Náš první syn, kterého jsme si moc přáli ( ačkoliv celé dospívání jsem chtěla spíš holčičku, tak co jsem poznala manžela jsem chtěla kluka) se nám poštěstil! ❤️

Oba mame rádi hokej. Ja v něm dělám, manžel ho hraje. Tak jsem vymyslela jméno Eliáš a ne, není to příjmení. 🙂 Teda i je našeho dobrého hráče, ale u nás jméno. Všichni nám ho pochvalují.

Sem tam se vyskytne , ale rozhodne není tak časté. :) Uvidíme za 3 roky, kolik se jich ve třídě sejde 😊

Prvé miminko bolo pomenované ešte predtým, ako sa vôbec splodilo. Bolo od začiatku jasné, že budeme mať kluka, asi vnútorný pocit. Takže voľba jasná po tatinkovi, dědečkovi, ... Ondrej v poradí piaty.

Druhé mimi čakáme, pre holčičku by to bola jasná voľba Anna Mia, lenže zase to vypadá dle screeningu v 13+1tt na kluka. A to je hrozný problém vybrať meno. Nevieme sa zhodnúť. Chceme, aby sa hodilo k Ondrejkovi, ale zase aby ho nemal každý druhý. Dúfam, že sa nám do pôrodu nejako zázračné "objaví" a vyberieme pre miminko to pravé.

Pro nás byla volba jména pro chlapečka jasná volba, náš syn se jmenuje po tatínkovi - FILIP, tatínek si to moc přál a mě se toto jméno vždycky líbilo. A tak nebylo co řešit. Pokud i druhé děťátko bude chlapeček, tak jsme se shodli na ONDŘEJOVI, oběma se nám toto jméno moc líbí. :-)

Mně se líbí Sebastian, čekáme druhé dítě a ještě nevíme co to bude, máme 11 letou dceru Natálku a přítel si strašnĕ přeje kluka, ale Sebastian se mu moc nelíbé. No, uvidíme. Hlavně ať je miminko zdravé!

Před pár lety jsme s přítelem jen tak cvičně prohlíželi kalendář a přemýšleli, jaké jméno dáme jednou našim dětem. Říkám upřímně, byl to boj, skoro nic nás nezaujalo. Nechtěli jsme žádnou exotiku, cizí jména ani úplnou klasiku, kdy se pak sejde ve třídě x Honzíků, Kubíčků nebo Tomášků.

Takže my máme jasno, když to bude chlapeček, bude se jmenovat Štěpánek. :)

Jméno jsme vybírali dlouho, shodnout jsme se nemohli. :) Nakonec bylo několik favoritů - Adam, Filip nebo Jáchym. Asi ve třicátém týdnu jsem se prostě rozhodla pro Jáchyma a nikdo s tím už nic nenadělal. :D Říkáme mu Jášo, Jášulko, Jašku nebo Jáchy. :)

O jméně pro svoje miminko jsem měla jasno, už snad od puberty. V mém životě jsem měla vždyc dva největší vzory mého dědu a strýce -oba Jaroslavové. Strýček už bohužel nežije a tak malý v naší rodině je novou krví do žil, a dalším Jaroslavem, který bude určitě stejně skvělý, jako dva před ním.

Přítel naštěstí neprotestoval a kdyby byla holka, vybral on jméno pro ní - Kamila. Ono ke jménu Gajdoš taky něco vybrat... :-D :-D

U prvního syna jsme věděli, že to bude kluk a shodli se na jménu Matěj, sice jsme chvíli váhali, jestli Matěj nebo Matyáš, ale nakonec jsme vybrali tu měkčí variantu.

U druhého jsme nevěděli, jestli to bude kluk nebo holka, ale každopádně jsme chtěli nějaké jarní/letní jméno (já, manžel, i prvorozený máme narozeniny a svátky v odbobí říjen - únor). Takže nakonec vyhrál Jáchym. A v porodnici, když už byl malý s námi, mi došlo, že jsou s bráškou opravdu spojeni. Matěj má na začátku M a na konci J, a Jáchym to má taky, jen v opačném pořadí - J a M. :-D

To, že budeme mít Hynka, by mě nikdy nenapadlo. Poprvé jsem to jméno vyslovila z legrace a ze zoufalství po 20 tt, kdy nám řekli, že to bude kluk a my neměli jediného favorita. Řekla jsem tenkrát muži, že ho ještě můžeme pojmenovat podle data, kdy jsme si ho přibližně vyrobili. Mrkli jsme do kalendáře a tam Hynek. Nakonec jsme měli tři jména rozdělené podle termínu, kdy by se kluk narodil a ať si vybere sám, tím kdy příjde na svět. Tak si vybral, Hynek náš.

Se jménem jsme moc spokojení a čím dál víc nadšení, je to převážně náš Hynek a Hynajsek. Když boří svému bratranci hračky, tak mu říká Hynkong a protože je vzrůstově malý, tak mu děda říka Hynďule Pinďule.

Při přečtení celého českého kalendáře jsme si na lednici pro našeho kluka vypsali seznam jmen. Tak dlouho jsem kolem seznamu chodila a koukala do něj, až jsem si z nějakého nepopsatelného důvodu jedno jméno velice oblíbila a podvědomě jsem malému v bříšku tak začala říkat. S manželem jsme se shodli a mě se ulevilo, že už víme a nemáme s tím trable.

Chlapeček to u nás měl jasné - bude se jmenovat po tatínkovi, který se jmenuje po svém tatínkovi, stejně jako jeho tatínek. :) Zkrátka, narodil se nám Jaroslav IV.

Chápu, že někdo vnímá jako svazující vybírat jméno podle příbuzných, ale mně celkem vyhovuje, že díky tomu je jedna velká rodinná oslava na "Jaroslava" v březnu a není to roztroušené po celém roce, kdy se pak na svátky zapomíná nebo se to stejně "sdružuje" s jinými narozeninami a svátky v rodině a tak. Takhle se Jaroslavové hezky všichni spolu sejdou a pogratulují si a je to moc fajn! :)

Vždy se mi líbila dvě klučičí jména - Daniel a David, uplatnili jsem obě. A když jsme klukům řekli, že v bříšku je bráška, jejich reakce byla - tak prý ,když kluk, tak jedině na D. A že jich pěkných chlapeckých na déčko už moc není, vyhrál to Dominik na plné čáře. ;-)

Hned od začátku jsem věděla, že pod srdcem nosím kluka jako buka a hned od začátku jsem věděla, že chci české jméno a Matěj se mi prostě líbil. Manžel chtěl taky české jméno, ale Matějem si jistý nebyl páč: Matěji proč tě holky nechtějí? Tak jsem mu řekla, že na každé jméno se něco najde tak je to Matěj, Matýsek. :)

Když jsme se dozvěděli co čekáme, bylo to jasné - bude to Hugo nebo Bruno. Jelikož jsme Benešovi tak Hugo Beneš se nám zdál lepší :-) a jméno bych nikdy (ač nás hoooodně odrazovali) nevyměnila.

Máme doma OSOBNOST a ta přeci nemůže mít "tuctové" jméno. ;-)

Jsem velmi potěšena, že se setkávám poslední dobou s více a více chlapečky se stejným jménem. :-)

Hugo, Hugis nebo Hugi - to je náš chlapeček. :-)

Měla jsem o chlapeckém jméně vždy jasno, ale můj muž to viděl trošičku jinak. Vadila mu diakritika na konci jména. Tedy nelíbilo se mu,ž e by jméno malého končilo na -š, když nám začíná příjmení stejně. :-)

Noo, žádný problém, prostě jsme zrušili ve jméně háčky a je to.

Já spokojená a manžel taky. ;-)

Jméno pro našeho prvního syna bylo jasné od začátku těhotenství. Manžel si strašně přál Matěje, líbilo se mi též, tak jsem neprotestovala. :-)

Manžel od malička jezdíval na skautské tábory a až se stal vedoucím, měl v oddílu chlapečka Matěje, byl to rarach, neposeda, šikula, co vymýšlí samé lumpárny a manžel si takového syna přál, tudíž jméno bylo jasné. A také bylo našemu Matějovi dáno do vínku to, co tomu rarachovi z tábora. A dokonce se s velkým strýcem Matějem setkáváme doteďka a jezdíme s ním i na dovolenou a když se dozvěděl, že náš syn se jmenuje po něm, tak byl naměkko. :-)

U prvního jsme vybírali jméno pro holčičku, protože doktoři nám ve 12. týdnu řekli celkem dost přesvědčivě, že je to holka (haha, já prvorodička důvěřivá jim to sežrala :-D ).

