Stále jsem váhala zda průběh mého druhého porodu sepsat či ne. Nakonec jsem si řekla, proč ne, jelikož to byl opět zážitek.

Teď už se nad tím zasměji, ovšem když začal můj druhý porod, byla jsem vážně strachy bez sebe. Šlo totiž o překotný porod, kdy celkový čas od první bolesti do narození toho malého uzlíčku štěstí, byla necelá hodina. Ale vezmu to od začátku 🙂

TP jsem měla 5.7. a i když jsem měla už celý měsíc občasné poslíčky (ty jsem u prvního porodu neznala), nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco chystalo. 4.7. jsem měla první kontrolu v porodnici, kde jsem chtěla rodit. Doktorka říká, že jsou cesty připraveny, hlavička velmi naléhá a nabízí mi hamiltonův hmat a já souhlasím. Bylo to sice nepříjemné ale nic hrozného, nicméně po vyšetření mi jde dělat ještě utz a už při něm mám slabé bolesti v podbříšku. Odjíždím a ty jemné bolesti cítím stále, dokonce mi okolo 16hod sílí a jsou stejné jako když jsem začala rodit prvního. Po 3 -5 -7min a tak dokola. Doma si dávám vanu ale ta nerozehnala ani nepopohnala. Chodím, tancuji, bolesti vítám. Trvají už 4 hodiny ale nikdy né tak silné, takže stále nechci jet a po 20hod. Začínají slábnout a já jsem zklamaná. Nechci jít spát, co kdyby..nicméně po 21 usínám a ráno jsem prostě smutná, že se nic nedělo. Ale ok, nějak se to snažím přejít. Pátek nic, sobota nic a tak už se snažím nemyslet na to, jen ty otázky, které zná většina těhotných zná. Ještě nic? Pořád v celku? To jsi ještě neporodila? To mě trochu vytáčí :D

Je neděle 7.7. a my se s manželem rozhodli po obědě udělat si výlet – výšlap na kopec, jen tak pozvolna, co kdyby 🙂 Jedeme, vystupujeme z auta a jdeme na to. Je krásně slunečno ale žádný hic. V půlce kopce říkám, že to raději sejdeme zpět, že už je mi to nepříjemné (né nešli jsme nějaké tempo ani to není žádný mega kopec :D). Scházíme s manželem a synem dolů a u restaurace potkáváme známou. Přichází známá poznámka : Já už myslela, že budete ve čtyřech. Tak manžel odpovídá, že se to právě snažíme trochu popohnat. Přeje nám hodně štěstí a ať to uteče a my jedeme zpět domu. Po cestě jsme se rozhodli jet k tchyni, zahrát si karty. Bylo okolo 16hod. A já po cestě říkám, že je dnes vlastně docela krásné datum, navíc neděle a že je škoda, že to už nevyjde, že to bych musela začít hned rodit ale i tak (prvního jsem rodila cca 8hod.).

Přijeli jsme, dělá se káva a míchají se karty. První dvě hry za námi a přichází bolest, nepříjemná ale dá se to. Už to ani neříkám a v klidu si ji prožiji. No ale za chviličku začíná druhá a není to moc příjemné a musím dýchat. Po té druhé jsem musela na záchod, kde přišla třetí a tedy, to už jsem se maličko kroutila. Nic hrozného ale rozhodně mi to nepřišlo tak slabé, jak to bylo na začátku prvního porodu. Vycházím ze záchoda a říkám manželovi, abychom raději jeli domu (cca 10min cesty), že skočím do vany ať víme. Jedeme a s tchýní se domlouváme, že pojede za námi, jen se oblékne. Ještě že jela!

Přijíždíme domu a já cítím, že je problém. V autě jsem se celou cestu kroutila a kontrakce byly opravdu silné a cca po 3min. Když jsme zaparkovali, říkám, že tu cestu asi nezvládnu (měli jsme porodnici 45min cesty). Manžel navrhuje záchranku, jelikož sám prý byl vyděšený, jak silné to asi je (přirovnala bych to k bolestem z prvního porodu, když jsem šla už na sál). Se zavolání záchranky souhlasím a jdu domu na záchod jelikož mě to moc tlačilo na velkou. Malý sedí v autě a manžel volá rychlou i mamku. Volám na něj ať jde domu, že je problém a bojím se. Manžel naštěstí odchytne před domem známého zda by nepohlídal syna v autě. Přijíždí tchýně a za chvilku slyším houkání sanity. Nejde popsat, jaký strach jsem měla. Opravdu jsem si myslela, že snad porodím na záchodě. Dokonce manžel koukal, zda neleze hlavička :D později mi říkal, že i tchýně, která čekala ve dveřích až dorazí záchranka, měla strach a bylo ji do breku, když slyšela, jak na záchodě sténám a ona neví, zda vážně není problém.

Je úterní podvečer. Sedím na balkónu a pode mnou v tělocvičně právě začíná hodina cvičení předškoláků. Děti jsou rozřazeny do skupinek a já zjišťuji, že  naše Lucka nějakým záhadným způsobem přes prázdniny přišla na to, jak se skáče z odrazového můstku na švédskou bednu. 

Mezi dětmi byl chlapeček. Všimla jsem si ho hned, protože měl na sobě dívčí fialové legíny. Chudák, řekla jsem si. Při každém cviku, na každém nářadí pak vypadal jako by se chtěl zabít. Chudák máma, řekla jsem si. Od půlky jako by přestal vnímat. Dělal vše možné i nemožné, jen ne to, co měl právě dělat. Chudáci ve škole, ti si s ním užijí, spratek jeden, řekla jsem si potřetí. A už jsem si v hlavě sumírovala MORALIZUJÍCÍ článek o tom, kde končí nevychovaná roztomilost a začíná pouze ta nevychovanost,  a o matkách, které to nechají zajít příliš daleko.

