jsem byla nemocná. I s horečkou skoro 39 jsem musela tu cácorku nosit v šátku a v noci kojit každou hodinu. Nikdo mi nepomohl. Sáhla jsem si na úplné psychické i fyzické dno. Ale díky tomu jsem pochopila, že není mateřství jako mateřství, že neexistuje žádné dogma. Každé dítě je jiné a i každá matka je jiná. A že je obrovský rozdíl, jestli máte miminko klidné nebo uplakané. Jestli kojíte 2x za noc nebo 10x. A hlavně, jestli vám někdo pomáhá nebo jste na to sama. Přestala jsem vnímat ženy, co křičí nebo dokonce plácnou svoje dítě, jako zlé a jejich děti za chudáčky. Ale naopak je vidím s velkým soucitem a pochopením. A chce se mi nabízet jim, že chvíli pohlídám, ať si dají koupel a kafe.

Lidi mi velmi často říkali, co dělám špatně (všechno) a jak to mám dělat správně. že své děti rozmazluju a můžu si za to sama, že je ta první tak náročná. že zbytečně nadělám, jedno dítě je přeci taková pohoda, co budu dělat až budu mít 2. No teď mám 3 (4, 2 a 2 měsíce) a rozhodně je mi 1000x líp, než když byla Sam malá. Naučila jsem se přijímat pomoc, požádat o ní a manžel šel hodně do sebe a hlavně jsou mé další 2 děti klidné. Ani jedno netrpí na záchvaty pláče a dá se na chvíli položit. Spí i v hnízdečku, ne jen v šátku. Není to výchovou, zkušenostmi, jiným přístupem. Ony se už klidné narodily. Na rozdíl od Sam. Je to ale právě Sam, která mi poskytla největší zrcadlo a pohled do mne samotné. Ona je mou největší životní učitelkou a výhrou.

Pochopila jsem, že výchova je něco jako kompromis mezi potřebami rodičů a potřebami dítěte. A tak jako je každé dítě jiné, je i každý rodič jiný. Proto máme všichni ty hranice někde jinde a vychováváme svou vlastní metodou. Inspirujeme se u jiných, ale stejně nakonec dáme na svou intuici. Dovolím si zde jako příklad můj 2 letý vztah z dnes již bývalou kamarádkou.

Má stejně starou holčičku, jako je naše Sam. Ve spoustě věcí jsme se shodly (kojení na požádání, šátek, přirozené porody, kontaktní rodičovství, volná výchova - Nevýchova). Jenže i tak jsme se strašně moc lišily. To zásadní bylo, že podle mě se malé děti (do 2 - 3 let) nemají nechávat řešit problémy mezi sebou, ale rodiče jim mají ukazovat a učit je, jak se problémy řeší. Že si nesmí krást hračky, škrábat, kousat,... Podle ní se děti mají nechat a zakročit jen, kdyby šlo do tuhého. Tenhle rozdíl se ale ukázal jako velký problém. Protože zatím co se Sam učila, že se něco nedělá, kamarádka jí to dělala. Rvala jí hračky z ruky, drápala nehty a nikdy nebyla okřiknutá. Na rozdíl od Sam. Byly tam i dost posunuté hranice. Zatímco já bych Sam nenechala dělat nic, co by mě samotné vadilo (jezdit v restauraci na odrážedle), kamarádka to mohla. Bylo mi to líto, ale respektovala jsem, že ony to mají jinak. Do dne, kdy Sam kamarádku pokousala.

Co se stalo? Sam si hrála s hračkou, kamarádka jí tu hračku začala brát. Sam na ní zakřičela. Nepomohlo to. Tak si hračku odnesla jinam, ale kamarádka si za ní došla a zase jí to brala. V tu chvíli se sebral můj muž a šel to řešit. Pozdě. Vynadáno dostala jen Sam. Po 2 dnech to její maminka se mnou začala řešit po zprávách. A já se Sam poprvé zastala. Má velká chyba, že jsem to udělala tak pozdě. Nemám ráda konflikty a nikdy dřív jsem se jí zastat nedovedla. Tady mi přetekl pohár trpělivosti a řekla jsem, že podle mě ale neudělala nic tak hrozného. Když tomu chtěla zabránit, měla v prvé řadě naučit dceru, že se hračky neberou. Vyslechla jsem si, že jsem zakomplexovaná, jako matka si nevěřím, zapšklá a jednou se na mě všichni ti, co mě mají ještě rádi, vykašlou. Pak mě zablokovala a od té doby mě ignoruje. Ano mrzí mě to. I dnes po 2 letech je mi líto, že to takhle dopadlo. Protože ani jedna nejsme špatná, jen máme jiný přístup a mohly jsme zkusit najít kompromis. 

