KiSS syndrom je souhrnný název pro několik příznaků, které popisují zranění miminek při porodu. Ve zkratce můžeme hovořit o tom, že KiSS syndrom znamená blokádu krční páteře v místě skloubení týlní kosti a prvního krčního obratle. Pokud by se KiSS syndrom neléčil již v raném věku miminka, může přerůst v takzvaný KiDD syndrom.

KiDD syndrom (Kranium imbalance Dyspraxia and Dysgnosia) postihuje nejčastěji děti starší jednoho roku a je důsledkem neléčené krční blokády. Ta v těle dítěte může zapříčinit mnoho funkčních vad a nepříznivě ovlivnit přirozené fyziologické procesy, což může vést k narušení nebo zpoždění psychomotorického vývoje. Ještě však můžete mnoho zachránit dobrou terapií.

Nedávno jsme věnovali jeden článek takzvanému KiSS syndromu, který je souhrnným názvem pro specifické potíže dětí trpící blokádou krční páteře. Ta u nich vzniká mechanickým poškozením již v děloze nebo jako důsledek poranění během porodu. KiSS syndrom se týká nejčastěji malých miminek – diagnostikuje se většinou v raném novorozeneckém věku a pokud se potvrdí, je i velmi brzy vyléčen. Jestliže se nepodaří KiSS syndrom včas diagnostikovat nebo vyléčit, může se vyvinout KiDD syndrom.

Jak vznikne KiDD syndrom

KiDD syndrom je důsledek KiSS syndromu. Jedná se o blokádu krční páteře, způsobenou nejčastěji během porodu miminka. Příznaky KiSS syndromu jsou vedle funkčního omezení hlavy a krku také plačtivost, podrážděnost a špatný spánek miminka. Často ho doprovází špatné přisávání k prsu.

Jedním z nejčastějších příznaků, za který bývá také KiSS syndrom zaměňován, je pak novorozenecká kolika, která může přetrvávat několik měsíců. Podle kritérií KiSS syndromu, jež v devadesátých letech minulého století určil na základě svých průzkumů německý lékař Heiner Biedermann, je však kolika spíše důsledkem než příznakem.

O tom, že nějaký atopický ekzém vůbec existuje, jsem se dozvěděla, až když jsem poznala svého současného manžela. V rodině nemáme žádné alergie, astma ani ekzémy, takže jsem se s ničím takovým ještě nesetkala. Manžel trpěl od dětství atopickým ekzémem a do dospělosti mu zůstal na rukou, hlavně mezi prsty. Má období, kdy je ekzém v klidu a kdy nikoli. Už od doby, kdy jsme plánovali založit rodinu, jsem se bála nejvíc toho, aby děti po manželovi nezdědily atopický ekzém. A bohužel u obou dětí se objevil mezi 2. a 3. měsícem po narození.

Zkoušeli jsme vše možné, všude jsme četli, že léčba defacto neexistuje a vyléčit se úplně nedá. Předepisují se mastičky s kortikoidy, případně Fenistil, aby se zamezilo nesnesitelnému svědění a nutkání se škrábat až do krve. Když budeme mít štěstí, dostaneme ho tzv. pod kontrolu a můžeme doufat, že v dospělosti vymizí. S tím se prostě nehodlám smířit. Od té doby neustále pátráme po příčině (prací prášek, potraviny... apod.) a už jsme domluvení s pediatričkou na odebrání krve, abychom alespoň zjistili, které potraviny dětem ekzém způsobují nebo zhoršují.

Nejsem soutěživý typ a takřka nikdy o nic nesoutěžím, ale když jsem si na koníkovi přečetla, že se hledají maminky a dětičky, které otestují něco na atopický ekzém, moje nesoutěživost šla stranou. Řekla jsem si, že to zkusím alespoň pro mé drobečky, nedělám to přeci pro sebe, ale pro ty nejcennější a nejdůležitější osůbky v mém životě.

A ono to vyšlo! Nemohla jsem se dočkat, až kurýr dermokosmetiku A-DERMA přiveze.

Hned první večer po obdržení balíčku jsme otestovali jak mycí olej, tak emolienční krém.

Dost jsem četla o tom, že je tato dermokosmetika drahá, ale když spočítám, co všechno jsme vyzkoušeli (levnější i dražší produkty), rozhodně se vyplatí!

Už jste slyšeli o značce A-Derma? Trpíte ekzémem nebo jinými kožními problémy? Chcete znát zázrak, na který nedáme u nás doma dopustit? Naše recenze na výrobky A-Derma.

Jsem maminka syna, který má spousty potravinových alergií. Kdo mě sleduje, ten ví, kdo ne, tak je zbytečné nimi zatěžovat. Jak se všeobecně ví, když je bordel ve střevech, tak se to především projeví na pokožce. A to u syna platí 100 %. Ekzém nemá jen po dietní chybě, ale i nevhodným prostředím a někdy se mu objeví prostě jen tak. Manžel je atopik a já jsem zaléčený atopik. U mě atopický ekzém vyvolají pouze větší množství určitých potravin a nebo zima/mráz.

Když jsme byli vybrány do testování, a zrovna v zimním období, zajásala jsem. S touto značkou mám již zkušeností z předešlých let. Přivedla mě na ni kamarádka, která má holčičku v podobném věku jako je můj syn. Holčička též trpí potravinovými alergiemi a do toho pořád bojují s ekzémem. Nehledě na to, kamarádky švagrová je vyhledávaná kožní lékařka. Poprvé jsme A-Dermu vyzkoušeli, když malému byl rok a už u nás zůstala. Jako jediný krém u něho prošel bez reakce a co víc, měl pozitivní účinky.
A teď k testovacím přípravkům.
Měli jsme za úkol otestovat přípravky z řady Exomega. Tato řada, jak název napovídá, je právě pro lidi trpící atopickým ekzémem a suchou pokožkou.
Menší ekologické okénko: Tato značka jako první začala využívat účinné složky rostlinného původu ke zklidnění podrážděné a poškozené pokožky. K tomu jsou všechny produkty složeny z minimálního počtu ingrediencí. Neobsahují esenciální oleje, barviva a alkohol.
Určitě jako atopik a nebo maminka atopika, toto oceníte. Protože jak víme, čím víc složek v produktu je, tím víc můžeme očekávat nežádoucích reakcí.
A-Derma Exomega CONTROL Zvláčňující sprchový olej

O olejích do koupele jsem si myslela své, až do této doby. Vůbec nezanechává mastný filtr na pokožce, hezky se vstřebává a co je nejvíc, může se použít jako sprchový gel a ne pouze jako přísada do koupele.

    + krásně voní
    + rychlé vstřebání
    + nezanechává mastný filtr
    + přísada do koupele
    + lehce pění (z toho mají radost především děti)
    + nádherná vůně
    + stačí malé množství
    -po sloupnutí fólie není na lahvičce psaná česky etiketa - užití
 Naše testovací potápka se hned vrhla na důkladné testování. "Maminko, oni mě neštípou očička, to je super." Ano, oči opravdu neštípou, neobsahuje totiž mýdlo.