Za pár dní jsem toho kluka potkala na hřišti, i s bráchou a mámou. Lucka si odložila na lavičku nejoblíbenějšího petšopáka a šla si po svých. Kluk se za chvíli přišoural k lavičce a začal si ježka prohlížet. Jestli chceš, půjč si to na chvíli, řekla jsem. Chlapec po mně loupl očima a beze slova odešel. Maminka přišla vzápětí. Neobtěžoval? Nechtěl to sebrat? On ježky miluje. Byla jste taky na cvičení s předškoláky, že? Snažíme se ho socializovat. Je autista. Dozvěděli jsme se to teprve před půl rokem. Já to ale tušila už dlouho. Má snahu se kamarádit, ale odmítnutí zpracovává tři dny. A nejhůř nese posměch. Za rok má jít do školy. Neumím si to představit. 

Omlouvám se vám, myslela jsem, že je váš syn jen nevychovaný spratek, řekla jsem v duchu. A zastyděla jsem se. Kolikrát jsou asi mámy autistů konfrontovány okolím s tím, že neumí vychovat dítě. Pohledy ostatních, že oni tedy výchovu zvládli lépe. Úsečným větám, že by dítě potřebovalo jen pár na prdel. 

Chlapeček si nakonec petšopáka půjčil. Měla jsem dobrý pocit, nejraději bych mu ho dala. Lucka přiběhla zkontrolovat, že jí bude ježek vrácen a než zase odběhla, podívala se na  kluka  a řekla posměšně: "Proč máš na sobě holčičí legíny? Fialová je přece holčičí barva, to nevíš?"

Omlouvám se, řekla jsem. Bylo mi trapně za Lucku i za sebe. Paní se mile usmála: "To nic. Když on tu fialovou vážně zbožňuje."

Mohou být čisticí přípravky šetrné k přírodě a zároveň účinné proti špíně? Deset maminek vyzkoušelo 9 přípravků ze zelené řady Real green clean od české firmy Zenit a my jsme pro vás shrnuli jejich recenze. Podívejte se, jak dopadlo testování přímo v jejich domácnostech.

Zelená řada čisticích prostředků kombinuje vysokou čisticí sílu a zároveň šetrnost k přírodě i k čištěným povrchům. Všechny suroviny včetně parfémů a konzervačních látek jsou pečlivě vybrány tak, aby nezatěžovaly životní prostředí. Výrobky jsou lehce biologicky odbouratelné a otestovány akreditovanou laboratoří. Jsou ideální pro domácnost s vlastními čističkami odpadních vod. 

Celé testování provázela příjemná vůně čisticích prostředků Real green clean, kterou si chválily všechny maminky. Stejně tak tato řada čisticích prostředků zaujal většinou svým designem obalů, které se líbily také dětem. Maminky z Modrého koníka vyzkoušely:

1. Real green clean prací gel

+ Nejvíce bodů získal prací gel za účinné odstranění všemožných skvrn (od čokoládové zmrzliny po rajskou).

+ Hned v závěsu se nesla krásná vůně pracího gelu.

Skupiny jsou na Modrém koníku jednou z vámi nejpoužívanějších částí, avšak vždy byly schované v blozích. Byli bychom rádi, aby skupiny a fóra byly blíže k sobě - pod jednou záložkou. Nakonec, fungují velmi podobně.

Funkce ve skupinách i fórech zůstávají stejné, jako dosud. Nic se neodstranilo, naopak přibyla jedna užitečná funkce: seznam nových příspěvků ze všech skupin, kterých jsi členem. Na jednom místě tedy uvidíš, co nového přibylo v "tvých skupinách". 

Jako při každé úpravě, pokud najdete nějaké chybičky, na které jsme zatím nenarazili, dej nám prosím vědět sem. Tak se připomínky co nejdříve dostanou na správná místa.

Pěkný druhý podzimní den přeje

Modrý koník team

Bylo nebylo - malé ptačí hnízdo se krčilo vysoko v koruně stromu. A v tom malém hnízdě bylo jedno nádherné, modrofialové vejce. Ptačí máma byla na něj tak pyšná, že ho ukazovala všem ostatním ptákům v okolí. Jednoho dne náhle vejce puklo a ven vylezla maličká, mokrá ptačí holčička. Ptačí holčička špatně viděla, bylo jí zima a byla trochu vylekaná, a tak ji máma hned schovala pod křídla, aby byla v bezpečí, zatímco ptačí táta odletěl najít něco dobrého k obědu.

Po nějaké době začaly ptačímu děťátku růst vlastní hebká pírka, aby mohlo být pořád v teple. Pak pocítilo chuť otevřít oči a dívat se na všechno kolem. Avšak čeho si všímalo nejvíc, byl ten zvláštní pocit hluboko dole uvnitř…

„To bych ráda věděla, co to je, ten pocit uvnitř mne“, říkala si ptačí holčička. Jak dny plynuly, ten zvláštní pocit rostl a rostl, a ptačí hočička se divila a divila, co to všechno má znamenat?

Pak jednoho dne uslyšela mámu, jak si cvrliká, když poklízela kolem hnízda. Najednou ptačí holčička věděla, co znamená ten dívný pocit. Chtěla cvrlikat! Ptačí hočička vlastně věděla, že to MUSÍ udělat. A tak otevřela ústa a zacvrlikala hlasitěji, než jak to kdy slyšela. Děti, které si hrály v domě, dokonce vyšly ven se podívat, co to bylo za zvuk. Psi začali štěkat a paní z vedlejšího domu, která právě věšela prádlo, přestala a rozhlédla se kolem a naslouchala.