Můj článek uz tu jednou byl , ale protoze se diskuze odebirala špatným směrem , smazala jsem ..

Ted davam znovu ,nedavam to z důvodu žebrání nebo lítosti .. jen chci aby si lidi uvědomili jake veci jsou v životě důležité a jak je život křehký .. a aby viděli situaci v ČR v době Covidu ..kdo ma o mem článku pochybnosti , muže přijet a osobně si cely spis z policie přečíst , nemam s tím problem ...

Dlouho jsem se odhodlavala sepsat situaci pocity .. a jelikož se mi dostává velká podpora od vás zde tak jsem se rozhodla ze to napisu trosku obsáhlejší ..

Mame 5 deti ( úmyslně pisu pet , jelikož Tonicek je stále můj syn ) S manželem jsme spolu 16 let a stále se milujeme .. Ja si v životě prošla vším možným .od týrání  po exekuci ... jak rikam v minulém životě jsem musela byt neskutecna ,,svině “ .. 

V manželství jsme spokojeni ..Sem tam nejaka prehanka .. Bydlíme s manželovou matkou , mou tchýni v rodinném domě , mame svou bytovou jednotku .. od zacatku me tchyně nema rada , nekolikrat se snazila nas s manželem rozdělit , děla naschvaly , úmyslně nas chce potopit .. První dite bylo plánované , porod šílený , sepse moje i dcery ( rodila jsem v Thomayerove nemocnici )ale dnes je z ni zdravá 13 tileta pubertacka 🙂 další dcera byla tez plánována je ji 11,5 roku 🙂 Tonicek plánovaný nebyl otěhotněla jsem při kojení na těhotenství jsem prisla až v 17 tt dle pohybu a zvětšení bříška .. do porodu nam rikali ze to bude holcicka  nakonec to byl kluk Tonicek zamilovala jsem se do nej hned na první pohled, můj milovaný syn ..  ten oslavil dne 30.10.2020 své desáté narozeniny .. pak jsme si s manželem řekli , ze bychom měli Tonickovi pořídit brášku .. povedlo se .. syn Vladicek kterému je skoro 6 let .. a nakonec naše sluníčko Lexicek .. otěhotněla jsem přes antikoncepci Nuvaring .. tomu je 15 měsíců ... 

Byli jsme šťastná rodinka ,dětí hodně , láska ve vztahu , nebylo si na co stěžovat až na tchýni ... dostala nas i do finančních problému ... to je kapitola sama pro sebe .. 

Nový rok... a hned mám tady pro vás jednu pěknou soutěž. Tentokrát si zasoutěžíme se společností Jamieson - oblíbeným výrobcem vitamínů a doplňku stravy. Jamieson do soutěže věnoval TŘI balení Jamieson Baby D3 kapek, které už netrpělivě čekají na TŘI maminky. Doplňovat vitamín D je důležité a teď v zimě obzvlášť. Proto si tedy myslím, že vám tato soutěž přijde vhod. A co hrajeme?

JAMIESON BABY-D™ VITAMÍN D3 400 IU KAPKY 11,7 ML

Doplňky stravy s vitamínem D od firmy Jamieson jsou připravené výhradně s použitím Quali™- D vitamínu prvotřídní světové kvality. Získává se z čistého „slunečního“ lanolinu, bohatého a obnovitelného zdroje vitamínu D z vlny ovcí, které se chovají na vysočinách Austrálie a Nového Zélandu. Tyto kapičky jsou vhodné pro kojence, ale také děti do tří let. Kojené děti často nedostanou potřebnou dávku vitaminu D, a proto lékaři často doporučují tento vitamín doplňovat. Vitamín D, mimo jiné, je prospěšný pro vývoj kostí, imunitu a celkové zdraví.   

PODMÍNKY SOUTĚŽE

1. Dejte LIKE této soutěži

2. Zúčastněte se do středy 6.ledna 2021 23:59

Dobrý den, jsem studentka VOŠ, chtěla bych maminky i tatínky poprosit o vyplnění dotazníku pro mojí absolventskou práci na téma léčba teploty, kašle a bolesti u dětí, dotazník je anonymní. 

Zde je link: https://docs.google.com/forms/d/1w8p5nkEMGeqPecJT70qdyW86N_gW-o2SfCYBWmePCzk/edit 

V případě, že byste znaly někoho s dětmi, tak prosím o přeposlání. Moc Vám děkuji. 

