Jediné co Dan měl navíc byla touha po dětech, kterou já jsem mu nedokázala tak úplně splnit. Řekla jsem mu mojí diagnózu, ukázala lekářskou zprávu, a proč vlastně neberu antikoncepci. Proč bychom si měli dávat pozor, když je mít přirozenou cestou nemůžu. Scházeli jsme se se vším všudy od 03/2016, oficiálně spolu začali chodit od 05/2016 - my si užívali života, párty, bazény, ponocování, koncerty, festivaly, výšlapy na Drápky, Ještěd, dvoje antibiotika na hnisavou anginu.. zhruba od 06/2016 jsem začala pociťovat únavu, zadýchavala jsem se jen když jsem šla do schodů, začali mi strašně vypdávat vlasy, začali se mi zvětšovat prsa a přibírat na váze. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože zrovna v tu chvíli jsem už měla za sebou ukončenou spolupráci s nesnesitelnými manažerem, který má do teď dohru a tahanice. Říkám si, to mám ze stresu. Už jednou jsem měla přes 70 kg a šlo mi to do prsou a břicha... Zase budou muset přestat žrát a zase mít víc pohybu. Takhle jsem to měla do 09/2016 kdy jsem zhruba v půlce měsíce šla na nečekanou návštěvu, teď už k nové gynekoložce s tím, že mám nepříjemné pálení a svědění, že se to už nedá vydržet. Tak mě rovnou poslala na kozu udělala stěry a klasickou kontrolu. Při vnitřním průzkumu mi sděluje, že mám zvětšenou dělohu, to v dubnu nebylo. Má to možné 3 příčiny. 1. Nádor, 2. Cysta a třetí nejméně pravděpodobné Těhotenství. Byl pátek 11h dopoledne. Šupitopresto do labu jako STATIM na krev, aby se poslední možnost vyloučila nebo potvrdila. Za 2 hoďky si zavolejte. Danovi jsem raději nic neříkala, den předtím jsme si koupili letenky na 30.4. 2017 letenky do USA a nechtěla jsem hontím stresovat, když je to jedna ze tří možností. Dlouho jsme o tom mluvili a obou je to sen USA. Po 2 hodinách volám doktorce o výsledky a z telefonu se ozve hlas sestřičky:"Gratuluji jste těhotná maminko.. Přepínám vás na paní doktorku". Vedle mne v autě sedí Dan, já úsměv od u ucha k uchu, a dostala jsem ze sebe jednu krátkou větu, proboha jak je to možné?? Dan jen pronesl: " že jo jsi, viď". Až skoro naštvaně. Domluvili jsme si kontrolu, abychom zjistili jak moc pokročilé těhotenství to je. Další týden podle PM jsem byla už snad asi 24TT. Říkám si já asi něco prošvihla, kde jsou nevolnosti, kde jsou první příznaky těhotenství.. nikde nic, já skutečně nevěděla, že jsem těhotná.😃😃😃Proč bych taky na to měla mít podezření.. Paradox byl ten, že mi Dan řek, jak měl všechno naplánované, kariera, první dítě v 28 letech.. na to jsem mu řekla, že i kdybychom teď začali tak do jeho 29 narozenin v květnu to prostě nestíháme. Po UZ mi bylo sděleno že jsem v 19TT, sakra já mám za sebou půlku těhotenství a nevím o tom... do Danovích 29 narozenin to stíháme 😄. Můj šok se prohluboval... do chvíle  než jsme měli první velký ultrazvuk a my viděli jeho srdíčko.. bum, bum, bum, bum.... Dan uvěřil, až když ho viděl, až když viděl jak tluče... tohle je naše dítě... jsme šťastní, že tenhle malý zázrak si našel cestu k nám... že nám teď absolutně změnil život...  

Chci dát všem ženám, holkám, budoucím matkám naději, že i přes sebehorší diagnózu naděje pořád je, a zázraky se opravdu dějí. S Danem máme několikrát skouknutý THE SECRET a oba tomu věříme! Pořád jsme o tom mluvili, mezi sebou, s rodinou, se všemi o tom co bychom chtěli a ten zázrak si cestu k nám našel... 

Tento článek píšu hlavně pro holky, které mají čerstvou zkušenost a neví co dál...

První dny pro mně byli neskutečně těžké. Nedokázala jsem si představit, že bych se měla dokázat vrátit do každodenního života. Nedokázala jsem vyjít z domu a jít mezi lidi. Pro mně to byl pocit selhání a nenávisti vlastního těla, že nedokázalo moje miminko ochránit. S nenávistí k sobě samé se potýkám už dlouho. Od chvíle co jsem se dozvěděla, že nejsem schopna počít dítě přirozenou cestou. Jenže ta nenávist, která nastala po potratu, byla mnohonásobně větší. Byla jsem absolutně vyřízená, styděla jsem se... V mém okolí otěhotnělo tolik žen, či už přirozeně nebo po IVF. Ale všechna jejich těhotenství prosperovala a to moje najednou skončilo... Neviděla jsem v té chvíli žádné východisko z této situace. Měla jsem pocit, že můj život skončil. Byla jsem hloupá a spolehla jsem se na okolí...Na rodinu...přátele...známé... čekala jsem pochopení, podporu, útěchu... A to byla chyba...Věřte mi, vždy se najdou lidé, kteří to nebudou chápat. Lidé, kteří se na vás s ty-jsi-se-zbláznila výrazem podívají a nebudou rozumět co po nich chcete. Dnes už vím, že člověk, který si tím neprošel, ač je to sebevětší přítel, tohle nikdy nemůže pochopit. Obrovským překvapením pro mně bylo, že mi všichni říkali, abych byla ráda, že jsem potratila tak brzo (8tt). Jako kdyby to ještě nebylo dítě. Copak to jde, chápat to takhle? Přece ve chvíli, kdy se před váma objeví 2. čárka na těhotenském testu, v té chvíli se stanate matkou. Od té chvíle víte, že pod srdcem nosíte své dítě. Nemluvě o tom, když to malé tlukoucí srdíčko vidíte na ultrazvuku. Už víte, že nejcitlivějším sluchem, nejcitlivějším přístrojem je z vás slyšet 2 tlukoucí srdce. Tohle nikdo nechtěl pochopit. Měla jsem obrovský vztek. Po nějaké době jsem pochopila, že jsem v tom sama... Moje srdce, teď už osamotě bijící v mé hrudi, bylo rozbité na milion kousků. Moje duše si vzala dovolenou a odletěla někam, kde o ní někdo stojí. Zůstala jsem jednoduše sama, nepochopená a uvnitř umírající. S manželem jsme se hádali, chtěla jsem být jen a jen sama. Vyhledala jsem tedy odbornou pomoc. Terapeut mi ale rozsvítil před očima. Řekl že nechápe, jak bych po 3 týdnech chtěla být v pohodě a netruchlit. Vysvětlil mi, že musím sama sobě dovolit být smutná a plakat. Udělala jsem to. Plakala jsem, plakala a plakala... Celý den... Když už nebylo slz, které by mi mohli téct po tváři, ulevilo se mi. Přestala jsem všem vysvětlovat své pocity, přestala jsem se hájit. Bylo to k ničemu. Jen já jsem uvnitř sebe dokázala pochopit co cítim. Jen já jsem mohla pochopit, co jsem ztratila. Jen já jsem věděla jaké štěstí pro mně moje miminko znamenalo. Je mi úplně jedno v jakém stádiu vývoje bylo. Bylo, je a navždy bude to moje dítě. Ano, i já jsem poslouchala věty typu: "Příroda ví co dělá!" "Mělo to tak být, miminko asi nebylo v pořádku!" "Nemůžeš se tím trápit věčně, jdi dál!" "Příště to vyjde!" K čertu s těmato rádobi radama !!! Žádná z nich mi bolest nezmírnila, jen se mi víc chtělo řvát, brečet a kříčet do světa, že mi, pro smilování boží, zemřelo dítě. Můj miláček ze mně navždy udělal maminku a já moje miminko navždy budu milovat. 

