Měla jsem velkou radost, že nás vybrali na testování dětské kosmetiky od MANUFAKTURY. 

MANUFAKTURA se u nás zabydlela už dávno a to nejen díky své kvalitní kosmetice, ale má pro mě přidanou hodnotu i díky těmto věcem:
🇨🇿 jedná se o českou společnost se sídlem v Praze, která spolupracuje převážně s českými dodavateli surovin a produktů,
🌹většina přípravků obsahuje vysoký poměr přírodních ingrediencí (97-99%),
🐰 kosmetika není testována na zvířatech a získali mezinárodně uznávaný certifikát Human Cosmetics Standart,
🌱většina kosmetiky je 100% vegan, až na výjimku, kdy je ze živočišných ingrediencí využíván včelí vosk a lanolín,
🌍 Manufaktura podporuje udržitelnost a celkovou ohleduplnost k přírodě,
🤝dlouhodobě podporuje dobročinné akce, z nichž nejvíce spolupracuje s nadací Via.

Balíček k testování obsahoval: Jemný vlasový šampon, Jemnou mycí & koupelovou emulzi, Jemný krém na tvář a tělo a Pečující olej. Vše bylo zabalené v krásné papírové tašce a jako bonus bylo přidáno roztomilé pexeso.

Celkový dojem z balíčku byl parádní. Lahvičky mají pastelové barvy a jsou ozdobené zvířátky. Samy osobě mohou být krásným doplňkem koupelny. Klukům se na první pohled moc líbily.

A teď k samotným výrobkům:

Jemný vlasový šampon (s ovesným olejem a panthenolem) u nás zabodoval na první pohled. Ze všech výrobků voní nejkrásněji. Při mytí stačí jedno zmáčknutí, aby šampon hezky pěnil. Kluci hlásili, že při mytí neštípe v očičkách, (ale cíleně jsme to nezkoušeli 😁). Vlásky po něm krásné voní a jsou hebké.

Obezita je rizikový faktor při průběhu infekčních onemocnění

Děti měly letos delší, neplánované prázdniny, což je pro ně samotné možná příjemné, avšak pro kondici a imunitu už to tak skvělá zpráva není. Nedostatek pohybu a málo pobytu na čerstvém vzduchu se negativně odrážejí jak na tělesné kondici, tak na obranyschopnosti organismu. Výsledkem může být pár kilo navíc a také větší náchylnost k různým nemocem. Zdravé děti s normální váhou se vrátí do kondice poměrně brzy, ale ty obézní již potřebují odbornou pomoc.

Komplexní přístup zaručuje dobré výsledky

V naší léčebně se dlouhodobě a úspěšně věnujeme i dětem s obezitou. Komplexní terapie při zpravidla 5 týdenním pobytu je založena na úzké spolupráci dítěte s dětským lékařem, dětským obezitologem, nutričním terapeutem, dětským psychologem, fyzioterapeutem a trenéry. V případě potřeby provádíme endokrinologické vyšetření. Po skončení léčebného pobytu je u nás pro děti otevřená možnost návazné péče v obezitologické ambulanci a nutriční poradně.

V Olivovně děti školu nezameškají

V Olivově dětské léčebně máme výborně fungující základní školu, která  je vybavena počítači, interaktivní tabulí i moderními pomůckami, které žáci využívají k osvojení i k procvičování učiva.

S radostí vám oznamuji skvělou akci ve skupině Fisher-Price 😍

Tento měsíc bude ze všech příspěvků ve skupině vylosován jeden, který bude odměněn 🎁🎊 Všechny příspěvky mají šanci na výhru 😍

Výherce měsíce června se může těšit na společnost interaktivního tanečníka Beatbo 🎉🎁

Nebojte se - všechny vložené příspěvky za červen se už počítají 😉 👍

A co můžete ve skupince sdílet? Mám pro vás pár tipů 😉

➡️ recenze hraček, které máte doma

Preventivní opatření proti koronaviru se začínají uvolňovat a my můžeme konečně pomýšlet na dovolenou. Než si ale můžeme užívat dnů odpočinku, čeká nás maraton příprav a balení zavazadel.

Balení většinou nepatří k oblíbeným činnostem. Pokud vyrážíte s rodinou může být hlavním tématem, co vše vzít, a hlavně kde na to vzít prostor. Přinášíme vám 5 tipů na věci, které byste rozhodně neměli zapomenout a které vám pomohou ušetřit místo v cestovním zavazadle.

PEČUJÍCÍ EMULZE S ALOE VERA PRO CELOU RODINU

Také vždy stojíte zoufale nad množstvím tělových a pleťových mlék a krémů, krémů po opalování pro sebe i zbytek rodiny a nevíte, co vše zabalit a bez čeho se obejdete? Už nemusíte. Lehká emulze Avinya s bio šťávou z aloe vera a přírodními oleji je dokáže všechny nahradit. Navíc neobsahuje žádné silikony ani konzervanty, takže se nemusíte obávat použít ji i pro vaše děti a na citlivou pleť obličeje. Poslouží i jako noční péče, hydratace pro ruce a zklidňující péče po opalování. Pokud přibalíte praktické cestovní znovu plnitelné balení emulze Avinya, můžete ji mít vždy po ruce i na výletech a túrách. 