Přeji vám krásný středeční večer, 

jsem tu pro vás s další SOUTĚŽÍ ve skupině Fisher-Price o krásnou výhru 🎁 - nočník s motivem tučňáka!!!

Za chvíli je tu nový rok 2021 a všichni jsme plní očekávání jaký bude. Vždy doufáme, že v něčem bude zase o něco lepší. Já osobně vím, že nás v novém roce čeká mnoho nového. Pro naši rodinu to bude rok, kdy k nám přibude další člen rodiny 🥰 Nelinka bude mít brášku a my to společně budeme muset zvládnout jak jen nejlíp budeme umět. Bude to rok plný výzev a očekávání. Všichni už se moc těšíme ❤️

Na novoroční předsevzetí jsem nikdy nebyla. Věřím, že chtít na sobě zapracovat může člověk i bez předsevzetí a je to něco, co musíme chtít sami - ať už jde o hubnutí, kvalifikaci, vzdělání, chování. Avšak myslím si, že je dobré mít nějaké cíle a přání. Cíle by měly být dosažitelné a raději doporučuji nějaké mezicíle, kterých můžete dosáhnout během roku postupně více, než se dopracujete k tomu konkrétnímu velkému cíli.

Své cíle a přání vám zde vypisovat nebudu - věřte, to by vás nebavilo 😃 Avšak jeden cíl máme všichni rodiče nejspíš společný. Dát našim dětem dobrý vzor a vést je k dobrému životu. Naučit je dobrým zvykům, samostatnosti a pomoci jim podpořit jejich rozvoj. Mimo jiné nás čeká příští rok i odložení dětských plen a naučit Nelču vnímat chození na nočník/záchod jako každodenní věc v našem životě. Tedy, ona si na něj chce sedat už teď, ale zřejmě ještě nenastal ten čas, aby pochopila, jak ten proces "spustit". Bude to jedna z výzev našeho roku 2021! A nočník s kukučem tučňáka nám snad pomůže našeho cíle dosáhnout. Jsem zvědavá, kdo z vás má tuto výzvu také před sebou ...

❗️Pravidla soutěže ❗️

Ahoj,

Už delší dobu mi vrtá v hlavě otázka - jak změnit svůj život. V posledních měsících se toho u nás hodně změnilo, velké plány, které jsme s manželem měli, vzaly v prosinci za své - slíbená pomoc od rodiny se nekoná a manžel skončil v zaměstnání. Takže docela bilancujeme, co s našimi životy dal a jestli to třeba není jedna z posledních možností, jak totálně překopat náš život a zkusit to jinak. Máme dvě malé děti, žádné závazky typu hypotéka apod. Manžel si samozřejmě může najít jakoukoli práci, možná teď více se zaměří na manuální práci, po papírech v kanceláři se mu jistě stýskat nebude a potřebuje procistit hlavu. Finanční rezervy nějaké máme, tak se tak nestrachuji.

Radu nechci, stejně si to budeme muset vyřešit jako rodina sami. Hrozně by mě ale zajímalo, co je vaše přání/tajny sen/nebo žijete svůj sen, co byste podnikly na mém místě vy. Mám treba kamarádku, která se po velmi nepříjemném rozchodu rozhodla žít úplně jinak - sehnala si práci přes agenturu na Tenerife a žije tam už třetím rokem. A myslím tady na MK jsem četla jak se někdo odstěhoval na Rujanu...

Nechtěla bych se ztratit docela, líbí se mi třeba styl Krkavčí matky, která skrz dobrovolnickou práci cestuje s dětmi po světě. Máme v místě bydliště své kořeny, kde se chceme určitě vrátit, momentálně nám ale plán vytvořit "domov" nevyšel a tak si říkám, že to může být výzva pro celou rodinu, dokud jsou děti malé bez povinné docházky...

Štědrej večer nastal, štědrej večer nastal, koledy přichystal, koledy přichystal. 

Pánímámo vstaňte, pánímámo vstaňte, koledu nám dejte, koledu nám dejte.

Pánímáma vstala, pánímáma vstala, koledu nám dala, koledu nám dala.

Píšu tento článek a dívám se z okna. Ve tmě jsou vidět jen domy sousedů ozářené světelnými řetězy. Vánoční čas je tady. Štědrý den je tady! Jeden z nejkrásnějších a nejkouzelnějších dnů je tady. Den a noc splněných přání.....

