Můj syn se narodil o vánočních svátcích. Když jsem odcházela na mateřskou dovolenou, jedna kolegyně mi řekla, jak je to magické, že se má narodit o Vánocích. Nejdřív jsem se smála, ale opravdu to mělo své kouzlo. Byl to zvláštní pocit, když jsem šla na porodní sál a procházela kolem ozdobeného stromku. Asi není mnoho rodiček, které si na sále poklábosí s doktory o Vánocích a Silvestru…

Narodil se císařským řezem (plánovaným, ale na jiný den). Po epidurálu jsem necítila tělo od hrudníku dolů a klepala se, jak ratlík. Prvních patnáct minut jsem pokukovala zprava doleva, na manžela za oknem s překvapivě klidným až nezaujatým obličejem, na plachtu přede mnou, na strop, světla, na hadičky kolem sebe. Pak jsem najednou zaslechla malý hlásek, strašně pěkný hlásek. A o sekundu později pořádný řev, přenádherný řev. Oddychla jsem si, že je živý a určitě i zdravý.

V rychlosti mi ho ukázali a než jsem se rozkoukala, nesli ho na váhu a manžela vzali sebou. Dali mu synka do náručí, udělali fotku….Vše trvalo neskutečně dlouho, než mi ho konečně přinesli a položili hlavičku na mou tvář. Mezitím na mě mluvila pediatrička, že je zdravý a další informace, které si nepamatuji. Já se pořád třásla a ani jsem si synka nedokázala užít. Nedali mi ho přivinout, jen dotyk tvář na tvář. To mě zklamalo, ikdyž v tu chvíli jsem byla vděčná i za to. Připomínal mi v obličeji mně a snažila jsem se najít rysy, které podědil po svém otci. Dnes víme, že je to barva očí a vlasů.

Po chvilce ho odnesli. Nic se nedělo, uběhla dlouhá chvíle, než mě zašili. Vtipkovali jsme, že budeme mít veselého Silvestra, že je synek docela hlasitý. A anesteziolog si pochvaloval výběr jména, neboť se jmenoval stejně. Poděkovali mi za spolupráci, což ani jinak nešlo, když jsem se nemohla pohnout. Já poděkovala jim a odvezli mě na JIP. Manžel se se mnou ještě v rychlosti rozloučil. Nevěděla jsem, co bude následovat, ale doufala jsem, že se můj muž o vše postará.

Dovezli mě do pokoje, ve kterém již ležela jedna rodička. Spala. Chrápala. Dělila nás plenta. Měla jsem naštěstí místo u okna a viděla, že je slunečný den.  Měla jsem výhled i na prosklené dveře, tak jsem mohla leccos monitorovat. Spát se mi nechtělo. Pořád jsem se třásla, měla žízeň, nemohla se pohnout. Prozřetelně jsem si s sebou vzala brčko, které mi ulehčilo pití. Přemýšlela jsem o tom, co teď bude. Neměla jsem žádný výbuch pocitů. Vše bylo spíš takové normální, bez emočních výkyvů. Ikdyž jsem si vduchu gratulovala, jak jsem překvapivě vyrovnaná, zároveň mě trápilo, že se nevyplavily endorfiny nebo takové ty mateřské pocity, o kterých jsem četla z různých článků.

Nakonec jsem usnula. Za dvě hodiny se otevřely dveře, přišel manžel a hned za ním sestra s miminkem. Ani jsem nemrkla a už bylo u prsu a najednou cítím tah. Ty brďo, co to jako je? Smála jsem se. Manžel jen zíral. První kojení, resp. přiložení k prsu. Synek byl pořádný savec.

Dnes jsme oslavili synkův první rok. Byla to nejlepší oslava v mém životě. Je snadné dobře se bavit s tak prima parťákem. Je s ním opravdu sranda. Po dnešním zážitku brzy usnul, což mi vyneslo krásných pár chvilek k poohlédnutí se za minulým rokem. Prvních 12 měsíců mateřství. Uff... Věřím, že má výpověď bude užitečná třeba budoucím maminkám, které -stejně jako já před rokem- neví, jaké změny jim mateřství přinese na těle, v hlavě i srdci.

Rozepíšu se v následujících článcích. Dozvíte se, jaký byl můj porod, jaký šok přinesl pobyt v porodnici, jaké byly první dny s miminkem a co jsem cítila, jak se dalo sladit mateřství s prací a v čem spočívaly bariéry, jak jsem se trápila kvůli zdraví miminka a jak náročné bylo zvládnout synovu operaci a jaké překvapení přinesly Vánoce a zároveň dovršení jednoho roku věku mého zlatíčka.