NENECHTE SI ZKAZIT ZÁŽITKY NEPŘÍJEMNÝM HMYZEM – REPELENT NESMÍ CHYBĚT

Ať už jedete k českému rybníku nebo do zahraničí, určitě je pravděpodobné, že se setkáte s nepříjemným hmyzem. Komáři, mušky nebo klíšťata dokáží znepříjemnit i ten nejkrásnější zážitek. Různých repelentů je na trhu nepřeberné množství. Mnozí z nás ale raději sáhnout po osvědčených receptech, které jsou méně agresivní pro naši pokožku i okolí. Můžete například zkusit aplikovat pár kapek rozmarýnového, hřebíčkového nebo tea tree oleje na zápěstí a kotníky. Další variantou je odvar z rozmarýnu smíchaný s octem a vodou, který dáte do rozprašovače a aplikujete na sebe nebo svoje zvířecí miláčky. V prostoru komáry odpudí vůně máty, rozmarýnu, libečku, vratiče, šalvěje, česneku nebo citrónové trávy. Pokud si chcete zjednodušit, sáhněte po přírodním repelentu Incognito, který využívá výtažek právě z citrónové trávy, je přírodní a můžete ho použít už pro děti od 6 měsíců. K dostání je ve spoustě variant, takže kromě klasického spreje můžete využít roll-on, deodorant nebo repelentní hydratační krém. Při večerním posezení určitě vyzkoušejte vonné tyčinky proti hmyzu nebo osvěžovač vzduchu, vůně citrónové trávy komáry odradí a vám navodí příjemnou atmosféru.

Je to tady! Stala jste se mámou. Přivoněla jste poprvé ke svému voňavému miminku a zaplavil vás pocit nekonečného štěstí, lásky a odhodlání. Víte, že vás čekají bezesné noci. Víte, že vás možná čekají potíže s kojením, náročné vracení se do kondice… Na to vše jste připravená. Co když vás ale čeká další výzva? Výzva, o které se tolik nemluví? Co když vám do života vstoupí nezvaný host a vy se budete muset vypořádat s únikem moči?

Komplikace, která není tak horlivě diskutována ve fórech, přestože postihne až 21 % žen po spontánním porodu. Pravděpodobnost, že budou trpět inkontinencí je dokonce u žen, které porodily vaginálně, až dvaapůlkrát větší, než u žen, které nikdy nerodily. Právě porod, vícečetná těhotenství a menopauza jsou faktory, které zvyšují pravděpodobnost, že ženu postihne samovolný únik moči.

Smích, kašel, kýchání, prudké pohyby či zvedání těžkých břemen. To vše může vyvolat nekontrolovaný únik moči. A ten si nevybírá, jestli jste zrovna doma nebo ve frontě na čerstvé pečivo. To je také důvod, proč má poporodní inkontinence zásadní vliv na emoční (ne)pohodu v poporodním období, která je už tak pod vlivem hormonálních změn a nových životních situací velice křehká. 

Důležité je si uvědomit, že v období po porodu není únik moči výjimečná komplikace, není nezvratná a lze se s ní nejen elegantně vypořádat tak, aby vás její přítomnost neomezovala ve vašem každodenním životě, ale je taky možné s ní zatočit jednou provždy. 

V době těhotenství je na svaly pánevního dna a na močový měchýř, které se přizpůsobují rostoucímu plodu, vyvolán zvýšený tlak. Tenhle tlak a následné roztahování při porodu vede k oslabování svalů pánevního dna a jejich neschopnosti dostatečně se stáhnout a tím zadržet únik moči. Uvolnění bederních kloubů, roztažení děložního hrdla, změna polohy svalů u kostí pánevního dna, hormonální změny v době těhotenství i po něm a taky kontrakce dělohy ovlivňují správné fungování močového měchýře. Období šestinedělí je dobou, kdy se tyto změny vracejí do normálu, nicméně, často se stává, že ochablé svaly pánevního dna potřebují pomoc dostat se zpět do formy. 

Nejčastějším typem inkontinence postihujícím ženy po porodu je stresová inkontinence, která vzniká při napětí břišních svalů. Oslabené svaly pánevního dna podepírající močový měchýř při zvýšeném nitrobřišním tlaku nejsou schopny udržet moč, která následně nechtěně uniká. V poporodním období tak může docházet k nepatrnému úniku moči, ale výjimkou není ani závažná a silná inkontinence. Až dvě třetiny žen trpící stresovou inkontinencí prodělají také epizodu urgentní inkontinence, kdy dochází k náhlému silnému nutkání na močení a následnému samovolnému úniku moči.

Jednoho dne koukám na koníka, a co to? Možnost dalšího testování, tentokrát Fridababy? Fajn, no tak to musím zkusit. Za několik dní mi došel balíček. Teda to je opravdu paráda. 

Jako první používám rektální katetr. Masíruji Lucince bříško, protože má prdíky, kupodivu samotnou masáží nějaký ten prdík vyšel, ale i tak vytahuji rektální katetr a i když se divím, jak je rozdílný oproti rektální rource, vsouvám jej Lucii do zadečku a opravdu za pár vteřin se ozývá jakýsi zvuk a katetr se začíná plnit. Toto jsem opravdu nečekala. Oproti rource se snadněji používá a já jsem teda smutná, že katetr již nemám. 

Nosní odsávačka taky super. Hlavně narozdíl od klasické odsávačky ji mohu mít stále u sebe ve fajn krabičce a nestane se mi tak, že by mi ji "kradly" starší dcerky. Samotné použití odsávačky jsem měla možnost vyzkoušet, ale u starší Verunky, protože zrovna ta měla rýmu a i když teda smrkat umí, šlo to hladce. 

Taky kapky jsem vyzkoušela na Verunce a super, za pár dní byla bez rýmy. Kapky i lépe snášela, tak vím, že jakmile Lucka dostane svou první rýmu, hned beru do ruky onu odsávačku a následně poté kapky. 

Jediné, co jsem teda nevyzkoušela, a to je mi líto, je gel na zoubky a náprstek. Bohužel malé ještě zoubky nerostou a ani v mém okolí není žádné miminko, kterému zoubky rostou. Ale určitě vyzkouším, jakmile malé prdelce zoubky porostou. 

Závěrem bych chtěla ještě jednou poděkovat za možnost tuto značku vyzkoušet.

Dnes je ti Lexíku 1 měsíc a já mám chvíli čas (nakonec ti je půl roku 🙂, abych sepsala, jak jsi přišel na svět.

