Co je pro někoho nezbytnost, je pro jiného zbytečnost a naopak. Berte to, prosím, tedy s rezervou a spíše jako inspiraci.

Spaní

• Postýlka s matrací
• Peřinky + 2× povlečení, 2 prostěradla – Peřinky stačí koupit, až dítko vyroste ze zavinovačky.
• Mantinel (nebo se šijí takoví vycpaní hadi) – může a nemusí být, pro někoho opravdu zbytečné.
• Ochrana matrace – pogumovaná podložka, ale pozor nevětrá a nemá se dávat pod hlavu.
• Zavinovačka – nejlepší vynález, co může být je péřová, pratelná zavinovačka, děťátko spí opravdu klidněji a tak často se nebudí, navíc v létě je vhodná jako podložka, má termoregulaci (peří je přírodní materiál). Spása pro uplakaná miminka! Kupuji rovnou největší 100×100 cm a vydrží do půlroku.
• Spací pytel – později, až bude malá zavinovačka.
• Elektronické chůvičky – bezvadná věc, vozíme je všude.
• Monitor dechu – ten já třeba nemám.

Přeprava

• Ke kočárku: síťka proti hmyzu, pláštěnka, deky různých tlouštěk.
• Autosedačka – doporučuji koupit zvlášť, ne v trojkombinaci – nejsou moc kvalitní a testované.
• Slunečník / clona – určitě doporučuji, využijete pak i na sporťák. POZOR nikdy nepřehazujte plenku přes korbičku a nedávejte v létě nánožník – kočárek se přehřívá a hrozí úpal, kolaps. Kočárek musí co nejvíce větrat. Některé mají i síťku na korbičce – tak rozepnout. V DM mají clonu za pár korun.
• Fusak - v létě a na jaře stačí zavinovačka do kočárku, na podzim slabší fusak, na zimu zimní.

Přebalování a koupání

Přečtěte si, o co budeme soutěžit ve skupince Fisher-Price. A kdy? Nejen to se dozvíte v tomto článku...

Snad všechny děti touží být jako rodiče, a když nás vidí u notebooku, hned natahují prstíky a chtějí "pracovat" s námi. Teď už jim můžeme dopřát jejich vlastní naučný laptop od Fisher-Price. Práce na tomto laptopu není nijak složitá a zvládne ji každý malý manažer - dle výrobce již od 6 měsíců. U nás se tato hračka těší velkému úspěchu - Nelinku laptop opravdu zaujal a bereme jej s sebou téměř všude. Na internetu jsem našla spousty obrázků, které však dost zkreslují barvu, tudíž pro upřesnění - laptop je skutečně fialovo-šedý 😉  

Takové ťukání do kláves však nezůstane bez odezvy. Na obrazovce je vedle nálepky plochy známých ikonek také FP pejsek, který je podsvícený mnoha barvami, měnícími se dle spuštěné melodie. Ve spodní liště monitoru je několik smajlíků, které se dají volit posuvným kolečkem (tento výběr je však bez dalších efektů).

Nejzajímavější je pro Nelču klávesnice, kde může rozvíjet hned několik dovedností. Vlevo nahoře najdeme modré tlačítko hashtag "#" , vedle tlačítko "123" a pod ním "ABC" - tyto tlačítka slouží pro spuštění výukových písniček, říkanek a seznámí nás s čísly a písmenky. Dále je zde tlačítko noty, které po posunutí spustí známé písničky, otočný válec, s kterým to Nelča opravdu roztočila 😀 a destička s tvary a barvami, která také zvukově reaguje a učí nás barvy a tvary.

Při hře s tímto laptopem Nelča pěkně procvičila prstíky a jemnou motoriku - posouvání, mačkání, otáčení a hlavně se jí líbila zpětná odezva v podobě krásných písniček a blikajícího pejska na monitoru. 

Výhodou je, že je možné laptop celý rozevřít, ale také kompaktně zaklapnout a přibalit ho třeba do tašky na výlet či návštěvu, což jsme už nejednou ocenili. Dokonce si nemusíte dělat ani starosti o jeho pantík, protože vypadá opravdu nerozbitně 🙂 Součástí balení jsou i 3 AAA baterie, které tento manažerův pomocník potřebuje, aby mohl spustit svoji výuku 🙂 

Šestinedělí je stále pomyslná třináctá komnata mateřství. Po prvním šestinedělí, které bylo hrozné, přišlo tohle druhé, které bylo ještě horší. Zakončené asi nejtraumatičtějším týdnem mého života a to jsem si myslela, že můj „super druhý porod” nic nepřekoná. 

Adinku jsme si domů přivezli po 5 dnech, 26. 1. 2019. Byla jsem úplně vyčerpaná, bolavá a taky zmatená z toho, že už nejsem v nemocnici. Zároveň ale neuvěřitelně šťastná. Sotva jsme přijeli domů, už volala babička, aby Jakub přijel pro oběd. Potom i kamarádka Anička, aby se stavil pro jídlo, které nám uvařila „do kouta”.

Do kouta znamená starou tradici, kdy se celá vesnice starala o šestinedělku, která skutečně několik týdnů odpočívala. Klasickými jídly byly polévky nebo třeba dobroty z odpalovaného těsta.

Ještě během mého pobytu v nemocnici se skupina žen rozhodla, že mi chce pomoct. Část poslala peníze, abychom zvládli bez problému zaplatit nadstandard a další neplánované výdaje v souvislosti s porodem, část se nabídla, že uvaří jídlo. Nemohla jsem být více vděčná.

Už v předchozím příběhu jsem psala o prvním tandemovém kojení, jak nádherné a euforické to bylo po tom všem. Jenže to skončilo velmi záhy. Ještě ten večer jsem měla vůbec první silné pocity averze vůči staršímu dítěti. Byla jsem totálně zmatená, hlava neustále křičela: „Takhle velký dítě se nemůže kojit, kojí se miminka!” A srdce: „Je to přece Berunka a ona to ještě potřebuje, jsou jí sotva 2 roky, je ještě malá.” Kojení Berunky společně s Adinkou jsem prostě nevydržela. Vždycky jsem ji nejpozději po několika minutách odstrčila. Někdy i dost hrubě. Pocity averze byly opravdu silné a hlavou mi běžely i nesmyslné myšlenky, např. o úchylnosti kojení „tak velkého dítěte”. Přitom moje Beruška měla teprve 2 roky a 2 měsíce a procházela náročnou změnou v životě, kdy jí matka z ničeho nic na týden zmizela a vrátila se s „novým” dítětem. 

Musela jsem je kojit odděleně, což fungovalo lépe, ale z Berunky jsem cítila, jako by si potřebovala vynahradit ten čas, co jsme spolu nebyly. Chtěla být neustále u mě. Přiznám se, že stejně jako s Berenikou mám i tentokrát velkou část šestinedělí v mlze, hlava vzpomínky vymazala. Vím, že jsem první 2 týdny byla prakticky jen v posteli a co nejvíce odpočívala. Jakub měl naštěstí volno, hodně mi pomáhal, věnoval se Berušce, chodil s ní ven a taky se staral, abych měla co jíst a abych ležela v čistém. Pamatuju si první sprchu a první vanu, pamatuju si ty pocity, že moje tělo je úplně zhuntované a asi se nikdy nedám dohromady. Na jizvu se mi mimo doporučeného ošetřování nechtělo ani sahat. První dny jsem ještě potřebovala léky na bolest a to hlavně v noci, kdy jsem se nemohla ani posadit. A taky si pamatuju ten smutek, kdy jsem si hmatatelně uvědomila pro mě smutnou pravdu, že po tomto zážitku patrně už nikdy nebudu chtít děti. Tahle myšlenka mě doslova pronásledovala. Strašně to bolelo. To pomyšlení, že tohle bylo asi naposledy a ještě ke všemu bylo „všechno špatně”. Měla jsem trauma ze zážitků z nemocnice a strachu o vlastní život. Ráno jsem se budila s pocitem, že to musí být jen zlý sen a že se z něj jednou probudím.