Ptačí máma se tak polekala, že pozadu přepadla z hnízda. Ale protože uměla létat, rozevřela křídla a hned letěla zpět zjistit, co se děje. Když holčička viděla, že se vrací, měla radost. Když teď věděla, z čeho byl ten divný pocit, cítila, že je čas pro další veliké zacvrlikání, a tak to vyběhlo ven znovu! V té chvíli ptačí táta přiletěl z větve, na které předtím trpělivě čekal na brouka. Pak sem přiletěli sousedi od vedle, tety, strýčkové, bratranci a přátelé, až byly všechny větve kolem hnízda zaplněny ptáky…

Když viděla všechen ten rozruch a cítila všechnu tu pozornost, řekla si ptačí holčička: “No ne, já jsem skutečně někdo. Všem na mě záleží. A to je uvnitř tak dobrý pocit. Asi teď budu skákat nahoru a dolů.“ A to také udělala.

„Začni psát články!“ Řekl mi nedávno můj muž. Přiznám se, před očima mi začaly barevně tancovat výstražné majáčky. Nebezpečná situace ozývalo se mi v hlavě pořád dokola. Hned se mi vybavil jeden moment. Vidím sebe, jako docela malou holku. Má úžasná, dokonalá a chytrá (nejchytřejší) sestřenice mi zrovna ukazuje můj dopis, který jsem jí napsala, opravený červenou pastelkou. Červená na papíře jasně dominuje. Směje se mi, zatím co já chci neexistovat, vypařit se. „Jak můžeš být tak hloupá?“ říká mi…

Samozřejmě, mnoho času uplynulo. Z velké dětské křivdy se stal docela malý šrám, který se občas připomene (hlavně, když si nejsem jistá) a taky trošičku zabolí. Občas mě píchne, jako taková malá připomínka toho, že směr, tedy to, jaký člověk je a jaký v budoucnu může být, naštěstí neurčuje sestřenice.

Můj směr ovlivnila má babička. Zní to jako klišé Boženy Němcové, ale u mě to tak je. Má babička je svérázný přímočarý člověk. V babiččině životě má všechno jasně dané hranice, žádné šedé zóny, žádné obavy, žádné otazníky. Život buď je, nebo není.. „Nééé, aby jste mi šli na pohřeb v černém,“ říkává často, „jinak vás budu chodit strašit!“ Má babička vášnivě ráda čte a tuto vášeň ráda sdílí s ostatními členy rodiny. Jinými slovy: nutí k této vášni i ty druhé. „Přečti si to, je fakt DOBRÉ!“ vítá mě s knihou v ruce, kdykoliv přijedu na návštěvu. Kladný vztah k literatuře a psaní mi byl tedy předurčen a věřte mi, nešlo tomu uniknout, ačkoliv jsem jako dítě vzdorovala a nechtěla číst. Jenže, máte-li babičku, která vám každý večer trpělivě čte ty pohádky, vypráví vám před spaním napínavé příhody ze svého dětství, které znějí až děsivě, obzvláště, máte-li bohatou fantazii (jako já) a příběh si zasadíte do té válečné doby (tedy, když si tam jako dítě přimyslíte tu šeď té doby, všude si dosadíte ty bomby, koncentrační tábory a za každým rohem mrtvého nacistu), pak si to předurčení k vám cestu najde, ač chcete – nebo ne.

A tak se stalo, že jsem tak trošku zasažená 2. světovou válkou, tou pokřivenou dobou, kterou jsem nikdy nezažila. Zakořenila ve mně tak hluboce, že se k ní pořád vracím, v literatuře ji vyhledávám a pořád se snažím dozvědět víc.

Svou první povídku jsem napsala na začátku střední školy, v rámci soutěže na téma: Barevné léto (zážitek z prázdnin). Byl to – troufám si říct barvitě vylíčený příběh o dívce, která se ve vlaku, cestou z prázdnin, seznámí se starým mužem. Ten jí vypráví střípek ze svého dětství, tragickou příhodu o tom, jak přišel o rodiče a jak se schoval za skříň, aby ho nacisti nenašli.

No, nepochodila jsem. Učitelka mou povídku do soutěže nezařadila s odůvodněním, že jsem ji určitě někde opsala. Nedokázala pochopit, proč by se holka v patnácti letech měla zabývat takovým tématem. Rozum a zkušenosti jí říkaly, že puberťačka v tomto věku má sice mnoho zájmů (líčení, hudba, první lásky….), ale rozhodně nemá zálibu: „nimrat se v holocaustu!“ Její domněnku zcela jistě umocnil můj vzhled černého „depešaka“. Ve svém postoji byla neoblomná a nenechala si ho ničím vymluvit. Zase jsem si vzpomněla na sestřenici a šrám zabolel. Ale zároveň mě napadla spásná myšlenka – věcný argument, že kdybych byla povídku opsala, nenasekala bych tam tolik gramatických chyb!!! Na což učitelka reagovala s úsměvem a ujištěním, že tam chyby nebyly. Inu, s příchodem googlu a textových editorů se i má gramatika zlepšila na úroveň snesitelnou. 🙂

Některou z nás to teprve čeká, některá jsme si tím prošly už jednou, dvakrát, třikrát... ale období je to, hlavně tedy poprvé, určitě nelehké, místy až divoké. Řeč je o šestinedělí.

Maminka Ivana si šestinedělí prožila zatím jednou a za pár týdnů ji to čeká zas. Po příchodu domů z porodnice ji bohužel už nemohla přivítat její maminka, ale zato tam čekala její sestra s tchýní...

Jak příchod malého děťátka do života s manželem a rodinou zvládli a jak Iva prožívala své šestinedělí si pusťte už teď v našem novém videu na YouTube kanálu Modrého koníka.

Video klidně komentujte, lajkujte a dejte odběr našemu kanálu. Jedině tak Vám nic, co pro Vás máme, neuteče.

Mějte krásný den! 🙂
Modrý koník team

Jak vidí nošení dětí a šátky vůbec blogerka, fotografka a maminka dvou chlapečků Veronika Vavrincová alias @apacheee, která vyzkoušela desítky šátků? Vyzpovídala jsem ji pro vás v nejnovějším článku.