Pamatuji si, že ten den jsem si říkala, že je hezké datum a že by bylo fajn, kdyby ses narodil. Dopoledne jsem byla u doktora a dlouho jsem tam čekala. Babička hlídala tvého bráchu Maxíka. Odpoledne jsme šli s bráchou a babičkou ven – na poštu a do města. Pořád jsem se cítila fajn a nic nenasvědčovalo tomu, že by ses měl narodit. Večer si táta hrál s bráchou na řidiče kombajnu a já jsem to natáčela na mobil. Možná že už jsem cítila, že je něco jiného, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Zhruba kolem půl 8 jsem šla bráchu uspávat. Povídala jsem mu pohádku a tam jsem začala cítit pravidelné bolesti. Bráchovi se moc nechtělo spát a já byla už trochu nervózní, protože jsem věděla, že se porod blíží.

Maxík nakonec usnul a já šla do obýváku, kde táta koukal na seriál Vyprávěj. Řekla jsem mu, že mám bolesti a začala si je měřit (byly cca po 4 minutách, což mi přišlo, že je moc unáhlené). Pořád jsem nevěděla, zda to nejsou poslíčci, které jsem občas zažívala v noci poslední týdny. Po půl 9 večer jsem volala babičce a říkala jsem ji, že asi budou muset s dědou přijít, ale že jim dám ještě vědět. Pořád jsem tomu nevěřila, resp. nechtěla věřit, že by se už porod blížil.

V 9 hodin večer přišla babička s dědou a přemluvili mě, ať určitě jedeme do porodnice. Bolesti jsem měla zhruba po 2-3 minutách. Mně se pořád moc nechtělo, protože jsem tomu nevěřila, že by ten nástup bolestí byl v tak krátkém intervalu, ale zároveň jsem se bála, abychom stihli dojet do porodnice. Brácha Maxík byl na světě relativně brzo. Každopádně Jirka (táta) také chtěl jet a tak jsme jeli. Zaparkovali jsme kousek před porodnicí a já ještě Jirkovi říkala, ať tašky nechá v autě, že se třeba vrátím (samozřejmě, že už jsem se nevrátila J).

Zazvonili jsme na příjem a otevřela nám porodní asistentka. Sdělila jsem ji, že jsem v 37+4 tt a že mám pravidelné bolesti po zhruba 2-3 minutách, ale že si nemyslím, že by to bylo už na porod, resp. že mi to přijde moc brzo. Sestřička, která se tam zaučovala, mně dala pásy a zapnula monitor. Kontrakce byly pořád pravidelné a občas už daly fakt zabrat. Na monitoru jsem sledovala, kdy zase přijde bolest (kolem 40). Porodní asistentka se mnou sepisovala anamnézu (hoooodně informací). Když skončily monitory (cca půl hodiny to trvalo), vyšetřila mě paní doktorka (opět ta samá doktorka, která byla u mého prvního porodu). Paní doktorka řekla, že jsem otevřená na 6-7 prstů a že za chvíli půjdu na porodní box. V té době jsem už měla hodně velké bolesti, které přicházely jedna za druhou. U toho jsem musela odpovídat na otázky porodní asistentky a často musela počkat, až kontrakce odezní. Co si pamatuji, tak jsem podepisovala přijímací protokol a tam bylo 22:00 h.

Takže… porodní asistentka mě zavedla do místnosti, kde jsem se převlíkla do nemocniční košile a řekla mi, ať počkám, že za chvíli půjdu na porodní box. Šla jsem si ještě uklidit věci do kabelky a v místnosti pro příjem nikdo nebyl a já už nevěděla, zda při kontrakcích mám sedět nebo stát. Fakt už to bylo náročné. Ale při každé kontrakci jsem myslela, jak už se tam rotuješ, sestupuješ, prostě jak se tělo připravuje na porod. A také jsem přitom myslela na babičku, která zemřela krátce předtím, než jsem začala rodit. Babička se totiž moc těšila na dalšího vnuka či vnučku.

Rada bych se podelila o cerstvou zkusenost z operace hydrokely u syna (3 roky). 

Vojtisek se narodil s hydrokelou. Ktera mizela a znovu se objevovala. 

Na konci roku 2019 mi to nedalo a objednala jsem ho na urologii. Kde mu doktorka udelala ultrazvukove vysetreni s tim, ze se to musi operovat. Bylo mi z toho hrozne. Dala mi na vyber. Bud detska chirurgie v Ústí nebo Motol.
Vybrala jsem si Motol.

Kam jsme v prosinci jeli. 

Cekali jsme tam neco pres hodinu na vysetreni. Vysledek vysetreni bylo to, co jsem davno vedela - operace. Dostali jsme termin za pul roku.

uteklo to jako voda... Tyden pred prijmem mi z Motola volali, zda dorazime a at se pripravim, ze maly pujde na vyter kvuli coroně.

Evi, pojďme si říct, jaké jsou benefity adoptivního kojení? Víš, takové ty velké důvody, proč se o něco takového snažit.

Rozkojování před synovým narozením mi s ním pomáhalo utvářet vazbu ještě dříve, než se narodil. Odsávala jsem pro něj mléko a dávala ho do mrazáku. Moje tělo pracovalo pro něj. Při každém odsávání jsem na něj intenzivně myslela a byla s ním ve spojení. Připadala jsem si užitečná a důležitá. Byl to můj způsob těhotenství.

Také díky blízkosti při kojení jsme mohli dohnat čas, kdy jsme nemohli být spolu. Zároveň jsem chtěla kojením svému synovi dopřát tu nejlepší potravu na planetě, kterou může dostat. Adoptivní kojení totiž přináší samozřejmě běžně známé kojící benefity - má prokazatelný pozitivní vliv na zdraví dítěte (i matky). 

Kojení mi dalo pocit normálnosti! Konečně jsem jako ostatní matky. I já mohu zažívat něco mateřského. Hovory o těhotenství a porodu jsou mnohdy pro nás ženy, které si těmito zážitky nemohly projít, velmi složité. Je náročné se nějak zapojit. Kojení mi nabídlo možnost být součástí konverzace.