Shodli jsme se na Štěpánce. Je to krásné jméno, takové měkké. No, takže po UTZ v pátém měsíci už to byl Štěpán. Ale nelitujeme, Štěpánek je krásné jméno, takové ani příliš tradiční, ani moc moderní.

Už když jsme čekali Štěpánku/Štěpánka, manžel pořád vtipkoval, že by chtěl Vincka. Ťukala jsem si na čelo, že se asi zbláznil, že si představím takového pihovatého ťunťu, co peče na poli brambory :-) . No a stačily tři roky, čekáme druhé a na Vincenta jsem si už zvykla a dokonce se mi to jméno moc líbí. Takže naše bříško je Vincent s iniciály VV. Bude to frajer s neobvyklým jménem 8-) .

Náš první syn se jmenuje Lubošek po tátovi. Horší pro nás byl výběr jména pro druhého syna. Měela jsem s ním spoustu starostí, když jsem byla těhotná. V 5. měsíci jsem byla v nemocnici a paní uklízečka mi řekla, že náš chlapeček je silák a vše spolu zvládneme, takže bylo o jméně rozhodnuto v podstatě hned. Jmenuje se David. Toto jméno mu opravdu sedí je to náš silák. Takže věřím, že i vy budete v rozhodování se jménem úspěšní.

S pozdravem Lucka a synáčci.

Tak u nás jméno na chlapečka bylo vybráno hned od začátku, jelikož manžel je rozvedený a jeho bývalá dala synovi jméno Daniel - ikdyž to měl být Jiříček, nevadí.Toto jméno čekalo na nás a já hned od začátku souhlasila, že se bude jmenovat Jiříček, neboť je to 4. generace Jiříků v rodině, a tak se to i ode mě očekávalo. A na holčičce jsme se taky oba shodli. Takže nevím, jestli to druhé bude zase kluk, co dáme za jméno, to už bude velký problém. :-)

Při volbě jména jsme měli několik kritérií - nebude jméno v přímé linii po nás, bude mezinárodní (nebo bude aspoň mezinárodní podobu mít), bude mít zdrobněliny. Antonín nám vyplynul, protože se tak jmenuje manželův děda i můj táta, tak jsme jim i trochu podrbali ego. :-D

Máme dvě dcery. Věděli jsme podle utz, že budeme mít dvě dcery, ale i přesto jsme s manželem do papíru do porodnice (Prohlášení o jméně) museli nějaké chlapecké jméno napsat. Manžel je velký srandista, takže při prvním porodu jsme měli napsané jméno Napoleon a při druhém Ludvík (papíry vypisoval manžel, byl rychlejší než já). Sestřičky v porodnici se teda dost nasmály. Akorát mi u každého porodu probliklo hlavou, co kdyby.., Co kdyby z naší holčičky byl najednou chlapeček? Nevím, jak by byl spokojený s tímto jménem. :-D Ano, asi by to šlo přepsat ještě v porodnici, ale nevím nevím, jak by na nás koukali. :-)

Když mi bylo asi tak 15 let, říkala jsem si, že až jednou budu mít rodinu, chci, aby se můj syn jmenoval Matyáš. Teď je mi 18 let, čekám syna a stále mě to drží. Matyášek tu s námi za pár dní bude. :)

Takže pro mě to nebyl vůbec žádný oříšek vybrat jméno, přítel naštěstí souhlasil. :)

Dcera Viktorie (iniciály VV), tehdy byla volba rychlá a jasná, mezinárodní, krásné, vznešené jméno. Za 2 roky poté - pro syna - jsme trochu tápali, žádné jméno pro nás nemělo tu pravou šťávu a šmrnc. A aby šlo dohromady s naším měkkým příjmením (a neměli s ním problém v cizině, až tam třeba syn bude někdy studovat...😉). Dostávali jsme rady typu "dejte David, tím nic nezkazíte...". Ale já nechtěla kompromisy, ja chtěla jméno šité na míru.

A asi jako všichni si s mnohými jmény spojujeme konkrétní tvář, nám více či méně sympatickou. Takže: Robert Redford, Robert de Niro, Robbie Williams - samí charismatičtí fešáci a náš chlapeček Robert, Robík, Robásek, Robi, Rob, Robajs tento trend rozhodně drží. 😉

Pro chlapečka jsme měli taky jasné jméno: Maximus - žádný Max, Max(i)milián ani Maxim. Prostě Maximus. Zjistili jsme si, že jméno Maximus je originál a všechny ostatní jsou pouze odvozeniny.

Když jsme to řekli ostatním, tak se nás ptali, jestli jsme se zbláznili. Ne, opravdu nezbláznili. Máme cizí příjmení, a to jméno nám příjde úplně normální. A hlavně, Maximusi bychom mu asi neříkali ( byl by to Max, Maxim), ale prostě v rodném listě by měl Maximus.

Hmm, a stejně máme holčičku, ale pro příští miminko (vysněného chlapečka) bude opět v papírech napsáno Maximus. :-) x-) ♥

Podobně jako jméno naší dcery, jsem vybírali i jméno našeho syna. Už jsem se zmínila, že manžel je patriot, naše dcera se jmenuje Anežka (Anežka Česká ) a manžel vybral pro syna jméno Přemysl. To už jsem zakročila, co kdyby náhodou neuměl "ř". Pak nastala vtipná epizoda této etapy a manžel přišel se jménem Adolf a myslel to vážně. Mě se líbilo jméno Matyáš. Nakonec manžel napsal 10 jmen a já měla právo veta. Byl mezi nimi i můj oblíbený Matyáš, dále Přemysl, ovšem i Adolf, ale také Vít (podle chrámu sv.Víta ). Nakonec jsem od Matyáše upustila, opravdu se k našemu příjmení nehodí (máme "měkké " příjmení ) a čím dál více se mi líbilo jméno Vít. A bylo rozhodnuto.

Nejlépe to pochopil jeden můj kolega mmch. také Vít, když Vítka viděl a řekl mu "Podívej, ještě nic jsme nedokázali a už nám postavili chrám." :)

Při výběru jména jsem měli jasno jen v případě holčičky. :-) Na jméně pro chlapečka jsem se nemohli dohodnout do poslední chvíle, ještě že jsem byla v porodnici při vypisování jmen dřív než dojel manžel a rozhodla jsem rychle sama. :-) Měli jsem na výběr : Filip , Jakub, Kryštof a nakonec zvítězil Filip.

U obou synů jsem od začátku těhotenství cítila, že nosím v bříšku kluka. Starší Štěpánek se nám naprosto neomylně ukázal na ultrazvuku ve 20tt, a tak jsme začali s manželem přemýšlet. Holčička byla jasná - Isabela, ale u kluka se nám líbilo jmen víc. Štěpán, Tobiáš, Jonáš, Matouš. Nakonec vyhrál Štěpán. :-)

Druhý syn si s námi zahrával a pořádně se neukázal ani na jednom ze tří ultrazvuků. Nicméně já jsem si byla synem téměř jistá. Holčička by byla Dorotea, u kluka se mi líbil Mikuláš. Ale jednou, asi ve 25tt, se mi zdál sen, narodil se mi v něm chlapeček Ondřej a byl prostě kouzelný. x-) A tak bylo rozhodnuto, Ondrášek si vybral své jméno sám. :-)

Vždy se mi líbilo jméno Daniel. Když jsem čekala prvního syna, dlouho jsem "cítila", že to bude holka. Nechtěl se nám ukázat. Měl být tedy Adélka. Manžel si byl jistý synem. Dohodli jsme se tedy, že on vybere jméno pro kluka a já pro holku. Řkal, že Adam zní krátce, úderně a jasně. Navíc to byl první muž. ☺Máme Adama.

