Den dětí s Viledou
První červnový den roku 1925 se poprvé začal slavit Mezinárodní den dětí. Je to den, ve kterém se připomíná, že děti znamenají budoucnost, a je tedy důležité pečovat o jejich blaho. Po celém světě se slaví 1. června, výjimkou jsou třeba Turci, kteří jej přitom začali slavit jako první. Mají ho stanovený na 23. dubna. V Československu byl Mezinárodní den dětí uznán v roce 1950.
Prvního června, v den, který patří všem dětem, se obvykle konají různé sportovní a společenské akce, které mnohdy mají i charitativní charakter. Lidé by si měli připomínat význam dětí pro budoucnost. Jedním ze smyslů Mezinárodního dne dětí je, že rodina by měla být pohromadě a věnovat se sama sobě, přece všichni známe přísloví - kdo si hraje - nezlobí.
Pojďme si také společně zahrát. Následující tři dny to bude hra formou soutěže s Viledou.
O co budeme soutěžit?
5 z vás získá hadřík Actifibre a k tomu barevné Colors mikrohadříky, které určitě udělají radost vašim dětem, jakožto velkým pomocníkům.
Jaká je soutěžní otázka?
Jakou hru/hračku jste měli v dětství nejraději? Je něco, na co vzpomínáte dodnes?
Pro účast je potřeba splnit dvě podmínky:
- Dát lajk tomuto článku
- Odpovědět na soutěžní otázku pod tento článek
Zapojit se můžete od dnešního dne do pondělí 3.6.2019 (do půlnoci). Poté Emička vylosuje 5 výherců.
Krásný víkend přeje Iva, Emička a Vileda
ja mela nejradsi lego, dodnes vzpominam, jak jsme se segrou stavely uplny aglomerace dokonce jsme si i uhackovaly elektricky vedeni 😀 ted ty hromady lega zdedili moji kluci a zpocatku tam byly jeste nerozebrany domy apod, tak jsem z toho mela radost... jim to bylo fuk, hned to přestavěli na auta, vrtulniky a ponorky 😂
lego bylo nejlepší
Plyšovou opici, kterou jsem oblékala do miminkovských věci od bráchy 😀
Já nemám vzpomínku na jednu konkrétní hračku, každé období to bylo něco jiného, nic mi vyloženě neutkvělo v paměti. Ať už panenky s ručně šitými hadříky (no spíš obdélníky látky, které jsem jen zavinovala a vázala provázkem 🙂) nebo Merkur, ale celý moje dětství provázely papírové vystřihovánky z Ábíčka. Není to sice klasická hračka, ale splňuje dokonale pravidlo, kdo si hraje, nezlobí 😀 vydrželo mi to fakt dlouho.
Ja jsem milovala Seva stavebnici. 🙂
Já si hrozně přála Barbie, abych mohla na ni plést a sit oblečení, každý rok jsem čekala a nic, neměli jsme peníze (otec alkoholik) takže čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvedomovala, že nebude a jedny vánoce jsem ji našla pod stromeckem.. Sice jsem už byla velká, ale... Měla jsem ji pořád u sebe a ve velké krabici asi jako od banánové X oblečků co jsem pro ni denně vytvořila vč.nahrdelniku a jiných doplňků.. 🙂
Dodnes mám svou nejoblíbenější panenku na poličce nad postelí. Jmenuje se Anička a má růžovou zimní kombinézu s čepicí a prý k ní byly i lyže a hůlky. Já si ji celý svůj život pamatuju jako Aničku bez ruky, která se mi podařila rychle ztratit, ale i přesto to byla a je má nej hračka.
Jako dítě jsem si ráda hravala na poštu. Měla jsem ji u prarodičů,kde jsem trávila spousty času a babička s dědou přes mou "pobočku" odeslali spousty korespondenčních lístků a pohledů (prodávala jsem ty, které dostali od příbuzných a že jich bylo 🙂 ) Poštu mám nostalgicky dodnes a těším se, až kluci krapet povyrostou 😉
Nejraději jsem měla panenku s kočárkem a dodnes si na ni pamatuji.
Takovej hnusnej plyšovej zajíc (v té době samozřejmě nejkrásnější🙂 ), kterýmu hlava držela jen na dvou nitkách a brácha, když jsem ho naštvala ji vždycky urval a babička ji pořád přišívala. Jednoho dne jsem pak našla po pár letech už jen hlavu bez těla a bylo po zajíci :D
Na Vanoce jsem jako malá dostala krasnou panenku-chlapecka,s pindikem 😂,který po zmacknuti paže cural do nocniku. Neskutecna radost. Byl to blondacek a rikala jsem mu Pavlik 😊. To je fajn soutěž,musela jsem hodně zavzpomínat a jindy by mě to nenapadlo. Krásný den!☺😊
Pamatuji si panenku miminko a pak barbíny.