Děkuji, že čtete tyto řádky a těším se na vaše komentáře k mým článkům.

„Asi ve 20 mi doktor sdělil, že mám polycystické vaječníky. Hrůza! Přišlo hledání informací a roky trápení. Už jsem se v duchu rozloučila s myšlenkou, že bych byla někdy matkou. Menstruace byla vždy tak nepravidelná, silná, bolestivá… Pořád jsem se ale nijak neléčila a pouze sbírala odvahu zajít k doktorovi a začít nějakou léčbu...

Až se jednoho dne život zamotal a světe, div se, jsem těhotná! A nemám ani rizikové těhotenství, protože gynekoložka mě poctivě sleduje a říká, že je vše v nejlepším pořádku. Možná zázrak, co já vím. Možná jsem se trápila zbytečně. Takže hlavu vzhůru, život je samé překvapení. Hlavně to nevzdávat!“ radí maminka se stejnou diagnózou ženám z Modrého koníka.

Polycystické vaječníky jako příčina neplodnosti

Syndrom polycystických ovarií (PCOS, Stein-Leventhalův syndrom) je syndrom, který se projevuje nepřítomností ovulace, nepravidelností menstruačního cyklu a hormonální nerovnováhou. Objevuje se u žen do 30 let a je považován za jednu z nejčastějších příčin neplodnosti.

„Je mi 30, cca 4 roky vím, že mám polystická ovaria – po vysazení hormonální antikoncepce žádná menstruace, asi jen jednou do roka přijde sama od sebe bez injekce. Bylo mi doporučeno zhubnout, předtím jsem vážila asi 85 kg, nyní 53 kg, bohužel ani to nepomohlo. Takže jsme se minulý týden vypravili poprvé do CAR – tam nám bylo řečeno, že je to běh na dlouhou trať a že musíme být trpěliví. Napřed bude přibližně roční léčba hormony, aby se tělo připravilo, a pak přijde IVF. Bude to ještě na dlouho, ale po miminku hodně toužíme.“

Za běžných okolností se u zdravé ženy uvnitř vaječníku vytvoří vajíčko, které díky hormonální stimulaci postupuje směrem zevnitř k jeho vnějšímu okraji, kde praskne a uvolní se do vejcovodu. Proces uvolnění se nazývá ovulace a dochází k němu asi 14. den menstruačního cyklu. Celý děj řídí hormony z hypofýzy v mozku a přímo z vaječníků, dochází ke zvýšení množství estrogenů, testosteronu a luteinizačního hormonu (LH), naopak se snižuje hladina hormonu stimulujícího folikuly (FSH). V případě syndromu polycystických ovarií se vajíčko z vaječníků neuvolňuje, jelikož nemá adekvátní hormonální podnět. Vaječníky se tak mění na cystické útvary.

Když jsem mimo domov, dostávám takové fotky od Martina. Jsem díky nim klidná a vypínám mód maminka. Buď relaxuju nebo pracuju, záleží, proč jsem se vzdálila z domu. Užívám si to tak jako tak. 

Jsem sice jako žena na rodičovské dovči, spokojená, kdo by na dovolené nebyl, že? Ale potřebuju nasát jinou atmosféru, vyvětrat hlavu, zabývat se chvilku jen sama sebou. A doporučuju to všem ženám, které mají nálepku  “žena v domácnosti”. Nejsme totiž služebné, pokojské, uklízečky ani kuchařky, jsme ženy, které vkládají to nejlepší ze sebe do činností, které by někdo ocenil až ve chvíli, kdybychom je přestaly dělat. Jsme tvořivé bytosti, které si hýčkají domov a svou něhou prosvětlují celý dům. Máme stále nastavenou náruč a něco dobrého pro děti schované ve špajzu nebo pekáč buchet v troubě. Jsme nositelky domácího štěstí. Ale potřebujem ze své role občas vystoupit a být jen za sebe a pro sebe. 