Na závěr chci jenom napsat... Nechte to být...nepřemlouvejte své okolí, že máte právo na to, být nešťastná a truchlit. Nevysvětlujte své pocity pořád dokola. Prostě se na všechny kolem vykašlete, dělejte a ciťte se jak potřebujete. Ale hlavně...Rozlučte se... Protože máte s kým... A co je ještě důležitější...Odpusťte... Sobě. Svému tělu, že to nezvládlo. A ano, odpusťte i svému okolí. Nikdy bych nikomu nic zlého nepřála...A tak jsem si uvědomila, že jsem vlastně strašně ráda, že nevědí jak mi je, protože si tím neprošli. A to je dobře, že si tím neprošli. Za to jsem moc ráda. A nezapomeňte si udělat radost! Máte na to právo. Kdy víc, než-li teď? To, čím jste si prošli, JE tragédie. Prostě si teď utvořte své sobecké období ;) Nikdy to nepřestane bolet, tím jsem si jistá. Časem tu bolest jen odložíme do úzadí a tak se stane snesitelnou. 

Nezbývá než napsat: Hodně sil ! 🙂

Poprvé to začalo 2.února 2016, kdy jsem ráno vstala s nevolnosti ale nějak sem si řekla že to prejde tak sem vypravila a v klidu odešla do prace, tam jsem se převlékla a šla pracovat jelikož sem pracovala ve stoje tak to tomu moc nepřidalo zhoršovalo se to zacla se mi motta hlava , špatně od žaludku a najednou pocit ze budu zvracet tak sem běžela na záchod, umyla a sla zpet a za 10 minut znovu uz sem ani nedosla zhroutila sem se k zemi cela bílá přišla mistrova ze ať jdu radši k lékaři, tak sem se oblékla a šla sem ta nic nezjistila tak v klidu a večer sem znovu zvracela tak si říkám ze uz je to divné, tak sem šla spat a hned rano skočila do lékárny pro test. Tak a přišla chvile pravdy drzela sem v ruce tyčinky a čekala , bylo to nekonečné a po ubehlych minutach a ejhle, ty dvě čárky tam byly v tu chvíli sem se rozbrecela smíšené pocity nevěděla sem co delat tak volam me nejlepší kamaradce tak hned přišla a že zajde semnou k doktorce🙂 tak sme dorazili , sla sem do ordinace a rikam ji to, tak ze mi udela utz a vysetreni tak tam tak lezim, ona se diva na tu obrazovku a dlouho nic nerika az nejednou, tak ano jste těhotná gratuluji ste v 7 tt :-O , dívala sem se na ni s otevrenou pusou, tak mi vypsala papiry a dala tehotenskou prukazku. Tak sem to sdelila manželovi ten byl štěstím bez sebe ! A tak to začalo, prvni dva měsíce bylo vse v pořádku, pote se zacli objevovat potíže s dýcháním, otoky, šíleně bolestive křeče do nohou na ktere ani magnesium nepomahalo a. do toho se mi pprad vracel zanet tam dole, takze co tyden to sem byla u doktorky bala sem se aby se to nedostalo k miminku ale bylo mi receno ze by nemelo. Jelikož se lecim se štitnou žlázou tak sem musela jit ve 13 tt na screening kvůli vrozenym vadam, naštěstí vse  vyslo v pořádku, poté sem musela jeste na genetiku tam vyšlo take vse v pořádku, uf spadl mi kamen ze srdce, asi po pulce zacaly silene bolesti do zad, břicha a tvrdnuti tak me doktorka pripojila na monitor a tam se ukazaly slabe kontrakce byla sem 36+3tt, tak me pro jistotu poslala do nemocnice do těhotenske poradny, tak za tyden sem tam jela udelala mi vysetreni,utz a rekli ze tam budu muset zustat, tak sem lezela tyden v nemocnici nic se nezmenilo porad bolesti zad, akorat do me cpali prasky a nic nezabiralo tak po domluve s primarem me propustily, dva tydny na to sem musela na kontrolu tam chtela rani moč ale ja zapomela tak me poslala s kaliskem na zachod tak sem se svlekla sedla si a ted se chci zvednou najednou bolest a uz sem se nezvedla takze shrbena sem se slzama v ocich vysla a sestricka coco stalo rikam ze nevim ze najednou tohle a strasne to boli tak ze me vysetri to bolelo jeste vic , tak ze me domu uz pustit nemuzou takze sem tam skoncila znova na kapacce, ubehl tyden bolesti ustaly a jaco stale v nemocnici uz uplne hotova z toho nic mi neni, nic nevim , hrůza... druhy tyden to byla streda tak doktor prisel a rika ze po poslednim utz mela mala vahovy odhad 2,500g a po druhym taky ze za tyden ma stejne ze nepribira ze se musi domluvit s primarkou o vyvolani, ouu asi je neco špatně :( vydesena volam.manželovi ten me uklidnoval, ze vse bude v pořádku ze se nemam bat, ze hned jak pude z práce prijede 🙂 tak odpoledne prijel a zrovna přišel doktor a rika, tak zitra v 9:00 nastup na vysetrovnu nanebo vyvolani, uff uleva a zaroven strach. Večer tedy s obavami sem si slařekla lehnout... Ráno v 7:00 budicek, snidane to sem snedla jen loupak, a prisla 9 hodina prisla sestra a slo jsme tak semsem vylezla na lehatko a. doktor ze ted to bude nepříjemné a zavedl mi tabletu, silena bolest hruza, a rika tak a ted cekat az zabere nekomu zabere za hodinu , za dve nekomu za den tak kdyztak prijdte. Dobře, taktak jdu zpatky na pokoj, v klidu si zabalim veci a leham si na pokoj ubehla pul hodina a citim bolesti a tvrdnuti bricha , coto!? :-O tak se zvedam a. zhorsuje se to , ubehlo 10 minut a větší bolesti a nucenico prodychavat, v tu chvili prichazi sestra ,kouka na meinternetu a usmiva se arika tak uz? tak udelame monitor., tak me napojilapro, slabe kontrakce a, postupne se zvysuji, tak vola na sal jestli me muze přivést, ANO! tak beru tašku a v klidu si jdu o patro níže na sal, co krok to sem se musela zastavit a dychat, šílené bolesti, sešli sme dolu , tam už ceka sestricka ze sálu, tak me zavedli na predporodni pokoj, dalsi monitor, pote vysetreni na kolik sem otevrena byla sem na 3cm , tak du do sprchy, sedim, stojim, nic nepomaha, tak sse ptam sestry jestli muzu zavolat manžela, ano zavolejte, tak mu volam a ze hned prijede! uff byla sem radana nebudu tu sama :( po pul hodine prijel, chudák nevedel co ma delat, jak mi pomoct tak me hladil a drzelco za ruku a rikal ze sem statecna a ze to zvládnu! Přišel primář ze mi pichnou plodovou vodu, uleva pocitt jako kdyz curam, pote mi udelala sestra klisstyr, takze stridacka zachod,sprcha,postel, a bolesti horsi a horsi bylo pul 12, tak dalsi vysetreni a otevrena na 6cm doktor uz nestihl pichnoutani epidural, taktak sestra me napojila zase na monitor a ze abych si lehla na postel na bok cože???! jako fakt?! tak mi tedy pomahaji sotva sem tam vylezla, silena bolest a pocituz ze me nutil tlačit tak pribehla sestra a vola na doktora, uz je to tadydivné, deme na to ! Tak manzel a sestra me vzaly kazdej z jedne strany a tahly na sal, ja nemela vubec sílu podlamovali se mi nohy, takze me tahnou zamnou kapičky krve, na sale me vysazujou na lehátko, a doktor rika co mam delat a az rekne tak zatlacit, jedno, druhy treti a hlavička venku tak jeste raminka, tak naposledy hodne zatlačim a uz slyším plac, jdou ho umejtna, ted jen placenta a siti to uz sem necitila vnimala sem uzjen meho pysneho a. uzasneho manzelaa s nelinkou v náručí, byl to ten nejkrásnější pocit na světě, narodila se 1.září 2016, čtvrtek ve 12:53hodin , 2,470g a 47cm docela malinkatá ale nadherna, dnes už ji sou3 měsíce a i presna tu bolest je to to nejlepší a nejkrásnější na svete!! 💕