Jako velké plus vidím i to, že se dá použít i pro malá miminka. Navíc krásně voní, že se hned do té vůně zamilujete.
Po měsíci testování, kdy ho používal syn denně a my s manželem jednou za čas, tak nám zmizela pouze čtvrtka butelky.

Ahoj, všem koníkovkám,

měla jsem tu čest a byla jsem vybrána k testování francouzské kosmetiky A-Derma. Očekávání jsem neměla žádná, protože mi nikdy nic extra nepomohlo. Moje tělo dost reaguje nejen při kontaktu třeba s nevhodným mýdlem, chladem atd., ale i při stresu. A tak mi dovolte, ať vás seznámím s tím, jak moje testování proběhlo. 

K testování byly dodány dva výrobky - olej do sprchy a tělové mléko. 

Začala jsem testovat poctivě hned od prvního dne. Ruce i kůži na těle jsem promazávala několikrát denně. Nutno podotknout, že ekzém na rukou (dlaně, mezi prsty a na prstech) jsem měla celkem rozsáhlý, kůže byla již popraskaná, suchá, svědila, pálila... První dny užívání jsem zaznamenala po aplikaci značnou úlevu. Když se ekzém začal ztrácet, jakoby se něco změnilo a kůže začala být opět citlivá. Po aplikaci lotionu mě začala dráždit, ale po chvíli to přešlo. Po každodenním mazání se mi cca po třech týdnech ekzém vytratil. Zima je ale zákeřná, boj s domácími prostředky také, a tak mám v současnou chvíli opět lézu u jednoho prstu. Lotionu je v tubě dostatek, můžu aspoň mazat dál a dál a dál.

Kdo mohl, testoval se mnou. Manžel testoval zpočátku. Neviděl ale příliš žádné velké výsledky. Přesto, že má kůži citlivější, nezaznamenal úlevu. Na Vánoce přijela má rodina, proto jsem hned zapojila i mamku se sestrou, která má stejně starou holčičku jako je můj chlapeček. Mamce lotion nevyhovoval, byl příliš “mastný”. Sestře připadal neutrální. Ani jedna ale nemá žádné kožní problémy. Synovi a neteři koupel v oleji vyhovovala. Taky tuba s ním se už téměř celá spotřebovala. Beru jej s sebou i na koupání (v bazénu) a myjeme se jím aktuálně oba dva. 

Suma sumárum:

....kvůli kartáčku na zuby....

On:... A mohla bys mi objednat nový kartáček...

Ona: A proč, vždyť funguje a ještě tu más jednu nahradni hlavici...

On: Cože a kde se tu jako"nejednou" vzala?

Ona: Lásko, chtěl si náhradní a já přece pátrala a koupila ti ty dmkovy, protože sedí na náš kartáček...

On: Cože ,  to slyším poprvé, naposledy sem měnil hlavici před....ani nevim kdy...

Náš kolotoč začal už po porodu. Šimon se narodil s takzvaným exantémem. Měl pupinky po celém těle. Naštěstí vše po 3 dnech zmizelo s tím, že bude mít citlivější pokožku. Do roka jsme měli klid, až na občasné vyrážky způsobené novou kosmetikou nebo pracím práškem. Nebylo to ale nic, co by se nedalo vychytat a zase napravit.

Zlom nastal po očkování v roce. Po celém jeho tělíčku se mu rozjela veliká virážka. Doktorka diagnostikovala atopický ekzém. Začal kolotoč. Vyzkoušela jsem opravdu všechno a to byla možná ta chyba. Plácala jsem pátý pres devátý. Šimon se mi v noci hrozne drbal, měl křehký spaní. Nejhorší bylo léto, kdy mu nedělal vůbec dobře pot a chlorovaná voda. Zkoušela jsem emolienční dietu, mazat, nemazat, různé mastičky, krémy, koupele v octu, ve vločkách, koupat často, nekoupat skoro vůbec. Jedno nepomohlo, sáhla jsem po druhým a v tom byla ta chyba. Pak jsem si řekla dost, vyrovnala jsem si to ve svém nitru, uklidnila jsem se a ejhle, za 2 týdny byl nejhorší ekzém pryč. Zůstala po něm jen jen ekzémová ložiska, která se ale naštěstí nerozrůstala. Byl to klidový režim, který trval dlouho a pak se mi konečně dostal do ruky A-Derma Exomega CONTROL emolienční krém. Nejdřív jsem nad nim trochu pochybovala a říkala si, že je to jen další předražený krém, vždyť jsem toho zkusila už tolik a nic nepomohlo, tak toto taky ne. Po týdnu mi spadla brada. Ložiská ekzému se zmenšovala, krupička na bříšku zmizela. Dokonce si s ním manžel potají mazal ruce a potom za mnou přišel, co to je za novinku, že má ruce krásně hebké a zahojené. Tímto se tedy omlouvám za mé pochybnosti a děkuji za to, že můj syn může mít pokožku hebkou jako miminko.Další super vychytávka při citlivé pokožce je A-derma Exomega Control zvláčňující mycí gel 2v1. Po každém sprchování je synova pokožka krásně vláčná a vlásky příjemně voňavé. Po umytí vlásku k němu vždy čichám a užívám si tu krásnou vůni. 

Každý je originál a na každého působí něco jiného a tady jsou tipy, co pomohly v boji proti ekzému nám: místo aviváže ocet, nekoupat, ale sprchovat a to obden, zbytečně nepatlat velké množství a druhů krémů na pokožku, upravit stravu, na noc proti škrábání Fenistil a hlavně se hodit do klidu, protože děti to cítí.

Naši prarodiče často říkávali, že je „škoda každé rány, která padne vedle“. Určitě každá z vás tuto větu zná – s fyzickými tresty se setkala drtivá většina dětí vychovávaných v minulých generacích.

Psycholog Václav Mertin v rozhovoru pro DVTV v souvislosti s tímto notoricky známým pořekadlem upozorňuje také na to, že v éře dětství a dospělosti našich prarodičů bylo i poměrně běžné a společensky přijatelné, když se fyzickým trestem „vychovávaly“ i dospělé ženy, které podle jejich mužů nebyly dostatečně ukázněné.

Poukazuje tak na to, že se trend fyzických trestů u nás postupně mírnil, a dnes naštěstí není běžné ani už tak tolerované, aby děti byly trestány fyzicky. V rozhovoru ale upozorňuje na to, že obrovský šrám na duši může zanechat i trest, který se nedotýká fyzického těla dítěte – trest slovní.

A jak to máte doma vy? Myslíte si, že když dáte dítěti na zadek, vyřeší to daný problém? Víte, že vypěnit je lidské a učit se ovládat je ctnost, která k rodičovství patří?