Když si mě zavolá na laktační návštěvu žena, u které vidím vyčerpání, moje rada zní:”Až se vrátí muž z práce a najde tě s plačícím miminkem v náručí, předej mu ho a jdi ven. Obejdi třeba jen dům a pokud ti už za 5 minut bude smutno, vrať se, ta chvilka ti stačila.” Nevěřily byste, jak to funguje, žena se vrátí jak po víkendovém welnessu, vezme své dítě do náruče a ono přestane plakat. Cítí spokojenou mámu nabitou energií, kterou ten malý človek potřebuje. Čím jsou děti starší, můžeme si dovolit odcházet na delší dobu, a protože jsme zvyklé se takto občerstvit, nemáme výčitky a ani muž nemá problém nám to umožnit, výsledky tohoto počínání dobře zná. Ví, že ten malý odpočívací zvyk je rituálem sebevědomé matky a vede ke spokojenosti všech. Ale nezapomeňte, impuls musí přijít z vás, on vám to nenabídne, on necítí to, co vy, byť i on zná svou potřebu vyvětrat se. 

Občas se vratím, když už děti spí a těším se z klidu, který doma vládne. Mám z toho takový povznesený pocit, který, když já uspávám, necítím. Moje pocity jsou takové, že můj muž to tady zvládl a já mu dala svým odchodem najevo, že mu věřím a že o něm nepochybuju. Což teda na chlapy fakt působí, protože mají motivaci to sami zvládnout. Jen nepočítejte s tím, že to budou dělat jako vy. Musíme jim nechat absolutně volný prostor, aby se s dětmi realizovali jejich vlastním způsobem.

Já třeba ani před odchodem neříkám, čím smečku nakrmit, kupodivu si vždy poradí. Jediné, na čem se pozná, že máma nebyla doma, je kuchyňská linka a jídelní stůl, ale to jsou malé věci v porovnáním s domácí harmonií, která tady panuje. A proto ještě jedna rada na závěr:”Nikdy ten binec muži nevyčítejte, nenechte se vytočit tím, že sotva jste se vrátily, skáčete zpět do své role. Je to malá daň za to, že jste byly na moment volné jako ptáci.” A mezi náma holkama, mě se velký binec uklízí líp, než ten malý udržovací. Vezmu to další den od podlahy a mám skvělý pocit, že jsem udělala něco, co jsem už dlouho odkládala.

zdroj:sebevedomarodina.cz

 Taky si na Nový rok dáváte s diářem v ruce předsevzetí, že tentokrát si jej budete dennodenně poctivě plnit důležitými schůzkami a úkoly? A taky vám to každý rok vydrží jenom prvních čtrnáct dní? Ještě jste totiž papírovým plánovačům a kalendářům nepřišli na kloub. S našimi vyzkoušenými a hlavně osvědčenými tipy svůj nový diář vytěžíte do poslední stránky.

Možná si říkáte, že těmhle papírovým pomocníkům už dávno odzvonilo a nahradily je chytré aplikace. Pořád se ale najde dost lidí, kteří jsou toho názoru, že čím víc digitálních plánovacích vychytávek máte po ruce, tím spíš vám z toho všeho půjde hlava kolem.  Jen si to představte: Kadeřnice s vámi zrovna skončila, a tak se s vyfoukanou hlavou chystáte platit… A raději se rovnou objednáte na další střih. Slečna na vás vychrlí volné termíny dřív, než odemknete telefon, otevřete kalendář, najdete měsíc, den, doplníte název události a místo, nastavíte upomínku („říkala jste v jednu, nebo na půl třetí?“)… A pak když vás o pár měsíců později trkne, že byste v blízké době měli jít pod nůžky, chytrý kalendář o ničem neví. Aby ne, v tom fofru sice vaše prsty zanesly správný den a čas, ale nebraly ohledy na letošní rok. A tak vás telefon bude v roce 2022 nutit do stříhání. 

Přitom k uspořádání času stačí stará dobrá tužka a papír rozdělený do dnů, týdnů a měsíců. Na rozdíl od digitálních kalendářů záleží jen na vás, jak s těmi papírovými naložíte. Můžete si své plány poznamenat stručně bez dalších zbytečných detailů (proč doplňovat pokaždé místo, když už patnáct let chodíte k té samé kadeřnici), nebo se naopak rozepsat, aby vám nic neuniklo.  

Musí sednout Vaší osobnosti

A tak se dostáváme k prvnímu důležitému kroku: vyberte si diář, který neladí pouze k vaší kabelce, ale hlavně sedí vašemu systému plánování. Jste minimalista a vystačíte si se dvěma krátkými poznámkami denně, nebo si potřebujete celý den rozepsat dopodrobna? Využíváte svůj plánovací kalendář i jako notes, a tak vám tři stránky na poznámky nestačí? A co teprve, když nemáte rádi změny a po roce se musíte rozloučit se starým dobrým sešitem… Na každý systém se dnes najde vhodný diář – od malých kapesních přes manažerské s kapsami na vizitky a vyměnitelným kalendáriem, školní rozdělené na dvě pololetí a s rozvrhem až po motivační, které vám pomůžou plnit úkoly i předsevzetí, a navíc se u toho kreativně vyřádíte. 