Naše největší štěstí!!! 

Hladím si bříško a říkám: „Co je, Ty naše malé štěstí? Broučku, pojď už k nám! Chceme Tě s tátou vidět. Chceme vědět, jestli jsi krásný syn Theodor nebo krásná dcera Emily. Tolik se těšíme, až tu budeš s námi.“ 

Těhotenství bylo nekonečné. Od první chvíle, kdy jsem na testu uviděla dušíky a později ty 2 čárky, jsem věděla, že Tě miluji. Možná jsi měl pár milimetrů, ale už v tu chvíli jsem se cítila, že dokážu nemožné a že tu vždy budu pro Tebe. Nechyběly slzy radosti z početí mého prvorozeného děťátka. Neuvěřitelné! Já jsem těhotná! 

V těhotenství jsem se cítila jako na houpačce. Někdy mi bylo skvěle, jindy zase o něco hůř. Změny nálad, chutí, nervozita, do toho radost. Doprovázely mě snad všechny příznaky, které můžou při těhotenství nastat. Pálení žáhy, mdloby, tvrdnutí břicha, oteklé nohy. Ke konci mě dokonce trápil vysoký krevní tlak. Byla jsem jako chodící koule, která je ráda, když si ještě dovede ostříhat nehty na nohou, nebo dofunět na WC - kvůli neustálým kopancům do močového měchýře jsem tam byla pečená vařená. Ke konci těhotenství už nepřicházely v úvahu ani procházky, ani výlety. Teď se tomu trochu směju, ale věřte, že v tu chvíli mi do smíchu moc nebylo. I přesto všechno jsem se na všechno těšila! Dokonce i na porod. Nevěděla jsem přece, do čeho jdu, ale věděla jsem, že do toho každopádně nejdu sama, ale spolu s mým úžasným manželem. Proto jsem neměla žádný strach. Podpora z jeho strany byla až neskutečná na to, jak mladý tatínek to byl. Na svých 22 let se do nové role vžil naprosto úžasně. Hladil mi bříško, doprovázel mě na všechny kontroly a ultrazvuky. Spolu jsme se těšili a radovali. Když jsem se ho zeptala, jestli chce být se mnou u porodu, na odpověď jsem nemusela dlouho čekat. Okamžitě odpověděl, že ano, ačkoliv vůbec nevěděl, do čeho půjde. Stejně jako já. 

Tak a je to konečně tady! Po 9 měsících se konečně dočkáme našeho děťátka. Tomu se ale stále ještě nechce na svět i přesto, že tu s námi měl být už krásných 6 dní. A tak jsme se dozvěděli, že se porod bude vyvolávat. Byli jsme zaskočení, ale zároveň nedočkaví. Já jsem si i oddechla. Těšila jsem se na to, že 21 kilogramů mé nové váhy půjde postupně zase dolů, ale hlavně na to, že už tu konečně bude naše miminko! A taky mě už unavovaly neustálé dotazy zvědavých rodinných příslušníků. Otázky typu: Tak co, už? A kdy to bude? mě popravdě trochu unavovaly. Já sama jsem už přece chtěla, aby bylo po všem. Tím nechci nikoho urazit. Je jasné, že se všichni těšili, ale popravdě - kdo po termínu porodu stále ještě s miminkem v bříšku rád slyší takové otázky? Taky bych ráda věděla, proč si tam tak dlouho vegetil a napínal nás. 