Verču znám díky omalovánkám pro dospělé. Její obrázky mají nádhernou atmosféru (Najdete je až úplně dole na jejím instagramu 😉) Nově se také věnuje rodinnému fotografování – sledovat ji můžete na Facebooku nebo Instagramu.

Povídaly jsme si spolu ale především o šátcích, protože se stala jejich testerkou a recenzentkou.

– Verčo, na tvém Instagramu máš krásnou galerii šátků na nošení dětí, na tvém blogu k nim máš navíc i recenze. Říkala jsi, žes jich ale vyzkoušela ještě mnohem víc.

Ano, tak k sedmdesátce – šátky, se kterými jsem spokojená nebyla, jsem nehodnotila. Vyzkoušela jsem většinu značek na českém trhu. Ty co mám na Instagramu patří k těm nejlepším.

– Jak jsi se k testování šátků dostala?

Skončilo testování ovocných kapsiček Sunárek Cool ovoce, kterého se chopilo 10 maminek a jejich ratolesti. Jak chutnala tato zdravá svačinka dětem i dospělým? Podívejte se na shrnutí všech kladů a záporů, které maminky na kapsičkách Sunárek objevily. A jaká příchuť vyhrála? 

kristynapetrlikova

Sunárek má na výběr z 5 chutných variant kapsiček. Svačinka Cool ovoce je balena po 120 g, takže dostane více ovoce a svačinku i pro větší děti. Kapsičky můžete pohodlně skladovat při pokojové teplotě. Maminky z Modrého koníka otestovaly všechny tyto příchutě:

1. Pomeranč, banán, hruška se sušenkou - NOVINKA
Originální kapsička, která kromě pestrého mixu ovoce obsahuje i 5,5 % sušenky. Díky přidané sušence má hustší konzistenc. Je bez přídavku cukrů, protože obsahuje jenom přirozeně se vyskytující cukry z ovoce a sušenka je bez cukru. Kapsička je vhodná pro děti od ukončeného 12. měsíce.

2. Jahoda, banán, jablko - NOVINKA
Mix 100% ovoce, bez přidaného cukru, konzervantů a škrobu. Má vynikající banánově-jahodovou chuť díky složení, ve kterém je 20 % jahody a až 52 % banánu. Kapsička je vhodná pro děti od ukončeného 12. měsíce.

3. Hruška, mango, banán
4. Malina, banán, jablko
5. Broskev, banán, jablko

Jeden loňský článek o naší oblíbené ZOO Zlín. Jak to tam vypadá, co vidět a zažít a proč tam jet na podzim?

Na úvod se sluší říct, že zlínská zoologická zahrada patří bezesporu k nejkrásnějším u nás - pro mě osobně je ta vůbec nejkrásnější. Nenavštívili jsme ji poprvé, ale poprvé jsme tu byli na podzim. A počasí se nám skvěle vyvedlo - sice se teplota pohybovala okolo 4 stupňů, ale sluníčko svítilo. Znáte to - neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečené dítě!

Podzimní a zimní návštěvy zoologických jsou trochu náročnější, než ty v letních měsících a je to právě díky oblečení, do kterého jste navléknutí a které musíte z dítěte každou chvilku sundávat. ZOO Zlín je hlavně o venkovních expozicích, a když jdete do pavilonů, jsou většinou menší, takže se nějaké velké svlékání nevyplatí. My jsme ho absolvovali 2x - v tropické hale Yucatan hned na začátku ZOO (od vstupu 1) a pak u rejnoků. 

Velmi příjemné překvapení na nás čekalo hned na pokladně, kde jsme zjistili, jak výrazně se liší vstupné sezónní a mimo sezónu. Vybrali jsme tedy alespoň variantu vstupného 4NATURE, ze které věnujete 2 Kč z každé vstupenky na záchranné programy ve volné přírodě. Žetony, které jsme u vstupu obdrželi si Kryštůfek hodil do speciálních boxů a mezitím co sledoval, kam padají, jsme ho seznamovali s tím, na co přispívá. Tak mrkněte i vy - 4NATURE. 

Kompletní informace, včetně tipů a fotografií, najdete na holé sově🙂. Sledujte nás i na instagramu🙂. 

Každé mamince se někdy hodí pomocníci, které jí usnadní péči o miminko a jeho zdraví. Občas stačí malé a jednoduché věci, které jsou velkou pomocí a vyřeší složité situace. O čem je řeč? Pojďte vyzkoušet chůvičku, odsávačku mateřského mléka a bezkontaktní teploměr TrueLife!

Značka Truelife vám přináší produkty z oblasti péče o zdraví, které usnadňují každodenní život. Jejich hlavním cílem je klidný spánek a zdraví všech členů rodiny. K tomu využívají nejmodernější technologie a všechny produkty jsou dlouhodobě a zároveň pečlivě testovány. Produkty TrueLife se stanou nedílnou součástí vašeho domova.

Co testujeme?

1. Bezkontaktní teploměr TrueLife Care Q7

Využívá technologie infračerveného záření a dosahuje tak během okamžiku velmi přesných výsledků. Teploměr stačí přiblížit k tělu a do jedné sekundy získáte výsledek měření.

Výhody teploměru:

Ta nejlepší výživa, kterou můžete svému miminku dát, je bezpochyby mateřské mléko. Miminko z mléka čerpá živiny, které jsou důležité pro zdravý vývoj a růst. Mateřské mléko a jeho složky se podílejí na tvorbě imunity a budování mozku a nervové soustavy. Má tedy vliv na snížení rizika závažných onemocnění jak v dětství, tak i v dospělosti.  

Na základě četných výzkumů už dnes víme, že kojení snižuje riziko rozvoje cukrovky, obezity, Alzheimerovy choroby apod. Nesmíme však opomenout ani sociální funkci kojení, kdy přiložení miminka k prsu buduje pevný vztah mezi matkou a dítětem. 