Trestáme svoje děti proto, že jsme byli sami vychovávány násilím?

V rozhovoru pana doktora Mertina v DVTV je zmíněn výzkum společnosti Nielsen z října letošního roku pro organizaci Liga otevřených mužů, který ukazuje, že až ve ⅔ českých domácností je běžné, že děti občas dostanou pohlavek nebo takzvaně na zadek.

O miminko jsme se s partnerem snažili od podzimu loňského roku. Na první pokus to skončilo mimoděložním těhotenstvím, které bylo ukončeno laparoskopicky. Po několika měsících, kdy jsem všechno potřebovala vstřebat a zpracovat, a když jsem to přijala a uzavřela, že to tak mělo být, tak se nám zadařilo.. Čekali jsme naše vytoužené miminko. Těhotenství probíhalo bez větších problémů, když pominu první tři měsíce, kdy jsem měla celodenní žaludek na vodě a pocit celodenní kocoviny. Ale když jsem prvně viděla na ultrazvuku tu malou fazolku a jak jí bilo srdíčko, dopředu jsem vše odpustila 🙂. Těšila jsem se na každý ultrazvuk a na každý pokrok toho našeho zázraku. Mimochodem dodnes máme všechny ultrazvuky na lednici 😀. Prcek nám dělal radost, jak krásně rostl. Když jsme šli s partnerem na první screening, oba jsme se nemohli dočkat, partner při pohledu na obrazovku ztratil řeč, kromě těhotenského testu, pár malých fotek z ultrazvuku a mých větších prsou bylo tohle potvrzení, že se u mě v břiše opravdu něco děje. Screening jsme měli v úterý a o víkend nás čekala velká oznámení našim rodičům.. Připravila jsem pro obě strany dopis od miminka, mým rodičům dárek - dárkovou krabici s věcmi "babička a dědeček", a přítelovým rodičům jsme na zahradu odvezli krabice s právě koupeným kočárkem (vím, na někoho brzy, ale když ten můj vysněný kočárek byl zlevněný o 5 tisíc, a tak neber to 🙂). Krabice jsme jim naaranžovali na chatě v obýváku a opřeli o ně dopis od miminka. Nemusím říkat, že jsme oboje rodiče dostali, protože do té doby jsme nedali ani náznakem vědět, že se něco děje, a na pravidelné otázky každý měsíc, zda už, jsem odpovídala, nee jsem to zase dostala - nějak jsme si museli připravit půdu pro překvapení, když po mimoděložním těhotenství už všichni tušili, že se o miminko snažíme 🙂. Nastal 14tt a s partnerem jsme oba vysedávali u pc, on v práci a já doma, a čekali jsme na 8 hodinu ranní, aby jsme stihli registraci ve vybrané porodnici. Já se snažila o registraci do Podolí a on měl za úkol náhradní řešení, kdyby Podolí nevyšlo, a registroval mě k Apolináři. Padla 8 hodina a mě se podařilo na poprvé zaregistrovat k Podolí, hned druhý den jsem jela pro potvrzení do průkazky. Byla jsem šťastná, do Podolí to máme kousek a těšila jsem se na soukromí a krásný porod v Podolí. 

V dalších týdnech jsem dál docházela na kontroly, až přišel test na cukrovku, kterého jsem se bála, protože do této doby jsem musela ráno sníst alespoň pár piškotů nebo bílého rohlíku (ano měla jsem opravdu vyváženou stravu, díky žaludku na vodě 😂). Dost jsem se bála hnusného cosi, co musím vypít a nevyzvracet, aby mohl test proběhnout. Těch příběhů od kamarádek, co jsem slyšela a na diskuzích, co jsem si přečetla... Ale k mému překvapení má můj gynekolog výborné pití, není tolik sladké a chuťově mi to připomínalo vybublinkovanou mirindu. Ta 200ml lahvička mi byla málo, opravdu moc dobré. Tohle by měli nabízet všem těhotným. Výsledek jsem měla také skvělý (hodnoty 4,5 - 6,5 - 5,4). Hurá žádná cukrovka 🙂. V 16tt jsem se dozvěděla, kdože mi to v bříšku roste.. Neumím si to vysvětlit, ale ještě před těhotenstvím, jsem měla pocit a byla přesvědčená, že až se zadaří, tak to bude chlapeček.. 

Partner byl naopak přesvědčený že to bude holčička, a tak mě zvyklal, že jsem zkoušela výpočty podle stáří krve a já nevím jakých dalších zaručených testů, že jsem uvěřila, že to opravdu bude holčička, naše Terezka.. Když jsem se bavila se svým gynekologem, že to tedy chceme vědět, a že partner je přesvědčený, že udělal holčičku.. Tak se pan doktor pobavil a na jeho hlášku nezapomenu - takovou holku, co by měla tohle mezi nohama, tu jsem ještě neviděl 😂. (Vlastně pobodnou hlášku měla i paní doktorka na druhém screeningu, kde se nám ten náš chlap krásně ukázal, ta fotka pindíka je bezkonkurenční 😂). Po ultrazvuku, jsem jela koupit modrý obleček, který si pak partner rozbalil. "On je to kluk, jo?" A tím začalo dohadování o jménu, protože každé které jeden z nás navrhl se druhému nelíbilo... Vlastně až do 28tt jsme vůbec nevěděli, jak se bude jmenovat. Ale to předbíhám.. Jako prvorodička jsem se těšila, až mě prvně ten náš kluk kopne, nebo až ucítím, jak se pohne.. To jsem prvně ucítila kolem 20tt, vím trochu později, ale vzhledem k placentě uložené na přední straně dělohy to nemohlo být jinak.. Ve 21tt nás čekal druhý screening, kde se nám ten náš kluk ukázal v celé své kráse, jak jsem psala výš.. Byl krásný, takový malý skoro hotový človíček, naše miminko.. Po této kontrole, kde opět vše dopadlo dobře, a malý byl v pořádku, jsem se dala do zařizování pokojíčku a jeho garderoby (dneska mu tady leží víc věcí, než kolik máme s partnerem dohromady 😂). Ve screeningovém centru jsem se hned objednala na 3D ultrazvuk, na který jsme došli s partnerem ve 26tt. Moc jsme se na něj těšili, až uvidíme komu je vlastně podobný. Bylo pondělí 22.10.2018. Ultrazvuk probíhal dobře, až do chvíle, kdy se paní doktorce nezdálo velké množství plodové vody (měla jsem malé bříško, tak mě to dost zarazilo).. Přišel se na to podívat i pan doktor, který to potvrdil, a hned po 3D ultrazvuku (že kterého máme úžasné fotky, díky množství vody), jsme přešli do druhých dveří, kde nám udělal další screening. Kde bohužel přišel na to, proč náš prcek má v bříšku už teď velký bazén.. Netušili jsme, že s nadměrným množstvím plodové vody se spojují vývojové vady.. Podle doktora měl náš prcek, naše malé miminko, buď zúžení nebo neprůchozí část z dvanáctníku do střev, odborně se tomu říká Atrézie duodena, a s tím spojený ukazatel double-bouble, tedy zvětšený žaludek a dvanáctník. Pan doktor to do té doby popisoval a mluvil klidně a věčně, že nám ani nedošlo, že je něco špatně.. Hned po screeningu, začal mluvit o genetice, a vyloučení jiných vad, protože jak jsme se dozvěděli, Atrézie duodena je přidružená vývojová vada, a nejčastěji se spojuje s vadou srdce (která se nepotvrdila) a s Downovým syndromem (který nám ale první screening vyloučil), a také o tom, že se musíme přeregistrovat k porodu do Motola, kde maličkého budou hned po porodu operovat, aby mu bříško spravili.. Oba jsme byli s partnerem zničení, smutní a moc jsme se o miminko báli. Nechápali jsme, že z doteď bezproblémového těhotenství a zdravého miminka, se může něco takhle podělat a nedokázali jsme si představit, že tak malý drobeček bude muset na operaci, hned jak vykoukne na svět.. 