Taška sbalená, sedíme v autě a jedeme směr Valašské Meziříčí – porodnice. Ubytovali mě na poporodním oddělení, takže všude na chodbě slyším plakat čerstvě narozená miminka a mluvit sestřičky i maminky. Já ležím a koukám na prázdnou postýlku vedle mě a přemýšlím, co dělám na tomhle pokoji. Tady jsem přece měla ležet až po porodu. Majo odchází domů, dává mi poslední pusu před tím vším a ujišťuje mě, že kdyby se něco dělo, přijede tak rychle, jak jen to půjde!

Tak a jsem tu sama a čekám. Občas přijde sestřička a zeptá se, jestli něco nepotřebuji. Ujišťuji ji, že ne. Jen bych už potřebovala prcka v náručí a ne v bříšku. Ale to je věc, kvůli které tu jsme a která se snad brzy napraví. Večer asi tak v 19 hodin mi zavedli nějaký čípek na vyvolání porodu. Ten by měl pomoct porodním cestám, aby dozrály. No budiž. Čekám sama na pokoji, všude je tma. Posílám poslední zprávu tátovi a usínám. Ve 2 hodiny ráno mě vzbudí bolest - pohyby miminka. Bolí to hodně a není to moc obvyklé. Říkám si, že asi reaguje na tu tabletku, co mi zavedli, tak snad zase spolu se mnou usne. Jenže pohyby jsou horší a horší. K tomu se mi na břiše udělá boule z toho, jak se převaluje. Vypadalo to, jako by se chtěl dostat ven skrz bříško. AU! Tak tohle už vážně bolí. Že by se něco dělo? Nedusí se? Zvoním na sestřičku a říkám jí, že se asi něco děje, že miminko se kroutí jako šílené a že to teda bolí. Sestřička se usmívá a uklidňuje mě, že to nic není, ale že se na miminko přece jen podíváme a natočíme ozvy. Tam je viditelné, že miminko sebou opravdu hází, a mě to čím dál víc bolí. Přestěhují mě tedy na čekací pokoj - předporodní místnost. Prostředí je to příjemné – jsou tam fialové zdi, televize, pohodlná postel, sprcha, wc, prostě vše, co potřebuji. Sestřička říká, ať se prospím, odpočinu si. Jenže jak, když mě to bolí? Ležím, občas se převracím, nevím, jak si lehnout, a čekám. Zhruba v 5 hodin ráno začínám lehce prodýchávat a ptám se sama sebe – „To už jako rodím? Jak to poznám?“ Ještě jsme netušila, že to, co cítím, není opravdová bolest. Majo tady není. Začínám tlačit na sestřičku, že mu potřebuji zavolat, že chci, aby za mnou přijel, protože je to z Hranic asi 20 minut a že než přijede, tak to potrvá. Sestřička ze mě musela mít srandu, protože mě ujišťuje, že to stihne, ale nakonec říká, že teda přijet může, ale že se tady bude nudit. Tak jsem si pomyslela, co to je za úsudek, že já se tady kroutím, potřebuji, aby byl se mnou, a on by se tu náhodou mohl nudit? Ne on mi má přece pomoct! Asi v 7 hodin ráno Majo přijel. Snažím se tvářit, že jsem úplně v pohodě, že to sice bolí, ale já jsem přece statečná. Říkám mu, ať si sedne a pustí si televizi. Mě ještě napíchli na kapačky kvůli riziku streptokoka před porodem. Okolo 8 hodin mi přinesli snídani. Měla jsem se prý najíst, ale copak to šlo, když jsem měla takové bolesti, snažila jsem se je prodýchavat a do toho se přece nedá jíst. Jsem víc a víc unavená, tak strašně unavená. Přichází sestřička a oznamuje, že mi udělá klystýr. Z toho má hodně lidí strach a přiznám se, že ani pro mě to nebyla příjemná zpráva. Nicméně po zákroku jsem byla ráda. Za prvé jsem věděla, že se mi tak nemůže stát žádná nehoda na porodním sále, a za druhé mi to na chvíli ulevilo od bolesti. Byla jsem šťastná, že to, čeho jsem se bála skoro víc než porodu, mám za sebou. V tom už ale přichází doktor a v ruce drží velikánskou jehlu, která má zahnutý konec. Vypadá to jako háček. Oznamují mi, že mi píchnou plodovou vodu. No nechtějte vědět, co jsem si v té chvíli pomyslela. K mému překvapení to bylo rychlé a vůbec to nebolelo. Cítila jsem příjemné teplo, připadalo mi to, jako bych se počůrala. Ale že té vody bylo. Dva litry určitě, protože miska byla úplně plná. A vlastně tekla až do samotného porodu. Pan doktor i porodní asistentka se smáli, že není možné, že té vody je tam tolik. 

Když jsem byla vybrána, tedy hlavně můj syn, na testování A-derma Exomega Zvláčňujícího mycího gelu 2v1 TĚLO A VLASY, byla jsem opravdu moc ráda, protože syn je rok atopik a na promazávání používám emolienční krém od stejné značky a jsem spokojená. Proto jsem byla fakt nadšená z testování a strašně jsem se těšila.

Ovšem téměř o týden se testování zpozdilo kvůli nedorozumění, ale balíček nakonec dorazil a mohlo se začít 🙂 

Byl to asi týden, co téměř po roce, Alexíkovi zmizel ekzém, měla jsem z toho smíšené pocity a doufala jsem, že na novinku nebude reagovat. Na druhou stranu by mě ale i zajímalo, jak by reagovala kůže při zhoršení ekzému. 

Malého koupu ob den a testování probíhalo v pořádku, žádné začervenání, vysušená kůže. Prostě měl kůžičku jako miminko 🙂 a to je ten největší úspěch, pokud bojujete s ekzémem. Moc nepění, což mi vyhovuje. S prvním použitím jsem byla příjemně překvapená, jak krásně voní. Vlásky synovi vydrží vonět do dalšího umytí, je se mi po umytí hůře rozčesávaly. Ovšem hned první den zkoušení, když jsem šla uspávat syna (spí s námi v posteli), jsem tu vůni nemohla dostat z hlavy a najednou mi to nebylo příjemné a celou noc to cítím, protože malej spí věčně nalepený na mně. Musím podotknout, že jsem citlivá na silnější vůně, takže to je spíš můj osobní problém. Přítel si aroma pochvaloval a nijak mu nevadilo. Ikamarádka, která u nás byla na návštěve,chválila vůni. Takže bych to jako negativum neuváděla. Snad si časem zvyknu 🙂

Gel jsem vyzkoušela i na sobě, taktéž jsem atopička (momentálně bez ekzému), spoustu mycích přípravků mi nesedí. Příjemné roztírání, pokožku jsem posléze neměla vysušenou, jen to aroma je u mě problém, takže jsem jen jednou vyzkoušela a z hlediska kůže mohu doporučit. 