Uděláte si pořádek v každodenním fofru 

"Nevím kam se obrátit. Exmanžel neplatí alimenty, teda občas jo, pak se ale vymlouvá, že nemá peníze. Momentálně mi dluží skoro 25 tisíc korun. Není s ním rozumná domluva a už mě přestalo bavit se pořád o peníze doprošovat, tak to chci řešit. Ale nevím, kam jít. Jestli na policii nebo na sociálku, nebo ho dát rovnou k soudu? Poradíte mi prosím?" Podobné starosti s alimenty od bývalých manželů má v Česku mnoho maminek. Co se s tím dá dělat?

V životě občas děláme chyby, které jsou pro náš budoucí život fatální, ale k životu a dospělosti patří. Pokud žena se žena zmýlí ve výběru partnera, se kterým má děti, je za tuto chybu nucena platit více než za jakékoli jiné přehmaty, kterých se v životě dopustila. 

Být máma samoživitelka je disciplína pro silné povahy. U maminek, které s dětmi zůstaly samy, samoživitelství často silné povahy dotváří. Máma musí být silná nejen proto, že na většinu výchovy svých dětí zůstane úplně sama, ale sama zůstane i na všechny události životního koloběhu, které je přirozeně lepší zvládat ve dvou. Zajistit chod domácnosti, placení účtů a obstarávání samotného živobytí je také snazší v páru.

Pokud se otec dětí na výchově nechce podílet, je to bolestivé a pro maminku složité. Často se ale také stává, že tatínek dětí ani neprojeví zájem o to, jak se jeho dětí mají, zda žijí v materiálním dostatku. Pokud navíc neposílá své bývalé rodině žádné peníze, ohrožuje to samotnou její existenci.

Jestli vám bývalý partner neplatí alimenty, které mu soud vyměřil jako výživné na vaše děti, perte se o ně.

Některé české samoživitelky nemají peníze na ovoce a obědy pro děti

"Syn začal zvracet už v porodnici, ale tam mi řekli, že se přejídá a strčili mu dudlíka... Ve věku 8 dnů byl pro velké zvracení na UTZ a od té doby už dvakrát hospitalizován na pozorování. Kojení jsem vydržela jen měsíc, neustálé zvracení a hlavně vážení před - v průběhu - a po kojení. Vážení, kolik toho vyzvracel, bylo pro mne neúnosné, hlavně psychicky. Běžně doporučované léky nám nepomohly. Zahuštěná mléka ani kašičky také ne. Těšili jsme se na příkrmy, že se to zmírní, ale zatím bohužel. Každý má pro mě rady a porady, ale zvládnout to musíme my sami..." Vypráví své zkušenosti s refluxem jedna z maminek na Modrém koníku.

V dnešním článku přinášíme rozhovor s MUDr. Václavem Kouckým, lékařem z Olivovy dětské léčebny, na téma refluxní choroby jícnu, ale také refluxu u malých miminek a pálení žáhy v těhotenství.

Pane doktore, co to vlastně je refluxní choroba jícnu a jak vzniká?

Na začátku bychom si měli vysvětlit, jaký je rozdíl mezi gastroesofageálním refluxem a refluxní chorobou jícnu. Tyto dva pojmy se často zaměňují, což vede k řadě nepřesností. Pokud si však tento rozdíl uvědomíme, snadno i pochopíme, kdy je třeba léčit a naopak, kdy léčba pacienta jen zbytečně zatěžuje.

Gastroesofageální reflux znamená v překladu návrat žaludečního obsahu do jícnu. To je zcela běžný jev, který se vyskytuje i u zdravých lidí a jako takový nepůsobí žádné obtíže. Zvlášť častý je u malých kojenců, kdy si rodiče často všimnou návratu mléka až do dutiny ústní. S věkem těchto epizod postupně ubývá tak, jak dozrávají přirozené mechanismy bránící refluxu. Jelikož je tento stav zcela přirozený, není nutno ho léčit, naopak zbytečná léčba může dítě spíše obtěžovat.