Hned po tomto zjištění, nám zajistili konzultaci na Karlově náměstí na genetice, kam jsme ihned vyrazili. Čekala na nás milá paní doktorka, se kterou jsme prošli možné a nemožné rodinné dědičné nemoci. Na nic jsme nepřišli a vzhledem k dobrým výsledkům z 1 screeningu, nás ani nechtěla poslat na odběr plodové vody, o kterém mluvil pan doktor v centru.. Bylo to na nás, jak se rozhodneme... Nakonec pro náš a hlavně nejvíc pro svůj klid jsem se rozhodla podstoupit odběr, kam mě hned ve středu 24.10.2018 objednali. Vše proběhlo v pořádku, odběr dělal pan doktor, který nás vyšetřoval v pondělí, probíhalo to v klidné, příjemné a přátelské atmosféře v nemocnici U Apolináře. Po tomto zákroku jsem dva dny ležela doma v klidu. Druhý den jsem si volala pro předběžné výsledky (vyloučení Downova a Edwardsova syndromu), které byly naštěstí negativní. Spadl nám tak velký kámen ze srdce.. Druhá část testu byla až za další týden, naštěstí také bez nálezu. Díky rodinné známé jsme měli ještě tento týden v sobotu 27.10.18 schůzku v Motole na dětské chirurgii s paní doktorkou, která nám dopodrobna vysvětlila co nás a malého čeká.. Spoustu informací jsme si ale s partnerem dopředu našli.. Ale byli jsme rádi za sezení s paní doktorkou, protože nás docela uklidnila, že vada kterou malý má, je snadno operovatelná a pro chirurgy je to rutinní operace srovnatelná s operací slepého střeva, že malý bude mít jen jizvičku na bříšku. Musím říct, že nás to oba úplně uklidnilo, alespoň do porodu 🙂. Dále nám paní doktorka zařídila vyšetření u kolegy v Motole (1.11.2018), kde mě rovnou přeregistrovali. Od 26tt co víme o malého vadě, také počítáme, že nebudu rodit ve 40tt, ale že mi hrozí předčasný porod pro množství vody a nebo vyvolání ve 37tt. Přemlouvala jsem malého, že musíme vydržet alespoň do vánoc, kdy budeme ve 36tt, nebo do Silvestra, kdy by po půlnoci přišel na svět s ohňostrojem, a že se musí otočit hlavičkou dolů, aby jsme mohli rodit přirozeně, a vyhnuli se sekci.. Alespoň v jednom mě prcek poslechl.. Byl krásně hlavičkou dole, krásně prospíval.. Ale.. Bylo 5.12.2018 a mě bylo celý den divně, byla jsem unavená, bolely mě zada, celý den lítala na velkou, a nejlépe mi bylo v leže (aktuálně jsem byla 32+3tt). No a ve 21:00 hodin když jsem si šla napustit vanu, a jen jsem si na chvíli odběhla do obýváku, aby se mi partner podíval na břicho, na které jsem si už pořádně neviděla, jestli na něm nemám vyrážku.. No jen se otočil a než stačil říct, že na něm nic nemám, tak ze mě vyjelo několik kapek, jen jsem si instinktivně strčila ruce mezi nohy a na vtipnou otázku partnera, jestli jsem se počůrala, odpověděla s očima na vrch hlavy, že tohle jsem já nebyla, ale malý.. Rychle na záchod, kde ještě vytékala trochu voda, to už partner běhal po bytě, rychle se oblékl, vzal už připravenou tašku do porodnice, přihodil nabíječku a další nezbytnosti.. Já se mezitím osprchovala, oblékla a vyrazili jsme k autu. Můžu říct, že cesta byla docela sranda, z Hodkoviček na Praze 4 jsme byli v Motole za 9 minut, kromě cesty po kolejích na Radlické si moc cestu ani nepamatuju, řešila jsem se známou, že dá na sály vědět, že jedeme.. Ve zkratce jsem ani netušila kolik té vody v břiše mám.. Ale vytopila jsem auto, a od auta jsem dělala cestičku až k sálům, kde jsem udělala potopu i na vyšetřovně, následně i na lehátku při točení monitoru a naposledy jsem si vytopila postel na pokoji.. Partner pak našel cestu k autu podle loužiček na zemi 😂. Při točení monitoru jsem dostala první kortikosteroidy na dozrání plic, první antibiotika a kapačku magnesia, které se ukázalo jako slabé, na zastavení porodu, tak mi ho vyměnili za gynipral, který už porod opravdu zastavil. Měla jsem klid na lůžku, kapačku gynipralu a antibiotik a každých 12 hodin injekci kortikosteroidů.. Povedlo se, a v pátek jsem dostala 4 injekci a v sobotu ráno dokapal gynipral. Měla jsem i to štěstí, že se mi nezačala odlučovat placenta, jinak by nám hrozil akutní císař.. Nic z černých předpovědí doktorů se nevyplnilo. A po 12 hodině se už začalo něco tam dole dít, i když kontrakce to nebyly, ale v 15 hodin po tom co už sem tam nějaká kontrakce dorazila a dole byl i nález, jsem se mohla přesunout na box, partner dorazil v 16 hodin, kdy už jsem měla za sebou klystýr.. Od příchodu partnera to vzalo rychlý spád.. Nejlépe mi bylo pod sprchou, kde jsem si při každé kontrakcí představovala, jak malý sestupuje a já se otevírám jako poupě růže.. To mi spolu s dýcháním a s legráckami partnera pomohlo se každou hodinu otevřít o 1-2 cm.. Vtipné bylo, že nikdo z rodičů, že jsme v porodnici, nevěděl.. A když mi psala partnerova maminka, co děláme.. Tak jsem ze sprchy instruovala, až napíše, že odpočíváme a koukáme se na televizi. No nebudu lhát do teď byl porod procházka růžovou zahradou, když přišel konec, nepomáhala už ani sprcha, a to už jsem skučela a měla pocit na tlačení.. To mohlo být asi kolem půl 9 večer.. Kvůli sledování malého jsem si bohužel nemohla vybrat polohu k tlačení, a musela být na zádech s nohami ve vzduchu, což mi vůbec nevyhovovalo, protože jsem se nemohla pořádně zapřít, a nebýt partnera, který mi podpíral záda a nakonec i malého kosmetického nástřihu (malý nemohl být dlouho v porodních cestách, kvůli nedonošenosti), tak bych ho asi nevytlačila.. Nakonec se ten náš cvrček podíval na svět ve 20:59 v sobotu 8.12.2018 ve 32+6tt. Sám dýchal a apgar skóre měl 9-10-10, a nebyl ani tak malý, jak si mysleli - měl krásných 2050g a 43 cm. Mohli jsme si ho poňuchat a užít asi 20 minut, něž si ho odvezli na dětskou chirurgii, kde po 12 hodinách od porodu podstoupil potřebnou operaci, ale to je na jiný příběh. 😊 Když si malého odvezli, tak mě museli ještě uspat a vyčistit dělohu od kousků placenty (to se prý stává při předčasném porodu).. Díky tomu jsem necítila ani zašití. Po zákroku se ke mě mohl vrátit na 2 hodiny partner a to jsme teprve dávali všem vědět, že už jsme 3 - s fotkou a krátkou zprávou kuk, překvapení.. Myslím, že takový překvápko už se nám nikdy nepovede 😂 I přes komplikace malého, a jeho měsíčního pobytu na dětské Jip, budu na těhotenství a porod vzpomínat s úsměvem. Bylo to opravdu nejkrásnější období, a doteď se občas přistihnu, jak si hladím bříško.. Teprve za 5 dní se měl malý narodit, a už od 8 ledna nám spinká doma v postýlce ❤️. Nakonec po tom všem musím říct, že jsem ráda, že jsem musela rodit v Motole, protože tam jsou samí profíci a skvělé porodní asistentky. Tímto bych chtěla poděkovat všem ze sálů, následně i z rizikového oddělení, kde jsem ležela po porodu (zde jmenovitě sestřičce Broně, díky její radě se mi rozjela laktace a já mohla malému po troškách nosit odstříkané mlezivo a následně z domova i mléko a díky tomu je teď malý plně kojený) a nakonec jedno velké díky patří i oddělení novorozenecké JIP, kde se mi o malého krásně staraly všechny sestřičky i doktorky. Všichni jsou to velcí profíci. Jsem ráda, že jsem se dostala sepsání mých vzpomínek, nerada bych některou z nich zapomněla ❤️. 