Kojení mi také přineslo změnu vztahu k vlastnímu tělu. Podstoupila jsem náročné léčení neplodnosti, které vedlo k nedůvěře v moje vlastní tělo. Když syn začal sát u mého prsa, bylo to velmi léčivé. Byl to silný zážitek, který postupně obnovil důvěru k mému tělu. Svého těla si vážím a jsem mu vděčná, že dokázalo vyprodukovat tolik mateřského mléka a dokázalo naskočit na onu mateřskou hormonální vlnu.

Kojení mi tedy dalo možnost vyléčit mnohé mé ženské frustrace a bolesti. A věřím, že i našemu synovi kojení pomohlo překlenout a zahojit jeho krkolomný a nestandardní příchod na svět. Kojení je údajně léčivé pro adoptované miminko nebo pro miminko z náhradního mateřství, a pomáhá těmto dětem zahojit zranění způsobená ztrátou vazby, kterou mělo se ženou, která ho porodila. Takzvaný ,,bonding” neboli připojení je důležitý pro všechny děti. Při běžném průběhu narození vazba mezi matkou a dítětem začíná v děloze a prohlubuje se po porodu dítěte. Při adopci a náhradním mateřství kojení dítěti i matce pomáhá navázat a vybudovat tuto vazbu. I když je jistě pravda, že matky mohou milovat a cítit blízkost se svým dítětem bez ohledu na to, jak ho krmí, kojení bonding velmi usnadňuje.

Při příchodu miminka do náhradní rodiny a následné výchově je úplně nejdůležitější bezpodmínečné přijetí a láska na všech možných úrovních a vrstvách, které Vás jen napadnou. Jedině tak může zraněné miminko opět začít důvěřovat sobě a světu kolem sebe. Může se začít léčit. Jednou z cest, jak lze léčení pomoci, je tzv. kontaktní rodičovství - kontakt tělo na tělo, nošení v šátku nebo nosítku, ale hlavně klidné, pohodové a láskyplné nastavení náhradních rodičů. 

Další možností, jak lze vznikající vztah podpořit, je tzv. adoptivní kojení. Ano, i přijatá miminka lze za určitých okolností kojit. Ale právě zde platí ještě víc než kdekoliv jinde, že důležitější než výsledek je cesta, po které jdete. Protože víc než o to, zda bylo miminko kojeno nebo ne, jde v tomto případě o energii přijetí, pohody a lásky, kterou potřebuje od své maminky cítit. Způsob, jakým se tato energie k miminku dostane, je vedlejší. 

Pokud se náhradní maminka rozhodne, že se bude o adoptivní kojení pokoušet, pak je důležité, aby si položila a zodpověděla otázku, jak moc by ji zasáhl případný neúspěch celé akce. Po mnoha ztrátách plynoucích z neplodnosti, kdy adoptivní maminka nemohla své dítě nosit v bříšku a porodit ho, je toto další potenciální bolest náhradního rodiče. Byla by velká škoda si první dny a týdny s vysněným miminkem zkazit, pokud by maminka neúspěch vnímala jako velké zklamání, které by mohlo celé toto období s miminkem negativně poznamenat. Kojení není nutnost, je třeba ho vnímat jako další možnost jak vznikající vztah podpořit a prohloubit. Děti, které kojení nezažily, určitě nemusí být o nic méně milovány a přijímány.

Téma adoptivního kojení, které je stále tak trochu tabu, nám přiblíží velmi inspirativní žena, Eva Laurinová. Eva se díky vlastnímu příběhu a zkušenostem stala laktační poradkyní s velmi zajímavou specializací - pomáhá s kojením ženám, které své děti neporodily. 

Evi, povíš mi na začátek kousek ze svého životního příběhu? Vím, že máš úžasného syna Hynečka, který se ti tak úplně nenarodil a přesto jsi ho více než rok kojila. Jak se to celé stalo?

Celé to začalo už před lety, kdy jsem po zamlklém těhotenství musela jít na revizi dělohy. Bohužel mi při této operaci byla poškozena děloha. Po několika operacích, kdy mi byly rozrušovány srůsty v děloze vzniklé nepovedenou revizí, a po marném využití obvyklých i neobvyklých cest k dalšímu otěhotnění, jsem byla v zoufalé situaci. Přestože moje tělo produkovalo zcela kvalitní vajíčka, která se prokazatelně spojovala s manželovými spermiemi, stav mojí dělohy neumožňoval uhnízdění embrya. Velkou nadějí se pro nás tehdy stala velkorysá nabídka kamarádky, která přišla s nápadem, že nám miminko odnosí. Což se také jako zázrakem hned při prvním pokusu podařilo. 

Vzpomínám si na ty chvíle, kdy byly moje děti ještě v bříšku a já si v duchu představovala, jací asi budou, jaký budou mít hlas, jaké oči, vlasy, tvářičky…

Tolikrát jsem si v představách říkala, na co by mohli mít talent, v čem by mohli excelovat. A kolik toho by mohli zdědit po mně, co po manželovi. Hlavně ať jsou chytří, ať jsou skromní a empatičtí. A ne tvrdohlaví, ale zato asertivní, ať mají rádi sebe a zvířata, ať jsou ohleduplní a pořádkumilovní…

V dokonalém světě by tací byli. Po mně i manželovi by zdědili jen ty dobré vlastnosti. Nicméně, tohle není svět dokonalý a dokonalí nejsme ani my. A tak jsou tvrdohlaví a umínění, občas panovační a líní. Co nadělám, genetiku neošálím.