Panenky a vždycky jsem jim stříhala vlasy na krátko, protože já měla vlasy na krátko pořád. Nechtěla jsem se česat 😅.
Kočárek s miminkem😉
Ja nemela ani tak hracku, jako polstarek, takovy strakate barevny. A ikdyz byl uz uplne potrhany nesmel z domu. To mi vlastne pripomnel po kom to ma asi Sarlotka😂 ta ma pro zmenu s mimonama🤣
Panenka s dlouhými vlasy.
Já milovala plastelínu. Stavěla jsem si dokonale domečky a v nich nábytek a.rodinky a hrala si s nema v imaginárním světě 😊 mamka to nesnášela, protože ta plastelína byla všude, hlavně v koberci 😀
Vzpominam na Barbie, hlavne na tu uplne prvni od Matella. Mela vonave vlasy a krasne saty 🙂 Bohuzel se mi nedochovala, mam po ni uz jen saticky :-/
nejvic jsem mela rada kocarek na panenky a nejradeji v nem vozila kotatka 🙂
Na panenku Míšu, kterou mám dodnes na chalupě a začíná si s ní hrát moje dcerka 🙂
která hra je pro mě ta nej, říct neumím, ale strašně ráda vzpomínám na to, když jsme se o prázdninách všichni sešli - děda, babička, tety, bratranec, sestřenice, ségra a hráli jsme cokoliv - kostky, panáka, sochy,mlsnou kozu, babu, skákání přes lano, kuličky, stolní hry a s dědou šachy..... jak mě to chybí ❤ , doufám, že Honzíka to bude bavit, alespoň z poloviny jako mě 🙂
Určitě vzpomínám na panenky Barbie a velký dřevěný dům. Pak ještě velkou chodící panenku a panenku Baby Born. To byly top hračky. 😊
Tak u mě vedla velká chodící a mluvící panenka ještě po mojí mamce. 🙂 Ráda jsem jí česala a převlékala 🙂 a taky dřevěný domek s nábytkem a panenkama🙂 pak přišel baby Born boom a tak jsem vozila v kočárku baby Born miminko🙂
Já jsem si nejradši hrála s mončičákama a když jsem byla úplné prtě, tak jsem měla včeličku na provázku, kterou když jste tahali za sebou, tak mávala křidélky 💕
Vyloženě hračku si nevybavuju, ale hrozně mě bavilo "vařit" z hlíny, písku, vody... Stavěli jsme bunkry, hráli "boty, boty, tkaničky", později na "sekretářky", kdy jsme vyplňovali různé paragony a papíry od tatínků. 🙂 A už odmalička miluju knížku, strávila jsem nad nimi celé hodiny. 🙂
Moje nejoblíbenější hračka byla panenka s vlásky - česala jsem ji, vozila v kočárku, přes den mohla spát
Moje top byla panenka miminko a kočárek 😍
Ja měla z her nejradeji Člověče, nezlob se!
Dokud mě mámy přítel nezačal schválně a stále vyhazovat figurky těsně před domečkem a smát se mi. Bylo mi nejakych 8 let, kdy jsem vztekla vzala hrací desku i s figurkama, hodila ji po něm a řekla jsem mu, ze už si s nim v životě nezahraju.
Teď mi táhne na 30 a nehrála jsem s nim ani jednou.. 😀 bere to za me muj syn, kterej mu to vyhazovaní vraci, holt karma je zdarma 😂
Ale pak jsem mela nejradeji moje miminko, vypadalo jako opravdovsky. Akorat mu teda obcas vypadla hlava 😁
Moje nejoblíbenější hracka byla plyšová opička, jmenovala se Žofka a dodnes ji mám schovanou ..sedí na poličce v ložnici.. Naši mi ji koupili v obchoďáku s elektrem, když příbuzným kupovali videopřehrávač 🙂😍
Růžový mončičák. A pak taky super socialistická tříkolka. Dnes je zrenovovaná a jezdí na ní Davídek 🙂
Asi nejvíce mě bavily panenky Barbie (hlavně když jsem dostala tu "pravou" od Mattella 🙂) a potom chytání rybiček 🙂
Za mě určitě Lego 🙂
Je tezke vybrat jen jednu vec. Milovala jsem moncicaky - cast mych a cast jsem zdedila po me mamnice, hrala jsem si s nimi na nenocnici a na skoki, dale vzpominam na prvni kufry s legem, ktere u nas temer jeste nebylo a tyhle velke sady vubec a me je privezla teta z Nemecka (mam je do ted a hraje si s nim ted Kata) a pak vzpominam na uzasnou kuchynskou linku s pidi nadobickem (byla cca 30 cm dlouha, 20 vysoka i se zdi za linkou) a do zidky se trychtyrem nalila vida, ktera se pak dala pustit z kohoutku a ve skrince pod drezem byla nadoba do ktere voda zase tekla (opet ji mame do ted u mych rodicu a Kacenka ji miluje stejne jako ja)
Autobus na dalkove ovladani... Vaze se k tomu takova historie,kdyz me nasi chteli dat ve 2,5 letech do skolky,musla jsem na mandle. I kdyz mi bylo takhle malo,pamatuji si to dodnes.mama tam byt nemohla,deri privazane k posteli, po zakroku jsem se vzbudila cela od krve.deti plakaly dnem a noci... Kdyz me nasi vyzvedli,jeli jsme do hrackarny.pry jsem chytla autobus - laska na prvni pohled. Mam ho dodnes😉
Moje první "miminko" panenku Barunku a pak barbiny 😊
Barbie s různým vybavením, domečkem🙂
Největší poklad byla Barbie, pravá od Matela🙂. Pamatuji si tu radost, když mi ji taťka přivezl z Německa. Kamarádky jich měly spoustu, já jen tuhle (ale pravou). Později jsem k ní dostala úplně mega šaty se spoustou spodniček a taky Kena. Hrávala jsdm si s nima na svatbu a z lega jim stavěla domeček se zahrádkou😂
Měla jsem velkého plastového goofyho, ktereho jsem tahala na provázku všude sebou. Byl boží! A u babičky na půdě byl houpací kůň, vždycky když jsme přijeli k babičce, tajně jsem vylezla na půdu a chodila se tam na něj houpat. Naši nechtěli abych na půdu chodila sama, ale nešlo odolat 🙂.