V naší domácnosti se během posledních pár měsíců objevila nová “nemoc”. Lékaři o ní sice zatím ještě netuší, ale my si ji pojmenovali jako “pexesománie”. Pokud i vy žijete v domácnosti s dítětem školkového (možná i školního) věku, je pravděpodobné, že se vyskytuje i u vás. Není se čemu divit, hraní pexesa je totiž jednou z nejoblíbenějších aktivit snad každého dítěte. Náš Eliášek by mohl hrát pexeso celý den a my (rodiče) mu v tom rozhodně nebráníme, protože kromě toho, že je to samozřejmě zábavná aktivita, rozvíjí také děti v různých oblastech. Pexeso rozvíjí především paměť, ale to rozhodně není všechno. A to je super. V posledních týdnech tedy každý den usedáme celá rodina společně nad otočené kartičky a snažíme se najít co nejvíce shodných dvojic.

Když se objevila možnost otestovat Pexeso pro uši, neváhala jsem ani na minutu. A neumíte si ani představit, jakou radost měl Eliášek. Musím podotknout, že jsem do té doby o Pexesu pro uši slyšela jen velice vzdáleně a nikdy jsem ho neviděla. I já jsem tedy byla velmi zvědavá na obsah očekávaného balíčku. Pár dní po začátku nového roku nám pošťák donesl balíček až ke dveřím a my mohli začít s pořádným testováním.

Pexeso pro uši se skládá z 16 kostek (8 dvojic), které jsou různě naplněny, díky čemuž vydávají odlišné zvuky. Úkolem hráčů je samozřejmě najít 2 kostky, které vydávají shodný zvuk. Zní to docela primitivně, že? Ale věřte, že zdání klame a u tohohle pexesa se mnohdy opravdu zapotíte 🙂

Jak se Pexeso pro uši hraje?

V balení Pexesa pro uši najdete kromě již výše zmíněných 16 zvukových kostek také hrací desku, hrací kostku, notýsek na zaznamenávání výsledků a také návod (v češtině a slovenštině). Ten vás informuje o 3 možnostech hraní Pexesa pro uši. My nejvíce využíváme možnost číslo 1. Tato varianta je velice podobná hraní klasického pexesa, jen v tomto případě neprocvičujete paměť zrakovou, ale tu sluchovou. Každý hráč tedy postupně rozezní 2 kostky - pokud jsou zvuky shodné, ponechá si je. Pokud se liší, vrátí je na jejich původní místo. Takto se hráči střídají, dokud nejsou nalezeny všechny dvojice. Pokud hráč považuje zvuky za shodné, musí otočit kostky barevnou stranou nahoru, čímž potvrdí správnost či nesprávnost svého mínění.

Pexeso pro uši u nás doma prošlo i zátěžovým testem s mladším bráškou

Ahoj! 

Tento týden se nám na Koníku s novými Odbornými poradnami doslova roztrhl pytel a já Vám tak i dnes mohu představit úplně novou zajímavou 

      Poradnu o nošení dětí a pomůckách na nošení dětí

S paní Isabelou Pospíšilovou (Moisha) jsme od začátku přemýšlely, jak celou Poradnu nastavit. Nechtěly jsme, aby to byla je Poradna o jedné značce šátků, ale abyste v ní dostaly odpověď na jakékoli značky šátků, nosítek, nosičů, potřeb, ale i rady o nošení, přípravy na nošení, vhodný výběr nosiče apod. 

Proto se dal dohromady 3členný poradní tým a spolu s paní Isabelou budou odpovídat i paní Monika Gorná (isatky.cz) a Sylvie Tůmová (bejbacek.cz). Sylvie je osobou, které prošly rukama snad tisíce šátků nejrůznějších výrobců a která vede dětské centrum Bejbáček v Orlové.