Ale dnes je jejich den. Dnes jsou oni středem naší pozornosti ještě o kousíček víc než jindy. A milujeme je tak, jako každý jiný den. I s jejich nedostatkami, ve kterých se tolikrát vidíme jako otisky v písku.
Ne vše, co po nás naše ratolesti zdědily nám dělá jen radost. A dnes v rámci soutěže je budeme malinko “pomlouvat”. :D Proto se vás ptám:

Ale pozor, nemusí to být jen charakterová vlastnost, ale klidně vnější znak, jako třeba velké nohy, řídké vlasy, špatné zuby... (Ano, taky vycházím i ze sebe. 🙂 )

Jak už jsem psala, moji jsou oba panovační a tvrdohlaví a musí mít poslední slovo. Za každou cenu. Co bych dala zato, kdyby tuto část mého genofondu nějak obešli. Ale ne, každý den mi nastavují zrcadlo a mně nezůstává nic, jen se s tím smířit.
A o co dnes soutěžíme? PEPCO do soutěže ke Dni dětí věnovalo tenhle krásný balíček:

Mým největším darem jsou děti a manžel. Bezmezně je miluju. Ale hrozně mi po narození syna něco chybělo. A to byla seberealizace. Mě zaměstnání před a mezi dětmi byla vždy na callcentrech. Byl to takový rozvíjející trend a nikde jinde jsem práci nesehnala s maturitou. Na střední škole v druhem ročníku jsem začala chodit s ex, který mě stáhl na dno. Moje známky a docházka byly příšerně. A i přesto jsem moc chtěla na VŠ. nedostala jsem se ani na jednu ze 7 škol! Bylo to strašně demotivující. Proste na to nemám, nedá se nic dělat.
 Vzdělávala jsem se aspoň doma, hodně jsem četla už od 8 let, v pubertě byl moji vášni Shakespeare a Molière. Každý rok potom jsem seděla u počítače a říkala si, ze to zkusím, ze si podám přihlášku, zkusím ovlivnit svoji budoucnost tak aby byla šťastnější. Ale vždycky převládlo to negativní smyšleni, ze bych na to stejně neměla a žádnou další přihlášku si až do 30 nepodala.

Abych ještě uvedla na pravou míru, trpím psychiatrickym onemocněním HPO, takže veškerý stres snasim minimálně několikanásobně hůř než běžný člověk, ale jsem poměrně dobře zalecena medikaci a terapiemi.

Proste 30 let. Domov, 2 super děti a neskutecne úžasného manžela. A co dal? Životní milník. Co budu po rodicaku dělat, když mám praxi jen jako operátorka a to už nedám. Tak jsem si potají podala přihlášku na VS kombinované studium a ono to vyšlo! Nemohla jsem uvěřit. Čekaly mě 3 roky studia a víte co? Já to milovala. Studium jsem ukončila s průměrem 1,46. Manžel mi byl neskutečnou oporou, na každou zkoušku co jsem se připravovala převzal odpovědnost o domácnost a děti. Bez nej bych to nikdy nedokázala. Včera jsem dostatnicovala. Vlivem stresu se projevila moje horší stránka nemoci, takže stres se na mě podepsal víc než jsem chtěla,  ale dala jsem to! Ne tak hvězdné jak jsem chtěla, ale proste to mám. Jsem Bc. Já a svagrova jsme jediné v rodině. Já sama na sebe jsem neskutecne pyšná. Chci být příkladem pro své děti. Chci si najít lepší uplatnění abysme se měli dobře. Navíc mě od září přijali už na 3 další VŠ na navazující magisterské studium. Takže teď si i mužu vybírat.

Pro někoho to není důležité, ale pro mě tohle strašně moc znamená. Snad to někdo pochopi😊 potřebovala jsem se vypsat ze své radosti. A jestli některá maminka váha, tak rikam ať do toho jde! Strávila jsem tři roky studiem co mě baví a hlavně jsem potkala neskutecne super lidi. Jsem naprostý introvert a tohle byla pro mě výzva.

Teď se strašně těším na prázdniny, kdy se budu maximálně budu věnovat svým detickam. Máme naplanovanych snad tisíc výletu než nám nastanou zase školní povinnosti. 😄 

Zdravím všechny maminky,

dnes ještě shrnu své testování rektální rourky a nosátka. 

Můj malý syn opravdu trpí na koliky. Je to každodenní boj, kdy pláče on a nakonec někdy i já. Že jste na tom obdobně? 

Od samého začátku jsme zkusili Balonix, ale ten nám vůbec nezabíral, spíš byla stolice velmi lepivá. Přidali jsme BioGaiu, která má bohužel delší nástup, což je pro dítě i rodiče opravdu dlouhé trápení. Nakonec přišla soutěž, kdy jsme byli vybráni a mohli jsme zkusit především rektální rourky Windi. 

Jak jsem psala již v mém příspěvku, rourka pomohla ihned. Malý se rozzářil. Jen bych malinko upravila pružnost špičky a prodloužila dutinu. Jinak za nás tedy super věc. Použili jsme hlavně na cesty, protože se po použití katetr vyhodí. Samozřejmě, kdo je šetřivý, myslím, že může klidně propláchnout horkou vodou a využit opakovaně. Upozorňuji na řádné připravení plenky, protože nehody se stávají 😀 Též si nenasazujte rourku na prst, pokud nechcete mít novou barvu laku. Nakonec jsme přidali i Baby Calm a malému se ulevilo opravdu hodně. 

Co se týká nosátka, tak je opravdu moc pěkně řešené na cesty a i hygiena je domyšlená (výměna filtrů). Je to opravdu jen na velké mužské plíce, já osobně nudli nedokážu z dětského nosánku vytáhnout. Starý dobrý vysavač však na cesty nebereme, tudíž aspoň cestovní sada poputuje vždy s námi.