Se složením gelu jsem byla ceeelkem spokojená (jen ten palmový olej!! ale ten je bohužel téměř všude).

Mám za sebou celkem náročný týden. Někdy se mi trochu zasteskne po té stejnakosti, s jakou ubíhají dny na mateřské v jednom velkém nekončícím poklidném infarktu... Nebylo to nakonec docela fajn? Nebylo. Všichni víme, jak to je: vzpomínky nás mají na háku a paměť nám je dost přibarvuje. Aspoň se tím uklidňuju.

Moje studium má bohužel i svá úskalí. Nejezdím si pokaždé jen tak posedět u kytary a kafe, ale občas se musím nechat i z něčeho vyzkoušet, když jsem to individuum. Totiž individuál.

A ten den nastal právě ve čtvrtek. Měla jsem si napsat test. Inu, žádné překvápko. To lze předpokládat, když se člověk jednou dá na studium.

Je ovšem zákonité, že se takový test většinou sejde s dalšími dvěma až třemi akcemi v ten samý den, ideálně v kombinaci s nemocemi všeho druhu a neočekávanou a neodkladnou akcí manžela a pak z toho vznikne hotový maratón. Tak třeba že po návratu z toho slavného testu máte na krku koncert s dětičkami v zušce. A tak trochu vám to časově nevychází, takže mezi testem a koncertem máte hodinu a půl na stokilometrovou cestu autem, během níž se musíte stihnout psychicky naladit na vlnu úča a natrénovat si proslov pro rodiče.

Ale jo, fajn. Odbydu si kytáru jako vždycky, napíšu test a pak poletím do zušky uspořádat ten koncert, odučit zbytek dětí a pak domů vystřídat babičku u dětí. Pohoda den.

Nakonec na samotném psaní testu není nic až tak náročného. Tedy pokud se na něj připravíte. A právě to jsem měla v plánu udělat předchozího dne. Jenže předchozí den, tedy středa, pro mě nezačal zrovna šťastně. Vzbudila jsem se se smrtelnou virózkou.  Po celodenním umírání na škrábání v krku jsem vyzvedla ze školy dítě, které bylo taky nemocné. Doopravdy nemocné.  

Vaříte s dětmi? Ne? Ale to je chyba! Chytré vědecké hlavy dokázaly, že to báječně utužuje vztahy!

Cokoli, co člověk dělá s dítětem, dostává nový rozměr. Včetně vaření. A protože Kryštof pomáhá v kuchyni děsně rád, upravila jsem si pár receptů pro vaření s dítětem. Tady je malá ukázka. Snad se vám budou někdy hodit.

Dýňová polévka

Suroviny: 1 menší máslová dýně, 1 mrkev, 1 celer, 1 cibule, máslo, muškátový oříšek a bílý pepř dle chuti, kýbl s vodou, větší hadr na podlahu, menší hadřík na linku, věci na převlečení (pro vás i dítě), papírové utěrky

Postup: Máslovou dýni si ideálně předpečte v troubě do měkka. Postavte dítě k lince (např. na židli nebo pro tyto účely speciálně zakoupené schůdky z Ikea). Na drobno nakrájejte cibuli. Vezměte papírovou utěrku a řvoucímu dítěti proplachujte pod tekoucí vodou oči, do kterých si strčilo ruce od zmíněné cibule, následně otřete papírovou utěrkou a vraťte dítě k lince.

Vytáhněte dítěti máslo z pusy a dejte ho rozehřát do hrnce, následně na něm nechte zesklovatět cibulku. Celer a mrkev nahrubo nastrouhejte a přidejte k cibuli. Mírně orestujte. Vezměte menší hadřík na linku a utřete s ním to, co dítě nakreslilo mrkví (pokud to tam necháte déle, musíte to vzít savem, ta oranžová se do linky krásně zažere).

Tescoma je značka, kterou mám velmi ráda. V létě s oblibou používáme tvořítka na nanuky, na vánoce různé formičky, vykrajovátka, tvořítka na vosí hnízda a mnoho dalších výrobků máme v plánu dokoupit.

Když jsem tedy narazila na nabídku testování výrobků od Tescomy, nemohla jsem ji jen tak přejít a zapojila se. Zdobící tužka byla jedna z věcí, kterou již dlouho mám  poznačenou v katalogu, abych na ni nezapomněla, až budu dělat objenávku. Moc mě tedy potěšilo, že jsem byla vybrána a že zrovna tužka je součástí testování. Kromě zdobící tužky jsme testovali vykrajovátka na linecké.

Výrobky dorazily velmi rychle, stejně tak pokyny k testování. Nejprve mě docela překvapil šibeniční termín. Testovat jsem musela začít prakticky hned, což pro mě byla celkem nezvyklá situace - takto brzo jsem s pečením snad ještě nikdy nezačala🙂 Ale jak již napovídá nadpis mého článku - s pečením k nám dorazila vánoční atmosféra, za což jsem nakonec moc ráda. Slíbila jsem dětem, že testovat budeme společně a slib jsem splnila.

Nejprve jsem důkladně rozebrala a zase složila zdobící tužku, abych se s ní dobře seznámila a testování s dětmi pak probíhalo hladce.

Součástí balení tužky je pět velikostí hrotu, což zajišťuje univerzální použití tužky - od jemného zdobení (např. perníků) až po zdobení dortů krémem.  Velmi oceňuji možnost uložení těchto hrotů a čistící jehly do dutiny pístu. Takto předejdeme hledání připadně ztrátě jednotlivých hrotů a vše máme bezečně uloženo. Dále je součástí silikonová nálevka na polevu či krém a silikonovavý stojánek s přísavkou, do kterého můžeme tužku během práce odkládat, což je také velmi praktické.

Po teoretické přípravě jsem se pustila do praktické části 🙂 Testování probíhalo ve dvou fázích - zdobící tužku jsme testovali na perníčcích, vykrajovátka na lineckém. Připravila jsem těsta a těšila na své tři kolegy testery🙂

Z různých magazínů, online blogů či videí na YouTube se na nás hrne spousta různých tvrzení. Naneštěstí je mnoho z nich dosti neodborných. Pojďme se podívat na nejčastější chyby, mýty a nepřesnosti, se kterými se v médiích můžeme setkat, a probrat si i to, co skutečně funguje.

1. Produkty byste si měli vybírat na základě svého věku

Mnoho produktů na trhu je označeno nálepkou, že je určeno pro konkrétní věk, zejména pro zralou pleť (tedy 50+), ale pozor, věk není typ pleti a na něm záleží mnohem víc!