Když jsem čekala druhého syna, myslela jsem si na Daniela. V mých představách je to muž krásná, mužný, milovník. :-)

Ale kamarádka již měla Daniela dvouletého. Přišlo mi to chvíli nepraktické, stejné jméno. Nakonec jsem si ho dala a jsem ráda, protože se už ani tolik nestýkáme.

V prvním těhotenství jsme si moc přála Tobiáše, nikdo ho v té době neměl (2007) Ale můj tehdejší přítel nechtěl ani slyšet. Přes jeho velmi "vytříbený" vkus prošel pouze Jakub. Tak máme Kubíčka.

Ve druhém těhotenství bylo jasno hned, pokud to bude chlapeček, bude to Tobiáš. Mému novému partnerovi se naštěstí jméno líbilo. V té době se už začali Tobiáškové objevovat. Teď je to na MK samý Tobiáš nebo Tobias. Ale jméno to je krásné a náš Tobiášek ho krásně roztomile vyslovuje. ;-)

Při tomhle třetím těhotenství chtěl manžel od začátku jméno pro chlapce po sobě - Jan. Souhlasila jsem, pořád jsem doufala, že by to mohla být konečně Isabella. No není to holčička, tak to bude Honzík. Zkoušela jsem ještě Eliáška, ale manžel neustoupil. Ale pokud čtvrté bude zase chlapeček, tak bude Eliášek. :)

Bez kalendářů i jiného zdroje, či pomoci.

Manžel má rád cosi, kde dané jméno figuruje. Takže v šestém měsící, kdy jsme si sedli, že bychom asi měli vymyslet nějaká jména, padlo ihned tohle a já souhlasila.

Uvidíme, zda se nám zadaří kluk a bude daným jménem i obdařen. :)

Jakmile jsme se s manželem poznali, a po jisté době se bavili o jménech, jasná volba padla na Tomáše u chlapečka a u holčičky Zuzana. Tomíka už doma máme, tak ještě tu Zuzanku.:)

Se jménem pro syna jsem maximálně spokojená. Krásně se zkracuje, zdrobňuje, skloňuje, paráda. :) Volila bych znovu. :)

S manželem jsme chtěli holčičku a jmen jsme měli tolik, že jsme si nevěděli vybrat. U kluka jsme nevěděli. Manžel celou dobu říkal, že chce Alexandra. Já si jen říkala, bože to vůbec nejde k příjmení, to zní divně. Ale opakoval to tak často, že jsem se smířila s tím, že když to bude kluk, bude to Alexandr.

Pak nás čekal velký ultrazvuk a tam věta: "Maminko, bude to kluk". Hmm, takže Alexandr. Ale když nám můj táta napsal smsku Alexandře gratuluju, tak jsme se s manželem na sebe podívali a ne. Naše dítě se nemůže jmenovat Alexandr. Ten den ještě přišel manžel s tím, že se mu líbí Viktor, což o to, mě se líbilo jméno taky, ale zavrhovala jsem ho celou dobu, protože v den svátku mám narozeniny a nechtěla jsem to dítěti udělat, zastínit jeho svátek. Ale manžel ukecal a teď máme doma Viktora a jméno k němu parádně pasuje. :-)

Odjakživa jsme si doma povídali o jménech, která se nám líbí, znala jsem historky o pojmenovávání mě, bráchy, sestřenic, všechny moje panenky měly svá jména, ale v tom byl zádrhel - proč jsem neměla žádného panáčka? :-D Najednou jsem totiž čekala chlapečka a vnitřně jsem od prvních chvilek cítila, že je to kluk, mluvila jsem o "něm" ne o "tom" nebo "jí".

S přítelem máme oba úplně jiný vkus, co se týká jmen. Neustále navrhoval jména jako je Petr nebo Martin, přestože oba bychom v rodině už taková jména našli a já jsem navíc chtěla něco "zajímavějšího". Jak jsme si tak zkoušeli bříšku nějak říkat, vypadlo z budoucího tatínka, ať dávám pozor na Richarda a v ten okamžik jsem věděla, že to je ono, všecho se sešlo a už nám jiné jméno na mysl vůbec nepřišlo. :-)

Jméno pro syna jsme nevěděli do poslední chvíle, nelíbilo se nám žádné k příjmení. Nakonec to měl být Leo po dědovi, ale když mi malého ukázali byl to jasný Petr po tátovi. :-)

My chtěli netypická jména, která nemá každý druhý typu Honzík, Petr... Sama se jmenuji Magdaléna a jméno mám teda dlouhé a moc se už nedává, a tak pro nás byly jména Alexander a Maxmilián k našemu německému příjmení jasnou volbou. Jinak oslovujeme Saša a Max. :-)

Když jsme vybírali jména pro děti, bylo jasné, že to musí být česká jména. Myslím, že čeština má plno krásných jmen.

Proto se naše dcera jmenuje Kateřina, syn Lukáš a teď s rozmezím 16-ti let čekáme opět chlapečka a ten se bude jmenovat Marek. Nejsme nijak zvlášť věřící rodina, přesto jsou to jména svatá. Asi zvláštní shodou je i to, že počínající písmena dětí jdou v abecedě hned po sobě K, L, M.

Myslím, že jsme dali dětem krásná jména a že nikdy nebudou mít důvod říct, že se jim jejich jméno nelíbí.

Máme doma holčičku, Danielu. Jméno jsem vybírala já, manžel souhlasil.

Pokud bude další dítě kluk, bude to Vendelín po tatínkovi. :) Byť se jmenuje Václav, ale jinak než Vendelín mu nikdo neřekne.

Holčičí jména jsme měli s manželem jasný, ale jelikož jsme čekali kluky, nemohli jsme se nějak shodnout.

Jméno Vojtěch jsem měla jasný už někdy kolem 15 let, kdy jsem začala přemýšlet, až jednou..... a manželovi se také líbilo. Nikdy jsem nekoukala a nedělám to ani teď, která jména se dávají, prostě co se mi líbí, aby se hodilo k příjmení a trochu zapřemýšlet, aby v jednom měsíci neměl narozeniny, svátek, Vánoce a čerty.

Druhé jméno jsme pořád ještě neměli vybrané, byla jsem už ve 23 tt a už jsem ležela v nemocnici na udržení těhotenství. Manžel si moc přál Matyáše já ho nechtěla, moc se mi to nezamlouvalo. A najednou jsem šla narychlo rodit, ležela jsem na porodním sále a sestřička se mě ptala, že nemám vyplněné druhé jméno. Neustále mi opakovala, ať dám po manželovi, že je strašně hodný, že za mnou pořád jezdil, staral se, ale uznejte, jméno Libor, no nic moc.
A tak jsem manželovi splnila jeho přání a máme Matyáška, je to krásný jméno a milujeme je oba, i kdyby to byl Cesar, Julius apod.

Akorát nám tedy s mým přečasným porodem nevyšlo vybírání jmen, kluci mají narozeniny, Mikuláše a Vánoce v jeden měsíc, ale alespoň svátky mají mimo. :-)

Michal, Vojtěch...myslím, že zvolená jména mých dětí jsou opravdu ryze česká.

Volba jména dítěte je každého věc, ale já na ta netradiční jména osobně moc nejsem. Ano, pokud je to dobře zvolené k příjmení a není to nic extravagantního, tak proč ne. Ale já mám ráda česká jména a že jich zde máme mnoho.

Je třeba právě vzít v úvahu i vhodnost k příjmení, aby si na tom dítko v pozdějším věku nezlámalo jazyk.

Vybrat to pravé jméno pro (potenciálního) syna byl opravdu oříšek. Kritéria byla jasná - musí být neobvyklé, aby jich nebylo deset ve třídě, ale zase ne žádná exoťárna, spíše české a ideálně od M.

Muž je Miroslav, malého Mirečka jsem odmítla, ale měli mít se synem aspoň shodné iniciály. Ze jmen od M jsme byli schopní vybrat jedině Medarda a mysleli jsem to vážně, už jsme si na tu představu i zvykli a líbily se nám i zdrobněliny jako Medík a tak. :-) Bohužel jsme se zmínili před rodinou, to jsme opravdu neměli dělat a nikomu to nedoporučuji. Ať už vyberete jakékoli jméno, nikdy se nebude líbit všem a zákonitě vám do toho lidi začnou kafrat. No a Medard se nelíbil skoro nikomu. Nakonec jsme z komentářů byli tak otrávení, že jsme od tohoto jména ustoupili a hlavně se zařekli, že ať nakonec vybereme jméno jakékoli, všichni se ho dozví až po jeho narození.