Vím, že otázek ohledně správného nošení, výběru šátku anebo úvazech aj. je na Modrém koníku hodně, a tak se těším, že právě v této Poradně dostanete na svou anonymní a bezplatnou otázku tu nejlepší možnou odpověď a budete ji hojně využívat! 🙂 

Když se loni začala dcerka v necelém roce celá osypávat, nikdo nejdřív netušil, o co jde. Začalo to podezřením na alergii na nějaké jídlo. Jenže jaké? Když jsem se snažila neopakovat možné původce, nezměnilo se nic. Bylo to možná ještě horší. Nela vypadala strašidelně a i přes veškeré testy u dětské lékařky se na nic nepřišlo. Nevěděla si rady už ani ona, takže nás poslala do nemocnice, kde jsme byly týden jak pokusní králíci. Léčba de facto žádná. Fenistil a budeme čekat.

Hypotéz bylo několik. Nakonec kožní lékař vyjádřil hypotézu, že se jedná o atopický ekzém vyvolávaný jako reakce na nějakou potravinu. Napadalo mě několik otázek, ovšem odpovědi byly všelijaké. Jde o alergii na kravskou bílkovinu? "Možná, tak vysaďte vše mléčné." Nebo nějakou jinou potravinu? "Možná, tak vysaďte vše a začněte od znova." Hrozné zjištění, když téměř ročnímu dítku, které už jedlo téměř vše přes maso, ovoce, zeleninu, pečivo, atd. máte jeho běžnou stravu nahradit i novým mlékem a začít úplně od začátku a zjišťovat, kde je problém. Z Nely se tedy opět stalo "miminko-kojenec na UM" a léčba byla definována doktory jako "pokus-omyl". K nekonečnému zkoušení a opětovnému zavádění potravin jsme stáli nad problémem nové dětské kosmetiky. Dostali jsme doporučení od kožního lékaře, od lékařů v nemocnici i od alergoložky. Ale konečný výběr byl na nás. Ne každá kosmetika sedí všem. Díky mé kamarádky, jejíž holčička má s atopickým ekzémem také svou zkušenost, jsem se dozvěděla o značce A-Derma. Pěla na jejich tělový krém samou chválu, když jsem pročítala recenze na internetu, tak ve velkém vedly samé pozitiva, takže volba byla jasná. A jak říká náš "kožař", "musíte maminko mazat, mazat, mazat. Opravdu teď ze začátku několikrát za den, aby se pokožka promazala a dala se do normálu". A měl pravdu. Opravdu po několika dnech už nebyla Nelinka jako struhadlo, ale dostávala se do pomyslného klidového stavu. Na koupání jsem ale zvolila olejíček od Biodermy.

Když se tady na Modrém koníkovi objevila zpráva s možností testování dalších výrobku od A-Dermy, neváhala jsem a poprvé se zapojila. Už tehdy jsem slyšela o mycí emulzi od A-Dermy, ale díky zásobám Biodermy jsem ještě neměla příležitost vyzkoušet. Když jsem zjistila, že jsem byly s Nelinkou vybrány pro testování, bylo to jako předčasné Vánoce. Nejen, že jsem snad poprvé něco vyhrála, ale věděla jsem, že jsem vyhrála něco, co Nelči může ještě více pomoct. A s velkým nadšením jsem vyhlížela balíček 🙂

Přišel!!! 🙂 A-Derma EXOMEGA CONTROL emolienční balzám a zvláčňující sprchový olej. Testování mohlo začít. Rovnou upřímně přiznávám, že co se týče přípravků na koupání, tak A-Derma u nás 100 % nahradí i do budoucna olej z Biodermy. A proč?

• Vůně - jemná, čistá, přirozená vůně, která se skvěle hodí pro dětskou pokožku
• Konzistence - i když se jedná o olej, není vůbec mastný
• Množství - stačí opravdu kapička a krásně se napění a stačí na celé tělíčko
• Pěna - lze použít i jako pěnu do koupele a co ocení hlavně děti, neštípe v očích

Pokud bych porovnávala s dosud používanou Biodermou, tak sice taky hezky voní, ale na pokožce zanechává mastný film. Což třeba v létě není zrovna ideální, protože pokožka nemůže volně dýchat.

Co vám brání začít?
Je to obava, že nebudete umět miminko správně držet? Nevíte kdy dítě dávat vyčůrat? Nedokážete si představit, jak bezplenkovku praktikovat venku? Hodláte zároveň s BKM přejít na látkové pleny a moc se vám do nich nechce? Nevíte jak si připravit místo, kde budete kyblíkovat?
Na to všechno se vám pokusím v tomhle článku odpovědět 😉

Polohy miminka

Základní pozice je v klubíčku – dítě držíte pod stehny, jeho záda leží na vašem břiše, nahatou prdelku má strčenou v kyblíku nebo nad nějakou mísou/umyvadlem.

Můžete ho držet v rukách různě – zkuste, co vám a dítěti nejvíc vyhovuje.

Miminka s refluxem více položte – buď ho mějte v náručí (viz foto) nebo ho položte na svoje předloktí (viz obrázek).

Ty úplně nejmenší prcky poberete i do dlaní (viz obrázek).

   Důležité upozornění:

"Cílem tohoto článku není někoho naštvat. Pokud na vás při čtení následujících řádků přichází vztek, zavřete okno svého prohlížeče a pokračujte v jiné činnosti. Pokud se v následujích řádcích poznáváte, jedná se zajisté jen o shodu náhod. Všechny postavy jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je zcela náhodná."

     Pokud i vy patříte mezi lidi, kteří občas obšťastní v podstatě kteroukoliv ze sociálních sítí svým vlastním obrázkem, věřím že budete přesně vědět, o čem mluvím  (vlastně teda samozřejmě spíš píšu). Na svůj blog (zeď či jakkoliv jinak svůj vymezený prostor nazýváte) přidáte fotku. Líbí se vám. Máte z ní radost. Chcete se pochlubit. Chcete porozumění. Chcete radu. Chcete si uchovat vzpomínku. Nebo prostě jen tak. Ano, fakt JEN TAK. Po nějakém čase (dle vaší závislosti na internetovém světě) se k fotce vrátíte a jdete se podívat, jak si vede. Hmmm, docela dost lajků a několik komentářů. Zvědavě je rozkliknete a nestačíte se divit. Že to také znáte?

    V následujících řádcích si z tohoto tématu snažím dělat legraci a trochu přehánět, i když očekávám, že to někdo vezme jako píchnutí do vosího hnízda. Ne, nechci rýpat do nikoho konkrétního, spíš se jen snažím shrnout své poznatky z doby mé "modrokoníkovské slávy". Když jsem tu začínala, měla jsem pár sledujících a na mém blogu se neděly v podstatě žádné nepřístojnosti, ani nepříjemné sociální interakce. S přibývajícími sledujícími se tohle ale změnilo. A není se čemu divit, když vás sleduje takové množství lidí, je pochopitelné, že mezi nimi fakt nejsou jen samí takoví, kterým jste sympatická a "mají vás rádi". 