Historie značky Nestlé začíná v roce 1866, kdy Anglo-Swiss Condensed Milk Company otevírá ve Švýcarsku první evropský závod na kondenzované mléko. V roce 1867 pak vynalézá Henri Nestlé přelomovou dětskou výživu a v roce 1905 je fúzí s Anglo-Swiss založena nová společnost, později známá jako Nestlé Group. To je ve zkratce vznik známé značky Nestlé, která od té doby přináší dospělým i dětem chutné a hlavně kvalitní produkty. Nezapomíná ani na maminky a miminka, a proto nyní vyhlašujeme konkurz na Ambasadorku pro značku Nestlé Baby!

Záměrem Henriho Nestlé bylo pomoci maminkám, které měly problémy s kojením a tím pomáhat tehdejším dětem. Henri Nestlé si dobře uvědomoval, že maminky chtějí pro své děti to nejlepší, především, aby dobře prospívaly a byly zdravé. Značka Nestlé Baby nabízí nejen kojenecká mléka a speciální kojenecká mléka, ale i kaše, ovocné kapsičky, sušenky, mléčné dezerty a mlíčka s kaší. 

Jaká by měla být Ambasadorka pro Nestlé Baby?

• Hledáme maminku s dítětem starším 6 měsíců, které netrpí potravinovými alergiemi. Pokud se zajímáte nejen o dětskou výživu a trendy v péči o dítě, čtěte dále.
• Budoucí Ambasadorka by měla mít cit pro jazyk a umět psát poutavé a osobité články. Pokud máš zkušenosti s psaním např. formou blogu, neváhej tuto informaci a odkaz na blog uvést v dotazníku.
• Budoucí Ambasadorka by měla umět pěkne fotit.
• Budoucí Ambasadorka by měla mít již zkušenosti s produkty Nestlé Baby.
• Hledáme flexibilní, pečlivou a organizovanou maminku.

Co ti práce Ambasadorky dá?

• systematickou práci na jednom konkrétním projektu s reálným využitím v dalším pracovním životě,
• nové a moderní dovednosti, které se hodí do životopisu,
• jedinečnou zkušenost propagovat svou šikovnost a talent prostřednictvím důvěryhodné a stabilní značky,
• a samozřejmě finanční odměnu 4 706 Kč měsíčně na dohodu o provedení práce.

Počítače, mobily a tablety jsou sice velkým soupeřem, nikoli však nepřekonatelným. S trochou fantazie, pochopením a především chladnou hlavou, bude brzy mnohem snadnější nasměrovat dítě také k jiným aktivitám.

Vaše úsilí má smysl, řešit rozvinutou závislost na internetu či hrách je mnohem obtížnější, než jí předcházet. Odborníci z brněnského Centra prevence Společnosti Podané ruce sestavili praktické desatero, které vám s tím pomůže.

10 rad pro rodiče a prarodiče, kteří chtějí být lepší než počítač

1) Nepodporujte komfort v počítačovém „doupěti“ vašeho dítěte tím, že mu tam nosíte jídlo, pití apod. Jeho potřeba odcházet od počítače se tím snižuje. Zkuste dítě naopak co nejčastěji vylákat na nějakou zajímavou aktivitu, jako je společné jídlo, sport nebo výlet.

2) Buďte dětem příkladem. Nemůžete po nich chtít, aby netrávily čas na internetu, když sami prosedíte u počítače celé hodiny. Nezapomeňte, že děti jsou vaším odrazem.

3) Neztrácejte nervy! Dříve, než ve vzteku vypnete dítěti počítač, se zkuste zeptat, co hraje a kolik času potřebuje na dokončení úkolu. Také by se vám nelíbilo, kdyby vám někdo vzal knihu, když jste na předposlední stránce.

Nosní sprej Stérimar, zdravotní prostředek, který možná už používáte, možná jste o něm jen slyšely a možná se o něm chcete dozvědět více. Celý tento týden budete mít možnost si o sprejích Stérimar povídat ve fóru v rámci Dnů se značkou. Ambasadorka Stérimar Kristýna vás provede portfoliem produktů, bude odpovídat na vaše dotazy, dozvíte se rady i tipy pro dětskou nosní hygienu a můžete se podělit o své zkušenosti se Stérimar. Nebudou chybět ani soutěže o zajímavé ceny!

Značka Stérimar vznikla už v roce 1975, kdy Francouz Francoise Herlemont spustil výrobu mořské vody ve spreji. Umožnil tak všem, kteří se nemohou často koupat v moři a dýchat mořský vzduch, pocítit blahodárné účinky mořské vody. Spreje Stérimar jsou vhodné jako prevence rýmy a jsou účinné i v případě, že vás trápí ucpaný nos. Stérimar myslí i na citlivé dětské nosíky a v nabídce Stérimar najdete produkty pro nejmenší děti ve věku 0-3 let.

Sledujte tento týden blog Ambasadorky Stérimar kristinaandbaby a fórum Dny se Stérimar. Nedávno také maminky z Modrého koníka testovaly Stérimar a sepsaly všechny své dojmy v recenzích, které najdete v záložce Testujeme. 

Už je to tady - mé první vyhlášení soutěže 👏 

Všem vám děkuji za účast v soutěži a hlavně skvělé nápady v komentářích. Jak jsem to tak četla, tak se mi sbíhaly chutě - většinu věcí teď totiž kvůli Nelinčiné alergii nesmím (zatím stále v noci kojím). Nicméně hned jak budu moct vzpomenu si na vaše příspěvky a budu to brát jako inspiraci 😊. Myslím, že budu psát téměř za všechny, že ideální snídaně je snídaně do postele, kterou si nemusíme dělat a někdo nám ji připraví s láskou 💕 - ať už jsou to palačinky, lívance, croissant. toast nebo vajíčka 😉. A pro většinu by neměla chybět u snídaně ranní káva ☕ 😉 

Snad jste se na Valentýna něčeho podobného dočkaly od svých drahých poloviček či dětí 😊🌷.

🍀 V naší soutěži o třech výhercích rozhodl generátor náhodných čísel a jsou to komentáře pod čísly 19, 29 a 122 🍀👏  

🍀 @janaakm @makynaeliska @myssmetanova - VÝHERKYNÍM GRATULUJI 🤩😘😘😘 Doufám, že snídaňový set od Fisher Price udělá vašim dětem radost a zabaví je, abyste měly čas udělat si vaši vysněnou snídani kdykoliv vás napadne 😉

Kdo jste nevyhráli nezoufejte a své štěstí zkuste příště 🍀 Už brzo vypukne další soutěž - tentokrát ve skupince Fisher Price, tak ji nezapomeňte sledovat! 😊

Ahoj maminky!

mám opravdu velkou radost, že dnes se vám mohu oficiálně představit jako ambasadorka produktů značky Dr.Brown’s. Stále tomu nemohu uvěřit! Dr.Brown’s je značka, kterou u nás používáme od narození našeho syna a věříme jí. Je tedy jasné, že tato role pro mě moc znamená a doufám, že pro vás budu nejen zdrojem informací o této značce, ale také vaší virtuální kamarádkou.

A nyní pár slov o mé maličkosti. Jmenuji se Marie a pocházím z malé vesničky asi dvacet minut od Plzně. V krajském městě jsem vystudovala jazykové gymnázium a právě moje láska k jazykům mě odvála až do Spojených států, kde bydlím již přes osm let. Ve Státech jsem vystudovala vysokou školu a získala bakalářský titul v oblasti Human Resources. Zkusila jsem si život ve čtyřech státech USA a nakonec zakotvila na západním pobřeží ve státě Washington u města Seattle. Jsem vdaná za toho nejlepšího muže na světě a máme spolu syna, který se jmenuje Maverick Holden. Ano, ano... je pojmenován po hlavním hrdinovy z filmu Top Gun. Můj manžel je pilot a i já pracovala v letectví, takže jeho jméno je velice tematické. Maverick se narodil na konci srpna 2019 a je mu tedy skoro šest měsíců. Momentálně jsem ženou a maminkou v domácnosti, což mě rozhodně plně zaměstnává, ale už dlouho jsem si chtěla najít něco „pro sebe”. Role ambasadorky tedy přišla ve správnou dobu.