Vybírali jsme z různých jmen, někdy jsme se i shodli, ale já pořád měla pocit, že to není nějak ono, že i když je dané jméno pěkné, nedokážu si představit, že bych tak svému synovi říkala.

No a pak tu bylo TO jméno. Vždy se nám líbilo a bylo perfektní, jediný problém byl, že už jsme ho jednou použili a pojmenovali tak (již nežijícího) domácího mazlíčka. Když ale muž viděl, jak se nad výběrem trápím, jednoho dne prohlásil "Tak teda jo" a mě spadl šutrák ze srdce. :-) Protože jinak se prostě jmenovat ani nemohl!

A je to on, Oskar, mého srdce šampión! ;-)

Jméno Eduard je naprosto úžasné a všem ho doporučuji. Nejen, že je samo o sobě krásné, vznešené, má mezinárodní podoby téměř ve všech jazycích a hodí se jak k typicky českému, tak i trochu zahraničnínu příjmení, ale má i neuvěřitelně moc krásných zdrobnělin, kterými se dá chlapeček oslovovat - Edík, Eda, Edísek, Edís, Edásek, Edíček, Eduardo, Edoslav atd atd... :)

Jméno moc doporučuji! Určitě s ním udělá Váš chlapeček spoustu parády! :)

Asi od mých 13-ti let jsem se z jistého důvodu :-D zamilovala do jména Patrik. Řekla jsem, že jednou, až budu mít chlapečka, dostane tohle jméno. Pak když jsem s touhle skutečnosti seznámila manžela, neměl nic proti a souhlasil :-D. První dítě byl kluk. A jméno dostal přesně to, jaké jsem 7 let před jeho narozením řekla. :-D

U prvního syna jsme vybírali dlouho. Nechtěli jsme ani jména po rodičích a zastaralá jména také ne. Musi sedět k prijmeni. Nakonec partner navrhnul jméno Dominik a já souhlasila.Ted čekáme druhého syna a jméno je opět problem, na holčičku bych vybrala hned. :-) Máme ve výběru Davida,Kryštofa a Sebastiena. Tak uvidíme.

Jméno pro holčičku bylo jasné víceméně od začátku, kdežto výběr jména pro případného syna nám dal dost zabrat. Dlouho jsme nemohli žádné vybrat a jelikož jsme si oba přáli spíše holčičku, dohodli jsme se, že jméno pro klučinu budeme řešit, až pokud to nebude holčička.

Na utz ve 20. týdnu měla naše do té doby očekávaná holčička jasného pindíka, takže nastal téměř každodenní maraton rozhovorů, jak se ten náš ďáblík tedy bude jmenovat. :) Nakonec jsme váhali mezi jmény Samuel a Eliáš. Poté jsme se rozhodli pro Samuela a postupem času ještě v 9. měsíci změnili výběr na Eliáše. S výběrem jména jsme moc spokojeni a snad bude jednou i náš Eliášek. :)

Jméno pro miminko jsme začali s manželem řešit někdy ve 2.trimestru. Řekli jsme si, kdo si myslíme, že nám do výběru bude kecat, a jak to bude hrozné, ale že se nedáme. :-)

Manžel vzal tablet, našel stránky s různými jmény a začal "boj". :-) Na výběr byla jména jako Václav, Oldřich, Vilém, Albert, Horymír, Hubert, Hugo, Vincenc, Josef, Čestmír - to jméno jsem zmínila náhodou, jmenoval se tak matky strýc. Jména jsme si napsali a odložili. Ještě jsme se o tom jednou hovořili, nějaká jména vyřadili, buď proto, že se tak už jmenovalo několik dětí v okolí anebo i zvířat, a to jsme nepovažovali za vhodné.

Dohoda, jaké jméno zvítězí, proběhla asi když jsem ležela na JIPce po operaci. Ptala jsem se pak manžela, jestli chce jméno změnit, nechtěl. :-) Vybrali jsme Čestmíra, sice příjmení začíná také na Č., ale to nám nevadí.

Jediný, kdo s tím měl problém, byla má teta (která děti nikdy neměla-ač mohla, ale rozhodla se tak, a všem do všeho jen kecá), když se to dozvěděla, pokaždé, když jsem s ní mluvila, tak jí zajímalo, jestli jsme náhodou dítě nepřejmenovali, ač jsem se snažila být velice vstřícná a prosila jí, ať to neřeší, že je to neměnná věc, nakonec jsme se měsíc nebavily. I moji rodiče ji vynadali, co to dělá, že jsem po operaci a nemám na její výlevy náladu.

Manželovi rodiče přijali jméno s nadšením, švagr taky, dokonce tak chtěl pojmenovat svého syna. Kdokoliv se zeptá, jaké jméno jsme vybrali, všichni jen koukají a říkají, jak je jméno pěkné. :-)

Dokonce i v nemocnici mě vyvolávají: paní Č.a Česťa :-D

Takže Čestmírku, budeš mít jméno po příbuzném, který byl velký elegán a uměl ty nejlepší zákusky v Praze! :-)

Udělala jsem si v excelu tabulku všech jmen. Modře označila jména klučičí a vybírala jsem.
Do užšího výběru jsem zvolila jména Daniel, David, Filip, Ondřej, Patrik, Radim, Marek.
Pak řekl manžel, že se mu líbí Davídek a bylo jasno. Nakonec máme holku, ale pro třeba budoucího synka už se nebudeme dohadovat. :-)

Máme syna Ondřeje. To jméno jsme vybrali z několika důvodů:
1. Líbí se nám jméno i jeho variace.
2. Význam jména statečný, mužný, odvážný.
3. Zvukově ladí s příjmením.
4. Dle numerologie vytváří spolu s příjmením pozitivní vibrace.

Už než jsme se dověděli, jakého pohlaví bude naše miminko, psala jsem si sálodlouhé seznamy jmen pro chlapečka i pro holčičku. Jelikož naše příjmení je tříslabičné a dlouhé, nepřipadala v úvahu žádná dlouhá jména, přestože např. pro holčičku jsem si zamilovala jméno Isabela. Manžel o tomto jménu nechtěl vůbec slyšet. A tak bylo pro holčičku jediné možné jméno, které jsem i psala do dotazníku, Julie.

Ale jakmile nám doktor potvrdil, že čekáme chlapečka, nastalo další dohadování, protože jsem nechtěla žádné typicky české jméno, a zároveň nemělo být ani v mé ani v manželově rodině. Pěkný oříšek, ale nakonec jsme se shodli jednoznačně na jménu Vít. Je krátké, dá se k němu vymyslet několik zdrobnělin pro miminka a snad nám ještě v dospělosti za toto krásné jméno poděkuje. :-)

U jména pro chlapečka to bylo složitější, protože všechna "použitelná" jména už byla obsazená :-). Navíc naše příjmení začíná na Č, takže volba byla omezená. Do poslední chvíle jsem měla vybrané jméno Marek. Pár dní před porodem se mi to rozleželo v hlavě, vyplnila jsem druhý papír a vybrala jméno Tomáš. Do porodnice jsem vezla oba a ještě na porodním sále se mě manžel ptal, které jsem vybrala. Tomáš po tatínkovi. :-)

Tak to u nás bylo jasné snad hned na našem prvním rande :-S. Manžel je už třetí v rodině, který nese jméno Leon. Stejně tak jako jeho otec a děda. Takže jsem ráda, že nakonec čekáme holčičku, protože moc nejsem zastánce dědění jména v rodině. Už teď se někdy neví, o kom se zrovna mluví. 8-(

Ale zase to má tu výhodu, že jsem řekla, že když si manžel dal tuto podmínku, tak já jsem řekla, že budu mít rozhodující slovo v případě výběru jména pro holčičku. Nakonec jsme se ale stejně shodli :).

Ještě dítě nemáme, ale pro mne je jisté pro chlapečka jméno Maxim, hodí se i k příjmení, dívčí jméno ještě vybrané nemáme, nemám zatím favoritku. :-)

Už od 15 let jsem věděla, že pokud budu mít jednou syna, bude to Honza po mém dědovi. On byl už asi pátá generace, ale bohužel (bohudík) měl dvě holky, tak moje mamka je aspoň Jana. Manželovi jsem to řekla hned na začátku vztahu a neměl s tím problém. Děda bohužel zemřel 8 týdnů před mým otěhotněním, ale stihla jsem mu říct, že chci jednou syna pojmenovat po něm. Byl rád a myslím, že kus něho se nám s naším Honzíkem vrátil. :-)

Když jednou bude druhý syn, tak bude František, po dědovi mého manžela, ať je to spravedlivé. ;-)

Pokud se nám jednou podaří počít chlapečka, bude to Vojtíšek. Miluji tohle jméno, ale pokud by byla změna, vybírám z tohoto seznamu:

- Vojtěch
- Adam
- Matyáš
- Tadeáš
- Dominik
- Eliáš
- Richard

Nic jiného prostě nebude. :-D

Zjistili jsme že v červnu 2013 se nám narodí chlapeček. A začali vybírat jména. Vlastně výběr jmen začal už v roce 2006, kdy jsme čekali naše první dítě a to dceru. Přece jen tehdy musely být jména dvě, co kdyby náhodou. :-)

V roce 2006 jsme chlapečkovi vybrali jméno Jaromír. A to proto, že dědeček byl Miroslav a strýc Jaroslav, takže takovou jakoby tradici. Spojení dvou jmen - Jaromír.

Uběhlo pár let a my čekali naše druhé dítko - syna. Naivně jsem si myslela, že máme vybráno a ouha za pár let se jméno přestalo líbit. Jenomže při prohlížení kalendáře se nám nelíbílo jméno žádné. Opravdu, po dlouhých diskusích a návrzích jsme skončili u tří. Martin, Radovan, Tomáš.

Radovana jsme museli zatrhnout, jelikož dcera ve škole má spolužačku Verunku a má bratra Radovana (naše dcera též Verunka). :-) A přece jen jsme malá ves :-S

Tomáš - krásné jméno, v okolí ho nikdo nemá. Ale bohužel bez r ve jméně. Přece jen máme všichni r a nechtěli jsme, aby byl vyjímka. Došlo to tak daleko, že v práci, když jsem ho jela ukázat, tak měli visačku pro Tomáška. :-)

A kdy došlo k této velké změně, že ne Tomáš, ale Martin? No řekla bych, že při vyplnění kolonky v porodnici, když jsme napsali Martin. A vlastně si neumím představit, že by to bylo jinak, byl to impulz a máme krásného bojovníka Martina.

Jméno mu bylo souzeno. Narodil se 11. a 11. má svátek. :-)

Tohle bylo velmi jednoduché. Oba jsme s partnerem prošli kalendář a každý napsal dvě klučičí jména. Já napsala David/Adam. On napsal David/Jan.

On by nedal Adama, protože má svátek na Štědrý den, já bych nedala Jan, protože partnerovo příjmení začíná na Jan.

O dívčím jméně jsme měli jasno poměrně rychle, o klučičím pořád ne. Už jsme s manželem oba projeli kalendář, vypsali pár jmen, ale žádné nám nesedlo oboum. Nechali jsme to být s tím, že to stejně bude holka. :-D A nakonec se nám při velkém UTZ ukázal. Takže znova vymýšlet.

Pak jsem z ničehonic přišla na Matyáše a už jsem se toho nechtěla pustit. V mém rodném městě se narodil kdysi velmi známý matematik Matyáš Lerch, já sama matematička, takže bylo jasno. :) Tedy manžel tolik jasno neměl, ještě v porodnici jsem se ho ptala, jestli to tam mohu napsat nebo přišel na něco lepšího. Nepřišel.

Až po porodu jsem zjistila, že je to v poslední době poměrně oblíbené jméno, ale podle toho jsme opravdu nevybírali. Donedávna jsem ani netušila, že Matyáše má i Lucie Vondráčková - to mi osvětlila až jedna paní prodavačka, která si myslela, že náš Matyška je podle něj. ;-)

Takže všem oznamuji - máme doma Matyáše podle Matyáše Lercha (a možná také podle toho z Arrasu ;-) ) !

Pro chlapečka jsme vybrali jméno Vítězslav. Nějak nás s manželem nic nenapadalo, tedy manžela něco ano, ale to se vůbec nelíbilo mně, tak jsme si pár dnů po velkém ultrazvuku ve 20. týdnu, kdy nám řekli, že to bude kluk, vzali kalendář a každý napsal pár jmen, která by se mu líbila. Pak jsme tato jména probírali a shodli se na Vítkovi.

Na matrice jsem zjistila, že je možné dát Vít, Vítek, Víťa i Vítězslav. Manžel má 3 slabičné jméno, tak chtěl takové i pro syna, proto byla volba nakonec jasná.

Jen se nás v okolí lidé často ptali, proč zrovna Vítězslav, jestli se tak někdo v rodině jmenuje. Nejmenuje, tedy teď už ano, náš syn :-).

Jméno pro synka jsme měli vybrané ještě dříve než jsem byla těhotná.

Jednou večer jsme se bavili o tom, co kdybych byla těhotná a narazili jsme na téma: Jaká jména by se nám líbila. Docela jsme se shodli. Přítel dal návrh, že kdyby to byl chlapeček, tak že by chtěl Samuela. A já jsem řekla, že kdybychom měli holčičku chtěla bych, aby se jmenovala Vanessa. Se jmény jsme souhlasili oba. Když jsem pak otěhotněla šli jsme na matriku kvůli rodnému listu, protože jsme nebyli manželé a chtěli jsme, aby dítě mělo příjmení po otci.

Ze začátku, když jsme jména oznámili všem rodinným příslušníkům, zrovna nadšeni nebyli, že by to měl být Samuel, ale nic jiného jim ani nezbývalo, než si na to zvyknout. Od nikoho jsme si do toho nenechali kecat.

Od mých 15 let co jsem byla s přítelem (teď už EX) jsme chtěli Armina. Oba jsme měli rádi Trance muziku a Tiesto jsme dát nemohli. :-D Takže Armin byla jasná volba (Armin Van Buuren). Po letech přišlo těhu a Armin nás pořád držel. Jak jsme si to říkali celá léta, přišlo nám to už i normální i k příjmení. Ostatní byli šílení, že to bude chudák, bylo mi to ale celkem jedno.

Ovšem kolem 6. měsíce přišel zlom a to když se mě teta (která byla u porodu) zeptala, proč nedáme Antonína. Nejdřív jsem ji poslala do háje, že my české jméno mít nebudeme... Ale... Začlo mi to vrtat hlavou. Můj tatínek se jmenuje Michal a vždycky nadával svým rodičům, proč mu nedali jméno Antonín, že se mu líbí Anton, jmenoval se tak totiž jeho tatínek (můj děda) a jeho tatínek (můj praděda) atd, jen prostě můj tatík se tak nejmenoval. Přišlo mi to jako hezké gesto, že by to jméno šlo dál a že by to byl takový malý dárek pro mého taťku, který stejně jako ostatní, krom mě, EX a mé matky nevěděl kdo můj pupík obývá.
Doma u EX mi to nechtělo projít, že je to prostě Armin a tečka. Takže jsem zvolila jinou taktiku a prosadila si s tím, že rodím já a já si z porodnice povezu domu Toníčka. :-)

Syn se narodil jako předvánoční dáreček 14. prosince jako Antonín a všichni byli rádi, až plakali. :-)
Od té doby co mám syna jménem Antonín, bych i další děti (pokud se poštěstí) pojmenovala dle českého kalendáře. :-) Takže třeba Agátka, Aleš, Josefínka, Vašík atd atd... :-)

Toto jméno se mi líbilo snad už od puberty, takže když jsem zjistila, že jsem těhotná a přišlo na vybírání jmen, stála jsem si za svým. Nenechala jsem si říct, co to bude, ale v podvědomí jsem tušila, že je to kluk. Proto jsem vehementně prosazovala Sebastiena. V českém kalendáři bohužel tato varianta není a mě se český Sebastián nelíbí, tak jsem se rozhodla pro cizí jméno. Hlavně aby dobře znělo v i cizině, sama mám se svým jménem problém třeba ve Francii. :)

V jednu chvíli jsem i uvažovala nad dvěma jmény, konkrétně po mém tátovi Miloš, ale už tak jsem si říkala, že až se v první třídě bude učit psát své jméno, už tak ho má dlouhé, ještě do toho Sebastien Miloš Kalina. :) Ale i tak to zní krásně. :)

A po narození? Nelíbí se mi zdrobnělina Bastien, pořád opravovat, že malý není Sebastiánek a už jsem se setkala i s variantou Šebastián. :-D No, už je mi to jedno a doufám, že Sebovi jednou jeho jméno vadit nebude. :)

Hanny

Výběr jména pro našeho chlapečka byl celkem jednoduchý. Nechala jsem to na jeho otci, ať vybere jméno, které se mu líbí. Svoje jméno dát nechtěl a tak jsme se shodli na tom, že to bude Jan po pradědečkovi, který měl velkou radost a taky náležitě pak Honzíka rozmazloval. :-N

Když jsme s jistotou věděli, že čekáme chlapečka, přišla spousta večerů, kdy jsme se rozhodovali, které jméno by jsme mu měli dát. Petr chtěl Petra, Já zase Michala. Tak jsme se dohodli, že to nebude ani jedno. Nechtěla jsem typicky české jméno, jelikož příjmení je Hynek, tak aby se ho všichni neptali, co je co. Já jsem chtěla Nikolase, Petr Tobiáše. Nakonec jsem navrhla Patrika a na to mi Petr řekl, že je jedno, jestli to bude Peťa nebo Paťa :) a bylo to. Máme Patrika Hynka. ;)

Jelikož máme cizí příjmení, nemuseli jsme se držet klasických jmen. Zrovna byl velký bum Matyášů, Tadeášů a Sebastianů. Což zrovna v případě Sebastiana nás dost mrzelo, protože to byl náš favorit. Po radě od kamarádky jsem zašla na matriku půjčit si knihu, kde jsou napsána všechna jména, která se mohou dat u nás v České republice .

Vyhrál Rafael. Jméno hebrejského původu. Znamená ,,bůh vyléčil, uzdravuje".

Svátek má 29. září :-)

Už před těhotenstvím jsme byli s mužem domluvení, že když bude chlapeček, bude to Šimon, avšak když už jsme věděli, že čekáme chlapečka, to jméno nám nešlo přes ústa. Muž chtěl po sobě - Jakub, to jsem zase nechtěla já. Až za dlouho jsme přišli na jméno Matyáš a byl vítěz. A teď vím, že lépe jsme zvolit nemohli :-)

Když jsem se dozvěděli s mužem, že budeme mít chlapečka, tak jsme si sedli, vzali kalendář s tužkou a papírem. Já četla jména a ty, co se nám líbily, jsme napsali. Každý 5 jmen a ani na jednom jsme se neshodli. :-D Takže jsme začali odškrtávat a zbyl nám Lukáš, kterého měl napsaný manžel. Já na něj přistoupila a jsem ráda, je pěkné, hodí se k našemu příjmení a dá se i hodně skloňovat. :-)

Když jsme zjistili, že čekáme dvojčátka, čekal nás výběr hned dvou jmen :-) U holčiček by byl u nás tuhý boj, ale u kluků jsme si s manželem brzo našli shodu...

Hodně jsem načetla stránek se jmény, významy jmen a byla i na seznamu žadatelů o půjčení knížky o jménech. Nakonec jsme se rozhodli, že nepůjdeme do žádné divočiny, moderny a zavrhli jsme i jména po dědečcích (Radomír a Josef), já chtěla nějaké krásné klasické a historické české jméno. V užším výběru skončil Jan, Jakub, Martin, David, Ondřej. Snažili jsme se i počítat s příjmením, aby se to jméno hodilo k našemu příjmení a děti nešišlali a neměli problém s mluvením. Dohodli jsme se na Ondřejovi a Martinovi.

S mým těhotenstvím to bylo divoké, skončila jsem v Praze a tam vyplňovala papíry. Po telefonu jsme se nakonec s manželem pohádali, protože manžel změnil naši dohodu a chtěl Josefa a Davida (s Josefem jsem nesouhlasila, protože by se druhý dědeček Radomír, který nám pomáhál víc, mohl urazit). Na Apríla (1.4) jsme se dohodli, že to bude Martin a David.

Na porodním sále jsem se rozhodla, že menší chlapeček bude David (kvůli postavám David a Goliáš, i ten David musel bojovat a náš prcek musel hodně bojovat o svůj život) a druhý bude Martin (jako svatý Martin, který přináší sníh, jako z té pranostiky) :-)

Výběr klučičího jména u nás byl jednoduchý -- už asi po měsíci vztahu mi manžel oznámil, že jestli budeme někdy mít kluka, bude se jmenovat Jan, po dědečkovi. Osobně jsem z toho nadšená nebyla, asi bych volila méně časté jméno, ale respektovala jsem manželovo přání. Nicméně jsem si vymohla, že pokud i druhé bude kluk, budu jméno vybírat já :)

Od první chvíle, kdy jsem zjistila své první těhotenství, jsem vymýšlela jaké dáme jméno.

Vždycky se mi líbilo jméno Jakub pro kluka a Sofie pro holčičku. Ve spojení s naším příjmením by se ale Jakub špatně vyslovoval a holčičku jsme nečekali. Pak jsem ale narazila na jméno Šimon a úplně jsem se zamilovala. Manžel nebyl vůbec proti, takže bylo jasno :-)

Při druhém těhotenství jsem byla prvních 19.tt přesvědčená, že čekám holčičku a chtěla jsem, aby se jmenovala Stella, s čím ovšem manžel nesouhlasil. Když jsme se dozvěděli, že to bude opět kluk, tak se nám nabízelo spojení Šimon a Matouš, tak jsme jen tuto "dvojici" trochu upravili a je z něj Matyášek :-)

Já si moc přála chlapečka Olivera, nakonec budeme mít druhou slečnu, ale do porodopisu si Olivera stejně napsat nechám, pro jistotu :-)

Rozhodování jména u nás bylo velmi jednoduché. Aniž bychom nad tím dlouho přemýšleli, shodli jsme se na jméně, které má můj manžel a jeho tatínek, tedy "Milan". Ale žádná tradice v jejich rodině to rozhodně není, přišli jsme s tím první my, že to bude Milan a všichni měli radost. To jméno se mi prostě líbí a tatínek je rozhodně pyšný, že se jeho první syn jmenuje po něm a dědečkovi to radost udělalo také :-)

Naše dva kluky mám se svým druhým manželem.
Jelikož máme oba z prvního manželství holky, tak jsme si mooooc přáli chlapečka.
Když se u prvního zjistilo že to bude kluk, tak jméno bylo jasné. Táta chtěl jméno po sobě, tak se nám narodil malej Péťa.
U druhého byl výběr o něco horší. Skoro do poslední chvíle jsme neměli vybrané jméno. Nakonec se nám narodil Mareček a moc se nám jméno líbí.

První dítě jsme pojmenovali Vojtěch, protože je to jméno ryze české, má zajímavou etymologii (voje těch - těšitel vojska) a pěkně zní jak nezkrácené, tak v různých domáckých podobách.

Další dítě chceme pojmenovat Antonín, toto jméno je zase univerzální, najdeme ho v různých podobách po celém světě. A z hlediska estetické stránky a různých zkrácených podob pro něj platí totéž, co pro Vojtíška. :-)

Mám dva syna, oběma jsem dala jméno po tatínkovi - každý má svého :-), oba tatínci tím byli nadšení, mám ráda česká jména k českému příjmení :-)

U nás byla volba jasná. Bobeš je totiž Bohumír Pátý :-) Mě osobně se hodně líbí jméno Radim ( miluju Radima Hladíka :-) ) ale příteli se moc nezamlouvalo, tak druhá volba bylo jméno Bohumír. Rozhodně není časté, táhne se v přítele rodině už pátou generaci. Perlička je, že přítele otec má v rodném listě zapsáno Gotfried ( je narozen za protektorátu ).