Ne každý ve stejné věkové skupině má stejný typ kůže, a právě proto není nejvhodnější vybírat si péči o pleť pouze na základě věku. To, že oslavíte 50. narozeniny, neznamená, že se vaše pleť stane okamžitě suchou a měli byste sáhnout po bohatých zklidňujících přípravcích pro zralou pleť. Tedy, neplatí to pro každého. Například když je pleť mastná, podobné produkty stav naopak zhorší. Namísto věku byste tedy měla své produkty péče o pleť vybírat na základě typu pleti, případně kožních problémů.

2. Pro citlivou pleť jsou nejlepší hypoalergenní produkty

Neexistuje žádná metoda testování, seznam povolených či zakázaných ingrediencí, regulace, pravidla či procedury, které by určily, zda lze produkt kvalifikovat jako hypoalergenní.

Byla jsem velmi nadšená,když jsem byla vybraná z takového množství žen mezi 7 testujících.Nikdy jsem neměla v podobných soutěžích štestí.

Mám ve svém okolí spoustu kamarádek,a každá z nich má nějaký problém,některá vrásky kolem očí,jiná zase kruhy pod očima. Každá z nás má nějaké ty trable a nedokonalosti,které nám "ubírají" na kráse. 

Nejsem typ člověka,který dá na reklamu,jelikož jsem vyzkoušela různé krémy,různých značek a samozřejmě rozdilných cen,a vesměs bez žádaného účinku.

Krém MEDIK8 mě zaujal už tím,že jsem tuto značku vůbec neznala.Hned když jsem objevila tuto "výzvu" zasoutěžit si o něj,tak jsem o něm přečetla na netu. Hned mě zaujal už jen tím,že je vhodný na citlivou pokožku,což je myslim problém mnohých z nás.

Za pár dní došel balíček a já už se nemohla dočkat,až začnu testovat. Starosti,které mi přibyly s porodem druhého syna si vzaly svou daň.Mé okolí pod očima bylo po ránu neskutečně nateklé,hlavně po ránu. Nepomohl mi na to i ten nejlepši make up,pokaždé když jsem prošla kolem zrdcadla jsem to viděla a byla z toho moc neštastná. 

Po pár dnes pravidelného používání MEDIK8 jsem ale pocítila změnu,opravdu jsem byla velmi překvapená,a příjemně. Otoky kolem očí byly méně viditelné,což mi způsobilo velikou radost.Hlavně i to že krém je hypoalergení a nepocitovala jsem žádné páleni a štípaní jako u krémů jiných značek.Největší změnu jsem ale pocítila před pár dny,kdy mi přítel řekl,Ty jsi nějaká jiná připadáš mi odpočatá,a to jsem přesně vědela,co je toho příčinou. 

Máloco mě dokáže příjemně překvapit. Možná je to způsobené mým lehce pokročilým věkem, možná tím, že jsem zvyklá všechno si dopředu představovat a mám pak určitá očekávání. Nejčastěji mě překvapí moje velmi vynalézavé děti, někdy dobře vyladěné jídlo v restauraci a sem tam mě nečekaně potěší skvělý kosmetický výrobek. Jako třeba Eyelift.

Když jsem před měsícem objevila koníkovu výzvu, že hledá ženy pro testování očního krému Eyelift, řekla jsem si, že to je testování pro mě jako stvořené. Oční krém tvoří nepostradatelnou součást mojí každodenní péče. Oslavila jsem druhé dvacetiny, mám tři malé skřítky, o tři roky mladšího muže a dědičné váčky pod očima, jejichž barva a velikost se mění v závislosti na momentálním duševním a fyzickém rozpoložení a počtu naspaných hodin. Bez ohledu na to chci ale být pořád krásná a přitažlivá. Jenže když máte váčky pod očima, přidá vám to bezmála pět let navrch a vypadáte buď jako po flámu nebo jako zmořená mamina. Což není žádoucí.

Ze zvědavosti jsem si vyhledala Eyelift na internetu a moc se mi líbilo, čím se prezentoval. Sliboval trvalý liftingový efekt po dobu až 24 hodin, redukci vrásek, tmavých kruhů a opuchlin pod očima. Jeho cena byla vyšší, než abych si ho bez vyzkoušení riskla koupit. Neváhala jsem a napsala na koníka pár vět, proč bych měla být vhodnou adeptkou na testování takového produktu právě já.

                       Nevyspalá, unavená, po nemoci... s odpovídajícím očním okolím

Asi po týdnu jsem obdržela zprávu od koníka, že firma Medik 8 si mě vybrala mezi velkou řádkou uchazeček jako jednu ze sedmi žen pro testování očního krému Eyelift. Moc mě to potěšilo! Miluju kosmetiku a bez očního krému si neumím představit moje ráno ani večer. Těšila jsem se, jak začnu s aplikací na moje ne příliš uspokojivé oční okolí, které bylo zrovna ještě v bídnějším stavu než obvykle, protože jsem už třetí týden bojovala s nějakou (dětskou zákeřnou) virózou a né a né se jí zbavit. Děti také marodily, takže noci byly u nás opravdu krušné. To všechno se u mě nejvíc podepíše právě na očním okolí. Nad horním víčkem se mi vytvoří báječný kožní převis a pod okem mi nabobtnají tmavé váčky… no zkrátka modelka 😉 Nejdřív mi bylo líto, že to pro testování není moc vhodná chvíle, ale pak jsem si řekla, že to naopak bude pro krém velká výzva. Ať ukáže, co umí! Potutelně jsem se usmívala, protože jsem nevěřila, že by "jenom" krém mohl něco takového dokázat, ještě za tak strašně krátkou dobu.

Když mi po pár dnech dorazil balíček, nedočkavě jsem ho otevřela a hned začala s aplikací krému. Moje první dojmy byly vesměs pozitivní. Eyelift má svěží design a skladné balení s dávkovací pumpičkou. Trochu mě zarazila jeho gelová konzistence, protože s jinými gelovými očními krémy jsem dosud neměla dobrou zkušenost. Ale už při první aplikaci bylo jasné, že Eyelift je v tomto směru jiný. I když je gelový, tak nemám pocit ulepeného očního okolí. Při aplikaci příjemně chladí, dobře se nanáší a výborně se vstřebává.

Musím říct, že když jsem byla vybrána k otestování výrobků Tescomy, měla jsem ohromnou radost. Těšila jsem se, jak si doma tentokrát s přípravou vánočního cukroví vyhrajeme, napečeme nové tvary lineckého cukroví a krásně si nazdobíme perníčky. Ještě nebyl doma balíček a já už jsem měla v lednici zadělaných několik těst, ve spíži připravené dva druhy čokolády, suroviny na bílkovou polevu a různé zdobící krémy, zatímco hlavou mi lítaly nápady, které bych chtěla uskutečnit.