Jsme nadšeni z nové role

Moc se těším na představení produktů Dr.Brown’s maminkám z Modrého koníka a myslím si, že je opravdu na co se těšit. Ačkoliv v USA je tato značka doporučená pediatry a patří mezi nejznámější značky, v Česku se ještě o ní moc neví. Určitě se hodí zmínit, že Dr.Brown’s je na trhu již od roku 1996 a byla vytvořena lékařem. Cílem značky vždy bylo vytvářet produkty ke spokojenosti miminka a maminky.  Některé maminky možná poznají antikolikové lahvičky s unikátním ventilačním systémem proti kolice a dalším potížím, ale já vám slibuji, že tato značka může nabídnout mnohem víc. Široký sortiment zahrnuje např. dudlíky, hrnečky, kousátka, podbradníky, ohřívače lahviček, sterilizátory, kartáčky na zuby a atd. A jak je již na Koníku zvykem, o spoustu produktů si budete moci zasoutěžit a sami si je vyzkoušet. 

Tímto bych vás ráda pozvala do nově vzniklé skupiny: „Spokojené děťátko a maminka s Dr.Brown’s”. Tato skupinka bude mít nejen exkluzivní soutěže, ale hlavně bude nabízet podrobnější informace o Dr.Brown’s a bude to také místo k diskuzím o jejich produktech. Už se tam na vás velice těším! 

Milé koníkovky,

rádi bychom vám představili novou Ambasadorku Marušku alias mariegroth, které bude od dnešního dne zastupovat značku Dr. Brown's na Modrém koníku. Značka Dr. Brown's nabízí těhotným ženám, maminkám a jejich miminkům produkty prémiové kvality: dudlíky, antikolikové lahvičky, držáky na láhve i dudlíky, bryndáky, kousátka, savičky, hrnečky, chrániče bradavek, vložky do podprsenky apod. Produkty Dr. Brown's jsou kvalitní a zároveň cenově dostupné pro všechny. Právě proto jsou volbou číslo 1 u maminek v USA a Velké Británii.

Na základě klinického výzkumu přináší speciální řešení pro všechny problémy s bříškem. Výrobky Dr. Brown's podporují zdravé papání, zachování vitamínů v mateřském a jiném mléce a pomáhají redukovat koliky a ublinkávání. Značce Dr. Brown's záleží na zdraví maminek i dětí, mají řešení na mnoho problémů s kojením a jejich produktům věří ženy po celém světě.

Kdo je nová Ambasadorka a kde ji sledovat?

Maruška a její syn Maverick vám budou přinášet nejen informace produktech Dr.Brown's, ale budou vás zásobovat i zajímavými články a tipy ohledně kojení, přikrmování a zdraví miminek. Nebudou chybět ani oblíbené soutěže o zajímavé ceny. Maruška se vám představí ve svém článku, my jen prozradíme, že žije ve Spojených státech a ani časový posun jí nezábranil v tom, aby se s nadšením chopila své nové role Ambasadorky.

Sledujte Maruščin blog a připojte se k její skupince Spokojené děťátko a maminka s Dr.Brown’s. 

Mateřské mléko je bez diskuzí tou nejlepší výživou, kterou můžete svému děťátku dát. Někdy jste však z určitých důvodů nuceni sáhnout po kojeneckém nebo batolecím mléce a výběr takového mléka není jednoduchý. Chcete vybrat to, které bude nejvíce prospívat zdravému vývoji miminka a podporovat jeho imunitní systém. V novém testování budete mít možnost vyzkoušet Nutrilon 2 Profutura - pokračovací kojenecké mléko s tou nejpokročilejší patentovanou recepturou od Nutrilonu.

Nutricia je společnost, která se již od konce 19. století věnuje výzkumu a vývoji dětské výživy. V současné době nabízí nejširší portfolio kojeneckých a batolecích mlék na trhu v České republice. Součástí Nutricie jsou i špičkoví vědci, dietologové a odborníci na dětskou výživu, kteří pomáhají zdravotním sestrám a lékařům v oblasti výživy dětí a nemocných. Hlavním posláním společnosti Nutricia je pomáhat dětem v jejich zdravém vývoji a zvyšovat kvalitu života nemocným lidem všech generací.

Co testujeme

Nutrilon 2 Profutura  je pokračovací kojenecké mléko, které obsahuje jejich nejvyšší množství HMOs* (2'FL & 3'GL) - oligosacharidů přirozeně se vyskytujících v mateřském mléce.

Je speciálně vyvinuto tak, aby podpořilo imunitní systém miminka a jeho zdravý vývoj

**

Není možné kolem nás přehlédnout (a to ani tady na Koníkovi), že se blíží svátek zamilovaných - Valentýn 💕. Ať už tento svátek slavíte nebo ne, myslím si, že je fajn dát si společně alespoň dobré jídlo, jelikož jak všichni víme - láska přece prochází žaludkem - ať už je svátek zamilovaných nebo ne 😍. Tak se tím řídíme alespoň u nás 😊.

Radost teď však můžete udělat i svým dětem - soutěžíme zde totiž o 3 skvělé snídaňové sety od Fisher-Price 🍩☕📰  

A jak se do soutěže zapojit?
1. Do komentáře pod tímto článkem, nejpozději do půlnoci 17.2.2020, odpovězte na otázku: Jak by pro vás měla vypadat ideální snídaně připravená s láskou? 

2. Přečtěte si, jak se tento výherní snídaňový set zabydlel u nás - Snídaňový set od Fisher-Price a dejte lajk tomuto článku.

3. Buďte fanouškem skupiny Fisher-Price.

Vyhlášení 3 vítězů proběhne po ukončení soutěže pomocí generátoru náhodných čísel.

Milé koníkovky,

těm, které sledovaly Míšu, jejího syna Jonáše a značku Fred&Flo, nenesu dobrou zprávu. Dnešním dnem totiž na Modrém koníku michalelka jako Ambasadorka značky Fred&Flo končí. Míša vám v předchozích 6 měsících přinášela novinky, dávala tipy na tvoření, psala články, bavila vás příspěvky a fotkami a pořádala soutěže o celou řadu produktů Fred&Flo. Také moderovala skupinku Fred&Flo, která se pod jejím vedením pěkně rozrostla! Půl roku uběhlo jako voda a nachýlil se čas k ukončení spolupráce.

Míša samozřejmě na koníku zůstává dál, jen jí z profilu zmizí ambasadorské označení. Za Modrého koníka děkuji Míše za její nadšení, energii a čas, který do tvoření příspěvků, soutěží i článků dala. Jsme rádi, že jsme spolu mohli strávit alespoň těch 6 měsíců a těšíme se, že budeme Míšu snad dál vídat na Modrém koníku.

Skupinka Fred&Flo bude nadále fungovat a můžete si tak stále vyměňovat názory na produkty a značku a dávat si tipy na akce a slevy.

Míše přejeme hodně štěstí a úspěchů do jejích dalších plánů a projektů 🍀❤️

janysevka za Modrý koník team

Valentýn je svátek, který budí velké vášně. Společně se mnou teď můžete probudit také velké vášně, ty nákupní - a zasoutěžit si o dárkovou kartu v hodnotě 500 Kč, kterou můžete uplatnit v jakékoliv prodejně dm v České republice. 

Valentýn se točí kolem lásky a kolem lidí, které máme rádi. Pokud se vám podaří vyhrát, bude už zcela na vás, zda uděláte radost sami sobě, nebo potěšíte někoho ze svých blízkých.

Pravidla soutěže:

1) Dát lajk tomuto článku.