Jsem moc ráda, že jsme toto jméno dali, má ještě výhodu, že máme doma jak Bobeše, tak Mirečka :-) a oboje je správně :-)

Už od malička jsem si přála mít jednou syna a vždycky, když jsem si hrávala s plyšákama na rodinku, tak můj syn byl Pepíček. Asi to bylo proto, že se tak jmenuje můj taťka, na kterýho jsem od malička strašně fixovaná.

Když jsem se seznámila s přítelem a pořídili jsme si první společné zvířátko - činčilku, hned jsme se shodli na jméně Pepík a k Pepíkovi časem přibyla samička Eliška a další zvířátka a když jsme se začli bavit o jménech pro naše budoucí děti, oba nás jako první napadlo Pepíček, ale už nám to bylo blbé, když Pepíčka už jsme vlastně měli :-) Ale děti jsme zatím neplánovali, tak jsme o tom přemýšlet přestali.

Jenže jsem neplánovaně otěhotněla a najednou už jsme přemýšlet museli :-) Činčilky jsme museli dát pryč, protože máme malý byt a s miminkem by to dohromady nešlo a okamžitě jsme se shodli - chlapeček by byl prostě Pepíček a holčička Terezka. Ale rodina nám to začala rozmlouvat a navrhovali spoustu jiných jmen... Ale když jsme byli na prohlídce a doktor nám řekl: ,,Tak je to kluk", tak z přítele okamžitě vypadlo:,,Pepa :-)" a já jenom pokrčila rameny. Potom jsme se vlastně až do porodu dohadovali s příbuznýma, dokonce i přítel jednu dobu na jejich popud prosazoval Lukáše, ale nakonec jsme tomu udělali přítrž - bude to prostě Pepíček po dědečcích (oba naši taťkové jsou Josefové) a navíc to bylo první a jediné jméno, na kterém jsme se shodli a ať si každý říká co chce. Tak máme Pepíčka :-)

A já jsem ráda, že se jmenuje po někom, že má hezké české jméno, které nikdo jen tak nesplete a které má spoustu krásných variant a že ve školce, když někdo zavolá Pepíčku, otočí se pravděpodobně jen on jediný a nebude jich 10, protože se to jméno moc nedává. Pro mě je to prostě můj Pepulka a jiné jméno bych mu nedala :-)

Jméno pro miminko máme vybrané už od prvního těhu (které skončilo revizí dělohy).

Žijeme v Japonsku, ale bohužel se česká jména zapisují katakanou jen obtížně a nepřesně, shodli jsme se s manželem na výběru japonského jména (máme japonské příjmení). Pro chlapečka máme vybráno Ayato (význam je spojující lidi) a zápis v kanji je taky pěkný. V záloze je i jméno Sora (nebe/obloha), ale vzhledem k tomu, že tohle jméno je oblíbené v Japonsku nejen mezi jmény pro miminka, ale i mezi jmény pro psy, zůstane Sora asi jen v záloze.

Oba jsme si moc přáli holčičku a v jejím jménu jsme měli jasno. Byla by to Stella.

Horší to bylo se jménem pro chlapečka. Manželovi se líbil Antonín, Karel apod. Já zase bojovala za Eliáše nebo Olivera. Nechtěl ustoupit ani jeden. Nakonec jsme se jakž takž shodli na Filipovi. Když jsme ale v letištní hale, před odletem na dovču, znovu jména probírali, napadl nás úžasný kompromis. Manželova maminka si vždycky přála dcerku, ale má 3 syny, takže pokud by se nám narodila holčička, byla by Anna po ní. Můj tatínek se zase nedočkal vytouženého syna, ale dvou dcer, takže náš syn by měl jméno Pavel po něm. Po návratu z dovolené jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka. Když se to můj tatínek dověděl a navíc jsme mu řekli, že se bude jmenovat po něm, měl slzy v očích. A my jsme se utvrdili v tom, že jsme vybrali správně.

Když mi doktor potvrdil, že čekáme kluka, dlouho jsme projížděli kalendář. Chtěli jsme jméno, které nebude úplně tradiční, ale zase aby to nebyl úplný extrém. Rodina nás hecovala, ať dáme jméno po tatínkovi a dědečkovi "Milan", ale napočítali jsme v obou našich rodinách cca 10 Milanů, takže to jsme okamžitě zavrhli.

Už ani nevím, jak to vzniklo, ale bříšku jsme pak začali říkat Pankrác a docela se to chytlo. Ještě měsíc před porodem, jsme byli rozhodnutí, že to bude Pankrác, příjmení máme navíc taky od P, takže iniciály PP, to už je jako ta slavná BB a CC ;-)

Nakonec jsme s Pankrácem vyměkli a do užšího výběru vybrali Adama, Šimona a Kryštofa, ale vzhledem k tomu, že by syn v prvních dvou případech slavil svátek a narozeniny v rozmezí jednoho měsíce, nám už zbyl jen ten Kryštof :-)

I když mu teď Kryštof skoro nikdo neříká, je to prostě náš Štófi, Štófa, Štofan, Štůfek nebo Kikin :-D

Patřím mezi maminky, které se při výběru jména spíše přiklánějí ke starším jménům, která se už moc nedávají. Dcerka je Mariánka (milovala jsem seriál F.L. Věk) :-) a věděla jsem, že až budeme vybírat jméno pro chlapečka, bude ze stejného soudku :-)

Jednoho nedělního odpoledne jsem koukala na pohádku, kde maminka oslovovala svého syna Prokůpku :-) Ihned jsem věděla, že je to to pravé. Můj syn bude Prokop, Prokůpek. Manžel se zpočátku bál, jak to přijmou ostatní, ale upřímně, co je jim do toho ;-) ;-) Ještě nadhodil jméno Jindřich, trochu jsem váhala, ale nakonec dcerka rozhodla, že bude Prokůpek :-)

Dnes si neumíme jiné jméno k našemu synkovi představit :-) Je sice trochu neobvyklé, ale je stejně vyjímečné a jedinečné jako náš syn :-)

Vždy jsem si přála Jakuba a Annu. Tato jména dal ale svým dětem můj bráška a mě se nechtělo být bez fantazie.

Už ani nevím, jak k nám náš Hubert doputoval do mysli, ale jednoho dne, u další z mnoha procházek po lese, jsem zjistila, že to je místo, kde se cítím nejlépe. Že miluju les, strážce lesa, jeleny, celkově to prostředí mě moc nabíjí i uklidňuje současně. A pak jsem zjistila, že patron lesníků a lesnictví je svatý Hubert. Moc se mi to jméno zalíbilo a manželovi také. A na tu počest jsme tak pojmenovali našeho syna.

Pro někoho je to jméno kontroverzní, nám ale přijde úplně normální, obyčejné, jen ne tak časté. Mě se líbí starší jména, jako František, Vavřinec apod. Takže pro mě je to normálka. I holčička bude mít jedno ze starších jmen.

Nikdy jsme nechtěli záměrně být nějak zajímaví jménem, co vybereme. Nechali jsme se navést srdcem a podle něj jméno vybrali. A tako to má podle mě být :) Náš Bertík je super a nedokážu si představit, že by se jmenoval jinak. Ani po 2 letech mě to jméno neomrzelo a myslím si, že i k jeho příjmení se skvěle hodí.

Náš první syn se jmenuje Timotej. oMc se nám to s manželem líbilo. Reakce okolí mě zaskočila, jméno různě komolili a zvlášť příbuzní se s tím nemohli smířit, dodnes mají poznámky.

Čekáme další miminko a uvažujeme o Floriánovi, Benjamínovi apod. ovšem už se trošku bojím té reakce ostatních. Bydlíme na vesnici, kde se dávají spíše zajetá jména, která roky obsazují hlavní příčky tabulek o nejčastějších jménech. Což je velká škoda :-(

...aneb Erik a Michal :-)

První syn, Eriček, je pojmenovaný po jeho tátovi. Moc se nám to jméno líbilo a manžel byl hrdý, že bude potomek pojmenovaný po něm. Kdyby to byla holčička, byla by to Erička.