V čem je složení mateřského mléka unikátní?

Když se podíváme blíže na mateřské mléko, uvidíme, že ho tvoří dvě složky - pevná a tekutá. K pevné řadíme laktózu, tuky, bílkoviny a právě oligosacharidy mateřského mléka - HMO.

• To, co dodává mateřskému mléku chuť, je laktóza neboli mléčný cukr. Zároveň je zdrojem energie, podporuje vstřebávání minerálních látek a osidlování střev prospěšnými bakteriemi. 
• Tuky jsou zase důležité při zpracování vitamínů při stavbě tělesných buněk. Kyselina. dokosahexaenová (DHA) hraje významnou roli při rozvoji mozku a očí dítěte. 
• Také bílkoviny v mateřském mléce přispívají k budování imunitního systému miminka. Konkrétně protein laktoferin na sebe váže atomy železa a brání tak bakteriím, aby je využily.

Důležitá složka pro podporu a rozvoj imunity – HMO

Když jsem uviděla, že Snárek chystá testování, na nic jsem nečekala a rychle nás do toho přihlásila. Přišel den losování testerů a já byla ráda, že nás vybrali😊 Na testování jsme se strašně těšily, mám doma totiž 2 jedlíky :D Na testování nám přišlo:

1) hruška, mango a banán

2) broskev, banán a jablko

3) jahoda, banán a jablko

4) malina, banán a jablko

5) pomeranč, banán a hruška se sušenkou

I my se přidáváme s Tobiášem, a jdeme se podělit o zkušenosti s kapsičkami od Sunárku - Cool ovoce.

Co Vám budu povídat, kapsičky u nás jedou ve velkém. Během dne jí Tobiáš většinou čerstvé ovoce, žádný druh mu nedělá problém, což je super. Ale na cesty, nebo výlety beru většinou kapsičky, protože je to samozřejmě praktičtější, než sbírat po zemi, kočárku a sama sobě kousky jablka, nebo banánu 😀 Vždy vybírám kapsičky, které obsahují 100% ovoce, a jsem ráda, že Sunárek tomu nemá jinak.

K testování jsme dostali 5 druhů kapsiček, každá má po 120 g.

- pomeranč, banán, hruška se sušenkou

- jahoda, banán, jablko

- broskev, banán, jablko

Možnost testovat výrobky Real green mě potěšila. Jako matka dvou dětí řeším nejen to, v čem peru, ale také čím uklízím, aby mi mohly děti pomáhat. Také musím zohlednit to, že mám citlivou kůži na rukou a po použití některých přípravků mám vyrážku. Testování navíc přišlo ve správný čas, protože stavíme dům a já začínám pokukovat po prostředcích, které nejsou škodlivé pro domácí čističku odpadních vod. Řada Real green poskytuje všechny prostředky, které doma při úklidu používám. 

Každodenně bojuji se skvrnami, které jsou prostě všude - na oblečení, nábytku i podlaze a to jak od jídla, rozlitého pití, barviček, trávy a hlíny, tak i nehod při odplenkovávání syna. Nyní bydlíme v bytě uprostřed města, prašnost je u nás vysoká a navíc máme tvrdou vodu, po úklidu zůstávají stopy kapek na nábytku. Výrobky na úklid domácnosti to u nás nemají vůbec jednoduché.

Po vybalení balíku jsem konstatovala, že všechny testované výrobky mají pěkný design. Zvířátka na obalu se líbily i dětem. Všechny mají navíc příjemnou vůni. Jen mi trošku vadilo, že láhve jsou si podobné a tak jsem místo aviváže do pračky málem nalila přípravek na podlahy 🙂 

Tablety do myčky jsem otestovala jako první. Schvalně jsem do myčky dala talíř se zaschnutým zbytkem kečupu, neopláchnutou zapékací mísu a jiné „chuťovky“. Výsledek nejlépe zhodnotí asi manželova věta „jak může něco eko bio fungovat lépe než ty chemické driáky“. I já jsem byla moc spokojená, umyté bylo naprosto vše a sklo se krásně lesklo. Po otevření myčky se navíc vyvanula příjemná vůně, což není u všech tablet zvykem.

Prací gel a aviváž

Vůči pracímu gelu jsem byla skeptická. Používám prášek, protože jsem s gelem měla špatné zkušenosti, co se pracích účinků týče. Real green mě v tomto ohledu mile překvapil. Synovo body, na kterém byly den zaschlé skvrny od rajské, na 60° vypral skvěle. Na 40° byly výsledky horší, ale ve srovnání s práškem, který používám, byly výsledky srovnatelné. U pracích gelů mi také vadí jeho nalévání do pračky pomocí víčka. Láhev je po pár použitích „ulepená“.  Po použití aviváže (kterou běžně nepoužívám), bylo prádlo voňavé, po praní pouze s gelem mi prádlo ale nevonělo. 

Už delší dobu jsem přemýšlela, proč je mi doma tak špatně, proč uklidím, ale zároveň se cítím být pořád v bordelu, proč pořád jen vyhazuji potraviny, které jsou kolikrát i netknuté... mám spoustu dalších věcí ve své domácnosti, které mě nedělají spokojenou.

Jenže čím to je a co se s tím dá dělat?

Jednou jsme se bavili s manželem o budoucím nábytku v našem novém domě. Prý potřebujeme víc úložného prostoru, než máme ted v bytě, aby to nedopadlo stejně... V tu chvíli mě to docvaklo. My máme moc zbytečných krámů, všude je něco, plno věcí nemá svoje místo. Jsme zahlceni blbostma, oblečením, hračkama....

Stoupla jsem si do obyváku a představovala si jak by vypadal, kdyby např. v tom koutě nebyla ta hnusná dekorace, kterou jsem dostala, kdybych tamté věci našla lepší místo, nebo tamtu věc prostě vyhodila....

Takto jsem pokračovala ve všech místnostech....

Když jsme se po nějaké době bavili s manželem na týž téma ohledně nábytku, líbil se mi skromný a jednoduchý minimalistický nábytek, manžel opět prohlásil, že tam není žádný úložný prostor na naše věci. V tu chvíli mě to docvaklo podruhé. Nechci tolik věcí a už vůbec né tolik věcí, abych si podle toho měla vybírat nábytek.

Nejdříve bych úvodem chtěla poděkovat Modrému koníkovi za možnost testování kapsiček Sunárek Cool ovoce. Jako máma dvou malých dcer (5 let a 17 měsíců) u nás kapsičky našly rychlé uplatnění. Obzvláště mladší dcera je velký jedlík a hned po ránu křičí "ham".

Kapsičky s ovocným pyré u nás doma nesmí chybět. Klasické kapsičky od Sunárku známe, proto se holky těšily až ochutnají úplně nové příchutě.

Holky měly možnost testovat z 5 variant chutných kapsiček:

• pomeranč, banán, hruška se sušenkou 
• jahoda, banán, jablko 
• hruška, mango, banán
• malina, banán, jablko
• broskev, banán, jablko 

Velmi jsem já i holky ocenily tyto nové zajímavé příchutě, které jsou bez přidaného cukru. Protože kapsička obsahuje pouze cukry vyskytující se v ovoci. Kapsičky jsou vhodné až od ukončeného 12. měsíce. Jsou vyrobené z přísně kontrolovaných surovin a obsahují vitamíny i minerální látky potřebné pro zdravý vývoj dětí.

Klady:

V první řadě chceme poděkovat za možnost otestovat tyto super kapsičky, jelikož je to jediný způsob jak do Elenky dostat nějaký přísun ovoce a vitamínů, protože čerstvé ovoce vůbec nechce jíst, zato kapsičky, ty by mohla jíst od rána do večera a určitě tyto kapsičky ocení i maminky, které mají stejný problém jako my.

A CO NÁM VLASTNĚ DORAZILO?

5 druhů ovocných kapsiček Sunar COOL ovoce

• broskev, banán a jablko
• hruška, mango a banán
• malina, banán a jablko
• jahoda, banán a jablko
• pomeranč, banán a hruška se sušenkou

Všechny tyto kapsičky jsou vhodné od ukončeného 12.měsíce a jejich gramáž je 120 g, takže ideální svačinka jak na doma, tak díky praktickému uzávěru, který lze zašroubovat opětovně tak i na cesty, když dítě kapsičku nedojí celou, můžete tedy schovat na později.

Dále bych chtěla zmínit, že jsou bez konzervantů a přídavku cukru, je to tedy 100% ovocné pyré, které je svou konzistencí naprosto super! Není totiž ani řídké ani příliš husté . Máme zkušenosti s jinými kapsičkami, ale vždy to bylo úplně všude, jelikož tekly už při slabším zmáčknutí sáčku. 

Mezi dobrým a zlým, mezi mravnosti a nemravnosti, je velké tmavé území lhostejnosti a amorálnosti. Nabarvené ptáče se odehrává hluboko za hranicí této tmavé zóny. V místě, kde morálka a mravnost neexistuje, jen bezpráví. Kde brutalita a násilí přesahuje únosnou míru. Odehrává na v místě, kde antisemitismem, mýty, předsudky a pověrou zmítaná společnost ztratila veškerou lidskost.

Přečtěte si, co by jste o Nabarveném ptáčetě měli vědět dřív, než se na něj půjdete podívat do kina.  https://sejablog.com/2019/09/21/nabarvene-ptace/ 

Ája

Tak deset let zpátky jsem věřila, že budu mít jednou kupu dětí (nejmíň tři vlastní a jedno adoptovaný). Následujících pár let jsem si ale pěkně rochnila ve snaze zachraňovat nefunkční partnerské vztahy a promrhala tak svoje mládí plné sil. Během té doby mi pořád byl po boku věrný psí parťák. Chlapi odcházeli, on zůstával. 

Pak jsem před šesti lety poznala chlapa, o kterého jsem se konečně mohla opřít. Budu-li mít štěstí, budu ho moct zlobit po zbytek mýho života 🙂 V té době mě ale zrovna úplně přešly chutě na mateřství. Vytěsnila jsem je ze svého života. Krátce po poznání chlapa s velkým CH mě nečekaně opustil můj psí anděl, který mne provázel od mých šestnácti. Netrvalo dlouho a přišla mě rozveselit psí holčička stejného plemene, do které jsem se zamilovala na první pohled. Bohužel osud jí nadělil velmi těžkou srdeční vadu, kterou jsme musely zvládat mnoha léky denně a věděly jsme, že budeme mít málo společného času. Užívaly jsme si proto každý den naplno. A pak jednoho rána po cestě do práce na přechodu nás překvapila dodávka. Já stačila udělat krok zpátky, ale moje psí holčička ne. Ještě ten večer mi odešla po velkém boji za duhový most. Následovala několik dlouhých bezútěšných měsíců bez pejska, než se narodila ta pravá. Moje druhá černá psí holčička. Teď už je z ní velká pubertální psice.

Tak nějak koncem minulého roku jsem se začala vracet k myšlenkám na mateřství. Spíš z pragmatického hlediska - nijak nemládnu (a chlap taky ne, co si budeme povídat), mám stabilní práci s relativně dobrým příjmem, lepší už to nebude. A tak to ve mě pár měsíců postupně zrálo, až jsem byla přesvědčená, že těhotenství je přesně to, co potřebuju. Jak naivní jsem byla!