2) Být členem skupiny Ve víru dm mánie:

3) Do komentáře pod článkem odpovědět na otázku:

Jaká výhra vás bude čekat ve Valentýnské soutěži s Fisher Price? Podívejte se jak se zabydlela u nás doma a jak ji Nelča otestovala 😉

Tento snídaňový set je určen pro děti od 3 měsíců, ale už na první pohled je jasné, že zaujme i starší děti a zůstane tak v jejich hledáčku ještě dlouhou dobu. S touto hračkou nebude mít Vaše dítě potřebu se za pár týdnů loučit, protože jakmile přestane plnit funkci kousátka, chrastítka či šustítka, tak získá místo v dětské kuchyňce nebo obchůdku.

Set obsahuje 3 hračky - hrníček, noviny a donut. Hned po rozbalení mě zaujal materiál a provedení hraček. Nejmenší děti zaujme vše, co šustí, hrká, a hlavně aby se to dalo nacpat do pusy 😉. To vše zažijí s tímto snídaňovým setem od Fisher-Price.

Noviny jsou látkové, tudíž moc příjemné do ručky, a při manipulaci šustí. Nevím, proč jsem čekala takové ty měkké, pískací, gumové - tato verze mě mile překvapila. V novinách se skutečně dá i “číst” jelikož obsahují i pěkné barevné obrázky, které se Nelči evidentně líbily. 

Donut zaujme nejen svou barevností, ale také posypkou, která vyčnívá z povrchu a stimuluje hmat. Po bližším seznámení však zjistíte, že je to především chrastítko. Nela s donutem máchala hlava nehlava a byla spokojená, že hrká, nicméně povýšila to na další level - když s ním ťukáte do stolu, tak ten hluk je přece daleko větší, a čím větší hluk tím větší zábava 🙂. Co mě však překvapilo nejvíc, bylo zjištění, že na dospělé působí zřejmě antistresově 🙂. Večer standardně uklízím hračky a koukám donut nikde, najednou vidím manžela, jak drží v rukou donut a “oškrabává posypku” při sledování zpráv 😀. Netušila jsem, že zaujme „děti“ až tak dlouho 😀.

Hrníček představuje klasický kalíšek na kávu, který je tvořen z několika materiálů (plast, látka, guma, ...), a uvnitř ukrývá barevné kuličky a zrcadlo. Jeho největší vychytávkou je pro Nelu ale gumové hrdlo, které je ideální právě ke kousání - a je opravdu měkké. Zatím vše popsané Nelinka na hrníčku pečlivě objevovala a přišla i na to, kde jej nejlépe dát do pusy. Praktické je i poutko, za které se dá hrníček chytit. Už se ale moc těším, až pochopí i další smysl této hračky při napodobování dospělých. Konečně nebudu kafíčkovat doma sama 😉.

Pěkný den,

zaznamenali jste článek Britské zdravotnictví volá po zákazu loot boxů, které z dětí vychovávají gamblery ? Dočetla jsem se, že "86 % rodičů si nemyslí, že hraní her určených pro dospělé má na jejich děti vliv, přestože se objevují případy, kdy děti bez dozoru a vědomí rodičů utrácejí desetitisíce korun. A jen 62 % rodičů se po zjištění problému pokusí dítěti hru zabavit."

Jak to máte vy? Mluvíte s Vašimi dětmi o jeho hráčském světě? 

Budu ráda, když mi napíšete Vaše zkušenosti a názory 🙂

Jana 

Naberte kurz

První a jediná¹ kojenecká výživa s oligosacharidy 2´FL a probiotiky L.reuteri po vzoru mateřského mléka BEBA COMFORT je revolucí v dětské výživě. Proč je pro Vaše děťátko BEBA COMFORT tak jedinečná?

Společnost Nestlé dodnes pokračuje v myšlence svého zakladatele Henri Nestlé “Pomáhat maminkám a dětem”. Mateřské mléko je nejlepší výživou pro miminka a Nestlé si klade za cíl, se mu co nejvíce přiblížit. Proto se již 60 let věnuje výzkumu mateřského mléka.

Vědečtí experti Nestlé se dlouhodobě zaměřují na jednu z nejdůležitějších složek mateřského mléka – bílkovinu. V posledních 30 letech se věnovali především výzkumu oligosacharidů HMO („Human milk oligosaccharides“ ), z nich nejpočetnější složkou mateřského mléka je struktura 2´FL.

Nestlé v loňském roce přineslo na trh novinku BEBA COMFORT 2 HM-O – kojeneckou výživu vyvinutou po vzoru mateřského mléka BEBA COMFORT se strukturami oligosacharidů 2´FL a probiotiky. Nyní přináší na trh batolecí výživu, nově také s oligosacharidy 2´FL. 

Co všechno nová prémiová kojenecká a batolecí mléčná výživa obsahuje?

Prospěšnou kombinaci látek pro Vaše děťátko obsahující:

"V okolí mám spoustu známých, které nekojí" povídá má kamarádka dřímajíc svého téměř půlročního synka na prsu. Já se tehdy nacházela na začátku třetího měsíce těhotenství a se zaujetím jí přitakávala. Také jsem měla v okolí spíš nekojící kamarádky a tak jsme si říkaly, jak to nechápeme. Musím se přiznat, že jsem je i trochu odsuzovala. V té době by mě nenapadlo, že i já budu jedna z těch žen, která bude mít dítě na umělé výživě.

Cesta k miminku začala v listopadu 2017 a po roce neúspěšného snažení jsme s manželem navštívili reprodukční kliniku na doporučení mého gynekologa. Manželovi zjistili špatný progresivní pohyb spermií. Po tomto zjištění nám byly doporučeny vitamíny, které manžel začal hned brát. V únoru se konečně na těhotenském testu ukázaly dvě čárky a pro nás s manželem začalo období největší radosti a zároveň i největšího strachu. Celé těhotenství bylo víceméně bezproblémové až na menší peripetii po druhém screeningu, kdy se objevilo riziko Downova syndromu. Naštěstí vyšetření plodové vody vše vyvrátilo a my jsme se dozvěděli, že čekáme zdravou holčičku. 

Tímto "posvěcením" jsem začala přemýšlet nad výbavičkou, zařizováním pokojíčku, přemýšlela jsem nad porodem a samozřejmě jsem také přemýšlela nad tím, jak vlastně chci své dítě vychovávat. Mnohokrát jsem četla i komentovala různé diskuze ohledně porodu, výchovy, výživy, kojení apod. Přesvědčena o své vlastní neomylné pravdě jsem horoucně komentovala a diskutovala s ženami, které měly názor opačný a kolikrát si bohužel pomyslela - "nekojí z vlastní pohodlnosti", "jak může dávat bonbony a párky ani ne ročnímu dítěti", "epidurál, vážně??" a jiné a jiné. Myslím si, že touto "mateřskou naivitou" prochází každá těhotná prvorodička. Já byla samozřejmě přesvědčená o tom, že budu plně kojit, porod bude bez jakékoliv medikace a "oblbováků" na bolest, v rámci minimální ekologické stopy budu používat látkové pleny a místo vlhčených ubrousků obyčejnou vodu a nastříhané látkové ubrousky, zkrátka jsem si vše malovala na bílo-růžovo. Při porodu a v prvních dnech s miminkem mi pomalu začalo docházet, jak hloupá jsem vlastně byla. 

12.10.2019 nastal den "D". Večer v 19. hodin jsem si dala horkou vanu a všimla si, že se malá v břiše až moc nezvykle vrtí. Poté, co jsem vylezla z vany jsem si vypila šálek maliníkového čaje. Přišel za mnou do obýváku manžel s tím, že si pustíme nějaký pěkný film. Tak mu říkám, že ano, ale předtím si ještě dojdu na záchod. Jakmile jsem se zvedla z gauče a udělala pár kroků ozval se zvuk jako když vám na podlahu vyšplouchne lavor vody, manželův úhel pohledu. Ano, praskla mi voda a to tedy ve velkém stylu. Začal porod. Vyděšený manžel pobíhal po bytě, tváříc se jako ztracené štěně, a shromažďoval všechny věci, které byly potřeba sebou do porodnice. Já se mezitím šla obléknout, ale protože ze mě tekly hektolitry zelené plodové vody,  bylo to značně obtížné. Aby toho nebylo málo tak jsem do toho všeho začala zvracet. Nikdy bych nevěřila, že té plodové vody je v děloze tolik. Zaneřádila jsem dva ručníky, sedačku v autě a ještě v porodnici se za mnou táhla mokrá cestička. Po přijetí na porodní sál mě PA napojila na monitor a po příchodu lékařky následoval ultrazvuk a vaginální vyšetření, které tedy já hodnotím jako horší než celý porod. Bohužel porodní cesty byly úplně zavřené a kontrakce byly velmi slabé a nepravidelné. Vzhledem k zelené plodové vodě lékařka doporučila zavést  vyvolávací tabletu. Toho jsem se bála, protože jsem byla samozřejmě plná informací od strejdy Googla, kdy jsem se dočetla, že vyvolávaný porod má mnohem vyšší riziko komplikací a následné zakončení porodu císařským řezem. Zavedení tablety bylo, mírně řečeno, velmi nepříjemné. Bylo 22:00. Asi dvacet minut po zavedení tablety se rozjely opravdu silné kontrakce po dvou minutách. Tímto začalo postupné porušování mého plánování. První kontrakce začala a nabírala na intenzitě jenomže uběhla minuta, dvě, tři a kontrakce stále trvala. Upřímně jsem myslela, že se v tu chvíli raději dobrovolně utopím v záchodě. Manžel zavolal PA, která přinesla injekci na úlevu. Neprotestovala jsem. Po píchnutí injekce kontrakce sice na intenzitě neubraly, ale alespoň začala být pravidelné po těch dvou minutách. Dvě minuty oddychu mezi kontrakcemi hodně pomohly. Po pár hodinách jsem byla svolná také k rajskému plynu, ale ten pomohl jen občas. Malá se narodila před třetí hodinou ranní. Byť jsem byla po porodu unavená, nešlo mi usnout a navíc jsem samozřejmě musela blízkou rodinu a přátelé zpravit o skutečnosti, že jsem se již stala matkou. Byly to poslední hodiny, kdy jsem se mohla  ještě normálně vyspat a já hloupá toho nevyužila. Kolem 8. hodiny ranní mi sestřičky přivezly ten krásný uzlíček štěstí. A já se těšila až se probudí a přisaje se mi k prsu. Tedy alespoň tak jsem si to představovala. První pokusy o kojení zbortily moje veškeré představy. Malá se přisávat nechtěla i přes pomoc sestřiček a laktační poradkyně, ale vypadalo to, že prostě jen zatím nemá hlad, protože u toho usínala a vůbec neměla snahu se přisát. Nicméně přišla noc a také přišel hlad. Noc jsem strávila věčným přikládáním a řevem. Malá by i sála, ale nebylo, co sát. Vytékalo jen pár kapek mleziva a toť vše. Nakonec jsme se na to se sestrou nemohly dívat tak přinesla dokrm ve stříkačce. Malá to zhltla jako nic a spinkala do rána. Proces se avšak opakoval následující den. Byla jsem zoufalá z toho, že nedokážu nakrmit své miminko, byla jsem unavená, chtělo se mi plakat. Nakonec nám lékař naordinoval dokrm, protože malé šla váha dolů. Pořád jsem přikládala, zkoušela kojit, ale byl to skutečně boj. Mléko se mi plně udělalo až 4. den po porodu, tedy při propuštění z nemocnice. Při propuštění mě lékařka informovala, že mám nakojit a poté dokrmit umělou výživou. První noc doma byla opravdu horor. Opět jsem pořád malou přikládala, ale přesto, že mléka bylo dost, tak se nechtěla přisát. Bylo na ní vidět, že je hodně hladová. Bohužel po několika hodinách řvaní jsem to vzdala, udělala UM a dala jí láhev. Vypila to a usnula. Poté jsem to ještě několikrát zkoušela z prsa, ale vztekání a řvaní se opakovalo. Zkoušela jsem tedy odsávat. Dávala jsem jí odsáté mléko z láhve a popřípadě ještě dokrmila UM. Takto to šlo cca týden jenomže mléka ubývalo, dle lékařky potřebují prsa stimul od dítěte, a s kojením byl nadobro konec. 

Skutečnost, že zrovna já mám dítě na umělé výživě byla pro mě opravdu velmi deprimující a měla jsem pocit vlastního selhání. O to horší bylo, když se mě příbuzné ptaly zda kojím a poté, co jsem odpověděla, že ne se samozřejmě ptaly proč. Nechtělo se mi o tom mluvit a ani to vysvětlovat. Opravdu musím říct, že to pro mě bylo velmi bolestné téma. Viděla jsem na nich, že si myslí své, vlastně asi to samé, co jsem si o nekojících matkách myslela i já. A tohle vše byl moment, kdy jsem si uvědomila, že já sama jsem soudila člověka na základě několika vět mnohdy i jen z doslechu.  Netýká se to jen mých názorů ohledně mateřství, ale i jiné mé odsuzující a vysmívající názory, které jsem vypustila z úst v průběhu života. Tehdy jsem se posunula dál ve svém osobním rozvoji. Zkrátka nelze jiného člověka soudit na základě svých zkušeností a někdy ani ne zkušeností, ale svých domněnek. Každý člověk je jiný, každý vnímá různé aspekty života úplně jinak a každý má jiný úhel pohledu na to, co je, a co není správné. Každý máme samozřejmě na něco názor a chceme, aby ho ostatní respektovali, ale tím pádem musíme i my respektovat názory druhých a samozřejmě respektovat i jejich styl života.

Dnes jsou mé dceři 4. měsíce. Tak nějak jsem se s tou skutečností, že nekojím již smířila. Brzy budeme začínat s příkrmy a já jsem také zatím pořád přesvědčená o tom, že malé párky ani sladké dávat nebudu minimálně do toho roka a půl jenomže kdoví, jak to vlastně bude. Zkrátka člověk míní, život (mateřství) mění. 

Těhotenství s třetím miminkem bylo úplně jiné než ta předchozí s Matýskem a se Štěpánkou.  Díky zamlklému těhotenství ve 24tt, velmi rizikovým těhotenstvím se staršími dětmi a velkému hematomu a krvácení hned v prvních týdnech, bylo i toto těhotenství od začátku rizikové. Podle slov pana doktora bylo všechno úplně obráceně. A pravdu měl do úplného konce, lépe řečeno konce pánevního 🙂

V těhotenství mi bylo dobře, do práce jsem chodila až do 35tt. Miminku se dařilo dobře. Jediné co mne trápilo, byla poloha kloučka, začátkem osmého měsíce se natočil zadečkem dolů a i přes všechna uklidňování, že se ještě může otočit, se neotočil. Říkala jsem si, že má důvod a polohu jsem neřešila. V 38tt mne pan doktor poslal do rizikové poradny, kde jsme se s paní doktorkou měly domluvit, co dál. Chtěla jsem rodit normálně a paní doktorka byla pro. Rozhodnout měla velikost miminka, která byla hraniční. Po několika váhových odhadech se rozhodlo. Jestli má být porod veden vaginálně, musí to být co nejdříve. Takže jsem z úterní poradny odcházela s odhadem 3,4kg a termínem hned druhý den ráno k programovanému porodu.

A druhý den jsem tedy nastoupila. Manžel mne dovezl do porodnice a jel čekat domů, nevěděli jsme, zda to bude trvat dvě hodiny nebo dva dny. Vzhledem k předchozím rychloporodům jsem se ani moc nebála, jen se těšila na miminko.

Po všech vstupních vyšetřeních byl nález docela dobrý. Hrdlo dlouhé 1cm propustné pro dva prsty, váhový odhad 3,7kg. To mne trochu vyděsilo. V půl osmé jsem tedy dostala tabletu a informaci, že pokud nezabere, o půl jedenácté dostanu další. No zabrala hned. V osm hodin jsem měla bolesti po pěti minutách a za chvilku jsem volala manžela. V půl deváté už byly bolesti po minutě. A vydržely tak až do konce.

V jednu odpoledne jsem byla otevřená na 6cm a miminko pořád netlačilo na porodní cesty tak jak má. Podle slov PA prostě měkký zadeček. A tak mi praskly vodu. Kontrakce do té doby docela strašné, se proměnily v nesnesitelné. To už byli na sále dva lékaři i dvě porodní asistentky. Zkoušeli jsme tam snad všechny polohy, všichni dělali co se dalo. Skoro dvě hodiny jsem nesměla tlačit i přes kontrakce, které mne k tomu nutily. Ale bylo to tak bezpečnější pro kloučka i pro mne, prostě porody KP mají své tempo. A tak mne myslím bylo slyšet až do sousedního města.  A pak už jsem jen poslechla, že tlačit mohu. Trvalo to pár kontrakcí a Brunďa byl na světě v celé své kráse. Po sedmihodinovém neskutečně bolestivém  porodu s mírami 3400 g a 49 cm. Krásný, nepomačkaný a neplakal, jen se tak udiveně rozhlížel kolem sebe 🙂

Mě pan doktor dal do pořádku, prý jsem vyšívaná jako ubrus, ale dával si záležet na plastickém stehu. Domluvili jsme se, že se po šestinedělí dojdu ukázat, moc ho zajímalo, jak bude šití vypadat po zahojení.

Yves Rocher se více než 60 let věnuje objevování světa rostlin. Příroda je pro tuto značku inspirací a hledá v přírodním bohatství řešení každičké nedokonalosti, se kterou se ženy ve snaze být krásné potýkají. Každý den se Yves Rocher zasazuje o to, aby rostlinná kosmetika mohla dělat radost každé ženě kdekoli na světě, aniž by produkce zanechávala výraznou negativní stopu na životním prostředí. Zapojte se do nového testování a vyzkoušejte novou kosmetickou řady Yves Rocher Lifting Végétal!

Jak stárneme, přibývají nám na tváři vrásky a kontury našeho obličeje se postupně mění. Změny můžeme pozorovat především na spodní části obličeje, který u mladých žen tvoří harmonickou linii ve tvaru V nebo trojúhelníku mířícího směrem dolů. S přibývajícím věkem však pokožka ztrácí svou pružnost, svaly na obličeji slábnou, a tak se původní harmonie tvaru obličeje vytrácí. Tyto změny v obličeji, obvykle doprovázené vznikem dvojité brady, jsou typickými znaky stárnutí. Experti značky Yves Rocher našli látku schopnou tomuto procesu vzdorovat a umožnit ženám získat zpět harmonický vzhled obličeje.

Co testujeme

Účinnou látkou obsaženou v nové kosmetické řadě Yves Rocher Lifting Végétal objevili experti ve zběhovci plazivém, který běžně řadíme mezi plevel. Tentokrát se ale ukázalo, že i tato obyčejná rostlina může být užitečná. Vědci firmy Yves Rocher tak vytvořili originální a patentovaný koncentrát – rostlinný kolagen, který dodává buňkám energii a posiluje strukturu kůže. 

1. Denní zpevňující péče Lifting Végétal

Díky vysoké koncentraci rostlinného kolagenu posiluje tento denní krém strukturu pleti, zvyšuje buněčné napětí a stimuluje syntézu elastinu. Tato péče na obličej a krk s jedinečnou účinnou texturou s hydratačními vlastnostmi má okamžitý zpevňující efekt. Již po 1 měsíci se zvyšuje objem pleti, vrásky jsou redukovány a kontury obličeje zpevněny. Nanášejte každé ráno na celý obličej a krk.

Testování skončilo. Výsledné recenze najdete pod Vaše zkušenosti s čisticími prostředky Seventh Generation

Pod značkou Seventh Generation najdete prostředky na mytí nádobí, praní prádla a čištění domácnosti. Vybrat si můžete z přípravků bez parfemace, ale i s příjemnou vůní. U každého výrobku najdete přesný seznam všech složek, které obsahuje. Seventh Generation se drží toho, že produkty vyrobené z obnovitelných rostlinných ingrediencí jsou udržitelnější variantou než ingredience vyrobené z ropy. Rostlinné – zelené – produkty mohou poskytnout efektivitu, kterou hledáte.

Společnost Seventh Generation byla založena v roce 1988 skupinou ambiciózních podnikatelů z Vermontu, kteří chtěli nabídnout Americe produkty, které budou příznivější pro zdraví a životní prostředí, aniž by slevovaly z kvality. Název Seventh Generation je inspirovaný filozofií Irokézů, původních obyvatel Ameriky, která jednoduše a přesvědčivě říká: „při veškerém uvažování musíme zohledňovat dopad našich rozhodnutí na příštích sedm generací“. Seventh Generation se snaží vracet planetě víc, než si od ní bere: od zaměření na rostlinné ingredience po používání většího množství recyklovaných materiálů.V roce 2007 společnost jako jedna z prvních získala certifikaci B Corporation.

Co testujeme

Během testování Seventh Generation budete mít možnost vyzkoušet od každého něco. Jeden přípravek na mytí nádobí, druhý na praní, třetí a čtvrtý pro čistotu a svěžest vaší koupelny i wc.

1. Přípravek na mytí nádobí Fresh Citrus & Ginger Scent 

Čtrnáctý únor. Pro mnohé z nás den jako každý jiný, v posledních desetiletích ale pro mnohé svátek lásky, kdy si víc než kdy jindy projevujeme zamilování. Drobné dárečky, romantické večeře, zamilované dopisy, očekávání, zklamání (když ten druhý zapomene), všude samá srdíčka, plyšáky... I to je Valentýn.

Přestože u nás doma se Valentýn neslaví, nemohla jsem odolat a nepřichystat si pro vás malou valenýnku. 

Láska je pro člověka hnacím motorem. Kolikrát ho žene kupředu neuvěřitelným způsobem. Díky lásce překonáváme vlastní limity, sami sebe...

Někdo moudrý kdysi řekl: "Abys mohl mít doopravdy rád druhé lidi, musíš se nejdříve naučit mít rád sám sebe." A já s tím naprosto souhlasím. Mít se rád je neskutečně důležité a v této láskyplné předvalentýnské atmosféře bych byla ráda, kdybychom všechnu tu lásku kolem alespoň na malý okamžik nasměrovaly samy na sebe.

A proto mám pro vás úkol. Do komentáře pod tento článek napište jednu věc, kterou na sobě máte rády. Jednu věc, která vás dělá výjimečnou, která je na vás nej. A je jedno, jestli je to váš smysl pro humor, hezké vlasy nebo talent na malování. Prostě to, proč máte rády samy sebe.

A krom hezkého pocitu na jednu z vás čeká valentýnský dáreček v podobě dárkového balíčku od PEPCO.

Můj porod

Ráda bych začala, tím že na porod jsem se moc těšila, ale nijak jsem se nepřipravovala. Žádné předporodní kurzy, žádné cvičení s aniballem ani žádná masáž hráze. Ikdyž abych pravdu řekla, nad každou věcí jsem dost přemýšlela. Předporodní kurz jsem chtěla podstoupit, ale přítel by tam se mnou nechodil a já se na to sama necítila. Cvičení s aniballem mi přijde jako hrozný zásah na tělo a nepřiměřené zacházení s porodními cestami a na masáž hráze jsem si koupila sice olejíček od Weledy ale nějak jsem se k tomu nedokopala.
Každopádně termín jsem měla 16.11.2019 už od začátku listopadu, jsem se modlila, aby přišla co nejdřív, ale čím víc se blížil termínový den, tím víc jsem ztrácela naději, že se to rozjede samo.
Stále jsem chodila na monitory a na kontroly ale furt zavřená a žádné změny. Hamiltonův hmat mi nemohli udělat kvůli nepřipravenosti porodních cest, takže jsem domů chodila zklamaná, že to prostě asi nikdy nepřijde.
Dny plynuly a já už měla po termínu porodu. Zkoušela jsem různé babské rady typu pálivé jídlo, teplá koupel, sex, pohyb a mnoho dalšího a stále nic. Když jsem byla 40+6 měla jsem monitory. Tam jsem si v klídku lehla a čekala až to bude hotové a v tom za mnou přišla sestra a říká mi ,,slečno cítíte nějaké bolesti?,, Podívala jsem se na ní a odpověděla jsem ,,a měla bych?,, Otočila se ke mě zády a zabroukala ,,tak to asi nic neznamená,, poté jsem se záznamem běžela na prohlídku. Seděla jsem v čekárně a chtělo se mi na záchod, tak jsem si rychle odskočila. Vyšla jsem ze záchodu a najednou mokro v kalhotech. Upřímně v danou chvilku mě nenapadlo, že to může být plodová voda. Vlastně první co mě napadlo, že jsem se asi pořádně nevyčůrala a ještě něco dovyteklo, ale přišlo mi zvláštní, že jsem dost mokrá. Tak jsem počkala za dveřmi ordinace, protože mi bylo trapné jít do čekárny mezi těhotné a vypadat jako počůraná. Počkala jsem na vyzvání.
Když mě vyzvali, vlétla jsem do ordinace a vykřikla: ,,asi mi praskla voda,, musela jsem vypadat příšerně. Doktorka se na mě podívala a uklidnila mě, že se mám jít v klidu svléknout a ukázat vložku. Po nakapání nějaké kapaliny mi oznámila, že to není plodová voda nýbrž poslední část hlenové zátky, a že ta může být vodnatá. Řekla mi, že se nejspíš večer vrátím.
Paráda takže jsem odcházela s tím, že vlastně nic nového nevím.
Vyšla jsem z nemocnice u Apolináře a hned volala příteli, ať pro mě dojede, že vypadám jak počůraná. Hned měl milion otázek zda rodím a co se děje. (Promiň miláčku, ale nebudu ti tady přede všemi vysvětlovat, že vypadám strašně a mám mokré kalhoty až pokolena).
Když přítel přijel, nasedla jsem do auta a hned jsem ucítila, že se mi hůř sedí a není mi nějak dobře, jak kdyby žaludek na vodě. No nic asi jsem něco špatného snědla.
Přítel, ten v autě plašil poté co jsem mu vše řekla a už plánoval, že zavolá do práce a že si dá volno. No já ho usvědčovala, že to nemá význam, že se opravdu nic neděje a nic mě nebolí. No stejně si volno vzal.
Po příjezdu domů jsem běžela do vany a začla cítím něco jako bolest, ale kurník, kdo má vědět, jak vypadají porodní bolesti, ani poslíčky jsem neměla a tohle vypadalo jako kdybych jen něco špatného snědla.
No vylezla jsem ze sprchy a začla měřit jestli to jsou nějaké pravidelné bolesti. No jako bylo to jednou po 10 minutách pak 3x po 4. minutách. Chtěla jsem čekat až to bude pravidelné ale bolesti začli být v intervalu do 5 minut ale nepravidelné. Musím říct, že to nebyly bolesti, fakt to bylo jen jako lechtání v břiše.
Jenže kolem 16. Hodiny jsem šla na záchod a na vložce krev. To pro mě bylo znamení, že se něco děje a chci aby mě někdo zkontroloval.
Vyrazili jsme k Apolináři.
17:00 jsme přijeli a udělali mi kontrolní monitor, kde byly vidět kontrakce, ale s tím by mě poslali domů. Tak mi udělali prohlídku, kde mi oznámili že krvácení způsobil rychlý progres, že jsem se od 12 hodin otevřela z 1 cm na 3 cm.
Oznámili mi, že by mě mohli poslat domů ale pro jistotu mě dají na pokoj a ráno na vizitě se rozhodne, zda to začnou vyvolávat nebo mě pošlou domů.
Přítele jsem poslala domů a šla na pokoj.
Na pokoj za mnou po hodině přišla sestra a ptala se, jak jsem na tom, tak jsem řekla, že zatím dobrý ale že cítím, že to začíná zesilovat, tak mi říkala, že mi doveze ještě večeři. To mi přivezla krupicovou kaši, za kterou jsem byla vděčná, protože to bylo moje nejoblíbenější jídlo posledních 14 dní. Poté už to bylo jen horší ale furt na prodychani. Po další hodině přišla a zeptala se, jak se mi daří, tak jsem říkala, že už to bolí dost a cca po 4 minutách ale pořád nepravidelně. Tam mi řekla, že pokud ještě dokážu mluvit porod to není. Zasmála jsem se a odpočívala, protože slíbila, že mě doktorka zkontroluje.
Utekla další hodina a já už byla celkem často v bolestech a nevěděla jsem, jestli je to tak v pořádku, tak jsem raději šla za personálem jestli by mě někdo nezkontroloval. Doktorka se mě ujala a řekla, tak se na to nadělení podíváme. Sáhla do mě a vyjekla: ,,no paráda už jste na 5 cm mohla by se podívat i kolegyně?,, (Medička) já jsem nebyla proti. Nejdřív se teda nemohla medička trefit, to byla celkem sranda, pak si tam vysvětlovali, jak se ti centimetry vlastně měří.
No pak doktorka prohlásila: ,,zavolejte příteli, už je to tady, teď uděláme přípravu a pak na sál.,, No byla jsem v šoku.
Přítel pochopitelně šlápnul na plyn a do 20 minut přijel, ale bohužel já byla na přípravě, kam on nemohl, takže stále čekal venku. Musím říct, že klistýr není nic hrozného. V koupelně jsem byla na telefonu a v podstatě furt jakoby nic. Jen jsem se už připravovala, že za chvilku uvidím svoji princezničku.
Po hodině na přípravě se mě zeptali, zda chci epidural, tam jsem neváhala a řekla, že pokud existují léky na tuhle bolest beru všechno.
Přišla anestezioložka a požádala mě ať si lehnu na levý bok a zchloubím se do klubíčka (to je sranda s tím břichem). Každopádně z minuty na minutu jsem necítila vůbec nic ale vážně ani prd. Poté mohl konečně ke mě přítel. Koukal na mě a nevěřil, že rodíme já prej vypadala jako kdybych byla po směně v práci.
Podle papíru mi ve 23:37 píchli vodu. Od té doby už jsem zase bolesti začala cítit. Neustále mě někdo kontroloval. Přítel ten sledoval monitor a vždy mi říkal ,, a teď přijde kontrakce,, vždy jsem mu s klidem řekla že já to poznám a nemusí mi to říkat ale jemu to dělalo takovou radost. Každopádně u Apolináře jsou pro partnery stoličky bez opěrky, tudíž mi ho bylo celou dobu strašně líto že ho musí bolet záda. (No jo to jsme my ženský pořád myslíme na druhé).
Jenže stále jsme měli problém, že malá nebyla hlavičkou v porodních cestách, tak jsem musela skákat na míči to trochu pomohlo ale moc ne. Pak jsem musela ležet na pravém boku s jednou nohou nahoře ale nic moc nepomáhalo na sestoupení. Kolem 2. Hodiny jsem byla otevřena na 10 cm ale malá stále nikde (jak já se těšila na ten známý moment ,,už musím tlačit cítím hlavičku,, ale já neměla pocit na tlačení) kolem 3. Hodiny jsem přítele vyhnala, že to může ještě trvat ať si jde alespoň zakouřit. V tom přišla doktorka a řekla, že si zkusíme poprvé zatlačit, tak jsem protestovala, že ne, že přítel šel kouřit (teď to prostě nejde).
Každopádně nedalo se nic dělat, poprvé jsem tlačila bez přítele. Sestřička mi tlačila bříško od zhora dolů a já tlačila na prázdno a snažili jsme se jí posunout. Když se Přítel vrátil všichni odešli a řekli mi ať naberu síly, že už je to tady a oni si jen připraví věci. A pak to přišlo. Přítel mi seděl u hlavy a já se poddala tomu pocitu, že malá už musí ven a já jí pomůžu. Když mi řekli, že už vidí vlásky tak jsem v tu chvíli neodolala a řekla: ,,tak tam tak blbě nekoukejte a vyndejte ji jinak to udělám sama,, tak jsme se zasmáli a šlo se znovu tlačit. Musím říct, že jak všude vidíte, že na jeden zátah hlava a pak už tělo vypadne, tak to tak asi není vždy. Já tlačila hlavu na 3x a pak mi řekli: ,,no šikovná, hlava je venku a teď ramínka.,, (To jsem myslela, že si že mě dělaj srandu).
Najednou to bylo! Malá byla u mě na hrudi a moje první slova byly: ,,ahoj Laurinko,, pak jsem se podívala na doktorku a říkám: ,,je to holka že jo?!,, Ujistila mě, že ano.
Řekla jsem ,,ty jsi ale maličká,, všichni se začli smát a říkali, že ona je jedna z větších. Pak ji s přítelem odnesli na zvážení a měření. Mě mezitím kontrolovala Doktorka a oznámila mi, že jsem bez poranění. Doktorka mi říkala, ať bedlivě poslouchám, že nám řeknou míry. A najednou slyším ,,Laura Ludvíková narozená 23.11. ve 3:31 s porodní váhou 4310g a 52cm gratulujeme maminko,, nejkrásnější slova v mém životě. Pak jsme spolu byly 2 hodiny a jen si užívali sebe navzájem. Oba jsme s přítelem plakali a nevěřili, jak může z nás dvou vyjít něco tak krásného.

Ten, kdo to opravdu dočetl až sem, tak moc děkuju a doufám, že to bylo srozumitelné. Stalo se ještě plno jiných věcí ale snažila jsem se to zkrátit a stejně je to dlouhé jako blázen. Holky koho to čeká nemějte strach každá žena to pociťuje jinak. Já nejsem žádná holka co by preferovala nějaké porody do vody a dulu a aromaterapii u porodu a podobně. Jsem holka co chtěla porodit zdravou holčičku s pomocí lékařů a na 100% jsem jim věřila a i se mi to vyplatilo. 

Je to můj první dlouhý sloh tak omluvte gramatiku. 😊

Karel Lach vede společně s kolegyní Annou Štefanidesovou online právní poradnu Ligy lidských práv. Zaměřují se především na práva pacientů, práva dětí a diskriminaci dětí ve vzdělávání a práva dětí a rodičů při zásazích státu do rodiny.

V poradně na Modrém koníku se zaměřuje na lidská práva a jejich závažnější porušování. Naopak se nezabývá se oblastmi výživného, rozvodů, sociálního zabezpečení, pracovních a spotřebitelských vztahů apod. Rád Vám zodpoví dotazy týkající se jeho zaměření, v opačném případě Vás odkáže na jiné poradenské subjekty. Pokud chcete být pravidelně informováni o novinkách a činnosti Ligy lidských práv, sledovat je můžete i na Facebooku nebo se přihlaste k odběru newsletteru.

V minulém článku jsem psala o tom, jak jsem díky kombinaci východní a západní medicíny otěhotněla. Teď k tomu finále, kde čínská medicína měla taky svoje místo.

Celé těhotenství probíhalo v klidu, v první polovině jsem zobala jakési bylinné pilule a co 12 týdnů jsem chodila na akupunkturu. Pobyla jsem si i na neschopence, protože se mi dělalo těžko po všem, co jsem snědla, cokoliv do sebe dostat bylo umění. Stejně se ukázalo, že za to mohl stres a doma jsem po chvíli jedla už normálně.

Všechny screeningy v pořádku a čínské jehličky se mnou byly až do konce. Chodila jsem na přípravu i na vyvolání pomocí akupunktury a díky tomu byl nakonec porod tak rychlý.
V poradně se paní doktorce nezdála moje postava, prej jsem drobná a bylo by lepší porod vyvolat. Zkusila jsem to nejdřív s pomocí TCM, ale Viktorce se ven nechtělo a tak jsem po týdnu přistoupila na umělé vyvolání.

22.11.2019 jsem v 7 ráno nastoupila s manželem po boku na vyvolání. Natočili monitor, asi v půl 8 jsem dostala první tabletu prostinu a hurá na porodní box. Představila se nám PA, vysvětlila průběh a co tam jak funguje. Byla moc milá a měla nastudované moje porodní přání, za což měla u mě plusové body 😃 Zapálila aromalampu (mandarinka+bergamot😍) a sem tam nás přišla omrknout a poslechnout Viki. A jako na každém monitoru Viki nespolupracovala, tak jsem se tam točila jak kuře na grilu.

Po 3 hodinách se nález nezměnil, stále otevřená na 4cm a kontrakce spíš nic než něco, následovala stejná procedura s prostinem. Chodila jsem do sprchy, sedět jsem mohla jen na míči, tak jsem na něm instinktivně hopsala, což se nesetkalo s pochopením PA, prý mám radši ležet a nabírat síly. Stejně jsem radši chodila, ať pomůže gravitace, nějak jsem s PA vnitřně nesouhlasila.
Asi ve 13:00 mě znova doktor vyšetřil, nález se ani nehnul a tak jsme to ukončili. Manžela poslali domů s tím, že kdyby něco, zavolám mu. Mě dali na pokoj, dostala jsem termofor a těšila jsem se, jak se večer budu dívat na Grinche, když pokračujeme až zítra. Ale naše Viki měla jiný plán na večer.

Kontrakce začaly sílit a mě to nutilo chodit do sprchy, nemohla jsem ležet. Nebyly vůbec pravidelné a já si naivně myslela, že to za chvíli přejde. Když přišel moment, kdy jsem si v hlavě říkala, že už nechci a chci císař, zavolala jsem PA že “už to bolí jak sviňa”. Tou dobou bylo po půl třetí.

Je 22.ledna 2020 6:35, právě zvoní budík a já ho ještě posunuji o 10min., nechce se mi vstávat. Jenže s dalším zvoněním přichází i první bolest v podbřišku. Začínám tedy počítat intervaly a jsou pravidelně po 6-7 minutách. Budím manžela, musí odvést Matyska do školky on. Z vany mu ještě dávám instrukce a prosím, aby mi dovezl snídani. Chci se ještě nasnídat než vyrazíme do porodnice. Jenže než oškrábe auto, tak už mám kontrakce po 3 minutách, volám na něj z okna ať jede ze školky hned domů. 

Zatím se namaluju a připravím tašky do porodnice. Po příjezdu ze školky hned vyrážíme, máme to 20min. V půlce cesty si všímám, že nemám kabelku 🙄 vracíme se. Bolesti se prodloužily na 5 minutový interval, takže jsem celkem v klidu. Jenže po příjezdu do porodnice už jsou najednou po minutě. Dá se to prodýchat a tak začínám panikařit jestli tu nejsem moc brzo...nejsem :D Po vyšetření jsem otevřená už na 6 a vyslána na porodní box.

Při vyšetření mi paní doktorka řekla, že malý bude mít max 3700g. Nemusím se bát, že bude mít přes 4kg jako Mates. 

Na porodnim boxu jsem přesně v 9:40.

V 10:00 prosím o klystýr a i když mi ho nechtějí dát tak si aspoň poloviční vydupu :D Posílám manžela na kafe, nemusí být u všeho. Po 10 minutách už kleju, kde je ? Bolesti se pořád dají prodýchat a po vyprázdnění už jsem na 8. Říkám COŽE??? Já fakt rodim, začíná mi to docházet...

V 10:35 píchá PA vodu, mam pocit že umřu a v duchu jí proklínám.