    Občas člověk přidá naprosto neškodnou fotku a strhne se pod ní smršť, kterou vážně nečeká. Ale časem se s tím naučíte pracovat, předvídat a podobným věcem tak většinou předejdete. Všechny níže uvedené komentáře vycházejí ze skutečných událostí - z důvodu špatné paměti či literární stylizace však mohlo dojít (a také došlo!!!) k jejich pozměnění či lehké nadsázce. Ale věřím, že pokud se na Modrém koníkovi už nějakou dobu pohybujete, budou vám některé komentáře více než povědomé. Berte to tedy, prosím , s rezervou, nadhledem a zkuste se nad tím zamyslet🙂

I jedna naprosto obyčejná fotka může být různými lidmi vnímána naprosto odlišně

Předškolní věk se u dětí obvykle označuje jako období mezi 3. rokem a nástupem do první třídy základní školy. Děti v tomto období rostou jako z vody a velmi rychle se zlepšují nejen jejich pohybové dovednosti. Mezi 3. a 6. rokem je čeká růst o zhruba 20 centimetrů a zvýšení váhy o asi 7 kilogramů.

Významně se zlepšují v jemné a hrubé motorice a skokový vývoj zaznamenávají také řečové dovednosti - právě v tomto období přecházejí z často ještě žvatlání a nesprávného vyslovování hlásek (okolo 3 let) až ke správné výslovnosti všech písmen (okolo 6 let). Také dochází k rozvíjení sociálních kontaktů a zkušeností.

Energie do celého dne

Vaše děti v tomto období čeká velký krok, možná by se dalo říci přímo skok. A je věc známá, že aby tělo správně fungovalo, musí dostávat to správné palivo. Děti v tomto věku potřebují “paliva” asi kolem 6 000 kJ, a to ideálně rozložené následovně do celého dne:

1. snídaně cca 25 % - tedy asi 1 500 kJ,
2. svačina dopolední cca 10 % - tedy asi 600 kJ,
3. oběd cca 30 % - tedy asi 1 800 kJ,
4. svačina odpolední cca 10 % - tedy asi 600 kJ,
5. večeře cca 25 % (případně méně a doplněno druhou večeří okolo 5 %) - tedy asi 1 500 kJ

Pro vaši představu o energetické hodnotě některých potravin uvádíme pár příkladů:

Možná, že na té fotce všechny mé jizvy nevidíte, protože za ta léta, co jsou součástí mého těla, vybledly. Ale já o nich vím a nikdy nevymažu ze svého života události, během kterých jsem k nim přišla. Naštěstí jizvy na duši se zhojily a já díky své zkušenosti vím, jak je důležité umět jizvu přijmout, pohladit ji a vzpomínku na příčinu jejího vzniku ponechat neutrální. A protože se poslední dobou hodně setkávám s ženami, které mají po císařském řezu, ale necítí se po něm psychicky dobře, nedokáží o něm mluvit bez výčitek, chtěla bych otevřít téma jizev, které se projevují nejen na těle, ale i na duši, a na základě svých zkušeností motivovat ženy k tomu, aby se naučily je nepopírat a dovolily si pustit své emoce ven a přijmout tuto část své životní cesty.

První jizvu nad pupíkem mám z mladické nerozvážnosti nebo jak se tomu říká, po piercingu, který jsem vytáhla, když mi poprvé vyrostlo bříško díky Šimimu. Během těhotenství mi díra zarostla a já si uvědomila, že ten kroužek ve svém břiše už znovu nechci. Ty další tři pod pupíkem a v tříslech jsou zásadnější, hlubší, ale mnohem méně znatelné na první pohled. Jsou památkou po laparoskopické operaci, která mi zachránila život a ukončila mé první těhotenství, o kterém jsem roky s nikým nemohla mluvit, protože jsem měla pocit, že jsem jako žena selhala. Samozřejme, že jsem neselhala, stejně jako neselhala žádná z žen, které se stalo totéž nebo porodila sekcí, byl jí proveden nástřih hráze i přesto, že o něj nestála apod. Ale každá přesto zapochybujeme, přemýšlíme a někdy to i dost bolí. Hrdě se hlásím i k jizvě po epiziotomii a přijímám ji jako daň za to, že jsem svůj porod dobrovolně přenechala lékaři a nenapsala si porodní plán a více se nezajímala, ale víte co? Díky tomu, byl každý další porod vědomější a já této zkušenosti nelituji.  

Svých jizev se po těch letech běžně dotýkám stejně jako jiných částí svého těla a cítím vděčnost, že i přes ten drsný start do mateřství, vše dopadlo dobře. A konečně o tom všem dokážu i mluvit nebo psát a soucítit se ženami, které se stále nemohou dotknout těchto míst na svém těle a přijmout jizvu jako součást sebe. Znám to, ale jsem důkazem, že to lze překonat.

Gynekologické jizvy s sebou nesou prostě často pocit selhání, který se dokáže rozvinout až do traumatu. Existuje mnoho žen, které je přijaly okamžitě, ale také je mnoho těch, kterým jizva připomíná, že se dělo něco jinak než plánovaly. Sedm z deseti žen, které se mi ozvaly za poslední dny kvůli pomoci s kojením, porodily císařským řezem, to je první fakt, nad kterým je důležité se pozastavit. Druhý fakt je, že problémem nebývá nedostatek mateřského mléka nebo špatná technika přisátí. To jsou zástupné problémy, které vyřešíme za jednu laktační návštěvu. Hlavním problémem, 3. fakt, je buď dráždivé novorozeně po sekci nebo porodní trauma matky po císařském řezu a jizva, která říká...

...“Nezvládla jsem porodit své dítě.” Jak já jim rozumím. Velmi intenzivně jsem prožívala období, kdy mi mé jizvy připomínaly, že jsem nebyla schopna zdravě otěhotnět. Nechtěla jsem se jich dotknout, ani se na ně dívat. A ty ženy, i přesto, že nemají prázdnou náruč, bojují s velkou bolestí na duši. I přesto, že mají v náručí zdravé miminko, vracejí se zpět k porodu a nedokáží se přes něj přenést. Před rodinou o tom nemluví, protože se obávají, že jejich vnímání bude bagatelizováno slovy:”buď ráda, že máš zdravé dítě.”  Při povídání s nimi vidím, že problém spočívá v tom, že jim byla odňata možnost se rozhodnout a nést za své rozhodnutí odpovědnost. Ženy, které mě žádají o pomoc cítí v souvislosti s porodem lítost, ne proto, že nerodily vaginálně, ale protože o způsobu porodu svého dítěte nemohly samy rozhodnout. Někdy mají tendenci to omlouvat, někdy opakují slova, která jim byla vložena do úst rodinou:”hlavně, že je dítě v pořádku”, někdy tvrdí, že neměly na výběr, ale nakonec se jim zalesknou oči a řeknou, že je mrzí, že někdo rozhodl za ně držíc v náručí 3,5 kilové miminko, které mělo být podle lékařských odhadů moc velké na to, aby prošlo porodním kanálem. Stala se chybka, někdo blbě měřil, no co už, “buďte ráda, že máte zdravé dítě”.