Jako první přišlo na řadu testování cukrářské zdobící tužky Delícia. Tužka je zabalená do pěkné a praktické krabičky , kterou budu určitě využívat i nadále. V příslušenství je 5 trysek (hrotů) o různých průměrech, takže je možné vybrat si šířku podle druhu polevy nebo typu zdobení. Oceňuji, že je součástí balení i odkládací stojánek, do kterého je možné postavit tužku tryskou dolů a tím ji i utěsnit. S použitím nálevky pak lze tužku naplnit horkou tekoucí čokoládou naprosto bez jakýchkoliv problémů, nikde mi nic neteklo strankou a byla to pěkná čistá práce. Jediné, co mi v balení malinko chybí, je nějaký čistící kartáček na silikonové tělo tužky. Když jsem dopsala čokoládou, sice jsem čokoládu hned z těla vymačkala, ale tužku jsem nerozdělala a nedala ji odmočit do horké vody, takže mi v ní čokoláda ztvrdla a já pak měla problém ji dostat z míst u matice ven. Samozřejmě jsem si poradila a tužku posléze vyčistila štětcem, ale líbilo by se mi, kdyby byl nějaký speciální čistící kartáček i součástí balení k tužce, byla by to pro mě taková malá třešnička na dortu 🙂

Ale vraťme se k testování tužky... Připravovala jsem dort pro dceru k svátku a toto byla příležitost, jak vyzkoušet psaní a kreslení čokoládou. Psaní a kreslení jsem dělala tryskou č. 3. Vše šlo jak po másle a z výsledku jsem byla nadšená já i dcera. Podrobný postup jsem popsala tady: https://www.modrykonik.cz/blog/llluckaaa/message/test_tescoma-jak-se-pise-cokoladou-jlzila/

Dalším úkolem bylo napéct zásobu perníčků, které bychom mohly s dětmi ozdobit. Recept na těsto na celozrnné špaldové perníčky, které jsem upekla, je uložený tady: https://www.modrykonik.cz/blog/llluckaaa/message/test_tescoma-mala-ochutnavka-spaldovych-03zmvf/

Ke zdobení perníčků jsem měla doma 3 pomocníky, které zdobení moc bavilo, takže byl o zdobící tužku velký zájem a já měla co dělat, abych se k tužkce vůbec dostala a pár perníčků na své zdobení ubránila.

Zdobila jsem bílkovou polevou za použití trysky číslo 2 a nejlépe mi šlo zdobení pomocí teček. Dlouhé jemné linie se mi dělat moc nedařilo, ale mohla jsem si za to sama. Bílkovou polevu jsem měla víc tekutější než bylo záhodno, takže se mi rozjížděla do stran, a čárky připravené tryskou č. 2 byly na tak malé perníčky na můj vkus moc masivní. Takže poučení pro mě na příští zdobení - sáhnout po trysce č. 1 a dát si záležet na správné konzistenci bílkové polevy.

Přemýšlela jsem o Vás, maminkách, ano i o Vás, která teď čtete tyto řádky.
Možná, bydlíte hned vedle mě a jste také vzhůru uprostřed noci, jako já. Možná žijete na druhé straně města, v jiném státe nebo třeba na druhém konci světa.
Přemýšlela jsem, že s největší pravděpodobností nejsem jediná maminka na světě, která je v noci vzhůru. Ve skutečnosti, nás jsou tisíce, protože máme společnou jednu věc. Jsme mámy.

Nemohla jsem spát.
Ani už nevím, kolikátou noc. Být máma je vyčerpávající a i když jsou knihy plné rad, jak dítě přebalit a nakrmit, nedočtete se v nich, jak se vyrovnat s deficitem spánku, který prostě přijde.

Tentokrát jsem ale přemýšlela o roli, kterou jako mámy sdílíme. O pocitech jako požehnání, smutek, zoufalství, láska. 
O bolestech hlavy, které jdou ruku v ruce s nevyspáním, o vzpomínkách, které milujeme a o věcech, které nás děsí.
Všechno sdílíme společně, i když se neznáme osobně a patrně se nikdy neuvidíme.


Možná jste právě vzhůru, protože konejšíte své plakající dítě, které nemůže znovu usnout.
Možná ho budete krmit a kolébat, přitom všem se budete sama sebe ptát, jestli vůbec JEŠTĚ NĚKDY, budete spát delší dobu v kuse, než 45 minut.

Možná jste vzhůru ve dvě ráno, protože se bojíte a Vaší hlavou se honí tolik myšlenek.
Myslíte na své děti a nemůžete si pomoct, ale je toho tolik, že nemůžete spát. Zatímco Vaše rodina spokojeně oddechuje, Vy myslíte na tolik věcí, které dnes bylo potřeba udělat. Nebo už plánujete v hlavě svůj seznam na zítřek.

A nebo nespíte protože potřebujete dodělat práci, na kterou jste přes den neměla čas.Protože před ní, byl dlouhý seznam se všemi potřebami Vašich dětí, Vašeho manžela a úkoly, které bylo třeba udělat.

Ať už máte důvod jakýkoliv, tohle je pro Vás:

1. JSTE SILNĚJŠÍ, NEŽ SI MYSLÍTE

Být vzhůru uprostřed noci pravděpodobně nebylo Vašim plánem, když jste se chystaly do postele.Ve skutečnosti je spíš možné, že jste se modlila uvnitř, abyste se dnes konečně vyspala bez přerušení několikrát za noc.

Ale bohužel, nejspíše jste seděla uprostřed noci a v náručí měla své dítě, krmila ho nebo konejšila a doufala, že brzy usne.

Byla jsem firmou Medik8 díky MK vybrána do testování výrobku Eyelift, přípravku na péči o oční okolí... Balíček mi dorazil 11.11. a našel si své místo na polici pod zrcadlem, abych ho měla stále na očích 🙂

Testování jsem se rozhodla zahájit hned 12.11., po těžké noční směně, kdy jsem do 4 hodin ráno vyráběla dětem k narozeninám dort, navíc s úpornou bolestí hlavy ☹

Ranní sprcha mě trochu probrala, provedla jsem nezbytnou fotodokumentaci před zahájením celého testovacího procesu a otevřela krabičku 🙂 V poměrně velké krabičce na mě čekala malá lahvička s pumpičkou 🙂 Což se ale od přípravků na oči očekává, nanáší se pouze v malém množství a na malou plochu...