Přeji vám všem krásný den dětí 😉 ,

celé odpoledne je ještě před námi, tak si jej pěkně užijte a oslavte 🤗

Moc mne těší, že v tento den uděláme radost hned ve čtyřech rodinách. A já mám tu milou povinnost vám prozradit na koho se tentokrát usmálo štěstí v naší soutěži 🍀🍀🍀 

Všem děkuji za milé soutěžní příspěvky ve skupince Fisher-Price doplněné krásnými fotografiemi 🤩 Mnoho z nich mi bude inspirací. Říkanky pro děti jistě připomněly i ostatním, co už bylo zapomenuto z dětství. Teď jsme je v hlavách oprášili a můžeme je předat i našim dětem 💕

Dva výherce jste si mezi sebou vybrali sami pomocí lajkování příspěvků, tak zřejmě není tajemstvím, že:

👉 Učíme se říkanky vyhrává @pavlunazmesta 👏

Znáte to rčení, že „Jeden prd, je víc, než sto doktorů!?“ Tak jestli to někdy platí několikanásobně, pak je to v období po narození. Odborně se tahle situace nazývá KOJENECKÁ kolika a často je to strašák rodičů, který se může objevit už krátce poté, co si miminko přinesete domů. Kolika je stav, který vzniká náhle a jeho nevypočitatelnost tkví především v tom, že stejně tak, jak rychle přichází, tak rychle odchází. Vyznačuje se vydatným dlouhodobým pláčem a neklidem.

Koliky jsou v podstatě přirozeným projevem nezralé funkce střeva, a to díky své ranné fázi vývoje zažívacího traktu. Zkrátka jsou projevem toho, že střeva vašeho miminka si musejí zvykat na podmínky, které dosud neznaly.

Ideální situací by bylo koliky neřešit, ale pouze jim předcházet. Ne vždy je to ale možné a v mnoha případech se to nedaří, neboť jejich příčina není vždy jistá, a tak často nevíte, jakou cestou se vydat při hledání řešení.

Častou nepravdou je, že frekvence kolik je spojená s tím, zda-li je dítě živeno mateřským či umělým mlékem. Stejně tak, jako není zaručeno, že novorozenecké koliky postihují pouze chlapce a že novorozeným holčičkám se tyto nelibé situace vyhýbají. Ve skutečnosti však nemá pohlaví na výskyt kolik prokazatelný vliv. Pokud ale kolikovitý stav nastane, je dobré znát rady a mít po ruce pomocníky, díky kterým si posléze můžete říci, že jste pro svého drobečka udělala úplné maximum. 

Jednou z hlavních příčin, která může za nadmuté bříško vašeho miminka je jeho hltání při jídle a spolykaný vzduch. Důvodů však může být celá řada. Pomoc představuje řada opatření, která sama o sobě často nezmůže mnoho, jelikož příčina bývá nejasná a jen v malém procentu se podaří najít objektivně prokazatelný důvod. Je tedy nutné jít krok po kroku a zjistit, který z prostředků pomoci je pro vaše miminko ten nejúčinnější. 

1. Správná strava kojící matky – rozhodně je při kojení nutné jídelníček upravit a vyhnout se nadýmavé stravě. Ideální variantou pro pitný režim jsou pak fenyklové čaje s obsahem kmínu.
2. Polohování, masáž bříška a cvičení s nožičkama.  
3. Přikládání teplých obkladů na bříško.
4. Kapky proti plynatosti a probiotika na podporu zdravé střevní mikroflóry. Koliky jako takové provází nadýmání, které lze zmírnit právě pomocí látek proti plynatosti. Ne všechny přípravky jsou určeny dětem od narození, proto se o vhodnosti použití poraďte se svou porodní asistentkou v porodnici nebo s lékárníkem.
5. Rektální rourka.

Zvýšené teplotě či horečce u dětí se prakticky nedá vyhnout. Jsou malátné, unavené a podrážděné a změřit jim aktuální teplotu může být někdy opravdu problém. Hlavně u kojenců a batolat je použití teploměru často obtížné. Děti měření nerozumí a mít teploměr v ústech, v podpaží či zavedený rektálně je pro ně nepříjemné. Ideálním řešením tedy může být teploměr nálepkový.

Nálepkový teploměr FeverMates 

Australská značka FeverMates je celosvětově známá právě svými nálepkovými teploměry. Mají milý vzhled zvířátek a dětem tak při zvýšené teplotě dělá společnost lev, koník, žabka nebo slon. Teploměr je možné nalepit například na čelo, mezi lopatky či na hrudník. Rodič pak během následujících až 48 hodin může sledovat, zda teplota dítěte klesá či naopak stoupá. Výše teploty se graficky znázorňuje v černých polích s velkými číslicemi.

Teploměr splňuje veškeré požadavky pro použití na citlivé dětské pokožce a je hypoalergenní. Ideální přilnutí na kůži zajišťuje lepidlo chirurgické kvality, rodič se tak nemusí bát ani koupání dítěte. 

Teploměr je možné zakoupit v balení po 8 kusech, kdy každý druh zvířátka je obsažen v jedné krabičce hned dvakrát. 

Chladivé náplasti 

Aneb proč si domů pořídit vlastní finskou saunu

Rodičovství je plné nádherných chvil, radostí, očekávání, malých krůčků a zdolávání nových výzev, ale mnohdy je také unavné, plné pochyb, obav a stresu. Občas se vnější stav světa podepíše na rodičích natolik, že ovlivní domácí pohodu a znemožní, aby si rodiče užili i jinak pěkné momenty. Především v době rodičovství je tak důležité umět se uvolnit, relaxovat, nechat stres venku a vědět, jak obnovit vnitřní energii. A není lepšího způsobu, jak toho dosáhnout, než návštěvou sauny. A ještě lépe vlastní finské sauny u sebe doma.

Vliv saunování na zdraví a psychiku

Sauna lidem prospívá hned na několik úrovních. Nejvýznamnějšími benefity jsou:

• Odbourání stresu
• Zvýšená tvorba bílých krvinek
• Lepší obranyschopnost
• Vyplavení toxinů
• Podpora funkce mazových a potních žláz
• Zlepšení stavu pokožky a vlasů

Vysoké teploty, kterých sauna dosahuje, mají blahodárný vliv na uvolnění těla a díky tomu také na uvolnění mysli. Bylo prokázáno, že pravidelná návštěva sauny dokáže dlouhodobě snižovat úroveň pravidelného stresu. 