Po čtyřech měsících "nedávání si pozor" jsem to dopracovala ke dvěma čárkám. Roztřásly se mi ruce a byla jsem happy. Pocit štěstí mi moc dlouho nevydržel, asi tak do šestého týdne. Pak nastoupily brutální nevolnosti, slabost a vyčerpání. Trvá to už měsíc a ze mě se stává psychická troska. Mám, co jsem chtěla. Pokud vše dobře dopadne (a já věřím, že ano), bude ze mě nejen máma psí, ale i lidská 🙂 

Rozhodla jsem se napsat něco málo o mé zkušenosti s hematomem v těhotenství. Dělám to hlavně z důvodu, že já sama hledala veškeré informace, které byli dostupné a byli to spíš odborné články než osobní pohled na věc. Ještě bych ráda na začátku dodala, že to, jaký jsem měla průběh já neznamená, že to tak bude u všech. Rozhodně to neberte jako “odbornou literaturu”, ale jen jako osobní zkušenost a třeba to někomu, koho to vyděsí, tak jako to vyděsilo mě pomůže. 

Začnu tím, že mi bylo 9.4.2019 potvrzené těhotenství 5tt, takže kontrola klasicky za 14 dní pro potvrzení srdeční akce. Při další docela vážné kontrole jsem si domluvila první screening na 31.5. a opakovali se vždy kontroly po 14 dnech. 

19.5.jsme byli s přítelem u kamarádů na návštěvě, já předtím fungovala normálně v práci na ranní směně, nic extrémně namáhavého jsem od zjištění těhotenství nedělala, protože mě za prvé moje holky manažerky nenechali a za druhé jsem sama citila, že na to fyzicky v prvním trimestru nemám. Odpoledne jsme tedy byli u kamarádů podívat se na jejich 2měsíční holčičku Kačenku a oznámit jim, že bude mít v zimě parťáka. Normálně jsem stála u kuchyňské linky a najednou ze mě něco vyteklo. Odešla jsem na záchod a zjistila jsem, že na kalhotkách mám krev. Rychle jsem upozornila přítele a jeli jsme. Po cestě jsem volala do Neratovic, kam chodím na gynekologii a kde plánuju rodit. Sestra mi řekla ať dojedeme a že upozorní doktora. Bylo to kolem 6-7 večer, takže už jsem musela do části lůžkového oddělení, kam se chodí na příjem na porody. Celou cestu z Prahy do Neratovic jsme s K.(přítel) neřekli ani slovo, oba dva jsme byli totálně vyděšení a mačkali si navzájem ruce až jsem měla klouby doběla. 

Přijeli jsme do Neratovic a já cítila, že ze mě momentálně nic nevychází. Sestra mě vzala do ošetřovny a řekla, že K.může zůstat se mnou. Přišla paní doktorka a ptala se co se děje. Tady začíná pro mě dost blbá zkušenost s přístupem paní doktorky, ale za další setkání s ní na ambulanci jsem svůj názor změnila. Doktorka K.vyhodila z důvodu, že mě vyšetří a začala se ptát, zda byl sex a kdy, kolikátý týden jsem, co se vlastně stalo a poprosila mě ať si vyhrnu tričko na UTZ. Já se začala svlíkat celá, protože jsem na sobě měla overal a doktorka na mě vyjela, že jasně řekla jen tričko. Tak jsem jí ubrečeně vysvětlila, že to bohužel nejde. Provedla UTZ a řekla: vždyť dítě je v pořádku, tak co plašíte, srdeční akce je. Aha, já zapomněla, že vlastním přenosný UTZ doma, pardon paní doktorko. Pak následovalo vyšetření vaginalně, kdy paní doktorka do mě sáhla a já měla pocit, že se ze mě vylil kýbl krve. Dostala jsem vložku, bylo mi suše sděleno, že čípek drží a do ruky mi vrazila recept na ascorutin a utrogestan a byla jsem vykázána ven. Nikdo mi absolutně nic nevysvětlil, ve zprávě jsem se dočetla, že hematom in graviditas a jela jsem domů. 

Ještě že mám kamarádku porodní asistentku, které jsem vše poslala a volala, že nechápu co se vlastně děje. Uklidnila mě, že ze zprávy vyčetla, že hematom je ve velikosti 2cm, je pod miminkem a že ascorutin mám na zatáhnutí cév a utrogestan se dává vždy pro podporu. Domluvila mi, ať jdu hned druhý den pro neschopenku ke své doktorce na gynekologii a zůstanu doma. 

V noci jsem vůbec nespala, cítila jsem, jak hodně krve ze mě vychází a opravdu to nebylo jen pár kapek, ale na klasickou vložku to nestačilo, takže jsem používala první dva dny vložky poporodní. Ráno na kontrole jsem vlezla do ordinace a seděla tam stejná paní doktorka, jako na pohotovosti večer. Došlo mi, že paní doktorka měla nejspíš celý den, noc a druhý den ambulanci a proto se asi chovala, jak se chovala. Každopádně změna v chování pro to dopoledne byla o 180’, znovu vše vysvětlila, napsala mi neschopenku na 14 dní a potvrdila mi opět UTZ, že je vše v pořádku. 

Zdravím, 

v první řadě bych chtěla poděkovat MK, že jsme měli možnost vyzkoušet a tím pádem otestovat ovocné kapsičky. Rádi nakupujeme od značky Sunárek, ale kapsičky Cool ovoce jsme neznali, takže radost byla převeliká, když jsem se dozvěděla, že syn byl vybrán.Testoval je hlavně náš 18měsíční syn Matyáš, ale je fakt, že jsme s manželem ochutnali všechny příchutě 🙂

Testovali jsme 5 druhů.

• Banán, jahoda, jablko
• Malina, banán, jablko
• Broskev, banán, jablko
• Jahoda, banán, jablko
• Pomeranč, banán, hruška, sušenka

Kapsičky jsou vhodné pro děti od ukončeného 12. měsíce. Jsou bez přídavku cukru a bez konzervantů a zahuštovadel. Kapsička svou gramáží, která je 120 g uspokojí i větší jedlíky, protože je perfektně sytá, hlavně Cool kapsička se sušenkou a pozor i tato je bez cukru! 🙂, což je super, ne? 🙂

Všechny kapsičky byly výborné, chutné, zasytily, ale pokuď bych měla říct za sebe i za Matyho, která byla nejlepší, tak to byla ta se sušenkou. Konzistence je taková hustší, což je pro mě dobře, a tím pádem i zasytí.