Náměstí jsou vánočně vyzdobena a vévodí jim vánoční stromy, které jsou poseté desítkami baněk, svíček a prskavek. V ulicích svítí světýlka, výlohy se blyští, září a lákají k nakouknutí. V našich domovech je cítit vůně vánočky, vanilky, mandlí, rumu, oříšků, rozinek....

Pojďme společně otevřít poslední okénko adventního kalendáře s firmou #vileda

1. Sváteční rande / Holidate

2. Vánoční výsadek / Operation Christmas Drop)

3. Sněží, sněží... / Let It Snow

4. Půlnoc v Magnólii / Midnight at the Magnolia

5. Vánoce v divočině / Christmas in the Wild

6. Čtvery Vánoce / Four Christmases

Moc dobře si pamatuji vánoce dětství, bylo to tehdy, když jsem byla ještě malá holčička 🙂 Tu vánoční atmosféru bylo prostě cítit ve vzduchu. Čekali jsme na sníh. Vždycky. Sníh a prázdniny, idylka. Sníh byl totiž pro mě předzvěstí blížícího se magického večera, Štědrého dne. Věšeli jsme hvězdy, zdobili okna, a co minutu se ptali tatínka, kdy už konečně přiveze ten stromek 🙂

Náš vánoční stromek nikdy nebyl dokonalý. Nebyl v módě.. baňky nebyly sladěné, neměly stejnou velikost, vlastně nic k sobě nešlo, když si teď uvědomím. Na stromku jste našli od andělíčků po čokoládové bonbóny. ALE! Každý měl radost z toho, že přispěl a něco pověsil 🙂 A když rodiče nebyli na dosah... hltali jsme čokoládky od zdi, aby to rodiče nepoznali! Stejně to vždy poznali, protože papírky se válely všude. 

Každý rok jsme odpočítavali dny do vánoc. Dneska můžu jenom snít o bílých vánocích, Nemluvě o tom, že po celém roce 2020 těžce pomyslet na optimismus a o přípravách na vánoce. Nějak mi chybí ta atmosféra. Chybí to kouzlo. Nějak ani nevím, co čekat. Zda 25. nezakážou DURCH vycházení z domova:( Do. p... takové svátky. 

Ale pak jsem se rozhodla, že něco udělám. Na truc... nevím komu a nevím proč. Z důvodu situace? Zákazům? Opatřením? Strašením? Pandemií? 

Vytáhla jsem ty zatracené vánoční ozdoby, všechny, různé tvary, různé barvy...a budu věšet kde se dá. Děti ať si dají co chtějí kde chtějí. Vyžehlím bílý ubrus, ať ho dětí klidně ušpiní. Nakoupím ty nejlepší dárky, co si děti přejí. Připravím ideální večeři, i když bych měla se přinutit. Budeme se koukat na komedie a pohádky. Společně zazpíváme koledy. A pokud stále ta vánoční atmosféra nepřijde, tak budu zpívat hlasitěji a hlasitěji...však ona mě uslyší a přijde. S dětmi budeme odpočítávat dny do Štědrého dne..ozdobíme okna, budeme péct cukroví..dáme si víno s maželem.. to výroční 🙂 a vezmu si na sebe ty nejlepší šaty, jaké najdu... i kdybych je ušpinila od oleje a vyhodila. Udělám to všechno na truc..A vlastně pro svou rodinu i pro sebe. A i kdybych se nemohla setkat s rodiči (díky opatřením), udělám vše pro to, aby děti na vánoce vzpomínaly, jako já na ty své. Budeme slavit spolu, jakoby to měl být poslední náš společný den. A možná právě proto!

Bez ohledu na to, co teď cítím..děti mají nárok na vánoce... nerozumí opatřením, naši frustraci z toho, co dělá vláda..děti mají právo mít kouzelné vánoce. A jak říká má kamarádka: i kdyby to kameny na*ralo , vánoce budou a to kouzelné!

občas se stane, že jsou dny nebo i celé období, kdy bývá tzv. hluboko do kapsy.

O nutnosti mít nějaké finanční rezervy jistě psát nemusím, ale sáhněme si do svědomí, kdo z nás má opravdu nějaké větší rezervy? O tom ale tenhle článek není.

V tomto článku bych se ráda rozepsala o úspoře na jídle a ráda bych vám sepsala nějaké svoje tipy na horší časy...

Úspora na jídle a celkově na nákupech, je jedna z forem šetření peněz, které se v peněžence projeví hned.

Pár tipů na toto téma jsem už četla na netu, ale neosvědčila se mi ani jedna rada.

Co se mi ovšem osvědčilo nejvíc, tak si spočítat, kolik peněž můžu použít na nákupy potravin a podle toho nakupovat.