S autodráhou! V pěti jsem si na jedné vysoutěžila model auta a mám ho schovaný dodnes.
Jednoznacne moncicaci.Tatka nam je kdysi se segrou vystrelil na chate na pouti na strelnici😊
Barbie panenku a ještě do dnes ji má dodnes u našich 🙂
barbinky panenky teď mě těší opět hrajeme si s nimi už s naší malou 🙂
Vzpomínám na moji jádrovou panenku Mařenku, která byla hrozně škaredá, potrhaná a přijatá, ale moje oblíbená. 😍 Jednoho dne zmizela a ani nechci vědět, co s ní mamka udělala. 🤔😉😀
Já jsem byla barbinková. Panenek Barbie jsem měla snad 20 a poslední jsem dostala ke svým 15.narozeninám. Tedy, nepočítám - li tu, co jsem dostala tři roky zpátky i s ružovým kabrioletem 😁
Nejradeji jsem mela panenku,dostala jsem ji k vanocum,vysoka 50cm a dlouhe huste vlasy a plastove telo a s nozickami se dalo chodit. Je porad schovana u nasich,ja mam dva kluky a nema si sni kdo hrat
Měla jsem velkou panenku Dádu, když se jí zmáčklo na bříško, zpívala písničky, třeba Chytila jsem na pasece žížalu, Strašidýlko Emílek a tak 🙂
Já měla nejraději malého růžového koníka
Já měla plysovou Lišku Elišku (pojmenovanou po dárkyni), Méďu Chudáka (pojmenované podle toho, že jsem s ním vždycky v záchvatu vzteku někde švihla a pak ho odprošovala slovy "ty můj chudáku") a Zajíce (bez dalšího jména). Dodnes mamka vzpomíná, jak je všechny tři milovala, zvlášť když balila na dovolenou a do kufrů musela zabalit i tyhle tři velké plyšáky.
Nejraději jsem měla hlavu panny, která byla malovaci a cesaci. Máma mi ji dovezla ze služební cesty v Německu. A protože tu před téměř 30 lety nic takového nebylo, chodila k nám na návštěvu ji licit a cesta téměř celá vesnice 🙂
Určitě nezapomenu na mončičáky 🙂 Jinak jsem si ráda hrála s legem a barbínami 🙂
Dostala jsem krasny doktorsky kufrik a vsechny a vsechno jsem osetrovala. Chtela jsem byt zdravotni sestrickou. Mela jsem ho strasne dlouho...no a pak az jsem byla starsi tak to byla panenka Barbie...tenkrat to bylo neco ji mit. A k tomu casem pribyl Ken. Hrala jsem si s nimi az do 15ti let...ale ty hry uz pak byly uplnene jineho zanru. Spise cervena knihovna.
Moje nejoblibenejsi hracka z detstvi byla Kravuska (takova hezka plysova vesela kravicka), mam ji schovanou doted :D
Já milovala svého Furbyho. Dodnes sedí na čestném místě v knihovně, bohužel už nefunguje. 😔
Já mnela nejradši panenku říkala jsem ji Eliško a rahala jsem ji do svich 13 let a teď si sní hraje moje princezna
Velkou panenku,která vypadá jako miminko. Teď si s ní hraje moje dcerka.
Od miminka jsem mela takoveho cerveneho plysoveho medveda. Dnes si s nim hraje muj syn ☺
Chodící panenka 😁
Začni psát komentář...
Tak já nejvíce vzpomínám na mončičáky!!! Měla jsem jich opravdu hodně a hrála jsem si s nimi docela dlouho... 🙂