U druhého syna jsme jméno vymýšleli, už jsme pojmenování po někom z rodiny nechtěli. A tak jsme došli na Michálka :-)

Nevím proč, ale cítím, že jsme udělali dobře. Eriček je jasný drobeček Eriček, jméno se k němu moc hodí. A u Míši to samé. Je to naše Míša kulička, mazlivá myšička :-) S výběrem jsme více než spokojeni. Dá se se jmény hrát a různě je komolit, což mám ráda :-D

A proč Eržasan a Míšasan :-) ? Protože můj manžel má přesdívku Erža už léta a když se narodil malý, tak ještě v porodnici dostal malý přezdívku Eržasan. No a pak se do party přidal ještě Míšasan :-))) :-D

Vždycky jsem si přála Olivera, měla jsem i nakoupaná body s nápisem Prince Oliver a myslela jsem, že je jasno. Jak jsem ale otěhotněla, najednou jsem to začala cítit jinak. Tápala jsem mezi jmény Tobiáš, Tobias a Tadeáš, ale pořád jsem cítila, že to není ono. Jednoho dne jsem zde na MK zahlédla chlapečka se jménem Fabián a najednou jsem věděla!

Shodou okolností mi babička za pár dní řekla: "Nechceš, aby se jmenoval Fabián? Zrovna nedávno jsem o jednom četla v knize". Věděla jsem, že to není náhoda, že to tak prostě má být. A druhé křestní jméno Rafael má po Archandělovi, potřebuje někoho, kdo ho bude chránit, a protože Archanděl Rafael je považován za anděla - uzdravovatele a zdraví je nejdůležitější, byla to jasná volba.

:-D ale v rodných listech mají Sebastian a Denis.

Mám dva synky a když jsem čekala prvního, tak od prvního okamžiku jsem věděla, že to bude kluk a dáme mu jméno Sebastian. Krom manžela se semnou nebavila půlka rodiny ;-) Tohle jméno je pro mě TOP, jméno pro muže co to jednou daleko dotáhne. Zatím je mu 5, má svoji umíněnou hlavu, ale velmi laskavé srdce ;-) Je pokřtěný Sebastian Petr - po tátovi.

Zatímco na dívčím jméně jsme se shodli hned, bylo více než jasné, že druhý potomek bude kluk a taky byl :-D Manžel bojoval za Šimona, já za Eliáše. Nakonec máme Denise ;-) Ani jsme netušili, jak dokonale jsme vybrali. Sedne na něj jak ,,prdel na hrnec,, čertíky v očích má už od kolíbky. Pokřtěný je Denis Jan - po kom, to si nechám pro sebe :-D

Obě jména nejsou česká, i když českou formu mají taky ;-) Doufám, že jednou kluci v dospělosti vyrazí do světa, a tak jsem myslela i na to, aby jejich jména tak trochu ,,světová,, byla :-)

Myslím, že jsme vybrali dobře a co si myslí okolí, mi je upřímně jedno :-D

Vždy jsem měla jasno v tom, že budu mít tři chlapce - Tadeáše, Matyáše a Mikuláše :-D

Takže když jsme se dozvěděli, že budeme mít chlapečka, hlavním favoritem byl Tadeáš, ale nebyla jsem pevně přesvědčená o tom, že je to to pravé :-)

Jednou přišel z práce můj táta a navrhoval nám Vincenta. Moc se mi to nelíbilo, ale rozleželo se mi to v hlavě a jméno se mi začalo zamlouvat, později se nakazil i přítel, takže moje bříško už zvesela rostlo jako Vincek :-D Spoustu lidí mi toto jméno rozmlouvalo a já jsem ráda, že jsme neposlechli. Našemu synovi jsme dali krásné jméno, variabilní a světové, v každém filmu je v titulkách alespoň jeden Vincent :-)

Navíc náš mrňous to jméno chtěl ... ve snu jsem se ho ptala, jestli nechce být radši Tadeáš, že to bude lepší a on se na mě podíval a odpověděl, ALE JÁ CHCI BEJT VINCENT ... a bylo jasno :-)

Příště přidáme asi Jáchyma :-)

Tohle jméno mě zaujalo už v dětství, v době, kdy bylo hodně neobvyklé. Narazila jsem na něj v knížce Žerty krále Matyáše. Už v pubertě jsem říkala, že když budu mít syna, tak Matyáše. Zní mi to vznešeně, božsky. Manžel z něj na začátku moc nadšený nebyl, chtěl Dominika, ale nehodilo se to k našemu příjmení. Na velkém ultrazvuku nám doktorka prozradila, že čekáme chlapečka a manžel pod tíhou emocí svolil :-)

Už od začátku těhotenství jsme byli domluvení, že si necháme říct, kdo se schovává v bříšku, takže nám už ve 14. týdnu doktror řekl, že je to jasný kluk.

Jméno jsme vybírali metodou: Velký diář se seznamem jmen a u těch, co se ti líbí, udělej značku (já hvězdičku, manžel křížek) a obě značky byli jen u tří jmen, ze kterých jsme hned vybrali Sebastiána. Tato forma jména se nám ale nelíbila, a tak jsme hledali jinou, až jsme skončili u Sebastiena. A Alexander je v manželově rodině rodové jméno od pradědečka, manžel ho nemá, protože je druhý syn, navíc měl být holka Jana :D ale vždy se tak chtěl jmenovat.

Holčička by byla Dorothea nebo Anastasia, ale to jsme začali řešit až když jsme zjistili, že na papírech do porodnice musí být varianty pro obě pohlaví :D což byl pro nás trošku šok a jména byla větší boj.

Magda

Vybrat jméno pro naše dítě byl boj.
Jméno pro holčičku Gabriella a náhradní variantu Alexandra jsme měli celkem brzo.
Vybrat jméno pro chlapečka nebyl oříšek, ale přímo porod. Manžel je z velké rodiny a téměř všichni mají doma kluky. Takže jména, která se nám líbila, byla již rozebrána. Aby byl syn David po manželovi ani jeden z nás nechtěl. Po dědečkovi taky ne, aby to druhému nebylo líto. Já byla pro Tobiase a manžel pro Tobiáše, shodnout jsme se nedovedli. Vše začalo znovu, po různých zkomoleninách a slovních hříčkách jsme vybrali Filipa a Tadeáše.

Jelikož TP byl v červnu a Filip má svátek v květnu, Tadeáš v říjnu byla jasná volba. Náš 3 měsíční maraton vybírání skončil a bylo rozhodnuto. Teď nám běhá po bytě malý Tadeášek se starým českým jménem ;-)

Při výběru jména jsme měli u holčičky jasno, ale vybrat to klučičí, navíc, když jsme měli od doktorky potvrzeného kluka byl větší oříšek :-)

Vzhledem k příjmení začínající na Ž byla veškerá jména končící na Š vyškrtnuta ze seznamu kvůli špatnému vyslovování. A důležitou roli pro nás bylo také vyslovování jména v zahraničí - nikdy nevíme, co bude dítě dělat nebo kam se dostane dítě samotné nebo kam se posune svět za 15, 30 let. A tak jsme projížděli celý kalendář a nic nám nepadlo do oka.

Až jednoho dne jsme šli na návštěvu ke známým, kde manžel popíjel s návštěvou vínko a projížděli kalendář, pro nás už asi tak po desáté a dojeli na jeho konec a kamarádka vykřikla - David! Tak jsme to zkusili nějak zdrobňovat, komolit, představovat se. Vše se nám líbilo, tak jsme mohli do papíru vyplnit kolonku se jménem pro chlapečka :-)

Při výběru jména jsme chtěli, aby to nebylo úplně klasické jméno. Já mám ráda jména netradiční (takové, že když se zavolá u dětského hřiště, tak se neotočí polovina dětí).
I když se spousta lidí diví, když slyší jak naše volba dopadla já si myslím, že jsme zvolili dobře.
Dlouho jsme probírali knihu o všech možných jménech - a dělali si výpisky toho, co se nám líbí.
Jméno Zachariáš jsem chtěla já, pak jsme druhé volili tak, aby se jména netřískala - Viktora vybral přítel.
Snad nás chlapeček jednou neprokleje, vždyť jméno je první dar, který člověk svému dítěti dá.
Nika