Naopak refluxní choroba jícnu je označení již pro stav abnormální, který dotyčnému způsobuje zdravotní obtíže. U dospělých a starších dětí to může být známé pálení žáhy, ale i závažnější komplikace jako je zánět jícnu, případně i jizvení jícnu. U kojenců nemá refluxní onemocnění typické příznaky a obtíže se dají objektivizovat podstatně hůře. V prvé řadě je nutné komplexně zhodnotit stav dítěte na základě rozhovoru s rodiči. Hodnotíme četnost a intenzitu refluxních epizod, vazbu na nakrmení a polohu těla. Dále hodnotíme váhové přírůstky a přítomnost varovných příznaků (např. krev nebo žluč ve zvratcích).

Moc ráda bych vám představila svou novou obrovskou pomocnici, sušičku LG RC81U2AV3W, kterou jsem měla možnost otestovat.

Když se na Modrém koníku objevila výzva k zapojení do testování sušičky LG, říkala jsem si, že tohle je úplně přesně to vysněné testování, kterého bych si přála se zúčastnit. Sušička nám doma chyběla a situace bez ní už začínala být neúnosná. Rychle se hromadící špinavé prádlo, věšení prádla venku na sušáku kvůli plísni, které jsme se v minulém bydlení nemohli zbavit, dosušování doma na sušáku, a znovu, bylo to vždy kolečko na několik dní… Na podzim a v zimě čiré zoufalství.

Přidala jsem tedy komentář a čekala. Po pár dnech mi přišla tato zpráva:

Cože!?! Rozbušilo se mi srdce, nechápala jsem a říkala si, že se mi to asi jen zdá. Radostí jsem skákala a běhala po místnosti, děti sdílely mou radost se mnou, i když netušily, proč se vlastně radujeme 🙂 

Po dvou týdnech skutečně dorazila. Přivezli ji dva sympatičtí pracovníci z LG, donesli na předem připravené místo, zapojili do zásuvky a tím byla sušička připravena k akci. Žádné složitosti. Po zbytek dne jsme si ji chodili nadšeně prohlížet, že tam opravdu stojí. Krásný design se jí opravdu nedá upřít.

A jakou sušičku nám z LG vlastně dovezli?

Je to tu, finále našeho testování nové ledničky Samsung. 

Vše začalo jednoho krásného pátečního rána, kdy jsem byla v práci. Přebírání našeho nového člena domácnosti tedy vyšlo na muže a já se nemohla dočkat, až mi skončí směna a já uvidím, jak vypadá ve skutečnosti. 

Přišla mi akorát fotka z instalace, až mi bylo líto, že nejsem doma 🙂 

První dojem? 

Lednička je opravdu obrovská. Ve skutečnosti je mnohem mnohem větší, než působí na fotografiích. Tam vypadá spíše roztomile, než, že by budila respekt. 

Zdání klame, po otevření ledničky zjistíte, že takový prostor snad ani není možné zaplnit. 

Pokud máte více než jedno dítě, určitě víte, že už nám dávno začalo tzv. přechodné období. Trvá zpravidla od jednoho léta k druhému (zahrnuje tedy podzim, zimu i jaro) a vyznačuje se nevrlou náladou a upatlaným a odřeným nosem.

Ale bez legrace. Malé děti a kojenci obzvlášť, při rýmě skutečně trpí. Miminka totiž dýchají převážně nosem a pokud je ucpaný, neví si rady. Neumí totiž smrkat tak jako dospělí. Navíc jim nejde ani pořádně jíst a pít, právě proto, že neumí vědomě korigovat dýchání pusou a polykání. Ubránit se rýmě ale není vůbec lehké, zvlášť, když už má miminko starší sourozence, kteří navštěvují školu a školku. Rýma je způsobená nejčastěji rhino- a adenoviry a ty se přenášejí kapénkovou infekcí, tedy vzduchem, rukama, případně kontaktem s cizími infikovanými hračkami. Jak miminko uchránit?

Hygiena je základ

Vím, že někdy je to úkol věru nadliský, ale pomůže. Donuťte všechny členy domácnosti dodržovat několik pravidel:

• umýt si ruce po každém použití toalety, před jídlem a po každém příchodu z venku
• při kýchání ruce před pusu
• neskladujte použité kapesníky (zní to neekologicky, ale opravdu to pomůže, naučte děti se jednou pořádně vysmrkat a použitý kapesník hned vyhodit)
• často větrejte a hodně času buďte venku v přírodě
• nepřetápějte
• zvlhčujte vzuch
• posilujte imunitu, vaši i dětí
• zkuste pěstovat rýmovník