Dalším příkladem jsou ženy, kterým bylo doporučeno nastoupit na vyvolávání porodu z důvodu přenášení. Ačkoliv žena ve skutečnosti přenáší až po 42.tt, lékaři se k vyvolávání přiklánějí často již po 40.tt., kdy ještě plod není připraven na porod, protože může být prostě o 14 dní mladší než se předpokládá, a proto se mu nechce ven. Čert vem tabulky. Nakonec kvůli nepostupujícímu porodu a tísni plodu přichází na řadu sekce se slovy ”už vás nebudeme trápit.”  A přitom žena tuší, že měli oba ještě čas.

Zdravím všechny maminky, tatínky,

a věřím, že Vám bude v mnohém nápomocná nová poradna o všem, co se Výživného na dítě týká.

Spojili jsme síly s VašeVýživné.cz, které má už od roku 2011 bohaté zkušenosti s 25000 rodiči, jenž se na ně obrátili ve věcech jako:

• asistování při vymáhání výživného,
• poradenství v oblasti výživného,
• šíření osvěty o výživném jako takovém;

Vím, že výživné na dítě/děti řeší spousta rodičů (a to  nejen v ČR) a je potřebné jim v tomto podat pomocnou ruku. I proto mám osobně velkou radost, že od dnešního dne spolupracejeme s VašeVýživné.cz a Vy tak můžete Poradnu u nás, na Koníku, stejně jako jakoukoli jinou, využívat zdarma a anonymně. 

Mějte se fajn a přeji hodně štěstí!

Je to trochu nezvyklé, ale výjimečně nepíšu článek se zdravotnickým tématem...ale doufám, že vás minimálně pobaví nebo se mnou budete soucítit 🙂

Novoroční předsevzetí si nikdy nedávám. Tak nějak mi to přijde nesmyslné. Když chci něco změnit, tak se do toho pustím hned, dokud jsem plná entuziazmu a neodkládám to až na nový rok...to má logiku ne?

No jenže letos jdem udělala výjimku. CHYBA! Asi karma nebo co...

Jelikož jsme se před Vánoci opět stěhovali, tak jsem už po několikáté zase skládala tu hromadu krásného oblečení z dob ,,před Míšou´´, které je mi prostě zoufale malé ☹

No a tak se tak dívám na ty hadry a říkám si, že letos začnu nový rok detoxem a dietkou... Začalo to nevině. Koupila jsem Matchu a zelený oves. Upekla koláč ze špaldové mouky a měla jsem ze sebe super pocit... No a pak jsem vyrazila na obídek do vietnamské veganské restaurace...no protože budu taky trošku šetřit zvířátka že?

No a pak to všechno začalo. To jídlo sice chutnalo fajn, ale bylo v něm i něco navíc...

Vždycky jsem se bála toho, jak Laura bude na druhé miminko reagovat. Honily se mi v hlavě otázky tipu : Co když bude žárlit? A bude hezky žárlit nebo zle? Co když bude zlá a bude jí ubližovat? Atd...

Když jsem porodila Amálku a Laura nás s tatínkem byli navštívit v porodnici, tak tam hrozně zlobila a upozorňovala na sebe a o segru se ani nezajímala. Podívala se jen na ní, ale tim to haslo. Když jsme přišly domů z porodnice, bylo to ůplně něco jiného. Už nezlobila, ale stále si jí nevšímala. Asi si myslela, že je Amálka pujčená. Cca po dvou dnech jí asi docházelo, že Amálka je naše a né pujčená,a tak mi začala pomáhat, hladit jí a pusinkovat. 

Den ode dne je to lepší a lepší. Když Amálka pásla koničky Laura si lehla vedle ní a pásla s ní. 

A teď už jí chce chovat a povídá si sní a nebo u ní sedi a ukazuje jí hračky. Jsem ráda, že se maj holky tak rádi a už se těším až tu budou spolu řádit. 

Testování výrobků značky A-DERMA k nám přišlo v pravý čas. Jako každou zimu se u dcerky objevil atopický ekzém s příchodem prvních mrazíků. Zkusila jsem štěstí a ono to vyšlo 🙂 Byli jsme vybráni na testování zvláčňujícího mycího oleje a emolienčního krému. S velkým očekáváním jsem přebrala od kurýra balíček a těšila se na testování něčeho nového, námi ještě nevyzkoušeného.

Atopický ekzém se u dcerky objevuje pravidelně na zadní straně nožiček. Velké ložiska bývají v podkolenních jamkách a postupuje až na zadeček. Letos se poprvé přidal ekzém i na ručičkách.Koupání u nás nepřicházelo v úvahu,pouze jsme sprchovali.

S mycím olejem A-DERMA si dcerka konečně začala užívat koupel s napuštěnou vanou plné vody. Olej úžasně voní, nevysušuje a díky tomu, že neobsahuje mýdlo se dá naprosto v pohodě použít i na obličej. K mycímu oleji mám snad jednu jedinou výtku - a to,že by mohl být také s pumpičkou. Naše dítě se rádo myje samo, a tak jsme museli velmi krotit jeho spotřebu 🙂 Jinak nemám jediné mínus - mycí olej je opravdu lehký, nevysušuje, výborná konzistence a ta vůůůně se nedá ani popsat.

Po koupeli následovalo vždy pečlivé natření emolienčním krémem. Krém je krásně hebký, výborně se roztírá, velmi rychle se do pokožky vstřebává a téměř okamžitě po natření přestává pokožka svědit. Velké plus je to, že je v balení s pumpičkou! 🙂 Krém je absolutně bez parfemace. A to je jediná věc, která je mi líto. Preferovala bych stejnou vůní jako u mycího oleje. Jinak naprostá spokojenost.

Z počátku testování jsem pořád kontrolovala, zda jde vidět nějaký pokrok. Vše má ale svůj čas...🙂 Po 1,5 týdnu pravidelného používání se začala ložiska zmenšovat. Po 14 dnech už nastalo opravdu velmi viditelné zlepšení. Nutno podotknout, že jsme testovali v průběhu vánočních svátků, kdy jsme trochu přivřeli oči nad dietou, kterou kvůli atopu dcerka dodržuje. Kupodivu nedošlo k žádnému zhoršení. A-DERMA nás i v tomto "podržela". V současnosti má dcerka pokožku zcela čistou, bez ložisek atopického ekzému. Zatím se žádné ložisko neobjevilo znovu, což byl dříve nás nejčastější problém. Takže to vypadá, že jsme opravdu konečně objevili ten zázrak co jí pomůže.

U výrobků A-DERMA nadále zůstáváme a rozhodně doporučujeme všem, kteří s atopickým ekzémem bojují stejně jako my. Naše oslava třetích narozenin se obešla bez ekzému, svědění a s úsměvem 😃