Zelenina nebo ovoce? Dávat kaši nebo nedávat kaši? Baby led weaning nebo rozmixovaná strava? V dnešní době se maminky dokáží pohádat jak správně začít a pokračovat s příkrmy. Ono ale slovo správně je tak individuální. Každá maminka chce pro své děti jen to nejlepší, ale jak to tak vypadá, doporučení a tradice se různí v každé zemi. Skleničky s příkrmy jsou populární po celém světě, avšak mnoho maminek volí tradičnější cestu k prvním jídlům miminka. 

Peru - Šťavnatá maracuja

Miminka v Peru si užívají opravdové lahůdky. Sladká maracuja je dětem představena mezi prvním ovocem. Tato exotická pochutina je plná vlákniny, fosforu, vápníku a železa, takže není divu, že ji mají rádi miminka i jejich rodiče. 

Filipíny - Aromatická rýže

Rýže jako první příkrm by nás v Asii neměla překvapit a maminky z Filipín se rozhodně nebojí tento pokrm dochutit zázvorem, česnekem a kuřecím vývarem. Tomuto pokrmu se říká "Lugaw" a dospělí si ho vaří, když se cítí nemocní, i když přeci jen v trochu jiné variantě. Je tedy zajímavé, že Filipínce tento pokrm provází po celý život.

Brazílie - Džus pro kojence

Už je to skoro tři roky a ještě jsem se neodvážila článek napsat. Ne že bych neměla čas ale spíše na to pořád nemám. Ale přišel ten správný čas.

Některé z Vás si mě možná pamatuji z různých skupinek snažilek. Víc než 3,5 roku jsme čekali na náš zázrak. Když bříško rostlo a blížil se termín porodu tak jsem si začala představovat porod. Od mamky která to zažila 4krat jsem slyšela spoustu rad spoustu zážitků. 

Nebyla jsem ta která si svůj porod nějak plánovala nebo se připravovala nějakými kurzy. Proste jsme si řekla, že to nechám na svém těle na miminku a na personálu porodnice. Rodila jsem v Krnovské porodnici, která je vyhlášena přístupem k rodičkám a k novorozencům. 

V den termínu porodu jsem jela na kontrolu kde měl službu na ambulanci pan primář. Jeho přístup byl v pořádku. Vše zkontroloval a nic se nedělo. Bylo mi tedy doporučeno že pokud do týdne sama neporadím nastoupim k vyvolání. 

Za týden jsem se tedy hlásila v porodnici na příjem. Dostala jsem tabletku na vyvolání (bylo cca 6:30) a s instrukcí vybavit věci a ležet jsem se dostavila na pokoj. V té době ještě přítel teď už manžel zůstal semnou ale asi hodku až hodinku a půl se nic nedělo tak jel do práce s tím ze kdyby cokoliv budu volat ať dojede.

Co dvě hodinky jsem chodila na poslech malého a kontrolu co se děje dole. Zhruba kolem 9 se začaly rozjíždět slabší bolesti ale spíše menstruační bolesti. Bolesti jsem si intuitivně prodýchavala a po pokoji jsem se procházela. Kolem 12 jsem šla na ozvy a byla jsem otevřená na 5-6 prstů, což mi dodalo energii a hlavně jsem si říkala ze snad do večeře budu mít miminko u sebe v náruči. 

Víte, že dle statistik se nejvíc dětí rodí na jaře? Spoustu nastávajících maminek přemýšlí nad měsícem narození svého dítěte. A právě jaro je pro porod nejvíc vyhovující měsíc. Nejsou už nepříjemné mrazy a zatím nebývá ani úmorné vedro. Proběhne-li porod na jaře, může maminka prožít šestinedělí při dlouhých procházkách v přírodě. 🌳🌲 Z tohoto důvodu budou tento měsíc v této soutěži hlavním tématem děti a jejich maminky či tatínkové.

Také jste naivně očekávali, až budete mít děti, že budete spát celou noc sami s manželem v posteli, protože děti budou spát ve svém pokojíčku? Ale realita je jiná a vy jste každou noc utiskováni svými dětmi? Nebo jste se těšili, jak budete jíst celá rodina kultivovaně u jednoho stolu a reálně to tak není? 😊

Chtěla bych Vás poprosit o vytvoření nebo najití v archívu fotografie k pobavení. Ideálně bych Vás chtěla poprosit o fotografii „OČEKÁVÁNÍ“ a druhé fotografie „REALITA“ v rodičovství. ♥ (Můžete použít jen fotografii „REALITA“ v rodičovství.)

Pravidla soutěže jsou jednoduchá :

1) Do komentáře pod tento článek vložíte fotografie „očekávání“ rodičovství a „reality“ v rodičovství (nebo jen realita)

2) Dejte LIKE tomuto článku

Krásný čtvrteční podvečer!

Květen pomalu končí, ale ještě než se tak stane, máme tady BLESKOVKU s #babydove a #dove, která bude končit v sobotu 30.5.2020 o půlnoci! Nebudu to zbytečně protahovat, tak pojďme na to!

O CO SOUTĚŽÍME?

Tentokrát si zasoutěžíte o 3 krásné balíčky pro vaše nejmenší a také pro vás, pro maminky! V balíčku najdete oblíbené vlhčené ubrousky, tabletu na mytí pro děti, krém proti opruzeninám a mycí gel i tělové mléko z řady Sensitive, pro ty nejmenší a pro děti s citlivou kůží. Maminky si zase přijdou na své sprchovým gelem a tělovým mlékem Dove!

JAK SE ZAPOJIT?