Na začátku bych všechny z Vás, kteří budou číst tento článek, velice ráda pozdravila a doufám, že Vám moje recenze třeba pomůže rozhodnout se až budete v regálu obchodního domu koukat na výrobky Zenit . 

Nejsem žádná bio, racio, eko matka, ale asi jako každému rozumně smýšlejícímu člověku v této době mi není ukradené, čím zatěžuju naši přírodu. A vlastně i proto jsem se přihlásila do tohoto testu. Byla jsem zvědavá, jak "nature friendly" přípravky obstojí v naší početné rodíně. Naše rodina se totiž skládá ze dvou dospělých, čtyř dětí, tří koček a jednoho psa. Proto si troufám říci, že výrobky prošly opravdu důkladným testem 😀

První co nás všechny zaujalo, ty nejmenší samozřejmě nejvíce, byla zvířátka na obalech. Takže první plusový bod. I kdyby testování nedopadlo dobře, můžou se holky učit, co je co za zvířátko 😀

Samozřejmě další co každého zajímá je vůně, důležitá součást každého uklidového prostředku, tedy pro mě rozhodně. Byla jsem skeptická, ale jako.....po otevření aviváže jsem měla chuť ji vypít .... ale bylo dopoledne, takže jsem si nedala 😀 Ne dělám si srandu, ale ta vůně je fakt boží. Celá řada voní stejně, takže je super, že vám podlaha voní stejně jako prádlo, hrneček a ruce :-P Jediné co se tedy svou vůní vymyká je WC čistič, tam se nám ze záchodu line vůně lehce octová. 

Ráda bych ale zhodnotila produkt po produktu a vzala bych to od nejlepšího po ten co mě bohužel moc nepřesvědčil.

1. Prostředek na nádobí a mýdlo na ruce

Neuvěřitelné! projíždím Modrého koníka, ve zprávách upozornění na testování produktů Zenit Real green clean . Hm.. tak jo, přidám komentář o našem domácím rozdělení úkolů při úklidu, bude sranda. Ha a sranda byla když mi po několika dnech přišla zpráva, že jsem byla vybrána k testování produktů Zenit. Jupííí tak vyzkouším něco nového.

Byla jsem nadšená, když balíček, nebo teda spíše velkej balík přišel. Hned jsem všechno otevřela a překvapila mě velmi příjemná vůně čistoty. Líbí se mi taky vzhled etiket na jednotlivých produktech.

No a teď už k samotným produktům žejo. Náš "domeček" má skoro 300 m2, takže mám na čem testovat.

Jako první jsem vytáhla Tekuté mýdlo. Vůně byla velmi jemná a příjemná a dcera jej hned táhla do koupelny vyzkoušet. Jelikož máme období "já sám" tak za týden flaška mýdla skoro padla. Ještě že je příznivá i jeho cena. Moc nepění ale za to pěkně ruce umyje a nevysušuje pokožku rukou. Takže za nás mýdlo doporučuju a už se chystám koupit další.

Jako další je Prostředek na nádobí. Docela jsem se zalekla, když jsem viděla, že je prostředek mnohem řidší než ten, který normálně používám. Obavy zmizeli hned, jak jsem začala umývat první zaschlý hrnec od guláše. Vytvořila se krásně hustá pěna a mytí šlo raz dva. Zkoušela jsem ho i na pánev od oleje a krásné všechna mastnota zmizela. Myslím že po celoživotním používání jednoho prostředku na nádobí mám novou a lepší náhradu.

Když už jsem byla v té kuchyni, vytáhla jsem prostředek na nádobí a mýdlo na ruce. Nesnáším když krajím maso a jde mi cítit z rukou, nebo když chystám třeba nějaké uzeniny a mám pak mastné ruce. Vždy jsem je hned umývala prostředkem na nádobí, který samozřejmě moje ruce vysušuje a taky láhev od prostředku byla mastná, když jsem si jej na ruce dávala a to úplně nejvíc nesnáším. Proto je pro mě tento produkt top v kuchyni, pěkně si pumpičkou dám na ruce, žádná zapatlaná láhev a navíc krásně umyté a nemastné ruce. Perfektně neutralizuje pachy od potravin z rukou. To je přípravek, na který jsem celý život čekala.

Krásný večer holky!

Musím říct, že jste mi to tentokrát vůbec neulehčily🙂 Jelikož podzim miluju, oslovil mě vlastně každý váš příspěvek, ve kterém jsem si naprosto přesně dokázala představit tu pravou sychravo-barevno-voňavou atmosféru.

Dovolte mi proto nejdřív vám moc poděkovat za účast a čas, který jste do příspěvků vložily, jsem za to moc ráda! Zároveň chci poprosit o shovívavost, pokud snad nebude vybráno dle vašich představ. 🌹 Tentokrát jsem si vybírala sama, generátory ponechala stranou a zvolila 3 z vás, jejichž příspěvek se mi z nějakého důvodu zalíbil. Nepátrala jsem po tom, jestli už snad některá někdy vyhrála s jinou značkou, nebo dokonce s #dove (aby to bylo víc fér) , zkrátka jsem se začetla a zavzpomínala. A upřímně doufám, že vás dárečky potěší=)

A teď už to nebudu okecávat!

....moc moc gratuluju!! Během následujících dní čekejte zprávu se seznamem a dalšími informacemi! :-* A vy další nezoufejte, už velice brzy bude další příležitost;) Posílám srdíčka:-*

Krásný večer, Irča & Adámek