Příjemná gelová tekutina se po mírném vklepávání krásně vstřebala do pokožky kolem očí, jemně chladila mé "vaky" a za pár minut jsem ani nevěděla, že nějaký přípravek na očích mám 🙂 Takže první zkušenost velmi pozitivní a uvidíme, kdy se dostaví první účinky 🙂

Snažila jsem se poctivě testovat celé dva týdny... Pravda, asi dvakrát se mi podařilo usnout dřívě, než jsem mohla Eyelift použít ☹

Po týdnu testování jsem příliš velkou "změnu" nevnímala... Kruhy pod očima jsem měla stále, že by se zmírnily vrásky jsem si také nevšimla... Ale třeba za to mohl především můj denní režim - probdělá noc skrze pracovní povinnosti či odchody do postele ve 2 hodiny v noci nebyly v těch dvou týdnech výjimkou... Což samozřejmě vakům pod očima na té tenké kůži neprospívá, bez ohledu na používání očních přípravků...

No byla jsem úplně u vytržení, že jsme byly poctěny testováním tohoto mlíčka! Očekávaly jsme jednu krabičku, ale místo toho nám přes plot přehodil kurýr celou mega krabici se 4mi krabicemi! 

(to byl příběh sám o sobě 😀 chudák kurýr nás nemohl v tom našem vesnickém bludišti a když nás našel tak ze zadní strany domu, kde je hlavní silnice a kde mají slépky výběh, takže nám zásilka letěla vzduchem! 😀 )

WOW! Na fotce je dostatečně zřejmé, jak byla překvapená i Nikolka.

A shodou okolností se u nás doma vyskytuje i krabička, kterou je možné koupit s mlíčkem, když je na něj někde akce 🙂 Já jsem jí tuším dostala? Musím o ní pět jen chválu! Na víčku je držátko na naběračku, na vršku krabičky je razovnávací růžek, který umožní rovnou naběračku 🙂

Máme bohaté zkušenosti s různými mlíčky a přijde mi, že má ze všech nejméně sladkou pachuť. Dobře se rozmíchává, nepění, má příjemnou chuť. Ostatní mlíčka mi přijdou, že dost páchnou, nebo pění, že lahvička pomalu exploduje v ruce. U jedné značky mi to přišlo jako mouka rozmíchanáve vodě. A co je nejdůležitější! Nikolce strašně moc čvachtá 😀 

Naprosto mě vyrazilo dech, jak se malé už po půl krabičce srovnalo kadění. Podle ní už by si teď švícaři mohli řídit hodinky! Dokonce už jsme vyzkoušeli nočník a pokaždé se malá do něj vykadila. a opravdu už vím pravidělně kdy jí tam posadit 🙂 Prostě se jí zažívání tak krásně srovnalo! Tohle vidím jako největší MEGAPLUS! 

Ještě než napíšu samotnou recenzi na pokračující mléko, ráda bych se vyjádřila k tomu, proč jsem nás do testování vlastně přihlásila.

Našeho Matýska jsem kojila do čtvrtého měsíce, nebudu se o tom více rozepisovat, z jakého důvodu. Nicméně, hledala jsem vhodné mlíčko, které by mu vyhovovalo ve všech směrech. Vyzkoušeli jsme asi tři značky a jednou z nich byl i HIPP. Ten seděl Matýskovi nejlépe. Zasytil ho, neublinkával a měl dobré vyprazdňování. Takže my jsme od počátku na HIPPu.

Když jsem zahlédla testování na mléko HIPP a přečetla si instrukce, přihlásit nás byla jasná volba. Zrovna jsme používali mlíčko číslo 3 a po spotřebování dvou zbylých krabic jsme chtěli přejít na čtyřku.

Přišel den D a my byli vybráni. Musím pochválit jednak skvělou komunikaci s @konik_testuje , ale také rychlost dodání a v neposlední řadě množství dodaných krabic, které opravdu překvapilo 🙂

Jelikož koukáme po akcích na mléka, máme doma i dózu HIPP, která je praktická, mléko v ní vydrží a krásně se dávkuje. Oceňuji i "udělátko" na zarovnání odměrek 🙂

Po dodělání zbytku trojky jsme se hned vrhli na zkoušku čtyřky. Ihned po koupání na mě z koupelny Matýsek volal "maminkoooo mlíkoooo" 🙂 Změnu mléka nezaznamenal, ani není důvod, mléko má stejnou chuť i konzistenci (ano, testovala jsem ochutnáním 😀 ).

Na testování mléka HiPP BIO Combiotik 2 jsem se moc těšila. Mám sedmi měsíčního chlapečka Roberta,  kterého stále ještě kojím. Zároveň ale podnikám a kvůli práci už bych uvítala,  aby syna někdo mohl pohlídat trochu déle a nakrmit ho z lahvičky.  

Značku Hipp mám opravdu ráda,  nejen, že používám kosmetiku a příkrmy, ale starší syn po ukončení kojení přešel právě na mlíčko HiPP,  které zbozňoval,  a které zároveň bylo jediné po kterém neblinkal a nezhoršovalo mu atopický ekzém. Proto bylo mléko HiPP tentokrát  mou první volbou a z vyhlášení testování jsem byla nadšená a doufala, že nás vyberou.  

Vybrali nás a mlíčko velmi rychle dorazilo a my začali testovat.  Testování jsem pojala velmi svědomitě. Nakoupila nové lahvičky,  zásoby kojenecké vody a těšila se,  jak mlíčko bude Robikovi chutnat, jak budu vše dokumentovat a kolik si při testování užijeme legrace. Bohužel tady jsme narazili. Robík prostě mlíčko vůbec nechtěl. Zkoušela jsem mu mlíčko nabízet v různou denní dobu,  zkoušeli jsme různé typy lahviček,  lahvičku jsem nabízela já,  táta,  babička,  brácha... Bohužel všechny naše snahy skončili neúspěchem. Posledním pokusem byl nákup jiného mléka a to byla u nás trefa do černého,  Robikovi prostě chutnalo víc. 

Moc mě mrzí, jak testování dopadlo.  Za mě  má mlíčko HiPP pořád zelenou. Má skvělý obal,  velmi oceňuji roh na zarovnání odměrky,  dobře se rozpouští,  a mě moc chutná,  stejně jako kdysi staršímu synovi.... Bohužel náš aktuální strávník má jiný názor a dal přednost konkurenci. 

Moc děkuji za příležitost k testování. Popostrcila mě k tomu vyzkoušet umělé mlíčko a na konci testování mám  spokojené miminko,  které zvládne krmení z lahvičky v mé nepřítomnosti. Co mě mrzí,  že to není mlíčko HiPP. Bohužel chuti mého chlapečka neporucim.  Značce HiPP zůstaneme i nadále věrní v kosmetice a prikrmech.