- Stačí odpovědět na soutěžní otázku do komentáře pod tímto článkem
- Napsat komentář do 30.5.2020 do půlnoci
- Dát like tomuto článku

Zhruba za dva měsíce, při cestě autem do Prahy jsem si všimla, že se mi ta “svině” začíná v oku dělat zas… V tu chvíli se můj sen rozplynul jak pára nad hrncem, ale jelikož jsem s touto možností vlastně tak nějak počítala, nebyla jsem v šoku. Pár dní jsem se pořád zkoumala, jak moc to roste. Zůstávalo to pořád stejné, takže jsem si toho po nějaké době přestala všímat a přemýšlela, jestli má cenu se pokoušet o odstranění ještě jednou, nebo jestli to mám brát jako znamení, že mi to prostě není souzeno...

Přišlo léto a já se naplno začala věnovat svému snu o focení. S klukama jsme pořád někde cestovali a vlastně nějak nebyl na nic čas. Někdy na podzim při čekání v autě  jsem si vzpomněla, že už jsem si dlouho nezkoumala oko. Takže jsem stáhla zrcátko a začala ho podrobně prohlížez. V tu chvíli mi najednou došlo, že tam nic navíc nevidím. Jakmile dorazil manžel, tak jsem ho hned angažovala, ať se podívá se mnou. Moje “podezření” potvrdil. Mezitím už přišel čas, abych se znovu objednala na kontrolu ke své oční doktorce. Objednala mě nějak na leden 2020. Na kontrole zjistila, že oko je opravdu čisté a podle jejího názoru i moc pěkně zhojené. Laserové operaci by tak prý nemuselo nic bránit. Takže jsem se znovu objednala na vyšetření do Gemini, aby odborně posoudili, jestli už jsem vhodný adept na odstranění dioptrií. Objednali mě ale bohužel až na půlku března 2020.

Znovu v Gemini

Na prohlídce v Gemini jsem opět musela absolvovat kolečko všech testů před operací. Nebudu zdržovat, tentokrát to dopadlo dobře a před odchodem už jsem měla stanovený termín operace: 18. dubna. No a po pár dnech přišel COVID a nouzový stav a s ním byly zrušeny všechny termíny neakutních operací, tedy i té mojí. Měla jsem hrozný strach, aby se mi zase neobjevilo to proradné pterygium a nezkazilo mi to splnění snu takhle v závěru. Ale nedalo se nic dělat. Nový termín operace byl nakonec stanoven na 16. května a já se jen modlila, ať už to konečně klapne. A zároveň se užírala strachy, protože jestli fakt něco nesnáším, je to to, když se mi někdo “hrabe” nebo ochomýtá kolem oka. Jsem v tomhle fakt expert a mám problém i s tím, když mi někdo cizí maluje řasy. Každopádně ten sen pro mě byl tak obrovský, že jsem se rozhodla, že to vydržím!

16. května 2020 - konečně přišel Den D

Na kliniku jsem se měla dostavit v 9:00. Jelikož to máme do Prahy kus cesty, vyjeli jsme dříve. Samozřejmě, že jsem byla nervózní a měla jsem strach z toho, co mě čeká, ale snažila jsem si to nepředstavovat. Z tohoto důvodu jsem si ani nic dalšího o operaci nezjišťovala, negooglila a jen jsem si představovala, jaká nádhera bude, až se zvednu ze stolu a uvidím všechno.

Milé maminky, 

blíží se nám den dětí, který letos možná nebude takový jak ho známe. Byly jsme zvyklé děti vzít do zoo, na kolotoče či na zábavný program plný soutěží. Každý rok se těchto organizovaných dnů pro děti účastnilo mnoho rodin. Některé aktivity jistě budou možné v omezeném provozu, ale mnozí rodiče letos dají přednost procházce, sladkosti nebo hračce, která dětem udělá jistě také velikou radost. 

Možná by to mohla být právě hračka Fisher-Price, kterou vaše děti dostanou 🥰

2 témata a 4 výhry - tentokrát o výherci rozhodnete i vy!

Zapojte se do soutěže a splňte následující pravidla:

👉 Dej lajk tomuto článku a klikni na "Chci sdílet"

Když nám před 14 dny přišel balíček, moc velké naděje jsem si upřímně nedělala. Vyzkoušeli jsme toho tolik, že už jsem se rozloučila s variantou spokojených chlapečků. Ovšem již po prvním dni jsem věděla, že to jsem se opravdu spletla a jsme na správné cestě.

Jak jsem již psala v prvním příspěvku, jsem maminka dvou tříměsíčních chlapečků. Koliky nastoupily ve velkém stylu již v porodnici a nepolevovaly. Kapičky zabraly vždy jen chvilku, cvičení s nožičkami, nahřívání bříška, masáže.... vše vždy před krmením a dvakrát. Zdlouhavý proces. Trápení kluků i mě samotné.

Jako první věc, co mě v balíčku zajímala, byl rektální kater Windi.

Dokud jsem nevyzkoušela Windi, používala jsem obyčejnou oranžovou rourku z lékárny. Její použití jsem musela dohledávat na internetu a měla jsem strašný strach, abych klukům jejím použitím neublížila. 

Rourka Windi je perfektně tvarovaná. Díky svému tvaru je nemožné zasunout kater více než je doporučeno. Tudíž maminka miminku nemůže ublížit. Já, jakožto novopečená matka, to velice ocenila. 

Další rozdíl je v rozpoznání úlevy. Při oranžové rource jsem nevěděla vůbec, co čekat. Ulevilo se jim nebo ne? U Windi to výrobci vyřešili velice dobře. Díky svojí rozšířené druhé část je vytvořena "ozvěna". Prostě a jednoduše slyšíte, když jdou prdíky ven. Popřípadě i něco jiného... ano, díky tomuto vynálezu dostanete ze svých ratolestí i stolici. Čemuž strašně děkuji, jelikož Péťa má stolici sem tam hodně tuhou a musím mu pomáhat.

........