Rýma je u nás jako doma

"Se syndromem vyhoření mám velikou zkušenost. Totálně jsem vyhořela, až jsem se bála jít mezi lidi, nejedla jsem, brečela tři měsíce v kuse bez důvodu. Dobrovolně jsem se nechala odvézt do nemocnice, kde jsem si měsíc a půl poležela, denně jsem komunikovala s psychologem, probíhaly terapie. Samozřejmě nasadili antidepresiva, ale co mi také pomohlo - vidět kolem sebe lidičky (pacienty) s různými psychickými diagnózami a dovědět se, že jsem na tom ještě nebyla tak nejhůře. Od psychologa jsme se dopídili toho, že vše se dělo kvůli psychickému zatížení mým bývalým manželem a mou vlastní matkou," popisuje svůj boj s vyhořením jedna z maminek na Modrém koníku. Vyhoření může však potkat i děti.

O syndromu vyhoření neboli burn-out syndromu už určitě slyšel každý. Zahrnuje ztrátu zájmu o práci i koníčky, o trávení volného času s přáteli a vyčerpání. Je všeobecně známo, že tento stav postihuje lidi, kteří jsou přehnaně ambiciózní, workoholičtí a neumí si odpočinout a relaxovat. Jenže v poslední době se podobný stav objevuje také u dětí. Proč vlastně vzniká, když nepracují? Pojďme si to uvést na pravou míru.

Nebuďte přehnaně ambiciózní

Dítě nemá práci, takže není ohroženo kvůli tomu, že by bylo příliš pracovité a zapálené. Hlavní příčinou u dětí jsou velmi ambiciózní rodiče. Ráno do školy, pak na kroužek, pak na druhý, večer rychle spát a zítra znovu. Studie poukazují na to, že až dvě třetiny všech školáků cítí nadměrný stres, tlak okolí a špatně spí. To mohou být prvotní projevy burn-out syndromu. Díky tomu pak vázne jejich soustředěnost a postupem času se vytrácí i zájem se v něčem více rozvíjet.

Další studie naopak potvrzují, že dítě na svůj správný rozvoj potřebuje dostatek volného času. Aby si mohlo hrát s kamarády, jen tak se koukat na televizi nebo si číst literaturu, která ho baví. Psychologové se shodují, že právě ve volném čase dítěte se rozvíjí jeho osobnost a charakter, jeho budoucí „já“.

Neobviňujte se

14. listopadu jsem jako téměř každý den otevřela stránku www.modrykonik.cz. Náhodou se mi ukázal příspěvek ze sekce „konik testuje“, který nesl název „Vaše zkušenosti se sušičkami LG“. To mě zaujalo. Okamžitě jsem přidala svůj komentář, proč zrovna já bych měla být vybrána na testování hybridní sušičky LG RC81U2AV3W. Napsala jsem to velmi rychle a spontánně.

Sušičku jsem měla od narození dcery, tedy 5 let, ale něco bylo špatně. Buď jsem ji neuměla správně používat, nebo byla chyba v přístroji. Prádlo z ní bylo zasmrádlé, vlhké, pokrčené…

Hlásila, že je dosušeno, když prádlo suché vůbec nebylo. Takže i když jsem měla sušičku, přes léto jsem ji nezapínala vůbec, aby hučela 3 hodiny a výsledek? Ještě na podzim i v zimě jsem raději dala prádlo na sušák na balkon nebo do bytu.

Zajímalo mě, jestli je fakt ta naše tak špatná a existuje nějaká skutečně funkční, jako o sušičkách mluví mé kamarádky.

Testováním sušičky jsem se však dále vůbec více nezabývala. Určitě tam psalo spousta maminek, co nemají přece žádnou.

A 19. listopadu mi svítila IP, odesílatel konik_testuje. Zpráva zněla:

Jak jsem slíbila, máme tady víkendové vyhlášení🙂!

Sice jste si na něj museli chvilku počkat, ale v rámci shonu, rodinných návštěv a vaření, to dřív ani nešlo, máme tu trošku blázinec, určitě to některé znáte:D

Ale abych to neprotahovala!

Ve hře bylo pět krásných balíčků, některé byly velké, jiné menší. A teď už se můžeme podívat, které z vás je vyhrály!

Losování proběhlo jako vždy pomocí generátoru náhodných čísel. Až na pár příspěvků,  které neodpovídaly zadání (neobsahovaly fotku, nebo jinak nesplnily, co se žádalo), jsem započítala všechno, konečné číslo soutěžících je tedy 42.

A nyní už přímo k vygenerovaným číslům: