Tohle nebude žádný moudrý článek o tom, jak se s rozvodem vypořádat bez ujmy snadno a rychle. Tenhle článek je moje zpověď. Zpověď, kterou chci uzavřít kruh a žít. Nový život. I když byly poslední měsíce náročné, světýlko na konci tunelu vůbec nebylo tak vzdálené, jak se na začátku jevilo a za tunelem čekal nejen klid a štěstí, ale i láska a pochopení. A to je to, vo co gou. Ale pěkně popořádku.

Naše společnost má takovou divnou tendenci lepit všem etikety. Jednomatka, kojící matka, bio matka… Máme nějakou prapodivnou potřebu mít vše označené. Přesně. A tak se stalo, že mi loni ke všem možným označením přibyla další nálepka: ROZVEDENÁ. 

Pro mě totálně nepředstavitelné a neočekávané, něco co jsem celý život jistým způsobem snad i odsuzovala (protože kde je vůle, tam je cesta, že jo…) a najednou se to stalo mojí realitou. Ze dne na den jsem ztratila všechny jistoty, všechny ideály… Můj život byl vzhůru nohama a já byla najednou ztracená ve vákuu, kde jsem poletovala ze strany na stranu a nemohla došlápnout, nemohla si najít pevný bod, kterého se chytit. 

Člověku se v takové chvíli hlavou prohrne nespočet otázek bez odpovědí. „Mohla jsem něco udělat jinak? Lépe? Je to moje chyba? Jsem pořád dobrá máma? Panebože, co si z toho ty děti ponesou?! Co řeknou lidi?” Je to neskutečný nápor na psychiku. Na jedné straně jsem byla máma, která ve svých očích totálně selhala, na jiné jsem byla zhrzená žena, která přišla o svojí důstojnost, na další holka, která měla zlomené srdce… Ale paradoxně, hned na začátku jsem věděla, že je to to nejlepší, co se mi mohlo stát, když jsem se na to koukala sobecky…

Nic se neděje jen tak, samo od sebe. I našemu rozchodu předcházely týdny, možná měsíce nedorozumění, hádek, smutku, vzteku, pláče. Člověk se snaží vždycky přijít na to, jestli mohl tomu všemu předejít, jestli neměl přeci jen upozadit své štěstí a potřeby trochu víc, jestli by to za štěstí těch dětí přeci jen nestálo. Protože, řekněme si upřímně: bezdětní ať se rozvádějí kolik chtějí, ale rozpad manželství, ve kterém jsou děti, má nejzásadnější dopad právě na ně. A u nás tomu nebylo jinak. Chtě- nechtě člověk prostě i své emoce přenáší na děti. A nejen emoce, ale kolikrát si, bohužel vybíjí vztek, smutek… Ale to s tím chodí, takový život prostě je a já nejsem výjimka. Kolikrát jsem na ně vyletěla kvůli pitomosti a pak jsem se jim omlouvala. Byla jsem prostě psychicky v zadeli, přestože, dle svědectví okolí, jsem byla hodně nad věcí. Jo, to jsem byla. Částečně. Ale uvnitř mě to sžíralo neskutečně.
Člověk se nechce chovat jako idiot, ani k tomu odcházejícímu partnerovi, ani k dětem, ani k nikomu, ale občas to prostě neustojí. Naštěstí ale vše přichází a odchází… Co bolí, přebolí. Rany se nejspíš nikdy neztratí ale přestanou bolet, zacelí se a zůstanou jen malinkaté jízvičky. Každá takováhle rána nás ale zocelí. A to říkám z vlastní zkušenosti. Je ze mě docela jiný člověk. Jsem najednou tak hrozně silná, dospělá, soběstačná a nezávislá. Jsou i těžký dny, to je jasný, ale ty máme v životě všechny. A víte na co jsem přišla? Že to nejdůležitější v životě je být šťastný. Ať to stojí, co to stojí a když to nejde, tak prostě zavřít dveře a jít dál, najít to štěstí jinde…

Štěstí je totiž věc, kterou nikomu dát nemůžete. Štěstí musí být v člověku. Člověku můžete dát lásku, objetí, teplou večeři, rodinu… Dokud ho to nenaplňuje a nedělá šťasným, šťastný nikdy nebude, ač vy očekáváte, že když tohle všechno má, zákonitě šťastný být musí. Ale ne, nemusí a tam problémy začínají a, bohužel, ty naše i skončily. A když ve vztahu chybí komunikace, to štěstí nikdy nepřijde. Ne vždycky se protipóly přitahují, ne vždy dokáží různé druhy žít v symbióze… Tak, jak je každý vztah o dvou lidech, tak je o nich i každý rozchod, a proto vím, že máme na všem stejný podíl viny. 

Ahoj, 

jednou nohou jsme vstoupili do nového roku a přitom doufáme, že bude lepší než ten minulý. Ale rozloučit se musíme nejen s rokem 2020, ale i se dvěma skvělými ambasadorkami. O co snáze se nám loučí s minulým rokem, o to těžší je rozloučení s našimi ambasadorkami @michaelllas a @vanea 🙂 Kdo je na koníku „jako doma“, určitě ví, o koho se jedná ;)

@michaelllas zastupovala firmu Sunar a provázela nás světem dětských chutí. Mimo to, že byla jednou z nás a nechala nás nahlédnout do svých všedních dní, nás zásobovala množstvím soutěží a především spoustou zajímavých a užitečných informací (nejen) o dětské stravě. Nevím, jak vám, ale mně budou její články strašně chybět. Věřím však, že Míša bude na koníku nadále aktivní a že o ní ještě uslyšíme ;)

@vanea vás zase pozvala do voňavého a jemného světa kosmetiky starající se o tu nejjemnější pokožku našich nejmenších. Irčo, děkujeme za tvoje posty, inspirace, soutěže, oku lahodící fotky a zkrátka všechno, co jsi během působení jako Ambasadorka pro Baby Dove vytvořila. Také věřím, že i ty zůstaneš Modrému koníku věrná a občas nám dáš vědět, jak se máš 🙂

Děvčata, doufám, že vám tu mezi námi bylo dobře, že vám to hodně dalo, posunulo vás to vpřed a budete na tyto časy vzpomínat s úsměvem. Přeji vám, aby vám další životní etapa přinesla jen to nejlepší a ať se vám splní vše, co si přejete. 

Budeme rádi, budete-li s námi sdílet vaše zážitky i nadále, ať už bude vaše další cesta jakákoliv 🙂 

Otevřel se mi úplně nový svět. Svět, kde je snad každé téma kontroverzní, kde dělám všechno špatně a všichni kolem ví mnohem líp, jak bych se měla o své děti starat a jak je vychovávat. Dlouho jsem s tím bojovala, protože jsem od malička hodně pokorná a každý názor beru jako možný a že je třeba se nad ním zamyslet.

Při vší pokoře a zcela upřímně přiznávám, že před prvním dítětem jsem také měla své předsudky a některé chování jsem naprosto odsuzovala a nechápala. Osud mi postavil do cesty mou první dceru. Byla velmi náročná, plačtivá a manžel mi tou dobou moc nepomáhal. Vlastně vůbec. Spíš si stěžoval, že kvůli neutuchajícímu řevu je unavenej, nevyspalej a nemá vůbec čas na své koníčky. A já neměla čas ani na pořádnou sprchu. Zažila jsem skutečně absolutní ztrátu svobody. Nemoct jít na záchod, když potřebuju, umýt se, vyčistit zuby, spát, odpočívat, když jsem byla nemocná. I s horečkou skoro 39 jsem musela tu cácorku nosit v šátku a v noci kojit každou hodinu. Nikdo mi nepomohl. Sáhla jsem si na úplné psychické i fyzické dno. Ale díky tomu jsem pochopila, že není mateřství jako mateřství, že neexistuje žádné dogma. Každé dítě je jiné a i každá matka je jiná. A že je obrovský rozdíl, jestli máte miminko klidné nebo uplakané. Jestli kojíte 2x za noc nebo 10x. A hlavně, jestli vám někdo pomáhá nebo jste na to sama. Přestala jsem vnímat ženy, co křičí nebo dokonce plácnou svoje dítě, jako zlé a jejich děti za chudáčky. Ale naopak je vidím s velkým soucitem a pochopením. A chce se mi nabízet jim, že chvíli pohlídám, ať si dají koupel a kafe.

Lidi mi velmi často říkali, co dělám špatně (všechno) a jak to mám dělat správně. že své děti rozmazluju a můžu si za to sama, že je ta první tak náročná. že zbytečně nadělám, jedno dítě je přeci taková pohoda, co budu dělat až budu mít 2. No teď mám 3 (4, 2 a 2 měsíce) a rozhodně je mi 1000x líp, než když byla Sam malá. Naučila jsem se přijímat pomoc, požádat o ní a manžel šel hodně do sebe a hlavně jsou mé další 2 děti klidné. Ani jedno netrpí na záchvaty pláče a dá se na chvíli položit. Spí i v hnízdečku, ne jen v šátku. Není to výchovou, zkušenostmi, jiným přístupem. Ony se už klidné narodily. Na rozdíl od Sam. Je to ale právě Sam, která mi poskytla největší zrcadlo a pohled do mne samotné. Ona je mou největší životní učitelkou a výhrou.

Pochopila jsem, že výchova je něco jako kompromis mezi potřebami rodičů a potřebami dítěte. A tak jako je každé dítě jiné, je i každý rodič jiný. Proto máme všichni ty hranice někde jinde a vychováváme svou vlastní metodou. Inspirujeme se u jiných, ale stejně nakonec dáme na svou intuici. Dovolím si zde jako příklad můj 2 letý vztah z dnes již bývalou kamarádkou.

Má stejně starou holčičku, jako je naše Sam. Ve spoustě věcí jsme se shodly (kojení na požádání, šátek, přirozené porody, kontaktní rodičovství, volná výchova - Nevýchova). Jenže i tak jsme se strašně moc lišily. To zásadní bylo, že podle mě se malé děti (do 2 - 3 let) nemají nechávat řešit problémy mezi sebou, ale rodiče jim mají ukazovat a učit je, jak se problémy řeší. Že si nesmí krást hračky, škrábat, kousat,... Podle ní se děti mají nechat a zakročit jen, kdyby šlo do tuhého. Tenhle rozdíl se ale ukázal jako velký problém. Protože zatím co se Sam učila, že se něco nedělá, kamarádka jí to dělala. Rvala jí hračky z ruky, drápala nehty a nikdy nebyla okřiknutá. Na rozdíl od Sam. Byly tam i dost posunuté hranice. Zatímco já bych Sam nenechala dělat nic, co by mě samotné vadilo (jezdit v restauraci na odrážedle), kamarádka to mohla. Bylo mi to líto, ale respektovala jsem, že ony to mají jinak. Do dne, kdy Sam kamarádku pokousala.

Co se stalo? Sam si hrála s hračkou, kamarádka jí tu hračku začala brát. Sam na ní zakřičela. Nepomohlo to. Tak si hračku odnesla jinam, ale kamarádka si za ní došla a zase jí to brala. V tu chvíli se sebral můj muž a šel to řešit. Pozdě. Vynadáno dostala jen Sam. Po 2 dnech to její maminka se mnou začala řešit po zprávách. A já se Sam poprvé zastala. Má velká chyba, že jsem to udělala tak pozdě. Nemám ráda konflikty a nikdy dřív jsem se jí zastat nedovedla. Tady mi přetekl pohár trpělivosti a řekla jsem, že podle mě ale neudělala nic tak hrozného. Když tomu chtěla zabránit, měla v prvé řadě naučit dceru, že se hračky neberou. Vyslechla jsem si, že jsem zakomplexovaná, jako matka si nevěřím, zapšklá a jednou se na mě všichni ti, co mě mají ještě rádi, vykašlou. Pak mě zablokovala a od té doby mě ignoruje. Ano mrzí mě to. I dnes po 2 letech je mi líto, že to takhle dopadlo. Protože ani jedna nejsme špatná, jen máme jiný přístup a mohly jsme zkusit najít kompromis. 

Můj článek uz tu jednou byl , ale protoze se diskuze odebirala špatným směrem , smazala jsem ..

Ted davam znovu ,nedavam to z důvodu žebrání nebo lítosti .. jen chci aby si lidi uvědomili jake veci jsou v životě důležité a jak je život křehký .. a aby viděli situaci v ČR v době Covidu ..kdo ma o mem článku pochybnosti , muže přijet a osobně si cely spis z policie přečíst , nemam s tím problem ...

Dlouho jsem se odhodlavala sepsat situaci pocity .. a jelikož se mi dostává velká podpora od vás zde tak jsem se rozhodla ze to napisu trosku obsáhlejší ..

Mame 5 deti ( úmyslně pisu pet , jelikož Tonicek je stále můj syn ) S manželem jsme spolu 16 let a stále se milujeme .. Ja si v životě prošla vším možným .od týrání  po exekuci ... jak rikam v minulém životě jsem musela byt neskutecna ,,svině “ .. 

V manželství jsme spokojeni ..Sem tam nejaka prehanka .. Bydlíme s manželovou matkou , mou tchýni v rodinném domě , mame svou bytovou jednotku .. od zacatku me tchyně nema rada , nekolikrat se snazila nas s manželem rozdělit , děla naschvaly , úmyslně nas chce potopit .. První dite bylo plánované , porod šílený , sepse moje i dcery ( rodila jsem v Thomayerove nemocnici )ale dnes je z ni zdravá 13 tileta pubertacka 🙂 další dcera byla tez plánována je ji 11,5 roku 🙂 Tonicek plánovaný nebyl otěhotněla jsem při kojení na těhotenství jsem prisla až v 17 tt dle pohybu a zvětšení bříška .. do porodu nam rikali ze to bude holcicka  nakonec to byl kluk Tonicek zamilovala jsem se do nej hned na první pohled, můj milovaný syn ..  ten oslavil dne 30.10.2020 své desáté narozeniny .. pak jsme si s manželem řekli , ze bychom měli Tonickovi pořídit brášku .. povedlo se .. syn Vladicek kterému je skoro 6 let .. a nakonec naše sluníčko Lexicek .. otěhotněla jsem přes antikoncepci Nuvaring .. tomu je 15 měsíců ... 

Byli jsme šťastná rodinka ,dětí hodně , láska ve vztahu , nebylo si na co stěžovat až na tchýni ... dostala nas i do finančních problému ... to je kapitola sama pro sebe .. 

Nový rok... a hned mám tady pro vás jednu pěknou soutěž. Tentokrát si zasoutěžíme se společností Jamieson - oblíbeným výrobcem vitamínů a doplňku stravy. Jamieson do soutěže věnoval TŘI balení Jamieson Baby D3 kapek, které už netrpělivě čekají na TŘI maminky. Doplňovat vitamín D je důležité a teď v zimě obzvlášť. Proto si tedy myslím, že vám tato soutěž přijde vhod. A co hrajeme?

JAMIESON BABY-D™ VITAMÍN D3 400 IU KAPKY 11,7 ML

Doplňky stravy s vitamínem D od firmy Jamieson jsou připravené výhradně s použitím Quali™- D vitamínu prvotřídní světové kvality. Získává se z čistého „slunečního“ lanolinu, bohatého a obnovitelného zdroje vitamínu D z vlny ovcí, které se chovají na vysočinách Austrálie a Nového Zélandu. Tyto kapičky jsou vhodné pro kojence, ale také děti do tří let. Kojené děti často nedostanou potřebnou dávku vitaminu D, a proto lékaři často doporučují tento vitamín doplňovat. Vitamín D, mimo jiné, je prospěšný pro vývoj kostí, imunitu a celkové zdraví.   

PODMÍNKY SOUTĚŽE

1. Dejte LIKE této soutěži

2. Zúčastněte se do středy 6.ledna 2021 23:59

Dobrý den, jsem studentka VOŠ, chtěla bych maminky i tatínky poprosit o vyplnění dotazníku pro mojí absolventskou práci na téma léčba teploty, kašle a bolesti u dětí, dotazník je anonymní. 

Zde je link: https://docs.google.com/forms/d/1w8p5nkEMGeqPecJT70qdyW86N_gW-o2SfCYBWmePCzk/edit 

V případě, že byste znaly někoho s dětmi, tak prosím o přeposlání. Moc Vám děkuji. 

Přeji vám krásný středeční večer, 

jsem tu pro vás s další SOUTĚŽÍ ve skupině Fisher-Price o krásnou výhru 🎁 - nočník s motivem tučňáka!!!

Za chvíli je tu nový rok 2021 a všichni jsme plní očekávání jaký bude. Vždy doufáme, že v něčem bude zase o něco lepší. Já osobně vím, že nás v novém roce čeká mnoho nového. Pro naši rodinu to bude rok, kdy k nám přibude další člen rodiny 🥰 Nelinka bude mít brášku a my to společně budeme muset zvládnout jak jen nejlíp budeme umět. Bude to rok plný výzev a očekávání. Všichni už se moc těšíme ❤️

Na novoroční předsevzetí jsem nikdy nebyla. Věřím, že chtít na sobě zapracovat může člověk i bez předsevzetí a je to něco, co musíme chtít sami - ať už jde o hubnutí, kvalifikaci, vzdělání, chování. Avšak myslím si, že je dobré mít nějaké cíle a přání. Cíle by měly být dosažitelné a raději doporučuji nějaké mezicíle, kterých můžete dosáhnout během roku postupně více, než se dopracujete k tomu konkrétnímu velkému cíli.

Své cíle a přání vám zde vypisovat nebudu - věřte, to by vás nebavilo 😃 Avšak jeden cíl máme všichni rodiče nejspíš společný. Dát našim dětem dobrý vzor a vést je k dobrému životu. Naučit je dobrým zvykům, samostatnosti a pomoci jim podpořit jejich rozvoj. Mimo jiné nás čeká příští rok i odložení dětských plen a naučit Nelču vnímat chození na nočník/záchod jako každodenní věc v našem životě. Tedy, ona si na něj chce sedat už teď, ale zřejmě ještě nenastal ten čas, aby pochopila, jak ten proces "spustit". Bude to jedna z výzev našeho roku 2021! A nočník s kukučem tučňáka nám snad pomůže našeho cíle dosáhnout. Jsem zvědavá, kdo z vás má tuto výzvu také před sebou ...

❗️Pravidla soutěže ❗️

Ahoj,

Už delší dobu mi vrtá v hlavě otázka - jak změnit svůj život. V posledních měsících se toho u nás hodně změnilo, velké plány, které jsme s manželem měli, vzaly v prosinci za své - slíbená pomoc od rodiny se nekoná a manžel skončil v zaměstnání. Takže docela bilancujeme, co s našimi životy dal a jestli to třeba není jedna z posledních možností, jak totálně překopat náš život a zkusit to jinak. Máme dvě malé děti, žádné závazky typu hypotéka apod. Manžel si samozřejmě může najít jakoukoli práci, možná teď více se zaměří na manuální práci, po papírech v kanceláři se mu jistě stýskat nebude a potřebuje procistit hlavu. Finanční rezervy nějaké máme, tak se tak nestrachuji.

Radu nechci, stejně si to budeme muset vyřešit jako rodina sami. Hrozně by mě ale zajímalo, co je vaše přání/tajny sen/nebo žijete svůj sen, co byste podnikly na mém místě vy. Mám treba kamarádku, která se po velmi nepříjemném rozchodu rozhodla žít úplně jinak - sehnala si práci přes agenturu na Tenerife a žije tam už třetím rokem. A myslím tady na MK jsem četla jak se někdo odstěhoval na Rujanu...

Nechtěla bych se ztratit docela, líbí se mi třeba styl Krkavčí matky, která skrz dobrovolnickou práci cestuje s dětmi po světě. Máme v místě bydliště své kořeny, kde se chceme určitě vrátit, momentálně nám ale plán vytvořit "domov" nevyšel a tak si říkám, že to může být výzva pro celou rodinu, dokud jsou děti malé bez povinné docházky...

Štědrej večer nastal, štědrej večer nastal, koledy přichystal, koledy přichystal. 

Pánímámo vstaňte, pánímámo vstaňte, koledu nám dejte, koledu nám dejte.

Pánímáma vstala, pánímáma vstala, koledu nám dala, koledu nám dala.

Píšu tento článek a dívám se z okna. Ve tmě jsou vidět jen domy sousedů ozářené světelnými řetězy. Vánoční čas je tady. Štědrý den je tady! Jeden z nejkrásnějších a nejkouzelnějších dnů je tady. Den a noc splněných přání.....

Náměstí jsou vánočně vyzdobena a vévodí jim vánoční stromy, které jsou poseté desítkami baněk, svíček a prskavek. V ulicích svítí světýlka, výlohy se blyští, září a lákají k nakouknutí. V našich domovech je cítit vůně vánočky, vanilky, mandlí, rumu, oříšků, rozinek....

Pojďme společně otevřít poslední okénko adventního kalendáře s firmou #vileda

1. Sváteční rande / Holidate

2. Vánoční výsadek / Operation Christmas Drop)

3. Sněží, sněží... / Let It Snow

4. Půlnoc v Magnólii / Midnight at the Magnolia

5. Vánoce v divočině / Christmas in the Wild

6. Čtvery Vánoce / Four Christmases

Moc dobře si pamatuji vánoce dětství, bylo to tehdy, když jsem byla ještě malá holčička 🙂 Tu vánoční atmosféru bylo prostě cítit ve vzduchu. Čekali jsme na sníh. Vždycky. Sníh a prázdniny, idylka. Sníh byl totiž pro mě předzvěstí blížícího se magického večera, Štědrého dne. Věšeli jsme hvězdy, zdobili okna, a co minutu se ptali tatínka, kdy už konečně přiveze ten stromek 🙂

Náš vánoční stromek nikdy nebyl dokonalý. Nebyl v módě.. baňky nebyly sladěné, neměly stejnou velikost, vlastně nic k sobě nešlo, když si teď uvědomím. Na stromku jste našli od andělíčků po čokoládové bonbóny. ALE! Každý měl radost z toho, že přispěl a něco pověsil 🙂 A když rodiče nebyli na dosah... hltali jsme čokoládky od zdi, aby to rodiče nepoznali! Stejně to vždy poznali, protože papírky se válely všude. 

Každý rok jsme odpočítavali dny do vánoc. Dneska můžu jenom snít o bílých vánocích, Nemluvě o tom, že po celém roce 2020 těžce pomyslet na optimismus a o přípravách na vánoce. Nějak mi chybí ta atmosféra. Chybí to kouzlo. Nějak ani nevím, co čekat. Zda 25. nezakážou DURCH vycházení z domova:( Do. p... takové svátky. 

Ale pak jsem se rozhodla, že něco udělám. Na truc... nevím komu a nevím proč. Z důvodu situace? Zákazům? Opatřením? Strašením? Pandemií? 

Vytáhla jsem ty zatracené vánoční ozdoby, všechny, různé tvary, různé barvy...a budu věšet kde se dá. Děti ať si dají co chtějí kde chtějí. Vyžehlím bílý ubrus, ať ho dětí klidně ušpiní. Nakoupím ty nejlepší dárky, co si děti přejí. Připravím ideální večeři, i když bych měla se přinutit. Budeme se koukat na komedie a pohádky. Společně zazpíváme koledy. A pokud stále ta vánoční atmosféra nepřijde, tak budu zpívat hlasitěji a hlasitěji...však ona mě uslyší a přijde. S dětmi budeme odpočítávat dny do Štědrého dne..ozdobíme okna, budeme péct cukroví..dáme si víno s maželem.. to výroční 🙂 a vezmu si na sebe ty nejlepší šaty, jaké najdu... i kdybych je ušpinila od oleje a vyhodila. Udělám to všechno na truc..A vlastně pro svou rodinu i pro sebe. A i kdybych se nemohla setkat s rodiči (díky opatřením), udělám vše pro to, aby děti na vánoce vzpomínaly, jako já na ty své. Budeme slavit spolu, jakoby to měl být poslední náš společný den. A možná právě proto!

Bez ohledu na to, co teď cítím..děti mají nárok na vánoce... nerozumí opatřením, naši frustraci z toho, co dělá vláda..děti mají právo mít kouzelné vánoce. A jak říká má kamarádka: i kdyby to kameny na*ralo , vánoce budou a to kouzelné!

občas se stane, že jsou dny nebo i celé období, kdy bývá tzv. hluboko do kapsy.

O nutnosti mít nějaké finanční rezervy jistě psát nemusím, ale sáhněme si do svědomí, kdo z nás má opravdu nějaké větší rezervy? O tom ale tenhle článek není.

V tomto článku bych se ráda rozepsala o úspoře na jídle a ráda bych vám sepsala nějaké svoje tipy na horší časy...

Úspora na jídle a celkově na nákupech, je jedna z forem šetření peněz, které se v peněžence projeví hned.

Pár tipů na toto téma jsem už četla na netu, ale neosvědčila se mi ani jedna rada.

Co se mi ovšem osvědčilo nejvíc, tak si spočítat, kolik peněž můžu použít na nákupy potravin a podle toho nakupovat.

Krásný večer přeji. Že ve skupině soutěžíme každý měsíc na téma, které se nám k danému měsíci hodí, jste už zvyklé. 😊 Tak a máme tu PROSINEC. Čas Vánoc, nejkrásnější svátky v roce. Štědrý den se neúprosně blíží. Pečeme cukroví, posloucháme vánoční koledy, sledujeme vánoční pohádky a snažíme se trávit víc času s našimi nejbližšími, aby Vánoce byly zase nezapomenutelné. 

A protože ČAS VÁNOC je ČAS BLÍZKOSTI, pojďte mi v rámci této soutěže prozradit, s kým trávíte Štědrý den vy. ♥ 

Já vám hned odpovím, že od doby, kdy máme s manželem vlastní rodinu s dětmi, trávíme Štědrý den doma jen v našem nejužším rodinném kruhu o 5 členech. Následující dny jsou ale pro všechny ostatní ze široké rodiny. 25.12. trávíme celý den u mojí babičky společně s mými rodiči. Děti tu mají druhé Vánoce včetně rozbalování dárků. Další dny znamenají navštěvování dalších babiček. ♥

🎄🎁 Jednoduchá pravidla pro prosincovou vánoční soutěž :

1) Dejte LIKE tomuto článku 👍

2) Jděte do skupiny Zdravý začátek s Nestlé a vložte KRÁTKOU ZPRÁVU s hashtagem #vanocnisoutez , kde odpovíte na soutěžní otázku :

Přeji všem krásný páteční večer 🙂

Chvíli jste si museli počkat, ale máme tu vyhlášení lednové soutěže ve skupině Fisher-Price 🏆 🎁 Soutěžili jsme o naučný tablet, který je doporučovaný pro děti od 1 roku. Jeho velkou výhodou jsou 3 herní úrovně, díky nímž se bude vaše dítě postupně s věkem učit novým a novým věcem. Na tabletu najdete 27 tlačítek s písmenky abecedy, jedno tlačítko melodie (spustíte jednu z šesti písniček) a přepínač mezi třemi úrovněmi.

Zábavnou formou se mohou vaše děti naučit a dozvědět mnoho nového 😉

🍀 A na koho se usmálo štěstí? 🍀

Generátor náhodných čísel vylosoval maminku ve skupině s příspěvkem  č. 50 🎁

❤️🎁🥇Gratuluji @zirawka k výhře naučného tabletu 🥇 🎁 ❤️

Pěkný adventní čas, 

NUTNĚ bychom potřebovali noty k vánoční písničce 

Padá sníh a voní jehličí, 

srdce snům otevírá mříž. 

Člověk zjih, sám dobře neví čím, 

možná tím, 

Před pár dny mi manžel vcelku nečekaně sdělil, že by si vzal děti na přesnoc ke svým rodičům, abych měla čas pro sebe a odpočinula si.  Těšila jsem se na to jak malá holka, protože od narození mladšího syna ( 22 měsíců) ještě nebyla noc, kdy bych byla bez něj. Je totiž stále kojený, sice jen 1x denně ráno, ale nároku na kojení se ráno nedokáže zatím vzdát. Nutno dodat, že syn je také bohužel dítě skřivan a vstává příšerně brzy, už často před šestou ranní a do toho se ještě v noci budí, takže si ho s manželem růžně střídáme, přičemž pořádně se nevyspí ani jeden. 

  Takže když přede mnou vyvstala úžasná vidina toho, že se po dvou letech dosyta vyspím nejen v noci, ale dokonce i ráno a budu moci spát a válet se v posteli třeba celé dopoledne, nemohla jsem se dočkat.  Dnes ráno za nimi zaklaply dveře a já, místo radosti, jsem se najednou úplně vystresovala, že teda honem honem jdu dělat něco užitečného, něco pro sebe! Něco, co mě baví a na co jindy nemám čas, věnovat se nějakému zanedbávanému koníčku a hlavně rychle rychle, běží mi přece čas!

  Zmateně jsem začala pobíhat po bytě a rychle se nasoukala do běžeckých elasťáků a větrovky, že si půjdu zaběhat, pak že si zacvičím. Ale ouha, do cesty se mi připletly dvě knížky, které mám v plánu si přes svátky přečíst. Tak neměla bych si místo běhu raději číst? Oblečená ve větrovce usedám na pohovku a otvírám tu rozečtenou knížku. Jenže při pohledu na počítač jsem si vzpomněla, že mám rozkoukaný film. A také, že už jsem dlouho nepsala deník! ( no, tedy deník není úplně deník, ale spíš měsíčník nebo i půlročník nebo dokonce ročník, podle toho, jak je zrovna čas). Pak mi padl zrak na domyté nádobí v myčce, že bych ho měla vyndat, uschlé prádlo na sušáku a nahromaděný lehký nepořádek  po týdnu. Takže k tomu taková ta panika typu JEŠTĚ - TOHLE - UKLIDÍM - A - PAK - UŽ - OPRAVDU - HAZÍM - NOHY - NAHORU. 

A pak jsem si řekla: klíííííd!  Hlavně žádný stres, rodina přijede až žítra. AŽ ZÍTRA! To je strašně moc času. Strašně moc času pro někoho, kdo normálně zvládá bavit batole, do toho vařit večeři, psát mail, sjíždět FB, dělat domácí úkol s prvňačkou a to vše stihne během chvíle, protože s dětmi se člověk trochu zrychlí.Takže jedno po druhém, větrovka dolů a začnu tím, že svoje první dojmy z nečekané svobody napíšu na MK, žejo. A pak se uvidí. Hlavně žádný stres! Tak hlavně moc neuklízejte a krásné Vánoce všem!

Dneska jsem se rozhodla, že Ti napíšu. Toužím totiž po tom, abys po zbytek svého života měla jistotu, že se stala velká věc. Ze dne na den, z ničeho nic, ses vydala jako hrdinka na krásnou cestu...

BÝT MÁMOU... už víš, jak chutná běžný den - není to rozplývající se sladkost v ústech, ani trpká  chuť, slaná chuť..je to ale chuť, která spojuje všechny barvy - od sladkosti lásky po hořkost únavy. Co Ti na to řeknu? Ochutnávej s pokorou a moudrostí všechny chutě mateřské lásky, protože všechny jsou součástí našeho dobrodružství!

Vraťme se na začátek... Pamatuješ si ten moment, když jsi cítila, že se v tobě rodí "máma"? Bylo to tehdy, když jsi ucítila šimrání miminka v bříšku? A nebo tehdy, když Ti položili to krásné teploučké tělíčko hned po porodu na Tebe? Co bylo tou jiskrou, která zapálila lásku? Pamatuješ si to skvěle, protože jsi to prožila.. vzpomínky, které by se neměly vytratit z paměti.

Drahá hrdinko, když se Tě zeptám, co znamená pro Tebe mateřství, co upřímně odpovíš? Je to velká dávka lásky, která ve svém přílivu zažene všechny bolesti? Nebo je to bouřka s blesky, když musíš tolik věcí obstarat, aby den byl dnem?

Neobviňuj se, že mateřství v Tobě vyvolává tolik chutí - být matkou není procházka rajskou zahradou - je to tvrdá práce. Věz, že i přes slzy, bezesné noci, únavu a strach.. někde na konci dlouhé cesty uvidíš dospělého člověka, krásného člověka, o kterého jsi pečovala. Tato investice, dlouholetá investice, bude nejhezčím mistrovským dílem. 

Vím, že i když teď čteš tyto řádky, myšlenky ti nedají pokoj... co zítra na oběd, nemám brambory, musím vyprat, koupit pleny, školákovi koupit páté pravítko...ale na chvíli zpomal... věnuj čas sobě. Nenech se ovládnout frustraci a únavou... obejmi sama sebe a řekni si: velkému dílu musí předcházet trochu zmatku 🙂

Život je zebra, šťastné období střída to smutné, v různě silných pruzích.

Loučení s taťkou..

20.12.2013

Letos nemáme jednu, ale hned tři😀. 

Za okny je každým dnem větší tma, a to nejen proto, že se dny zkracují, ale sluníčko se schovává za mračna a mlhu a to je čas, kdy je potřeba pořád víc myslet na svoje zdraví, imunitu a prevenci. Obličeje máme sice pořád schované pod rouškami, to ale neznamená, že nám nic nehrozí. Právě naopak. S vidinou bezpečí často zapomínáme, že posilovat imunitu je žádoucí i přesto, že své zdraví chráníme mechanicky. A nesmíme zapomínat, že zdraví je vždycky na prvním místě. A to především u našich nejmenších, nejkřehčích a nejvíc vystavených bacilům.

Správně jíst - pevné zdraví mít

Slogan jako z dobré reklamní kampaně, ale nese v sobě velkou pravdu. Pro lidský organismus, a ten dětský nevyjímaje, je důležité v co největší míře přijímat živiny a vitamíny z přírodních zdrojů. Lidské tělo je totiž zkonstruované na zpracování takto získaných živin. Právě proto se pořád víc v tomhle období zmiňuje nutnost konzumace především místního sezónního ovoce a zeleniny, které jsou ideálním zdrojem vitamínů, antioxidantů a taky vlákniny potřebné pro správné fungování imunitního systému. 

Jak správně doplnit potřebné vitamíny?

Když konzumujeme skutečné jídlo, ať už to je ovoce, zelenina nebo cokoliv dalšího, naše tělo nikdy nepřijímá jednotlivé živiny, ale celou škálu vitaminů, minerálů či enzymů, které přispívají k jejich optimálnímu využití v organismu. A tak, přestože na trhu naleznete nespočet syntetických vitamínových doplňků stravy a multivitamínových směsí, které slibují dorovnat deficit, a tyto syntetické výživové doplňky jsou chemickým složením téměř identické s těmi, které jsou přítomny v naší běžné potravě, je pro tělo daleko lepší získat je v jejich přírodní formě, z pro náš organismus daleko přirozenějších zdrojů. A cestou k pevnému zdraví můžete kvalitní stravu doplnit o Bylinné čaje, sirupy nebo tinktury bohaté na  flavonoidy, slizy, saponiny, třísloviny, silice a další fyziologicky účinné látky. Podpořit své zdraví přírodní cestou můžete hned na www.aphotheke.cz 🙂

Podzimní neduhy

Nenechte si ujít naši bleskovou soutěž s Fisher-Price, ve které můžete vyhrát krásné dárky pro nejmenší 🎁 

Už zítra budeme losovat 11 výher!!! 🤩

  🥇 1x hrací dečka s aktivitami

  🥈 10x kousátko (překvapení z uvedených na obrázku)

Zapojit do soutěže se můžete do zítra 18.12.2020 do 8:00 hodin - rozklikněte odkaz a splňte jednoduchá pravidla: SOUTĚŽ PROBÍHÁ ZDE

Hodně štěstí 🍀

🎁 3. adventní soutěž s Fisher-Price je tu! 🎁

Pojďte se s námi zapojit do soutěže a vyhrát skvělý dárek na Vánoce pro naše nejmenší 🥰

Malé děti své přání ještě neumí vyslovit, a tak vybíráme za ně a doufáme, že se jim budou hračky líbit stejně jako nám 🤗 Vsaďte na klasiku od Fisher-Price a věřím, že úspěch je zaručený.

Položte děti na hrací dečku a dívejte se, jak objevují miminkovské městečko plné zajímavých předmětů. A dopřejte jim objevovat svět ústy! Je to běžná část dětského vývoje. Děti milují vše, co mohou strčit do pusy a kousátka jsou pro ně bezpečnou volbou

🏆 Tato soutěž je věnována těm nejmenším a budeme losovat 11 výher!!!

  🥇 1x hrací dečka s aktivitami

Až polovina Čechů ukládá své úspory na stavební spoření. Z hlediska bezpečnosti a výnosu totiž patří k těm nejvýhodnějším bankovním produktům. Jestli i vy přemýšlíte, jak efektivně uložit své peníze, přečtěte si o výhodách a nevýhodách, které s sebou tento typ spoření nese.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že stavební spoření využívají především ti, kteří touží po vlastním bydlení, vždy tomu tak není. Nastřádané peníze totiž můžete po sjednané lhůtě využít k čemukoliv. Tento bankovní produkt je navíc určen všem věkovým kategoriím bez rozdílu, nejen proto se ve společnosti těší stavební spoření takové oblibě. Největším lákadlem produktu je přitom dvojí zhodnocení, kterého se vaše peníze na účtu dočkají.

Nechte se odměnit od banky i od státu

Prvním zhodnocením jsou úroky. Jde o odměnu, kterou vám vyplatí finanční instituce. Její výše se liší podle jednotlivých spořitelen. Nejčastěji se však pohybuje v rozpětí 1–1, 5 %. Úroková sazba je pevná a sjednává se na dobu minimálně šesti let, tomuto období se říká vázací.

Druhým zhodnocením je pak příspěvek od státu, který dostanete za příkladné spoření. Výše státní podpory činí 10 % z celkové částky, kterou jste za uplynulý rok uložili, maximálně však 2 000 Kč ročně. Abyste na ni dosáhli, zajistěte pravidelné ukládání peněz na účet a dodržte vázací dobu.

Šetřete alespoň šest let

Jak jsem slíbila - máme tu vyhlášení soutěže 🎁 Na 3 z vás čekají zábavní Linkimals kamarádi ❤️ Jistě jste už zvědaví, jak to dopadlo!

🍀 Na koho se tentokrát usmálo štěstí?🍀

1. místo - @sooonix - 🥇 lenochod, lama, los

2. místo - @trifani - 🥈 lenochod

3. místo - @vicinity 🥉 los

Moc gratuluji výhercům 🏆 🎁 😍